Úsp šný život George O. Wood
Úvod Když Dr. Robert Frost navšt voval církve, b hem modliteb v jedno ned lní ráno vznesl k Bohu tuto žádost: „Pane, pomoz jim vystav t dostate n pevné základy, aby unesly tíhu, kterou na n pozd ji položíš.“ asto o té modlitb p emýšlím, a obzvlášt ve spojení s kázáním na ho e (Mt 5:3-7:29), protože práv v tomto kázání Ježíš pokládá základy k es anského života a ukazuje nám, jak chce formovat náš život. Ti, kdo Ho vezmou vážn , vst ebají a za nou poslouchat Jeho slova, nasají toto kázání do své duše, budou mít sílu unést jakoukoli tíhu, projít každou zkouškou, p ežít jakýkoli tlak. Kázání na ho e následuje hned po souhrnu Ježíšovy služby uzdravování (Mt 4:23-25). T lesná uzdravení vn jšího lov ka se d jí okamžit . V kázání na ho e se Ježíš obrací ke služb vnit nímu lov ku. Vnit ní uzdravení života zabere as, musí prob hnout n jaký proces. Ježíš nám svým u ením poskytuje prost edky, s nimiž m žeme p etvo it sv j život do Jeho plnosti. N kdo ekl, že problémy lidí jsou tverého druhu: ekologické (odcizení lov ka od jeho prost edí), sociologické (odcizení lov ka od lov ka), psychologické (odcizení lov ka uvnit sebe sama) a teologické (odcizení lov ka od Boha). Kázání na ho e nám ukazuje cestu z odcizení ke smí ení. Kázání za íná seznamem osmi vlastností, které chce Ježíš v našem život rozvíjet. Jeho d raz je vždy na bytí spíše než na d lání. Jeho v le pro naše životy není jen záležitost toho, kam máme jít (umíst ní) i co máme d lat ( ízení). Zajímá se o to, jakým lov kem se stáváme.
Duchovní utvá ení Ježíš se v našem život snaží utvo it osm povahových rys .
Chudí v duchu První postoj, který v nás chce Ježíš mít, je abychom si byli v domi vlastní pot eby: „Blaze chudým v duchu...“ ekové mají dv slova pro popis chudoby: jedno ozna uje chudého, kterému se n jak da í p ežívat, druhé popisuje strádajícího ubožáka – chudáka, který nemá v bec nic a jistojist zahyne, pokud se o n j n kdo nepostará. A práv to druhé slovo zde Ježíš používá: strádající ubožák. Touto první „blažeností“ (jsou to všechno takové „budiž-postoje“1) nám Ježíš íká, že lov k, který má dostatek sám u sebe se nikdy nedostane do království Božího a království Boží do n j nikdy nevstoupí. lov k, který íká: „Nejsem chudý, nemám pot ebu spasení, dokážu to sám, nepot ebuji toho uk ižovaného Ježíše,“ – takový lov k z stane mimo království. Jen když si uv domíme, že jsme v sou asnosti strádající ubožáci, že nemáme nic, co bychom mohli Bohu dát, abychom získali dar v ného života, že ani naše nejlepší lidské úsilí nem že zaplatit dluh h íchu, jen tehdy, když jsme si v domí své absolutní pot eby, m žeme z stat v Ježíšov spole nosti a získat požehnání království („jejich je království nebeské“). 1
Anglické „beatitude“ (blaženost) zní podobn jako „be-attitude“ (budiž-postoj, postoj, který by m l být)
Chudoba v duchu, což je ve skute nosti naprostá závislost na Bohu, je nezbytná nejen pro vstup do k es anského života, je to nutná podmínka pro každou naši k es anskou zkušenost. Ve chvíli, kdy se staneme nezávislými a cítíme se, jako bychom už vše zvládali dostate n , Pán k nám mluví jako k Laodicejským: „Vždy íkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepot ebuji! A nevíš, že jsi ubohý, b dný a nuzný, slepý a nahý“ (Zj 3:17). Otázka k zamyšlení: Ukazuje m j život, že jsem skute n závislý na tom, že Pán naplní mé nejhlubší pot eby?
Ti, kdo plá ou Druhý povahový rys, který v nás Ježíš touží mít, je abychom cítili zármutek nad trápením a h íchem: „Blaze t m, kdo plá ou...“ Tento budiž-postoj ve skute nosti nemá nic spole ného s vyjád ením toho druhu smutku, jaký nap íklad poci ujeme na poh bech. Takový zármutek je oby ejným a p irozeným lidským pocitem, a zakouší ho jak v ící tak nev ící. Truchlení, o kterém je zde e , se pojí s královstvím. Znamená osobní citlivost na to, co zra uje Boha, nás i ostatní. Je to opak ducha, který íká: „Nestarám se. Dostali co dostali a pat í jim to.“ Ti, kdo plá ou, jsou jako matka Tereza beroucí umírající dít do své náru e, jako rodi e nesoucí duchovní b ím za svéhlavé dít , nebo jako k es an na kolenou za ínající chápat, jak Ježíši tlu e srdce pro duše a starosti lidí. Pla ící lov k je n kdo, kdo se nezamkl na míst odd leném od bolesti, žalu, zármutku a zran ní. Pla ící lov k cítí lítost nad svými nedostatky práv tak jako nad selháními ostatních. Když se neustále pachtíme za sebeuspokojením, opouštíme slzy muže plného bolesti a též jeho soucit. Ti, kdo plá ou, dostávají út chu – pomoc z Boží ruky. Ti, kdo nikdy neplá ou, zem ou v sob st edné marnosti. Otázka k zamyšlení: Jsem lov k, který je skute n smutný kv li zran ním, která zp sobil, a soucítí s ostatními zran nými?
Pokorní T etí známka, kterou chce mít Ježíš ve svých u ednících, je abychom se cvi ili v té jemné síle disciplíny: „Blaze pokorným...“ Slovo pokorný dostalo špatný nádech. V tšina lidí si spojuje pokorný se slabým, plachým nebo chabým. Je to takové slabošské slovo. P vodní význam slova, které Ježíš používá, je nicmén úpln jiný. Pokorný je pojem užívaný k popisu divokého h ebce, kterého zlomili – jeho síla je nyní pod kontrolou a zam ená tak, aby byla užite ná. Slovo pokorný popisuje lov ka, který je v rovnováze – n kdo, kdo nap íklad ani nehromadí peníze ani je nevyhazuje oknem. Pokora m že také ozna ovat jemnost. A tak když Ježíš volá své u edníky k poko e, žádá nás, abychom se cvi ili v jemné síle disciplíny. Jen takoví lidé mohou dostat zemi za d dictví, jen takové povahy dokáží neud lat ze všeho k lni ku na d íví. Pokorný lov k je n kdo, kdo je ukázn ný v poddanosti a umírn nosti. Otázka k zamyšlení: Snažím se stát ukázn ným osobou?
lov kem, vyváženou a jemnou
Hladoví a žízniví tvrtá vlastnost, po které Ježíš touží, je abychom hladov li a žíznili po spravedlnosti. U hladu a žízn rozpoznáváme r znou závažnost. Náš hlad po jídle bude podstatn odlišný od hladu lov ka, který má na celý týden jen malou hrstku rýže. Ježíš mluví o v tším hladu – hladu tak naléhavém, že musí být nasycen, nebo lov k zahyne. astokrát naše životní cíle zahrnují v ci, které jsou mimo nás samotné: vlastnit d m, ídit nové auto, dostat to správné zam stnání nebo mít slušnou finan ní rezervu. Ale každou v c, za kterou se pachtím a je mimo mne, mohu ztratit. M j d m, mé auto, mé zam stnání mi m že být odebráno... práv tak má rodina, mé zdraví, mí p átelé. Když je vše ostatní pry , co mi z stane? Job elil práv této otázce. Když ztratil všechno, jeho bezúhonnost mu z stala. To, kdo jsem, mi nem že být odebráno. Ježíš chce abychom hladov li a žíznili po tom, co nám nemohou sebrat, nebo se to nachází uvnit nás – po spravedlnosti. A kdokoli hledá spravedlnost, nalezne Boha a bude nasycen. Otázka k zamyšlení: Je m j vnit ní život pozna en hlubokou touhou nalézt Boha a mít uvnit sebe Jeho spravedlnost?
Milosrdní tvrtý osobní cíl, který p ed nás Ježíš pokládá, je abychom se nau ili brát na sebe hanbu ostatních: „Blaze milosrdným...“ Ve své knize Out of the Salt Shaker (Ze solni ky) vypráví Becky Pippert p íb h církve v Portlandu v Oregonu, která cht la zasáhnout lidi v univerzitním kampusu p es ulici. Za ali se modlit, aby jim Pán pomohl studenty získat. Jednoho ned lního rána p išel do zapln ného sálu na bohoslužbu n jaký mladík z koleje. Byl bosý, m l dlouhé vlasy a na sob tri ko. Všechna místa už byla obsazená, a tak si to namí il uli kou mezi správn oble enými, nádhernými k es any a posadil se na zem p ed první lavici. Místností se za al ší it neklid. Po chvíli jeden ze starších svatých povstal ze své lavice a pomalu šel uli kou dop edu. Neklid vyst ídalo nap tí, když shromážd ní o ekávalo, že ten starý, d stojn vyhlížející muž vyvede mladíka ven. Jenže pak se stalo n co, co se navždy podepsalo na život oné církve. Se zna nou bolestí a t žkopádností kv li svému v ku a stavu svých kloub se ten starý muž posadil na zem a zaujal místo na koberci vedle onoho studenta. V sále nez stalo jediné oko suché. Zde je lov k, který prokazoval milosrdenství, ztotož oval se s odlišnými a zran nými. Milosrdní dostávají zp t to, co dávají: milosrdenství. Otázka k zamyšlení: Chovám se k hanb a pot ebám druhých rezervovan , nebo se s nimi ztotož uji?
istá srdce Šestá známka u edníka je to, že vítá pro išt ní svého vnit ního života: „Blaze t m, kdo mají isté srdce...“ istota srdce se nikdy nedá dosáhnout vlastním úsilím. Pokud toužíte mít isté srdce, následujte prvních p t blažeností: bu te si v domi pot eby, rmu te se nad p ítomností bolesti a h íchu, cvi te se v jemné síle disciplíny, hladov jte po Bohu, berte na sebe hanbu ostatních – a potom sledujte, jak B h dává do vaše srdce jako d sledek istotu.
Jiné slovo pro istotu je o istit, „o išt ní v srdci“. Všichni ob as pot ebujeme, aby naše srdce byla o išt na od ho kosti, zu ivosti, hn vu, žádostivosti, skleslosti. Když tyto v ci napl ují naše srdce, nevidíme Boha. Ale Duch Svatý je pro naše srdce tím, ím je slzná žláza pro oko. Jist , ne istota se dostane do oka – ale slzná žláza oko zaplaví tekutinou, aby ne istotu smyla. Jist , na cest životem nachytáme kdejakou ne istotu, ale když z staneme citliví na usv d ování Ducha Svatého, zakusíme obmytí odpušt ním skrze Kristovu krev. Otázka k zamyšlení: Jsem lov k, který Bohu dovolí vy istit m j vnit ní život, nebo jsem už tak zamotaný do nepravostí, že nedokáži vid t Boha?
Ti, kdo p sobí pokoj Sedmá vlastnost, po které náš Pán touží, je abychom byli lidmi, kte í p sobí pokoj: „Blaze t m, kdo p sobí pokoj...“ Milovat pokoj a p sobit ho není to samé. P sobit pokoj znamená pohnout se z místa v hledišti do pole a jednat. P sobit pokoj znamená pomáhat urovnat spory mezi znesvá enými stranami. Ježíš v první úkol v této oblasti je ukon it nep átelství mezi námi a Bohem. Když ho v tom následujeme, znamená to vzít na sebe úkol sv d it nek es an m, abychom se ve v ci smí ení stali Kristovými zástupci. Také p sobíme pokoj, když se snažíme ukon it odcizení mezi manželem a manželkou, rodi em a dít tem, bratrem a sestrou, p ítelem a p ítelem nebo dv ma nep áteli. Tím zp sobem se ztotož ujeme se Synem Božím. Otázka k zamyšlení: Jsem známý jako lov k, který pomáhá p inášet pokoj do svízelných vztah , a který se snaží, aby se nespasení lidé smí ili s Bohem?
Pronásledovaní Poslední vlastnost „bytí“, které chce Ježíš utvá et ve svých u ednících, je že se nau íme nést sv j k íž: „Blaze t m, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost...“ V rnost prvním sedmi blaženostem nevytvo í zm k ilé lidi. Mít tyto vlastnosti ve své osobnosti znamená, že náš životní styl bude utvá ený Bohem spíše než našimi vrstevníky. To, že se stáváme podobnými Ježíši (a všechny blaženosti jsou prost hlavní rysy Pánova vlastního života), nám m že p inést opovržení ostatních lidí, nebo dokonce vyložené pronásledování. Pronásledování, o kterém Ježíš hovo í, není vždy fyzické. Zahrnuje i mnohem jemn jší a vyt íben jší formy jako nap íklad v Aténách, kde se Ježíšova zpráva místo klack a kamení setkala s výsm chem a pohrdáním (Sk 17). Ježíš po nás žádá, abychom se p i takovém neporozum ní a špatném zacházení radovali, nebo to je jisté znamení, že se více staráme o Jeho souhlas než o souhlas lov ka. Království náleží t m, kdo jsou Bohu takto oddaní. Otázka k zamyšlení: Je Boží souhlas v mém život d ležit jší než souhlas kohokoli jiného?
Záv r Když žijeme s t mito osmi budiž-postoji, staví nás to na místo požehnání. Co to znamená být požehnaný? Slova požehnaný nebo požehnání se v Novém zákon vyskytují padesát p tkrát, a ani jednou se netýkají vn jší materiální prosperity. Vždy popisují stav, který má dv stránky: (1)
stav, ve kterém B h schvaluje naše životy a bezpodmíne n nás p ijímá; a (2) výslednou radost a pokoj v našem vnit ním lov ku pocházející z poznání Božího p ijetí. N kte í moderní p ekladatelé zam ují slovo š astný za požehnaný, ale to je chyba. Slovo š astný je odvozeno od št stí – což je ko en slova pošt stilo se. Když se vám n co pošt stí, znamená to událost, která pochází odn kud zvn jšku: „Pošt stilo se mi potkat správnou dívku, dostat dobrou známku, mít dobré zdraví apod.“ Tolik lidí zakládá své št stí na v cech, které se jim pošt stí, a tak není divu, že se stávají neš astnými, když se jim n co nepošt stí. Požehnání popisuje stav bytí, kterého se nem že dotknout žádná vn jší paže nebo síla. Je to vnit ní pohoda, stav, kdy zakoušíme Boží souhlas a hlubokou radost, která vyplývá z poznání Boha. Musíme si dát pozor, abychom s t mito osmi vlastnostmi nezacházeli jako s n jakým nepodstatným seznamem. Mnoho z vás se takové seznamy nau í na zkoušku, a když je po ní, hned je zapomenete. N kte í z nás minulý týden zašli do obchodu se seznamem nákupu, a zbavili se ho jakmile z obchodu vyšli. Seznam, který dává Ježíš, není nákupní lístek! Ukazuje nám nezbytné p ísady duchovního života, které nás u iní úplnými! A tak musíme tyto vlastnosti vpustit jak do své pam ti tak do své zkušenosti. lov k, který takto žije, bude solí zem a sv tlem sv ta! Ježíš v Matouši 5:13-16 pronáší sm lé prohlášení, když prorokuje, že tato malá skupinka bezvýznamných Galilejc se stane solí zem a sv tlem sv ta. Kdo by v il, že tito oby ejní lidé by kdy mohli mít tak velký vliv? P esto i dnes, když jako oby ejní lidé bereme Pánova slova vážn a vydáváme se stát tím, ím nás chce mít, i my budeme solí zem a sv tlem sv ta!
Jednání s hn vem Na za átku kázání na ho e k nám Pán mluvil o duchovním utvá ení. íká nám, jaké lidi z nás chce mít. Nyní, v Matouši 5:17-5:48 se obrací k p etvo ení našeho chování. Zajímá se o to, jak jednáme s hn vem, žádostivostí, v rností v manželství, slovními závazky a smlouvami a odplácením lidem, kte í nám zp sobí n co zlého.
Vyhlášení zásad Celý oddíl všt pující nám správné vzory chování za íná obecným vyhlášením dvou klí ových zásad (Mt 5:17-21). Za prvé, Ježíš íká, že nep išel Zákon zrušit, ale naplnit. Jak se to m že stát? Musíme si vzpomenout, že v Zákon , který platil v dob Ježíšova u ení, jsou ty i rozm ry. První rozm r zákona je ob anský nebo soudní. Obsahuje ády a sm rnice nutné k innosti Izraele jako národa nebo státu. Ježíš naplnil tuto ást Zákona tím, že p ivedl k existenci nový duchovní Izrael, který nejedná jako pozemské království dodržující literu zákona, ale jako duchovní království dodržující ducha zákona. A tak ády Starého zákona, které ustanovovaly pravidla pro vynucovanou ob anskou a trestní spravedlnost Ježíš položil bokem, zatímco principy podpírající tyto zákony p etrvaly v Novém Božím Izraeli. Druhý rozm r Zákona zahrnoval ob adní nebo kn žská pravidla: udržování kn žství, chrámu a ob tí. Kniha Žid m nás u í, že Ježíš tento rozm r Zákona naplnil tím, že se stal naším nejvyšším kn zem, nabídl sám sebe jako ob jednou provždy, a p etvo il náš život ve sv j chrám. Proto, znovu, vn jší omezení Zákona jsou odložena aby mohl být napln n jejich hlubší význam. T etí rozm r Zákona pocházel ze zákonické tradice. Ježíš zavrhl zákonické výklady Zákona. P íklad zákonické tradice vidíme na tom, jak se zákoníci nebo rabíni pokoušeli vyložit tvrté p ikázání, sv tit sabat. Zákoníci se snažili stanovit každou myslitelnou situaci, kde by lov k mohl porušit sabat prací. A tak byla stanovena zvláštní pravidla co se o sabatu považuje za b emeno (nebo práci) a co ješt ne. Povolené sobotní „b emeno“ bylo „jídlo vážící jako vysušený fík, vína tak, aby se dalo zamíchat v poháru, mléko na jedno polknutí, med na jednu ránu, olej na pomazání jednoho údu, voda na zvlh ení o ní masti, papír na napsání krati ké poznámky, inkoust na dv písmena abecedy...“ Zjistíte, že tyto zákonické výklady Zákona v Ježíšov u ení úpln chybí. tvrtý rozm r Zákona zahrnoval morální u ení. Práv tímto rysem Zákona se Ježíš zabývá ve zbytku Matouše 5. Morální zákon, deset p ikázání, v d sledku z stalo. A nejen že v d sledku z stalo, ale navíc se nyní týkají nejen vn jších skutk , ale i vnit ních postoj . Ježíšovo vysoké mín ní o Starém zákon je vid t v Jeho slovech, že ani písmenko, ani jediná árka ze Zákona nepomine, dokud se to všechno nestane. „Písmenko“ odkazuje na nejmenší literu hebrejské abecedy a na jótu, nejmenší písmeno ecké abecedy. (M li bychom se vždy starat o to, abychom m li stejn vysoké mín ní o Písmech jako Ježíš!) Ježíš nicmén také u í milost. Ne íká, že lov k, který poruší nejmenší z Jeho p ikázání bude vylou en z království, ale že bude v království nebeském nazýván nejmenším. První hlavní zásada, kterou nám Ježíš dává, je že p išel naplnit Zákon, a druhá hlavní zásada je, že Jeho u edníci mají mít p esahující spravedlnost. Naše spravedlnost má p esahovat tu, kterou m li zákoníci a farizeové nejmén ve dvou p ípadech. Za prvé, jejich spravedlnost byla vymezena p edevším sadou negativ: „Nebudeš
d lat...“ Ježíš námi chce pohnout až za „ned lej“ do obtížn jší oblasti „d lej“. P emis uje nás z negativního životního stylu do pozitivního. Za druhé, Ježíš nás posunuje od vn jší spravedlnosti k vnit ní. Nepo ítají se jen naše iny, ale i naše postoje. Stát se spravedliv jším neznamená, že budeme náboženšt jší. V tší spravedlnost je vnit ní. Práv to chyb lo zákoník m a farize m – a Ježíš v p íklad na to ukazoval. P esahující spravedlnost, o které Ježíš mluví, znamená, že zabití je i postoj, ne jenom in, smilstvo je sklon mysli, ne jen fyzický skutek, rozvod není dovolený z jakéhokoli d vodu, ale jen na jednom základ , vaše slovo musí být spolehlivé samo o sob bez n jakých sémantických lib stek, nastavit druhou tvá a jít druhou míli je spravedliv jší než odplata, milování nep átel má být up ednost ováno p ed nenávistí. Mnoho lidí odmítajících Ježíšovo poselství, že se musíme narodit znovu, se bude snažit své odmítnutí Krista obhájit slovy, že se snaží žít podle kázání na ho e. Kdokoli, kdo si kázání na ho e opravdu p e etl nicmén ví, jak nemožné je ho žít! Kdokoli, kdo se snaží založit sv j vztah s Bohem na tom, jak dob e dodržuje kázání na ho e skon í v odsouzení... a jediná v c, která ho zachrání, je Boží milost. Práv proto Ježíš za íná kázání vyhlášením milosti: „Blaze chudým v duchu...“ Nikdo nikdy nezíská království, pokud mu není dáno. U ení, které vyplývá ze základních zásad v Matouši 5:17-21 nemá lidem ukázat, jak si mohou zasloužit spasení, ale má být vzorem pro zkušenost t ch, kdo již p ijali od Boha spasení jako nezasloužený dar.
Hn v První p íklad vyplývající z Ježíšových obecných princip se týká hn vu. Ježíš nebude u svých lidí tolerovat žití podle morálních zásad, které se dotýkají pouze jejich vn jších skutk . Slovy proroka Jeremjáše p išel, aby nám „sv j zákon dal do nitra, vepsal nám jej do srdce“ (Jer 31:33). lov k, který si drží kodex vn jší spravedlnosti, jen nesmí nikoho zabít. lov k v Kristov království se musí vyhnout t em postoj m v i svým bližním, a když se jim vyhýbá, kladn jednat ve dvou oblastech.
Omezení Podívejme se na to, emu se máme podle Ježíše vyhnout. Za prvé, nesmíme být nahn vaní na svého bratra. V e tin jsou dv slova pro hn v: thumos a orge. Thumos je na povrchu projevený hn v, který velmi snadno vzplane a pohasne, zatímco orge je dlouhotrvající druh hn vu, kterému trvá déle, než se vybuduje, ale když už se tak stane, je usazený hluboko a snaží se o odplatu. Je to práv toto slovo, orge, které Ježíš používá. Je t eba poznamenat, že Ježíš nezavrhuje všechny formy hn vu. On sám hn v používal. Potla ování hn vu m že být velmi škodlivé. Co Ježíš zavrhuje je hn v, který trvá, pokra uje v podn cování, nechce ani se nesnaží o smí ení, nebude spokojený dokud druhý lov k není potrestán nebo nedostal „oko za oko“. Trest pro lov ka, který zabil, znamenal, že bude postavený p ed soud. Soud se sestával z malé skupinky ustanovených soudc – oby ejn jich bylo sedm – kte í za podmínky, že byl lov k uznán vinným, m li jen jednu možnost. Vrah musí zem ít! Ježíš íká, že hn v p ináší stejný d sledek. Vede k smrti toho, kdo je rozhn vaný! Ironií je, že žádný jiný lov k nemusí vynést rozsudek – hn vivý lov k se zni í sám. Za druhé, nesmíme urážet svého bratra.
Slovo, které Ježíš používá je Raca (Kdokoli ekne svému bratru ‘Raca’...). Raca je výraz z Ježíšových as , který je prakticky nep eložitelný. Nese v sob myšlenku považování lov ka za idiota bez mozku nebo hlupáka. Hloupý idiot by se možná nejvíce blížil významu slova Raca. Ježíš íká, že jeho lidé se zdrží od dávání hanlivých nálepek druhým. Budu chvíli hovo it o jednom praktickém p íkladu tohoto u ení. Mám p ítele, který svou diplomovou práci psal o kvalit sportovního chování na meziškolních hrách v k es anských i nek es anských školách. Jeho teze byla, že mezi hrá i a fanoušky na k es anských školách nalezne mnohem vyšší úrove sportovního chování. Vymyslel dotazník, kterým se snažil zm it kvalitu dobrého sportovního chování (absence hanlivých p ezdívek, vypískávání, v ískotu, trápení rozhod ích, apod.). V ci jako povzbuzování vlastního týmu a projevování nadšení považoval za známky dobrého sportovního chování. Nikdy nezapomenu na jeho prudké zklamání, když byly sepsány výsledky jeho dotazník ze stovek odpov dí, které mu poslali hrá i i fanoušci z k es anských i nek es anských škol. K es anské sportovní chování nebylo o nic lepší než to na sv tských školách. Tak by to nem lo být. I když zrovna zápasíme, nem li bychom se snažit ponížit svého soupe e. Nezaslouží si být nazýván Raca. lov k, který ponižuje svého bratra, svého bližního, je zodpov dný rad . Slovo pro radu je Sanhedrin, který se skládal ze sedmdesáti lidí. Za hn v je lov k p iveden p ed soud sedmi, za pohan ní druhého je p iveden p ed sedmdesát. V obou p ípadech je výsledkem smrt. Pohrdání a urážky jsou strašlivé v ci. N kdo pohrdá ostatními kv li jejich rase, t lesným vlastnostem, postavení ve spole nosti nebo úrovni jejich vzd lání i zru nosti. Ježíš íká, že takový pohrdavý postoj k ostatním vás zabije. Za t etí, Ježíš zakazuje útok na est. „Kdokoli by ekl: `Blázne!´ bude vydán pekelnému ohni (Gehenna).“ Slovo pro blázna je moros (od kterého odvozujeme anglické „moron“, což znamená blbec). Moros se liší od Raca v tom, že zatímco Raca vyjad uje pohrdání lov kem kv li tomu, že je hlupák bez mozku, moros ozna uje lov ka, který je hlupákem v oblasti morálky. Je to slovo, které vrhá pochybnost na jeho morální charakter a dívá se na n j jako na darebáka. Nazvat muže nebo ženu slovem moros znamená ni it jméno a pov st. Trest za ni ení pov sti lov ka je pekelný ohe neboli Gehenna. Gehenna bylo jméno pro Údolí syna Hinómova jihozápadn od Jeruzaléma. V tomto údolí král Ahaz zavedl uctívání Molocha, což zahrnovalo d tské ob ti (2 Par 28:3). Král Jošijáš tento zvyk vymýtil a Údolí syna Hinómova se stalo jeruzalémským smetišt m. Stále v n m doutnal ohe a množil se v n m obzvláš odporný erv, kterého bylo t žké zabít. Ježíš vzal slovo Gehenna a použil ho jako symbol v ného trestu. Do Gehenny je uvrženo vše, co je pro Boha bezcenné a ohavné. Ježíš nám íká, že když ni íme pov st druhého lov ka útokem na jeho est, dostáváme se do nebezpe í, že budeme uvrženi do té samé jámy. Jak je Ježíš p ísný. Nejen že potvrzuje Zákon že nesmíme vraždit, ale íká, že naše spravedlnost musí jít dál než jen dodržovat vn jší požadavky. Nesmíme si udržovat hn v proti bratru, urážet nebo pohrdat n kým jiným, nebo ni it pov st druhého lov ka lehkomyslnou, nepravdivou nebo urážlivou e í.
Kladné skutky Poté, co nám dal tato t i omezení, p ikro il Ježíš k vypíchnutí dvou kladných skutk , které musíme podniknout v i lov ku, který má n co proti nám.
Spojení mezi omezeními a kladnými skutky má hluboký smysl. Pokud žijeme jen podle omezení, m žeme prost žít dál bez toho, abychom ud lali pro lov ka, který v i nám chová hn v, cokoli dobrého. Ježíš nás nicmén u í, že jsme strážci svého bratra, a pokud je n co špatn s jeho postojem k nám – i když m žeme být naprosto v právu – máme povinnost pokusit se s ním smí it. Za prvé, Ježíš íká, že se máme usmí it p ed uctíváním. „P inášíš-li tedy sv j dar na oltá a tam se rozpomeneš, že tv j bratr má n co proti tob , nech sv j dar p ed oltá em a jdi se nejprve smí it se svým bratrem; potom teprve p ij a p ines sv j dar“ (v. 23,24). Bohoslužba není jen as setkání s Bohem. Když se blíží chvíle spole ného uctívání, máme zvážit své vztahy s ostatními, a jestli víme, že n kdo proti nám n co má, máme se nejprve snažit o usmí ení. Jestli se druhý lov k odmítne smí it, je to jeho zodpov dnost a ne naše. Za druhé, Ježíš íká, že se máme smí it p ed tím, než budeme souzeni. „Dohodni se svým protivníkem v as, dokud jsi na cest k soudu, aby t neodevzdal soudci a soudce žalá níkovi a byl bys uvržen do v zení“ (v.25). Ježíš nás varuje, abychom urovnali spory p ed tím, než dojdeme až k soudu – a už k lidskému nebo k Božímu.
Záv r Nyní pot ebujeme toto u ení vzít a uplatnit je ve svých srdcích. P emýšlejte nad svými vztahy. Je n kdo, na koho jste nahn vaní? N kdo, kým pohrdáte? N jaký lov k, kterému jste poškodili pov st? Jd te za nimi a ekn te jim, že jste proti nim zh ešili a zoufale toužíte po jejich odpušt ní. Když nejednáme se svým hn vem, dostaví se tyto výsledky: (1) Sebezni ení. Držet si hn v v i n komu je jako házet kaktus holýma rukama – druhého to možná bude bolet, ale vás taky! (2) Ni ení rodiny. Kain v p íklad nám ukazuje, k jakému zpustošení v rodin m že dojít, když se hn v vymkne kontrole. Jeremjáš i Ezechiel u ili, že když otcové jedli nezralé hrozny, tak syn m trnou zuby (Jer 31:29, Ez 18:2). (3) Pokra ující hn v brání jakémukoli ešení, protože náš duch není p ístupný. (4) Hn v namí ený proti n komu jinému lidi nezm ní, ale ud lá je jen horšími a bojechtiv jšími. (5) Hn v je nakažlivý. P ísloví 29:22 u í, že „hn vivý lov k podnítí svár“. Je tedy pot ebné, abychom už nyní podnikli kroky k vypo ádání se s p etrvávajícím hn vem ve svém život . Když se vypo ádáme s naším vlastním hn vem, m žeme být schopní pomáhat ostatním vymanit se z jejich ohrožení. Kdo je na vás rozhn vaný? Kdo vámi pohrdá? Kdo se snažil zni it vaši pov st? Jd te, mluvte s ním a snažte se o smí ení – i když jste ta nevinná strana. Ježíš vám dává tuto zodpov dnost. A zajisté, pokud jste ta vinná strana, vy ešte to s tím lov kem hned – p ed tím, než budete elit soudu. Nebra te se, nepo ítejte s vít zstvím, když ve svém srdci víte, že jste pochybili. Ježíšova v le pro vás z ejm je, abyste usilovali o usmí ení, a abyste o n j usilovali dnes. Dále nesmíme p ehlédnout, co nám tento oddíl íká o Božím vztahu k nám. Kdykoli k nám náš Pán hovo í o tom, jak máme jednat jedni s druhými, dává nám prost vhled do toho, jak s námi jedná sám. Nikdy po nás nechce n co, co sám ned lá. Všechny požadavky na chování a mravy, které na nás pokládá, vyplývají z Jeho vlastní povahy. B h na tebe není nahn vaný; miluje t . Nesmíme zam nit Boží hn v s pojetím lidského hn vu. astokrát lidé chybn p edpokládali, že Boží hn v znamená, že B h si u nás ud lal áre ku a jen eká na šanci, aby nás zlikvidoval. Boží hn v je jednoduše stáhnutí Boží p ítomnosti z našich život , což vyp sobí ztracenost a rozvrat jak nyní, tak ve v nosti. B h
se nesnaží o odchod z našeho života, ale o vstup. Jeho láska s námi p ebývá. Ne eká na to, až nás bude moci potupit a jednat s námi jako s n ím mén , než ím nás u inil. B h d lá všechno možné, aby nás se sebou smí il – dokonce i když sám je tou nevinnou stranou. P eruší nekone né uctívání v nebi, protože na zemi je n jaký odcizený lov k. Ježíš dává stranou všechny oslavné poklony a písn and l ur ené pro N j, opouští nebesa a schází dol , aby nás vyhledal – abychom s Ním byli smí eni. Ješt jednou to zopakuji. B h se nesnaží o odchod z našeho života, ale o vstup. Jeho láska s námi p ebývá. Ne eká na to, až nás bude moci potupit a jednat s námi jako s n ím mén , než ím nás u inil. B h d lá všechno možné, aby nás se sebou smí il – dokonce i když sám je tou nevinnou stranou. P eruší nekone né uctívání v nebi, protože na zemi je n jaký odcizený lov k. Ježíš dává stranou všechny oslavné poklony a písn and l ur ené pro N j, opouští nebesa a schází dol , aby nás vyhledal – abychom s Ním byli smí eni. Náš p ípad je naprosto jasný. My jsme ti, kdo se odd lili od Boha, porušili Jeho zákony, ignorovali Jeho milostivé snahy nás získat. On se stále snaží, abychom se s ním vyrovnali mimo soud – smí ili se s Ním nyní, p edtím, než budeme muset elit soudu a v nému zatracení a bude již p íliš pozd . Otev ete mu své srdce. St jte v milosti p ijetí a odpušt ní, které vám nabízí. Smi te se s Bohem.
Jednání se sexuálním h íchem a h íchem v manželství V ruce držím vybranou, nádhernou a k ehkou ínskou vázu. Tato váza p edstavuje n které z nás, kdo máme v naší sexualit celistvost. M žeme být svobodní nebo ženatí. Sexuáln jsme nezh ešili a ani nejsme obt žováni sexuáln ne istými myšlenkami. Jiní vypadají tém jako tato váza, ale po bližším prozkoumání m žete najít naštípnuté místo, škrábanec nebo vlasovou prasklinu. Byly chvíle, kdy jsme se sexuáln projevili špatným zp sobem nebo jsme mysleli ne ist . Váza je v celkem dobrém stavu, ale jsme si v domí n jakých nedostatk . N kte í z nás, co se týká naší sexuality, vypadáme podobn jako váza, kterou n kdo upustil a ona se rozt íštila na mnoho kousí k , ale pak ji n kdo znovu slepil dohromady. Jsme si bolestiv v domi toho, že jsme sexuáln zh ešili v myšlence i skutku. Ale n jakým zp sobem jsou ty kousky zase slepené k sob . Jsme znovu v jednom kusu, ale naše d ív jší istota je pry . Dále jsou mezi námi takoví, kdo se necítí ani jako váza, která je v jednom kusu. Jsme rozbití, rozervaní, zni ení špatným užíváním sexuality. P emýšlíme, jestli kdy budeme zase vcelku. Dokáže nás t eba i B h sám dát zase dohromady? Ztratili jsme nad sebou vládu v sexuální ne istot a nemorálnosti a cokoli hodíme na ohe naší vášn , abychom ho udusili, se jen stane dalším palivem krmícím plameny. Zvažte si dnes, jaký druh vázy jste, zvažte také, že druzí lidé kolem vás na tom mohou být odlišn . Pokud máte nepoškozenou vázu, d kujte Pánu, ale nedívejte se svrchu s pohrdáním na druhého, jehož váza je naštípnutá, opravovaná nebo rozbitá. Pokud je vaše váza rozbitá, zvedn te své o i k Pánu, který vám nabízí obnovení.
Co Ježíš ne íká o sexuálním h íchu Abychom správn porozum li slov m, která jsou v kázání na ho e p ed námi, v Matouši 5:27-32, musíme poznamenat, co Ježíš ne íká o sexuálním h íchu a h íchu v manželství. P íliš asto p ed asn sko íme na n jaký oddíl v Písmu bez dostate né pozornosti v nované jeho kontextu, a tak získáváme špatné dojmy, tvo íme chybná u ení a dokonce vnášíme do svých život falešnou vinu. Za prvé, Ježíš ne íká, že sexuální pokušení se rovná sexuálnímu h íchu. Musíme si uv domit, že není žádný h ích být pokoušen. Pokušení má ve skute nosti ty i fáze: (1) Návrh. „Není to n co, co bych cht l ud lat?“ (2) Zvažování. „M l bych to ud lat?“ (3) Souhlas. Už jsem vnit n souhlasil s tím, že to ud lám. (4) Provedení. Ud lám to. Pokušení se odehrává na úrovni jedna a dv . Zde ješt nejde o h ích. Neci te se vinní, pokud jste byli pokoušeni. N kte í lidé si co se týká sexuálního h íchu chybn myslí, že i když jenom chvilkov p emýšlí, že by se zabavili vyhlídkou na ne isté sexuální myšlenky nebo skutky, tak zh ešili. Jestli je h ích zvážení návrhu, pak ani Ježíš sám nemohl být pokoušen, protože pokušení se nem že odehrát bez myšlenky vložené do naší mysli. P ikázání Starého zákona zjiš ovala h ích na tvrtém stupni – ud lali jste zakázaný skutek a byli jste vinni. Ježíš ukazuje, že h ích nastává na t etím stupni – už jste h ích spáchali ve svém srdci. Náš anglický p eklad Ježíšových slov v Matouši 5:28 se nedrží v rn toho, co náš Pán skute n íká. Vypadá to, že i letmý pohled, který zahrnuje sexuální touhu obvi uje
lov ka z h íchu: „kdo by pohlédl na ženu chtiv .“ Nicmén ecké sloveso v p ítomném ase znamená pokra ující innost: „Kdo se dívává na ženu chtiv ...“ To nás vede k druhému bodu: Je rozdíl mezi ne istotou a nemravností. M žeme být v pokušení íct: „Dobrá, když se tedy sexuální h ích ur uje na úrovni souhlasu, pak není žádný rozdíl, když nad tím h íchem p emýšlím nebo ho ud lám – a tak m žu stejn dob e jít dál a ud lat to, protože trest je v obou p ípadech stejný.“ Rozdíl je nicmén tento: h íšné myšlenky se týkají jen nás samotných a nevyžadují zapojení druhých. Nemravný skutek má spole enské d sledky, které ten ne istý nemá. Když zcizoložíme, nutn k tomu pot ebujeme ú ast n koho jiného. Za t etí, Ježíš ne íká, že sexuální h ích je horší než kterýkoli jiný. Celý tento oddíl kázání na ho e, Matouš 5:17-48, jedná s širokým spektrem h ích . Každá forma h íchu zra uje nás i ostatní. Za tvrté, Ježíš neu í, že t lesné poškození je lékem na chtí . Když Ježíš hovo í o utínání ruky a vyrvání oka jako o krocích u in ných k odolání sexuálnímu h íchu, nem l v úmyslu, abychom ho vzali doslova. Víme to ze dvou d vod : zp sob e i, který používá, je nadsázka – p ehnané vyjád ení ur ené k zaujetí naší pozornosti; a navíc to nikdo z u edník v prvním století nikdy nevzal doslovn . Ne teme o zmrza ených apoštolech! Dokážete si p edstavit, že by raní zv stovatelé Ježíše m li n jaké poslucha e, kdyby si ve strachu ze spáchání sexuálního h íchu preventivn vyrvávali o i a utínali ruce? Oslepení a bezrucí poslové – jak skv lá zpráva! Za páté, Ježíš neu í, že rozvod je neodpustitelný h ích. Jsem práv tak proti rozvodu jako kdokoli z vás – ale Ježíš nikdy netvrdil, že rozvod je neodpustitelný h ích. P íliš asto církev selhala v pomoci lidem procházejícím peklem rozvodu kv li neodpustitelnému sudi ství. Mít Ježíš v soucit neznamená, že zmírníme Ježíšovo u ení. Vedení v T le je výsada, která s sebou nese zodpov dnost. B h ve své úžasné milosti odpouští i t m, kdo s Ním chodili d v rn , a zh ešili i když to už um li lépe. Ale p esto, že jim odpouští, m že od nich B h požadovat, aby uvolnili místo ve své služb anebo ú ad, který drželi. Za šesté, musíme si uv domit, že v tomto oddílu nám Ježíš nedává úplnou teologii sexuality, manželství, rozvodu a op tovného s atku. Proto musíme být opatrní, abychom se nepokoušeli do tohoto oddílku vkládat více u ení, než kolik ho nás má nau it. Ježíš nap íklad dovoluje jen jeden d vod pro rozvod a op tovný s atek – sexuální nev ru. Nicmén ješt jiný d vod pro rozvod a op tovný s atek nám dává 1 Korintským 7 – když se nev ící rozvede s v ícím druhem kv li odmítnutí v ícího vzdát se své víry v Krista.
Jak nám Pánovo u ení o sexuálním h íchu m že pomoci Obra me se nyní k tomu pozitivnímu. Jak máme rozum t tomu, co Ježíš íká v Matouši 5:27-32? Má nás Jeho u ení jen odsoudit? Nebo ho Pán p inesl, aby nám pomohl? Jist nás
naše vlastní sv domí už odsuzuje dostate n ? Syn Boží nep išel zp sobit další zran ní, ale uzdravit naše rány. Podívejme se tedy, jak nám to, co Ježíš íká, m že pomoci. Za prvé si musíme povšimnout spojení mezi hn vem a nemravností. Ve dvou prvních pohledech na kázání na ho e jsme poznamenali, že Ježíš nejprve hovo í o duchovní nev rnosti – jde mu o budiž-postoje v našem vyvíjejícím se charakteru a o to, jakým lov kem budeme. Pak, po ínaje Matoušem 5:17 až do verše 48 hovo í o vzorech chování. P edkládá šest ur itých p íklad , kde chce, aby chování Jeho u edník bylo spravedliv jší než chování farize a zákoník . První p íklad, který si Pán vybral v tomto oddíle o nové spravedlnosti, je ten o hn vu. Druhý p íklad má co do in ní s chtí em. Hn v a chtí – v jakém po adí! A jaká spojitost! P ed n kolika lety, když jsem zdravil lidi ve dve ích po skon ení shromážd ní v ned li ráno, ke mn p išla mladá matka o n co starší než t icet let ruku v ruce s vysokým mužem. V d l jsem, že tato žena už m la za sebou n kolik manželství a snažila se nalézt lásku zaplétáním se do množství p ípad sexuální promiskuity. Její manžel ji nedávno opustil; a te tu držel její ruku nový muž. ekla mi: „Ráda bych vás seznámila se skute ným zázrakem v mém život .“ Mé srdce jí vycházelo vst íc, protože jsem intuitivn cítil, že to bude op t záležitost na jednu noc i jeden týden. Brzy p išla na to, že to ve skute nosti nebyl žádný zázrak – ale nejsem si jistý, jestli pochopila n co z dynamiky svého vlastního chování. Vidíte, že když nás n kdo zraní, je p irozenou lidskou reakcí být nahn vaný. Je to jeden z projev t la. Když nás n kdo v manželství nebo ve vztahu pustil k vod nebo se nás zbavil, m žeme se velmi rozhn vat. A mnohdy se takový hn v projevuje hledáním n jaké náhrady. „Pot ebuji lásku práv te . Tolik m to bolí. Já ti ukážu jak m to štve. Dokážu ti, že jsem milováníhodný. M žu si najít n koho, kdo mne bude milovat, najdu si sv j zázrak.“ Tolik zálet ve skute nosti pramení z hn vu. Muž se hn vá na svou ženu kv li jejímu š ourání, zanedbávání, jejímu nezájmu o sex. Nebo je to možná manželka, kdo se hn vá na svého manžela. On nebo ona nakonec eknou: „Ále, k emu to všechno je – když se mnou budeš takhle zacházet, prost si najdu n koho jiného.“ A jistojist , práv v tu chvíli tu n kdo takový bude. A m j ty Bože, vypadá tak dokonale: nakonec jsme nalezli lásku, kterou by nám náš partner nedal. Ale netrvá dlouho zjistit, že tohle ovoce má ho kou p íchu – nový vztah nem že fungovat, jeden i druhý. Pro ? Inu, porušuje Boží zákony. Ano, to je pravda, ale je toho víc. Takový vztah nem že nikdy fungovat, protože žádný vztah nem že mít úsp ch, pokud je založený na hn vu. Ježíš nám posílá zprávu: jednejte s hn vem ve svém manželství a sexualit , nebo náhle zjistíte, že zápasíte také s nev rou, vážným zran ním a poškozením. Druhý zp sob, jak nám Ježíš pomáhá, je že otev en hovo í o sexuálním h íchu a manželské nev e. P íliš asto se náboženští u itelé vyhýbají tématu sexuality. N kdo ekl, že sv t nikdy nechce mluvit o smrti a církev nikdy nechce mluvit o sexu. Ale my bychom m li mluvit o sexu. B h mluví o sexu. On stvo il sexualitu. Je to dokonce ást toho, že jsme stvo eni jako Jeho obraz. Jeden z nejlepších lék na sexuální h ích je up ímná e . Nepot ebujeme jen jasné a p ímé u ení o ú elu a správném používání naší sexuality, pot ebujeme se také otev ít a vyznat sexuální h íchy.
Postavme se tomu tvá í v tvá – v t chto verších kázání na ho e Ježíš mluví p edevším k muž m. Muži se pohledem nebo dotykem sexuáln vzruší mnohem snadn ji než ženy – navzdory p evýchov , o kterou se sv tské ženské asopisy snaží u amerických žen. Jsem p esv d ený, že mnoho k es anských mladých i dosp lých muž by daleko snáze p ekonalo sexuální pokušení, jen kdyby m li n koho, s kým o tom mohou hovo it, vyznat se mu a modlit se s ním. Naši dospívající chlapci mají asto t žké asy když se snaží n jak vyrovnat se zm nami, které se v nich d jí. Jak by to bylo krásné, kdyby otcové dokázali vytvo it ten druh milujícího, otev eného a podp rného prost edí, kde by naši synové mohli otev en hovo it o zm nách, které se v nich odehrávají. Jsem p esv d ený, že mnoho k es anských muž (nebo žen) p estalo být praktikujícími k es any, protože cítili, že takový život nedokážou žít. Obt žovaly je ne isté sexuální myšlenky a p edstavy. Neuv domili si, že probouzející se touha po opa ném pohlaví m že být i kladnou zkušeností, kterou do nich B h vložil aby je motivoval k manželství a pokra ování lidské rasy. Osedláni vinou a zamknuti ve v zení osamocenosti získají p esv d ení, že musí být jediní, kdo mají tyto zlé myšlenky, nikdy se nemohou líbit Bohu a být naprosto istí, a tak si myln myslí, že je B h odmítá, p edpokládají, že nedokáží žít k es anský život, a odpadnou. Jak jiné by to bylo, kdyby se nám naši mladí mohli sv it. Pomozme jim tedy být vykazatelní, modleme se s nimi a dejme jim najevo, že nejsou sami. Kéž Pán pom že manželským pár m, aby si byli navzájem oporou a m li tak ryzí vztahy, že budou moci jeden s druhým sdílet jakékoli sexuální potíže nebo pokušení, kterým prochází. A už jsme svobodní nebo ve stavu manželském, jsme povoláni vyznávat Bohu a dokonce i jeden druhému i své sexuální h íchy a pokušení. Takové vyznání je osvobozující proces. Nem lo by být jen tak k n komu; p ednostn by se m lo konat uvnit rodiny, nebo k lov ku v T le, na kterého se m žeme dokonale spolehnout, že se s námi bude modlit, podpo í nás a bude nás volat k zodpov dnosti. T etí v c, kterou Ježíš d lá, je že nás u í plánovat v p edstihu, jak zareagujeme na sexuální pokušení. Jeho odkaz na vyrvání oka a utnutí ruky má co do in ní s praktickým zjišt ním, že 99% sexuálního pokušení p ichází skrze smysly zraku a hmatu. íká: „Zjist te si, emu dovolujete, aby vás to zrakov nebo dotekem sexuáln vzrušilo. Odstra te ze svého života ned slednost a ne isté vlivy.“ Mladí lidé si pot ebují ur it hranice dotýkání p edtím, než jdou na sch zku, a ne až potom. Dosp lí k es ané si také pot ebují ur it hranice p i svém kontaktu s opa ným (nebo dokonce i stejným) pohlavím. Jsou n které filmy, televizní po ady, asopisy nebo knihy, kterým se máme vyhnout kv li jejich h íšné smyslnosti. Pot ebujeme být jako Josef, který se už dlouho p ed svým setkáním s Potífarovou ženou rozhodl, že jeho odpov bude: „Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a proh ešit se proti Bohu“ (Gen 39:9). Daniel se s ostatními hebrejskými d tmi p edem rozhodl, že se neposkvrní pohanským stylem života (Dan 1:8). Za tvrté, Ježíš nám dává hranice, ve kterých máme z stat. Ježíš v zákaz rozvodu a op tovného s atku z jakéhokoli d vodu nevyvstává proto, že by m l zalíbení v uvalování trápení na lidi, ale protože Jeho na ízení je myšleno jako ochranná a ohrazující bariéra. Vysv tlím to. Když jste š astn ženatí, nepot ebujete zákon, aby vám íkal: „Nezcizoložte a nerozvád jte se.“ Vždy to vám ani nep ijde na mysl. Láska vás drží ve st edu kruhu a ne na
jeho vn jším okraji. Na ízení proti cizoložství a rozvodu je pro ty, kdo vypadli z lásky. Je zde, aby nám eklo: „Z sta v ohrad , nep eskakuj ten plot. Když vysko íš ven, už nikdy nespravíš své manželství, nebudeš mít nad ji dostat se zp t do st edu kruhu.“ Tehdy zákon p sobí v náš prosp ch. Pán nás volá, abychom jednali s problémy a ne p ed nimi utíkali. B h sám je usmi ovatel a snaží se, abychom se s Ním spojili ve smí ení. Nesmíme chovat myšlenku, že rozdílnost sama o sob je d vod pro rozvod. Sv d íme, že uzdravující moc Boží lásky je mocn jší než zra ující moc nenávisti. Místo toho, aby nás naše rozdíly odd lovaly, Pán nám m že pomoci je p etvo it v dopl ující se silné stránky. Pán nám také m že pomoci nést k íž ve vztahu, protože víme, že je též Pánem vzk íšení. Pátý zp sob, jak nám Pán pomáhá, je že Jeho u ení nás iní ješt více závislými na Jeho milosti. Ježíšovo u ení o smilstvu, rozvodu a op tovném s atku je ve skute nosti reakce na p edstíranou spravedlnost zákoník a farize . Mnozí z nich se pyšnili svou vn jší mravností – ale Ježíš znal to zlé v jejich srdcích. Farizeus mohl žít celý život a v bec nepot eboval Boží milost – protože se sám ospravedlnil. Posunul si m ítka dost nízko na to, aby je mohl dodržet. Ježíš p iost uje zákon stanovením sexuálního h íchu jako záležitosti srdce, ne jen vn jšího skutku. A tak Ježíš mnohé p ivádí k odsouzení. Jen když víme, že nedokážeme dodržet Boží zákony jakkoli se snažíme, m žeme být ve stavu, kdy hledáme Boží milost, aby nám pomohla. A tak se musíme vrátit zp t k za átku kázání na ho e: „Blaze chudým v duchu...“ Království do nás vchází a my vcházíme do království, když íkáme Bohu, že ho nemáme a zoufale pot ebujeme Jeho pomoc. Tehdy do nás vchází a my se za neme m nit. Když teme Nový zákon, zjistíme, že zm na nastává r znými zp soby. Okamžit potom, co p icházíme ke Kristu, nemravné innosti s jinými lidmi skon í. Bitva se p esune dovnit . K es an už není smilník nebo cizoložník, ale on nebo ona m že stále zápasit s chtí em. V tomto zápase nicmén pokra ujeme v prost edí Božího p ijetí a Jeho milosti. Tak jako nenakopneme dít , které mnohokrát spadne, když se u í chodit, tak ani B h nás nenakopne, když se u íme chodit v k es anském život . A budeme se stále u it chodit s Kristem až do dne, kdy nás zavolá dom .
Záv r Nyní se znovu zamyslete nad vázou, se kterou jsme za ínali. Jsme svobodní od sexuálního pokušení? Je váza našeho života nádherná a istá? Pak chvalte Pána. D kujte mu. Ale nedívejte se svrchu na n koho jiného, jehož váza je rozbitá. Musíme mít stejný soucit, jaký v i lidem, kte í sexuáln zh ešili, projevoval Ježíš. Jsme naštípnutí, poškození, rozt íšt ní a slepení zp t dohromady, nebo úpln rozbití na kousí ky? Pot ebujeme se chytit nové p edstavy toho, co Pán zamýšlí u init v našich životech. Chce opravit naši duši. Když sv j život vložíme do Pánových rukou, složí nás zp t dohromady. A hádejte co! On je v obnovování mistr. Na vázu vašeho života dá dokonce i novou glazuru. Budeme nádherní, vybraní, úplní. Pán nám dává své slovo: „Pohle te, vše iním nové.“
Jednání s obtížným lov kem V Matouši 5:17-48 nám Ježíš dává šest konkrétních p íklad popisujících zm ny chování, o které v nás usiluje. Každému p íkladu p edchází fráze: „Slyšeli jste, že bylo e eno... ale já vám íkám...“ První a druhý p íklad (5:21-30) nám íká, že vražda a smilstvo nejsou jenom skutky – jsou to postoje. Ježíš po nás vyžaduje, abychom s hn vem a chtí em up ímn zápasili, a nau ili se o istit od jejich zkázonosného vlivu. T etí p íklad (5:31-32) se týká rozvodu a op tovného s atku. Náš Pán potvrzuje manželský svazek a íká nám, že se nemáme rozvád t nebo uzav ít nové manželství, pokud nedošlo ke smilstvu. tvrtý p íklad zm ny v chování se týká držení našeho slova (5:33-37). lov k si musel dát pozor, než uv il slovu farizea, protože ten užíval slovník p ísah – n které ho vázaly dodržet jeho slovo, zatímco jiné tak ne inily (Mt 32:16-22). Ježíš nás u í, abychom s pravdou nesloví ka ili, nemluvili jednou tak a podruhé jinak, a nedávali sliby, které nesplníme. Nedávno jsem se zú astnil ob da, na který bylo pozváno mnoho služebník . Každý potvrdil, že se dostaví. Asi jedna t etina z nich se nikdy neukázala, ani se neozvali s vysv tlením nebo omluvou. Jejich „ano“ nebylo „ano“. Ježíš íká: „ íkej, co myslíš, a mysli, co íkáš.“ Pokud eknete, že n co ud láte – ud láte ur itý závazek, dáte slib – ud lejte to (nebo se estn pokuste, aby vás lov k, kterému jste v c slíbili, ze závazku uvolnil). N kte í lidé chybn vykládají Ježíšova slova o p ísahách. Podle nich zahrnují i zákaz užívání p ísah u soudu („P ísahám, že budu mluvit pravdu, jenom pravdu a nic než pravdu, k tomu mi dopomáhej B h“). Víme nicmén , že Ježíš to tak nemyslel. On sám odpov d l Kaifášovi, když ho velekn z dal pod p ísahu: „Zap ísahám t p i Bohu živém...“ (Mt 26:63). Pavel se také dovolával Božího jména jako sv dectví svým slov m: „Dovolávám se za sv dka samého Boha,“ a „p ed tvá í Boží vás ujiš uji, že to, co vám píšu, není lež“ (1 Kor 1:23 a Gal 1:20).
Kdo je to obtížný lov k? Pátý a šestý p íklad (5:38-48) se týká zm n v našem chování p i jednání s našimi nep áteli – lidmi, kte í nás bijí, obžalovávají, vynucují na nás svou v li, n co nám nutí. Ježíš nám íká, jakých skutk se máme vyvarovat a jaké naopak d lat. Nespokojím s tím, že by toto u ení m lo platit jen pro neznámé lidi, kte í mi zt žují život nebo mi vadí v omezené mí e. Ti, kdo mají nejv tší moc nás zranit, být našimi „nep áteli“, jsou lidé, kte í jsou nám nejblíže: matka nebo otec, manžel nebo manželka, syn nebo dcera, bratr nebo sestra, p íbuzný, d íve blízký p ítel. Joyce Landorf napsala knihu jménem Výst ední lidé, ve které hovo í o osobách, se kterými musíme udržovat t sné vztahy kv li okolnostem nebo kv li tomu, že pat í do naší rodiny. Popisuje výst edního lov ka t mito t emi znaky: Za prvé, výst ední lov k je emocionáln slepý. Takoví lidé dokáží stoprocentn vid t své pot eby, ale nikdy nevidí ty vaše. Žijí s vámi, ale nikdy vás skute n nepoznají. Mají vynikající zrak na nacházení nedokonalostí, ale jsou slepí k vašim úsp ch m. Takový výst ední lov k m že být rodi , který na vašem bratru nebo sest e nikdy nevidí žádnou chybu, ale jakkoli se ho snažíte pot šit, nikdy nevyhovujete. Už se vám možná narodily vnou ata vašich rodi a doufali jste, že váš otec nebo matka budou pyšní – jen
abyste je slyšeli poznamenat, že d ti vašeho bratra nebo sestry jsou: (a) chyt ejší, (b) vychovan jší, (c) lépe vypadají. Výst ední lov k m že být partner, který je schopný vám dát dlouhý seznam vašich nedostatk , ale vidí jen málo toho, co d láte správn . Na druhou stranu jsou naprosto lhostejní ke svým vlastním chybám a zdá se, že o nich nemají ani tu nejmenší p edstavu, když jim je p edložíte. (Musí být po ádn drsné, když se dva „výst ední“ lidé vezmou!) Výst ední lov k m že být tchán nebo tchyn , kte í p ijdou k vám dom a cítí se nepohodln , když jim íkáte mami nebo tati. Jsou emocionáln slepí k tomu, jak dobrá snacha nebo ze jste. Možná jste se p ekonali, abyste p ipravili skv lou ve e i na den dík vzdání, ale vše, co uvidí nebo poznamenají je, že se jídlo podávalo o p l hodiny pozd ji. Výst ední lov k m že být dít , které vás miluje jen když n co chce, a po zbytek asu je slepé k lásce a práci, kterou vykonáváte, abyste jim usnadnili život. Za druhé, výst ední lidé jsou emocionáln hluší. M žeme jim vylít své srdce, ale jejich odpov je: „Kdy bude hotová ve e e?“ Snažíme se jim íct, co se skute n v našem život d je, kde jsme zran ní, co by mohli d lat, aby nám pomohli. Ale oni nám nebudou naslouchat, nebo nám okamžit dají velmi kritickou a bránící se odpov . Mluvit k nim je jako mluvit do dubu nebo k robotovi – odpov je vždy naprosto p edvídatelná. V d sledku toho si dáme pozor na to, o em s nimi budeme mluvit. Hluboce si p ejeme, abychom se mohli skute n otev ít a mluvit s nimi ze srdce – ale tento lov k nás prost v bec neslyší. Joyce Landorf p ikládá t etí znak výst edního lov ka: poškozené hlasové akordy. Slova „je mi líto,“ „ud lal jsem chybu,“ „omlouvám se,“ „prosím odpus mi,“ nikdy nevyjdou z úst výst edního lov ka. Vždy to musíte být vy, kdo se bude snažit o smí ení, omlouvat se, pokoušet se obnovit váš vztah. Výst ední lov k se nevidí jako osoba, která by mohla ud lat chybu nebo nemusela být v právu. Na vin je vždy n kdo druhý, vždy je obvin n n kdo jiný, a n kdo jiný se vždy musí omlouvat. Od lidí s poškozenými hlasovými akordy se v tšinou nedo káte slov náklonnosti a povzbuzení. „Mám t rád,“ „jsi pro m zvláštní,“ „jsi moc p kná,“ „tolik pro mne znamenáš,“ v jejich slovníku chybí. Povšiml jsem si ješt jednoho znaku výst edního lov ka: má svázané ruce. Jejich ruce vás nikdy nesev ou, neobejmou, nepoklepou, nepohladí, nedotknou se vás s láskou. Je to jako by byli živou mumií s rukama pevn p ivázanýma k bok m. Nejednou jste si p áli, aby své ruce rozp áhli do široka, a vzali vás do velikánského objetí lásky a p ijetí. Rozpoznáváte podle t chto ty ech znak n jaké výst ední lidi ve svém život ? Mohlo by to popisovat vás?
Strategie pro jednání s obtížným lov kem Ježíš nám dává plán akcí pro jednání s takovým obtížným, výst edním lov kem. Za prvé, nikde v tomto oddílku se Ježíš nedrží nad je, že se obtížný lov k zm ní.
Vím, že nás evangelia u í mít víru. Také nám ukazují d ležitost toho lidi pozitivn p ejmenovávat. Ježíš nazval tekutý písek Šimona skálou. Chce, abychom ostatním pomohli objevit jejich novou totožnost. Ale jsou lidé, kte í se nezm ní bez ohledu na to, jak moc se snažíte. Držíme si nad ji, že se zm ní. A as od asu pro n ud láme n co opravdu p kného abychom zjistili, jestli je naše láska nep im je zareagovat. Ve skute nosti používáme druh jemné manipulace – „Možná to bude klí k jejich zm n .“ Ale as od asu se stává, že obtížní lidé prost dál pokra ují po svém – naprosto nezm n ní. Jsou zákoni tí (oko za oko), hrubí (ude í vás do tvá e), nerozumní a nemyslící (berou si váš pláš ) a vyžadující (dej mi, p j mi). Ježíš nám íká, abychom si vytvo ili plán skutk , které nezávisí na tom, jestli se zm ní. Dokonce ani nedává nad ji, že když nastavíme druhou tvá , p jdeme druhou míli, vzdáme se svého plášt , a vydáme a p j íme sv j život i peníze, že srdce obtížných lidí roztají a jejich stará strupovitá žabí nátura se polibkem prom ní v okouzlujícího prince. Když jsme hotovi se svou láskou a pé í, mohou být stále emocionáln slepí a hluší, mohou mít poškozené hlasové akordy a svázané ruce! Máme se rozhodnout jak se k nim budeme chovat za p edpokladu, že se nikdy nezm ní. Skute n nemusí být zp sobilí ke zm n , nebo spíše, nevyberou si zm nit se. Anne Ortlund napsala knížku s rozkošným názvem, D ti jsou jako vlhký cement. P idám se k tomuto pojetí a dodám, že obtížní lidé jsou jako zatvrdlý beton. Všechny jejich životní sklony jsou už nastavené. Ne íkám, abychom se vzdali snahy získat obtížné lidi nebo za n p estali mít víru. íkám jen naplánujte si své reakce na n za p edpokladu, že se nezm ní. A je jim prokazované dobro skute n up ímné rozhodnutí odplácet dobrým za zlé a ne jen další pokus zmanipulovat je k žádané reakci. Když se osvobodíte od o ekávání, že se zm ní, m žete také zabránit emocionální houpa ce, na kterou vás dostali. Víte, že mají potíže vás emocionáln vid t, slyšet, hovo it k vám a dotýkat se vás. Spíše než napnout své síly, abyste je zm nili, vás Pán žádá, abyste napjali své síly k utvá ení vaší reakce na n . Nemáte žádný zp sob, jak je ovládat nebo zm nit, ale s Pánovou pomocí m žete zm nit a ovládat sebe. Je to velmi osvobozující chvíle, když m žete íct: „Tento lov k se z ejm nikdy nezm ní. P esto ho p ijímám. A vybírám si, že ho budu milovat.“ Druhá osvobozující v c, kterou nám Pán dává k jednání s obtížným lov kem, je zdržet se v i nim odplaty. Starý zákon dovoloval odplatu: oko za oko, zub za zub, jizvu za jizvu, ránu za ránu. Ve skute nosti bylo starozákonní na ízení o odplat krokem kup edu, nebo na pomstu uvalilo omezení. Když jste mi vydloubli oko, nemohl jsem vám urazit hlavu! Když se n kte í lidé dívají na Matouše 5:38-41, nechápou, co Ježíš žádá, a myslí si, že to byl nepraktický a nerealistický pacifista. Nap íklad: máme rozpustit policii, abychom každému dovolili bít koho si zamane? Máme odstranit všechny zákony týkající se zodpov dnosti, aby lidé mohli zp sobit jakýkoli zmatek a nikdy nemuseli na soudu platit škody? Pokud si od nás chce šílenec nebo t íleté dít p j it eznický n ž, musíme mu ho dát? Odpov na všechny t i otázky, z jiných míst Nového zákona, je NE! NE! NE! Ježíš se nepokouší zavést nový zákonný nebo ekonomický systém. Pomáhá nám v naší osobní reakci na obtížné lidi: jak se vypo ádáváme s jejich urážkami (úder na pravou tvá )? Jak reagujete na jejich nedostatek ohleduplnosti, nerealistické nebo tíživé požadavky a vyžadující povahu? Ježíš nás u í, abychom se vyhnuli osobní pomstychtivosti, odvetnému duchu a skutk m odplaty.
A ve své reakci máme jít ješt dál od odplaty. Ježíš nám íká, abychom nastavili druhou tvá , dali i košili a šli druhou míli. To m že ve skute nosti ud lat jen svobodný lov k. Pokud se snažíte takové v ci d lat, protože na vás n kdo naložil b ím viny, nebo protože si držíte myšlenku, že dobrý k es an by m l být v i obtížným lidem pasivní tak, že se p ekulí a bude hrát mrtvolu – pak se z vás stane rohožka. Jednoho dne budete mít dost toho, že se po vás neustále šlape, a vybuchnete hn vem. Svobodné a v domé rozhodnutí d sledn odplácet dobrým za zlé nás na druhé stran osvobozuje. Obnovuje naše sebehodnocení a naši d v ru v Boha, protože zjistíme, že se k té nedosp lé a emocionáln zaostalé osob v našem život blížíme se skute nou zralostí. Za t etí, Ježíš nám íká, abychom obtížné lidi milovali. V paralelní pasáži v Lukáš 6:27 jsou po slovech „milujte své nep átele,“ vyžadovány dva skutky. V ím, že tyto dva skutky popisují, jak máme milovat: prokazovat dobro a žehnat našim obtížným lidem. Ježíš tak definuje lásku spíše jako skutek než jako pocit. Ne íká: „Poci ujte dobro,“ ale „ i te dobro!“ Slovo žehnejte doslova znamená mluvte dob e o. Je tolik pravdivých, ale ošklivých v cí, které bychom mohli íct o obtížných lidech. Ježíš nás žádá, abychom užívali kladnou e , když mluvíme s nimi, nebo o nich. Tímto zp sobem se mohu vyhnout tomu, abych se stal zrcadlem. Pro bych m l já být emocionáln slepý a hluchý, mít poškozené hlasové akordy a svázané ruce? Budu d lat a mluvit dob e. Budu milovat. Moje láska nebude jen ta pozemská, která vyžaduje od druhé osoby lásku nazp t. Pokro ím k nebeské lásce, Boží lásce, která pokra uje bez ohledu na reakci. Pokud Pán posílá slunce i déš aby padal na pole dobrých i zlých farmá , pak i já mohu pokro it k lásce, která nezávisí na souhlasném p ijetí. Nakonec nám Ježíš íká, abychom se za obtížné lidi modlili. Když se za n p estaneme modlit, jsme již skute n poražení! I když jsme p ijali skute nost, že se nikdy nemusí zm nit, a musíme podle toho plánovat své skutky, p esto v našem srdci z stává malý koutek, kde v modlitb stále íkáme: „Všechno je možné.“ Pokud nebude obtížný lov k osvobozen v tomto v ku, v modlitb víme, že se to stane ve v ku nastávajícím. Ježíš p išel dát zrak slepým, sluch hluchým, e n mým a svobodu spoutaným. Pokud to nebude dokon eno nyní – pak to bude potom! Modlíme se: „Tvé království p ij do života tohoto obtížného lov ka, a se v n m naplní tvá v le.“ Pán nás prost volá, abychom jednali s obtížnými lidmi stejn , jako on jedná s námi. Nep estal nás milovat, když jsme Jej nevid li, neslyšeli, nemluvili jsme k N mu a nedrželi se Ho. Nyní, když jsme Jeho, zve nás, abychom byli dokonalí (dosp lí, úplní) jako je dokonalý náš nebeský Otec.
Budování duchovní disciplíny Jakým lov kem se stáváte? Jaký druh vlivu máte? Ukazují vaše skutky, že jste Pánovým u edníkem? S t emi výše uvedenými otázkami se Ježíš vypo ádával v Matouši 5. Blaženosti k nám hovo í o tom, jakými lidmi nás Pán touží mít. S l a sv tlo mluví o vlivu, který budete mít. Vnit ní spravedlnost se podepíše na vašem chování k lov ku, na kterého m žete být nahn vaní nebo ke kterému jste nesprávn sexuáln p itahováni, k partnerovi, kterého byste nejrad ji opustili, na u in ném slibu, na chování k obtížným lidem ve vašem život , kte í od vás spíše berou než aby n co dávali. Pokud jste pe liv žili podle slov, která Ježíš íká v Matouši 5, pot ebujete nyní práv Jeho u ení v Matouši 6. Pro ? Nuže, p edpokládejme, že jste se stali tím vším, co Ježíš žádá. Váš charakter odráží závislost na Bohu a sedm blažeností, které následují. Máte dobrý vliv na vaše okolí spíše než abyste byli lov kem vedeným sem a tam názory a hodnotami ostatních. Úsp šn jste se vypo ádali s hn vem a chtí em. Neporušili jste své manželské sliby ani neberete na lehkou váhu ostatní závazky. Dokonce zacházíte s obtížnými lidmi ve svém život jako to Kristus d lal se svými nep áteli. Jste nyní v nebezpe ném moment své k es anské zkušenosti kv li pokušení íci: „Hej, už jsem tam dorazil. Jsem takový, jakého mne Pán chce mít. Ostatní se na mne dívají jako na úžasný p íklad k es ana. V porovnání s jinými lidmi má ve mn B h docela slušný poklad.“ Pán vám íká: „POZOR, BU OPATRNÝ!“ Je tu pokušení používat svou duchovnost, abyste si získali pozornost druhých. Ježíš hovo í o t ech oblastech duchovní disciplíny – dávání, modlitba, p st – kde je nejpravd podobn jší, že se zni íme duchovní pýchou na to, co v nás Pán d lá. Klí ový verš v Matouši 6:1 nám dává principy ídící t i p íklady ve verších 6:2-18. Jsme varováni, abychom ned lali spravedlivé skutky kv li pozornosti druhých. V k es anském život je taková jemná rovnováha. Na jednu stranu nám Ježíš íká, že budeme vid t, protože jsme sv tlo sv ta a to nem že být skryto (5:14); na druhou stranu nám íká aby nás druzí nevid li. Rozdíl má co do in ní s našimi pohnutkami. Když je naším cílem vyvýšit Pána skrze své životy, pak ostatní uvidí naše dobré skutky a budou chválit našeho Otce. Nicmén když je naším cílem uznání, budeme hledat svou slávu – ne Boží. Podívejme se na dv ze t í duchovních disciplín probíraných v Matouši 6:1-18 – dávání a p st.
Dávání Okamžit rozeznáme, že v Matouši 6:2-4 není vše, co Ježíš nebo Bible íká o dávání. Písmo u í nejmén t i hlavní zásady dávání, a zde se Ježíš dotýká pouze té t etí. První zásada dávání, kterou Písmo u í, je že B h nikdy nezamýšlel, abychom sv j p íjem používali jen k uspokojení vlastních pot eb. Oba dva Zákony nás u í dávat na práci našeho Pána a druhým. Dokonce i chudí lidé jsou chváleni za dávání, tak jako vdova, která dala vše, co m la, a svatí z Makedonie, kte í i ze své chudoby dali jeruzalémským svatým. Bohatý blázen, který sp ádal plány jen na vlastní útraty, naproti tomu p išel ve chvíli i o sv j život. Jsou t i postoje k hmotným v cem, které jsou zobrazené v podobenství o milosrdném Samaritánovi. Zlod j symbolizuje postoj n kterých: „Co je tvoje bude moje, když to dokážu
získat.“ Levita a kn z zt les ují postoj mnohých: „Co je moje je moje, a ty to nem žeš mít.“ Samaritán p edstavuje pohled Pánova u edníka: „Co je moje je tvoje, pokud to pot ebuješ.“ Když používáte sv j p íjem jen pro sebe a svou rodinu, stojíte mimo Boží v li pro váš život a rozvíjíte u sebe vlastnosti, které jsou pro vás škodlivé: stáváte se sob st ední, nedokážete poslouchat Boha nebo Mu v it, že se postará o vaše pot eby, když dáváte, ztrácíte soucit a neumíte se ztotožnit s Pánem, jehož vlastní povaha je dávat. Druhá zásada dávání, kterou Písmo u í, je že rozlišujeme mezi požadovaným a dobrovolným dáváním. V Matouši 6:2-4 Ježíš hovo í o dobrovolném dávání. Jinde ale Písmo hovo í o vyžadovaném dávání. Nap íklad Malachiáš 3:10 ke konci Starého Zákona shrnuje nám t, který se v zákon asto vyskytuje – „P inášejte do mých sklad úplné desátky!“ Ježíš potvrzuje dávání desátk v Matouši 23:23 a Duch Svatý zp sobil, že pisatel listu Žid m trvá na to, že dávání desátk za al p ed vydáním Zákona muž víry, Abraham (Žd 7:4). Navíc jsou vyžadovány dobro inné skutky. Farmá m l nechat okraje svého pole nesklizené, aby na nich mohli chudí pab rkovat a tak mít aspo n co k jídlu. Náš Pán sám íká: „Je blažen jší dávat než p ijímat“ (Sk 20:35). Jako mladý k es an jsem ud lal n kolik hlavních chyb. Po léta jsem neplatil ze svého p íjmu úplné desátky, a vymlouval jsem se na tomto základ : (1) byla to praxe Starého a ne Nového zákona; (2) chudší lidé, kte í dávali desátky, v etn mých známých, se nezdáli n jak bohatnout; (3) nevyd lával jsem moc, takže mé dávání ve skute nosti nebylo t eba; (4) kazatel vyd lal víc pen z než já. N kolik v cí mne p esv d ilo, že tyto argumenty byly chybné. Za prvé, celá Bible u í dávání desátk , a když jsem je nedával, neposlouchal jsem samotného Boha; (2) i když byli mí rodi e finan n chudí, m li bohatství v jiných oblastech (nap íklad nádherné d ti!); (3) kdyby se všichni, kdo mnoho nevyd lávají, rozhodli nedávat desátky, dá to dohromady po ádnou sumu a poškodíme tak Boží dílo; (4) jestli kazatel vyd lává víc než já, to je jeho problém p ed Bohem a ne m j. (Te , když jsem sám kazatel, tak v ím, že si zaslouží cokoli je mu zaplaceno!) Na za átku našeho manželského života jsme kone n za ali pravideln dávat desátky – p edevším proto, že jsme se dostávali z jedné finan ní katastrofy do druhé, a nakonec jsme si uv domili, že nám Pán íká, abychom ho dali na první místo i když si to nem žeme dovolit. V bec jsme si nemohli dovolit dávat desátky, ale stejn jsme to ud lali. A zázrak nad zázraky, o rovnováhu našich p íjm bylo postaráno. O šestnáct let dále už dávání desátk není žádnou otázkou nebo dokonce b emenem. Když dostanu výplatu, je to první v c na seznamu, a ze všech položek, které platím, mám z téhle nejlepší pocit. Jde to na tu nejlepší práci na sv t – Pánovo dílo! Krom vyžadovaného dávání je mnoho možností pro dobrovolné dávání. P ál bych si, abych mohl dát na každou pot ebu. Je toho tolik, co bych cht l ud lat pro misii, pro lepší k es anské vzd lání, pro program stavby církevních budov, pro studenty pot ebující vyu ení, pro lidi v nouzi. Nemohu ud lat vše – ale m žu ud lat aspo n co... a stejn tak i vy. Když se všichni spojíme dohromady, pot eby v T le budou napln ny! T etí základní zásada dávání je ta, kterou Ježíš u í zde v Matouši 6 – musíme si hlídat svou motivaci p i dávání. Uznání je d ležitý motiv pro dávání a profesionální vybíra i pen z to dob e ví. Lidé cht jí, aby jejich dávání n kdo zaznamenal. A tak pojmenováváme budovy po dárcích, nebo
vytesáváme jejich jména na zdi i je napíšeme na dve e, zveme je, aby vybrali nábytek, nebo jim dáváme estné tituly a hodnosti. Ježíš nazna uje, že Jeho u edníci nemají dávat z touhy po uznání. Jediný pohled na dnešní T lo Kristovo vás rychle p esv d í, že co se týká této v ci je Pán obvykle ignorován. Jednou jsem si vyp j il pár metod, které jsou dnes p i získávání pen z pro k es anské organizace v mód , a íkal jsem si, že navrhnu následující v ci pro rozpo et církve na p íští rok. • Každý, kdo dává desátky, dostane podepsanou fotografii pastora ního týmu a staršovstva. • Kdo p isp je církvi nejmén 2 000 dolar bude pozván na ve e i s pomocným pastorem. • Ti, kdo dají církvi nejmén 5 000 dolar dostanou zvláštní luxusní rodinnou Bibli vázanou v k ži p ivezené z koželužny v Joppe v Izraeli. • Když n kdo p isp je nejmén 10 000 dolar , jeho jméno bude zapsáno do Sín hrdin , na zvláštní bronzovou desku, která bude umíst na p i vstupu do církevní budovy. • Ti, kdo dají 20 000 a víc dostanou od pastora Wooda bezplatný výlet do Svaté zem nejmén na deset dní. Te se sm jeme nad takovým trapným návrhem! Ale tém každý den jsme obléháni k es anskými organizacemi s triky, jak nás p im t dávat. V pr myslu k es anských médií se tomu íká dáre ky. Služba musí mít dáre ky, aby p im la dárce v novat své peníze. A tak vám nabídnou knihu, kazetu nebo nahrávku, nebo n jakou drobnost v nad ji, že pošlete zp t desetkrát tolik, než poslali oni vám. Kam se pod la prostota v dávání? Co z stalo z myšlenky, že dáváme, protože je tu skute ná pot eba, nebo nám Duch Svatý n co položil na srdce, a jediný, od koho chceme uznání je Pán sám! Budu dokonce tak sm lý, a navrhnu, že nesmíme dávat jen proto, že nám to vláda odepíše z daní. Ochotn p ijímám výhody, které plynou z da ových zákon , ale kdyby se Strý ek Sam dnes rozhodl stáhnout tuto výhodu, nem lo by to naše dávání zm nit ani o cent!
P st Druhá oblast duchovní disciplíny, kterou se Ježíš zabývá, je p st (6:16-18). H ích je tak silný a záludný, že dokáže nakazit naše nejšlechetn jší skutky. P st, což je jedna z nejt žších duchovních disciplín, se m že stát p íležitostí pro h ích pýchy. Farizeové si udržovali postní vzhled, aby lidé obdivovali jejich duchovnost. Skute n duchovní lov k se zajímá o to, co si o jeho vzhledu myslí B h – a tak se takový lov k vyhýbá náboženskému vzez ení, které jen p itahuje pozornost na n ho, nebo i opa nému extrému, sv tskému vzez ení, které druhým lidem zasti uje Pána. Náš Pán zde opravuje zneužívání p stu. Jeho u ení po ítá s tím, že se budeme postit: „když se postíte...“ Když prozkoumávám p st v Písmu, nacházím nejmén t i dobré d vody, pro se postit. P st je známka chudoby a vyjad uje touhu po v tší plodnosti. První zmínka o p stu v Bibli se nachází v p íb hu Chany v 1. Samuelov 1. kapitole. Chana byla zoufalá, protože nemohla mít d ti. Její zármutek byl tak veliký, že nemohla jíst. Naprostá nep ítomnost p stu v našich životech m že být znamení, že ve skute nosti nemáme zoufalou pot ebu, aby v nás B h pracoval. Usadili jsme se na p íliš snadné cesti ce pohodlí. P st je pro ty, kdo rozpoznávají, že jen B h je m že u init skute n plodnými.
Za druhé, p st by m l p edcházet d ležitým rozhodnutím nebo skutk m. Ježíš se p ed za átkem své služby ty icet dní postil. První Barnabášova a Pavlova misijní cesta vyplynula z intenzivního asu uctívání Pána a p stu (Sk 13:2). Když se p i p stu p eneseme p es bolesti z hladu, stáváme se velmi citlivými na hlas Ducha Svatého, a On nám m že mnohem snáze potvrdit Boží v li. Nikdy bych nevydržel jako pastor, kdybych p ed p ijetím pozvání k pastoraci sboru neprošel intenzivním asem p stu. Když t etina sboru odešla b hem prvních šesti m síc mé služby, v c, která mne udržela, bylo poznání, že B h mi svou v li potvrdil b hem p stu. Vstoupil jsem do tohoto p stu s tím, že jsem Pánu ekl o svém rozhodnutí jít do toho konkrétního sboru, ale b hem dn postu mi m že jasn íci, kdyby mne tam necht l mít – v opa ném p ípad by mi nem l nikdy vmést do tvá e, že jsem se dostal mimo Jeho v li. Má ást dohody znamenala, že kdybych p erušil p st p ed ur eným asem, pak bych nešel, protože bych to chápal jako znamení, že nemám dost duchovní síly na takový úkol. Zvažujete ve svém život d ležitou zm nu? P emýšlíte o manželství? Smím vám doporu it p st? Dejte Pánu šanci vám váš navržený kurz potvrdit nebo zablokovat. N který p st m že znamenat nejíst ani nepít, jindy jen nejíst a jindy odep ít si n co jiného než jídlo. Jednou, když už jsem tém pošetile vybuchl kv li jisté situaci, Duch Svatý mi velmi jasn ekl ty i slova, která mne zadržela od toho, abych ve svém hn vu ud lal n co opravdu hloupého. Ta slova? „Georgi, posti sv j jazyk.“ A tak jsem dal svému jazyku p st od hovo ení o té konkrétní situaci a b hem týdne to Pán všechno vy ešil. Za t etí, p st m že být pat i ný zp sob, jak p ed Bohem truchlit Ve Starém zákon byly doby velikého probuzení, kdy Boží lid nebo vedoucí s plá em a p stem inili pokání (1 Sam 7:6, Ezd 10:6). Truchlit m žeme kv li t žkému b emenu (Neh 1:4) nebo v dobách velikého nebezpe í (2 Par 20:3). Když žalmista elil ohrožení svého života, volá: „V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje t lo“ (Ž 109:24). Ježíš íká, že Jeho u edníci se budou postit, když od nich bude ženich vzat (Mk 2:20, Lk 5:35). Možná je váš život plný nádherných událostí, takže neznáte smutek. Skrze p st vás B h m že seznámit s b emeny svého srdce a s b emeny sv ta. Jedno varování k p stu v ase zármutku: nez stávejte zarmoucení natrvalo. Pán se postil, ale také jedl s h íšníky a celníky. David se postil, když dít Bat-šeby onemocn lo, ale když zem elo, odložil p st, protože moud e rozpoznal, že když už se situací nem žete nic ud lat, máte ukon it as truchlení (2 Sam 12:15-25).
Odm na Pán nám íká, že když budeme dávat, modlit se a postit tak, abychom se nechali vid t spíše od N j než od lidí, odm ní nás. Jaká ta odm na bude? Celé pojetí odm ny je pro nás t žké pochopit, protože jsme naklon ni tomu p emýšlet v pojmech trofejí. Jeden služebník poznamenal, že když se všichni dostaneme do nebe, a položíme k Ježíšovým nohám své trofeje, nikdo neuvidí Ježíše! Myslím si, že mohu ukázat, co je to odm na. Když se do mne má žena p ed 17 lety zamilovala, co byla její odm na? Prsten? D m? Nábytek? Dary? Ne, ne! Její odm na jsem byl já! P emýšlejte o tom, dostala mne! A já jsem dostal ji! Odm na, kterou hledáme vstupem do manželství nemá co do in ní s ni ím vn jším – zahrnuje vztah na hlubší a smyslupln jší úrovni. N kte í lidé p emýšlejí o nebeských odm nách jen z materialistického pohledu: domy, zlato nebo výlety do kosmu! Skute ná nebeská odm na je užší vztah, který budeme mít s Bohem. „Pak Ho uvidím tvá í v tvá ...“
On si všímá duchovních skutk , které p ed Ním d lám, skutk , kterých si nikdo jiný nevšímá. Vidí mé dávání nebo jeho nedostatek, mou modlitbu nebo to, že chybí, m j p st nebo jeho nep ítomnost. Je to tajemství mezi mnou a Jím. Pokud dávám, modlím se a postím, nezískám si tím vstup do nebe. Ten jsem obdržel p ijetím daru Jeho milosti. Ale to, co te d lám, mne n jak p itahuje k N mu a dokonce prohlubuje vztah, který budeme sdílet nav ky. P ijde den, kdy posoudí mou šekovou knížku a m j denní kalendá . Když se bude dívat na mé dávání, modlitby a p st, chci na Jeho tvá i vid t úsm v!
Jak se efektivn modlit Když zmíním téma modlitby, cítíte se provinile? Mnoho z nás by eklo „ano“. Modlitba je pro nás potíž. Víme, že bychom se m li modlit, ale bu tak ne iníme, nebo jakkoli se modlíme, stejn máme dojem, že to není dost. Jak nám mohou pomoci Pánova slova o modlitb ? Za prvé, Pán nám íká, emu se máme p i modlitb vyhnout – modlení se, aby nás druzí vid li, a prázdnému opakování. Ježíš nevylu uje ve ejnou modlitbu, jen špatnou motivaci používat modlitbu k vylepšení obrazu naší vlastní duchovnosti. Nezakazuje dlouhé modlitby – jen ten druh modlitby, který si cení víc kvantity než kvality. Za druhé, Ježíš nastavuje realistický modlitební cíl pro za áte níka: dvacet smysluplných vte in. Tak dlouho trvá pomodlit se modlitbu Pán ! V každé oblasti duchovní, t lesné nebo duševní disciplíny bychom si na za átek nem li ukousnout více než dokážeme rozžvýkat. A tak Pán pro za áte níky zahajuje jednoduchou modlitbou. Pokud jste se nemodlili v bec, za n te s dobou dvaceti vte in! Za t etí, Ježíš dává vzor pro všechny modlitby. Modlitbu Pán se m žeme modlit rychle, nebo nám m že utvá et každou minutu našeho života. Slouží jako model a obrys pro všechny naše modlitby. D láme dob e, pokud ji používáme jako vzor pro naši modlitbu.
Oslovení v modlitb Modlitba Pán má t i základní oddíly: oslovení v modlitb , žádosti a chválu. Naše modlitba oslovuje „našeho Otce v nebesích“. Slovo Otec nás u í, že se modlíme k osobnímu Bohu. Naše modlitba nikdy nem že být abstraktní, nabídnutá „tomu naho e“ (kdokoli to je) nebo kosmickému principu i životní síle. Navzdory k es anské v d a hnutí sebeocen ní je modlitba více než jen o ista duše – oslovuje skute ného a jediného Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista. Pokud máte problém nazývat Boha Otcem, protože vám chyb l lidský otec nebo jste m li takového, který vás zanedbával nebo týral – pak p emýšlejte o Bohu jako o Ježíšov Otci. Nedopus te, aby otec znamenalo jenom rozší ení nedostate ného pozemského vzoru; m jte Otce Ježíšova, který íká: „Jsi mé milované dít .“ Je náš Otec v nebesích. Úzké obecenství, které s Ním jako s Otcem sdílíme nesmí zast ít zásadní rozdíly mezi Jím a námi. Skute nost, že je Otec nám íká, že je blízko; skute nost, že je v nebi hovo í o Jeho rozdílnosti (Není lov k, je B h!). Jako Otec je dobrý; jako B h v nebesích je veliký! Nejlepší ze všeho je, že je to náš Otec v nebesích. Dostali jsme výsadu mít s Ním vztah a mít Ho jako našeho Pána, našeho Boha. Na skrytém míst modlitby nesmíme jen tak brouzdat slovy. Za átek modlitby vytvá í v domí osoby, ke které hovo íme, Toho, do jehož p ítomnosti p icházíme. Pozvolna p emýšlejte nad každým slovem: „Ot e – náš – jenž jsi – na nebesích.“ Chápete Ho jako svého Otce? Odpo íváte ve v domí, že je na nebesích, kde mu slouží miliony mocných and l a vykoupených svatých? Když vcházíte tam ke Králi, snad velké prosby uzrály, vždy On milost, sílu má, že nikdo p íliš nežádá.
Žádosti v modlitb Náš Pán nás dále u í šest žádostí, které tvo í osnovu pro všechny prosby, jež mu p inášíme. První t i žádosti znamenají modlit se za to, aby B h byl oslaven v našem život ; poslední t i zahrnují modlení se za naše vlastní pot eby a zájmy.
Jak hluboký vhled tu Ježíš nabízí. Spíše než vtrhnout do Boží p ítomnosti a okamžit vyšt knout p íkazy nebo odškrtávat naše zájmy, musí modlitba znamenat, že p emýšlíme o tom, co B h chce v našich životech.
T i žádosti o Jeho slávu Za prvé, Ježíš nás u í p inést tento požadavek: „Bu posv ceno tvé jméno.“ Co to znamená posv ceno? Znamená to jednat s n ím nebo s n kým jako by byl svatý, to znamená jinak než jak jednáte se vším ostatním. V Bibli jsou jména víc než jen nálepka. Jméno p edstavovalo povahu, osobnost a charakter bytosti, která za ním stála. Zacházení s Božím jménem jako se svatým proto znamená mnohem více než jen správn používat Jeho jméno ve slovní komunikaci. Když se modlíme: „Bu posv ceno tvé jméno,“ chceme, aby Bohu byla dána úcta, kterou si Jeho povaha a charakter zaslouží. Co kdyby jeden z mých student napsal velmi ubohou práci pro druhého profesora a pak mu ekl, že jsem to etl a schválil jako mistrovský kousek? Ten student by nesv til mé jméno! Sobecké modlitby zakon ené frází „ve jménu Ježíše“ zp sobují Ježíši totéž trápení jako bych cítil já, kdyby student zneužil mé jméno. Katechismus Martina Luthera pokládá otázku: „Jak je mezi námi posv ceno Boží jméno?“ Odpov ? „Když je náš život i u ení skute n k es anské.“ Posv covat Boží jméno tedy znamená žádat Boha Otce, aby nám pomohl vybudovat si skute n k es anský životní styl a u ení. Boží jméno je Jeho razítko na tom, emu v íme a jak se chováme. Posv cení Jeho jména vyžaduje, abychom se nejprve snažili zbudovat si život, se kterým m že B h souhlasit – život, který skute n reprezentuje Jeho jméno! Za druhé, Ježíš nás u í modlit se: „P ij tvé království.“ Co zde skute n íkáme je: „Pane p evezmi vládu. Ty jsi autorita. Ty jsi Král!“ Boží království p ichází vnit n i zjevn . V tom vnit ním významu se máme modlit za Boží vládu, Jeho v li, aby v nás hloub ji p ebývala. Modlíme se tak, protože jsme si bolestiv v domi oblastí v našem život , kde Jeho království ješt nep išlo. „Prolom se dovnit , ó Pane, a zat es vládou t la a vládou toho zlého.“ Modlíme se, aby království p išlo zjevn – k ostatním. „P ij tvé království,“ je evangeliza ní modlitba. Vede nás k zájmu o ty, kdo žijí mimo Jeho vládu a autoritu. Nedokážeme se na Boha správn soust edit, dokud nezachytíme tlukot Jeho srdce, a nemáme skute n mysl Kristovu, dokud není jednou z našich stálých horlivých proseb uvid t Jeho království postupovat jak v našem život tak v život ostatních. Za t etí, Ježíš nám íká, abychom se modlili: „Sta se tvá v le jako v nebi, tak i na zemi.“ Mali ké slovo jako bylo asto mnohými p ekrucováno. íkají: „V nebi nejsou žádné nemoci, a tak když se budeme skute n modlit v Boží v li, nebudou ani v našich pozemských životech nemoci.“ Podle takové logiky (...jako v nebi tak i na zemi) bychom se tedy m li za ít modlit, aby bylo 24 hodin sv tla a žádná noc, protože v nebi bude jenom sv tlo! V nebi není žádné uk ižování, ale na zemi se Ježíš modlil, aby m l sílu elit k íži: „Tvá v le se sta .“ Sloví ko jako v sob nenese myšlenku, že se Boží v le bude na zemi projevovat stejným zp sobem jako v nebi, ale že ji budeme stejn poslouchat!
Je k politování, že je dnes dokonce i v T le Kristov v bec pot eba bránit Pánova slova: „Sta se tvá v le.“ Ale jsou zde lidé, kte í p ekrucují tato Písma (jako to d lají i s jinými Písmy), aby pop eli, že v ící má právo ponechat v ci Bohu v rukou. Tvrdí nám, že když eknete: „Bu v le tvá,“ pak nemáte dost víry. Domnívají se, že v každé situaci m žete jednoduše Bohu oznámit, jaká je Jeho v le a nárokovat si ji. Skrze modlitbu nám B h dovoluje, abychom byli spoluautory Jeho v le. Ale on má v tomto partnerství hlavní slovo a má oddanost a víra pat í nakonec Jemu a ne mé p edstav o tom, co by m l d lat! Miluji slova k es ana z druhého století, Polykarpa, což byl Jan v u edník. Polykarp sloužil jako biskup ve Smyrn , a ve svých devadesátých letech byl p iveden do arény, kde m l být pro svou víru v Krista upálen na hranici. Když mu prokonzul dal poslední šanci se Krista z íct, Polykarp state n odpov d l: „Osmdesát šest let jsem Mu sloužil, a neud lal mi nic zlého. Jak bych se tedy mohl rouhat svému Králi, který mne zachránil?“ V církvi p ichází hodina, kdy budeme pot ebovat dát klí e svého života zp t do Pánových rukou a s Polykarpem state n vyznávat: „Neud lal mi nic zlého!“ Polykarpovo vyznání následuje tato poznámka: „A když pronesl tato slova a ješt mnohá jiná, byl napln n odvahou a radostí, a jeho vzez ení bylo plné milosti, takže... prokonzul užasl.“ A se n kdo nep eslechne a nedomnívá se, že obhajuji pasivní p ístup k Boží v li jako kdybych íkal „co bude, bude“. Písmo nás vyzývá k ví e, abychom se podíleli s Bohem na utvá ení Jeho v le. Ale když jsem se modlil a p edložil jsem sv j p ípad p ed Boha, mám odpo ívat v Jeho rukou a d v ovat. Neud lá mi nic zlého – a když p ijmu Jeho v li, pak spole n s Polykarpem bude mé vzez ení plné odvahy, radosti a milosti. N kte í odpovídají na t žkou Boží v li s poraženou rezignací: „Bože, p ál bych si, aby to nemuselo být takhle, ale když už jsi vydal takové p íkazy, hádám, že budu muset jít a zachovat se podle toho.“ Jiní zase Bohu odpovídají s ho kou nelibostí: „Bože, pro jsi mi to ud lal? Pro jsi dovolil, aby se to stalo?“ Ale Ježíš chce, abychom se modlili: „Sta se v le tvá,“ ne protože se snaží vyvolat pasivitu nebo muslimský druh fatalismu, ale proto, že po nás chce, abychom p ijali Jeho v li s dokonalou láskou a d v rou.
T i žádosti o naše pot eby První t i žádosti v modlitb Pán zam ily celou naši pozornost na Boha. Za ali jsme se modlit za záležitosti Jeho srdce, nesnažili jsme se ohnout Ho podle naší v le. Spíše jsme se snažili nechat Jej tvarovat své životy. Je tato pravda initelem ve vašich modlitbách? Za ínají naše modlitby tím, že se nejprve zam íme na „vaše“ nebo „mé“? Jen když se zam íme nejprve na Boží zájmy, m žeme se správn modlit za ty své. Za prvé, máme se modlit za životní nezbytnosti: „Náš denní chléb dej nám dnes.“ Za átek modlitby Pán nás u il modlit se za opravdu velké v ci: Posv cení Božího jména, p íchod Jeho království a a se stane Jeho v le. erstv po takových nesmírných starostech se máme modlit za tak mali ké v ci jako náš denní chléb. Nikdy se nebudete cítit skute n blízko Bohu, dokud Mu neporozumíte nejen jako Pánu všehomíra, ale také jako Tomu, kdo se o vás stará jako o jedince. Když se modlíme za své vlastní pot eby, Ježíš se nejprve zam uje na naše t la. Možná jste si mysleli, že to dá až na konec po adníku, nebo to možná nezahrne v bec. Ale Ježíš p ikládá t lesnému životu velikou hodnotu. Chce, abychom se modlili za udržování života. Ježíš nechce, abychom sv j život zahodili. Máme se modlit za sv j denní chléb. Máme se modlit za
zdroje, aby náš život mohl pokra ovat. Možná jste elili vážnému pokušení spáchat sebevraždu. Nebra te si v této modlitb o chléb. V Ježíši je pro vás budoucnost. P ineste Mu, jako první osobní zájem, modlitbu za život. Jist že „denní chléb“ nem že znamenat jen chléb, ale vše, co je t eba, abychom z stali t lesn naživu. Když se p idá slovo denní, pak to znamená, že tuto modlitbu je t eba se modlit každý den. Tato žádost nám neustále p ipomíná, že vše, co máme, pochází od Pána. Kdyby stáhl svou proz etelnou pé i, nemohli bychom žít. Jak báje ná je tato modlitba, když jsme mladí a vše jde skv le, nebo když už jsme zestárli a naše pozemské dny se chýlí ke konci – „Pane, dej mi co je pot eba k životu pro dnešní den!“ Modlíte se za sebe? Nebo máte pocit, že v modlitb byste nem li Boha otravovat svými vlastními pot ebami, ale jen pot ebami druhých? Pak nechte Ježíše a vás nau í modlit se: „Dej nám dnes náš denní chléb.“ Je t eba dodat ješt jednu radu. Modlitba za naše t lesné pot eby není mín na jako náhrada naší vlastní práce. N kdo ekl, že i když B h krmí vrab áky, nepouští jim drobe ky do zobá k . A tak i my máme pracovat, pokud m žeme. Druhá žádost, kterou se modlíme za sebe, je: „Odpus nám...“ Co nám má být odpoušt no? Kdykoli ve ejn používáme modlitbu Pán , odml íme se, když p ijdeme ke slov m následujícím za „odpus nám naše...“ Jsou to „dluhy“ nebo „provin ní“? D vod nejistoty pramení z toho, že modlitba Pán v Matouši používá slovo „dluhy“, zatímco „provin ní“ je slovo, které používá Lukáš. Dluhy p edstavují naše selhání d lat, co je správné. Provin ní p edstavují minutí zna ky, neschopnost zasáhnout cíl. Ze všech žádostí v modlitb Pán je toto jediná s p ipojenou podmínkou: Odpus nám... jako i my jsme odpustili. Ježíš se hodn snaží, aby nedošlo k nedorozum ní. Slova, která dodává hned po této modlitb jsou: „Nebo jestliže odpustíte lidem jejich p estoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše p estoupení.“ Vypráví se p íb h, že generál Oglethorpe jednou íkal Johnu Wesleymu: „Já nikdy neodpouštím.“ Wesley odpov d l: „Pak doufám, pane, že nikdy neh ešíte.“ Komu pot ebujete odpustit? T etí osobní žádost se sestává ze dvou frází: „A nevydej nás v pokušení, ale vysvobo nás od zlého.“ M žete se ptát: „Co to je? Myslel jsem, že Písmo tvrdí, že B h nikoho nepokouší ke h íchu (Jk 1:13,14); jak to, že ho máme žádat aby nás neuvedl v pokušení? B h nás tam stejn neuvede, nebo ne?“ Pokušení m že mít dva významy. Nej ast ji si pokušení spojujeme se špatným významem být svedený ke zlému. Ale pokušení m že mít také dobrý význam. M že to znamenat zkoušet. Kdykoli hraje jeden basketbalový tým s druhým, vstupují do asu zkoušení, ne svád ní ke zlému. Skute ný ú el pokušení z Božího pohledu není p ivést nás k pádu. Spíše je to posílit nás. Pokušení nicmén není n co, co máme vyhledávat. Je to nebezpe né místo a výsledkem je život nebo smrt. Z toho d vodu máme žádat Boha, aby nás odvedl pry z místa zkoušení. Skute nost, že se takto v bec modlíme vede k jistot , že my sami si vytvo íme praktickou ochranu, abychom se zdrželi od pokušení. Když se modlíme, „neuve nás...,“ tvrdíme Bohu, že my sami se nechystáme do pokušení a ani si nep ejeme, aby nás tam vedl, a když tam p jdeme, bude to jen proto, že nás tam povede. Jak nový význam to dává pokušení. Když
elíme zkoušce, m žeme s p esv d ením íct: „B h mne zde má z n jakého d vodu,“ spíše než, „n jak jsem do toho spadl.“ Ne vždycky nás Pán odvede z pokušení. Ježíš se modlil: „Odejmi ode mne tento kalich.“ Modlil se, aby zabránil zkoušce. Ale jestli si B h zvolí i p esto pokra ovat a vést nás na to místo, Ježíš nám íká, abychom se modlili záložní prosbu: „Vysvobo nás od zlého.“ Ježíš sám šel na k íž, vypil ten kalich; B h ho nevysvobodil z této zkušenosti, ale od zlého. Ve t ech modlitbách za nás samotné objevujeme Boha v naší minulosti, p ítomnosti a budoucnosti. Je v naší p ítomnosti a dává nám chléb. Je nad naší minulostí a promíjí nám h íchy. Je v naší budoucnosti a vede nás a zachra uje. Když se modlíme za chléb, myslíme na Boha Otce, který posílá nezbytnosti k našemu živobytí. Když se modlíme za odpušt ní, myslíme na Boha Syna, který dal sám sebe za nás. Když se modlíme za vedení a záchranu, myslíme na Boha Ducha Svatého, který je poslán, aby nás vedl.
Chvála v modlitb Jak jednoduchá, a p esto tak hluboká, je tato krátká modlitba, kterou nám dal Pán. Máme ji používat jako vzor pro naši vlastní modlitbu. Když projdeme p es úvodní oslovení a šest proseb, vytryskne z nás duch chvály. Hlavní ecké rukopisy Nového zákona neobsahují známá slova, která ukon ují tuto modlitbu: „Nebo tvé je království i moc i sláva nav ky. Amen.“ Taková chvála nicmén p irozen povstává v našich srdcích, když modlitbu Pán dokon íme. Zakon ení této modlitby je ve skute nosti zhušt ní Davidovy modlitby v 1. Paralipomenon 29:11. „Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skv lost, stálost a velebnost, všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava.“ Modlete se efektivn ! A vám modlitba Pán pom že za ít se modlit a více než to – a tato modlitba stále utvá í váš celý život!
P ekonání úzkostí a starostí
Vím, co to je být plný úzkostí a starostí. Na po átku své služby jsem m l velmi vážné potíže se svými nervy. V té dob jsem byl jak školní pastor tak vedoucí v organiza ních záležitostech na k es anské vysoké škole. Prost ední ást jarního semestru se pro mne stala asem velikého tlaku. To je doba, kdy mají studenti sklony vyvléknout se z nap tí zkoušek a test tím, že provádí r zné žertíky a po ádají párty. Když se studenti chovali neslušn , vrhalo to na m špatné sv tlo. Nakonec, já jsem byl lov k zodpov dný za duchovní a spole enský život. Za al jsem být podrážd ný. Mé žalude ní svaly se za aly stahovat. Usnout mi trvalo hodiny. Pak se za alo dít n co vážn jšího – mé nohy, paže a záda se staly ohnisky bolesti. Mám velmi citlivou k ži, což znamená, že se na sluní ku velmi rychle spálím. Spálit se je pro mne rovnocenné s miliony špendlík , které do vás bodají zárove . Bolest v mých nervech byla totéž jako bolest ze spálení s jedinou výjimkou, že jste na k ži nevid li vn jší následky. Mé nervy se úpln zbláznily. K že m sv dila a já jsem se musel škrábat. Protože jsme bydleli jen dva bloky od nemocnice, jedné noci o p l tvrté jsem vyrazil na pohotovost a prosil jsem o injekci, abych se té bolesti zbavil. Má úzkost se zv tšila, když jsem si uv domil, že je mi teprve n co p es dvacet a už nezvládám stres. Jak bych kdy mohl zvládnout zam stnání, kde se ode mne žádá jednat s lidskými pot ebami a problémy, a m že znamenat jakékoli množství stresu? N kolik nocí po návšt v nemocnice mne znovu zasáhl další nervový záchvat práv když jsem se snažil usnout. Tou dobou jsem studoval tento úsek kázání na ho e, Matouš 6:19-34. Intelektuáln jsem za ínal rozum t Pánovu pojetí p ekonávání úzkostí a obav – a tohoto ve era mi B h dal sílu jednat podle toho, co jsem se nau il. V nohou a pažích se za aly projevovat první známky bolesti, když jsem v zoufalství ekl Pánu: „Strachoval jsem se o tu v c celý den. Te jsi na tahu Ty, já jdu spát. Dobrou noc.“ Musel ekat, až dojdu do tohoto bodu, protože jsem okamžit usnul a od té chvíle jsem byl uzdraven. Od té doby se nervová bolest opakovala jen jednou (stalo se to krátce poté, co jsem vydal sv dectví o uzdravení). B hem let jsem elil mnohem v tším tlak m než byly ty, se kterými jsem se setkal na oné k es anské škole. Byl to práv tento úsek kázání na ho e, který mi dal vnit ní nastavení mysli schopné udržet si uzdravení a nevrátit se k chování a myšlenkovým vzor m, které tém ukon ily jakoukoli službu, kterou bych cht l mít. Sdílím se s tím vším, protože bych cht l, abyste v d li, že vám nedávám n jakou teoretickou radu jak jednat s úzkostí a starostmi. Prošel jsem ohn m a zjistil jsem, že slova našeho Pána fungují. V Matouši 6 se Ježíš zabývá naším vztahem k Otci. V první polovin kapitoly (v. 1-18), nám íká, abychom své duchovní skutky konali v p ítomnosti Otce a ne p ed lidmi. V druhé polovin kapitoly (v. 19-34) nám dává ty i hlavní principy jak cvi it Jeho p ítomnost a tak p ekonávat úzkosti a obavy. Za prvé, Ježíš nás u í držet voln pozemské v ci a pevn ty v né (6:19-21). Pozemská v c je to, co je mimo nás. Ježíš o tom mluví jako o n em, co je poddáno kažení (mol/rez) nebo krádeži. Slova mol, rez a zlod ji vykopávají a kradou nám dávají dobrou p edstavu o tom, co si lidé cenili v Jeho dnech. Moli ni í oble ení. Pokladem n kterých lidí byla nádherná sk í plná šatstva. Rezav t je anglické slovo, které používáme namísto eckého doslovného pojmu užírat. Pravd podobn Ježíš tento pojem užírat myslel spíše jako odkaz na sklady obilí než na rezav ní kovu. M ítkem bohatství nebo majetku bylo tehdy množství obilí skladované v komo e (viz. Lu 12:16-21 – bohatý blázen, který cht l postavit v tší stodoly). Dalším bohatstvím byly peníze a
cennosti, které lov k schovával ve své dom . Domy se stav ly z kamene a malty nebo z hlin ných cihel, a zlod ji se obvykle prokopali dovnit a tyto poklady ukradli. Ježíš proto íká lidem ve své dob , aby si neskladovali šaty, obilí a vzácné kovy a kameny, ale aby si nashromáždili poklady v nebi. Protože si do nebe nebudeme moci vzít nic materiálního, naše životní priority nesmí být pozemské. Mé bezpe í ve dnech nervového zhroucení záviselo na mé práci. Když si udržím zam stnání, tak mám budoucnost, ale kdyby m propustili, protože jsem nedokázal udržet po ádek, pak nemám jako lov k žádnou hodnotu. M j poklad byl v mé práci – ale má práce byla n co vn jšího. Nemohu si vzít své zam stnání jako školní pastor a vedoucí do nebe. Pot eboval jsem je tedy ve své ruce držet voln . Nechat Boha, aby mi je mohl vzít, když bude chtít. Kv li tomu se sv t nezhroutí a ani já kv li tomu neum u. Má víra a m j poklad je v Bohu, ne v tomto zam stnání. Jak pevn si držíte v ci, které si nikdy nebudete moci vzít na v nost? Co takhle uvolnit sv j stisk a nechat je jít? Jste napjatí kv li v cem, na kterých bude záležet i za sto let, nebo t eba jen za rok od nyn jška? Každé t i roky církev hlasuje o tom, jestli budu pokra ovat jako pastor. P edpokládejme, že by cítili, že Boží as pro mne zde už skon il. Mohu odejít bez ho kosti a lítostivosti? Ano. P estože miluji tento sbor a postavení, které mi lidé sv ili, má hodnota není v mém titulu, je skrytý ve skute nosti, že jsem Boží dít . Nevezmu si roli pastora do nebe, tam je jen jeden jediný Pastý . Chci s sebou do Boží v né p ítomnosti vzít svou rodinu a chci tam vzít i vás – tam musí být a je m j poklad. Všechno ostatní je vn jší. Vypráví se legra ní historka o muži, který vydal instrukce, že po jeho smrti musí každý z jeho t í syn do jeho rakve vložit 10 000 dolar ze svého d dictví. Nakonec zem el a zanechal veliké d dictví. U hrobu p išel nejstarší syn k otev ené schrán a vložil obálku s 10 000 dolary do otcovy náprsní kapsy. Druhý syn poté ud lal totéž. Když ke schrán p išel t etí syn, bylo vid t, že n co vytahuje otci z kapsy a dává tam místo toho n co jiného. Po poh bu na n ho kv li tomu jeho brat i uhodili: „Co jsi to bral z tátovy kapsy?“ „Inu,“ odpov d l, „dal jsem tátovi jeho 10 000 dolar . Vložil jsem mu do kapsy šek na 30 000 a vzal jsem si nazp t 20 000!“ Druhý princip, který nám Ježíš dává k p ekonání úzkostí a obav je udržovat si na život jasný náhled (6:22-23). Každý kdo nosí brýle ví, že když máte vid t jasn , musíte si je udržovat isté. Ježíš íká že oko je sv tlem celého t la, a když máte špatný náhled na život, budete plní temnoty. Jak lov k získá správný náhled na život? Klí k této odpov di se dá nalézt ve v t : „Pokud je tvé oko dobré.“ P eklad King James tuto v tu p ekládá: „Pokud je tvé oko prosté.“ Slovo p eložené jako dobré nebo prosté ve skute nosti pochází z ko ene, který vždy znamená št drý. Pro Ježíše je dobrý zrak takový, který vidí pot eby ostatních a jedná št d e, aby je naplnil. Špatný zrak je takový, který vidí jen své vlastní pot eby a sobecky se honí jen za svými vlastními zájmy. Když žijete jen pro sebe, budete plní temnoty. P ed n kolika lety jsme ud lali první pokusy p emístit náš sbor. Pot ebovali jsme 150 000 dolar , abychom mohli uzav ít smlouvu o pronájmu šesti akr . B hem pozdního léta jsme sdíleli naši finan ní pot ebu se shromážd ním a žádali jsme je o dary. Jako datum sbírky jsme ur ili jednu konkrétní ned li. Když se toho dne sbírka p epo ítávala, dostali jsme n co kolem 35 000 dolar (jen 35 000!).
To m odradilo a vážn jsem pochyboval, jestli v bec máme vyvíjet n jaké úsilí o p emíst ní. Svolali jsme setkání staršovstva, abychom se dohodli na sm ru našich akcí, a já jsem vážn hledal Pánovu pomoc p i utvá ení reakce, která by byla podle Jeho v le. B hem té doby se mnou Pán jednal ohledn skute nosti, že jsem se díval pouze na pot eby našeho sboru. Cítil jsem, že mi B h íká: „Otev i o i a podívej se, jestli v n jaké jiné služb není naléhavá finan ní pot eba.“ A skute n , taková pot eba se hned jasn ukázala. Když se setkalo naše staršovstvo, stále jsme cítili, že Duch Svatý byl v p emíst ní – ale že také, jako skutek víry a d v ry v N j, máme vzít 5 000 dolar z obecného fondu (ne z odd lených pen z, které lidé dali p ímo na p emíst ní) a dát je oné služb . Dodnes p esn nevím, jak B h naplnil všechny pot eby, které náš sbor m l, ale vím, že to ud lal, a to v etn naší pot eby p emíst ní. A nejlepší ze všeho je, že jsem se nau il, že št drý p ístup k životu je jistá cesta k vysvobození z mých schra ujících, chamtivých sklon . Když se starám jen o to, co se p ihodí mn , nikdy nejsem schopen vid t jasn . M žete být ve vztahu, který vám p ináší mnoho stresu nebo úzkostí. Možná si íkáte: „Ó, kdyby tak on nebo ona naplnila mé pot eby.“ Ale pokud je váš cíl jen mít napln né vlastní pot eby, pak je ve vás psychologická a duchovní temnota. Jediný lov k, který p ijímá lásku, je ten, kdo ji dává. Udržujte si št drý pohled na život i na ostatní! T etí princip, který nám Ježíš dává k p ekonání úzkostí a obav, je že nemáme peníze pustit ve svém život na místo idi e (6:24). Ježíš íká, že nem žeme sloužit Bohu i pen z m. Všimn te si, že ne íká, že bychom nem li být otroky pen z, ale že nem žeme. Slovo pro peníze ve starším p ekladu je mamon. P vodn , pro židy, mamon popisoval n co, co vám bylo sv eno n kým jiným. Když jste si cht li v dobách p ed vznikem bank vyjet na výlet, cht li jste ob as své cennosti sv it n komu jinému. To by byl mamon, n co sv eného. Jak léta ubíhala, význam slova mamon se zm nil z toho, co je sv ené (pasivní), k n emu na co lov k spoléhá (aktivní). Je proto jasné, pro moderní p eklady používají pro slovo mamon výraz peníze. Lidé d lají více než že jen sv ují své peníze bance nebo investicím; oni v í, že jim peníze zajistí bezpe í, pohodlí a životní styl. Peníze za ínají ídit náš život, když se dostaneme do dluhu (a nemluvím o dluhu, který m žeme bezpe n amortizovat a je zajišt ný majetkem, ale ten druh, který užírá naše závazky k Bohu, rodin i ostatním). Tak se zam stnáme financováním našeho vysn ného životního stylu, že nemáme as pro naše rodiny, církev, spole enství. Na úrocích utratíme více než kolik dáváme Bohu a druhým. Ježíš íká: „Nekupuj si takový životní styl, a pokud už v tom kole jsi, za ni se z n j dostávat.“ Možná se nezbavíte svých dluh p es noc, ale vra te se zp t na stezku, kde rad ji necháte Boha, aby ur oval jak utratíte sv j as a peníze, spíš než aby vám vládl dluh. B h se co se týká vás a pen z ve skute nosti zajímá jen o dv v ci: jak jste se k nim dostali a co jste s nimi ud lali. Pokud jste je nezískali poctiv , pak jim sloužíte spíše než Bohu. Pokud je neutratíte tak, že Ho necháte být jejich Pánem, sloužíte jim spíše než Jemu. Mamon nemusí být vždy peníze. M že to být cokoli jiného než B h, v co skládáte svou d v ru. Když jsem skládal d v ru v udržení svého zam stnání, mé nervy se zbláznily. Když jsem p išel do bodu, kdy jsem si ekl: „Bože, ud lám co mohu, ale zbytek je na Tob ,“ B h mi dal pokoj. tvrtý princip k p ekonání úzkostí a obav je, že naše pocity musí být vyu eny k poslušnosti Ježíšova u ení (6:25-34).
Silná p ítomnost úzkostí a starostí v našem život ukazuje, že negativní a škodlivé pocity se dostaly do vládnoucí pozice. Jak máme jednat s t mito silnými emocemi? Ježíš nám dává n kolik logických krok p i urovnávání našeho myšlenkového procesu. Ve skute nosti nám íká, že naše rozumná stránka musí p evzít kontrolu nad naší emocionální stránkou, že myšlení musí kontrolovat pocity, že to, emu v íme, musí ovládat naše chování. To není jednoduchý p echod. Kdokoli, kdo je ovládaný silnými negativními pocity úzkosti a obav, se obvykle nevidí v pozici, kdy by mohl jednat nebo myslet logicky. Když m p emohly bolesti nerv , Ježíšova slova v Matouši 6:25-34 m ve skute nosti naštvala. Vypadalo to, že m jen víc odsuzují. A skute n , když jsme plní obav, m žeme své starosti ješt rozmnožit myšlením: „Nem l bych se tak chovat.“ Cht l jsem rychlou dávku, pilulku od Ježíše, kterou bych si mohl vzít pro okamžitou úlevu. Ježíš ale vytrval v naléhání, abych se nau il tento postup p i jednání s úzkostí, že musím nau it své pocity pod ídit se Jeho Slovu a u ení. I když jsem byl okamžit uzdraven, toto uzdravení prost následovalo mé zápasení s tímto oddílem, m j p íchod do bodu, kdy jsem ekl: „Pane, beru T za Tvé Slovo, te je to Tv j problém a ne m j.“ Uzdravení bylo udržováno neustálým cvi ením postup , které nám Pán dal pro obnovení mysli a kv li její vlád nad pocity. Chci vás varovat, že to je postupný proces, že tyto kroky, které nám Pán dal, nelze do naší zkušenosti p enést okamžit . Chvíli to trvá, než padneme do pasti, kdy nám vládnou naše pocity, a m že to také chvíli trvat, než dokážeme úpln obrátit celý proces. Zaoceánský parník ud lá po ádnou zatá ku, když m ní sm r, nedokáže ud lat náhlou oto ku. A tak pot ebujeme chápat, že máme as na to ud lat obrat. Zde je sedm konkrétních krok , které Pán dává k tomu, aby mysl vládla pocit m, a jako klí k p ekonání úzkostí a obav. Za prvé, u í, že život sám je mnohem d ležit jší než v ci, které jsou pot eba k jeho udržování: jídlo a od v (nebo cokoli jiného). „Není snad život víc než pokrm a t lo víc než od v?“ Jinými slovy, B h, který do nás na prvním míst vložil život, bude ur it schopen dát nám i ty menší v ci pot ebné k jeho udržení. Pokud B h ud lal to v tší, pro bychom Mu nemohli v it i v tom menším? Za druhé, ukazuje nám na p íklad pták . Neskladují si jídlo, ale Otec o n p esto pe uje. Ptáci pracují – B h jim nepouští semínka nebo ervy p ímo do zobá ku. Ježíšova pointa jen ukazuje, že jejich práce v sob nemá úzkostlivé starání o budoucnost. Pokud B h zajistil proces, ve kterém je nakrmeno i Jeho nižší stvo ení, copak nezajistil i proces, ve kterém bude postaráno o to, co si sám cení mnohem více? Stará d tská píse tuto pravdu dob e ukazuje. Na jabloni je malý ptá ek, zpívá si š astn píse mali kou. Ur it ví ten š astný ptá ek, že všude stráží jej B h rukou svou. Však nemá cenu malý ptá ek v tší než malý Honzík s Evi kou. Jak si tam zpívá, im ará ek, vím, že mne m j B h stráží rukou svou. Za t etí, Ježíš nám ukazuje naprostou zbyte nost starostí. „Kdo z vás m že o jedinou pí prodloužit sv j život, bude-li se znepokojovat?“ Starosti neslouží žádnému kladnému ú elu. Neprodlouží nám život (jestli n co, tak ho zkrátí!). Za tvrté, náš Pán nám ukazuje kv tiny na poli jako další p íklad hovo ící proti úzkosti. Lilie jsou dnes naživu a zítra budou hozeny do pece. Pro by nám to m lo p inášet út chu? Protože pokud má B h takovou pé i, aby se ujistil, že kv tina, která kvete jen jediný den, bude od ná do neskute né krásy, o více se zajímá o to obléknout krásn nás?
Za páté, jsou to pohané (lidé, kte í neznají Boha), kdo se stará. My jsme Otcovy d ti. On zná naše pot eby a my Mu musíme v it, že se postará. asto jsem zjistil, že se B h postará o mé pot eby úpln jiným zp sobem, než jsem si p edstavoval, ale m j nebeský Otec mne st eží. Nejsem sirotek ponechaný svému osudu, jsem dít Boží, pro které On sám vždy ve všem vyp sobí dobro. Šestý krok, který nám Ježíš dává k tomu, aby náš myšlenkový život p evzal kontrolu nad našimi pocity, je hledat nejprve Jeho království. Když se naše pozornost zaobírá spíše naším vlastním blahobytem než aby se zam ila nejprve na Boží zájmy, v ci se dostanou z rovnováhy. Pamatujete si žádosti z modlitby Pán ? Jen když dáme Jeho zájmy na první místo, dokážeme se modlit správn za své vlastní. Ježíš nám slibuje, že když hledáme nejprve Jeho království, pak všechny tyto v ci nám budou p idány. Tuto v tu n kte í lidé používají k ospravedln ní myšlenky, že když dáme Bohu službu našich rt , pak je jakékoli materiální vlastnictví po právu naše. Ale Ježíš ne íká „všechny v ci vám budou p idány,“ íká „tyto v ci...“ Jaké v ci? V ci, o kterých Ježíš hovo í v tomto oddílku: základní nezbytnosti – dostatek k jídlu, k oble ení, a místo, kde v noci složit hlavu. Hledejte nejprve Boha, a On se postará o tyto v ci. Sedmý krok k p evzetí kontroly nad pocitovostí a úzkostí je žít naráz jen jeden den: „Ned lejte si tedy starosti o zít ek; zít ek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.“ Na okamžik si p edstavte, že naše potíže a zkoušky by mohly být zastoupeny kameny rozházenými podél cesty našeho života. Máme plát ný pytel, do kterého ty kameny ukládáme, a pak si dáme pytel p es rameno a neseme ho. Zákon silnice je pak takový: m žeme sebrat jen ty kameny, které vidíme na své dnešní trase. Nem žeme utíkat dop edu a sbírat kameny pat ící zít ku a zít ku zít ka. Když se pokusíme sebrat cokoli mimo svých dnešních zájm , náš pytel bude p íliš t žký a my nebudeme schopní jít po cest dál. Máme se tedy v bec zajímat o zít ejší problémy? Ano! V každém p ípad ! Nicmén musíme jednat jen s tou stránkou budoucnosti, která se dá vy ešit dnes. Nem žeme si dát zít ejší kameny do dnešního pytle! Pot ebujeme se nau it žít postupn , nau it se v it Bohu jen pro dnešek! V ten samý as neodkládáme na zít ek to, s ím máme jednat dnes. Nap íklad dnes je den, kdy nás volá ke spáse, když jsme nespasení. Dnes nás volá k odpoušt ní, pokud je nep átelství mezi námi a n kým jiným. Dnes nás žádá, abychom se vypo ádali s hn vem a neodpušt ním v našem život . Jste úzkostliví a obtížení starostmi? Vezm te tato slova od našeho Pána a žádejte Jej, aby je použil k obnov vaší mysli. všechny své starosti uvrhn te na N j, protože Jemu na vás záleží!
Pánova Atakdále V celém kázání na ho e Ježíš popisuje životní styl lov ka, ve kterém p ichází Jeho království. Blaženosti popisují, kým se máme stát; odkazy na s l a sv tlo nazna ují, jaký budeme mít vliv; p íklady o vnit ní spravedlnosti v protikladu s vn jším ádem farize nám íkají jak jednat s hn vem, chtí em, rozvodem, sliby a obtížnými lidmi; p íklady zbožnosti nás u í jak máme dávat, postit se a modlit; a také byly sdíleny zásady jak máme p ekonat úzkosti a obavy. Všechny tyto hlavní oblasti života v království se dají najít v Matouši 5 a 6. Po ínaje Matoušem 7:13 Ježíš dovádí kázání ke konci tím, že vypráví p íb hy ilustrující volby, které musíme u init. Mezi posledním veršem 6. kapitoly a 13. veršem 7. kapitoly Matouše nicmén nacházíme ješt dvanáct verš . U ení v nich se nezdá hodit do vzoru bezprost edn p edcházejících myšlenek ani t ch následujících – a tak tomu íkám Pánova atakdále. V Matouši 7:7-12 Ježíš stanovuje t i další životní vlastnosti, které se v nás snaží rozvinout. Bez nich bychom nebyli úplnou osobností i kdybychom splnili vše, co nás u il ve dvou úvodních kapitolách kázání na ho e. První atakdále vlastnost, kterou v nás Ježíš chce, je nep ítomnost kritického nebo negativního ducha (7:1-5). N kdo ekl, že každý baseballový tým by mohl využít hrá e, který nikdy neud lá v poli chybu a odpaluje na 400 procent; ale není zp sob, jak ho p inutit položit sv j párek v rohlíku a sejít z tribuny! Jak poznáte, že jste kritický lov k? Ud lejte si tento malý test. 1. Jsou mé city snadno zran ny? 2. Když mi n kdo provede n co zlého, pamatuji si to a mám to proti n mu? 3. Jsem neustále ned v ivý k motiv m druhých lidí? 4. Jsem lakomec (nap íklad ud lal jsem si zvyk z dávání levných a bezcenných dárk nebo se dávání úpln vyhýbám)? 5. Zajímám se víc o to, co pro mne lidé d lají, než jak nádherné v ci mohu ud lat pro n ? 6. Jsem asto nevrlý nebo hádavý? 7. Je mým oblíbeným nám tem k rozhovoru má vlastní osoba? 8. Nacházím na lidech chyby ast ji než je chválím? 9. Mám hluboké pocity nedostate nosti a bojím se, že mne druzí odmítnou nebo mne nebudou mít rádi? 10. Zpívám, pískám si nebo hraji na hudební nástroj jen z ídka, jestli v bec? Pokud jste odpov d li „ano“ na v tšinu otázek, jste nejspíše kritický typ lov ka, se kterým druzí ve skute nosti moc rádi nez stávají (nebo jste na sebe byli moc tvrdí). Odpov „ne“ na v tšinu otázek nejspíše ukazuje, že jste celkem kladný, veselý a povzbuzující lov k, se kterým druzí cht jí udržovat vztahy (nebo o sob máte nerealisticky vysoké mín ní). Ježíš íká, že velmi negativní lidé se poznají podle dvou vlastností. Za prvé, dostávají zp t negativitu, kterou rozdávají (7:2). Pokud po ád n koho ponižují, lidé se k nim nebudou chovat p kn . N kdo ekl, že když na druhé používáte tomahavk, m li byste ekat, že vás oskalpují. Za druhé, negativní lov k se snaží ututlat svá vlastní selhání zatímco vyzdvihuje nedostatky druhých (7:3,4). Každá ne est má dv jména podle toho, jestli se vyskytuje u mne nebo u druhého lov ka. Nap íklad když je n kdo umín ný, já jsem jenom konzistentní. Oni
jsou pyšní, já mám dobré sebehodnocení. Jsou nenávistní, já jsem spravedliv rozhn ván. Jsou lakomí, já jsem motivovaný. Jsou sobe tí, já jen ochra uji své legitimní zájmy. Jsou to pomlouva i, já poskytuji informace. Ježíš íká, že negativní lov k vidí t ísku v oku svého bratra zatímco si nevšímá trámu ve svém vlastním. Jinými slovy, takový kritik si bere mikroskop, aby se podíval na nedostatky jiného lov ka, ale na své vlastní si bere dalekohled! Ježíš nám íká, že zp sob jak se zbavit kritického a negativního ducha je zam it se na pot ebu zm ny ve svém vlastním život spíše než na zm nu, kterou by možná pot eboval druhý lov k (7:5). Druhá atakdále vlastnost, ke které nás Ježíš volá, je rozeznání (7:6). Na jedné stran nám Ježíš ve verších jedna až p t íká, že se nesmíme být odsuzova ní, ale te ve verši šest nám íká, abychom v ci dob e rozsoudili. Všimn te si té vyváženosti. Lé ba kritického nebo negativního ducha po nás nevyžaduje zahodit naši schopnost rozsuzovat. N kte í lidé jsou skute n „psi“ a „svin “, a my musíme být schopní dostate n posoudit charakter, abychom takové lidi nenechali požírat náš as a energii, nebo pošlapat naše hodnoty. Ježíš nap íklad zahrnul Heroda Galilejského naprostým ml ením. Odmítl mu dát, co bylo svaté, házet p ed n j perly své moudrosti a zjevení. Herodes nejednal podle Božího poznání daného d íve Janem K titelem, a Ježíš vytrvale odmítal k Herodovi mluvit, protože by jen plýtval slovy. Jak m žeme rozlišit, jestli jsme kriti tí nebo rozsuzující lidé? Oba druhy lidí musí používat sv j úsudek p i posuzování charakteru; ale jeden typ selhává ve vztazích s lidmi, a druhý má úsp ch. Co zp sobuje ten rozdíl? Když Ježíš v Matouši 23 popisuje farizeje a pokrytce, ukazuje nám známky kritických a negativních lidí: (1) nežijí podle pravidel a na ízení, která ukládají druhým lidem, a tak jsou nekonzistentní; (2) zatíží lidi svými ideály dokonalosti, ale neposkytují žádnou podporu nebo povzbuzení, aby druhým pomohli dosáhnout o ekávaného; (3) zajímají se více o vn jší vzhled než vnit ní skute nosti; (4) zvolili si p ehlížet svá osobní selhání; a (5) jsou plní nelibosti a hn vu. Na druhé stran , rozsuzující lidé mají protikladné vlastnosti: (1) jsou na sebe aspo tak p ísní nebo p ísn jší než na ostatní; (2) jsou realisti tí v tom, co o ekávají od druhých, p ipouští selhání a poskytují povzbuzení; (3) jsou schopní dívat se za negativní vn jší v ci, aby v druhém vid li kladný vnit ní potenciál a schopnosti; (4) žijí jako zranitelní lidé, kte í cht jí s druhými sdílet svá vlastní selhání; a (5) jejich základní životní postoje jsou vzdávání dík , chvála a milující vlídnost. Apoštol Pavel m l známky rozsuzujícího lov ka. Musel neustále posuzovat charakter druhých p i vybírání spolupracovník , p i jednání s problémy v církvi a když se stav l proti falešným u itel m. Mohl by n kdo na základ Matouše 7:1-5 íct Pavlovi, že by m l jednoduše být tolerantní lov k a ned lat si o druhých žádný úsudek? V žádném p ípad ! Rozsuzování je životn d ležité! Bez rozsouzení je všechno možné, bývají zran ni nevinní lidé, následuje zmatek. Máte p ed sebou volby, mezi kterými musíte rozsoudit. Jako mladí lidé musíte rozhodnout, kdo budou vaši p átelé, ke komu se budete obracet pro vedení a radu, koho si vezmete pokud se oženíte. Jako dosp lí se musíte rozhodnout, komu m žete v it, jak pevní nebo pružní máte být v obtížných nebo složitých vztazích, kolik asu dáte jednotlivým lidem ve svém život , kdy máte vydržet, polevit, nebo n eho zanechat. P ed n jakým asem jsem se pokoušel pomoci velice ztrápenému lov ku, o kterém dnes v ím, že je to psychopatický lhá . Tento jedinec znal zp sob, jak ostatní až neuv iteln
zamotat do svých potíží a pak to nastrojit tak, aby to vypadalo, že práv ti druzí jsou lidé s nenormálním chováním. Zjistil jsem, že ztrácím obrovské množství asu s ním samotným a kv li následk m situací, které vytvo il. Nakonec jsem došel k záv ru, že tento lov k se nezm ní a ud lám cokoli, a tak mu musím p estat dovolovat mne manipulovat a požírat m j vzácný as, který jsem mohl lépe použít p i pomoci jiným. Musel jsem vybojovat skute ný zápas, protože velká ást mého nitra íkala, abych se u žádného lov ka nikdy nevzdával. Nicmén když tento lov k odmítl všechny mé rady a nadále provád l své podvody, nem l jsem jinou možnost než mu íct, že se s ním už nebudu vídat a nebudu se ú astnit jeho života. Ježíšovými slovy jsem už déle nemohl „dávat ps m, co je svaté, nebo házet perly p ed svin .“ Jako druhá „atakdále“ vlastnost nás rozsuzování drží na praktickém, kladném a realistickém kurzu, a zabrání, aby náš život a as spot ebovali lidé, kterým nem žeme pomoci, nebo se odmítají zm nit. T etí atakdále vlastnost je stálá d v ra v Boha (7:7-12). P íliš asto se tyto verše odd lují od zbytku Ježíšova u ení v kázání na ho e. Slova proste, hledejte, tlu te se tak prý týkají toho, že B h mi dá o cokoli ho požádám jen když budu dost vytrvalý. V celém kázání nás Ježíš nicmén u í, co máme hledat. Blaženosti nám íkají, abychom hledali osobnostní kvality samotného Ježíše. U ení o soli a sv tle nás motivuje k žádostem, aby nás B h zm nil a my jsme ovlivnili sv t pro N j. P íklady vnit ní spravedlnosti nás vedou vyhledávat styl života, který správn jedná s hn vem, nemorálností, závazky a obtížnými lidmi v našem život . Máme tlouct na dve e duchovní disciplíny tím, že se staneme dávajícími, postícími se a modlícími lidmi. Máme se snažit o ešení našich úzkostí a obav tak, že do svých srdcí pustíme Pánovo slovo. Nyní, když víme, jakým lov kem se máme stát a jak se máme chovat, Ježíš nás v Matouši 7:7-12 vyzývá k vytrvalému hledání Boží pomoci p i utvá ení t chto vlastností v našem život . Vytrvejme tedy v prosbách, hledání a tlu ení, abychom byli více jako Ježíš; mén sv tští, mén zištní, mén sobe tí; m li v tší lásku a víru, dokonalejší istotu a byli pro N ho sm lými sv dky. Nezralé modlitby se zam ují více na to, že žádají Boha, aby ud lal n co pro nás. Žádáme o vn jší v ci. „Pane, dej mi tohle. Pane, zm to. Pane, zm toho lov ka.“ Ur it není nic špatného na tom žádat Boha o vn jší v ci, ale zralá modlitba se zam uje více na to, aby žádala Boha o zm nu v nás. Mnoho modliteb o vn jší v ci není zodpov zeno tak, jak bychom cht li. A tak Ježíšova slova v Matouši 7:7-12 házíme zp t na N j. „ íkal jsi, že když vytrvám v prosbách, hledání a tlu ení, pak to dostanu – a ty jsi nedodržel své slovo.“ Mám rád záznam o modlitb uvedený ve Skutcích 4:23-31. Petr a Jan byli práv propušt ni po svém uv zn ní za uzdravení chromého muže. Vypráv jí k es an m, co se stalo, a pak se všichni za ínají modlit. Jsem p ekvapený tím, o co neprosí: nežádají Boha, aby zm nil vn jší v ci – srazil vládce, v ci jim usnadnil, ochránil je p ed jakýmkoli budoucím uv zn ním nebo trestem. Místo toho žádají Boha, aby ud lal n co v nich: „Dej nám odvahu a odhodlání!“ B h je zcela zavázán odpov d t na všechny modlitby, které zahrnují naši prom nu do Kristovy podoby. Je zavázán odpov d t na modlitby, které skute n rozši ují Jeho království. A tak své modlitby zam uji na tuto oblast. Vytrvale a zarputile se snažím, aby Boží království p išlo do mého života a do mého sv ta. On dává dobré dary. Nedá mi kámen, když ho prosím o chléb, nebo hada, když jsem prosil o rybu.
Slovesa v p ítomném ase: „Hledejte, proste, tlu te,“ nás upomínají na to, že modlitba je proces – zm na se nestane p es noc. Mnohokrát selžeme, ale Pán nás vyzývá, abychom se postavili zp t na nohy a pokra ovali dál. Jak krásný je váš vnit ní život? Stáváte se lov kem, který je svobodný od negativního nebo kritického ducha? Stáváte se rozsuzujícím jedincem? Žádáte vytrvale Pána, aby ve vás rozvinul sv j zp sob myšlení, cít ní a chování?
T i volby pro budoucnost Kázání na ho e ukazuje království, které do nás chce Ježíš vložit. Jaký charakter budeme mít? Jaký bude náš vliv? Jak budeme úsp šní v našich vztazích? Budeme lidmi s duchovní kázní? Jak budeme jednat se stresem a úzkostí? Je náš pohled na život rozsuzující nebo odsuzující? Odpov na tyto otázky ur uje rozsah, v jakém v nás p ebývá Boží království. Když Ježíš uzavírá kázání na ho e, snaží se nás dovést k rozhodnutí. Není spokojený jen s tím, že jsme dostali pot ebné informace k životu v království – volá nás, abychom jednali podle toho, co íká. A tak nám dává t i p íklady ukazující d sledky voleb, které ud láme když p ijmeme nebo zanedbáme Jeho u ení.
Dva cestovatelé Ježíš v první záv re ný p íklad se týká dvou cestovatel na cest života (7:13-14). Jeden se vydal širokou bránou vedoucí na širokou cestu; druhý vstoupil do úzké brány a vydal se po úzké cest . Jeden nalezl zkázu; druhý našel život. Je jasné, že úzká brána je jak náš Pán samotný, tak Jeho u ení. V Janu 10:9 Ježíš prohlašuje: „Já jsem dve e. Kdo vejde skrze mne, bude zachrán n.“ A v Janovi 14:6 íká: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nep ichází k Otci než skrze mne.“ Nikdy nepoznáme Boha, nikdy nebudeme spaseni, nikdy nezakusíme požehnání nebo hojný život, pokud nevejdeme skrze Ježíše Krista. Mnoho lidí si vybralo s tím nesouhlasit, a íkají, že je více cest jak se dostat k Bohu. M j otec p ed n kolika m síci ídil poh eb jedné p es šedesát let staré matky. Její popel dali do urny a vzali ho na lo , odkud byl rozprášen do mo e. Jako ást pam tního ob adu s sebou lenové rodiny vzali n jaké p edm ty, které házeli do vody, aby „máma m la n co s sebou na cestu.“ P es palubu byla hozena plechovka piva s poznámkou: „Mami, víme, jak moc jsi m la ráda pivo. Tenhle Budvar je pro tebe. Jedno na cestu.“ „Mami, tady máš jedno tri ko ze své oblíbené hospody – vezmi si ho a oble na cestu.“ „Mami, p ál jsem si, abych mohl p inést hrací automat, který se ti tak líbil ve Vegas, ale tady máš aspo n jaké mince. A se ti da í a zahraj si s nimi na své cest .“ Jak tragický je konec lov ka, který nikdy nevešel do života skrze Ježíše Krista, a který zjevn zem el bez toho, aby poznal Boha. Je to Ježíš, ne já, kdo íká: „Prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je t ch, kdo tudy vcházejí.“ Ježíšova brána je úzká. To neznamená, že je v ní t sno. Brána do Disneylandu je taky úzká. Brána do Kristova království je úzká ze dvou d vod : protože není žádný vstup mimo N j; a protože chce, abychom vcházeli jeden po druhém jako jedinci. Znovu a znovu nám evangelia p ipomínají Ježíš v d raz na jednotlivce. Davy ho obléhaly, ale on se náhle vytratil a stál p ed ním tady ten slepec, tento ochrnutý nebo tato žena se svou nemocí. Osobn nás vytahuje z davu a ptá se nás, jestli ho budeme následovat. Cesta je také úzká. Zatímco brána popisuje vstup do království, cesta ukazuje ch zi Ježíšova u edníka. Slovo úzká znamená obtížná nebo sev ená. Je to pojem užívaný k popisu cesty, která stoupá do horských zatá ek a ješt více se svírá nebo zužuje poblíž vrcholu. Jak je ale nádherné jít po takové stezce, když dojdete až na vrchol, jak p ekrásný je ten výhled! D ina p i šplhání není ni ím v porovnání s majestátností výhledu, který se setká s našima o ima! B hem svého kázání na ho e Ježíš dával t žké podmínky – stezku u edníka. Málokdo si vybere žít s takovou kázní; ale všech velkých výsledk dosahují jen ukázn ní lidé. Konec úzké cesty je život. Ježíš, narozdíl od Satana, udává cenu a odm nu už od za átku. Satan udává špatnou cenu a slibuje falešnou odm nu. Tak se z n j stává podvodník. Vešli jste skrze úzkou bránu? Cestujete po úzké cest ?
Dva stromy Pán v druhý záv re ný p íklad ke kázání na ho e ukazuje rozdíl mezi dv ma stromy (7:15-23). V n m nás ješt obzvlášt varuje, abychom dokázali rozsoudit mezi pravými a falešnými proroky. Kdo je to prorok? Prorok je n kdo, kdo p ináší zprávu od Boha. Falešný prorok p ináší zprávu z n jaké zdroje jiného než B h: od sebe, od ábla nebo od n jakého jiného církevního vedoucího. Jak poznáme pravého proroka od falešného? Podle vzhledu? Duchovní horlivosti? Duchovní moci? Ne! Skute ný prorok jde po úzké cest ukázn ného závazku Bohu; falešný prorok je na široké cest d lání si, co se líbí jemu a davu. Ježíš íká, že zvn jšku m že falešný prorok vypadat jako ovce, zatímco uvnit je to dravý vlk. Máme si tedy dát pozor na vedoucí, kte í se zdají být milující a zbožní, ale po celou dobu na nás kladou požadavky a cht jí ob ti, aby si vylepšili sv j vlastní životní styl. Pastý i krmí ovce a vlci je požírají. Falešný prorok m že vypadat velmi horliv . „Pane, Pane,“ mu snadno splyne ze rt . Ví, jak užívat náboženskou mluvu, použít správný tón hlasu, aby vypadal velmi v rn a duchovn . Falešní proroci mohou dokonce projevovat velikou duchovní moc – vyhán t démony nebo init zázraky. Snažil jsem se rozeznat, koho tím Kristus myslel na sou asné scén , a došel jsem k záv ru, že verš 22 se m že vztahovat jen na ur ité charismatiky. Víte p eci, že necharismatické církve v í, že zázraky už jsou v cí minulosti, jsou to charismatici, kdo v í ve vymítání a na zázraky. Ježíš íká, že budou charismatici, kte í mají velikou službu zázrak , ale nakonec jim bude odmítnut p ístup do nebe. Pro ? Tito falešní charismati tí proroci jsou h íšníci. Slovo h íšníci není p íliš v rné k pojetí, které Ježíš u í. Doslova prohlašuje, že jsou to ti, kdo d lají anomia, ecké slovo je bezzákonost, stejné slovo, které se používá pro antikrista (2 Tes 2:3)! Jak se to m že stát? Jak m že být lov k obda ený službou zázrak bezzákoným lov kem? Snadno. Za ali mít dojem, že jejich zvláštní obdarování je oprav uje k tomu, aby byli výjimkou z životního stylu, morálky a charakteru oby ejných v ících. Jsou nad zákonem, nemusí se nikomu zodpovídat. Dary, které mají, jim p ináší prachy, p itahují davy, umož ují jim žít rozma ilým a dokonce i bezbožným životem. Opoušt jí Kristova p ikázání a tak jsou správn popsáni jako bezzákoní. Odírají vdovy, aby mohli žít v palácích. Vzkládají ruce na nemocné, ale porušují manželskou smlouvu, aby si našli mladší ženu, která se jim bude líbit víc než ta první. Cestují do zahrani í a žádají lidi, aby na pozdrav zvedli ruce, a pak dom do svých úhledných asopis posílají tyto fotografie jako obrázky tisíc p icházejících ke Kristu. P íb h o dvou stromech je Ježíš v zp sob jak nám íct, že ryzí u edník, skute ný prorok, bude jednat zp sobem shodným s životním stylem evangelií. Dobrý strom nem že nést špatné ovoce. Ježíš nám znovu íká, že se více zajímá o to, kým se stáváme, než co d láme. Varuje nás, abychom neposuzovali svou duchovnost podle dar , které máme, ale podle ovoce, jež neseme. Pravý prorok, skute ný u edník si bere toto kázání na ho e do svého života jako pravidlo, podle kterého se má utvá et jeho víra a chování. Bere Pánova slova vážn a poslouchá je.
Dva stavitelé T etí záv re ný p íklad v kázání na ho e vypráví o dvou stavitelích (7:24-27). Ti se od sebe liší jak ve svých po átcích tak v koncích.
N kdo ekl, že p íb hy o dvou cestovatelích, dvou stromech a dvou stavitelích ukazují oblasti, kde je u edník zkoušen. V prvním p íb hu je zkoušena naše poslušnost. Vejdeme úzkou branou? V druhém p íb hu jsme zkoušeni klamáním. Rozpoznáme dobré ovoce a budeme je vyhledávat v sob i ostatních? Ve t etím p íb hu jsme zkoušeni nešt stím. Tento poslední p íb h v Kristov kázání je skute n jednozna ným slibem, že každý z Jeho u edník bude elit t m samým t žkostem, jaké potkávají všechny. P ed lety mne Don Smeeton nau il tento princip nezapomenutelnými slovy. Don je nyní misioná em Assemblies of God v International Correspondence Institute (ICI - Mezinárodní koresponden ní institut) v Bruselu v Belgii. V t ch dnech byl studentem na biblické škole a erstv ženatý. Na horské cest v jedno mlhavé sobotní ráno se p ipletli k havárii, ve které se oba vážn zranili. Dokto i už ani nepo ítali, že Dolores p ežije, avšak ona se z toho zázra n dostala; ale z stala trvale slepá. N kolik m síc po nehod Don ve školní kapli sdílel tato slova: „Rozdíl mezi k es anem a nek es anem není, že nek es an má potíže a k es an ne. K es an také elí nemocem, finan ním potížím, smrti, a ano, také autohaváriím. Skute ný rozdíl mezi k es anem a nek es anem je, že s k es anem je uprost ed jeho problému Kristus.“ Skute n , reakce tohoto mladého páru na onu tragédii ukázala, že budovali na skále. M li bychom si povšimnout podobnosti obou stavitel v Ježíšov vypráv ní. Oba m li stejnou touhu – postavit si d m. Oba žili na stejném míst – panovaly tam stejné podmínky a po así. Oba domy vypadaly podobn – letmý pohled by si nepovšiml žádného rozdílu v jejich základech. A nejd ležit jší ze všeho je, že oba domy zakusily stejnou bou i: spadl p íval, p ihnaly se vody a zvedla se vich ice. Rozhodující rozdíl? Jeden d m p e kal bou i! Pro ? Protože jeho stavitel si ud lal as, aby našel pro jeho základy skálu. V íte na skále? O tom je celé kázání na ho e. Je to skalní podloží Ježíšova u ení jak vybudovat náš život. Pokud necháme Jeho u ení pracovat ve svých životech, p e káme bou i. M žeme se setkat s nešt stím a p ežít, dokonce vít zn p ežít. A když p ijde ta nejv tší bou e ze všech, sama smrt, náš život postavený na pevném základ samotného Krista z stane stát! Když Ježíš dokon il toto kázání, zástupy žasly. O kolik lepší by bylo, kdyby Matouš mohl íci: „Zástupy poslechly.“ A Ježíšova slova u iní víc, než že nás jen zaujmou. A nás zm ní!
