Žít plný život. Obsah. George O. Wood. ...pinášející ovoce Ducha

Žít plný život ...p inášející ovoce Ducha

George O. Wood

Obsah 1. Vytvo ení seznamu 2. Žij plný život – s láskou 3. Žij plný život – radostn 4. Žij plný život – v pokoji 5. Žij plný život – trp liv 6. Žij plný život - laskav 7. Žij plný život – s dobrotou 8. Žij plný život – v rn 9. Žij plný život – tiše a mírn 10. Žij plný život – ovládej se 11. Žij plný život – bu uk ižován

Úvod Žijete plný život? Dev t vlastností (které oby ejn nazýváme „ovoce Ducha“) popisují osobu, která žije plným životem. Nalezli byste názvy kapitol ve svém životopise? Jsem milující. Jsem radostný. Jsem pokojný. Jsem trp livý. Jsem laskavý. Jsem dobrotivý. Jsem v rný. Jsem mírný. Ovládám se. Nejspíš nikdo z nás by si netroufl vydat vlastní životopis s takovými titulky, protože by to p ed ostatními vypadalo domýšliv a jako sebechvála (i kdyby to byla pravda!). Ježíš nicmén o ekává, že práv tyto vlastnosti budou popisovat Jeho u edníky. Náš Pán ekl, že p išel, abychom m li život, a m li ho v hojnosti (J 10:10). A hojný život máme tehdy, když je Jeho život prožíván skrze nás. Pojem „ovoce Ducha“ prost popisuje znaky lov ka, ve kterém p ebývá Ježíš. Pavel si zoufal s ranými k es any v Galacii, protože v nich ješt nebyl zformován Kristus (Gal 4:19). Když v nás bude Kristus pln zformován, budou naše osobnosti podobné té Jeho.

Po ízení seznamu Jak poznáme, jestli se v našich životech rozvíjí ovoce Ducha? Ptám se, protože se v našich životech nikdy nic nem ní, pokud nepoci ujeme pot ebu nebo dokonce nejsme zoufalí. Mnozí jsou p íliš slepí k vlastním slabostem. Zde je pár jednoduchých krok k po ízení úvodního seznamu. Za prvé, jd te za n kým blízkým, kdo má vždycky odvahu být k vám up ímný. M že to být vaše manželka nebo manžel, dít , rodi nebo p ítel. Dejte mu list papíru se seznamem výše uvedených prohlášení: „Jsem milující, jsem radostný atd.“ A požádejte jej, aby zvážil, jestli je ve vašem p ípad ta v ta pravdivá, nebo ne. Za druhé, pozorn sledujte, jak reagujete, když vám n kdo šlápne na ku í oko. To je neomylný test pro zjišt ní p ítomnosti nebo nedostatku ovoce Ducha! Pokud je s vámi zle zacházeno – i když jste naprosto v právu – co vyjde na povrch? Láska, radost, pokoj, trp livost, sebeovládání? Nebo hn v, sžíravé poznámky, jedovaté e i, postoj odplaty, vzpoura a deprese? Apoštol Pavel byl lov k, kterého neustále pronásledovali. V tšina badatel se domnívá, že práv lidé, kterým píše dopis Galatským, jsou jedni z t ch, kte í se obrátili na jeho první misijní cest (Sk 13,14), a to nebyla žádná procházka r žovým sadem! Jan Marek je opustil (Sk 13:13), Pavel onemocn l chorobou, která ho p inutila zm nit plán své cesty a p ivedla ho do Galacie (Gal 4:13), pronásledovali ho od m sta k m stu, a jednou byl kamenován rozzu eným davem, který ho nechal jen proto, že ho považovali za mrtvého (Sk 14:19). V takových nesnázích skute n poznáme, jestli máme ovoce Ducha, nebo ne.

N kte í lidé by ovoce Ducha omezili jen pro takové, kte í si mohou dovolit p epych nezaplést se v život do žádných konflikt . Myslíval jsem si, že ovoce Ducha je pole p sobnosti lidí, kte í bydlí ve vlastním zámku, odpoledne si vyjdou na sv j anglický trávník, aby posed li v chladivém stínu strom , a doprovázeni sluhou usrkávají chlazenou limonádu! Naproti tomu, v ící má vykazovat ovoce Ducha na bitevním poli! T etí zkouška p ítomnosti Kristem napln ného života je naše e . Ukažte mi lov ka, který neustále snižuje ostatní, z jehož slov odkapává sarkasmus, který je í, ve anebo proklíná, a já vám ukáži lov ka, který z eteln postrádá dev t vlastností zt lesn ných v ovoci Ducha. „ ím srdce p etéká, to ústa mluví“ (Mt 12:34)! Prozkoušení takovým testem v tšin z nás ukáže, že stále máme místo pro další r st Kristova života v nás. Jak se ale n co takového d je?

Omyly Nacházím t i hlavní omyly, kterých se lidé dopoušt jí v p ípad r stu ovoce Ducha. Za prvé, n kte í považují souhlas s lánky u ení za d kaz Kristova života. I když je pravda, že nem žete být k es anem pokud nep ijmete Kristovy pravdy, p ijetí t chto pravd neznamená, že se ve vašem život bude automaticky projevovat Kristova p ítomnost. Znám vyznávající v ící, kte í mohou zatrhnout „ano“ u každého lánku pravov rného u ení, ale žijí dále jako sobe tí, samolibí, hn viví, zaho klí, neurvalí, nezdvo ilí anebo nete ní, osudu odevzdaní lidé. Jejich teologie m že být správná, ale jejich životní styl je bludný. Na druhou stranu, pokud skute n uchopíte Boží pravdu, vaše p esv d ení se odrazí na vašem chování. K es anský život je skute n „Kristus v nás“ – a proto všechny charakteristiky zdravého životního stylu vyplývají p ímo z podstaty a charakteru Boha samotného. Druhý omyl se týká vztahu mezi tím, když je Duch na n kom a v n kom. Vid l jsem lidi mocn používané Bohem u kterých nebylo možné najít d kaz, že je B h také mocn v nich. Projevy dar Ducha jasn dokazovaly, že Duch spo ívá na nich, ale jejich životní styl odrážel naprostý nedostatek ovoce Ducha. B h nás vždy volá k tomu, že máme „být“ nad azovat nad „d lat“, abychom v soudný den nebyli odmítnuti, protože nás Kristus nikdy neznal. „Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vy at a hozen do ohn . A tak je poznáte po jejich ovoci (NE podle dar )“ (Mt 7:19,20). Spisovatel Stuart Briscoe vypráví p íb h o svém p íteli, který jako chlapec používal starý ovocný strom, aby utekl oknem ze své ložnice ve druhém podlaží, když ho otec cht l potrestat. Jednoho dne ale jeho táta oznámil, že se chystá ten starý strom porazit, protože už po léta nenese žádné ovoce. Té noci onen chlapec se svými p áteli koupili haldu jablek a pod p íkrovem tmy ovoce p ivázali na neplodné v tve. Druhé ráno otec volá na svou ženu: „Maruško, nev ím svým o ím! Ten starý strom, na kterém se už roky nic neurodilo, je obsypaný jablky. To musí být zázrak, protože je to hruška!“ Ovoce vychází z ko ene. Když jsou naše životy skute n vydané Bohu, ponesou Kristovo ovoce, protože Kristus je ko enem! Pro v ící zaujaté výhradn dary Ducha Pavel napsal, „Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ješt mnohem vzácn jší cestu“ (1 Kor 12:31). A ta cesta je cestou lásky, ovoce Ducha. T etí omyl je chápat ovoce Ducha v množném ísle spíše než v jednotném. Nejsou to ty ovoce Ducha, ale to ovoce. Množné íslo je uvedené u dar Ducha, protože všichni nemají stejné dary, ale všichni v ící mají nést stejné ovoce. Také nemáme možnost si zvolit, které ovoce bychom cht li. Kdybych si mohl vybrat, ur it bych p esko il trp livost a sebeovládání, a místo toho se zam il na lásku a radost. Ale skute ný Duchem napln ný v ící má všechno ovoce.

Jak? Jak se mohu stát lov kem, v jehož život je z ejmá Kristova p ítomnost? Jednou jsem se snažil vyp stovat pomeran ovník. Máma a táta sloužili jako misioná i v chladném horském podnebí ínsko-tibetské hranice. erstvé ovoce jakéhokoli druhu se v tšinou v bec nedalo sehnat. Zvlášt mi chyb ly mé oblíbené pomeran e. Jednoho dne se ale pár pomeran objevilo. Nevím, odkud se vzaly, ale dlouho nevydržely. Ptal jsem se své maminky, jak bych mohl pomeran e dostávat pravideln . Odpov d la mi, že pomeran e se prost v našem studeném podnebí nedají p stovat. Má šestiletá vynalézavost se dala do práce, a odmítla uznat její odpov za kone nou. Našel jsem si starý hlin ný hrnec, naplnil ho hlínou, do hlíny zasadil pomeran ové semínko a opatrn jsem hrnec postavil ke kamn m v kuchyni, kde bylo semínko aspo trochu v teple. Každý den jsem starostliv vyhlížel první zelený výhonek pomeran ovníku, který by vyrašil z hlíny, a v d l jsem, že je jen otázka asu, než mi m j kuchy ský strom zajistí stálý p ísun pomeran . Nanešt stí, nic živého z té p dy nikdy nevzešlo. Nakonec jsem musel uznat porážku, a neúsp ch jsem p i ítal tomu, že jsem ob as zapomínal semínko svého stromu po celé dny zalévat, a tak ho kamna úpln vysušila. Cht l jsem pomeran e. Ale není možné p inutit pomeran ovník, aby vyrostl ve vyprahlé hlín , v hlin ném hrnci poblíž sálajících kamen umíst ných v kuchyni v severozápadní ín ! M l jsem dokonalé pomeran ové semínko, ale podmínky, kterému jsem je vystavil, ho u inily neplodným. Ježíš íká, že Jeho život v nás vyp sobí ovoce, „Kdo z stává ve mn a já v n m, ten nese hojné ovoce“ (Jan 15:5). To je klí ! Musíme z stávat v Kristu. Semínko nikdy nevydá ovoce v jiném prost edí než v Kristu. Když Ježíš p ichází do našich život , p ináší do naší bytosti svou osobnost. Má ur ité p edstavy, jak by se m l život žít. Ukáže nám, jaké zm ny máme ud lat, když se modlíme, studujeme a posloucháme Jeho slovo, a ve spole enství s Jeho lidem p ijímáme povzbuzení a napomenutí, nebo dáváme sami sebe jako ob Jemu. Ovoce Ducha z nás proudí, když uskute ujeme své spasení s bázní a t esením, a v tom stejném ase víme, že B h v nás p sobí cht ní i in ní podle své v le (Fil 2:12,13). N kte í lidé berou p íkazy Písma velmi podobn jako sedlák, který m l slepici co neustále snášela velmi malá vají ka. Ve vzteku odešel do zoo a vrátil se odtud s n ím v hn dém papírovém sá ku. Pak si d epl, aby své slepici elil z o í do zobáku, a ze sá ku vytáhl pštrosí vejce. P idržel ho p ed slepicí, a ekl: „Dob e si to zapamatuj, a p íšt se víc snaž!“ Skute n , ovoce Ducha se neza ne rozvíjet jen proto, že se víc snažíme. Nicmén se také nebude rozvíjet bez našeho úsilí! Ovoce nikdy nem že r st na mrtvém strom ! Jen Kristova p ítomnost nás m že oživit! Když jsme skute n živi v N m a On v nás, poneseme mnoho ovoce! Jak máme tedy za ít? Musíme v nás nechat p ebývat Ježíše. Bez N ho nem žeme d lat nic. Musíme mu dát úplnou moc a autoritu nad našimi životy. V každém skutku bychom se m li cvi it v Kristov p ítomnosti ptaním: „Jak by Pán reagoval na tuto situaci? Co by On d lal? íkal? Jaký by byl tón Jeho hlasu? Jeho gesta?“ Duch Svatý nám skrze své Slovo a svou p ítomnost ukáže, jak Ježíš chce, abychom reagovali. Když se Mu poddáme, poneseme mnoho ovoce a prokážeme, že jsme Jeho u edníci (J 15:8).

Žij plný život – s láskou První ovoce Ducha je láska. Žádné další ovoce Ducha nem že vzniknout bez p ítomnosti lásky. Ve skute nosti, všechno zbývající ovoce Ducha popisuje lásku v innosti. Láska se raduje. Láska p ináší pokoj. Láska vytrvá, nebo trp liv zvít zí. Láska jedná laskav . Láska p ináší to nejlepší, dobrotivost. Láska nikdy neopustí, ale z stane v rná. Láska „zmír uje“. Láska se ovládá. Kristus je ko en, láska je kmen, a zbylé ovoce jsou v tve, které z ko ene a kmene vyr stají!

Omyly T i chybná pojetí nám stojí v cest k tomu, abychom dokázali více milovat. Za prvé si n kte í myslí, že se láska vyvíjí automaticky. Není t eba žádné úsilí. Je to jen citový stav, který bu máte nebo ne. Láska je spíše n co, co se vám p ihodí, než životní sklon utvá ený vnit ním rozhodnutím v le. Ale Nový Zákon nikde nep edpokládá, že víme, jak milovat. as od asu nám znovu íká, jak to máme d lat: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ „Nemilujte jen slovem, ale také skutkem.“ „Bu te si navzájem oddaní bratrskou láskou.“ „Pokládejte druhého za p edn jšího sebe.“ „Rozd lte se s Božími lidmi v nouzi.“ „Bu te pohostinní.“ „Žehnejte t m, kdo vás pronásledují.“ „Žijte spolu ve svornosti.“ „Neoplácejte zlým za zlé.“ „Nenechte zapadnout slunce nad svým hn vem.“ „A z vašich úst nevychází žádná škodlivá e , ale jen to, co je dobré k budování ostatních podle jejich pot eb.“ „M jte soucit jedni s druhými, odpoušt jte jim, jako Kristus odpustil vám.“ Všechna tato napomenutí popisují, jak se láska chová, a jsou velmi pot ebná, protože ne vždy sami od sebe víme, jak máme milovat. Tém každý miluje miminka, ale miminka neví, jak milovat. Slzami se dožadují svých lahví, pozornosti, kamarádových hra ek nebo vým ny plenek. Pokud mají kdy vyr st z d tského zam ení na sebe, musí být milovány a musí jim být ukázáno, jak milovat. Pokud se tak nestane, ekají je vážné osobní problémy. Ne! Láska se nerozvíjí automaticky! Lidé, kte í si to myslí, jsou ubozí milovníci a obvykle si jen zajiš ují výmluvu pro to, že se nemohou zm nit, protože jsou prost takoví! Druhá chyba, kterou d láme co se týká snahy více milovat, je víra, že budeme projevovat lásku když pochopíme její definici. A tak posloucháme závažné rozpravy o ty ech eckých sloví kách pro lásku: eros (sexuální láska), storage (rodinná nebo p irozená láska), phileo (láska

mezi p áteli), a agape (láska Kalvárie). Jsem pro to znát tyto sémantické rozdíly, ale samy o sob nikdy nemohou vyp sobit zm nu chování ani ve mn ani ve vás. T etí chyba, kterou d láme, je podcen ní našeho zlého anebo navyklého chování. Kázal jsem o lásce „nádherná“ kázání, jen abych po shromážd ní slyšel o nezdvo ilém chování k uvad i, návšt vníkovi, který odešel bez toho, aby ho n kdo pozdravil, nebo ostrou odsuzující poznámku k n které stránce pobožnosti. A žádná z t ch v cí není ani zdaleka tak vážná jako nezm n né chování, které si s sebou odnášíme dom poté, co bylo vystaveno Božímu Slovu, Jeho v li a Jeho cest .

Jak mohu více milovat? Je tedy n jaká nad je? Ano, rozhodn ! Jsou kroky, které m žeme ud lat, abychom v našem život vid li r st ovoce lásky. Nejprve je t eba mít touhu milovat. Z našeho nitra musí povstat tato modlitba: „Pane, pomož mi milovat.“ Taková modlitba d lá ty i v ci: • Rozpoznává pot ebu zm ny. íká Bohu, že zm nu chceme. • • Zaost uje naši pozornost na touhu milovat spíše než být milován. • Otevírá naše srdce p sobení Pánovy p ítomnosti a Jeho pomoci. Za druhé, milující lov k musí být bezstarostný. Nejistí lidé se zajímají jen o to, jestli je lidé milují nebo je mají rádi. Každého dne je jejich št stí p ímo svázáno s uznáním n koho jiného, nebo jejich vlastní oblíbeností. Soust edí se na to, co si o nich myslí ostatní, a nej ast ji se domnívají, že o nich jiní smýšlejí odmítav ! Jak se staneme bezstarostnými lidmi – obzvlášt pokud jsme již zakusili velký díl nejistoty jako d ti anebo odmítnutí jako dosp lí? Nejprve musíte být milováni. Já miluji, protože B h první miloval m ! Má jistota má ko en v t chto ujišt ních: „Ježíši, vím, že mne miluješ. Svou lásku ke mn jsi dokázal smrtí na k íži.“ „Ježíši, vím, že jsem ti za to stál, protože jinak bys za mne nikdy nezem el.“ „Ježíši, vím, že mi v život obracíš vše k dobrému a dáváš mi sílu nejen p ežít, ale i usp t.“ „Ježíši, dále mne prosím o iš uj, když myslím nebo d lám n co špatného, a d kuji ti za to, že mne miluješ i když nejsem stoprocentn istý.“ „Ježíši, žij sv j život skrze mne. Pomož mi vid t, mluvit, slyšet a dotýkat se jako Ty.“ „Ježíši, pomož mi dnes, abych vyšel sám ze sebe k pot ebám jiného, a nežil pro sebe, ale pro druhé.“ Když se nadechnete atmosféry takového druhu modlitby, B h bude uvnit vás utvá et ujišt ní. Vím, kdo jsem, když vím, kým jsem pro Boha. Jsem milovaný. Jsem žádaný. Jsem nádherný, jsem schopen. To je to, co si B h myslí o mn ! Tyto pravdy mi dávají novou odvahu setkat se s Boží láskou i v hlubších rovinách mého života. A když to d lám, mohu milovat ostatní ješt více! T etí krok ke zm n v milující osobu je trénink jazyka. Naše e m že selhat p i vyjád ení lásky dv ma zp soby: když jsme zticha ve chvíli, kdy jsme m li mluvit, a srážením, když jsme m li budovat. Jak je tragické slyšet vyznání dosp lého lov ka, který se celý život trápil s pocity nejistoty, a p es slzy vyhrkne: „Táta mi nikdy ne ekl, že m má rád.“

Možná ješt tragi t jší je dít , které se stalo p edm tem odsuzujících e í: „K ni emu se nehodíš. Jsi hlupák. Vždycky se dostaneš do problém . Nedá se na tebe spolehnout. Nejsi ani zdaleka tak chytrý jako tvoje sestra.“ Pot ebujeme najít a zni it všechny tyto odsuzující nahrávky, které do nás ostatní vložili zra ující e í. Žádejte Pána, aby takovou pásku vymazal a vložil na její místo jinou nahrávku. Jsou rodiny, kde slova prší jako kameny z nebe a úto í na duši. Každý se zdá být zran ný a nikdo nemá sílu pomáhat ostatním. Milující e buduje! Jak si máme vyp stovat zvyk tak mluvit? Za prvé si m žeme vybudovat slovník chvály a žehnání – nejen chvály Boha, ale i lidí, které milujete a znáte. Pavel nám ve Filipským 4:8 íká, že máme p emýšlet o tom, co je pravdivé, estné, spravedlivé, isté, hodné lásky, obdivuhodné nebo o emkoli vyda eném i hodném chvály. Nikdy nem žeme ostatní zbudovat tím, že je srazíme. Za druhé, když musíme napravovat, je t eba dát si pozor, abychom nezni ili. V Pavlových dopisech ho vidíme vypo ádávat se s mnoha hroznými problémy. Ale jeho zp sob je vždy pochválit p ed napomenutím. Pokud pokaždé používáte napomínající jazyk bez pochvalné p edmluvy, jen vtisknete špatné chování hloub ji do lov ka. Pamatuji si z jedné situace, jak zni ený jsem se cítil po napomenutí. B hem mých dn v seminá i jsem byl v lét zam stnán jako zahradník na statku. A bylo pár v cí, které jsem prost nedokázal jakkoli jsem se snažil – t eba sázet kytky do rovné ady. Jednoho dne mi hlavní zahradník t ikrát ukazoval, jak to mám d lat, a já jsem to pokaždé pokazil. Nakonec mi za al nadávat a pak pokra oval, aby mi ekl, jaký jsem strašný nemotora, což jsem už samoz ejm dob e v d l. Byla pravda, že jsem ten ádek neud lal rovný. Ale byla také pravda, že jsem tvrd pracoval osm hodin denn . M l jsem t žký p ípad senné rýmy, ale vykonával jsem své povinnosti tak v rn , že jsem pokra oval v práci i když se každá minuta stala povzdechem po erstvém vzduchu a suchých o ích. Hlavní zahradník si vybral nevid t na mn dobré v ci, ale jen ty špatné! Z ejm jsem se na to místo nehodil, ale to mi mohl íct bez toho, že m slovn napadl. Mohl m opravit bez toho, aby mne dále ponižoval. Za t etí, naše e musí být ryzí. Nesmíme používat slova pro slova samotná. M žeme žádat našeho Pána, aby naše slova vždy ukazovala skute ný stav Jeho i našeho srdce. Jak se u íme milovat? Tím, že toužíme, staneme se bezstarostnými a jistými a íkáme to, co buduje! tvrtý krok k tomu stát se lov kem, který více miluje, je odpustit a nechovat záš . Jednou jsem si p ivodil ošklivou otravu krve v prstu, protože jsem zanedbával t ísku, která mi uvízla poblíž nehtu. Nakonec byl t eba doktor v n ž, aby pro ízl zran ní a vytáhl ven všechnu ne istotu. To samé platí i v duchovní oblasti. Pokud nás n kdo zranil, musíme si nechat zran ní pro istit, nebo zhnisá a bude ješt závažn jší. Taková zran ní omýváme odpušt ním. Když odmítáme odpustit, naše neodpušt ní se stane zátkou p ehrazující jezero lásky, která chce proudit z nás k jinému. Musíme žádat Boha, aby nám pomohl takovou zátku vytáhnout. Pátý krok v r stu k lásce je ji t lesn vyjád it. P ed n jakým asem jsem m l p íležitost pozorovat matku objímající laskavými pažemi jedno velmi zran né d v e. Ale vypadalo to, jako kdyby ono d v e m lo ruce p ivázané k bok m. Instinktivn jsem v d l, že nebude v po ádku, dokud ty ruce nepoužije k objetí své mámy. Ma Bell íká správn : „Musíš se natáhnout a n koho se dotknout.“ Nakonec, lásku pohání oddanost, ne pocity. Pocity se m ní, oddanost z stává. Pocity vyžadují, aby druhý oplácel stejnými pocity, oddanost pokra uje v pé i bez ohledu na to. Pocit je p itahován ke kráse, oddanost to táhne k pot ebám.

Láska je rozhodnutí postavit prosp ch n koho jiného na první místo. Milovat svého bližního jako sama sebe nás staví na start cesty k lásce, ale k es anská láska jde daleko za to – aby milovala jako Ježíš. Kdyby Ježíš ídil sv j život podle pocit , utekl by p ed k ížem, ale jeho láska pramenila z oddanosti, a tak nad adil náš prosp ch dokonce i nad ten sv j. Nikdo nemá v tší lásku, než takovou.

Žij plný život - radostn Druhé ovoce Ducha je radost. K es an zakouší dva druhy radosti: za prvé radost spole nou všem lidem a už jsou k es ané nebo ne, a za druhé radost pocházející z toho, že pat í Kristu.

Lidská radost Je nejmén p t druh radosti sdílené jak spasenými tak nespasenými. Za prvé, jedni i druzí mají chvíle oslav, kdy radost p ímo tan í: narození dít te, svatbu, významné výro í, rodinnou sešlost, maturitu, promoci. Takové okamžiky vždy doprovází veliké št stí a pocit emocionálního pozvednutí a spokojenosti. Druhé spole né chvíle radosti p ichází s úsp chy. Radost m že být jen prostá spokojenost s dob e vykonanou denní prací, nebo veliké uspokojení z dokon eného d ležitého projektu. Taková radost se m že otisknout do koup domova, splacení hypotéky, p ekonání zlozvyku, umíst ní na estnou listinu nebo získání idi ského pr kazu. Za t etí, k es ané i nek es ané zakoušejí radost ve vztazích. Je pravda, že všechny naše vztahy jsou zakalené h íchem, takže žádný není dokonalý, ale i p esto m že být v p átelství, v manželství, v rodin nebo mezi spolupracovníky mnoho radosti. Hluboký vnit ní pocit pot šení m že pocházet ze spole enství s n jakou vybranou osobou. tvrtá oblast radosti, kterou cítí jak spasený tak nespasený, jsou pocity radosti doprovázející neo ekávaný úsp ch nebo št stí. Sleva na daních, náhlé neo ekávané d dictví, neuv iteln dobrý obchod p i nákupu n eho vytouženého, nep edvídaná prémie, složení zkoušky, když jsme si zasloužili vylet t! Pot šení ze samotného života je pátá oblast radosti prožívané lidmi uvnit i vn Krista. Pohled skrz okno „Šuma e na st eše“ „Za zvuk hudby“ p ináší p esv d ivý d kaz, že život m že být bohatou mozaikou i pro nev ícího. Samoz ejm máme dost rozumu na to, abychom si uv domili, že (a) jak v ící tak nev ící mohou být veselí nebo zachmu ení, (b) n kte í nespasení zdá se mají více radosti než n kte í obrácení, a (c) i ten nejradostn jší nek es an postrádá plnost radosti, která p ichází jen skrze Krista. Nek es anská radost nevyhnuteln mizí, protože není trvalá. Moudrý filozof p iznává, že se život to í nahoru a dol , když íká: „Nastanou zlé dny a dostaví se léta, o kterých ekneš: ‘Nemám v nich zalíbení‘“ (Kaz 12:1). Smrt je jako padací dve e pod nohama naší existence, dve e ekající na to, že se neo ekávan otev ou a ukon í jakoukoli radost. „Život je krátký... modrému vejci v hnízd ervenky narostou k ídla a zobák i hru , a uletí pry ... Brzy se poledne stává ve erem, zakrátko dnešek zít kem.“ Longfellow

K es anská radost Radost nek es ana se dá p irovnat k vod v nádrži, zatímco radost v ícího k vod tryskající z artéské studny. V jakém ohledu zakouší k es an radost, která není nikomu jinému dostupná? Nový Zákon nám ukazuje p t zp sob , skrze které radost vniká do našich život . Za prvé je to radost ze spasení. Kdo m že íst evangelia a nezpozorovat jejich radost? Vždy za ínají oznámením o narození Ježíšova p edch dce, když and l íká Zachariášovi, že ze syna Jana bude mít „radost a veselí“. Jan ská e radostí už v l n , když slyší zvuk hlasu Ježíšovy matky, jak zdraví jeho vlastní. Marie se raduje v Bohu, svém spasiteli, nad sv eným úkolem dát život Mesiáši. Zá ící and l zv stuje „velikou radost“ venkovským pastý m. Když byl Ježíš umu en a zem el, a svítá v ráno vzk íšení, ženy sp chají od prázdné hrobky „se strachem i s velikou radostí“. A ty icet dní setkávání se vzk íšeným Ježíšem kon í s u edníky, kte í Jej uctívají a s velikou radostí se navrací do Jeruzaléma (Luk 1:14, 44, 47; 2:10; Mt 28). K es an ví, že Ježíš zvít zil nad smrtí. Naše radost je plná. Naše záchrana od h íchu, smrti a odd lení od Boha je dokon ená! Jsme lov kem, který našel na poli ukrytý poklad, a s velikou radostí odešel a prodal vše, co má, aby koupil to pole (Mt 13:44)! Jsme zbloudilou ovcí, o které Dobrý pastý íká: „Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.“ Jsme zmizelou mincí, o které íká vdova: „Radujte se se mnou, pon vadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.“ Jsme marnotratným synem, o kterém íká Otec: „Máme pro se veselit a radovat, pon vadž tento tv j bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen“ (Lk 15:6, 9, 32). Cítíme radost Afri ana, který se setkal s Ježíšem p i Filipov sv dectví a „radoval se a jel dál svou cestou.“ Pro Sama any, kte í nalezli Ježíše, „nastala veliká radost v tom m st “. Když s našimi milovanými p icházíme k poznání Pána, sdílíme zkušenost žalá níka ve Filipech, který se „s celou rodinou radoval, že uv ili v Boha“ (Sk 8:39, 8:8, 16:34). Ano, jestliže toužíme po radosti, musíme nechat Ježíše vejít do našich srdcí! Žádná radost na Zemi není v tší než radost ze spasení! Za druhé, radujeme se nad postupem evangelia. N kte í v ící nikdy nezakusili tuto radost, ani ji nemají v n jaké velké mí e. Radovali se nad svým vlastním spasením, ale ukazují pramalý zájem nebo starost o spasení ostatních. Nenesou žádná b emena v Pánov díle. Jejich nedostatek zájmu se odráží v zanedbávání modliteb za Pánovu práci, v rné služby v Pánov armád nebo finan ní podpory Pánovy v ci. Bible velmi jasn hovo í o radosti z vynaložení našich život a prost edk pro v tší úkol zde na zemi – rozší ení království Božího. „Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet. S plá em nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však p ijde, až ponese snopy“ (Ž 126:5,6). Ježíš hovo í o radosti ze žn , když íká: „Již p ijímá odm nu ten, kdo žne, a shromaž uje úrodu k v nému životu, aby se spole n radovali rozséva i žnec“ (J 4:36).

Naše radost p i pohledu na ostatní jak p ichází ke Kristu následuje p íklad dobrého pastý e, který když nalezne jednu ztracenou z devadesáti devíti „vezme si ji s radostí na ramena, a když p ijde dom , svolá své p átele a sousedy a ekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila´“ (Lk 15:5,6). I raná církev rozum la této stránce k es anské radosti, protože zprávy o obrácení pohan byly „všude k veliké radosti“ (Sk 15:3). T etí zkušenost k es anské radosti p ichází s napln ním Duchem. Duchem napln ný lov k m že zakoušet tak nesmírnou radost, že n kdo m že dojít k záv ru, že je opilý (Sk 2:13). K est v Duchu nevyhnuteln p ináší vnit ní osvobození, o išt ní a radost probublávající z hlubin duše. Od Pána máme zaslíben „ as odpo inutí“ (Sk 3:20). V takových chvílích shledáváme, že Pánova radost je naší silou. tvrtá stránka k es anské radosti je radost, kterou máme uprost ed zápas , utrpení a stresu. Pro bychom se m li radovat i v takových asech? 1. Protože n kdy je naše utrpení tak nespravedlivé, že nám dává p íležitost být skute n jedno s Kristovým vlastním utrpením. Když apoštoly zbi ovali, opustili Sanhedrin „s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno“ (Sk 5:41). 2. Protože utrpení, i když není dobré samo o sob , p sobí dobro. íman m 5:3,4 nám íká, že soužení zahajuje proces, který p sobí vytrvalost, vytrvalost osv d enost, která nakonec vyvrcholí v nad ji. Jakub íká tu samou v c, když nám radí: „M jte z toho jen radost, moji brat í, když na vás p icházejí rozli né zkoušky. Vždy víte, že osv d í-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti“ (Jk 1:2,3). 3. Protože utrpení by m lo být vždy porovnáno s budoucí slávou. Velikost mých nyn jších zápas a stresu se nedá porovnat s tím, co pro mne B h má v budoucnosti. „Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odm nu v nebesích,“ íká Ježíš (Mt 5:12). Židovští v ící jsou upomínáni: „Vždy jste trp li spolu s uv zn nými a s radostí jste snesli i to, že jste byli p ipraveni o majetek, nebo víte, že máte bohatství lepší a trvalé“ (Žd 10:34). A Pán nám íká: „I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však op t a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme“ (J 16:22). Takže jako k es ané se radujeme ze svého spasení, pokroku evangelia, napln ní Duchem, zápas , utrpení a stresu, a nakonec, radujeme se z naší nad je do budoucnosti! „Chlubíme se nad jí, že dosáhneme slávy Boží.“ B h nás jednoho dne „postaví neposkvrn né a v radosti p ed tvá své slávy.“ V této nad ji „se radujeme, i když snad máme ješt nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek“ ( 5:2; Ju 1:24; 1 Pt 1:6). Všech p t zp sob , jak zakoušíme a vyjad ujeme radost, je jen áste kou skute nosti, že pro nás k es any je radost v našem Pánu. Proto jsme vyzváni: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu íkám, radujte se“ (Fil 4:4)!

Spoušt

e radosti

Na jednu stranu poznáváme, že skute ná k es anská radost pramení z p ebývání Ježíše v nás, ale na druhou stranu nás Písmo také u í, že existují i praktické kroky, které m žeme podniknout, abychom žili pln a radostn . Takové spoušt e radosti vyjmenovává Efezským 5:19-21. Za prvé, zpívejte! A z vás tryskají žalmy, chvalozp vy a duchovní písn . Smutní lidé nezpívají. Za druhé, žijte s dík vzdáním! Každý má volbu zam it se p edevším na to dobré nebo zlé z toho, co se mu p ihodí. Jakmile se zam íte na vše kritické a špatné spíše než na tv r í a konstruktivní, budete žít jen s mali kou radostí.

Za t etí, nau te se od n kterých v cí upustit! Existují situace, u kterých je nad vaši sílu je zm nit. Žádoucí je spíše poddání se než odpor. Naše radost zmizí, když se budeme nep etržit snažit zm nit ostatní proti jejich v li. Místo toho pot ebujeme vyhledávat zm ny, které chce B h ud lat v nás, a poddat se Jeho cestám. tvrtý a poslední spoušt radosti je chození ve spole enství a poslušnosti s Pánem, a když mu vyznáváme své h íchy kdykoli padneme (1 J 1:5-10). Když jako David nejednáme s h íchem v našich životech, zjistíme, že na nás ve dne i v noci t žce doléhá Boží ruka (Ž 32:4). Ježíš p išel, aby Jeho radost byla v nás, a aby naše radost byla úplná (J 15:11).

Žij plný život – v pokoji T etí ovoce Ducha je pokoj. Pokusím se vám n kolika slovy sd lit, jak nalézt pokoj. M j úkol by nebyl možný, kdyby nám Písmo nedávalo vodítka. Skute n se v n m nachází recept na pokoj! Principy lze pochopit za dvacet p t minut, ale trvá celý život nau it se je žít. Jak tedy máme získávat pokoj?

Definice pokoje Za prvé, musíme pochopit, co Písmo míní slovem pokoj. Když používáme toto slovo, obvykle máme na mysli ukon ení nep átelství1. Pokoj znamená nebýt s nikým ve sporu nebo v konfliktu, nebojovat v žádné válce. Že je taková p edstava o pokoji neúplná nejlépe pochopíme p i tení epitafu na náhrobním kameni: „Odpo ívej v pokoji.“ T lo v hrob už skute n nemá žádné spory, ale kdo touží po takovém druhu pokoje? Biblické chápání pokoje v sob nese mnohem aktivn jší, inn jší význam. Hebrejská a ecká slova pro pokoj, užívaná ve Starém a Novém Zákon , jsou shalom a eirene (ze kterého pochází jméno Irena). Tato slova v sob nesou pocit pohody, úplnosti, vyváženého života, harmonie, neporušenosti, spolehlivosti a klidného ádu. Fascinující vhled do biblického významu pokoje nacházíme ve 2. Samuelov 11:7. Urijáš p ijíždí dom z fronty, aby podal hlášení králi. David se ho ptá: „Jak to vypadá se shalomem Joabovým, shalomem voják a shalomem války?“ Pokoj války? P esn ! Shalom neznamená nep ítomnost vn jších st etnutí, znamená jen p ítomnost pohody. Když používal slovo shalom, David se ve skute nosti ptal: Vyvíjí se válka dob e, dosahujeme svých cíl , d je se vše v souladu s našimi zám ry? Znalost biblického porozum ní pokoji nás chrání od p edstavy, že pokoje m že být v našich životech dosaženo jen p euspo ádáním nebo zm nou našich okolností. P ed n jakou dobou jsem dostal pohlednici od jedné dámy z Miami Beach. Stálo v ní: „Drahý pastore. Prosím vás o modlitby, abych dostala trvalou schopnost uzdravovat lidi, dokázala uzdravit vztahy v manželství a posílit své t lo, také abych žila bez bolestí, krutosti, bez návšt v nemocnice, bez drog a poh b , v úplném bezpe í a vid la ost e i bez použití brýlí. Ráda bych uzdravila svého manžela, a také ho vylé ila z jeho nevlídné povahy, aby poslouchal všechny mé p íkazy, p estal kou it a také aby estn zacházel s pen zi i s hotovostí... Též prosím o modlitbu, abychom bez ekání dostali d m v Miami Beach a v N mecku... Modlete se prosím, aby pro mne lidé m li srdce a aby m l m j manžel vždy zam stnání a p inášel mi dom peníze atd.“ I když jí naše srdce vycházejí vst íc, ona paní není na správné cest k pokoji! Všechny její požadavky na zm nu se týkají ostatních lidí a okolností. Nikdy nežádá Boha, aby zm nil její vlastní postoje. Mám dojem, že by se cítila mizern i kdyby B h splnil všechny její požadavky. Ješt se nenau ila, že m žete žít v pokoji, i když nic kolem vás pokojné není! Pavel ilustruje tuto pravdu když zav ený v žalá i píše: „Nau il jsem se být spokojen s tím, co mám“ (Fil 4:11).

Milost a pokoj Druhá cesta jak získat pokoj je uv domit si, že milost musí vždy p ijít první.

1

Anglicky peace je také mír (pozn. p ekl.).

P e t te si Pavlových t ináct dopis . V úvodu každého z nich ho uvidíte íkat: „Milost a pokoj vám od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista.“ Nikdy neobrátí po adí, ani jednou ne ekne: „Pokoj a milost vám.“ Pro ? Nikdy totiž nepoznáte pokoj, pokud nejprve neporozumíte milosti a nezakusíte ji. Celý sv t hledá pokoj. Minulý rok, podle studie organizace Center for Defense Information (skupina vedená vysloužilým d stojníkem ozbrojených sil Spojených Stát ), bylo ty icet p t národ p edstavujících celou tvrtinu sv tových zemí ve válce. Zapojeno bylo více než ty i miliony voják a ve výsledku bylo zabito p t milion lidí. Tolik hledaný pokoj se zdá být tak prchavý a nepolapitelný jako vždycky. Nikdy nenajdete pokoj mimo milost Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Ve skále na jihu Západní Virginie je vyrytá dálni ní zna ka: „Musíte zaplatit za své h íchy.“ Pod ní menším, ale stále itelným písmem, n kdo dopsal tato slova: „Pokud jste již zaplatili, nevšímejte si prosím tohoto upozorn ní.“ Milost íká, že Kristus již zaplatil za mé h íchy na k íži. Když p icházím k Bohu v pokání a ví e, On mne p ijímá. Milost není jen Boží po áte ní dar p i spasení, je to pokra ující ovzduší našeho života v Bohu. Písmo nás povzbuzuje, abychom rostli v milosti, v ujišt ní, že nás B h zadarmo p ijímá a miluje, což nám dává záruku bezpe í. P edstavuji si toto bezpe í n kolika zp soby: jako p du položenou pod mé nohy, Otcovy paže objímající syna, Boží ruku, která mne obklopuje jako Jeho bezpe né vlastnictví. Pokoj nebo pohoda vyplývá z postavení milosti.

Zanechejte agrese T etí krok ke získání pokoje je ukon ení agresivních postoj v našich životech. Jsou dva druhy agrese. Ten první se týká hn vivosti ve všeobecném smyslu – lov k, který žije s velikým množstvím voln poletujícího hn vu. Takový si pot ebuje uv domit sv j hn v a zjistit jeho zdroj. Pak musí zahájit proces odpušt ní a vytvo it si odlišný pohled na život a lidi. Druhý druh agrese je zam ený proti ur itým situacím a lidem. Pavel íká: „Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji“ ( 12:18). Pavel up ímn uznává, že n kte í lidé prost necht jí žít v pokoji – bez ohledu na to, jak moc se snažíme, odmítají usmí ení. A tak musíme elit možnosti, že i p es naše nejlepší úsilí budeme mít stále nep átele. Ale i v takovém p ípad , kde nem žeme žít v pokoji s jinou osobou, m žeme mít pokoj ve svém nitru. Všechna voda na sv t nedokáže potopit lo dokud se nedostane dovnit . Práv tak hn v jiného lov ka mi nem že ublížit dokud mu neumožním vstup. Jsme povoláni vyhledávat pokoj ve všech našich vztazích. Jak to máme ud lat? Musíme za ít s tím, že si ozna íme lidi, na které jsme nahn vaní nebo v i nim chováme ho kost. Pak nám Písmo íká, abychom zahájili p t akcí lásky: (1) i te té osob dobro (2) Žehnejte jim (doslova „mluvte dob e o“) spíše než je proklínejte (3) Modlete se za n (4) Odpus te jim a (5) Odložte sv j hn v ve stejný den, kdy vzplanul (Lk 6:27,28; 11:4; Ef 4:26). To všechno se snadno íká a t žko provádí! Ale d lat to musíme!

Ovládn te stres tvrtý p ístup k životu v pokoji zahrnuje úsp šné ovládání stresu. Neschopnost vypo ádat se se stresem plodí nemoci, deprese, zhroucení, vyho ení a jiné bolestivé výsledky. Našel jsem pár post eh z Božího slova, které mi pomáhají udržovat úplný pokoj i uprost ed stresu.

Za prvé, žiji s ujišt ním, že Pán vše ídí. Vzpomínám si na modlitby, ve kterých lidé íkali: „Víme, že B h je stále na tr nu.“ Nikdy jsem nem l rád v tu stále na tr nu. Vyplývá z ní, že se st ží drží, že byly podniknuty vážné snahy Ho vytla it, a že existuje nejistota, jestli si své místo dokáže udržet. P átelé, B h je na tr nu! Vždy byl a vždy bude! Nic se ani zdaleka nep ibližuje tomu, že by s Ním mohlo pohnout. Když vykonám vše, jak dokážu nejlépe, a požádám o odpušt ní tam, kde se mi to nepoda ilo, dávám sv j život znovu Bohu. Každý den! „Pane, vše nezáleží na mn . Ud lám co budu moci, ale Pane, vše ostatní závisí na Tob .“ Práv tehdy, když uctívám, modlím se a rozjímám nad Božím Slovem, hloub ji si uv domuji, že B h je, že vládne a že Mu mohu úpln v it (P 3:5, 6). Má druhá odpov na stres je mít cíle a sny. Takové sny mne netíží, ale dodávají mi život. Pokud se vaše vize stala b emenem, pak je t eba ji zahodit nebo znovu zhodnotit, jak ji napl ujete. Sny mají pozvednout a inspirovat, ale i když se vážn vydáváme za jejich uskute n ním, máme je držet dost voln na to, abychom byli schopní se pod ídit, když je B h odmítne naplnit a ekne nám: „Máš sice dobrý úmysl, ale...“ (1 Kr 8:18). Sny a vize mi pomáhají p edejít vyho ení a udržují mne v horlivosti! Má t etí odpov na stres je dop át si vhodný odpo inek a zotavení. Samá práce a žádná hra ud laly z Jení ka hloupého Honzu! Vyjít si zahrát golf je pro mne mnohem víc než hra, pomáhá mi to z stat naživu! Další obvyklý zp sob, jak snížit stres, je také každodenní pohyb. tvrtá základní odpov na stres je udržovat si smysl pro humor. Vzpomínám si na moudrého starého biskupa ve Virginii, který p inutil nov zvoleného lena Kongresu vyjít v prudkém lijáku ven a pozvednout o i k nebi. „P inese vám to nové zjevení,“ p edpovídal. Kongresman biskupa poslechl a p išel zp t promo ený až na k ži. „Podívejte se na m ,“ na íkal, „nedostal jsem žádné zjevení. Jen jsem se cítil jako užvan ný idiot.“ „To není špatné,“ usmál se biskup. „Nemyslíte, že napoprvé to bylo docela ucházející zjevení?“ P ísloví 15:15 íká: „Kdo je dobré mysli, má hody každodenn .“ Kéž nám Pán pom že, abychom byli lidmi, kte í si dokáží udržet smysl pro humor i když se musí vypo ádat s velmi vážnou zodpov dností.

Stav nouze N kdy nastanou události, které nás hrozí p emoci: vážné, nebo dokonce smrtelné onemocn ní, smrt, rozvod, ztráta zam stnání nebo finan ních zdroj , nep ekonatelná p ekážka! Jak m žeme mít pokoj v takových chvílích? Ježíš m že ten pokoj p inést do našich srdcí! Jako u edníci, kte í v bou i strachem zpanika ili, i my pot ebujeme slyšet Ježíš v hlas, jak nám íká: „Uklidni se! Utiš se!“ V takových chvílích nás Pán volá jako nikdy p edtím, abychom v ili Jeho slovu, že nás p enese „na druhou stranu“ (Mk 4:35). Pavel nám íká, že „pokoj Boží, p evyšující každé pomyšlení, bude st ežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Fil 4:7). Horatio Spafford znal tento pokoj, když po ztrát své manželky a t í dcer v bou i na Atlantiku napsal nádherný chvalozp v „S mou duší je to dobré.“ Boží pokoj m že být jak v okamžiku ud lený dar, tak proces na kterém je t eba pracovat. Pán m že ve chvilce vnést pokoj do našich život jako to ud lal pro ustrašené u edníky, když na ídil bou i, aby se uklidnila (Mk 4:39), ale také nás vyzývá k poslušnosti princip podle kterých m žeme nechat Jeho pokoj vládnout v našich srdcích (Kol 3:15).

Žij plný život – trp liv tvrté ovoce Ducha je trp livost. Když bylo mému synu Georgi Paulovi trnáct, navrhl zp sob, kterým bych mohl pomoci našemu shromážd ní rozvíjet trp livost. „Tati,“ ekl, „pov z jim, že dnes budeš mít dlouhé a nudné kázání!“ P ed n kolika lety jsem odjel na krátkou dovolenou. Jak jsem si sedal do jacuzzi v našem motelu, pamatuji si, že jsem sv j sp ch p i vstupu do vody vysv tloval slovy: „Chci si pospíšit a odpo inout si.“ Trp livost, stejn jako odpo inek, se nedá uspíšit! Kdyby nebyla žádná roz arování, nic co by nás dráždilo, žádní obtížní lidé, nikdy bychom trp livost nepot ebovali. A práv proto se v tšina z nás nemodlí, aby nám B h dal trp livost! Za její získání se platí cena!

Definice Nový Zákon používá v tšinou dv ecká slova, která jsou podkladem pro slovo trp livost v naší Bibli: macrothumia a hupomone. Práv macrothumia (spojení dvou slov macro a thumos) se nachází v Galatským 5:22. Thumos p vodn ozna ovalo prudký pohyb v tru, vody, zem , zví at nebo lidí. Nese v sob p edstavu „vytrysknutí“, „vyv ení“, „vybuchnutí“. Jak p esn takové pojmy popisují hn v! íkáme o rozhn vaném lov ku, že vybuchl, ztratil sv j klid, vykyp l, explodoval jako vulkán a z uší mu stoupal kou . Nahn vaná osoba je n kdo, kdo pomstychtiv zu í. Macro znamená dlouho. Takže macrothumia doslova znamená „dlouhý-hn v“, neboli hn v, kterému trvá dlouho, než se vybuduje a ukáže. N kte í lidé mají krátké doutnáky. lov k macrothumia jej má dlouhý. Trp livost je tedy slovo, které souvisí s hn vem. Možná jste nep emýšleli o trp livosti v t chto pojmech, nicmén když se zamyslíte nad okamžiky, kdy jste „ztratili trp livost“, zjistíte, že jste také byli nahn vaní nebo rozmrzelí. M j otec se jednou pustil do ukáz ování mého bratra. ekl mu: „Už t mám až po krk.“ M j bratr neuvážen odpov d l: „Tak si dej pozor, aby se to nedostalo výš.“ To nebyla odpov zamýšlená k podpo ení trp livosti! Nový zákon nám dává množství p íklad trp livosti v akci. Dlužník žádá svého v itele o strpení, aby m l as splatit obrovskou dlužnou ástku (Mt 18:26). Pavel prosí krále Agrippu, aby ho trp liv vyslechl (Sk 26:3). B h sám m l trp livost se Saulem, nejhorším z h íšník (1 Tim 1:16). Trpící v ící jsou povoláni napodobovat ty, kdo pro víru a trp livost získali podíl na zaslíbení (Žd 6:12; Jk 5:10). Zaslíbení dané Abrahamovi dlouho nep icházelo, ale on trp liv ekal (Žd 6:15). Práv takovým zp sobem máme být i my trp liví, když ekáme na Jeho slíbený p íchod (Jk 5:7; 2 Pt 3:9). Všechna tato místa nás p ivádí k tomu, abychom si položili p esn mí enou otázku. Jak reaguji na lov ka, který mi n co dluží? Na osobu, které nechci v bec naslouchat? Na n koho s nenapravitelným chováním? Na protivenství, a zvlášt když je nespravedlivé? Na pozdržení dobrých v cí, které mi byly slíbeny?

Vine v Výkladový slovník novozákonních slov2 výborn definuje macrothumia jako „schopnost sebeovládání tvá í v tvá pronásledování, která usp chan neodplácí ani okamžit netrestá... Trp livost je vlastnost, která se nevzdává okolnostem a nepodlehne zkoušce.“ Druhé ecké slovo pro trp livost je hupomone. Hupo znamená pod, a mone (od slova meno) znamená snášet nebo vytrvat. Tento význam trp livosti v sob nese inn jší povahu než macrothumia. Lidé macrothumia se prost vyhýbají „vybuchnutí“. Jejich reakce je spíše nepodnikat žádnou akci. Ale lov k hupomone je inn houževnatý, z stává pevný i pod tlakem. Na míst je slovo vytrvalý. Pavel íká, že se máme radovat z utrpení, protože z n j roste hupomone ( 5:3). V procesu, kdy elíme protivenství, roste vytrvalost! Tak hupomone utvá í charakter ( 5:4). B h nám m že odpov d t na modlitby tak, že odstraní naše b emeno, nebo nám dá sílu je unést. Hupomone je to druhé. Máme vytrvat (hupomone) v b hu, který je nám uložen, tak jako Kristus podstoupil (hupomone) k íž (Žd 12:1,2). Macrothumia i hupomone jdou ruku v ruce jako známky milující osoby. Agape je trp livá (macrothumia), a podobn , agape snáší (hupomone) vše (1 Kor 13:4,7). Tato kombinace ctností je vid t, když Pavel zve Timotea, aby následoval jeho p íklad a stal se lov kem macrothumie, agape a hupomone (2 Tim 3:10). Studium t chto dvou novozákonních slov pro trp livost vede k záv ru, že B h do nás chce vložit sv j vlastní charakter: vždy On je shovívavý, pomalý k hn vu (1 Pt 3:20; 2 Pt 3:9), a Kristova vlastní vytrvalost nás volá, abychom jednali podobn (Žd 12:1; Zj 1:9).

Jak p ichází vytrvalost Jak se rozvíjí tyto vlastnosti – trp livost a vytrvalost? Za prvé, jako u každého ovoce Ducha, Ježíš musí být p ítomen v našich životech. Máme vypadat „obydlen “. Kristus žijící v nás je nezbytný, pokud máme nosit známky Jeho osobnosti. Když jsem byl ješt svobodný student a bydlel jsem na koleji, mé obydlí bylo ob as dost zanedbáváno: neustlané postele, oble ení rozházené všude po pokoji, st l zaskládaný hromadou knih a papír . Kdykoli se schylovalo k n jaké vážn jší zkoušce nebo písemce, vyhradil jsem si nejprve as na úklid svého pokoje. Ustlal jsem si postel, vy istil místnost, vypral prádlo, pov sil oble ení, podklady a knihy jsem správn umístil a rozt ídil, uklidil jsem si st l. Pak jsem se pustil do práce na svém akademickém úkolu. Nedokázal jsem odvést dobrou práci, když se v mém obydlí roztahovala ledabylost. Netrp livost v našich životech ukazuje, že jsme si nechali sv j pokoj duchovní zkušenosti s Ježíšem zane ádit a rozházet. Musíme Ho požádat, aby nám pomohl ho vy istit. Když naše srdce stojí p ed Pánem správn , pak budou správn nastavena i k ostatním lidem. Druhý krok k nau ení trp livosti je pochopit, že jí p edchází t i jiné druhy ovoce Ducha: láska, radost a pokoj. Když máme tyto t i, být trp livý a vytrvat již není t žké. Chápeme tedy, pro není trp livost prvním ovocem Ducha. Ovoce se vyvíjí jedno z druhého a vše za íná láskou. P emýšlím nad devíti druhy ovoce Ducha jako nad zdymadly v Panamském pr plavu. Když lo vjede do osmdesát jedna kilometr dlouhého pr plavu z Atlantiku, musí být Gatunskými zdymadly vyzvednuta dvacet p t metr nad hladinu Atlantiku. Když projde Gatunskými zdymadly a Gaillardskou brázdou, je t eba ji spustit o dev t metr níže ve zdymadlech Pedro Miguel, a pak ješt jednou ve zdymadlech Miraflore, aby se dostala na hladinu Pacifiku. To vše 2

Vine’s Expository Dictionary of New Testament Words

je nutné protože hladina Tichého oceánu je výš než Atlanského a kv li výškám hladiny samotného pr plavu. Samotná zdymadla jsou v podstat obrovské, vodou napln né komory s použitelnou délkou asi t ista metr a ší kou p es t icet metr . Když lo vjede do zdymadla, uzav ou se za ní obrovské ocelové brány. Otev ou se ventily, které pouští vodu do zdymadla, a za osm až patnáct minut je lo bu vyzvednuta nebo spušt na. Když už je hladina ve zdymadle stejná jako v dalším úseku, brány p ed lodí se otev ou. Lo je pak odtažena do dalšího zdymadla a celý proces se opakuje. Žádná lo nem že proplout skrze Panamský pr plav aniž by prošla zdymadly. Jednotlivé druhy ovoce Ducha jsou zdymadly v pr plavu, který spojuje oceán naší osobnosti bez Krista s oceánem naší osobnosti v Kristu. P echod od našeho „p irozeného“ lov ka k „duchovnímu“ zahrnuje projít zdymadly, z nichž první je láska. Když jsme napln ni láskou, posouváme se k radosti. A když jsme plní radosti, jdeme k pokoji. A jakmile nás naplní pokoj, pohybujeme se k trp livosti! T etí krok p i u ení se trp livosti je udržovat v hrnci svého života chladn jší vodu. To m že vypadat jako velmi zvláštní rada! P esto o ní p emýšlejte. Thumos je zu ivost nebo hn v, který „v e“. Dejme tomu, že máte v hrnci velmi horkou vodu, a postavíte ji na prudký plamen. Nebude to dlouho trvat, a voda za ne v ít. Ale když je voda v hrnci studená a postavíte ji na ten samý ho ák, bude to trvat déle. Pokud zjistíte, že výbuch hn vu je ve vašem život astým návšt vníkem, domnívám se, že voda vašich pocit je stále pom rn horká. Tém všechno vás vyto í! Pot ebujete svou teplotu snížit! Je pár v cí, o kterých vím, že m „vyto í“. Nap íklad se vždy snažím na sch zku p ijít p esn v as nebo chvilku nap ed. Když m n kdo zpozdí, m j „hrnec“ za ne v ít! Pro ? Protože už jsem rozžhavený! Když jsem plný lásky, radosti a pokoje, nejsem tak p ehnan rozrušený z toho, že p ijdu pozd ! Jednou, když jsem vid l škodu, kterou jistá osoba zp sobila církvi, okamžit jsem se spravedliv rozhn val. Vím, že jsem byl tak naštvaný, že bylo lepší nic ne íkat. A tak jsem nastoupil do auta a jezdil jsem kolem dokola dokud jsem se neuklidnil. Pak jsem k tomu lov ku mohl mluvit pevn a užite n . Kdybych se pokoušel o rozhovor ve chvíli, kdy jsem byl do b la rozžhavený, jen bych rozdmýchal vášn spíše než uzdravil. Když jsme v pokušení vybuchnout, m žeme si p edstavit p im en studenou vodu! Jd te na procházku. Uvoln te své napjaté svaly. Pokuste se usmát. Jednoho manželského páru, který spolu š astn žil po mnoho let, se dotazovali na tajemství jejich úsp chu. Odpov d li: „Nikdy se na sebe nenaštveme oba zárove .“ tvrtý krok k nau ení trp livosti je rozpoznat bolestivé d sledky její nep ítomnosti. Nesprávn uvoln ný hn v mrza í a zra uje. Spisovatel Frederick Buechner moud e ekl: „Ze sedmi smrtelných h ích je hn v nejspíš ta nejv tší legrace. Lízat si své rány, mít na rtech pachu z dávných k ivd, p evalovat na jazyku vyhlídky ho kých konfrontací, které vás ješt ekají, vychutnávat si poslední chutné sousto bolesti, kterou jste vytrp li i kterou jste vrátili zp t – v mnoha ohledech je to hostina hodná krále. Hlavní nevýhoda je, že to, co se chystáte pohltit, jste vy. Ta kostra na hostin jste vy.“ Pán nás volá k trp livosti: trp livosti s námi samými, s ostatními (1 Tes 5:14), a dokonce i s Ním. Ano, n kdy jsme nahn vaní na Boha, protože nejedná dost rychle, nebo, podle našeho názoru, nejedná v bec. V takových chvílích musíme znovu slyšet Boží Slovo. „Ale ti, kdo skládají nad ji v Hospodina, obnoví své síly“ (Iz 40:31). Jako Jan ve vyhnanství, ekající až bude Pán jednat, se musíme stát bratry a spole níky v soužení a v království (všimn te si toho

kontrastu: soužení a království), a v trp livé vytrvalosti (hupomone) kterou máme v Kristu Ježíši (Zj 1:9).

Žij plný život - laskav Páté ovoce Ducha je laskavost. Zaujímá prost ední místo mezi devíti vlastnostmi popisujícími lov ka, ve kterém p ebývá Boží p ítomnost. Je n kolik skute ností, které ovliv ují náš p ístup k ovoci Ducha. Za prvé, t chto dev t vlastností je mnohem více než jen žádoucí rysy osobnosti. Jsou to d kazy p ebývání Ducha v nás. Mnoho lidí se dívá na Ducha Svatého jako na n co mystického, p ízra ného, strašidelného, nep ístupného, nadpozemského nebo vzdáleného. Tyto mylné p edstavy se nicmén ot esou v základech, když si uv domíme, že p ítomnost Ducha je p ítomnost lásky, radosti, pokoje, trp livosti, laskavosti, dobroty, v rnosti, mírnosti a sebeovládání. Ve skute nosti je Svatý Duch také Zdravý Duch. B h jej v nás nechal sídlit, abychom se my sami mohli radovat a být obrazem Boží vlastní zdravé osobnosti. Za druhé, ovoce je lahodné. lov k, ve kterém p ebývá ovoce Ducha, se stává pot šením pro ostatní, poskytuje jim ob erstvení a potravu. Za t etí, mrháme asem a energií p i zahál ivém ekání na to, až se toto ovoce urodí v život n koho jiného, zatímco zanedbáváme jeho r st ve svém vlastním. O kolik jednodušší je p át svým partner m nebo blízkým rodinným p íslušník m, aby m li více ovoce Ducha, a pak je vinit za svou vlastní neplodnost. Z stanete navždy bídní, pokud vaše osobní pohoda závisí na zm n n koho jiného. Ježíš nás nepovolal abychom byli ochutnáva i ovoce, ale abychom je nesli. Jeden lov k vešel do kancelá e psychiatra. Na hlav m l místo klobouku p lku melounu. Ob uši si zabalil do kousku slaniny. Psychiatr mu radostn pot ásl rukou. ‘Kone n mám aspo jednoho naživo,’ pomyslel si. Pak se ten lov k s melounem na hlav a ušima obalenýma kousky slaniny posadil. „P išel jsem,“ ekl psychiatrovi, „si s vámi pohovo it o svém bratrovi.“ Skute n , o kolik jednodušší je snažit se o zm nu kohokoli jiného než nás. Ale starý spirituál nám p ipomíná: „Ani soused, ani bratr, ani kn z m j, ale jsem to já, ó Pane, stojím tady v modlitbách.“

Laskavost – její význam Novozákonní ecké slovo pro laskavost je chrestos, nezam ovat s Christos (což znamená Mesiáš). Skute ný k es an bude známý jako chrestos lov k. Pro ? Protože k es an na sebe bere Boží charakter skrze p ebývání Jeho Ducha v n m. V osmi ze sedmnácti výskyt , kdy je slovo chrestos používáno v Novém Zákon jako podstatné nebo p ídavné jméno, popisuje áste ku Božího charakteru. Jeho dobrotivost nás vede k pokání ( 2:4). Okusili jste, že Pán je dobrý (1 Pt 2:3). Aby se nadcházejícím v k m prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrot k nám v Kristu Ježíši. (Ef 2:7). Co to znamená být laskavý? Když vynecháte poslední písmeno ve slov laskavý (angl. kind), dostanete jeho ko en – p íbuzný (angl. kin). P íbuzní jsou pokrevn sp ízn ní lenové rodiny. Být laskavý jednoduše znamená zacházet s ostatními jako s p íbuznými. Laskavost je postoj k p íbuzným. Až p íliš asto v nujeme cizinc m více pozornosti než vlastní rodin , ale skute ná laskavost se nejprve projeví doma. Pak se propracovává ven jako vlastnost, která bere i cizince jako p íbuzného. Jak se v našich životech rozvíjí laskavost? Ježíš v p íb h o milosrdném Samaritánovi (Lk 10:30-35), muži, který jednal s naprostým cizincem jako by to byl len rodiny, ukazuje t i rysy, které u lov ka ukazují laskavost.

Soucit Laskavá osoba pe uje. Jsou nejmén ty i skupiny lidí, kterým chybí soucit a tak p ichází o laskavost ve svých životech. Je to nep átelská a odplácející osoba. On nebo ona je p edstavována lupi i, kte í zranili lov ka na cest z Jeruzaléma do Jericha. Nep átelští lidé ni í ostatní. Silou, manipulací nebo záludností dostanou co cht jí, a opustí vás. Nep iznávají žádnou zodpov dnost za zran ní, která ostatním zp sobili. A už je to sex, moc, peníze nebo postavení, využijí lidi pro své vlastní zám ry a pak se jich zbaví. Za sebou zanechávají zran né partnery, d ti, obchodní spole níky nebo p átele. Jejich jediná otázka je co z vás mohou vymá knout. Druhý typ nemilosrdného lov ka je lhostejný lov k. Pravda, on nebo ona proti nám nepoužívá násilí, ale také nehne ani prstem aby nám pomohl, když jsme na dn . Takový lov k je jako kn z nebo levita, na své cest za spln ním vlastních cíl . í ané vypráví p íb h o takovém muži, králi, který se denn díval do zrcadla. Jednoho dne ale nechal zrcadlo vym nit za okno. Najednou uvid l hladov jící d ti, jak prohledávají popelnice, nemocné a zmrza ené muže a ženy, utrpení a k ivdy, o kterých ani nev d l, že existují. B da, n kte í lidé nikdy neopustí svá zrcadla, aby se podívali z okna. Diotrefés byl takový lov k (3 J 9,10). Stál ve vedoucí pozici v církvi a miloval své výsadní postavení. Jeho pozornost se soust edila na vlastní v hlas a hled la k vrcholk m církevních ú ad . Jeho služba Kristu a T lu nem la nic spole ného s láskou k ostatním. Díval se jen do zrcadel, ne okny. Za t etí, n kte í lidé neumí jednat laskav , protože snižují život na sadu pravidel. P estupte pravidla, a zasloužíte si cokoli vás postihne! Takoví byli farizeové. V ili, že B h se stará o spravedlivé (lidi, kte í dodržují pravidla), ale nemoc a utrpení p ichází, protože jste h ešili (což znamená porušili pravidla). Jeden takový moderní farizeus vysv tluje, pro k es ané ob as onemocní. „P edpokládejme,“ íká, „že k vašim dve ím dorazil obchodník s pytlem ch estýš . Když jste dost hloupí na to, abyste ho vpustili dovnit , pak si nest žujte, že vás hadi pokoušou. Podobn ,“ tvrdí tento autor, „ ábel p ichází k vašim dve ím s pytlem nemocí a nešt stí. Když nemáte dost víry nebo je ve vašem život h ích, pak ho vpustíte dovnit i s jeho nákladem.“ Pro by s vámi tedy m l n kdo mít soucit kv li tomu, že jste tak nev ící lov k? Tento farizeus vás klidn nechá na cest života ležet v kaluži krve. To nejlepší, eho se vám od n j dostane, je pokárání za to, že jste si nep ivlastnili své uzdravení. tvrtý typ nemilosrdných lidí je n kdo, kdo m že být v rný pravd Božího Slova, ale nemá Boží srdce. Takový lov k byl Jonáš. Doru il pravdivý vzkaz od Boha, ale nem l žádný soucit s lidmi, kterým ho p edával. Ve skute nosti byl hluboce znechucen Bohem, když nevykonal slíbený soud. Ale milosrdný Samaritán nám ukazuje, jak se B h chová ke zran ným: Je pohnut soucitem. Laskaví lidé soucítí jedni s druhými. Jsou citliví. Mají pé i. Je n kdo zran ný na cest , kterou krá íš? A možná ten ran ný není cizinec, ale p íbuzný. Manželka? Manžel? Rodi ? Dít ? Duch Svatý má soucit, a když na N j budete vnímaví, zp sobí, že budete o takového lov ka pe ovat.

Akce Podniknout akci je druhá známka laskavého lov ka.

Milosrdný Samaritán m l se zran ným mužem nejen soucit, ale ud lal n co s jeho stavem. P išel k n mu, ovázal ho, odvezl, pe oval o n j a ubytoval ho. Pocity bez akce jsou bezcenné. Znovu pop emýšlejte o zran ných lidech ve vašem život . Co by Duch Svatý ud lal, aby zastoupil innost milosrdného Samaritána p i zastavení horšících se podmínek (p išel k n mu), zapo etí ozdravného procesu (obvázal ho, rány mu pomazal olejem a vínem), poskytnutí p epravy do hojivého prost edí (naložil ho na osla) a zajišt ní dostate n dlouhé pé e, aby mu zajistil úplné uzdravení (zaplatil za jeho pobyt v hostinci). V rodinách se p ihodí více zran ní než na kterémkoli jiném míst . Práv zde nejvíce pot ebujeme provád t proces milosrdného Samaritána. P íliš mnoho rodin visí na otázce autority: kdo je šéf, kdo porou í? Lidé, kte í jsou zam ení p edevším na službu jedni druhým mají málo problém s vymáháním autority. Pokud chcete být doma nejv tší, pak se sta te nejmenším – bu te služebníkem. Manželi, tvá žena m že být zran ná. Jak ti m že sloužit, nebo být poddaná tvým p íkaz m, když je jako ten muž, ke kterému p išel milosrdný Samaritán – není v ní žádná síla. Možná íká: „Pomoz mi.“ „Mluv se mnou.“ „Mohli bychom se poradit?“ Možná je tvá reakce poslat ji na konferenci o poddání se, kde ji zpráskají zp t do ady. Možná jsi jí místo toho m l naslouchat a najít dobrého na Bibli založeného poradce, nebo vyjád it své v dcovství doma tím, že ji budeš milovat jako Kristus miloval církev. Ženo, tv j manžel m že být zran ný. Jak má získat sílu t milovat, když ho asto zasahuješ zra ujícími slovy, odpíráš mu náklonnost, srážíš ho nebo se snažíš ho zchladit? Nedávno n kdo pro rodiny navrhl terapii objetím. V ím, že tato lé ba bude ú inkovat pro rodiny s ob ma rodi i i jen s jedním, pro svobodné i oddané. Pot ebujeme najít kruhy v rodin , mezi p áteli nebo ve služb ostatním, kde budeme moci dávat a p ijímat objetí. Autor íká, že pot ebujeme p t objetí denn pro p ežití, osm pro udržování a dvanáct objetí každý den k r stu! Laskaví lidé podnikají lé ivé akce. Jednají podle apoštolovy rady: „Bu te k sob navzájem laskaví, milosrdní, odpoušt jte si navzájem, jako i B h v Kristu odpustil vám“ (Ef 4:32).

Síla a prost edky T etí vlastnost laskavých lidí je, že mají sílu a prost edky na rozdávání. P íliš asto lidé vnímají laskavost jako slabost. Ale jen silní mohou být laskaví. Milosrdný Samaritán zvedl mrtvou váhu zran ného muže a poskytl prost edky, které umožnily jeho uzdravení. Chybujeme, když p emýšlíme o laskavém lov ku jako o slabém nebo p íliš tolerantním. íman m 11:22 nám íká, že B h sám m že být laskavý nebo p ísný. B h bude p ísný a nemilosrdný jen tehdy, když jsme zcela zavrhli jeho laskavost. N kdy i my sami, jako silní lidé, musíme napomenout nebo p ísn kárat (2 Kor 12:10; Tit 1:12,13). Samotná káze m že být aktem laskavosti, když p ivádí druhého lov ka k pot ebné zm n . Jako silné osobnosti, laskaví lidé budou prokazovat svou n žnost, št drost a vlídnost stále zám rn ji. Pochybuji, že to pro milosrdného Samaritána byla ojedin lá innost. Ud lal si z laskavosti stálý zvyk a pomoc zran nému muži na kraji silnice nebyla žádná výjimka, ale spíše oby ejná každodenní zásada jeho života. Duch Svatý se v nás snaží rozvinout sílu i prost edky, aby se laskavost stala naší navyklou odpov dí ostatním. Ve své knize, On the Study of Herds (O výzkumu stád), Trench shrnuje nejlépe co to znamená být laskavým lov kem. „Laskavý lov k je n kdo, kdo si uv domuje své p íbuzenství

s ostatními lidmi a jedná podle toho, p iznává, že je jejich dlužníkem jako n kdo jedné krve, má v i nim dluh lásky.“

Žij plný život – s dobrotou Šesté ovoce Ducha je dobrota. V sou asné mluv se „dobré“ zdá být pon kud slabým sl vkem. Bývá nahrazováno pojmy jako „naprosto skv lé“, „super“ i „báje né“. Dokonce i v církevních kruzích dobré znamená pr m r. Dobrá bohoslužba, dobré kázání, dobré spole enství jednoduše znamená, že to, co se odehrálo, bylo p ijatelné – o n co mén než vynikající, a o trochu více než pr m rné. Nejspíš nedokážeme ocenit, jak nezbytná je dobrota, dokud ji nepostrádáme. B hem p enášených zasedání Senátu p i afé e Watergate jsem zrovna ležel doma s planými neštovicemi. Den za dnem jsem sledoval p ehlídku sv dk . Byl jsem opravdový fanoušek Richarda Nixona, a tak jsem se domníval, že celé soudní p elí ení je jen o n co málo více než politický hon na arod jnice. Nikdy nezapomenu na svou povznesenou náladu, když Alexander Butterfield p edstoupil p ed Ervinovu komisi a oznámil, že všechny rozhovory v Oválné pracovn byly tajn nahrávány. íkal jsem si: „Ten Nixon je p kn mazaný politik, po kal si, dokud se žalobci sami neobvinili, a celou tu dobu si schovával nahrávky, které ho ospravedl ují!“ Zbytek už je historie. Znáte ten p íb h. Nahrávky ukázaly naprostý nedostatek dobroty v prezidentov jednání. Nejen že lhal, ale i jeho ústa byla jako kanál plný špinavých e í. Kdyby v n m p ebývala dobrota, byl by to úpln jiný p íb h. Dnes je naše kultura plná obraz , které ukazují na to, že dobrota zoufale chybí. A tak když hledáme dobrotu, obracíme se do církve. A naše srdce se lámou, když vidíme všechny církevní skandály. Nedávné knihy o rozpadech manželství k es anských „celebrit“ do hloubky ukazují, co se stane v životech a službách, kde chybí dobrota. Jedna v c je dívat se na žalostná pochybení naší spole nosti a církve, jak je to však s námi samotnými? Je ve mn p ítomná dobrota? Co je to dobrota? Kdo ji má? Jak ji mohu získat? V teologickém smyslu je dobrý jedin B h. Když Ježíše nazývali „dobrým u itelem“, odpovídal: „Pro mi íkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedin B h“ (Mk 10:17,18). Víme, že n které skupiny používají tento oddíl aby u ily, že Ježíš pop el své božství – ale Ježíš nic takového neud lal. Vyzývá toho lov ka, aby p emýšlel: „Víš, co íkáš, když mne nazýváš dobrým? Jen B h je dobrý.“ Dobré znamená nep ítomnost jakékoli chyby nebo závady a tím pádem úplné zdraví. Práv proto je jen B h dobrý. V souladu se svou dobrotivou povahou dává svým d tem dobré dary (Mt 7:11), má pro naše životy dobrou v li ( 12:2), za al v nás dobré dílo, které dokon í (Fil 1:6) a ujiš uje nás, že zp sobí, aby se nám každá naše zkušenost obrátila k dobrému ( 8:28). Duch, který sám je B h p ebývající v nás, v našich životech rozvíjí Boží morální kvality (tj. ovoce Ducha) – a mezi nimi je i dobrota. Jak nás k tomu tedy Duch p ivede?

Nová p irozenost Za prvé, z Ducha se v nás narodí život a osobnost Ježíše (Jan 3:5; 8:1-17). Nežiji už já, ale žije ve mn Kristus (Gal 2:20)! Dobrota tedy není n co, co se dá rozvinout pouhým cvi ením. Vyplývá z našeho spojení s Kristem. Jistý antický ecký filozof jednou strávil celý den tím, že se snažil postavit mrtvolu tak, aby sama stála. Došel k velkolepému záv ru, že se to nem že poda it, protože mrtvola v sob nemá žádnou vnit ní oživující sílu.

Pokud v nás má být p ítomná dobrota, musí v nás být skrze svého Ducha zformován Kristus.

Myšlení služebníka Druhý zp sob, jakým v nás Duch rozvíjí dobrotu je, že nám dá myšlení služebníka. Jaký kontrast! Nová p irozenost znamená, že jsme Boží synové a dcery. A z bezpe í tohoto vztahu se ujímáme zodpov dnosti být služebníkem. Takovým lov kem byla Dorkas (Sk 9:36-43). I když se ve Skutcích slovo „dobré“ vyskytuje jenom t ikrát, jednou se týká práv Dorkas. Její dobrota se ukazovala v pé i o chudé a v šití šat a oble ení pro vdovy. Tak jako Ježíš, dobrotiví lidé žijí pro ostatní. Charla Pereau, zakladatelka sirot ince Colonia V. Guerrero Orphanage v Baja v Mexiku, mi pomohla tomu porozum t, když ekla: „P íliš mnoho k es an stále hledá svou službu. Když hledáte místo, kde byste mohli posloužit, budete mít službu vždycky.“ N kdy jsme jako ten malý chlapec, kterému máma povídala o Zlatém pravidle. „Vždycky si pamatuj,“ ekla mu, „že jsme tu proto, abychom pomáhali ostatním.“ Klu ina o tom chvíli p emítal a pak se zeptal: „Dobrá, a k emu jsou tu tedy ostatní?“ Dobrotivý lov k má do své povahy vštípené Filipským 2:5-11: „Nech je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši...“ Jeho postoj zahrnoval p ijetí role otroka: Nesnažil se dostávat, ale dávat.

Naslouchající a poslušné srdce T etí zp sob, který Duch používá, aby v nás vytvo il dobrotu, je u init naše srdce citliv jší k Boží v li. Dobrý lov k vynáší dobré v ci z pokladu, který se v n m skrývá. A ím srdce p etéká, to ústa mluví (Mt 12:34,35). Cokoli dobrého, co z nás vychází, je d sledek innosti Ducha Svatého uvnit . N kdy mne druhý lov k svým jednáním zni í a zraní, a m j lidský sklon je na oplátku vybuchnout. Takové v ci jsem dokázal úsp šn zvládnout jen když jsem naslouchal radám Ducha. Lidé s dobrým srdcem mívají dobrá sv domí. Takovým lov kem byl Pavel. asto jsem p emýšlel, jaké asi bylo jeho tajemství, že si udržoval tak stabilní rovnováhu pod tlakem nespravedlivého uv zn ní, opušt ní ostatními v ícími, t lesného strádání a b emen pro prosp ch ostatních. Myslím si, že jeden ze zásadních klí k jeho duševnímu zdraví je jeho vlastní sv dectví, které as od asu opakoval, že má dobré nebo isté sv domí. Sv d il, že splnil svou povinnost v i Bohu s istým sv domím a že se vždy snaží zachovat neporušené sv domí p ed Bohem i p ed lidmi (Sk 23:1, 24:16). Jak je to s vaším sv domím? D láte n co zlého? Cokoli mimo Boží v li pro váš život? N jaký skrytý h ích, který otravuje vnit ní studnu vašeho života? Duch Svatý se snaží do našich život vnést dobrotivost tak, že na nás p sobí, abychom m li pravé sv domí ( ízené Božím Slovem a ne lidskými pravidly) a fungující sv domí (takové, které vás nutí napravovat zlé – hledat odpušt ní u Boha i ostatních lidí). Pot ebujeme reagovat jako malý chlapec, kterému jeho otec ekl, že sv domí je malý tichý hlas, který hovo í, když n co ud lá špatn . Malý hoch se tedy za al modlit: „Ó Bože, ud lej ten tichý hlas hlasitým.“

Povzbuzující postoj Dobrotivý lov k má kladný a povzbuzující postoj. Takovým lov kem byl Barnabáš: „Byl to muž dobrý, plný Ducha svatého a víry“ (Sk 11:24). N kte í lidé p ebývají stále na negativní stran . Vidí spíše potíže než možnosti. Jsou více zaujati tím, aby vám ekli, co je špatn , než co je dob e. Ale Barnabáš nebyl takový. Jeruzalémská církev ho poslala do Antiochie, aby se podíval na to, co se d lo mezi všemi t mi pohany, kte í p icházeli k ví e v Krista. Mohl být kritický. Jako dobrý Žid mohl neprodlen zahájit ostrou tirádu jak by pohané m li dodržovat židovské zákony. Nicmén , když uvid l, co B h d lá, radoval se. Byl to dobrotivý lov k. Nezabýval se mali kostmi. Byl schopen odd lit nepodstatné v ci od d ležitých. V i lidem, jejichž cesty byly rozdílné od t ch jeho, nem l odsuzující postoj plný podez ívání a kritiky. Jak vidíte život? Je plný stížností nebo povzbuzujícího postoje?

Pevné ujišt ní Podstatná ást k es anské dobrotivosti p ichází, když nás Duch p ivede do p ístavu pevného ujišt ní uprost ed životních bou í. B h nám vše obrací k dobrému. Ale jak je t žké držet se této pravdy v t žkých asech. Vypráví se p íb h o malém chlapci, který p išel do potravin a cht l po prodava i krabici pracího prášku Tide. Prodava se ho zeptal: „Na co ten Tide pot ebuješ?“ Malý chlapec odpov d l: „Chci umýt svého psa.“ Prodava mu ekl: „Dobrá, synku, Tide je na umytí psa silný dost a dost.“ Malý chlapec odtušil: „P esn to pot ebuji.“ „Dobrá,“ ekl prodava , Tide mu prodal a dodal: „Bu opatrný, když budeš svého psa umývat. Ten prost edek je p kn silný, mohl by ho zabít.“ Malý chlapec odpov d l: „Budu opatrný.“ A vzal si krabici pracího prášku dom . O týden pozd ji p išel tentýž chlapec znovu do obchodu a prodava ho poznal a ptal se ho: „Synku, jak se má tv j pes?“ Mladík odtušil: „Obávám se, že je mrtvý.“ Prodava na to ekl: „Ó, to je mi líto, ale já jsem t p ece varoval, že je Tide moc silný na to, abys s ním umýval svého psa.“ Klu ina sv sil hlavu a zamumlal: „Nemyslím, že za to m že Tide. Myslím, že ho dostala fáze máchání.“ N kdy se cítíme, jako bychom práv také procházeli fází máchání, nebo ne? Ale bez ohledu na to, co se mi práv d je, B h vše obrací v dobré uvnit mn . Nebudu jednat jako ábel i když na mn práv všem ukazuje svá ísla. Mám d v ru v Boha, že mne provede skrz. Edward Everett Hale ekl: „Nikdy nezkoušejte nosit naráz víc než jeden druh starostí. N kte í lidé nosí t i druhy: všechny, které m li, všechny, které mají a všechny, které o ekávají, že budou mít.“ Naproti tomu, Duch íká „pokoj“ v každé bou i a p ipomíná nám, že „i tato p ejde“. Práv tak jako Ježíšovo vzk íšení následovalo po Jeho uk ižování, pohltí nakonec život i naše osobní smrti. Dobrota! David vyznával: „Ano, dobrota a milosrdenství provázet m budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších as “ (Ž 23:6). Nech ve vás Duch p sobí ovoce dobroty tím, že p inese novou p irozenost, myšlení služebníka, naslouchající a poslušné srdce, povzbuzující postoj a pevné ujišt ní.

Žij plný život – v rn Sedmé ovoce Ducha je v rnost. Ve starších anglických p ekladech Bible naleznete toto ovoce uvedené jako „víra“. Jak víra tak v rnost pocházejí z jednoho eckého ko ene slova. Skute n nem žete mít jednu bez druhé. V rný lov k je stálý, zodpov dný, spolehlivý, d v ryhodný. B h sám je náš prvo adý p íklad v rnosti. Jeremjáš provolává k Bohu: „Tvá v rnost je neskonalá“ (Plá 3:23). Žalmista sv d í: „Svými ústy budu v známost uvád t tvou v rnost po všechna pokolení“ (Ž 89:2). Pavel prohlašuje: „B h je v rný“ (1 Kor 1:9). V Ježíši máme milosrdného a v rného nejvyššího kn ze (Žd 7:17). Když se vrátil do slávy, jeho jméno, „V rný a pravý“, je vyzdviženo všem k vid ní (Zj 19:11). Nový Zákon mluví o p ti zp sobech, jak je nám B h v rný. (1) Je v rný, aby nás posílil a ochránil od zlého (2 Tes 3:3). (2) Je v rný a nedopustí, abychom byli podrobeni zkoušce, kterou bychom nemohli vydržet (1 Kor 10:13). (3) Je v rný i když my jsme nev rní (2 Tim 2:13). (4) Je v rný, že nám odpouští h íchy (1 J 1:9). (5) Bude v rný, aby nás v den našeho Pána Ježíše Krista p edstavil jako nevinné (1 Kor 1:8,9; 1 Tes 5:23,24). Každé ovoce Ducha p ináší rozvoj Boží osobnosti a charakteru v našem charakteru. V rnost není žádnou výjimkou. Protože B h je v rný, Duch se také snaží rozvíjet tuto vlastnost v nás. Jak žije vírou napln ný lov k?

P edpoklady Za prvé, vírou napln ný lov k žije se souborem neot esitelných p edpoklad . Jaké to jsou? Mohu jmenovat nejmén ty i hlavní. 1. Ježíš je Pán. Ježíš mohl být jen jednou ze ty v cí: lhá , blázen, legenda nebo Pán. Jeho vzk íšení z mrtvých ho ukazuje jako Pána. Bez toho, že vyšel z hrobu, je naše víra marná. Jeho vzk íšení je zárukou reálnosti Jeho u ení a poskytuje smysl a cíl celému našemu životu. 2. M j život není m j vlastní, ale Jeho. Kdo skute n vlastní mé auto, m j životní styl, m j d m anebo nábytek, mé peníze? Vírou napln ný lov k ví, že je jen správce a ne vlastník, a je zodpov dný Bohu za to, jak strávil sv j život. 3. To, co se d je ve mn je mnohem d ležit jší než to, co se d je mn . Vírou napln ný lov k ví, že okolnosti se vždy nedají ídit, ale B h m že v každých okolnostech ídit nás. Pavlova víra nezastavila bi ování, které snášel ve Filipech, ani nezabránila jeho uvržení do v zení. Ale jeho reakce na tyto okolnosti ukazovala vnit ní vít zství uprost ed vn jší porážky. 4. B h nám vše obrací v dobré. Vírou napln ný lov k v í, že B h pracuje na skláda ce jeho života, a t ídí a spojuje její rozmanité kousky do jednoho souvislého celku. Jaké jsou vaše neot esitelné p edpoklady, principy, které z stávají pravdivé bez ohledu na to, jak se zrovna cítíte?

Hory Druhá známka vírou napln ného lov ka je jeho p ístup k horám. N kdy jimi jeho víra pohne a jindy se zase skrze n prokope! Žid m 11:32-38 nám ukazuje oba tyto rozm ry víry. N kte í lidé dokáží pohnout horami – jejich víra má za následek zm nu okolností. Svou vírou dobývali království, uskute ovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo

zaslíbeno, zavírali tlamy lv m, krotili plameny ohn , unikali ost í me e, v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinsky v boji, zahán li na út k vojska cizinc , ženám se jejich mrtví vraceli vzk íšení. N kte í lidé se umí skrz hory prokopat. B h ty hory neodstranil – jejich víra je uchovala, když na nich hora ležela! Byli mu eni a odmítli se zachránit, protože cht li dosáhnout n eho lepšího, totiž vzk íšení, zakusili výsm ch a bi ování, ba i okovy a žalá , byli kamenováni, mu eni, ezáni pilou, umírali pod ost ím me e, chodili v ov ích a kozích k žích, trp li nouzi, zakoušeli útisk a soužení, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách zem . Ale jak ti, kdo horami hýbou, tak ti, kdo je prokopávají, jsou chváleni pro svou víru! V roce 1940 navštívilo nešt stí život chudého muže žijícího v malém m st na jihu. Jeho žena zem ela dva týdny poté, co porodila dv dcery – dvoj ata. Z stal sám na výchovu jejich dvouleté dcerky a obou dvoj at. Nev rný lov k by si mohl vybrat, že zanechá své d ti v pé i n koho jiného, vydá se sám do širého sv ta a zkusí za ít život nanovo, nebo že bude svá dítka podporovat pen zi, ale nikoli láskou. N kte í by utopili sv j smutek v alkoholu, sebelítosti nebo nemorálnosti, ale on si vybral z stat na svém míst a prokopat se skrz svou horu. Míjela jednotvárná desetiletí jeho života. Den za dnem tvrd pracoval za minimální mzdu v místní továrn na bavlnu. Ob as si p ivyd lával st íháním vlas . Vždy zpíval – obzvlášt k es anské písn , které mluvily o cest , o zemi, do které se ubíral. I jako osam lý rodi nau il svá d v ata lásce a kázni. V rn je bral s sebou do církve. N kdy dokonce na svém malém pozemku postavil altánek a po ádal shromážd ní pro své sousedy. Jeho zp v nestál ani za zlámanou grešli. Styl jeho kázání byl tak váhavý, že byste ho marn hledali na v tšin kazatelen. Byl v rný, ne slavný k es an. Církev Ježíše Krista pot ebuje být obd lávána lidmi jako Gemini Waite, jehož nejstarší dcera je mou manželkou. Jeho v rný život p inesl t i v rné dcery. On i jeho d ti nyní slouží Pánu. Jak je to s horami, obtížným protivenstvím ve vašem život ? N kdy bude náš d raz na víru, která by je odstranila, a jindy zase na v rnost – hora nebude odstran na, musíme se prokopat skrz.

Oddanost T etí charakteristika vírou napln ného lov ka je, že žije z oddanosti spíše než z pocit . M j strýc, Victor Plymire, byl pr kopnickým misioná em v Tibetu. Na té osam lé st eše sv ta pracoval šestnáct let, než získal svého prvního obráceného. Jedno ho ké lednové ráno položil svou ženu a p tiletého syna do spole ného hrobu na úbo í hory. Co ho udrželo na cest ? Pocity? Ne! Oddanost? Ano! P ed n kolika m síci jsem m l poprvé šanci íst deník svého strýce. Byl jsem fascinován záznamem, který napsal v roce 1908 na za átku své misioná ské dráhy. Práv odrazil útok divokých ps , který ho málem stál život. Toho ve era se ve špinavém, p epln ném, matn osv tleném hostinci pro pocestné obrací na kohokoli, kdo by pozd ji etl jeho deník: „Zde v Tibetu je okolo 6 430 000 nesmrtelných duší, pro které náš Spasitel zem el, a prakticky nikdo, kdo by jim ekl o Jeho lásce... Drahý k es anský tená i, jaký prostor tu eká na tebe. Být pr kopníkem misie v této možná nejzanedbávan jší zemi na sv t . Co m že odlákat zasv cenou duši pry od takové nabídky! Není to nabídka klidu a pohodlí. Obracíme se na vás, abyste se k nám p ipojili jako druhové v boji. V Jeho jménu vám nabízíme požehnání, které p ichází ke všem v rným vále ník m k íže a odm nu, kterou On sám zaslíbil.“

Má vlastní matka a otec odpov d li na Boží povolání do té vzdálené zem . Jestli je n co, co jsem se od nich nau il o následování Krista, je to toto: Bu v rný. U ili nás, že když budeme stát p ed Kristem, nebude se nás ptát, jestli jsme byli úsp šní, ale jestli jsme byli v rní. Ježíš p ikazuje možným budoucím mu edník m církve ve Smyrn : „Bu v rný až do smrti.“ Není žádná rozkoš být umu en – je t eba oddanosti. Jak je to s naší v rností? Jsme v rn zapojeni na svém míst ve služb T lu? Jsme stálí v osobní duchovní kázni? Dá se s námi po ítat, že v ned li budeme na svém míst v Božím dom ? Odd lujeme desátky z našeho p íjmu na podporu Božího díla? Vynakládáme své prost edky i nad desátek na ší ení evangelia? Jsme spolehliví k es ané?

Schválení od Boha Vírou napln ný lov k žije s neot esitelnými p edpoklady, dokáže pohnout horami nebo je prokopává, pracuje kv li oddanosti spíše než z pocit , a za tvrté, odpo ívá v Božím schválení. Když Bud Wilkinson p sobil jako trenér na Oklahoma University, jeho týmy se vždycky nacházely na špici. Jeden pisatel se vydal objevit tajemství Wilkinsonova úsp chu. Nalezl ho ve Wilkinsonov zvyku promítat záb ry zápasu z minulého týdne. Ve zpomalených záb rech procházel každý zápas a schvaloval nebo kritizoval, co jeho lidé ud lali každý jednotliv . Lidé na tribunách mohli šílet nadšením, protože hrá i s mí em se poda il skv lý kousek, ale na záb rech téhož zápasu by Wilkinson ukázal chybu, kterou v ten stejný okamžik ud lal úpln jiný z hrá . Oklahomští hrá i se rychle nau ili, že nehrají pro davy, ale pro trenéra! Práv tak je to s k es anským životem. Musíme se nejvíce starat o to, co si o našich postojích a chování myslí B h. P ed mnoha a mnoha lety byl jeden skotský pastor vyzván svými diakony k odstoupení. Cítili, že n co musí být v nepo ádku s jeho životem nebo kázáním, protože bylo vid t tak málo výsledk . Toho roku byl pro Pána získán jen jeden chlapec. „Jen jeden chlapec“ – mladík jménem Robert, obrácený skrze zbožný p íklad starého služebníka. Po letech se jeden sta i ký misioná vracel z Afriky do Londýna. Jeho jméno, Robert Moffat, bylo pronášeno s velikou úctou. Když p išel na místo setkání, lidé povstávali, když hovo il ve ejn , panovalo hluboké ticho. lenové královské rodiny i prostí ob ané v jeho p ítomnosti stáli. P inesl evangelium tém neznámým africkým kmen m, p eložil Bibli a získal tisíce lidí pro Krista. P i své návšt v Anglie Robert Moffat vypráv l o Africe. Mezi t mi, kdo naslouchali jeho p íb h m o zázracích a pot ebách celého kontinentu byl jeden statný mladý Skot. Studoval medicínu a rozhodl se, že sv j život vydá do služby Bohu. Ale ješt si nebyl jistý jak nebo kde by byl nejvíce k užitku. Chystal se jít jako misioná do íny, ale zabránila mu v tom opiová válka. Když poslouchal Dr. Moffata, slyšel ho íkat: „Sm rem na sever je rozsáhlá planina, kde jsem ob as v ranním slunci vídával vystupovat kou tisíce vesnic, kde se ješt nikdy neukázal žádný misioná .“ „Kou tisíce vesnic“ – mladý Skot byl t mi slovy hluboce zaujat. Zde bylo cosi prosp šného, co by mohl d lat, n co t žkého a hrdinského. Toužil jít tam, kde ješt nebyl žádný misioná , vydat se pro službu o kterou se nikdy nikdo jiný nepokoušel. Zašel za Dr. Moffatem a zeptal se jej: „Hodil bych se do Afriky?“ Ten muž? David Livingstone! Víme o Livingstoneovi i Moffatovi, ale nikdo si zdá se nepamatuje jméno toho starého služebníka. Bez n j by se nic z toho zbytku nestalo. P edpokládám, že bychom ho m li nazvat „Božím v rným služebníkem“.

A jak je to s námi? Jsme Boží v rní služebníci? M že o nás B h íci to, co my íkáme o N m: „Tvá v rnost je veliká“?

Žij plný život – tiše a mírn Osmé ovoce Ducha je mírnost. N kdy je velmi t žké p eložit slovo z jednoho jazyka do druhého. Druhý jazyk nemusí mít p esný srovnatelný termín. Na p íklad, jak by asi Eskymák, který nikdy nebyl na jih od Yukonu porozum l slovu nebo myšlence „ananasu“? Kdybyste p ekládali ananas do eskymá tiny, mohli byste použít spojení sladký tuk ke žvýkání – to je tak nejbližší ekvivalent, jaký se dá najít, abyste pomohli Eskymák m pochopit ananas v jejich vlastním jazyce a myšlení. Máme stejnou potíž s anglickým slovem mírnost (gentleness) jako p ekladem skupiny eckých slov pocházejících z ko ene praos. King James Version p ekládá toto slovo jako „pokora“. New International Version používá celkem t i rozdílná anglická slova k p ekladu slova praos – „krotký“ (Mt 5:5), „pokorný“ (Tit 3:2) a „mírný“ (Gal 5:23). Moderní p ekladatelé se pokud možno snaží vyhnout použití slova pokorný kv li jeho modernímu významu. Nazvat n koho pokorným v dnešním sv t „hledajícím íslo jedna“ je urážka. Pokorný za alo znamenat slabý, bázlivý, m kký.

Definice slova „pokorný“ P edtím, než slovo pokorný úpln zahodíme, bylo by nicmén dobré podívat se, jak tomuto slovu lidé rozum li v asech Nového Zákona. První význam slova pokorný odkazuje na lov ka, který se drží uprost ed mezi krajnostmi. Aristoteles používal slovo praos, když mluvil o jedinci, který se nevydal žádným extrémním kurzem. Pro n ho pokorný lov k nebyl ani rozhazova ani lakomec. Pokorná osoba se ani nep ejídala ani nejedla pod míru. Tento první význam slova pokorný pravd podobn lépe vystihuje slovo vyvážený. Pot ebujeme být vyvážení k es ané: vyvážení mezi vírou a vytrvalostí, osobní zodpov dností a pod ízením autorit , ovocem a dary, d razem na v ci budoucí a p ítomné, odpušt ním a pokáním, p esv d ením a chováním, svobodou a povinností, volností a svatostí. Druhý zp sob, jak e tina používala slovo praos, je v odkazu na divoké zví e, které bylo byl h ebec, kterého zlomili. D íve zkroceno. Nap íklad pokorný, nebo také krotký k nedisciplinovanou energii se nyní poda ilo usm rnit a zam it na ur itý ú el. Práv toto byla vlastnost, pro kterou je Mojžíš ozna ován jako „nejpokorn jší ze všech lidí, kte í byli na zemi“ (Num 12:3). Mojžíš rozhodn nebyl žádná bábovka, ani m kký, bojácný a slabý lov k. Spíše to byl velmi silný muž, jehož energii B h chytil, sev el a ukáznil. První dva významy slova pokorný – vyvážený a ukázn ný – logicky vedou k t etímu: mírný. Pokorný lov k je mírný. „Poj te ke mn ,“ íká Ježíš, „nebo jsem tichý a pokorného srdce.“ lov k, který je vnit n silný a jistý se nepot ebuje chovat asertivn . Je to práv slabá a nejistá osobnost, která se snaží prokázat svou hodnotu a když tak iní, sráží ostatní a dupe po nich. Ukázku Ježíšovy vlastní mírnosti vidíme p i jeho triumfálním vjezdu do Jeruzaléma. Nejistý lov k by byl pot eboval pro svou p epravu n jaký symbol síly. Nem l by snad král vjet na h ebci? Ale on p ijel „tichý a sedící na oslici“ (Mt 21:5). Zde p ijíždí ocelový muž od ný do vlny beránk . Mírnost ho u inila dostupným a okouzlujícím. Mírnost umožní ostatním, aby k vám dosáhla odpov jejich lásky. Mírnost znamená, že jste si vybrali chovat se k ostatním ne z výhodné pozice síly, ale pokory. Pokora, jako ovoce Ducha, popisuje vyváženého a ukázn ného k es ana, který jako sv j od v v život nosí tichost a mírnost. Síla je znakem jeho vnit ního stavu, jemnost a dostupnost jeho vn jšího vystupování.

Všimn te si výb ru zájmen použitých výše: jsou mužského rodu. P íliš asto o poko e a mírnosti p emýšlíme jako o ist ženských rysech. Ale mírnost je zp sob života jak pro muže tak pro ženy! P íkrá, povýšená, hrubá, vyžadující a vtíravá povaha je v protikladu k osobnosti Ducha. Jak reagujeme na napomenutí? N kdy je napomenutí oprávn né, ale jindy je m žeme cítit jako nezasloužené. Ale i p esto, jak reagujeme?

Ti, kdo nám odporují Jak reagujeme na ty, kdo se od nás liší nebo s námi nesouhlasí? Na své odp rce? Pokorný lov k není rohožka, aby kapituloval p i jakémkoli požadavku druhého lov ka. Protože pokorný lov k je jedinec s vnit ní silou, je svobodný, aby si vybral, jak bude reagovat. Pokorný lov k se bude vždy snažit p iblížit k lišící se skupin s mírností. Na za átek je t eba íci, že mírnost není jediná možná reakce pokorného lov ka. N kdy je t eba velmi prudké reakce, protože mírnost v druhém lov ku nezp sobila pot ebnou zm nu. Ten mírný Ježíš vzal nap íklad bi a vy istil chrám. Jeho slova v Matouši 23, kterými odsuzuje pokrytce, nejsou zrovna mírná. Pavel nám ukazuje postoje mírného lov ka p i jednání se vzpírajícími se lidmi. Když píše povýšeným Korin an m, ptá se jich: „Vyberte si: Mám na vás p ijít s holí, nebo s láskou a mírností?“ (1 Kor 4:21). Je z ejmé, že Pavlovi odp rci v Korint myln zam nili jeho mírnost za slabost, ale i p esto Pavel pokra uje ve svém naléhání na n „tiše a mírn po zp sobu Kristov “ (2 Kor 10:1). Když bylo t eba, Pavel um l jít do st etu, ale jeho první, druhá, t etí i tvrtá volba bylo jednat mírn . „Byli jsme mezi vámi laskaví,“ píše Tesalonickým, „jako když matka chová své d ti“ (1 Tes 2:7). Druhým dechem dodává: „Víte p ece, že jsme každého z vás jako otec své d ti napomínali, povzbuzovali a zap ísahali, abyste vedli život d stojný Boha, který vás povolal do slávy svého království“ (2 Tes 2:11,12). B h nás volá k tomu, abychom byli k lidem tak mírní jako jsou otec nebo matka ke svým milovaným malým dítkám. Jednoho dne se mi má sestra vychloubala svým jediným vnukem. Už v devíti m sících za íná chodit. Dokolébá se do poloviny místnosti, rozveselí se nad tím, co d lá, za ne se hih at a spadne. P edstavte si, jak by to vypadalo, kdyby malý Neal nem l mírné rodi e nebo prarodi e. P edpokládejme, že by na n ho byli hrubí ve slovech, výrazech i inech. Místo sm jícího se, š astného malého kluka byste skon ili s traumatizovaným dít tem. Musíme pamatovat na to, že ti, se kterými máme potíže, byli také kdysi sami d tmi. Pokud na n ze zvyku reagujeme drsn , nikdy jim nebudeme schopní pomoci ke zm n . Mírný lov k se snaží o klidnou odpov nebo in, aby odvrátil hn v. Pán v služebník se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem (2 Tim 2:24). Petr zd raz uje t m, kdo se snaží o promyšlenou obranu k es anské víry, aby to d lali „s tichostí a s uctivostí“ (1 Pt 3:16). Jeden len našeho sboru tento týden vypráv l, že minulou ned li ráno projížd l kolem mormonské církve. N jací horliví k es ané si vykra ovali p ed budovou s transparenty, které han ly mormonské u ení. Mormoni vycházeli ven, a nabízeli demonstrant m hrnky studené vody. Mé srdce klesalo, když jsem to slyšel. Pro sv dka není nikdy vhodné sv d it o pravd nelaskavým zp sobem. M žete být ve své obran k es anské pravdy naprosto teologicky správní, ale p esto neúsp šní, pokud vaše sv dectví není vydáváno v mírném duchu. Kdo jsou naši odp rci? Máme sílu jednat s nimi mírn ?

Jak je osv žující v d t, že mírnost je sou ástí povahy Ducha Svatého. Když zklamu Boha, jeho povaha není m u toho chytit a nasadit mi želízka, ale pomoci mi a obnovit mne. Jen když d sledn odmítám odpov d t na Jeho mírnost, pak reaguje pokáráním.

Ti, kdo nás napomínají Druhá situace, kdy se ukáže mírnost, je když jsme sami napomínáni n kým jiným. Jakub píše: „Odstra te veškerou špínu a p emíru špatnosti a v tichosti (pokorn /mírn ) p ijm te zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše“ (Jk 1:21). Kdykoli mám pochybnosti, když n jaký lov k p i bohoslužb používá duchovní dar, promluvím si s ním o tom. Rozpoznám p ítomnost Ducha v n m podle toho, jestli si up ímný dotaz nebo biblickou radu vezme jako osobní útok, nebo ne. Jak reagujeme na napomenutí? N kdy je napomenutí oprávn né, ale jindy se nám m že zdát nezasloužené. Ale stejn , jak reagujeme? Dospívající mládežníci, když vás rodi e napomínají, jak to p ijímáte? Mírnost není jen pro nás staré chlapíky – Pán volá i vás k mírnosti. Místo toho, abyste p i ukaz ování vylet li z k že, spíše si pom žete, když jim odpovíte ze srdce a mírným zp sobem. Protože napomínání se d je p edevším doma, mírnost je skute n nejvíce t eba zde. Petr vyzývá k es anské manželky, aby m ly „jako nepomíjitelnou ozdobu tichého a pokojného ducha“ (1 Pt 3:4). Manželé mají milovat své ženy jako Kristus miloval církev (Ef 5:25). Taková nev sta miluje i zemi, po které její manžel krá el. Svornost p ichází do domu, když jsme „vždy skromní, tiší a trp liví“ (Ef 4:2). V nedávném lánku v Reader’s Digest píše Anne Bateman o plánu nazvaném „T i týdny pro lepší já“. Za ala s išt ním zub nití – což je n co, co mnoho lidí nenávidí. Nedokázala se p inutit k celoživotnímu závazku zuby si nití istit, ale íkala si, že by se jí to mohlo poda it po t i týdny. Její šablona fungovala tak skv le, že napodruhé zkusila t ítýdenní plán, aby za ala jíst více výživného jídla – víc ovoce a zeleniny, mén lepkavých sladkostí. Po úsp chu i v této v ci se obrátila ke svému manželství. Ona a její manžel spolu moc dob e nevycházeli a už spolu tém p estali mluvit s výjimkou její up ímné a neustávající kritiky jeho jednání. Rozhodla se vyzkoušet t ítýdenní plán, kdy se bude vyhýbat vy ítání a každý den zkusí najít aspo jednu pozitivní v c, kterou by o n m mohla íct. P ipoušt la, že první dny to bylo nesmírn t žké, ale na konci t í týdn bylo vid t, že se jejich manželství m ní znateln k dobrému. Pro ? Mými slovy – ne jejími – za ala procvi ovat mírnost. Kde je mírnost, stáváme se otev en jšími ke zm n i k napomenutí.

Ti, kdo nás zklamali T etí situace, která vyžaduje p ítomnost mírnosti, je obnovení n koho, kdo zklamal Boha nebo nás. „Brat í,“ píše Pavel, „upadne-li n kdo z vás do n jakého provin ní, vy, kte í jste vedeni Božím Duchem, p ivád jte ho na pravou cestu v duchu mírnosti“ (Gal 6:1). Pro mírn ? Protože obnovení nikdy nemusí nastat, když budete jednat s kajícím se lov kem drsn . Když se s n kým pohádáme, náš sklon je zbavit se takového lov ka: „Vypadni z mého života! Nechci t už nikdy vid t,“ je to, co by cht lo íct naše zran né srdce. Ale díky bu Bohu, že nám nikdy nic takového ne ekne! A pokud máme být jako On, musíme žádat Jeho Ducha, aby v nás stvo il stejné reakce k našim viník m, jaké má sám B h. Nesmím na n koho reagovat zp sobem rozdílným od Ježíšova. Ano, s Jeho pomocí m žeme žít plný život – tiše a mírn .

Žij plný život – ovládej se Deváté ovoce Ducha je sebeovládání. Co je to sebeovládání? ecké slovo, které je v Galatským 5:23 p eloženo jako sebeovládání, je složenina ze dvou slov: en kratos. En znamená v a kratos znamená síla, moc, energie nebo nadvláda. lov k en kratos je doslova n kdo, kdo má vnit ní sílu. Kratos je slovo, které se angli tiny dostalo i p ímo skrze pojmy jako demokratický (vláda lidu), teokratický (Boží vláda) a autokratický (vláda jedince). Kdo vládne našemu životu? Kdo má nad námi nejv tší moc? Ukazují naše životní volby, že se pohybujeme s vnit ní silou, nebo prost jdeme tam, kam zrovna fouká vítr? Vybíráme si své zvyky, nebo jsme jimi spoutáni? Rozhodující teologická otázka p i zkoumání biblického u ení o sebeovládání je jestli ho m žeme dosáhnout pouze naším vlastním úsilím. Špatný d raz na sebeovládání m že vést k falešnému záv ru, že náš stav p ed Bohem stojí na velikosti naší vlastní snahy: „Dej se dohromady, jestli se chceš líbit Bohu.“ Náš nedostatek sebeovládání, jednání z pozice vnit ní síly, je p í inou naší pot eby Spasitele. Pavel nacházel jen zklamání, když se pokoušel posuzovat sv j vztah k Bohu podle míry sebeovládání, které ukázal p i poslušnosti Božího zákona. Jeho nedostatek sebeovládání vyvolal ztrápený plá : „Vždy ned lám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím... Jak ubohý jsem to lov k!“ ( 7:15, 24). Ale porovnejte to s jeho prohlášením: „Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu“ (Fil 4:13). Jaký je rozdíl mezi Pavlovými slovy v íman m 7 a Filipským 4? V prvním oddíle síla pocházela jen z vlastního úsilí, zatímco v druhém p icházela od Boha k vnit nímu lov ku. Dávám si na as, abych prošel tuto definici sebeovládání, protože pro mne jako pro služebníka je nejjednodušší vzít tento text a mlátit s ním každého po hlav . „Sebeovládání – tady máš t i jednoduché kroky: (1) Rozhodni se (2) Zatni zuby (3) Dej se do práce.“ Ale sebeovládání není totéž co vlastní úsilí, spíše popisuje lov ka, který jedná s vnit ní silou.

Milost Jeho p ítomnosti Jak se stanete lov kem s vnit ní silou? Za prvé, skrze Boží milost se dostáváme skute n blízko k Ježíši. Sebeovládání je ovoce Jeho p ítomnosti v našich životech, ne n co, co m žeme sami vyvolat! Pasáž v íman m 7 nás u í, že se k es an m že p i posuzování svého vztahu k Bohu pustit po dvou cestách: M it ho podle svého vlastního úsilí nebo podle Boží milosti. Pokud náš vztah k Bohu m íme svým vlastním punti ká ským úsilím, skon íme jen v odsuzování a úpln bezmocní.

Naše motivace Když skute n zakusíme Boží milost, za neme chtít, aby Kristus u inil náš život nádherným. Jeho p ítomnost p ináší motivaci pro sebeovládání. Nap íklad se podívejte, jak Pavel vyzývá dv ženy, Euodii a Syntychu, pro které bylo ve Filipské církvi t žké vyjít jedna s druhou (Fil 4:2). Mohl by po nich hodit knihu a íct: „Uklidn te se, a ve vašem zájmu bych to ud lal rychle!“ Místo toho se odvolává na milost. V úvodní ásti svého dopisu ukazuje na p íklad Ježíše, který jednal jako služebník a poko il se (Fil 2:5-11). Touto ilustrací Pavel íká: „Euodie a Syntycho, když se postavíte k pat k íže a vážn se zadíváte na Spasitel v život, samy zanecháte svých boj vek o to, kdo je tu jedni ka. Podívejte se, co pro vás ud lal Kristus a a je to pro vás vzorem, jak jednat jedna s druhou.“

Podívejte se se mnou na dalšího lov ka v Novém Zákon , který pot eboval sebeovládání. Jmenoval se Felix. Jeho p íb h nacházíme ve Skutcích 24. Pavel má p ed sebou soud. Tento ímský prokurátor Judeje s sebou ke slyšení Pavlova p ípadu p ivedl svou židovskou manželku Drusillu. Lukáš íká, že Pavel hovo il s Felixem o „spravedlnosti, sebeovládání a o budoucím soudu“. Pro by Pavel s Felixem mluvil o sebeovládání? Felix byl p ece jenom guvernér a m l v rukou velký kus moci – v etn toho, co se stane s Pavlem. Ale Pavel v d l, že v osobním život byl Felix mužem bez sebeovládání. I když už byl padesátník, ve Felixovi vznikla váše pro nádhernou dívku, Druscillu, která byla provdána za krále ned ležitého syrského státu jménem Emesa. Druscilla byla dcera Heroda, který nechal popravit apoštola Jakuba (Sk 12). Skrze dohazova e Felix p esv d il Druscillu, aby opustila svého manžela a provdala se za n j. Slíbil ji u init nanejvýš š astnou, pokud ho neodmítne. Pavel v d l, že nyní dvacetiletá Druscilla je už Felixovou t etí manželkou. Pavel také v d l, že i když mají peníze, nevlastní skute né bohatství, p estože mají postavení, nedostává se jim respektu, i když mají sex, chybí jim láska a p estože mají moc, postrádají pokoj. A tak k nim hovo il o sebeovládání. Slyším Pavla íkat: „Felixi, když poznáš Ježíše, už nikdy nebudeš takovým zp sobem jednat.“ Celý Felix v životní problém byl v tom, že nikdy nebyl blízko Ježíši. Když jste blízko Ježíši, nebudete krást ženu jiného muže. ešení bylo p inést Felixe k Ježíši a úpln ho zachránit. Ti, ve kterých žije Ježíš, mají novou p irozenost.

P irozený d sledek Druhý zp sob, kterým Duch p ináší sebeovládání je, že v nás postupn nechá r st ovoce své vlastní osobnosti. Všimn te si, že sebeovládání není první ovoce, ale až poslední! P ichází jako p irozený d sledek r stu osmi p edcházejících vlastností. B hem tohoto seriálu jsem s vámi sdílel kroky, které m žete podniknout, abyste byli kanálem, skrze který žije Duch Svatý. Pomáhá nám být lidmi milujícími, radostnými, pokojnými, trp livými, laskavými, dobrotivými, v rnými, mírnými a schopnými se ovládat. Proto pokud chceme být lidmi s vnit ní silou, musíme za ít snahou být lov kem, který více miluje. Milující lidé jsou radostní lidé. Láska spole n s radostí vytvá í pokojného lov ka. Když je v našich životech p ítomná láska, radost a pokoj, je snadn jší být trp livý. Laskavost p ichází lehce k milující, radostné, pokojné a trp livé osob . Dobrotivost p irozen vyplývá z lásky, radosti, pokoje, trp livosti a laskavosti. Tyto vlastnosti vyvrcholí ve v rnost a po ní p ichází mírnost. Nakonec, všech osm druh ovoce Ducha spole n vy istí cestu pro r st sebeovládání.

Úsilí T etí zp sob jak dostat sebeovládání do našich život je skrze úsilí. Tento princip neodporuje principu milosti Jeho p ítomnosti. B h nás vždy vede k vyváženosti. B h pracuje v nás, ale i my máme pracovat (Fil 2:12,13). Petr nám íká: „Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své ví e p ipojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost...“ (2 Pt 1:5,6). Nedávná studie provád ná psychologem G. Allenem Marlattem z Washingtonské univerzity ilustruje, co Písmo u í o život ve vyváženosti mezi Božím p ijetím skrze milost a pot ebou „vynaložit všechnu snahu, abychom p ipojili... sebeovládání.“ Marlatt posledních dvanáct let provád l pr zkum mezi lidmi, kte í se snažili skon it s kou ením nebo pitím, nebo zhubnout. Lidé, kte í selžou, upadnou p i snaze jednat podle svého rozhodnutí, si snadno p ipadají jako

osoby postrádající pot ebnou sílu v le. „Místo toho, aby se snažili poradit si se svým uklouznutím, vidí ho jako známku úplného selhání,“ vysv tluje Marlatt. Na druhé stran úsp šní na sebe nejsou tak tvrdí kv li pádu, ale ptají se: „Co mohu ud lat, aby se to p íšt nestalo?“ V tšin z t ch, kdo znovu upadnou, se tak stane, když se cítí špatn , nebo když vidí ostatní dop ávat si chování, kterého se snaží zbavit. lov k žijící z Boží milosti skute n ví, že má pro Boha cenu i uprost ed selhání. Nevzdává se p i prvním pádu nebo neúsp chu, protože ví, že B h je na jeho stran . Tak se stane lov kem schopným se ovládat! Nový Zákon nás vyzývá, abychom cvi ili sebeovládání v užívání našich t l (1 Kor 6:19,20; 9:24-27), našich myslí (2 Kor 10:5), našeho asu (Ef 5:16), našich pen z (Mt 6:33; 2 Kor 9:8-11), našeho sexuálního života (1 Kor 7:9; 2 Tim 2:22), našeho jazyka (1 Pt 3:10) a celého života ( 12:1,2). Protože psal lidem, kte í znali nadcházející Olympijské hry, Pavel zd raz uje, že jejich trénink má být tak p ísný jako trénink špi kového atleta: „Každý závodník se podrobuje všestranné kázni“ (1 Kor 9:25). Doslovný p eklad by byl: „Každý, kdo zápasí (p edstavte si tvrdý zápas potem zalitého atleta, když sprintuje, cvi í gymnastiku nebo b ží maratón) se ve všech v cech ovládá.“ Je tu slovo en kratos. B žec, který vyhraje, to dokáže kv li své vnit ní síle – první p ekro í cílovou pásku, protože byl první v kázn ní sebe sama. Kristus nás volá, abych byli lidmi, kte í se ovládají. Odpovíte na Jeho touhu zm nit vás, abyste byli jako On?

Žij plný život – bu

uk ižován

Celý k es anský život je jeden veliký zápas mezi skutky t la a ovocem Ducha. V Galatským 5:19-23 Pavel porovnává tyto dva zp soby života, které zápasí o vládu v našem nitru. Moderní p eklady používají k p ekladu slova sarx, což v e tin doslova znamená t lo, pojem h íšná lidská p irozenost. Sarx je mnohem více než jen maso nebo k že („t lo“), je to celý sv t našich myšlenek, zám r a skutk rozdílných od Božích, zkrátka ty síly v nás, které nás ženou ke zlému. Všimli jste si, že skutky jsou množné íslo, zatímco ovoce jednotné? Není tu napsáno ten skutek t la a ta ovoce Ducha. Tento rozdíl pochopíme, když uvidíme, že mimo Krista se v naší osobnosti m že projevovat jeden, nebo jakékoli množství, nebo všechny skutky t la, zatímco když jsme v Kristu, bude se projevovat všechno (ne jen jedno nebo n které) ovoce Ducha. Pavel vyjmenovává patnáct skutk t la a dev t druh ovoce Ducha. Skutky t la dále rozd luje do ty podskupin: sexuální h íchy, falešné duchovní zkušenosti, narušení bratrské lásky a nest ídmé výst elky. Vyjmenovány jsou t i sexuální h íchy. První, smilstvo nebo sexuální nemorálnost, popisuje jakýkoli sexuální styk mimo manželství. Druhý, ne istota nebo nemravnost, ozna uje lov ka žijícího v sexuální ne istot . T etí, bezuzdnost nebo smyslnost, ozna uje osobu, jejíž sexuální chování je bez zábran a nestará se, co si o tom lidé myslí nebo co na to eknou. Uvedeny jsou dv falešné duchovní zkušenosti. První, modlá ství, se týká uctívání jakékoli myšlenky, v ci, principu nebo osoby jiné než Boha. Druhá, arod jnictví, pochází z eckého slova pharmakeia, které se dostalo i do angli tiny ve slov farmacie3, a ozna uje praxi p ipravování, uchovávání, smíchávání a dávkování drog. Jako ve starov kém sv t , tak i v našem se okultní duchovní zkušenosti tak asto pojí s drogami, že slovo pharmakeia za alo být p irozen spojováno s arod jnictvím. Ti, kdo berou drogy se ve skute nosti pokouší zakusit nadp irozenou duchovní zkušenost mimo Krista. Udáno je osm h ích narušení bratrské lásky, které zaru en roztrhají kteroukoli rodinu, skupinu nebo spole nost: nenávist (porušení lásky v pocitech nebo skutcích), sváry (hádavost), žárlivost (neústupné požadování být jedni ka, p ehnan sebeprosazující), záchvaty zu ivosti (výbuchy hn vu), ctižádost (chybí pojetí služby, jednání v duchu „co z toho budu mít?“), rozkoly (rozd lování spíše než smi ování), frakce (sektá ský duch obracející se proti t m, kdo nejsou z naší skupiny), závist (v e tin velmi zlé ozna ení znamenající více než jen chtít n co, co má druhý lov k, ale nep át druhému ani to, že tu v c v bec má – lov k, který chce vlastnictví druhého, ne prost pro sebe, ale protože ho chce vyrvat jinému). Poslední dva skutky t la mluví o nest ídmých výst elcích. První, opilství, bylo metlou starov ké spole nosti práv tak jako naší. Nedávno zve ejn ný výzkum ukazoval, že pr m rný Ameri an vypije ro n sto dvacet dev t litr alkoholických nápoj ! Nakonec, orgie celý seznam uzavírají. Toto slovo bylo p vodn eky užíváno k popisu party p átel, kte í doprovázeli vít ze her po jeho triumfu. Pozd ji popisovalo ctitele Bakcha, boha vína. Nakonec se za alo používat pro ty, kdo se podíleli na nevázaném a bezuzdném hý ení Když si prohlédneme všechny ty i hlavní skupiny a patnáct konkrétních skutk t la, kde jsme nejzraniteln jší? Kde je naše duchovní Achillova pata? B hem historie k es anské církve byly obhajovány nejmén ty i špatné názory na to, jak se vypo ádat s tlakem h íšné lidské p irozenosti na v ícího. 3

angl. pharmacy

N kte í popírali p ítomnost h íchu v k es anovi. Domnívali se, že dokonalost je dosažitelná a skute ný k es an by nem l nikdy h ešit. První Janova 1:8 tento pohled ú inn posílá do v ných loviš . Za druhé, n kte í cht li vyko enit h íšnou lidskou p irozenost skrze veliké úsilí. Ob as se to odehrávalo v souvislosti s p ísným zákonictvím, jiní lidé se zase snažili trestat t lo nebo p stovat askezi – uprchnutí ze sv ta. Symeon, pilí ový svatý z pátého století, byl takovým lov kem. V herkulovském úsilí zap ít t lo prožil svých posledních t icet šest let na malé plošin o pr m ru asi jednoho metru umíst né na vrcholu patnáct metr vysokého sloupu. Nevím o nikom, kdo by se více snažil „zap ít t lo“ než Symeon. Církevní historik Philip Schaff íká: „Tak Sv. Symeon stál po mnoho dlouhých a úmorných dní, týdn , m síc a let, vystavený žhnoucímu slunci, prudkým liják m, tuhé zim a vyjícím bou ím, denn žijící život smrti a mu ednictví, sténající pod b emenem h íchu, a nikdy nedosáhl skute né út chy a pokoje duše, která pochází z d tské víry v Kristovy nesmírné zásluhy, p estože vážn usiloval o nadlidskou svatost...“ Jestli ani Symeon nedokázal úsp šn vyko enit zlou lidskou p irozenost, nezvládneme to ani my! T etí postoj k naší padlé lidské p irozenosti je omlouvat své špatné jednání na základ toho, že B h odpouští. Dnes do této pasti padá mnoho k es an : „Vím, že to, co se chystám ud lat, je špatné, ale stejn p jdu dál a ud lám to, protože vím, že B h mi odpustí.“ Taková logika je podobná logice bezcenné ínské vázy, která prohlásila: „Chystám se spadnout ze své ímsy a rozt íštit se na tisíc kousí k , protože vím, že m j tv rce mne dokáže složit zase dohromady.“ Ano, tv rce možná dokáže dát vázu znovu dohromady, ale už to nikdy nebude ta samá váza. David zjistil, že i když mu B h odpustil jeho h íchy, neodstranil d sledky jeho úmyslného inu. Jeden otec vysv tlovat odpušt ní úmyslného inu takto: „Synku, když zatlu eš h ebíky do našeho krásného d ev ného stolu, jist že je mohu vytáhnout – ale škrábance už v n m z stanou napo ád.“ tvrtý špatný p ístup k h íšné lidské p irozenosti, která se projevuje v život k es ana, je zoufat si: „P ipadám si bezmocný zm nit své vlastní chování. Nikdy nedokážu žít k es anský život. Pro bych se m l tedy v bec snažit?“ Jestliže ani jeden z t chto ty p ístup není správný, jak máme jednat s naším t lem? Jak m žeme vid t, že v nás roste ovoce Ducha? Našt stí, B h má odpov . Pavel nám o ní íká, když ukazuje t i principy pro vít zství nad naší h íšnou lidskou p irozeností. Podívejme se na n v opa ném po adí, než je vyjmenovává. Za prvé, ti, kte í náležejí Kristu Ježíši, uk ižovali sami sebe se svými vášn mi a sklony (Gal 5:24). Ud lali jsme to? Naše bezprost ední reakce je íct: „Ne.“ Pro ? Protože už po chvili ce zkoumání m žeme najít n jakou oblast h íšné lidské p irozenosti, která je v nás stále naživu. Možná spí, ale je po ád naživu. A tak vaše reakce na tento verš je provinilá: „Ješt jsem nedokon il své uk ižování!“ „Uk ižovali“ je v ta v minulém ase. Znamená, že když náležíte Kristu Ježíši, vaše uk ižování se již odehrálo! Nev d li jste o tom? Ale ur it ano! Na k íži byl Ježíš uk ižován za vás. Nebyl usmrcen za své h íchy, ale za naše. „On `na svém t le vzal naše h íchy´ na k íž, abychom zem eli h ích m a byli živi spravedlnosti“ (1 Pt 2:24). Petr nás nevyzývá jednat se svou h íšnou p irozeností tak, že máme ihned jít a nechat se uk ižovat. Už je to hotové... je to hotové už dva tisíce let. Zem eli jsme s Ním. Tato myšlenka je t žká na pochopení a tak snad pom že ilustrace. Když zasv cuji dít , nedokáže pochopit skutky, které v jeho jménu d lám. A i pozd ji pochopí význam celého okamžiku jen pokud mu n kdo vše vysv tlí. Evangelium u í, že jsme byli s Kristem na k íži, byli

jsme s Ním v hrob a spolu s Ním jsme vstali z mrtvých! V d l o nás i když my jsme ješt nev d li o N m. Dostali jsme novou p irozenost, když jsme uv ili v to, co pro nás ud lal na k íži a ve vzk íšení. Biologicky naše staré já teprve musí dojít ke svému konci, ale teologicky je již pry (2 Kor 5:17). Je to záležitost perspektivy. Z Božího úhlu pohledu – od Kristova k íže – je naše stará p irozenost již mrtvá. Z našeho pohledu – od Kristova k íže – B h podal naší staré p irozenosti smrtelnou dávku Kristovy spravedlnosti. Tato stará p irozenost je v posledním tažení – odchází, je k ižována! Z Boží pozice ve v nosti je vše týkající se nás už dokon ené, naše jména jsou v Beránkov knize života! Pot ebujeme s tím po ítat – pamatovat si, vyznávat, utvrzovat se a jásat nad tím, že jsme byli uk ižováni s Kristem. Starý život, který se stále snaží prosadit je podobný smrteln nemocnému pacientovi, který na chvilku ožil. Starý život není žádným protivníkem pro smrt, která se zmocnila naší h íšné lidské p irozenosti. Když víme, že pat íme Ježíši, nebo jsme s Ním byli na k íži, chodíme Duchem. (NIV používá spojení „žít v Duchu“, ale starší p eklad „chodit“ je v rn jší k doslovnému zn ní.) To je druhý klí k vít zství nad starou lidskou p irozeností (Gal 5:16, 18, 25). T lo a Duch jsou v takovém protikladu, že nem žete zaráz jednat podle obojího. Vzájemn se ruší. Pán chce, abychom dosp li až do stavu, kdy si budeme vybírat sv j vlastní životní styl ne proto, že je tu n jaký zákon (Boží nebo lidský), který nás trestá za špatné rozhodnutí, ale protože z celého srdce budeme chtít jen dobré. Když jednáme správn i když není žádný zákon, který by nás potrestal za špatné jednání, pak jsme si skute n vybrali cestu Ducha. Spíše, než zam it svou pozornost na negativní „jak mohu zašlápnout t lo?“ pot ebujeme zam it sv j každodenní život na chození s Duchem. Chození je každodenní aktivita, krok za krokem, a vyžaduje stálou pozornost. Proto je t eba, abychom si za svou prioritu v každé chvíli ur ili stát se lov kem ozna eným p ítomností Ducha. Pot ebujeme také jít spolu s dalšími, kte í nám mohou pomoci, povzbudit nás a napomenout! Za t etí, Pavel nám íká abychom staré p irozenosti nedop ávali její žádosti (Gal 5:13, 16). Budeme jednat moud e, když si povšimneme toho, co nás stahuje zpátky, a vyhneme se tomu, ute eme od toho. B h do nás chce vložit sílu íct: „Ne.“ Luther takto skv le shrnuje Pavlovo u ení o p emáhání staré p irozenosti: „Když jsem byl mnichem, ob as jsem si myslel, že jsem úpln zavržen, kdykoli jsem pocítil žádost t la nebo n jaké špatné pohnutí. Kdybych tehdy správn rozum l Pavlovým v tám, tak žalostn bych se netrápil, ale pomyslel a ekl bych si, jak to asto d lám nyní: ‘Martine, nikdy nebudeš naprosto bez h íchu, protože máš t lo a budeš poci ovat bitvu s ním. Proto nezoufej, ale odporuj tomu (h íchu) vší silou!’“ Spíše než skutky t la, práv ovoce Ducha má charakterizovat život k es ana. B h chce, aby rostoucí k es an m l ve svém životopise tuto v tu: „Protože ve mn žije Boží Duch, jsem milující, radostný, pokojný, trp livý, laskavý, dobrotivý, v rný, mírný a ovládající se lov k. Protože tak budeme jednou žít v nebi, pro s tím neza ít už na zemi!“ M žeme žít plný život, protože jsme byli uk ižováni s Kristem a vzk íšeni, abychom chodili v novosti života!