č.j.: KSPH 72 INS 25864/2015-A-57
USNESENÍ Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Bartákovou v insolvenční věci dlužníka: Jiří Havelka, nar. 14. 11. 1971, IČO 49536575, bytem Chotucká 272, 289 33 Křinec, zastoupenému JUDr. Vlastimilem Marhanem, advokátem, se sídlem Střelecká 672 500 02 Hradec Králové, o návrhu dlužníka na vydání předběžného opatření, takto: Návrh dlužníka Jiří Havelka, nar. 14. 11. 1971, IČO 49536575, bytem Chotucká 272, 289 33 Křinec, na vydání předběžného opaření, kterým by insolvenční soud rozhodl, že se dlužník opravňuje nakládat s veškerými peněžními prostředky na jeho účtu č. 215187765/0300 vedeném u banky Československá obchodní banka, a.s., IČ 00001350 se sídlem, Radlická 333/150, 150 57 Praha 5 a aby insolvenční soud Československé obchodní bance a.s., uložil, aby na základě zadání dlužníka prováděla v rámci stanovených nebo dohodnutých smluvních podmínek z účtu č. 215187765/0300 výplaty a platby veškerých peněžních prostředků vedených na předmětném účtu s e z a m í t á. Odůvodnění: Insolvenčním návrhem, kterým bylo dne 16. 10. 2015 zahájeno insolvenční řízení se insolvenční navrhovatel - MEIXNER HANUŠ a.s., Czech Republic, IČO 25259431, se sídlem Francouzská 172, 120 00 Praha 2 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka řešení tohoto úpadku konkursem. Insolvenční soud na základě skutečností, které zjistil při jednání konaném dne 13. 11. 2015, rozhodl o zamítnutí insolvenčního návrhu usnesením KSPH 72 INS 25864/2015-A-24. Mimo jiné z vyjádření osob, které byly navrhujícím věřitelem označeny jako další věřitelé dlužníka insolvenční soud před vydáním svého rozhodnutí zjistil, že vůči dlužníkovi neevidují žádné splatné pohledávky a pokud nějaké mají, sjednal s nimi dlužník splátkový kalendář, který hradí. Mezi těmito vyjádřeními, která jsou založena v insolvenčním spise je i podání A-16 Československé obchodní banky a.s. která soudu sdělila, že neeviduje za dlužníkem žádnou pohledávku po splatnosti, jak bylo uvedeno v insolvenčním návrhu navrhujícího věřitele, a přesto, že nebyla a dosud není účastníkem insolvenčního řízení, učinila prohlášení ve prospěch dlužníka. Rozhodnutí bylo napadeno odvoláním navrhujícího věřitele. Vrchní soud v Praze usnesením 1 VSPH 2346/2015-A- 46 ze dne 17. 5. 2016 rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Po vydání napadeného usnesení insolvenčního soudu do řízení přistoupili další insolvenční navrhovatelé, kteří se ve smyslu ustanovení § 107 insolvenčního zákona stali jeho účastníky, a to DEKATRADE, a.s., podáním A-35, Vera Gloria, s.r.o., podáním A-36, Luboš Meixner, podáním A-39 a Jaroslav Škoda, podáním na A-41.
isir.justi ce.cz
pokračování
-2-
sp.zn.: KSPH 72 INS 25864/2015
Po vydání citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zaslal dlužník insolvenčnímu soudu návrh A-51 ze dne 26. 5. 2016, který byl soudu doručen dne 27. 5. 2016, ve kterém konstatoval, že se nachází ve stavu hrozícího úpadku a navrhl řešení svého úpadku reorganizací. Řešení úpadku dlužníka reorganizací navrhl soudu také navrhující věřitel Vera Gloria a.s., zatímco ostatní navrhující věřitelé, ke kterým přibyla dne 7. 6. 2016 na základě insolvenčního návrhu na A-53 společnost AVO, spol. s r.o., uvedli ve svých návrzích jako způsob řešení dlužníkova úpadku konkurs. Insolvenční soud dosud o návrhu dlužníka nerozhodl. Dne 24. 6. 2016 požádal dlužník insolvenční soud o vydání předběžného opatření, které mělo spočívat v nařízení insolvenčního soudu, které je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Dlužník uvedl, že je majitelem běžného účtu vedeného u banky Československá obchodní banka a.s, který byl však ke dni 1. 6. 2016 zablokován na základě Oznámení o využití oprávnění banky. Na účtu jsou nadále kumulovány platby, se kterými dlužník nemůže nakládat a současně s blokací účtu došlo k zablokování využívání terminálů pro příjem platebních karet od zákazníků, jejichž využití je pro podnikání dlužníka zcela zásadní a nemožnost jejich používání podstatným způsobem ovlivňuje dlužníkovo budoucí podnikání. Dlužník má za to, že banka tím, že blokuje jeho účet, zneužívá insolvenční zákon ve svůj prospěch, aniž nese jakoukoliv odpovědnost za náhradu škody jak vůči věřitelům, tak i vůči dlužníkovi. Dlužník má za to, že tento postup je v rozporu s podstatou insolvenčního zákona neboť pohledávky vůči dlužníkovi lze již od okamžiku zahájení insolvenčního řízení uplatnit pouze přihláškou. Jako důkaz o svém tvrzení předložil dlužník soudu Oznámení o využití oprávnění banky, které není datováno a kterým banka Československá obchodní banka a.s., dlužníkovi sděluje, že došlo k porušení podmínek sjednaných ve Smlouvě I a Smlouvě II a to konkrétně tím, že dlužník je v prodlení se splacením částek vyplývajících ze Smlouvy I po dobu delší než 5 dnů konkrétně od 29. 3. 2016 a zároveň dlužník je v prodlení se splacením částek vyplývajících ze Smlouvy II po dobu delší než 5 dnů konkrétně od 28. 4. 2016 a zároveň bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka, takto klienta banky. Tím dlužník porušil bod 16. Úvěrových obchodních podmínek ČSOB (ÚOP) ze dne 1. 11. 2006 písm. b) a f). V souvislosti s tím banka v souladu s bodem 17 ÚOP písm. a) a c) počínaje dnem 1. 6. 2016 zastavila čerpání úvěrového limitu vyplývajícího ze Smlouvy I. a Smlouvy II a zároveň provedla blokaci účtů dlužníka vedených bankou. Podle ustanovení § 109 insolvenčního zákona se se zahájením insolvenčního jednání spojují tam uvedené účinky. Podle odst. 1 písm. a) tohoto ustanovení pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, podle odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení, podle odst. 1 písm. c), tohoto ustanovení věta prvá výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést, podle odst. 1 písm. d) tohoto ustanovení nelze uplatnit dohodou
pokračování
-3-
sp.zn.: KSPH 72 INS 25864/2015
věřitele a dlužníka založené právo na výplatu srážek ze mzdy nebo jiných příjmů, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou nebo platem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení úkonem, jímž se provádí výkon rozhodnutí nebo exekuce, není úkon učiněný k zajištění dlužníkova majetku pro účely jeho postižení takovým výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Se zahájením insolvenčního řízení se spojují také další účinky stanovené zákonem. Podle odst. 3 tohoto ustanovení lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku. Podle odstavce 5 tohoto ustanovení nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu. Podle odst. 6 tohoto ustanovení k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může insolvenční soud kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c); může také zakázat přijetí rozhodnutí nebo opatření připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé mohou podat odvolání účastníci řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení; těmto osobám, jakož i orgánu nebo osobě, která rozhodnutí nebo opatření při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce přijala nebo připravovala, se rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé doručuje zvlášť. Podle ustanovení § 82 odst. 1, 2, 3 insolvenčního zákona předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník. Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu. Neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele. Insolvenční soud návrh dlužníka posoudil podle jeho obsahu a došel k závěru, že se jedná o návrh na nařízení předběžného opatření podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) spočívající
pokračování
-4-
sp.zn.: KSPH 72 INS 25864/2015
v omezení z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některého z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), insolvenčního zákona a to konkrétně tak, že by insolvenční soud měl rozhodnout, že se dlužník opravňuje nakládat s veškerými peněžními prostředky na jeho účtu č. 215187765/0300 vedeném u banky Československá obchodní banka, a.s., IČ 00001350 se sídlem, Radlická 333/150, 150 57 Praha 5 a aby Československé obchodní bance a.s., uložil, aby na základě zadání dlužníka prováděla v rámci stanovených nebo dohodnutých smluvních podmínek z účtu č. 215187765/0300 výplaty a platby veškerých peněžních prostředků vedených na předmětném účtu, neboť je to v zájmu věřitelů i samotného dlužníka, kterému je tímto rozhodnutím komplikován další chod jeho podniku. Ze všeho, co bylo uvedeno, vyplývá, že soud takovému návrhu vyhovět nemůže, neboť v daném případě dlužník nedoložil konkrétně, co bylo důvodem postupu Československé obchodní banky a.s., a není proto možné dospět k závěru, že tímto důvodem je výkon rozhodnutí nebo exekuce, jaké upravuje ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) a jaké by bylo možné podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) předběžným opatřením omezit. Insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu věřitele MEIXNER HANUŠ a.s., dne 16. 10 2015 a dosud trvá. Československá obchodní banka a.s., není účastníkem řízení a její postup vůči dlužníkovi není postupem podle insolvenčního zákona. Podle Oznámení o využití oprávnění banky se smluvní partner dlužníka rozhodl aplikovat ustanovení sjednaná v ÚOP, neboť zřejmě dospěl k závěru, že pro takový postup nastaly podmínky. Účinky zahájeného insolvenčního řízení ale brání tomu, aby Československá obchodní banky činila jakékoliv další úkony, například si z finančních prostředků dlužníka uhradila své pohledávky vůči dlužníkovi, neboť takový postup by byl porušením insolvenčního zákona, konkrétně např. ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona a poškodil by věřitele dlužníka. Dlužník uvedl, že postup banky ohrozí jak jeho, tak i ostatní věřitele, žádné konkrétní vyčíslení hrozící škody ale soudu nepředložil. Rozhodně však lze přisvědčit tomu, že postup Československé obchodní banky vůči dlužníkovi mu zkomplikuje situaci a lze se jen dohadovat, proč nyní smluvní partner přistoupil k aplikaci sjednaných sankcí, když dříve vystupoval v dlužníkův prospěch. Dalším důvodem pro zamítnutí návrhu dlužníka na vydání předběžného opatření je skutečnost, že insolvenční soud nemůže uložit předběžným opatřením povinnost někomu, kdo není účastníkem řízení. K tomu se vyslovil i Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí č.j.: 3 VSPH 45/2016-B-112 ze dne 20. 1. 2016, kdy uvedl, že uložit předběžným opatřením povinnost někomu jinému než účastníku řízení lze pouze v podobě uložení součinnosti při plnění povinnosti účastníka. Dále pak uvedl: “zákon uložení povinnosti předběžným opatřením třetí osobě bez dalšího neumožňuje a z povahy věci vyplývá, že třetí osobě lze předběžným opatřením uložit pouze takovou povinnost, která se týká součinnosti při plnění povinnosti účastníka řízení (srov. § 76 odst. 2 o.s.ř., podle něhož předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat a srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 2 VSPH 2481/2014, ve kterém byl vyjádřen závěr, že platná právní úprava vylučuje, aby insolvenční soud ukládal v insolvenčním řízení předběžným opatřením povinnosti třetím osobám jinak než jako tzv. součinnostní opatření v souvislosti s uložením povinnosti účastníkovi řízení).
pokračování
-5-
sp.zn.: KSPH 72 INS 25864/2015
Po zvážení všech konkrétních okolností tohoto řízení soud dospěl k závěru, že zde objektivně vzato nejsou podmínky pro nařízení předběžného opatření, jaké žádal dlužník, neboť zákonné restrikce jsou dostatečné. Také ze skutečnosti, že dne 27. 5. 2016 podal sám dlužník, insolvenční návrh, ve kterém konstatoval svůj (hrozící) úpadek lze usuzovat, že si omezení svých dispozičních oprávnění je jistě vědom. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř. 1). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.). K podání odvolání je oprávněna pouze osoba, která návrh na vydání předběžného opatření podala (§ 113 odst. 4 insolvenčního zákona). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy adresátu bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).
V Praze dne 29. června 2016 JUDr. Jitka Bartáková, v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Klára Matějková
1
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“)