USNESENÍ RADY ze dne 20. června 1994 o omezení přijímání státních příslušníků třetích zemí na území členských států za účelem zaměstnání
RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek K.1 této smlouvy, PŘIJALA TOTO USNESENÍ: A. Obecné politické úvahy i) Rada připomíná, že ve zprávě přijaté Evropskou radou v Maastrichtu v roce 1991 byla dána přednost harmonizaci politiky v oblasti přijímání osob za účelem výkonu pracovní činnosti (závislé nebo samostatné výdělečné činnosti), ačkoliv bylo zdůrazněno, že tato politika by měla být bezpodmínečně restriktivní. ii) Rada uznává přispění migrujících pracovníků k hospodářskému rozvoji příslušných hostitelských zemí. V současné době však žádný členský stát neprovádí aktivní přistěhovaleckou politiku. Všechny státy naopak z důvodů hospodářských, sociálních a tedy i politických omezily možnosti trvalého dovoleného přistěhovalectví. Přijetí za účelem dočasného zaměstnání může být proto považováno za čistě výjimečné. iii) Rada uznává, že nynější vysoká míra nezaměstnanosti ve členských státech zvyšuje potřebu uvést do praxe prioritní problém zaměstnanosti v rámci Společenství plným využíváním systému „Eures„ za účelem větší transparentnosti trhu práce a usnadnění umísťování pracovníků v rámci Evropského společenství. Rada dále uznává, že ustanovení Smlouvy o ES a Dohody o Evropském hospodářském prostoru umožní, aby byla volná pracovní místa zaplněna pokud možno státními příslušníky jiných členských států nebo zemí ESVO, které jsou stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru. iv) Rada se dohodla, že nebude tímto usnesením upravovat otázku státních příslušníků třetích zemí trvale právoplatně pobývajících na území členského státu, kteří však nemají právo na přijetí do jiného členského státu a pobyt zde. Souhlasila s tím, že tuto záležitost přezkoumá později. v) Členské státy si podle vnitrostátních právních předpisů vyhrazují právo dovolit, pokud jde o osobu, která má právo na přijetí podle tohoto usnesení, vstup manželovi (manželce) a nezaopatřeným dětem. vi) Na základě těchto úvah se Rada usnáší, že by se mělo pokračovat v nynějších restriktivních opatřeních, pokud jde o přijímání státních příslušníků třetích zemí na území členských států za účelem zaměstnání, a tam, kde je to nezbytné, je i posílit. Za tímto 148
účelem Rada odsouhlasila, aby byla vnitřní politika členských států vůči státním příslušníkům třetích zemí žádajících o přijetí na jejich území nebo o povolení zde zůstat za účelem zaměstnání upravována dále uvedenými zásadami, které nesmějí být vnitrostátními právními předpisy členských států zmírněny. Odsouhlasila, aby byl na tyto zásady brán ohled při jakýchkoliv návrzích na změnu vnitrostátních právních předpisů. Členské státy budou navíc usilovat o to, aby zajistily, že jejich vnitrostátní předpisy budou do 1. ledna 1996 uvedeny do souladu s těmito zásadami. Zásady nejsou pro členské státy právně závazné a nejsou důvodem k žalobě ze strany jednotlivých zaměstnanců nebo zaměstnavatelů. B. Osoby, na něž se toto usnesení nevztahuje Harmonizační zásady se nevztahují na: –
osoby, které mají právo volného pohybu podle práva Společenství, tj. státní příslušníky členských států, státní příslušníky zemí ESVO, které jsou stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru, a jejich rodinné příslušníky,
–
státní příslušníky třetích zemí, jimž byl povolen vstup za účelem sjednocení rodin a kteří se připojili ke státním příslušníkům členského státu nebo třetí země s bydlištěm na území dotyčného členského státu,
–
státní příslušníky třetích zemí, na jejichž přístup k zaměstnání se vztahují práva vyplývající z dohod, které se řídí právem Společenství, které byly uzavřeny se třetími zeměmi,
–
osoby vykonávající příležitostnou práci během výměnných pobytů mládeže nebo jiných mládežnických programů, včetně „au-pair„,
–
osoby vstupující do členských států jako osoby samostatně výdělečně činné za účelem výkonu hospodářské činnosti nebo založení a/nebo řízení závodu/podniku, který skutečně kontrolují. Na tyto osoby se budou vztahovat zásady, které jsou uvedeny v návrhu usnesení o osobách samostatně výdělečně činných;
–
osoby, které právoplatně pobývají v členském státě, jako:
–
–
uprchlíci ve smyslu Ženevské úmluvy,
–
žadatelé o azyl,
–
státní příslušníci třetích zemí přijatí za účelem azylu,
–
vysídlené osoby, kteří byli přijati dočasně,
osoby, kterým byl pobyt výjimečně povolen z humanitárních důvodů. C. Zásady politiky členských států
i)
Obecná kritéria
149
ii)
–
členské státy odepřou vstup na své území státním příslušníkům třetích zemí, kteří žádají o vstup za účelem zaměstnání,
–
členské státy zváží žádosti o vstup na svá území za účelem zaměstnání pouze v tom případě, že volná pracovní místa v členském státě nemohou být obsazena pracovními silami této země nebo jiných členských států nebo pracovními silami ze třetích zemí, které mají v tomto členském státě povolen trvalý pobyt, a které již jsou součástí stálého trhu práce členských států. V tomto smyslu se jich týká řízení stanovené částí II nařízení Rady (EHS) č.1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství1, s přihlédnutím k rozhodnutí Komise 93/569/EHS2, kterým se toto nařízení provádí, zejména pokud jde o čl. 15 odst. 16;
–
aniž je dotčeno použití dvou výše uvedených kritérií, může být státním příslušníkům třetích zemí, je-li to nezbytné, povolen dočasný pobyt na určitou dobu na území členského státu za účelem zaměstnání, pokud: –
taková nabídka je učiněna určitému pracovníku nebo zaměstnanci poskytovatele služeb, pokud jde o specializaci, které pracovní místo vyžaduje (odborná kvalifikace, zkušenosti atd.),
–
zaměstnavatel nabídne určitým pracovníkům volná místa pouze tehdy, pokud příslušné orgány zváží, že důvody uvedené zaměstnavatelem včetně druhu požadované kvalifikace jsou oprávněné vzhledem k dočasnému nedostatku pracovních sil na vnitrostátním trhu práce nebo trhu práce celého Společenství, což těžce postihuje chod podnikání nebo samotného zaměstnavatele,
–
volná místa jsou nabízena: –
sezonním pracovníkům, jejichž počet je přísně kontrolován při vstupu na území členských států a kteří budou vykonávat přesně stanovenou práci, čímž uspokojí tradiční potřeby dotyčného členského státu. Členské státy omezí vstup těchto pracovníků na případy, kdy není důvodu věřit, že dotyčné osoby budou usilovat o to, aby mohly zůstat na jejich území trvale,
–
praktikantům,
–
příhraničním pracovníkům,
–
osobám dočasně přeloženým v rámci podniku, které vykonávají klíčové funkce.
Řízení o přijetí za účelem zaměstnání
1
Úř. věst. č. L 257, 19. 10. 1968 s. 2. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 2434/92 (Úř. věst. č. L 245, 26. 8. 1992, s. 1). 2 Úř. věst. č. L 274, 6. 11. 1993, s. 32. 150
Státní příslušníci třetích zemí nesmí být přijati za účelem zaměstnání, pokud nezískají předem pracovní povolení pro území dotyčného členského státu. Takovéto povolení může být ve formě pracovního povolení vydaného buď zaměstnavateli, nebo zaměstnanci. Kromě toho musí mít státní příslušník třetí země též všechna potřebná víza nebo, pokud to dotyčný členský stát vyžaduje, povolení k pobytu. iii) Omezení týkající se druhu zaměstnání Platnost původního oprávnění k zaměstnání je zpravidla omezena na konkrétní práci u konkrétního zaměstnavatele. iv)
Omezení týkající se doby pobytu za účelem zaměstnání Sezonní pracovníci smějí být přijati na dobu nejvýše 6 měsíců v období 12 měsíců a musí zůstat mimo území členských států po dobu nejméně 6 měsíců, než mohou být znovu přijati za účelem zaměstnání. Praktikanti smějí být přijati zpočátku na dobu nejvýše jednoho roku. Toto období může být pevně stanoveno na dobu delší než jeden rok a prodlužováno výhradně na dobu potřebnou k získání odborné kvalifikace v oblasti jejich činnosti uznávané dotyčným členským státem. Jiní státní příslušníci třetích zemí přijatí na území členských států za účelem zaměstnání smějí být přijati pouze na období zpočátku nepřevyšující čtyři roky.
v)
Žádosti o prodloužení pobytu za účelem zaměstnání Osobě, která již pobývá na území členského státu jako návštěvník nebo student, se zpravidla nepovolí prodloužení pobytu za účelem přijetí do zaměstnání nebo ucházení se o něj. Takové osoby se musí po ukončení návštěvy nebo studií vrátit do svých zemí. Zpravidla se osobě, která byla přijata na území členského státu jako praktikant nebo poskytovatel služeb nebo zaměstnanec poskytovatele služeb, nepovolí prodloužení pobytu v povoleném zaměstnání, s výjimkou případu, kdy má dokončit praxi nebo činnost podle smlouvy, na jejímž základě byla přijata. Sezonním pracovníkům se nepovolí prodloužení pobytu za účelem přijetí do zaměstnání jiného typu. Prodloužení jejich pobytu může být povoleno z důvodu, aby mohli dokončit práci, pro kterou jim bylo vydáno původní povolení. Avšak celková délka jejich pobytu nesmí překročit šest měsíců v období 12 měsíců. Jiným pracovníkům může být dovoleno prodloužení pobytu v povoleném zaměstnání, ale pouze v tom případě, že kritéria původního rozhodnutí o jejich přijetí za účelem výkonu povoleného zaměstnání jsou i nadále splňována alespoň v případě prvního prodloužení. Členské státy přezkoumají, zda je žádoucí vydání povolení k trvalému pobytu státním příslušníkům, u kterých byla zrušena pracovní omezení.
151
vi)
Obchodní cesty Tyto zásady nebrání členským státům, aby přijímaly jako pracovníky státní příslušníky třetích zemí, kteří nemají bydliště na území členského státu, kteří žádají o vstup, zejména za účelem: –
jednání o dodávce zboží nebo o službách,
–
dodávání zboží nebo strojního zařízení vyrobeného v třetí zemi jako součást smlouvy o dodávkách,
za předpokladu, že tyto osoby budou jednat pouze s podniky na území členského státu, a ne s širokou veřejností, a že návštěva a případná platnost pracovního povolení není delší než šest měsíců. vii)
Třetí země s úzkými vztahy se členským státem Tyto zásady nebrání členskému státu, aby nadále přijímal na své území za účelem zaměstnání státní příslušníky třetí země, s níž má tento členský stát obzvláště úzké vztahy podle dohod, které byly uzavřeny před přijetím tohoto usnesení. Členské státy se zavazují, že co nejdříve projednají tyto dohody v souladu s požadavky tohoto usnesení. Pokud se tyto dohody týkají zaměstnanců poskytovatele služeb, zavazují se členské státy, že je v rozumné době nepřevyšující tři roky přezkoumají v duchu tohoto usnesení a provedou jejich zhodnocení. Při zkoumání by měl být brán v úvahu hospodářský vývoj těch států, se kterými členské státy uzavřely dotyčné dohody. Výše uvedená ustanovení se nevztahují na dohody týkající se zaměstnávání osob za účelem odborného výcviku a dalšího vzdělávání.
152
Příloha k příloze I.1 Definice „Praktikanty„ se rozumí pracovníci, doba jejichž přítomnosti na území členského státu je časově přesně vymezena a je úzce spojena se zvyšováním dovedností a odbornosti v jimi zvoleného povolání, a kteří se následně vrátí do své země, kde budou své povolání vykonávat. „Sezonními pracovníky„ se rozumí pracovníci, kteří žijí v třetí zemi, jejichž zaměstnání je takového druhu. že závisí na střídání ročních období v členském státě, a pracují na základě smlouvy uzavřené na konkrétní období a pro konkrétní zaměstnání. „Příhraničními pracovníky„ se rozumí pracovníci, kteří jsou zaměstnáni v příhraniční oblasti členského státu, ale kteří se vracejí každý den nebo alespoň jednou týdně do příhraniční oblasti sousední země, v níž mají bydliště a jejímiž jsou státními příslušníky. „Osobou dočasně přeloženou v rámci podniku„ se rozumí fyzická osoba pracující u právnické osoby s výjimkou neziskových organizací zřízené na území člena WTO, která je dočasně přeložena v souvislosti s poskytováním služeb formou obchodní přítomnosti na území členského státu Společenství. Dotyčná právnická osoba musí mít hlavní pracoviště na území člena WTO mimo Společenství nebo jeho členské státy a přeložení se musí uskutečnit do podniku (kanceláře, pobočky, nebo dceřiné společnosti) právnické osoby poskytující stejné služby na území členského státu, jehož se týká Smlouva o ES. V Itálii se „osobou dočasně přeloženou v rámci podniku„ rozumí fyzická osoba pracující u právnické osoby založené jako SPA (akciová společnost) nebo SRL (společnost s ručením omezeným).
153
