Určení výše pokuty orgány inspekce práce

Určení výše pokuty orgány inspekce práce

Příjemce a realizátor projektu: Kancelář veřejného ochránce práv

Mgr. Zuzana Kučerová / 11. 11. 2015. © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

Exkurs - ochrana spotřebitele (1614/2011/VOP) • nesplnění povinnosti poctivého prodeje výrobků nebo poskytování služeb, konkrétně prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat (při konečném účtování prodávaných výrobků a poskytovaných služeb v hotovosti se celková částka zaokrouhluje vždy k nejbližší platné nominální hodnotě zákonných peněz v oběhu). • skutkově šlo o zaokrouhlování ceny směrem nahoru při platbě kartou • květen 2010 – 10.000,- Kč (2 delikty) • září 2010 – 5.000,- Kč • leden 2011 – 10.000,- Kč • červenec 2011 – 20.000,- Kč (více nedostatků)


Závěry VOP • Uložené pokuty neodpovídaly typové ani individuální závažnosti deliktu. Typová závažnost je daná rozpětím zákonné sazby pro uložení pokuty, která v tomto případě činila až 5.000.000,- Kč, což v porovnání se stanovenou výší pokut u ostatních deliktů sankciovaných podle zákona o ochraně spotřebitele řadí daný správní delikt do druhé nejpřísněji postižitelné skupiny deliktů. • Deliktu se opakovaně, resp. dlouhodobě dopouštěl obchodní řetězec s cca 200 poboček a i když šlo o marginální částky, které příliš nepoškodily jednotlivého spotřebitele, v souhrnu šlo o nezanedbatelné sumy.


• „Smyslem a účelem moderace totiž není hledání „ideální“ výše sankce soudem místo správního orgánu, ale její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce.“ (rozsudek NSS ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 7 As 22/2012) • „…při posuzování zákonnosti uložené sankce správní soud k žalobní námitce přezkoumá, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonem stanovená kritéria, zda jeho úvahy o výši pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil, ale rovněž, zda uložená pokuta není likvidační…“ (rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012)


Obecná východiska - individualizace „Zákon o inspekci práce obsahuje ucelenou úpravu správních deliktů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek ... Aplikace ustanovení §§ 11 až 13 zákona o přestupcích v řízení o správním deliktu dle zákona o inspekci práce tak nepřichází v úvahu … hlavním kritériem při určování přiměřené výše pokuty není primárně skutková podstata deliktu, nýbrž intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě.“ rozsudek NSS ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 3 Ads 53/2011-68


Obecná východiska – legitimní očekávání • „…pro posouzení otázky, zda jde o podobný případ ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu, není rozhodující pouhá úvaha stěžovatele o závažnosti deliktu a procento odpovídající poměru uložené pokuty a maximální sazby stanovené zákonem. Aby bylo možné uvažovat o srovnatelnosti posuzovaných případů, muselo by se jednat o delikty obdobné způsobem spáchání, okolnostmi, za nichž byly spáchány, osobou odpovědnou za delikt apod. • … Společenská nebezpečnost deliktního jednání není totiž exaktně kvantifikovatelnou veličinou, pomocí níž by bylo možné přesně srovnávat zcela odlišné delikty, přičemž typová společenská nebezpečnost určitého jednání, zpravidla vyjádřená zákonnou sazbou sankce, kterou lze za určitý delikt uložit, nemusí přesně korespondovat s nebezpečností konkrétního jednání, za něž je individualizovaná sankce (samozřejmě v zákonném rozmezí) ukládána.“ (rozsudek NSS ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. 4 Ads 211/2014)


rozsudek NSS ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 9 As 57/2014 • „Uplatnění zásady legitimního očekávání neznamená nárok na stejné či obdobné zacházení s účastníkem jako v jeho kdykoliv jiných, předcházejících případech, bez přihlédnutí ke skutkovým okolnostem. … V souzené věci je z podnětu namítané zásady legitimního očekávání předmětem úvah, zda správní orgán mohl stěžovatelce za obdobné protiprávní jednání uložit sankci šestnáctinásobně vyšší, než jí byla uložena za stejné či obdobné protiprávní jednání v minulosti. První protiprávní jednání stěžovatelky, postižené sankcí v r. 2009, nezakládá ustálenou rozhodovací praxi pro účely v budoucnu stejného či obdobného porušení práva a tím ani právo na stejný nebo obdobný postih, než tomu bylo v případě předchozím. Stěžovatelka se v daném případě opakovaného porušení svých povinností stěží může dovolávat předvídatelnosti stejné či obdobné míry jejího sankčního postihu, neboť si musí být vědoma, že se poměrně v krátkém čase od r. 2009, a to v následujícím roce 2010, dopustila opakovaně porušení zákona, za které již byla postižena. Její tvrzení, že se tak stalo za jiných okolností, je věcí správní úvahy z hlediska zákonných kritérií pro stanovení výše pokuty, není to však důvodem legitimního očekávání stejné či obdobné výše sankce.“


Zákaz likvidačního charakteru pokuty • nález ÚS ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 3/02 – minimální hranice pokuty ve stavebním zákoně • nález ÚS ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 38/02 - návrh na zrušení ustanovení zákona o krajích („jakož i k přiměřenosti výše pokuty vzhledem k majetkovým poměrům osoby, která se protiprávního jednání dopustila") • nález ÚS ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 416/04 • usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. - 1 As 9/2008


Kritéria pro určení výše pokuty • § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce: • „Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k jejím poměrům, k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.“


• „Pokud správní orgán I. stupně označí a odůvodní jen některá kritéria, z nichž vycházel při stanovení pokuty, a orgán II. stupně ve svém rozhodnutí výslovně neuvede a dostatečně neodůvodní všechna zbývající kritéria, jedná se o vadu řízení.“ (rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 5 A 154/2002) • „Pokud zákonné kritérium, které má být vzato v potaz při ukládání sankce, je z povahy konkrétního posuzovaného případu neaplikovatelné, nezbavuje to správní orgán povinnosti v odůvodnění sankčního rozhodnutí toto kritérium zmínit; vyloží současně, proč nemohlo být v daném případě aplikováno. Pokud tak neučiní, jde o vadu řízení, která však nutně nemusí vést k závěru o nezákonnosti takového správního rozhodnutí.“ (rozsudek NSS ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 2 Afs 135/2009)


rozsudek NSS ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 9 As 57/2014 • v r. 2010 uložena pokuta ve výši 500.000,- Kč za nerozvržení pracovní doby tak, aby měli zaměstnanci nepřetržitý odpočinek v týdnu alespoň 35 h (§ 92 ZP) – max. hranice pokuty = 1.000.000,- Kč, týkalo se 8 zaměstnanců • před tím v r. 2009 uloženo 30.000,- Kč za stejný správní delikt pro 6 dílčích nedostatků u 3 zaměstnanců • podle NSS OIP uvedl jen to, že šlo o vysokou společenskou nebezpečnost umocněnou opakovaným jednáním a tím, že k pochybení došlo u víc zaměstnanců, SÚIP se pak zabýval poměry účastníka řízení (kapitál ve výši 2.831.440.000,- Kč) Mgr. Zuzana Kučerová / 11. 11. 2015. © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

• „ …žalovaný se v rámci kritéria závažnosti správního deliktu vyjádřil pouze k typové závažnosti správního deliktu podle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce, avšak náležitě se nezabýval jednotlivými dílčími kritérii individuální závažnosti deliktu. Žalovaný nevyšel z konkrétních zjištění provedené kontroly, nezhodnotil, z jakých poměrů vzešly kontrolní výsledky, neuvedl např. celkový počet zaměstnanců, počet kontrolovaných zaměstnanců, počet hodin přesahující u konkrétních zaměstnanců zákonem požadované rozvržení pracovní doby, příčinu porušení pracovní doby, způsob plánování směn, nezmínil a nehodnotil ani existenci opatření přijatých stěžovatelkou na základě původní kontroly a nezvážil poměr jednotlivých případů porušení zákona ve vztahu k dodržování rozvržení pracovní doby u ostatních zaměstnanců.“


• „…rekapitulace skutkových zjištění, na kterou navazuje pouhé konstatování zákonných kritérií pro uložení pokuty, aniž by bylo zřejmé, zda a jakým způsobem byla zákonná kritéria pro uložení pokuty hodnocena, je zcela nedostatečné. Úvaha správního orgánu musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního jednání, přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a polehčující a vždy je posuzovat z hlediska konkrétního dopadu na daný případ. Uvede-li správní orgán pouze tolik, že k nějakému aspektu přihlédl, aniž by sdělil, jakou hodnotu, byť abstraktně vyjádřenou, tomuto aspektu přiřadil, stává se takové tvrzení do značné míry neurčitým, a v důsledku toho i nepřezkoumatelným …“ rozsudek NSS ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 4 As 51/2007 • „Pokud tedy jsou porušení ustanovení zákona o ochraně spotřebitele zohledňována i při stanovování výše pokuty, došlo k porušení zásady zákazu dvojího přičítání. Podle této zásady platí, že k okolnosti, která je zákonným znakem deliktu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující při ukládání sankce. Nelze jednu a tutéž skutečnost, která v posuzované věci je dána v intenzitě nezbytné pro naplnění určitého zákonného znaku skutkové podstaty konkrétního porušení právní povinnosti, současně hodnotit jako okolnost obecně polehčující či obecně přitěžující.“


418/2015/VOP/EHŠ – „květinářka“ • příkazem uložena pokuta ve výši 40.000,- Kč za nerozvržení pracovní doby tak, aby měli zaměstnanci nepřetržitý odpočinek v týdnu alespoň 35 h (§ 92 ZP) – max. hranice pokuty = 1.000.000,- Kč • porušení se týkalo všech zaměstnanců (celkem 2 prodavačky v květinářství, které provozovala kontrolovaná osoba - OSVČ) a vztahovalo se k období několika měsíců • zaměstnavatelka se bránila tím, že zaměstnankyně si pracovní dobu určovaly samy dle svých možností


Odůvodnění výše sankce ze strany OIP: • závažnost – neposkytnutí odpočinku několika zaměstnancům v delším období, nerespektování veřejného zájmu na dodržování právních předpisů • způsob spáchání – nedbalost ze strany zaměstnavatele • okolnosti, za kterých byl delikt spáchán – nedodržení povinnosti dle ZP, nedostatek se týkal 2 zaměstnanců na pracovišti mimo sídlo podnikání účastníka řízení • následky – nedošlo k pracovnímu úrazu či úrazu jiné osoby • poměry účastníka řízení – OSVČ s předmětem podnikání výroba, obchod a služby, 2 zaměstnanci, není v likvidaci, konkursu, v insolvenci, ani nebylo povoleno vyrovnání


Dále z odůvodnění: • „ … pokuta ukládaná tímto rozhodnutím nemá pro účastníka likvidační charakter, ale finanční postih nebude pro účastníka nikoliv zanedbatelný a projeví se znatelně v majetkové sféře delikventa, což bude projevem sankce, která v sobě nutně musí obsahovat i represivní složku.“ • Možné úvahy: Šlo o první pochybení? Došlo k nápravě? • Odpor a zároveň podnět VOP: tržby klesly o 1/3 až o 1/2, kdežto náklady rostou, poslední roky se provozovna držela na hranici přežití, přemístila se do méně nákladných prostor, aby zůstala práce pro zaměstnance (viz daňové přiznání), podnikatelka je samoživitelka


636/2015/VOP/EHŠ – neziskové občanské sdružení (ústav) • příkazem uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč za neposkytnutí mzdy ve stanoveném termínu (§ 143 ZP) – max. hranice pokuty = 2.000.000,- Kč • porušení se týkalo 4 zaměstnanců a vztahovalo se k období několika měsíců


Odůvodnění výše sankce ze strany OIP: • závažnost – nerespektování povinnosti stanovené ZP, porušení práva na mzdu v termínu, podstatný zásah do právní jistoty zaměstnance, mzda je zdrojem obživy zaměstnance, popř. také jeho rodiny • způsob spáchání – nedbalost ze strany zaměstnavatele • okolnosti, za kterých byl delikt spáchán – polehčující okolností je, že kontrolovaná osoba v průběhu kontroly spolupracovala • následky – porušení veřejného zájmu na ochraně práv zaměstnance při odměňování za práci • poměry účastníka řízení – jde o obč. sdružení (ústav) s předmětem podnikání výroba, obchod a služby, není v likvidaci, konkursu, v insolvenci, ani nebylo povoleno vyrovnání


Dále z odůvodnění: • „ … pokuta ukládaná tímto rozhodnutím nemá pro účastníka likvidační charakter, ale finanční postih nebude pro účastníka nikoliv zanedbatelný a projeví se znatelně v majetkové sféře delikventa, což bude projevem sankce, která v sobě nutně musí obsahovat i represivní složku.“ • „Je to právě riziko zaměstnavatele, které nese při odpovědnosti za své zaměstnance, že může dosáhnout zisku nebo ztráty. Pak si účastník jako zaměstnavatel měl učinit taková opatření, aby měl dostatečné finanční zdroje a zálohy pro vyplácení mezd, když z nějakých důvodů, v tomto správním řízení irelevantních, přijde o zdroj příjmů a zisku.“


• Možná úvaha: Šlo o první pochybení? Kolika zaměstnanců z celkového počtu se týkalo? Jaké zpoždění měla výplata? Má vliv povaha subjektu? Viz rozsudek NSS ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. 4 Ads 211/2014. • podnět VOP: mzdy se de facto přerozdělují z dotací okamžitě v den, kdy dorazí – chodí ale vždy pozdě, ačkoliv se to opakovaně řeší a urguje. Zaměstnanci o tom ví a jsou s tím srozuměni. • 45 zaměstnanců, velká část z nich s hendikepem – poskytují sociální služby 150 klientům (senioři, zdravotně postižení..)


4499/2014/VOP/EHŠ • příkazem uložena pokuta 15.000,- za 2 správní delikty (nevyplacení mzdy za 2 měsíce a neuvedení místa výkonu práce v pracovní smlouvě), horní hranice = 2.000.000,- Kč (použita absorpční zásada) • příklad dobré správní praxe: po podání odporu proti příkazu OIP informuje o pokračování správního řízení a kromě dalších nezbytných poučení vyzývá účastníka k doložení svých majetkových a finančních poměrů


Odůvodnění výše sankce (příkaz): • závažnost (následky) – Ke mzdě: zkrácení základního zákonného práva na odměnu za vykonanou práci, což mělo negativní dopad na sociální situaci zaměstnance, popř. též jeho rodiny. K místu výkonu práce: význam pro pracovní cesty, obzvlášť u řidiče, neuvedením ve smlouvě si zaměstnavatel vytvořil prostor pro porušování povinností na úseku cestovních náhrad • způsob spáchání – • okolnosti, za kterých byl delikt spáchán – přitěžující okolností je, že se zaměstnavatel dopustil 2 správních deliktů • poměry účastníka řízení – podniká zejména v silniční nákladní dopravě, malý zaměstnavatel s cca 5 zaměstnanci


Odpor: • mzda bude vyplacena, se zaměstnancem dohodnuty splátky – naráz být vyplacena nemůže, neboť dotyčný zaměstnanec způsobil značnou škodu, takže se zaměstnavatel dostal do tíživé finanční situace • nevyplacením mzdy tak došlo v podstatě k započtení pohledávky


Odůvodnění výše sankce (rozhodnutí): • převzato odůvodnění příkazu + doplněno: • polehčující okolnost je to, že zaměstnavatel projevil snahu napravit zjištěný nedostatek • poměry účastníka řízení dle doloženého daňového přiznání • Otázky: 1. „Přibyla“ polehčující okolnost, ale pokuta zůstala stejná? 2. Co námitky uvedené v odporu?


2342/2012/VOP/ZK • příkazem uložena pokuta ve výši 50.000,- Kč za nevyplacení odstupného v nejbližším výplatním termínu 1 zaměstnankyni (horní hranice = 300.000,- Kč)


Odůvodnění výše sankce ze strany OIP: • závažnost – nepřípustný zásah do práv zaměstnankyně a nabourání sociální jistoty (odstupné lze považovat za určitou formu odškodnění při ztrátě zaměstnání) • způsob spáchání – vyplývá z věcného vymezení skutku, tj. v nevyplacení odstupného • následek – porušení veřejného zájmu na ochraně zaměstnanců při ztrátě zaměstnání • okolnosti, za kterých byl delikt spáchán – polehčující okolností je, že se jednalo jen o 1 zaměstnankyni • poměry účastníka řízení – právnická osoba s předmětem podnikání provádění staveb, jejich změn a odstraňování, specializovaný maloobchod, kategorie malý podnik (10 - 19 zaměstnanců), není v likvidaci, konkursu, v insolvenci, nebylo povoleno vyrovnání


Určení výše pokuty orgány inspekce práce

Recommend Documents