ÚPRAVA TEXTU PRO NESLYŠÍCÍ ČTENÁŘE. Pohádky. Karel Jaromír Erben

ÚPRAVA TEXTU PRO NESLYŠÍCÍ ČTENÁŘE

Pohádky Karel Jaromír Erben

WWW.TICHAKNIHOVNA.CZ

Pohádky Karel Jaromír Erben

Úprava textu pro Neslyšící čtenáře Text upravila Dagmar Zaplatílková www.tichaknihovna.cz

P OHÁDKA 1

Dobře tak, že je smrt na světě

Jednou večer přišel pán Ježíš a svatý Petr ke kováři. Venku byla už tma a tak prosili kováře o nocleh. Kovář nechal práce a hned Ježíše i svatého Petra přivítal. Po dobré večeři řekl kovář svým hostům: „Vidím, že jste po cestě oba unavení. Můžete si lehnout do mé postele.“ Pán Ježíš a svatý Petr spali až do rána. Ráno je kovář po snídani šel kus cesty vyprovodit. Rozloučil se s nimi slovy: „Dal jsem vám všechno, co jsem měl. Doufám, že mi budete vděční!“ Svatý Petr poprosil pána Ježíše: „Pane, měl bys kováři za jeho pohostinnost dát odměnu!“ Pán Ježíš na to odpověděl: „Slibuji ti kováři, že v nebi tě odměna

nemine!“ Nakonec se ještě rozmyslel, a dodal: „Máš tři přání, řekni si, co chceš a to se ti splní.“ Kovář se zaradoval a řekl: „Pane, chtěl bych žít ještě sto let, tak jako žiju teď.“ Ježíš na to kováři odpověděl: „Jak si přeješ, co by sis přál dál?“ Kovář se zamyslel, protože nevěděl, co by si měl dalšího přát. Potom kovář řekl: „Chtěl bych mít vždy hodně práce, abych si vydělal na to, co potřebuji.“ Pán Ježíš odpověděl: „I to se ti vyplní. Co ještě žádáš potřetí?“ Kovář nevěděl, co si má přát, a tak ze srandy řekl: „Kdo si sedne na židli u stolu, na které si seděl ty, pane, ten na ní zůstane přimražen. A jenom já ho budu moct ze židle propustit, až budu chtít.“ Svatý Petr se tomu zasmál, ale pán Ježíš řekl: „Staň se, tvá přání jsou splněna!“ Potom se rozešli. Kovář běžel s radostí domů a svatý Petr s pánem Ježíšem pokračovali v cestě dál. Všechna přání se kováři splnila. Žil dlouho a byl zdravý. Měl stále hodně práce a zpíval si u ní od rána do večera. Sto let uplynulo a jednoho dne i u kováře zaklepala smrt na dveře. 2

Kovář povídá: „Kdo je tam? A za dveřmi se ozvalo: „Já smrt, přišla jsem si pro tebe.“ Kovář na to: „Pěkně vítám, pojďte dál, vzácná paní! Prosím pěkně, sedněte si tu ještě chvilku na židli. Musím ještě dodělat práci, a potom hned půjdeme. Musíte být jistě unavená z toho chození po světě.“ Smrt se nenechala přemlouvat a hned si na židli ráda sedla. Byla opravdu unavená. Jak si smrt sedla, kovář se začal nahlas smát: „Teď si tu seď a půjdeme, až já budu chtít!“ Smrt se chtěla zvednout ze židle, ale nešlo to. Nemohla se z místa hnout a musela sedět. Kovář se tomu smál, až ho z toho břicho bolelo a odešel pryč. Kovářova radost dlouho netrvala, brzy viděl, že udělal chybu. Z radosti chtěl zabít prase a nadělat z něj šunky. Vzal sekyru a dal praseti ránu. Prase se zvedlo, zachrochtalo a utíkalo pryč. Když se kovář z leknutí vzpamatoval, prase už bylo pryč. Kovář se naštval a šel pro husu do chlívku. Kovář si řekl sám sobě: „Aspoň na tobě si pochutnám, když mi jitrnice utekly,“ vzal nůž a chtěl husu podříznout. Z husy ale netekla ani kapka krve, a když z krku nůž vytáhl, nebylo říznutí nikde vidět. Husa se kováři z ruky vytrhla a letěla pryč za prasetem. To už byl kovář opravdu rozzlobený. Šel si tedy do holubníku pro holoubata. Přinesl si dvě holoubata a na špalku jim sekyrkou

usekl hlavy. Ale jen, co hlavy spadly na zem, odrazily se od země a byly zase zpátky na krku. A najednou frr a odlétli i holubi. V tom si kovář uvědomil: „Ó já hlupák! To jsem nevěděl. Nic nemůže umřít, když mám smrt chycenou doma!“ Zakroutil hlavou a řekl: „Ale co teď? Když smrt propustím, přijde si pro mne. Zkusím místo masa jíst hrách, kaši a koláče.“ Chvíli to šlo, ale pak přišlo jaro a nastala bída! Žádné zvíře neumřelo a na jaře se jich mnoho narodilo. Ptáci, myši, kobylky, brouci i housenky. Zvířata také musela něco jíst, a tak jedla všechno, co šlo. Za chvíli nikde nic nebylo. V rybníce bylo tolik ryb a žab, že voda zesmrádla a zkazila se. Ani vodu nebylo možné pít. Všude bylo plno komárů, much a mušek. A Lidé? Ti vypadali jako stín, byli hladoví, a nemohli být živý ani mrtví. Kovář si uvědomil, co provedl a řekl: „Přece jen je to dobře, když je na světě smrt!“ Kovář tedy šel a smrt propustil. Smrt si vzala kováře a začala na světě dávat pomalu všechno zase do pořádku.

3

Slovník pojmů: svatý Petr

= je jedním z původních dvanácti apoštolů -

učedníků Ježíše Krista

nocleh

= přenocovat, přespat, ubytování na noc

pohostinnost

= je vlastnost člověka, který poskytne jídlo a

pití zadarmo z vlastní vůle

4

P OHÁDKA 2

Hrnečku, vař!

Ve vsi žila chudá vdova s dcerou. Dcera i vdova spolu bydlely ve staré chalupě. Vdova chodila v zimě do lesa na dřevo a v létě na jahody. Dcera chodila do města prodávat vejce. Jednou v létě vdova onemocněla. Dcera musela do lesa na jahody. Dcera s matkou neměly nic k jídlu. Dcera vzala hrnec a trochu chleba a šla. Když měla hrnec plný, šla si odpočinout ke studánce. Dcera se u studánky posadila, vyndala si kousek chleba a začala obědvat. Najednou se vedle ní objevila stará babička. Babička vypadala jako žebračka a v ruce držela malý hrneček. Babička dívce povídá: „Ach panenko, já mám veliký hlad! Jedla jsem naposledy včera ráno. Nedala bys mi kousek toho chleba?“

Dívka žebračce odpověděla: „Pročpak ne, chcete-li, dám vám všechen chleba, co mám. Jen jestli nebude moc tvrdý?“ Dívka podala staré žebračce všechen chleba, co měla. Žebračka za to dívce poděkovala a řekla: „Když jsi tak hodná, musím ti také něco dát. Vezmi si můj hrneček. Doma hrneček postav na stůl a řekni mu: Hrnečku, vař! Hrneček ti navaří tolik kaše, kolik budeš chtít. Až budeš mít kaše dost, řekni: Hrnečku, dost!, a hrneček vařit přestane. Nesmíš ale zapomenout, co máš přesně říct!“ Žebračka dívce hrneček podala a zmizela. Dívka byla zmatená. Dívka přišla domů a všechno matce vyprávěla. Potom vzala hrneček, postavila ho na stůl a řekla mu: „Hrnečku, vař!“ Jen to dívka dořekla, v hrnečku se začala vařit kaše. Kaše bylo v hrnečku víc a víc až byl hrneček za chvíli plný. Dívka rychle řekla: „Hrnečku, dost!“ A hrneček vařit přestal. Vdova s dcerou nečekaly, sedly si ke stolu a začaly kaši jíst. Kaše byla moc dobrá. Odpoledne musela dívka do vsi na trh s vejci. Dívka vejce prodala až večer a vdova doma dostala chuť na kaši. Vdova zvala hrneček, postavila ho na stůl a poručila mu: „Hrnečku, vař!“ Hrneček hned začal vařit kaši. Vdova si pomalu došla do komory pro misku. Vdova se vrátila a koukala! Hrneček byl plný kaše. Vdova se vyděsila. Kaše z hrnečku tekla ven. Kaše tekla i po stole, ze stolu na lavici a z lavice na zem. Vdova zapomněla, co má říct, aby hrneček přestal vařit. Přiskočila k hrnečku a přikryla ho miskou, ale miska spadla na zem a rozbila se. Kaše se hrnula dál. Za chvíli jí bylo v sednici tolik, 5

že vdova musela utéct do síně a přitom bědovala: „Holka moje nešťastná, co jsi nám to přinesla domů? Já hned věděla, že to nebude nic dobrého!“ Kaše už bylo tolik, že tekla i do síně a bylo jí víc a víc. Vdova musela utéct až na půdu. Netrvalo dlouho a kaše se začala valit dveřmi i oknem ven na náves. Naštěstí se v tu chvíli dívka vrátila ze vsi a stačila zakřičet: „Hrnečku, dost!“ Na návsi už bylo tolik kaše, že sedláci, když jeli večer domů z roboty, nemohli projet a museli se kaší prokousat na druhou stranu.

Slovník pojmů: vdova

= je žena, které zemřel manžel

žebračka

= chudá žena prosící o almužnu (nepatrný dar, obvykle v podobě peněz)

sednice

= obytná místnost ve venkovské nebo selské

chalupě

bědovat

= naříkat, stěžovat si nebo lamentovat

náves

= prostor uprostřed vesnice, malé náměstí

robota

= práce (dříve sedláci pracovali pro své pány), byla to často těžká práce na poli

6

P OHÁDKA 3

Jezinky

Byl jednou jeden chlapec. Chlapec byl sirotek, protože neměl otce ani matku. Chodil po světě a hledal práci. Jednoho dne přišel k chalupě. Chalupa stála sama pod lesem. Na zápraží seděl starý dědeček. Dědeček neměl oči. Chlapec uslyšel, jak dědečkovi v chlívku mečí kozy hladem. Dědeček kozám povídá: „Rád bych vás kozy dovedl na pastvu, ale nemohu, nevidím. A nikoho nemám, kdo by vás na pastvu odvedl.“ Chlapec se ozval: „Pošlete s kozami na pastvu mne. Já vám kozy rád budu pást.“ Dědeček se nejdříve lekl, a potom se chlapce zeptal: „Kdopak jsi a jak se jmenuješ?“ Chlapec dědečkovi odpověděl: „Jsem sirotek Janek a hledám práci.“ Dědeček s radostí souhlasil: „Dobře, Janku, vezmi si kozy na pastvu. Vezmu tě k sobě do služby, ale pamatuj si! Nikdy kozy nevoď na hůrku v lese! Chodí tam jezinky, uspaly by tě, a potom by ti vylouply oči jako mně!“ Chlapec dědečka uklidnil:

„Ničeho se dědečku nebojte, mě jezinky oči nevyloupají!“ Janek vyhnal kozy z chlívku a odešel s nimi na pastvu. První i druhý den Janek pásl kozy pod lesem. Třetí den si Janek říká: „Nebudu se bát hloupých jezinek! Dnes poženu kozy na lepší pastvu.“ Pro jistotu si Janek uřízl tři proutky ostružiny a strčil si je na hlavu pod klobouk. Janek kozy vyhnal na pastvu do lesa na hůrku a sám si sedl do stínu na kámen. Dlouho netrvalo a najednou se před Jankem objevila krásná panenka. Panenka měla bílé šaty, dlouhé černé vlasy jako havran a oči jako trnky. Panenka Jankovi povídá: „Pozdrav pánbůh, mladý pasáčku! Podívej, jaká krásná jablíčka rostou v naší zahradě.“ 7

A podala Jankovi jedno krásné červené jablíčko. Janek ale věděl, že si jablíčko nesmí vzít. Usnul by po něm a jezinka by mu oči vyloupala. Janek proto odpověděl: „Děkuji ti, krásná panenko. Můj hospodář má v zahradě jabloň a na té jabloni rostou ještě krásnější jablka. Jsem jablek najedený dost!“ Panenka mu odpověděla: „Když nechceš, nebudu tě nutit.“ A zmizela. Za chvíli se objevila jiná panenka. Byla ještě krásnější než ta první panenka a držela v ruce červenou růži. Druhá panenka Jankovi povídá: „Pozdrav pánbůh, mladý pasáčku! Podívej se, jakou krásnou růži jsem utrhla. Přivoň si, ať cítíš, jak krásně voní!“ Janek se ale nedal zlákat a řekl: „Děkuji pěkně, krásná panenko! Můj hospodář má v zahradě ještě krásnější růže a navoněl jsem se těch růží dost!“ Jezinka se rozzlobeně otočila a odešla. Po chvíli přišla i třetí panenka. Byla nejmladší a nejkrásnější. Panenka Jankovi povídá: „Pozdrav pánbůh, mladý pasáčku! Opravdu, hezký jsi hoch, ale byl bys ještě hezčí, kdybys měl učesané vlasy. Pojď, já tě učešu!“ Janek na to panence nic neřekl. Když panenka k Jankovi přišla blíž a chtěla ho česat, Janek vytáhl jeden proutek ostružiny a uhodil s ním panenku po ruce. Panenka se dala do křiku: „Pomoc, pomoc!“ A začala plakat. Janek na nic nečekal a svázal jí ostružinou ruce. Najednou přiběhly i ty druhé dvě panenky. Uviděly sestru chycenou a začaly Janka prosit: „Rozvaž sestřičku a pust ji.“ Janek na to: „Rozvažte si sestru samy!“ Jezinky ale: „Nemůžeme, máme měkké ruce a popíchaly bychom se!“

Jezinky viděli, že Janek sestru nerozváže. Šly k sestře a začaly ji rozvazovat. Vtom Janek k jezinkám přiskočil a obě šup, šup, uhodil proutkem a svázal jim ruce. Janek jezinkám povídá: „A mám vás, vy zlé jezinky. Mému starému hospodáři jste vydloubaly oči.“ Janek utíkal domů za hospodářem a povídá mu: „Dědečku, pojďte semnou. Našel jsem někoho, kdo vám vrátí zrak!“ Dědoušek s Jankem přišli na hůrku. Janek se zeptal první jezinky: „Řekni mi, kde jsou dědečkovi oči! Jestli to nepovíš, hodím tě do vody!“ Jezinka prosila: „Janku nech mě, já ti hospodářovi oči dám!“ Jezinka Janka zavedla do jeskyně. V jeskyni byla veliká hromada očí. Oči byly velké, malé, černé, modré i zelené. Janek dědouškovi dvě oči z té hromady vybral a nasadil. Najednou začal dědeček naříkat: „Běda, běda, to nejsou moje oči, vidím jen samé sovy!“ Janek se rozzlobil, vzal jezinku a hodil ji do vody. Potom povídá druhé jezince: „Pověz mi, kde jsou dědečkovi oči!“ Jezinka se lekla, sama šla do jeskyně a oči dědečkovi vybrala. Ale dědeček zase naříkal: „To nejsou moje oči, vidím jen samé vlky!“ Naštvaný Janek hodil i druhou jezinku do vody. Přišla řada na třetí nejmladší jezinku. Jezinka šla do stejné jeskyně a vybrala dědečkovi dvě oči. Ale dědeček znovu naříkal: „To také nejsou správné oči, vidím jen samé štiky!“ Janek popadl třetí jezinku a chtěl jí také hodit do vody. Jezinka ale začala prosit a plakat, že jí dal Janek ještě jednu šanci. Podruhé Jezinka vybrala oči zespodu celé hromady. 8

Slovník pojmů: zápraží

= je hliněný nebo dlážděný prostor před domem

podél boční stěny. Bývá kryté střechou a najdeme

ho u venkovských chalup hůrka

= malá hora spíš kopec

jezinka

= nebo také víla. Jezinky byly krásné, žily v lesích u

vody a topily lidi nebo je sváděly z cest trnka

= je plod keře jménem trnka, dozrává na konci léta

hospodář

= byl správce chalupy (majitel chalupy), sedlák

Janek dědečkovi vsadil oči do důlků a dědeček radostí vykřikl: „To – to jsou moje oči! Zase dobře vidím!“ Janek se zaradoval, rozvázal jezinku a odešel s dědečkem domů. Janek s dědečkem žili spolu. Chodili pást kozy a vyráběli kozí sýr. A jezinka? Jezinka už nikdy nikomu neuškodila a v hůrce se už nikdy neukázala.

9

P OHÁDKA 4

Jirka s kozou

Byl jeden král. Ten král měl dceru. Dcera byla smutná a nikdo ji neuměl rozesmát. Král řekl: „Kdo princeznu rozesměje, ten ji dostane za manželku!“ Nedaleko od království bydlel pastýř. Pastýř měl syna. Syn se jmenoval Jirka. Jirka tátovi povídá: „Tatínku, já bych zkusil princeznu rozesmát. Půjčíte mi k tomu kozu?“ Táta souhlasil. Jirka si vzal kozu a šli. Po cestě potkali muže, který měl nohu na rameni. Jirka mu povídá: „Proč máš nohu na rameni?“ muž mu odpověděl: „Když tu nohu sundám, doskočím sto mil.“ „A kam jdeš“, zeptal se Jirka. „Chodím po světě a hledám práci“, odpověděl muž. „Tak pojď se mnou“, nabídl mu Jirka. Šli spolu dál a potkali muže. Muž měl prkýnko na očích. Jirka se divil a povídá mu: „Proč máš na očích prkýnko? Muž mu odpověděl: „Když to prkýnko zvednu, tak vidím sto mil.“ Jirka

mu nabídl: „Jestli hledáš službu, tak můžeš jít s námi.“ Muž souhlasil. Ušli kus cesty a potkali třetího kamaráda. Kamarád držel pod ramenem láhev a v ní měl strčený palec místo zátky. Všichni se ho zeptali: „Proč máš strčený palec v láhvi?“ Kamarád jim odpověděl: „Když ho vyndám, tak mi z palce stříká voda. Kam palcem ukážu, tam to postříkám. Dostříknu až sto mil daleko. Vezmi mě, Jirko do služby a nebudeš litovat.“ Jirka na to: „No tak pojď s námi.“ Všichni čtyři přišli do města a koupili si na kozu barevné pentle. Potom přišli do hospody, kde dostali zadarmo jíst a pít. Pan král už o nich věděl a všechno jídlo jim zaplatil. Kozu dal hospodský do světničky, kde spaly hospodského tři dcery. Dcery se jmenovaly Manka, Dodla a Káča. Dcery ještě nespaly, a když uviděly kozu s pentlemi, běžely k ní. Manka chtěla mít pentli jako má koza. Manka chtěla koze pentli rozvázat. Dodla Mance povídá: „Nedělej to! Jirka to ráno pozná!“ Manka neposlechla a šla koze pentli rozvázat. Mance to trvalo dlouho, šla za ní Dodla. Dodla Mance povídá: „Nech toho a pojď do postele!“, ale Manka se nemohla od kozy odtrhnout. Potom povídá Káča: „Co tam děláte? Pojďte spát!“ Káča přišla ke koze a chtěla sestry od kozy odtrhnout. Jak se Káča Dodly chytla, už se také nemohla odtrhnout. Ráno si Jirka přišel pro kozu. Uviděl Manku, Dodlu a Káču, jak se drží kozy a nemohou se jí pustit. Nedalo se nic dělat. Jirka musel vzít všechny s sebou do království. Hostinský ráno vstal z postele, a co nevidí z okna? Jirka vede kozu i jeho tři 10

dcery do království. Hostinský vyběhl z hospody ven, chtěl dcery chytit za ruku a odtrhnout je od kozy. Ale to se hostinskému nepovedlo a zůstal také při koze. V úzké uličce skupina potkala pastýře. Pastýř před sebou hnal krávy. Jedna kráva se dotkla v uličce kozy a už pastýř i celé stádo krav zůstali ke koze připoutáni. Všichni dorazili před zámek. Nejdříve ven vyšli sluhové. Sluhové poslali pro krále se vzkazem: „Už v království byli různí šašci a viděli mnoho představení, ale tohle tu ještě nebylo!“ Přivedli i královu dceru. Králova dcera se hned rozesmála, jakmile je uviděla. Zasmála se tak nahlas, až se otřásl celý zámek. Všichni se Jirky ptali: „Kdo jsi? A jak se jmenuješ?“ Král Jirkovi řekl: „Moji dceru nedostaneš za ženu! Jsi z prostého rodu.“ Králi poradil sluha: „Princeznu si Jirka vyslouží, ale musí ještě něco udělat!“ Král Jirkovi přikázal první úkol: „Sto mil odtud je studánka. Když za minutu přineseš z té studánky koflík vody, tak mou dceru dostaneš!“ Jirka povídá kamarádovi s nohou na rameni: „Ty jsi povídal, že doskočíš sto mil? Sundej tedy nohu z ramen a skoč ke studánce pro vodu.“ Kamarád Jirkovi povídá: „Ó to já snadno dokážu.“ Sundal nohu a byl u studánky. Čas běžel a kamarád se s vodou nevracel. Povídá Jirka druhému kamarádovi s prknem na očích: „Povídal jsi, že dohlédneš sto mil daleko? Podívej se, co u studánky dělá.“ Druhý kamarád sundal prkno

z očí a povídá: „Och Jirko, on tam leží. A jé jej on tam usnul!“ Jirka zavrtěl hlavou: „Co teď? Čas nám utíká.“ Najednou dostal Jirka nápad: „Třetí kamaráde, ty když palec vysuneš z lahve, tak s ním dostříkneš sto mil daleko! Rychle na něj stříkni, ať vstává!“ Druhému kamarádovi Jirka nařídil: „Podívej se, co se u rybníka děje!“ Druhý kamarád povídá: „Už vstává, už se utírá, už nabírá vodu.“ První kamarád byl s vodou zpět dřív, než stihl vypršet čas. Králi to ale nestačilo a vymyslel si na Jirku ještě jeden úkol: „Ve skále žije jednorožec. Jednorožec je nebezpečné zvíře, zabil už mnoho lidí. Když jednorožce Jirko, zabiješ, mou dceru za ženu dostaneš!“ Jirka neměl na výběr a s kamarády odešel do lesa. V mladé smrčině uviděli tři zvířata. Dvě zvířata nedělala nic, ale to třetí zvíře zabíjelo lidi. Jirka a kamarádi si nabrali plno kamení a šišek. Jirka a kamarádi vlezli na strom a čekali až si jednorožec lehne. Jednorožec si lehl a Jirka i kamarádi na jednorožce pustili ze stromu kamení. Jednorožec se ostatních zvířat zeptal: „Co po mě házíte kamení? Zvířata 11

mu odpověděla: „My ti neděláme nic!“ A když se to stalo po třetí, to už se jednorožec rozzlobil a na ostatní zvířata vztekle zařval: „Dejte mi pokoj! Už to bylo po třetí!“ Ale zvířata zase odpověděla: „My ti opravdu nic neděláme.“ Zvířata se začala mezi sebou prát a hádat. Jednorožec se rozeběhl a chtěl zvířata probodnout. Jednorožec se netrefil a zabodl roh do stromu. Jednorožec nemohl roh ze stromu hned vyndat. Jirka s kamarády na nic nečekal, seskočil ze stromu a usekl jednorožci hlavu. Hlavu jednorožce Jirka hodil na ramena a odnesl do zámku. Král uviděl, že Jirka i tento úkol splnil, ale nechtěl Jirkovi dceru dát za ženu. Rádce králi povídá: „Musíme se Jirky zbavit!“ Služebná slyšela, že pan král a rádce se radí o tom, jak Jirku zabijí. Služebné se to nelíbilo, a tak našla Jirku a všechno mu to řekla. Jirka jí na to povídá: „Já se nebojím!“

Slovník pojmů: sto mil

= je jednotka délky užívaná v Anglii,

používá se pro vyjádření větší délky např. v zeměpise; 1 míle = přibližně 1,61 km

pentle

= je stuha nebo stužka s pevnými kraji

z prostého rodu

= znamená, že byl z chudého,

neurozeného rodu

koflík

= je nízká nádoba s ouškem z porcelánu,

jinými slovy: šálek, hrneček, hrníček

jednorožec

= smyšlené zvíře, podobné koni

smrčina

= místo, kde jsou v lese vysázené pouze

smrčky

Král povolal vojáky. Vojáci odvedli Jirku na nádvoří, kde ho chtěli zastřelit. Jirka jednoho z nich poznal a povídá mu: „Hej ty, vojáku! Pohni palcem!“ Voják poslechl, pohnul palcem ze spouště a všechny okolo postříkal. Proud vody byl tak silný, že všichni na chvíli oslepli. Král když konečně uviděl, přiznal prohru a dal Jirkovi svou dceru za manželku. A byla svatba! 12

P OHÁDKA 5

Král Tchoř

Kdysi dávno, před mnoha lety si každá slepičí obec sama vládla. Slepice si mohly hrabat, kde chtěly. Každá obec měla svého staršího kohouta, který obec řídil. Co si slepice vyhrabala, to bylo její. Když na dvoře zakokrhal jeden kohout, začali po něm kokrhat všichni kohouti. Na dvoře panovala kázeň a svornost zároveň. Jednoho dne se přihodilo, že žábám kuňkám se přestal líbit jejich starý systém vlády. Domlouvaly se tak dlouho, až si za svého nového krále zvolily nohatého čápa. Když to uviděli kohouti a slepice, nechtěli zůstat pozadu. Chtěli si také zvolit nového krále. Svolal se sněm a začali rozhodovat, kdo by se měl stát novým králem. Kohouti a slepice se nemohli dohodnout a začali se hádat. Nechtěli, aby jeden z nich vládl nad druhým. Vládnout chtěli všichni. Kohouti

se začali prát, až z nich začalo peří lítat a hřebínky jim krvácely. Poradil jim až starý kohout: „Vyberte si mocného krále z cizí země. Zvolte si pana tchoře, je zubatý, silný a každý se ho bude bát!“ Rada starého kohouta se všem zalíbila. Hned poslali k panu tchoři kohouta s žádostí a smlouvou. Pan tchoř kohouta vyslechl a žádost přijal. Pan tchoř se choval přívětivě a slíbil: „Zachovám všechny Vaše práva, budete svobodní a budu Vás chránit před luňákem.“ Luňák slepicím odnášel děti. Pan tchoř ještě slíbil, že z nejsilnějších kohoutů udělá své královské rádce, komorníky a důstojníky. Všem se moc líbilo, co pan tchoř slíbil a s velikou slávou pana tchoře posadili na svůj královský trůn. Netrvalo to dlouho a pan král tchoř dostal chuť na slepičí krev. Pan tchoř se nechtěl prozradit, proto musel vymyslet na slepice i kohouty lest. Nechal si k sobě zavolat poddaného. Poddaný byl velký a tučný kohout. Pan tchoř se kohouta zeptal: „Necítíš tu něco?“ Kohout králi popravdě odpověděl: „Královská Milosti, ano. Cítím velký smrad!“

13

Na to král tchoř čekal a kohouta za jeho drzost obvinil. Chňapl po kohoutovi, ukousl mu hlavu a vycucal z něj krev. Kohouti ani slepice stále nic netušili a pana tchoře se nebáli. Králi jeden kohout nestačil a zavolal si druhého. Král tchoř se kohouta zeptat na stejnou otázku: „Pověz mi, nesmrdí tady něco?“

Králi nezbylo nic jiného, než se usmát a dát kohoutovi milost.

komorník

= je osobní sluha krále nebo šlechtice

Kohout se ohlédl a uviděl tělo bezhlavého kohouta a krvavá ústa svého krále. Kohout se začal celý strachem třást po celém těle a nemohl promluvit.

poddaný

= byl ve středověku člověk závislý na svém

feudálním pánovi (vrchnosti). Středověká

společnost byla rozdělená na tři vrstvy -

poddané, šlechtu a duchovenstvo (církev).

Poddaní byli nejpočetnější skupinou, neměli

žádný velký majetek a hospodařili na pronajaté půdě od vrchnosti.

Král tchoř se rozzlobil, že kohout neodpovídá a řekl: „Proč se třeseš? Nemáš dobré svědomí? Pověz mi, co cítíš!“

Slovník pojmů: svornost

= vzájemná podpora, jiným slovem např.

solidarita, soudržnost

Luňák

= je dravec, je velký asi jako káně lesní

Kohout odpověděl slabím hlasem: „Královská Milosti, cítím krásnou vůni.“ Král se rozzuřil a vykřikl: „Zrádce! Lžeš! Chceš mě lichotit.“ Král vyskočil, chňapl kohouta, ukousl mu hlavu a vycucal mu krev. Král tchoř už byl najedený, ale hra s kohouty ho bavila. Povolal si král ještě jednoho kohouta. Kohout byl ale chytrák, a tak když viděl dvě bezhlavá těla svých kamarádů a na královských vousech krev, nedal na sobě nic znát. Byl klidný a královské Milosti se uklonil a na otázku odpověděl: „ Odpusťte královská Milosti, včera jsem dostal rýmu a dneska nic necítím!“ 14

P OHÁDKA 6

O třech pradlenách

Byla jedna chudá vdova a ta měla jednu dceru. Dcera se jmenovala Liduška. Matka s dcerou pracovaly jako přadleny. Liduška byla moc hezká a hodná, ale byla také líná. Liduška se pokaždé u kolovrátku rozplakala. Liduška příst ani pořádně neuměla. Matce to bylo velice líto. Jednou se matka tak rozzlobila, že dala dceři pohlavek. Liduška se dala do takového velikého pláče a křiku, že to bylo slyšet i venku. V tu chvíli jela zrovna okolo chalupy královna. Královna uslyšela ten hrozný pláč a nechala kočár zastavit. Potom z kočáru slezla a vešla do chalupy. V chalupě uviděla Lidušku, jak pláče, zeptala se jí: „Copak se ti stalo, milé dítě?“

Liduška odpověděla: „Ach ouvej, maminka mě bila!“ Královna se obrátila k matce a ptala se jí: „Proč biješ to milé děvče?“ Matka nevěděla, co má královně hned odpovědět a styděla se za svou línou dceru. Pak ale řekla: „Milá královno, mám s ní veliké trápení. Dcera nechce dělat nic jiného než jen příst na kolovrátku a seděla by u toho kolovrátku třeba celý den i celou noc. Dnes mě už rozzlobila a tak jsem jí dala pohlavek, proto teď tolik pláče.“ To se královně zalíbilo, protože předení byla její velká radost. I řekla královna matce: „Když vaše dcera tak ráda přede, dejte mi ji s sebou do zámku, já se o ni postarám. Mám na zámku plno krásného lnu. Za práci Lidušku dobře odměním!“ Matka se zaradovala a poslala dceru s královnou na zámek. Na zámku vzala královna Lidušku za ruku a vedla ji do tří pokojů. Pokoje byly plné krásného lnu, od podlahy až po strop. Len se leskl jako zlato a stříbro a byl měkký jako hedvábí. Královna řekla Lidušce: „Buď pracovitá dceruško, když všechen len spředeš, dám ti svého syna za manžela a ty se staneš královnou.“ Potom Lidušce přinesli krásný kolovrátek ze slonové kosti a se zlatými pery a veliký koš cívek ze žluté, navoněné třtiny. Liduška zůstala v pokoji s kolovrátkem a lnem sama. Liduška si sedla k oknu a dala se zase do pláče. Pokoj byl plný lnu – od podlahy až ke stropu. Tolik lnu nemohla Liduška upříst ani za sto let. Nerada předla, a tak seděla a plakala celou noc a nehnula ani rukou ani nohou. V poledne se přišla královna podívat, kolik lnu už Liduška upředla. Udiveně královna koukala, když viděla, že Liduška 15

neupředla ani nit. Liduška se vymlouvala, že se jí stýskalo po mamince a pro pláč nemohla nic vzít do rukou. Královna jí to uvěřila a řekla: „Nic si z toho nedělej, Liduško, zítra budeš ještě pracovitější a potom dostaneš mého syna.“ Královna odešla a Liduška si zase sedla k oknu a nic nedělala. Druhý den v poledne se zase královna přišla na Lidušku podívat, ale zamračila se, když viděla, že Liduška zase nepracovala. Liduška se znovu vymlouvala: „Od toho pláče mě bolela hlava, a proto jsem nemohla přást.“ Královna Lidušce uvěřila, ale když odcházela, řekla: „Měla bys, Liduško, začít pracovat, jestli chceš mého syna za manžela!“ Liduška si kolovrátku ani nevšimla, seděla si u okna a koukala z něj ven. Třetí den v poledne královna otevřela dveře. Rozhněvala se, když uviděla, že Liduška nic neudělala. „Dnes je to naposledy! Jestli zítra nebude nic upředeno, nedostaneš už nikdy mého syna za manžela a já tě nechám zavřít do tmavé věže, kde je plno žab, hadů a štírů. A ty, Liduško, v té věži zemřeš hladem, abys mě již nikdy víc nepodvedla a nebyla líná!“ Královna se otočila, bouchla dveřmi a odešla. Lidušce začalo být úzko! Na čele jí strachy vyrážel studený pot, ale co měla dělat? I sedla si Liduška konečně ke kolovrátku a začala příst. Za chvíli práce nechala a šla si zase sednout k oknu a plakala a plakala. Najednou někdo zaklepal na okno. Liduška vykoukla z okna a venku uviděla stát tři staré ošklivé babky. První babka měla pysk veliký, že jí visel přes bradu. Druhá babka měla palec pravé ruky tak široký, že nebyla vidět dlaň. Třetí babka měla

pravou nohu rozšlapanou, jakoby ji nohu někdo cepem rozmlátil. Liduška se jich lekla, když je v okně uviděla a odskočila. Babičky se na Lidušku usmívaly a rukou ji pobízely, aby otevřela okno a nebála se jich. „Dobrý večer, krásná dívko,“ řekly babičky, „proč tolik pláčeš?“ Liduška jim odpověděla: „Jakpak nemám být smutná a plakat, když všechen ten len, co tu vidíte, musím sepříst!“ Liduška babičkám všechno řekla, co se jí přihodilo, i to, co jí královna slíbila, když všechen ten len sepřede. „Ale není mi to nic platné, když to nikdy sepříst nemohu!“ Babičky se usmály a Lidušce řekli: „Slib nám Liduško, že nás pozveš na svoji svatbu a posadíš si nás vedle sebe u stolu. Ale nesmíš se za nás před hosty stydět. A my ti teď pomůžeme len sepříst.“ Liduška souhlasila a pustila babičky rychle oknem do pokoje. Potom šla Libuška spát a nechala babičky pracovat. Babička s velkým palcem táhla vlákno, Babička s dlouhým pyskem vlákno olizovala a hladila. Třetí babička s velkou nohou šlapala na kolovrátek, aby se točil. Ráno se Liduška probudila, vstala a uviděla před sebou hromadu překrásné, rovné a tenké příze namotané na cívkách. Lnu již bylo v pokoji také méně. Babičky ráno musely odejít, ale Lidušce slíbily, že večer zase přijdou. V poledne se přišla královna podívat, jestli Liduška už začala pracovat. Královna uviděla hromadu překrásné příze, nestačila se divit, jak to mohla Liduška stihnout. Usmála se a pochválila Lidušku za pilnost. Jen co se začalo stmívat, byly už babičky u 16

okna a ťukaly na Libušku. Libuška je pustila dovnitř a šla spát. A tak to bylo každou noc: večer babičky přišly a ráno zase odešly. Len ubýval víc a víc až byl pokoj prázdný. Potom se daly babičky do lnu ve druhém pokoji. Když byl prázdný i druhý pokoj, začala královna připravovat svatbu. Nakonec byl prázdný i třetí pokoj. Libuška babičkám děkovala za pomoc. Babičky jí odpověděly: „Jen nezapomeň, co jsi nám za to slíbila!“ Mladý princ měl z pracovité nevěsty velkou radost, a proto se jí zeptal: „Libuško, máš nějaké přání? Rád ti ho splním!“ Libuška si vzpomněla: „Ano, mám doma tři staré tetičky, jsou velmi chudé a prosté. Udělalo by mi velkou radost, kdyby mohly přijít na mou svatbu.“ Mladý král i královna souhlasili. V den svatby, když už si hosté sedali ke stolu na židli, otevřely se dveře a v nich se objevily tři staré babičky. Babičky na sobě měly staré srandovní oblečení. Libuška babičky uviděla, zvedla se od stolu a utíkala k nim. „Vítám vás, milé tetičky, vítám vás! Posaďte se tady za stolem vedle mne.“ Hosté koukali jeden na druhého a chtěli se začít nahlas smát, ale báli se krále. Král i královna zčervenali. Král i královna ale nemohli nevěstě nic říci, protože nevěstě dovolili tety na svatbu pozvat. U oběda Liduška sama babičky obsluhovala, nalévala jim pití a dávala jídlo na talíř. Po obědě vstal mladý král od stolu a šel k první babičce: „Babičko, proč máte tak velikou nohu?“ Ta odpověděla: „Od předení, chlapče, od předení.“

Král šel k druhé babičce a také se jí zeptal: „Babičko, od čeho máte tak placatý palec?“ I druhá babička mu odpověděla: „ Od předení, chlapče, od předení.“ Nakonec král přišel k třetí babičce a i jí se zeptal na stejnou otázku: „Milá babičko, od čeho máte tak velký pysk?“ Třetí babička odpověděla: „Od předení, chlapče, od předení.“ Mladý král se tak lekl a nařídil Libušce, aby se do své smrti se už nikdy žádného přádla nedotkla! Aby také neměla takovou placatou nohu, široký palec, a tak ošklivý dlouhý pysk přes bradu! Potom se babičky ztratily a žádný nevěděl kam. Liduška kdykoliv si na babičky vzpomněla, znovu jim děkovala.

Slovník pojmů: přadleny

= předla ze lnu nit

kolovrátek

předení

= přadleny pracovní nástroj, sloužil k předení = neboli spřádání vláken

len

= je rostlina, ze které se tkaním vyrábí látka

pysk

= ret (velký ret)

cep

= je zemědělské nářadí a používal se na

mlácení obilí

příze

= je nit, upředená ze lnu

17

P OHÁDKA 7

Otesánek

Najednou se začal pařízek v peřince hýbat, otáčet hlavou a křičet: „Mámo, já bych jed!“ Žena se začala radovat, položila dítě do postele a běžela vařit kaši. Když kaši uvařila, Otesánek ji všechnu snědl a zas křičel: „Mámo, já bych jed!“ Žena odpověděla: „Počkej, děťátko, počkej, hned ti přinesu!“

Byl jeden muž a jedna žena. Společně bydleli na konci vesnice pod lesem. Muž i žena byli chudí. Muž pracoval jako nádeník a žena jako přadlena. Oba si moc přáli děťátko. Jednoho dne ráno kopal muž v lese pařezy. Vykopal malý pařízek, který vypadal jako malé dítě. Měl hlavičku, tělo, ručičky i nožičky. Muž pařízek upravil, aby se ještě více podobal dítěti a přinesl pařez domů. Podal pařez své ženě a povídá: „Tady máš, co jsi chtěla – dítě Otesánka. Můžeš si ho chovat.“ Žena pařez zavinula do peřinky, houpala ho a zpívala mu: „Hajej, dadej, hajej, Otesánku malej! Až se vzbudíš, hošíčku, Uvařím ti kašičku:

Doma už nic k jídlu nebylo, proto žena běžela k sousedce. Sousedka ženě půjčila plný hrnek mléka. Žena přinesla Otesánkovi mléko. Otesánek pil až hltal a když mléko vypil, křičel zas. Žena se divila: „To dítě ještě nemáš dost?“ Žena tedy šla a vydlužila si ve vsi pecen chleba. Doma chleba položila na stůl a šla ven dát na oheň vodu na polévku. Otesánek uviděl chleba na stole. Vyskočil z peřiny, skočil na židli a bochník snědl. Otesánek zase křičel: „Mámo, já bych jed!“ Máma přišla do světnice a nestačila koukat. Otesánek stál v koutě a vypadal jako kadečka. Žena vyděšeně povídá: „Otesánku, snad si ten bochník nesnědl?“ Otesánek na to: „Sněd, mámo – a tebe sním taky!“ Otesánek otevřel hubu a máma byla v něm. Přišel domů táta, vešel do dveří a Otesánek už na něj volal: „Táto, já bych jed!“ Táta Otesánka nejdřív nepoznal. Lekl se ho a řekl: „Kde je máma?“ Otesánek mu odpověděl: „Sněd jsem ji – a tebe taky sním.“ Otevřel hubu a tátu snědl.

Hajej, dadej, hajej!“ 18

Otesánek měl stále větší a větší hlad. V chalupě už nic nebylo, vydal se tedy Otesánek do vsi. Po cestě potkal děvečku. Ta vezla z pole plný trakař jetele. Děvečka mu povídá: „Ty jsi toho musel sníst, když máš tak velké břicho.“ Otesánek děvečce odpověděl:

mámu, tátu, děvečku s jetelem – a tebe taky sním!“

„Jed jsem, sněd jsem: kaši z rendlíka, hrnek mléka, pecen chleba, mámu, tátu – a tebe taky sním!“

Jen to Otesánek dořekl, přiskočil k děvečce a celou ji i s trakařem spolkl. Šel dál a potkal sedláka, co vezl z louky seno. Otesánek mu vstoupil do cesty, aby zastavil koně. Rozzlobený sedlák vstal a chtěl Otesánka praštit bičem. Otesánek si ho nevšímal a povídal mu:

Otesánek otevřel hubu a sedlák i s koňmi a s vozem byli v jeho břiše. Potom Otesánek dorazil na pole, kde pasák pásl prasata. Otesánek na ně dostal chuť a než se pasák nadál všechny je Otesánek spolykal. Dál uviděl ovčáka jak na úhoru pase stádo ovcí. Otesánek povídá sám sobě: „Když jsem toho tolik snědl, tak ovčáka taky ještě sním!“ Otesánek šel a všechny je do sebe vházel: ovce, ovčáka i se psem Voříškem. Otesánek byl čím dál tlustší a měl čím dál větší hlad. Otesánek přišel k dalšímu poli a uviděl babičku okopávat zelí. Otesánek se nerozmýšlel, šel a začal zelí polykat. To se nelíbilo babičce, která mu povídá: „Otesánku, to mi chceš všechno zelí sníst? Snědl jsi toho už dost!“ Otesánek jí na to odpověděl:

„Jed jsem, sněd jsem:

„Jed jsem, sněd jsem:

kaši z rendlíku,

kaši z rendlíku,

hrnek mléka,

hrnek mléka,

pecen chleba,

pecen chleba, 19

mámu, tátu,

Slovník pojmů:

děvečku s jetelem,

nádeník

= je pomocný dělník najímaný na práci (na den)

sedláka se senem,

přadlena

= pracovala tak, že na kolovrátku vytvářela ze lnu

nebo konopí nit

pasáka s prasaty, ovčáka s jehňaty – a tebe taky sním!“

vydlužila

= půjčila na dluh pecen

= je bochník chleba

kadečka

= je přirovnání, že byl veliký a kulatý jako sud Otesánek chtěl babičku sníst, ale babička ho rychle uhodila motyčkou do břicha a rozpárala Otesánkovo velké břicho. Otesánek spadl na zem a byl mrtev. Z rozpáraného břicha najednou vyskočil pes Voříšek, za ním ovčák s ovcemi, prasata s pasákem, koně s vozem sena a sedlákem. Za vozem vyjela z břicha děvečka s jetelem a za ní vyšli muž se ženou a drželi v ruce pecen chleba.

děvečka

= je dívka pracující na statku jako pomocná síla trakař

= dřevěný vozík s jedním kolečkem

rendlík

= je hrnec pasák

= je muž hlídající dobytek pasoucí se volně na louce

úhor

= louka nebo pole nechané ladem (část pozemku,

která se nechá jeden rok odpočinout a nic se na něj neseje ani nesází, pouze se na něm pase dobytek)

motyčka

= nástroj vhodný pro okopávání rostlin na zahradě

20

POHÁDKA

8

Raráš a šetek

V Běcharech žil sedlák, kterému všichni říkali kmotr Palička. Kmotr Palička šel do Kopidlna na trh. Na poli našel pod hruškou kuře. Kuře bylo celé černé a mokré od deště. Kuře se třáslo zimou a típalo. Kmotr Palička dal kuře pod bundu a šel s ním domů. Doma pak dal kuře ke kamnům, aby uschlo. Když kuře uschlo, dal ho kmotr Palička mezi své slepice na dvůr. V noci se kmotr Palička probudil a uslyšel, jak v komoře něco šramotí a mluví: „Pantáto, přinesl jsem vám brambory!“ Hlas zněl napůl jako lidský a napůl jako slepičí. Kmotr Palička vyskočil z postele a běžel do komory. V komoře uviděl ohnivé kuře a tři hromádky brambor. „Neplecho!“ odplivl si vyděšený sedlák, bouchl s dveřmi a šel si lehnout. Sedlák do rána nespal, věděl, co si přinesl domů. Ráno kmotr Palička vstal a všechny ty brambory vyhodil do hnoje. Druhou noc sedlák zase slyší: „Pantáto, přinesl jsem vám pšenici, žito, ječmen!“ Sedlák se už do komory nešel podívat.

Věděl, kdo to mluví, ležel v posteli, třásl se strachem a modlil se: „Pane bože, vysvoboď mě od všeho zlého!“ a jen co začalo svítat, sedlák vzal lopatu a všechno obilí vyházel pryč, aby tam ani zrníčko nezůstalo. Brzy si i sousedé všimli, že se u kmotra Paličky děje něco divného. Ve vsi se pomalu začalo šířit, že se kmotr Palička upsal čertu. Sedlák z toho byl nešťastný. Sedlák sousedům všechno řekl a prosil sousedy o radu. Jeden mladý sedlák mu hned radil: „Zabijte ho, potvoru!“ Sám popadl polínko a po kuřeti ho hodil. Černé kuře mu vyskočilo na ramena, klovalo ho a volalo: „Já jsem raráš! – Raráš! – Raráš!“ Druhý soused dostal jiný nápad: „Kmotře Paličko, odstěhujte se. Raráš zůstane v chalupě.“ Kmotru Paličkovi se tento nápad líbil a hned se ptal, kdo by koupil jeho chalupu. Ale chalupu s rarášem nikdo nechtěl. Palička se chtěl raráše zbavit. Prodal obilí a prodal dobytek. Ve druhé vsi si koupil novou chalupu a stěhoval se tam. Když měl všechno připravené na voze k odstěhování, šel a svou starou chalupu zapálil. Naposledy se na starou chalupu podíval, jak hoří a řekl: „Shoř si tam, potvoro!“ V tom se z vozu ozvalo: „Che, che, che!

21

Už se stěhujem, už tu nebudem,

už tu nebudem, už odtud půjdem;

už tu nebudem, už se stěhujem,

už se stěhujem: jinde krást budem!“

Palička se ohlédl a uviděl, jak vzadu na krabici sedí černé kuře, třepetá křídly a zpívá. Palička byl nešťastný, nevěděl už, co má dělat. Napadlo ho: „Raráš by mohl odejít sám. Zkusím ho dobře krmit.“ Nařídil ženě: „Dávej rarášovi talíř dobrého mléka a k mléku tři buchty.“ Raráš se měl u Paličky dobře a nikam se mu nechtělo. Jednou večer přišel pacholek z pole domů a vidí na schodech tři buchty. Pacholek měl hlad a povídá si: „Lepší když tu buchtu sním já, nežli ta obluda raráš.“ Jen co pacholek buchtu snědl, přiletěl raráš, sedl si mu na ramena a křičel: „Jedna bušta! – druhá bušta! – třetí buštu Vašek sněd!“ A ještě Vaška po každém slově klovl do zad. Ráno Palička našel pacholka Vaška celého potlučeného. Nemohl se skoro ani hýbat. Palička šel raráše prosit, aby se odstěhoval. Raráš se zachechtal a řekl: „Dones mne tam, kde jsi mne vzal. Nebude se mi po tobě stýskat!“ Sedlák kuře popadl a odnesl ho pod hrušku tam, kde ho našel a raráš ho už nechal být.

II

V Načeradci žila šafářka a ta měla šetka. A jak ta šafářka toho šetka dostala? Jednou přišel k šafáři člověk, co prodával starou ručnici. Šafář ji nechtěl koupit. Povídá: „Nemám peněz na utrácení, a co bych s ní dělal?“ Člověk ručnici prodával jen za tři grešle. Šafář nakonec svolil, dal tři grešle a ručnice byla jeho. V noci se ale ručnice ztratila a místo ní se v komoře objevil šetek. Šetek si často lehal na peci za kamna a viděli ho jen šafářka a jedna děvečka. Šafářka měla šotka ráda a každý den mu dávala misku smetany, aby šotek dobře sloužil. Když děvečka míchala v hrnci šustku (škubánky), šetek se posadil vedle ní. Jen co se děvečka ohlédla, šetek si smočil v hrnci prst a olízl ho. Děvečka to uviděla a plácla šetka vařečkou po ruce: „Táhneš, neplecho! Nestrkej mi do hrnce ruce!“ Šetek si to nenechal líbit a děvečce se pomstil. Roztrhal jí nové střevíčky, co dostala od šafářky. Děvečka když to uviděla, rozplakala se a šla to šafářce žalovat. Šafářka chtěla šetka potrestat. Šla za šetkem, ale střevíce byly zase celé! Pacholci a děvečky se šetka báli, protože na ně všechno žaloval šafářce. Proto ve vsi řekli, že šafářka má doma šetka. Brzy si o tom povídala celá vesnice. Šafářku to mrzelo, co se o ní ve vsi povídá a tak se chtěla šetka zbavit. Někdo jí poradil: „Řekněte si, šafářko člověku, který vám šetka prodal za tři groše. Ten člověk vám šetka vyžene.“ Šafářka poslechla. Sehnala muže, který ji šetka prodal. Poprosila ho ať šetka vyžene. Tak ten muž vzal mouku a všude po chalupě ji vysypal, potom volal na šetka. Šetek křičel, nikam se mu nechtělo, ale nakonec odejít 22

musel. V mouce se objevily stopy a ty stopy utíkaly nahoru po schodech až k vikýři. Byly to stopy šetka, jak utíkal z chalupy pryč. Pak už nikdy šafářka šetka neviděla.

pacholkovi také pomstil. Když pacholek pásl ovce na louce, šetek mu do vlasů zamotal celou kupku sena. Pacholek začal křičet, přiběhli mu na pomoc ostatní chlapi, ale seno mu z vlasů nešlo vyndat, jak bylo do vlasů zacuchané. Pacholek se musel dát do hola ostříhat a šetek? Ten se mu pokaždé pomísval: „Che, che – plešatej – plešatej!“

III V Liběnicích v ovčárně žil taky raráš. Rarášovi říkali šetek. Vypadal jako malý chlapec a měl na rukou i nohou pazourky. Byl veselý a rád zlobil psy, kočky i děvečky a pacholky. Všechno na ně prozradil, proto se všichni báli, aby jim neudělal něco zlého. Za dobu, co byl šetek v ovčárně, nebyla ani jedna ovce nemocná. V zimně šetek rád seděl na kamnech a ohříval se. Pokaždé když do chalupy přišla děvečka a nesla škopek, šetek jí do škopku skočil. Jednou děvečka šetka napálila. Nalila do škopku vařící vodu a šla s ním do chalupy. V tom šetek hup! Skočil z kamen do škopku a v tom okamžení byl zas venku a křičel bolestí. Děvečka se tomu nahlas smála, ale šetek to děvečce brzy oplatil. Šetek zapletl dívku do žebříku, když lezla na půdu. Dívka se nemohla sama z žebříku vymotat. Dívka musela zavolat o pomoc. Z žebříku dívku vypletli až pacholci. Šetek také naschvál v noci budil psy, aby štěkali a děvečka i pacholek tak nemohli spát. Pacholek se rozzlobil, šel a šetka ze žebříku shodil mezi psy. Psy šetka nepřivítali s radostí a málem šetka zakousli. Šetek se

Slovník pojmů: Běchary

= je název vesnice

trh

zboží.

= původní význam tohoto slova znamená:

vyhrazené místo, kde se pravidelně scházeli

lidé a vyměňovali peníze za zboží nebo zboží za

típat

= znamená vydávat slabé vysoké zvuky (pípat)

komora

potravin

= oddělená, tmavá a chladnější místnost

v domě nebo bytě, používaná pro uschovávání

šramotit

= nebo jinak také šustit, chrastit, vyvolávat

praskavý zvuk

pantáta

= toto slovo vzniklo ze dvou slov: pan táta –

oslovení, které se dříve používalo na vesnici

(označení pro hospodáře) ; dnes takto můžeme označit tchána

23

raráš

= malý čertík, pohádkový duch / démon,

ďáblík, ale míval ptačí podobu

pacholek

= nebo také čeledín, pomocník, mladík, mladý muž, neženatý, chasník

Načeradec

= je název vesnice

šafářka/šafář

= šafářka byla manželka šafáře. Šafář

organizoval a dohlížel na jednotlivé práce

čeledi stanovené vlastníkem nebo správcem

statku. Byl hospodářem statku. Mezi práce na které dohlížel, patřilo například obdělávání

polí nebo chov dobytka a drůbeže.

šetek

= obdobný význam jako raráš, zlobivý domácí skřítek (ďáblík)

ručnice

= byl druh pušky, flinta

grešle

= je to stará drobná mince (původně německá stříbrná mince ražená od roku 1559. V Čechách byla stříbrná grešle o průměru 16,4 mm a

hmotnosti 0,73 g poprvé ražena roku 1624)

děvečka

= děvče, svobodné děvče, které pracovalo na

statku

šustka

= nebo jinak také kucmoch či škubánky

(placky z brambor)

střevíčky

vikýř

= je nadstřešní konstrukce, která slouží k

prosvětlení a provětrání prostoru

pod střechou. Z toho důvodu mají vikýře u

obytných domů obvykle okno. Vikýř současně zvětšuje použitelný obytný prostor pod

střechou.

Liběnice

= je název vesnice

ovčárna

= neboli salaš, chlév pro ovce

pazourky

= dlouhé kostnaté prsty

škopek

= druh nádoby, která se používala na mytí

(jiným slovem také lavor, vědro)

= dámské boty na podpatku 24

P OHÁDKA 9

Rozum a štěstí

Potkalo se Štěstí s Rozumem na dřevěné lávce. Štěstí povídá: „Vyhni se mi!“ Rozum byl nezkušený a odpověděl: „Proč bych se ti vyhýbal? Jsi snad lepší než já?“ Štěstí mu odpovědělo: „Lepší je ten, kdo víc dokáže! Podívej se na toho selského syna.“ Ukázalo Štěstí prstem, aby Rozum viděl, o kom mluví. Selský synek jménem Vaněk oral pole. Štěstí dál povídá Rozumu: „Vejdi Vaňkovi do hlavy a budeš li lepší než já, uhnu se ti z cesty kdykoliv a kdekoliv.“ Rozum souhlasil a vešel chlapci do hlavy. Vaněk ucítil, že má v hlavě rozum a začal rozumovat: „Proč já bych měl chodit za pluhem? Mohu pracovat jinak a lépe!“ Vaněk nechal orání, položil pluh a odešel domů. Doma Vaněk povídá svému otci: „Tatínku, práce sedláka se mi nelíbí, budu se učit zahradníkem.“ Tatínek na syna kouká a kroutí hlavou: „Copak jsi synku ztratil rozum?“ Nakonec mu povídá: „Když chceš, běž do světa a uč se zahradníkem. Chalupu po tobě dostane tvůj mladší bratr.“ Vaněk šel do království a tam se začal učit

zahradníkem. Vaněk nechtěl zahradníka poslouchat a chtěl si dělat vše po svém. Zahradník se rozzlobil. Zahradník uviděl, že Vaněk pracuje dobře a řekl mu: „Vaňku máš rozumu víc než já. Nechám tě zahradničit samotného.“ Královská zahrada byla brzy moc krásná. Král s královnou a se svou jedinou dcerou se chodili často do zahrady procházet. Královská dcera byla velmi půvabná, ale od dvanácti let nepromluvila ani jedno slovo. Král byl z toho smutný a vyhlásil: „Kdo mou dceru naučí mluvit, ten se stane jejím manželem!“ Přihlásilo se mnoho princů a králů, ale žádný z nich princezně hlas nevrátil. Vaněk si pomyslel: „Proč bych to také nezkusil? Třeba se mi povede princezně řeč vrátit.“

25

A hned se ohlásil u krále. Král s rádci Vaňka odvedli k princezně do pokoje. Princezna měla v pokoji i svého malého psa. Pes byl šikovný. Pes všemu rozuměl. Vaněk si princezny nevšímal a začal mluvit na psa: „Slyšel jsem pejsku, že jsi šikovný. Prosím tě pejsku o jednu radu. Byli jsme tři tovaryši: jeden byl řezbář, druhý byl krejčí a třetí jsem já. Jednou jsme šli lesem a museli jsme v něm zůstat přes noc. Zapálili jsme si oheň na ochranu před zlými vlky, a potom jsme se střídali v hlídání. První hlídal řezbář. Aby neusnul, vzal si špalek a vyřezal z něho dívku. Když ji celou vyřezal, probudil krejčího. Řezbář mu povídá: ,Aby mi rychleji utíkal čas, vyřezal jsem si dívku ze dřeva. Jestli chceš krejčí, můžeš jí ušít šaty.´ Krejčí si vyndal nůžky, jehlu a nit. Zvolil si správný střih a dal se došití. Když byly šaty hotové, dívku do nich oblékl. Potom vzbudil mě, abych šel hlídat. Zeptal jsem se krejčího: ,Co je to?´ Krejčí mi odpověděl: ,Jak vidíš Vaňku, řezbář aby neusnul, vyřezal dívku ze dřeva. Já jsem dívku oblékl. Ty můžeš dívku naučit mluvit.´ Naučil jsem ji skutečně do rána mluvit. Ráno jsme se všichni pohádali. Každý chtěl dívku mít. Řezbář povídá: ,Já dívku vyřezal.´ Krejčí: ,Já dívce ušil a oblékl šaty.´ A já dívku naučil mluvit. Pověz mi pejsku, komu z nás dívka patří?“ Pes mlčel, ale místo psa odpověděla královská dcera: „Přece tobě Vaňku dívka patří. Co s ní bez života? Co s oblečením bez řeči? Ty jsi dal dívce ten největší dar: život a řeč. Proto patří dívka tobě!“ Vaněk princezně povídá: „Právě jsi rozhodla, sama o sobě princezno. I tobě jsem dal znovu řeč a nový život. Také mi teď právem patříš.“

Královský rádce Vaňkovi řekl: „Vyber si jinou odměnu, princeznu nedostaneš. Jsi prostého rodu, a proto si princeznu nemůžeš vzít!“ Král mu na to odpověděl: „Vezmi si za odměnu zlata, kolik chceš!“ Vaněk chtěl ale princeznu, a tak králi odpověděl: „Královské slovo je zákon. Když i sám král nedodrží, co slíbil, nebude ho poslouchat nikdo! A proto mi král musí svou dceru dát!“ Rádce zavolal: „Stráže, svažte ho!“ a král dodal: „Mečem mu setněte hlavu!“ Stáže Vaňka svázali a vedli na popravu. Na místě už ale na Vaňka čekalo Štěstí. Štěstí řeklo tajně Rozumu: „Podívej, jak s tebou ten chlapec dopadl. Má přijít o hlavu! Ustup, ať já vejdu na tvé místo!“ Štěstí vstoupilo Vaňkou do hlavy. V tom se katovi zlomil meč. Kat nemohl Vaňkovi useknout hlavu. Kat odešel pro nový meč. V tom přijel pro Vaňka královský kočár. Královská dcera řekla otci: „Své královské slovo musíš dodržet! Králi udělej z Vaňka knížete. Vaněk už nebude z prostého rodu.“ Král udělal z Vaňka knížete a poslal pro něj královský kočár. Místo Vaňka potom kat popravil toho rádce, co špatně radil. A byla svatba. Když se měl potom znovu potkat Rozum se Štěstím, raději Rozum sklopil hlavu a utíkal na stranu. A proto se od té doby Rozum Štěstí vyhýbá.

26

Slovník pojmů: lávka

= je to lehká most nebo můstek, určená

většinou jen pro chodce nebo cyklisty

selský syn

= syn sedláka (chalupníka), z vesnice

orat pole

= pracovat na poli (rozrývat hlínu na poli -

dříve pomocí pluhu, dnes traktorem)

rozumovat

= přemýšlet nad něčím, uvažovat

půvabná

= krásná, okouzlující, líbezná

tovaryš

= byl učeň, který musel úspěšně splnit

tovaryšské zkoušky, aby mohl samostatně

pracovat

řezbář

= živil se vyřezáváním soch ze dřeva

krejčí

= živil se šitím šatů a obleků

špalek

= kláda, poleno, větší kus dřeva

prostého rodu

= obyčejného, neurozeného nebo také chudého

rodu kníže

= je člen vznešené rodiny, je to urozený pán,

vladař

27

Bědovat = naříkat, stěžovat si nebo lamentovat

Související glosářové termíny Sem přetáhněte související termíny

Index

Hledat termín

Kapitola 1 - Hrnečku, vař!

Běchary = je název vesnice


Index

Hledat termín

Kapitola 1 - Raráš a šetek

Cep = je zemědělské nářadí a používal se na mlácení obilí


Index

Hledat termín

Kapitola 1 - O třech pradlenách

Děvečka = je dívka pracující na statku jako pomocná síla


Index

Hledat termín

Kapitola 1 - Otesánek

Grešle = je to stará drobná mince (původně německá stříbrná mince ražená od roku 1559. V Čechách byla stříbrná grešle o průměru 16,4 mm a hmotnosti 0,73 g poprvé ražena roku 1624)


Index

Hledat termín


Hospodář = byl správce chalupy (majitel chalupy), sedlák


Index

Hledat termín

Kapitola 1 - Jezinky

Hůrka = malá hora spíš kopec


Index

Hledat termín


Jednorožec = smyšlené zvíře, podobné koni


Index

Hledat termín

Kapitola 1 - Jirka s kozou

Jezinka = nebo také víla. Jezinky byly krásné, žily v lesích u vody a topily lidi nebo je sváděly z cest


Index

Hledat termín


Kadečka = je přirovnání, že byl veliký a kulatý jako sud


Index

Hledat termín


Kníže = je člen vznešené rodiny, je to urozený pán, vladař


Index

Hledat termín

Kapitola 1 - Rozum a štěstí

Koflík = je nízká nádoba s ouškem z porcelánu, jinými slovy: šálek, hrneček, hrníček


Index

Hledat termín


Kolovrátek = přadleny pracovní nástroj, sloužil k předení předení


Index

Hledat termín


Komora = oddělená, tmavá a chladnější místnost v domě nebo bytě, používaná pro uschovávání potravin


Index

Hledat termín


Komorník = je osobní sluha krále nebo šlechtice


Index

Hledat termín

Kapitola 1 - Král Tchoř

Krejčí = živil se šitím šatů a obleků


Index

Hledat termín


Lávka = je to lehká most nebo můstek, určená většinou jen pro chodce nebo cyklisty


Index

Hledat termín


Len = je rostlina, ze které se tkaním vyrábí látka


Index

Hledat termín


Liběnice = název vesnice


Index

Hledat termín


Luňák = je dravec, je velký asi jako káně lesní


Index

Hledat termín


Motyčka = nástroj vhodný pro okopávání rostlin na zahradě


Index

Hledat termín


Načeradec = název vesnice


Index

Hledat termín


Nádeník = je pomocný dělník najímaný na práci (na den)


Index

Hledat termín


Náves = prostor uprostřed vesnice, malé náměstí


Index

Hledat termín


Nocleh = přenocovat, přespat, ubytování na noc


Index

Hledat termín

Kapitola 1 - Dobře tak, že je smrt na světě

Orat pole = pracovat na poli (rozrývat hlínu na poli - dříve pomocí pluhu, dnes traktorem)


Index

Hledat termín


Orat pole . = pracovat na poli (rozrývat hlínu na poli - dříve pomocí pluhu, dnes traktorem)


Index

Hledat termín


Ovčárna = neboli salaš, chlév pro ovce


Index

Hledat termín


Pacholek = nebo také čeledín, pomocník, mladík, mladý muž, neženatý, chasník


Index

Hledat termín


Pantáta = toto slovo vzniklo ze dvou slov: pan táta – oslovení, které se dříve používalo na vesnici (označení pro hospodáře) ; dnes takto můžeme označit tchána


Index

Hledat termín


Pasák = je muž hlídající dobytek pasoucí se volně na louce


Index

Hledat termín


Pazourky = dlouhé kostnaté prsty


Index

Hledat termín


Pecen = bochník chleba


Index

Hledat termín


Pentle = je stuha nebo stužka s pevnými kraji


Index

Hledat termín


Poddaný = byl ve středověku člověk závislý na svém feudálním pánovi (vrchnosti). Středověká společnost byla rozdělená na tři vrstvy - poddané, šlechtu a duchovenstvo (církev). Poddaní byli nejpočetnější skupinou, neměli žádný velký majetek a hospodařili na pronajaté půdě od vrchnosti.


Index

Hledat termín


Pohostinnost = je vlastnost člověka, který poskytne jídlo a pití zadarmo z vlastní vůle


Index

Hledat termín


Prostý rod = obyčejného, neurozeného nebo také chudého rodu


Index

Hledat termín


Přadlena = předla ze lnu nit


Index

Hledat termín


Příst = spřádat vlákna


Index

Hledat termín


Příze = je nit, upředená ze lnu


Index

Hledat termín


Půvabná = krásná, okouzlující, líbezná


Index

Hledat termín


Pysk = ret (velký ret)


Index

Hledat termín


Raráš = malý čertík, pohádkový duch / démon, ďáblík, ale míval ptačí podobu


Index

Hledat termín


Rendlík = hrnec


Index

Hledat termín


Robota = práce (dříve sedláci pracovali pro své pány), byla to často těžká práce na poli


Index

Hledat termín


Rozumovat = přemýšlet nad něčím, uvažovat


Index

Hledat termín


Ručnice = byl druh pušky, flinta


Index

Hledat termín


Řezbář = živil se vyřezáváním soch ze dřeva


Index

Hledat termín


Sednice = obytná místnost ve venkovské nebo selské chalupě


Index

Hledat termín


Selský syn = syn sedláka (chalupníka), z vesnice


Index

Hledat termín


Selský syn . = syn sedláka (chalupníka), z vesnice


Index

Hledat termín


Smrčina = místo, kde jsou v lese vysázené pouze smrčky


Index

Hledat termín


Sto mil = je jednotka délky užívaná v Anglii, používá se pro vyjádření větší délky např. v zeměpise; 1 míle = přibližně 1,61 km


Index

Hledat termín


Střevíčky = dámské boty na podpatku


Index

Hledat termín


Svatý Petr = je jedním z původních dvanácti apoštolů - učedníků Ježíše Krista


Index

Hledat termín


Svatý Petr . = je jedním z původních dvanácti apoštolů - učedníků Ježíše Krista


Index

Hledat termín


Svornost = vzájemná podpora, jiným slovem např. solidarita, soudržnost


Index

Hledat termín


Šafář/Šafářka = šafářka byla manželka šafáře. Šafář organizoval a dohlížel na jednotlivé práce čeledi stanovené vlastníkem nebo správcem statku. Byl hospodářem statku. Mezi práce na které dohlížel, patřilo například obdělávání polí nebo chov dobytka a drůbeže.


Index

Hledat termín


Šetek = obdobný význam jako raráš, zlobivý domácí skřítek (ďáblík)


Index

Hledat termín


Škopek = druh nádoby, která se používala na mytí (jiným slovem také lavor, vědro)


Index

Hledat termín


Špalek = kláda, poleno, větší kus dřeva


Index

Hledat termín


Šramotit = nebo jinak také šustit, chrastit, vyvolávat praskavý zvuk


Index

Hledat termín


Šustka = nebo jinak také kucmoch či škubánky (placky z brambor)


Index

Hledat termín


Típat = znamená vydávat slabé vysoké zvuky (pípat)


Index

Hledat termín


Tovaryš = byl učeň, který musel úspěšně splnit tovaryšské zkoušky, aby mohl samostatně pracovat


Index

Hledat termín


Trakař = dřevěný vozík s jedním kolečkem


Index

Hledat termín


Trh = původní význam tohoto slova znamená: vyhrazené místo, kde se pravidelně scházeli lidé a vyměňovali peníze za zboží nebo zboží za zboží.


Index

Hledat termín


Trnka = je plod keře jménem trnka, dozrává na konci léta


Index

Hledat termín


Úhor = louka nebo pole nechané ladem (část pozemku, která se nechá jeden rok odpočinout a nic se na něj neseje ani nesází, pouze se na něm pase dobytek)


Index

Hledat termín


Vdova = je žena, které zemřel manžel


Index

Hledat termín


Vikýř = je nadstřešní konstrukce, která slouží k prosvětlení a provětrání prostoru pod střechou. Z toho důvodu mají vikýře u obytných domů obvykle okno. Vikýř současně zvětšuje použitelný obytný prostor pod střechou.


Index

Hledat termín


Vydlužila = půjčila na dluh


Index

Hledat termín


Z prostého rodu = znamená, že byl z chudého, neurozeného rodu


Index

Hledat termín


Zápraží = je hliněný nebo dlážděný prostor před domem podél boční stěny. Bývá kryté střechou a najdeme ho u venkovských chalup


Index

Hledat termín


Žebračka = chudá žena prosící o almužnu (nepatrný dar, obvykle v podobě peněz)


Index

Hledat termín


ÚPRAVA TEXTU PRO NESLYŠÍCÍ ČTENÁŘE. Pohádky. Karel Jaromír Erben

Recommend Documents