UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ Institut mezioborových studií
Resocializace odsouzených a metody ovlivňování odsouzených v současném vězeňském systému
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Vedoucí bakalářs ké práce:
Vypracoval:
PhDr. Antonín Olejníček
Dušan Navrátil
Brno 2006
Prohlášení Prohlašuji tímto, že jsem bakalářskou práci na téma „Resocializace odsouzených a metody ovlivňování v současném vězeňském s ystému“ v ypracoval samostatně s použitím uvedených informačních zdrojů.
...................................... Dušan Navrátil
Poděkování
Rád b ych v yjádřil poděkování vedoucímu bakalářské práce PhDr. Antonínu Olejníčkovi za cenné rady, připomínky a užitečnou metodickou pomoc, kterou mi poskytl při v ypracování bakalářské práce.
Dlouhá Lhota 2006
Dušan Navrátil
Motto: „Všude tam, kde jsou lidé zbavení svobod y, musí existovat služba ulehčující přechod z vězeňských podmínek na svobodu a opačně. Nechat uvězněného sobě samému v první době uvěznění nebo spoléhat na jeho vlastní síl y po propuštění, může u něho způsobit morální otřes vedoucí někdy i k dalšímu trestnému činu.“
P. Cannat: „Le service social des prisons“
OBSAH ÚVOD
2
1. TREST ODNĚTÍ SVOBODY
4
1.1. FILOSOFIE A CÍLE TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY
4
1.2. MORÁLNÍ FUNKCE TRESTU
4
1.3. SOUČASNÉ NAZÍRÁNÍ NA FUNKCI TRESTU
5
1. 4. ÚČEL VÝKONU TRESTU ODNÉTÍ SVOBODY
9
1.5. NÁPRAVNĚ VÝCHOVNÁ ČINNOST 1.5.1. Zákonné vymezení nápravně výchovné činnosti 1.5.2. Zvláštní (speciální) výchovné postupy 1.5.3. Kulturně výchovná práce 1.5.4. Pracovní výchova
9 9 10 10 13
1.6. KÁZEŇ A POŘÁDEK
14
1.7. DOZOR
15
1.8. DÍLČÍ CÍL
16
2. RESOCIALIZACE
17
2.1. PROGRAM ZACHÁZENÍ – HISTORIE A JEHO TVORBA VE VĚZNICI KUŘIM
17
2.2. POJEM RESOCIALIZACE
18
2.3. VĚZNICE KUŘIM V ČASE ZMĚN
19
2.4. VÝCHOVNNÁ ČINNOST JAKO JEDNA Z VÝCHOVNÝCH FOREM ODSOUZENÝCH 2.4.1. Rekreativní programy 2.4.2. Sportovní programy 2.4.3. Kulturní programy
20 20 21 21
2.5. ZÁJMOVÉ ČINNOSTI ODSOUZENÝCH VE VĚZNICI KUŘIM 2.5.1. Sportovní aktivity 2.5.2. Vzdělávací aktivity: 2.5.3. Zájmové aktivity:
21 22 22 22
2.6. VYHODNOCENÍ RESOCIALIZAČNÍCH PROGRAMŮ
23
2.7. PROBLÉMY A RIZIKA
24
2.8. SPOLUPRÁCE VĚZNICE KUŘIM A MĚSTA KUŘIM
25
2.9. DÍLČÍ ZÁVĚR
26
3. DIFERENCIACE VÝKONU TRESTU 3.1. KLASIFIKACE
27 27
3.2. KVALITA KLASIFIKACE
27
3.3. VNĚJŠÍ DIFERENCIACE
28
3.4. DIFERENCIACE NA ZÁKLADĚ OSOBNOSTNÍCH CHARAKTERISTIK
30
3.5. DÍLČÍ ZÁVĚR
31
ZÁVĚR
32
RESUMÉ
34
ANOTACE
35
LITERATURA
36
ÚVOD Vězeňství jako instituce existuje již přibližně 500 let a ve svět ě neexistuje země, která b y vězeňství nev yužívala. Rozdíl y lze v ypozorovat pouze v materiálních, kulturních a legislativních podmínkách, za kterých je trest odnětí svobod y v ykonáván. Tyto podmínk y současně v ypovídají o reálném stavu a úrovni vězeňství. Jinými slov y, jsou obrazem kulturní a ekonomické úrovně té které země. Vězeňství a jeho úroveň není nikd y lepší než úroveň celé společnosti, a proto způsob zach ázení s vězni v yj adřuj e v el mi jasně i vztah s pol ečno sti k j edinci a postoj k občansk ým právům a svobodám v dané společnosti. Toto tvrzení lze aplikovat i na úroveň a rozvoj vězeňství na našem území. Vězeňství vžd y b ylo, je a bude poplatné „své“ historické době. Do roku 1989 b yl ve v ýkonu trestu odnětí svobod y uplatňován vůči odsouzen ým tvrd ý režim s v ýrazn ými militantními prvk y, který hraničil s nesm ysln ým drilem. Vězeňsk ý s ystém b yl orientován na sovětsk ý represivní model, který vůbec nerespektoval individuální odlišnosti lidí a stál na makarenkovské tradici v ýchov y (přev ýchov y) kolektivem. Zcel a z an ed b at el n á p o z o rn o s t b yl a v ěn o v án a i n d i v i d u ál n í m p ří s t u p ů m a veškerá činnost probíhala formou represe vůči velk ým skupinám. Těžištěm ovlivňování b yla práce pro tehdejší socialistické hospodářství. Všichni odsouzení vykonávali práce pro ostatní občan y málo zajímavé a někd y až nebezpečné. Jednalo se zejména o práce v uranov ých a uheln ých dolech. Velmi malá pozornost b yla věnována aktivnímu v yužití volného času vězňů. Výrazně b yl omezen kontakt s vnějším světem včetně omezení kontaktů s příbuzn ými. Malá frekvence návštěv, cenzura korespondence, rovněž b yl limitován počet odeslan ých dopisů apod. Že byl tento s ystém značně neefektivní, nelidsk ý a nevedl k očekávan ým v ýsledkům, není třeba zdůrazňovat. Po roce 1989 prošlo české vězeňství v ýrazn ými změnami, jejichž hlavním
cílem b yla především humanizace v ýkonu trestu odnětí svobod y
a p ř i b l í ž e n í se evropským
standardům 2
v zacházení
s ods ouz eným i
v d u c h u Evropsk ých vězeňsk ých pravidel. V souvislosti se statistick ými údaji o dramatickém nárůstu počtu spáchan ých
trestn ých
činů
a
se
domnívám,
že
i
díky
senzacechtivé
medializaci některých trestn ých činů, se ve společnosti ovšem oz ývají hlas y, že
si
odsouzení,
tyto
v evropsk ých
zemích
běžné
způsob y
zacházení
nezaslouží. Dokonce je část společnosti chápe jako jisté „zv ýh odnění“. Podle, ne zrovna výjimečn ých, názorů tak stát nepřímo podporuje rozvoj kriminalit y, protože odsouzen ým se ve vězení „líbí“ a tudíž nemají potřebu svoje chování měnit. Tento názor stojí na m ylném předpokladu, že tvrd ý v ýkon trestu odnětí svobod y může zabránit nárůstu kriminalit y. Trest odnětí svobody ale řeší pouze důsledk y kriminalit y a ne její příčin y. Z tohoto důvodu nemůžeme ted y zv yšování kriminality zabránit. Její příčin y leží naprosto mimo oblast vězeňství. Ovšem i přesto může v některých případech v ýkon trestu odnětí svobod y zabránit opakovanému páchání trestné činnosti, a to za předpokladu, že se podaří jedince, který b yl odsouzen k tomuto trestu ovlivnit natolik, ab y došel k vnitřními přesvědčení, že jeho život je příliš krátk ý na to, ab y ho strávil ve vězení. Cíl mojí bakalářské práce proto bude zaměřen na působení Vězeňské služb y ČR v oblasti resocializace odsouzen ých. M yslím si, že zde existují nedostatk y, které tento proces znehodnocují. Chtěl b ych se pokusit na některé z nich upozornit a navrhnout možnosti jejich řešení. Bakalářská práce je rozčleněna do tří kapitol. První část v ymezuje pojem trestu a dále je v ní zaměřena pozornost na nápravně v ýchovnou činnost. Druhá část se zaobírá samotn ým problémem resocializace a také je zde tento pojem objasněn. Poslední pasáž je věnována diferenciaci v ýkonu trestu. Hlavním
zdrojem
v ýchozích
informací
je
odborná
literatura,
novelizovan ý Zákon o v ýkonu trestu odnětí svobod y a na něj navazující p r o v á d ě c í p ř e d p i s y a v yh l á š k y. V n e p o s l e d n í ř a d ě b yc h s e t a k é r á d o p í r a l o dlouholeté pracovní zkušenosti a postřeh y, nejen z vlastní praxe, ale i z práce m ých kolegů, kteří jsou rovněž zaměstnanci věznice Kuřim.
3
1. TREST ODNĚTÍ SVOBODY 1 . 1 . F I L OS OF I E A C Í L E T R ES T U O D N ĚT Í S VO B ODY V každé lidské společnosti se její určitá část dopouštěla, dopouští a bude dopouštět delikventního chování. Neexistuje reáln ý důvod pro předpoklad, že b y tomu mohlo b ýt naopak. K ochraně před tímto delikventním chováním v yvinula společnost s ystém obrann ých mechanismů, které mají chránit ostatní člen y před důsledk y tohoto chování, přičemž se neustále snaží tyto mechanism y zdokonalovat. I v moderní společnosti je jeho součástí s ystém sankcí kodifikovan ý trestním řádem a zákonem. Na počátku vzniku sankcí stojí negativní emoce poškozen ých či pozůstal ých, které lze kompenzovat či zcela eliminovat újmou způsobenou pachateli, případně náhradou škod y. Původní cílem trestu b yla ted y odplata, sociální msta. Podle této koncepce se má trest co nejvíce podobat povaze provinění. Postupně se tento cíl trestu v yvinul od odplat y směrem k nápravě. Odplata je zaměřena do minulosti a vztahuje se pouze k minulému činu, zatímco náprava je orientována na budoucnost pachatele i společnosti. I v současné společnosti představuje uložení trestu pachateli pro poškozené
uvolnění
emocionálního
napětí
a
pomáhá
jim
v yrovnat
se
s traumatizujícími zážitk y. Jde o jev, který objektivně existuje a nelze ho opomíjet jenom proto, že v jistém sm yslu společnost oficiálně považuje tento cíl trestu za neetick ý.
1 . 2 . M O RÁ L N Í F U N K C E T R ES T U Současn ý pohled na tuto funkci trestu nepřikládá penologie velk ý v ýznam. Nynější penologické názory zdůrazňují nutnost vědeckého přístupu k problematice a podstatě odmítají pojmy jako je vina, svobodná vůle a
především morální odpovědnost. 4
Názor, že trest má také plnit morální funkci odpovídá vrozenému sm yslu pro spravedlnost, jenž vede člověka k odměňování dobra a trestání zla. Současně předpokládá existenci tzv. společenského svědomí, které žádá potrestání zla. Protože tato m yšlenka existuje od dob, co je člověk člověkem, nemůže b ýt kritériem pro stanovení druhu jednání, které je trestné a následně si ted y zasluhuje potrestání. Na druhou stranu je třeba přiznat, že stav společenské morálk y ovlivňuje postoj veřejnosti k trestn ým činům a trestu. Jinak ani nelze v ysvětlit extrémní požadavk y na způsob v ýkonu trestu, které jednou požadují deduktivní, tvrd ý výkon trestu a jindy zase příliš benevolentní přístup k osobám v ykonávajícím trest odnětí svobod y, který je někd y označován z a „rozmazlování zločinců“ 1.
1 . 3 . S O UČ AS N É N AZ Í R ÁN Í N A FU N K C I T R ES T U Současn ý pohled na funkci trestu v ychází z pozitivistické filosofie. Tato teorie odmítá vidět na pozadí spáchaného trestného činu v ýsledek volb y mezi dobrem a zlem. Stejně jako všechn y lidské čin y je i trestn ý čin podmíněn endogenními a exogenními činiteli. V t o m t o d et erm i n i s t i ck ém p o j et í n en í m í s t o p ro m o rál n í o d p o v ěd n o s t a v důsledku toto ani pro vinu, která se má odp ykat. Trest ztrácí jakékoliv morální zabarvení a stává se pouze v ýrazem přirozené reakce lidské společnosti, která se uložením trestu brání zločinu. V současné moderní společnosti existují v podstatě tři možnosti obran y před zločinem. Společnost se může bránit vyloučením (izolací) pachatele ze společnosti a na jistou dobu se tímto opatřením chránit před jeho možn ým dalším delikventním chováním. Tato varianta obran y přec pachateli trestn ých činů má pouze částečnou účinnost, protože chrání společnost pouze po časově omezenou dobu, a to ne zcela beze zb ytku. I během izolace (vězení) se, může odsouzen ý
dopustit
trestného
činu
a
ochrana
společnosti
není
ted y
stoprocentní. Absolutní ochran y vyloučením pachatele trestného činu ze společnosti
1
Mezník, J. a kol.: Základy penologie. Brno, Masarykova univerzita 1995, s. 6-7
5
l z e d o s á h n o u t popravou, doživotní internací, či deportací. Trest y smrti jsou z dnešního pohledu nepřijatelné nejen pro svou nehumánnost a nezvratnost, ale i pro v ysoké riziko možn ých justičních om ylů nemožnost jejich náprav y. Výkon trestu smrti současně ve sv ých důsledcích popírá jednu ze základních funkcí trestního práva, kterou je resocializace a reintegrace pachatele trestného činu do společnosti. Zároveň trest smrti není tou preventivní funkcí, kterou by od něj společnost očekávala a ne nezanedbatelná část dokonce stále očekává. Stejně tak
názor,
že
v ýkon
trestu
smrti
je
ekonomick y
méně
náročn ý
než
„ d l o u h o d o b é ž i v e n í a h l í d á n í n e n a p r a v i t e l n ýc h r e c i d i v i s t ů “ j e n e s p r á v n ý a nemá oporu v reálné situaci. Dlouhodobé v yšetřování, odvolací řízení, v ypracování znaleckých posudků apod., jsou záležitosti ekonomick y velmi náročné. I přes t yto skutečnosti, především z emocionálních důvodů, volá část veřejného mínění v některých zemích včetně ČR po znovuzavedení trestu smrti. V této souvislosti si neodpustím poznámku v tom sm yslu, že je velice zajímavé sledovat, jak lidé volající po znovuzavedení trestu smrti, jsou zpravidla také rodiči, kteří si vůbec nejsou ochotni připustit m yšlenku, že potenciálním pachatelem trestného činu b y mohlo b ýt i jejich vlastní dítě. Podle jejich názoru se jich kriminalita v tomto sm yslu vůbec net ýká. Pachatele trestn ých činů vidí jako „lidi z jiného světa“ a požadují pro ně t y nejtvrdší trest y včetně trestu smrti. Situace se ale radikálně mění v okamžiku, kd y jejich dítě spáchá trestn ý čin a pravděpodobně mu bude uložen trest. Od tohoto okamžiku jsou schopni v yvinout mnohd y až nepochopitelnou aktivitu, ab y trestn ý čin vlastního dítěte před okolím omluvili, případně okolí přesvědčili o justičním om ylu, jehož obětí se stalo právě jejich dítě. Naprosto stejn ý přístup lze pozorovat i ve vztahu k drogám. Naše dítě p ř e c e n i k d y „ f e t o v a t “ n e b u d e . O t o t r a g i č t ě j š í j s o u p o t o m j e j i c h v ýp o v ě d i o společném soužití s fetujícím dítětem v jedné domácnosti. Domnívám se, že tento pohled na v ýše uvedenou problematiku b y mohl částečně pomoci zkvalitnit pohled společnosti na trestní politiku státu. Za v yloučení ze společnosti lze považovat i deportaci, vyhnanství, které b ylo ještě do 50. let
20.
století
hojně
6
v yužíváno
zejména
k trestání
politick ých odpůrců. Tento druh sankce, který představuje vyhnání z lidské komunit y, kmene či rodu, je od nepaměti považován za jednu z nejtvrdších politick ých sankcí. Mnohd y mělo toto opatření za následek smrt takt o potrestaného jedince, což b ylo často skryt ým cílem tohoto trestu. Například celá desetiletí b yl y v ýchodní části Ruska osídlován y v yhnanci, kteří zpravidla vedle v ynuceného místa pob ytu nev ykonávali žádn ý jin ý trest. Protože je tento trest značně nehumánní a zároveň je v rozporu v současném nazírání na funkci trestu, tak se již neprovádí. Form y trestu jako jsou izolace či v yloučení b y musel y b ýt tvrdé bez ohl edu na závažnost s páchaného t res tného činu, ab y b yl o m ožno hovoři t o jejich účinnosti. Zároveň je třeba říct, že v ýkon tohoto trestu chrání společnost před pachateli pouze po dobu jeho v ýkonu. Po propuštění se právě dík y dokonalé izolaci pachatele stává možnost úspěšné reintegrace do společnosti téměř nemožnou 2. Druhou možností ochran y společnosti je všeobecná prevence, kterou lze také nazvat kolektivním odstrašením. Uložení trestu je velmi často odůvodňováno potřebou snížit kriminalitu. Funkce trestu podle tohoto názoru spočívá mimo jiné v tvrdém potrestání pachatele, což b y mělo v budoucnu odradit od spáchání trestného činu t y, kteří k tomu mají sklon y nebo projevují potřebu napodobovat trestnou činnost pachatelů. Přesvědčení v účinnost odstrašení stojí na domněnkách, víře a pocitech. I velice tvrdě organizovan ý v ýkon trestu není zárukou odrazení možného pachatele od spáchání plánovaného trestného činu. Praktick y každ ý pachatel trestného činu si je jist tím, že právě on nebude dopaden a potrestán. Ale ani tam, kde b yl a je v ýkon trestu tvrd ý, nedošlo k očekávanému snížení kriminalit y. Z tohoto pohledu je třeba preventivní funkci trestu vidět ne za tvrd ými podmínkami,
ale
hlavně
za
neodvratitelností
odhalení
a
následn ým
potrestáním 3. Třetí možností ochran y společnosti před pachateli trestn ých činů je resocializace a reintegrace, která si klade za cíl ovlivnit odsouzeného natolik, 2 3
Mezník, J. a kol.: Základy penologie. Brno, Masarykova univerzita, 1995, s. 6-7 Mezník, J. a kol.: Základy penologie. Brno, Masarykova univerzita, 1995, s. 5-6
7
ab y se po propuštění opět nedopouštěl trestné činnosti a b yl schopen chovat se způsobem pro ostatní společnost akceptovateln ým. Tato koncepce, na které stojí většina moderních vězeňsk ých s ystémů v ychází z názoru, že pachatele vedl y ke spáchání trestného činu objektivně zjistitelné důvod y, motiv y, které se dají diagnostikovat a následně změnit. Prvním a dá se říct i nejdůležitějším předpokladem pro úspěšnou resocializaci pachatele je jeho ztotožnění se s přesvědčením, že páchat trestnou činnost se nev yplatí a že lze žít i jin ým způsobem. Reedukace a resocializace je zaměřena na dosažení změn v chování, posílení sm yslu pro odpovědnost, v ytvoření či udržení pozitivních sociálních náv yků, etnick ých postojů a kladnému vztahu k práci jako prostředku pro zajištění uspokojování sv ých životních potřeb. Dále musí směřovat k eliminování sociální nezpůsobilosti a zv ýšení tzv. sociální kompetence. Zároveň je nutné pokusit se odstranit škodlivé životní náv yk y, jak ými může b ýt závislost na alkoholu nebo drogách. V neposlední řadě je třeba se zam yslet nad v ytvořením reáln ých životních
perspektiv.
Velká
část
odsouzen ých
žije
v jakémsi
vlastním
uzavřeném světě, který je představován nereáln ými ambicemi, které jso u podle mého soudu po propuštění jednou z mnoha příčin opakovaného páchání trestné činnosti. Zde považuji za nutné podotknout, že základním předpokladem úspěšné resocializace a reintegrace zpět do společnosti je především vůle odsouzeného chtít žít jinak než dosud. Ani během v ýkonu trestu odnětí svobod y nelze člověku
vnutit
životní
st yl,
který
by
b yl
v rozporu
s jeho
vnitřním
přesvědčením a současně b y v yhovoval zb ytku společnosti. Lze mu ovšem posk ytnout podnět y k zam yšlení, které by ho ke změně tohoto st ylu mohl y dovést. Tato koncepce ochran y společnosti je všeobecně nejen u nás, ale praktick y ve všech v yspěl ých demokratick ých zemích podporována a je v ní spatřována jediná možná cesta, jak v ýkonem trestu odnětí svobod y alespoň částečně přispět ke snížení kriminalit y. Na druhou stranu je nutno uvést, že i tato koncepce je někd y zpoch ybňována,
mimo jiné proto, že dosud v části společnosti panuje
8
přesvědčení o existenci „rozeného kriminálníka“, u kterého není resocializace a reintegrace možná. Obdobnou námitkou je neúčinnost resocializačních programů pro jejich časově omezenou působnost. Podle těchto názorů nelze v relativně krátké době, která je v ymezena délkou uloženého trestu napravit to, co se formovalo dlouho dobu 4.
1 . 4 . ÚČ EL VÝ K O N U T RES T U OD N ĚT Í S V OB O DY (1) Účelem v ýkonu trestu odnětí svobod y je zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a současně ho v ychovávat, ab y vedl řádn ý život občana 5.
(2) Ve v ýkonu trestu odnětí svobod y se musí respektovat přirozená důstojnost lidské osobnosti, nesmí b ýt použit y kruté nebo lidskou důstojnost ponižující způsob y zacházení a trestání 6.
1 . 5 . N Á PR A VN Ě V Ý C H O VN Á Č I N N OS T 1.5.1. Zákonné vymezení nápravně výchovné činnosti
Prostřednictvím nápravně v ýchovné činnosti b y mělo b ýt během v ýkonu trestu odnětí svobod y dosaženo účelu tohoto trestu. Nápravně v ýchovná činnost je v zákoně formulována následujícím způsobem: „K dosažení účelu v ýkonu trestu odnětí svobod y se provádí nápravně v ýchovná činnost, která je souhrnem působení zvláštních v ýchovn ých postupů, kulturně v ýchovné práce, pracovní v ýchov y a stanoveného pořádku a kázně (režimu) v místech, ve kterých se trest odnětí svobod y (dále jen „trest“) v ykonává“ 7. Už
název
tohoto
ustanovení
zákona
v yvolává
značné
rozpak y.
Zákonodárce v zákoně v ymezil něco, co je v případě dospělého člověka 4
Mezník, J. a kol.: Základy penologie. Brno, Masarykova univerzita, 1995, s.7 Ustanovení §1 odst. 1 zák.č. 59/1965Sb. ve znění pozdějších předpisů 6 Ustanovení §1 odst. 2 zák.č.59/1965Sb. ve znění pozdějších předpisů 5
9
praktick y nerealizovatelné. Hovoří o jakési nápravě v ýchov y, přičemž příčin y, které přivedl y člověka do v ýkonu trestu vůbec nemusí b ýt ve vadné v ýchově.
1.5.2. Zvláštní (speciální) výchovné postupy
Jako speciální v ýchovné postup y jsou v yužíván y především sociáln ě ps ychologick ý
v ýcvik,
muzikoterapie,
intervence
ps ychoterapie, v krizi,
pracovní
sociálně
právní
terapie,
arteterapie,
poradenství,
trénink
zvládání agresivit y u odsouzen ých, u nichž b yla zjištěna její zv ýšená hladina. Současn ý problém českého vězeňství při uplatňování těchto postupů vidím v jejich v yužívání k jin ým účelům, než k jak ým b y v duchu zákona měli sloužit. Vzhledem k přeplněnosti věznic, jejich architektonickému řešení, které neodpovídá potřebám vězeňské služb y (nedostatek prostor pro realizaci těchto postupů, většinou hromadné ub ytování odsouzen ých, které jim neposk ytuje praktick y žádné soukromí, přehnan ý důraz na funkci dozoru a kázně) vzrůstá mezi odsouzen ými napětí mnohd y přerůstající v otevřenou verbální i fyzickou agresi jak vůči sobě navzájem, tak vůči personálu. Tyto postup y jsou potom zaměřen y na eliminaci těchto projevů a neřeší vlastně problém účinné resocializace.
1.5.3. Kulturně výchovná práce Kulturně v ýchovná práce s odsouzen ými si klade za cíl působit prostřednictvím světonázorové, rozumové, pracovní, mravní, estetické a tělesné v ýchov y na všechn y složk y jejich osobnosti.
Světonázorová výchova b y u jedince měla rozvíjet jeho komplexní p o h l ed n a s v ět , n a j eh o v z n i k , v ýv o j a s m ys l . M ěl a b y d át m o ž n o s t p o ch o p i t a zároveň se ztotožnit s obecn ým hodnotov ým s ystémem. Tato oblast je velmi c i t l i v á a v m n o h a s m ě r e c h s e p r o m í t á d o v š e c h o s t at n í c h s o u č á s t í v ýc h o v y a výrazně je modifikuje.
7
Ustanovení §2 zákona č. 59/1965Sb. ve znění pozdějších předpisů
10
Cílem rozumové výchovy je rozvoj jedince v jaz ycích jako základním nástroji komunikace, jeho obecná orientace v přírodních a společensk ých disciplínách. Tyto cíle spolu těsně souvisí. Prostřednictvím této v ýchov y u s i l u j em e o p o s k yt n u t í s o u b o ru v ěd o m o s t í a d o v ed n o s t í v m at eřs k ém j az yce i
v jaz ycích
cizích,
v matematice,
v přírodních
vědách
a
ve
vědách
společensk ých. Při osvojování těchto oborů poznává jedinec zákonitosti v ývoje přírod y, společnosti i člověka a utváří se jeho syntetick ý pohled na svět. Zároveň se při osvojování faktů a zákonitostí u jedince rozvíjejí poznávací proces y (vnímání, představ y, m yšlení a fantazie).
Cílem pracovní výchovy je seznámit jedince s vědeck ými princip y soudobé technik y, ekonomik y a v ýrob y a rozvíjet jeho technické a pracovní dovednosti a náv yk y a v ypěstovat jeho pracovní kulturu, ekonomické m yšlení a konání (tj. naučit ho adekvátní organizaci, racionalizaci a efektivnosti pracovní činnosti). Význam této v ýchovy spočívá v tom, že jedinci umožňuje orientaci v e s t ál e sl ožit ěj ším ekonomi ckém s ys t ému, um ožňuj e mu profesní adapt aci a začleňuje ho do povolání na základě jeho osobních sklonů i společenské potřeb y. V podmínkách v ýkonu trestu odnětí svobod y má odsouzenému pomoci udržet, případně získat nové pracovní náv yk y a dovednosti. Současně si uvědomuje,
že
prostřednictvím
práce
lze
získat
finanční
prostředk y
k uspokojení sv ých potřeb bez rizika potrestání a zároveň mu posk ytuje pocit uspokojení, který je mnohd y pro člověka vnitřně důležitější než vlastní odměna za práci.
Mravní výchova si klade za cíl rozvíjet morální, právní a politické představ y, pojm y a přesvědčení a současné adekvátní chování v duchu morálního hodnotového systému, demokratického právního řádu a
pluralistického politického zřízení.
11
Z etického kodexu v ypl ývají jednotlivé dílčí úkol y mravní v ýchov y, jako v ýchova humanismu, v ýchova k vlastenectví, v ýchova k zodpovědnému vztahu k hodnotám, k práci a k pravidlům společenského soužití i v ýchova kladn ých
charakterov ých
vlastností
(uvědomělé
kázně,
pevné
vůle,
rozvoj
jedince
jako
iniciativnosti, rozhodnosti, v ytrvalosti atd.). Významnou
součástí
mravní
v ýchovy
je
odpovědného člena společnosti. Vyústěním této v ýchov y je poznání podstat y d em ok rat i ck éh o, p oli ti ck éh o a p ráv ní ho s ys t ém u, od po ví d aj ící ch p oli ti ck ých a právních norem a občansk ých práv a povinností, jakož i rozvoj uvědomělého a angažovaného občanského chování. Významn ým nástrojem této v ýchov y jsou zvláště mezinárodní dokument y Organizace spojen ých národů o lidsk ých právech, o bezpečnosti ve světě a o vzájemné spolupráci. Mravní v ýchova nemá svůj specifick ý v yučovací předmět. Její cíle se uskutečňují ve všech formách v ýchovné činnosti.
Prostřednictvím estetické výchovy rozvíjíme osobnost jedince v oblasti umění a krás y. Cílem je v ypěstovat v člověku adekvátní vnímání, chápání, citové prožívání a hodnocení umění a krás y, seznámit jednice s v ýznamn ým i uměleck ými díl y a s v ývojem umění jako důležitého kulturního jevu, rozvíjet jeho uměleckou aktivitu a tvořivost a estetizovat jeho osobnost.
Tělesná výchova (v ýchova zdravotní a poh ybová) si klade za cíl rozvoj zdraví jednice, a to nejen ve sm yslu tělesného zdraví ale i zdraví ps ychického (zajištěním dostatečného poh ybu, vhodné životospráv y a osvojením si náv yků osobní a společenské h ygien y) a upevňovat jeho tělesnou zdatnost (tj. pěstovat pružnost a ladnost poh ybů, posílit a otužit organismus). Tato v ýchova se neomezuje (obdobně jako u jin ých složek v ýchov y) jenom na speciální předmět nebo jen na zájmové tělov ých ovné a sportovní činnosti, ale proniká jako princip veškerou v ýchovnou prací. Jednotlivé složk y v ýchov y existují izolovaně jen ve vědecké abstrakci. V praxi se vše neustále prolíná, doplňuje a integruje. V praxi tedy h o v o ř í m e o komplexním procesu 8.
8
Jůva, V. sen. & jun.: Úvod do pedagogiky. Brno, Paido 1995, s.43-48
12
Ve všech věznicích je odsouzen ým umožněno půjčování knih, odběr tisku, sledování filmov ých představení, poslech rozhlasu, sledování televize, sledování filmů z videokazet. Je pro ně organizována zájmová činnost, při níž je kladen důraz na tělov ýchovné, rukodělné a kulturní aktivity. Na mnoh ých aktivitách se v ýraznou měrou podílí církve a náboženské společnosti, které tyto akce zajišťují jak materiálně tak metodick y. V některých věznicích mohou odsouzení v ydávat vlastní časopis, který pomáhá při vzájemné komunikaci s personálem.
1.5.4. Pracovní výchova
Zaměstnávání odsouzených jehož prostřednictvím by měla b ýt pracovní v ýchova realizována především, i v současném českém vězeňství zcela zásadní problém. Nedostatek pracovních příležitostí má za následek, že větší část odsouzen ých v ykonávajících trest odnětí svobod y (statistika hovoří o 60% odsouzen ých z celkového počtu) není zařazena do zaměstnání a tudíž tráví většinu dne nicneděláním. K 31.12.1997 pracovalo 43,01% práceschopn ých odsouzen ých 9. Za tohoto stavu si velice lehce zv ykne na skutečnost, že nemá de facto žádné pracovní povinnosti prostřednictvím nichž b y uspokojoval své osobní potřeb y. Tato skutečnost j zcela odtržena od realit y života na svobodě. Důsledkem tohoto stavu existuje nebezpečí, že odsouzený během v ýkonu trestu nabude přesvědčení, že i takto lze žít a není ted y až tak nezb ytné pracovat. Toto přesvědčení si po propuštění odnáší i do běžného života a neustále čeká nebo dokonce tvrdě v yžaduje, ab y se o něj stát postaral. Situace je zvlášť alarmující v případech dlouhodob ých trestů, kd y člověk může ztratit už jednou získané pracovní náv yk y a dovednosti. Obdobn ě negativní roli může sehrát i relativně nízký věk odsouzen ých, které b y b ylo vhodné zaměstnat přednostně.
9
Ročenka Vězeňské služby ČR 1997
13
Tato ztráta se tak může negativním způsobem podepsat na reintegraci odsouzeného do společnosti. Česk ý
vězeňsk ý
systém
bohužel
stále
stojí
na
nutnosti
zajistit
odsouzen ým i uspokojení takov ých potřeb, které b y si mohli zabezpečit sami nebo prostřednictvím příbuzn ých. V tomto směru je jedinec zcela vzdálen realitě, což je v příkrém rozporu s proklamovan ým přiblížením se podmínkám na svobodě. Vězeňská služba se snaží tento stav řešit širší nabídkou zájmov ých činností, které jsou ovšem opět velmi mezené především vlivem nedostatku prostor pro t yto aktivit y a samozřejmě ekonomickou situací. V tomto směru považuji za naprosto nezb ytné situaci v co nejbližší době změnit. Odpovědnost za tento stav leží zcela na státu, který b y měl práci pro odsouzené zajistit. Vězeňská služba není sama o sobě schopna tento stav změnit.
1 . 6 . K ÁZ EŇ A PO Ř Á D EK Ve v ýkonu trestu odnětí svobod y je kázeň a pořádek považován z a obecnou metodu nápravně v ýchovné činnosti. V tom nejobecnějším sm yslu v yjadřuje míra kázně vztah jedince k autoritě. Užším v ymezením pojmu kázeň rozumíme nucené, dobrovolné, či uvědomělé podřizování se jedince autoritě, určitému pořádku, řádu a to buď svobodně zvolenému nebo zvenčí ukládanému. Ps ychologick y můžeme kázeň též pojmout jako schopnost podřizovat se ovlivněním společenské (v ýchovné) autorit y, a v tomto směru reagovat buď celou osobností nebo některou její složkou. Kázeň má určitou kvalitu. V případě ukázněného chování, které je v ynuceno vnějším (např. hrozba trestem) nebo vnitřním (např. strach, obav y) tlakem, hovoříme o kázní formální neboli vynucené. Tzv. dobrovolná, chtěná kázeň, se v yznačuje tím, že člověk se chová ukázněně, protože chápe norm y a požadavk y kázně a zapojuje do svého chování vůli a snahu. Pokud se člověk ztotožní s normami a požadavk y kázně a má potřebu chovat se ukázněně, hovoříme o kázni uvědomělé. Podstatou této kázně je schopnost jedince dělat 14
nepříjemné věci, i když ví, že ho nikdo nekontroluje. Ve věznicích se převážně setkáváme s kázní formální a často i s nekázní. Ke kázni uvědomělé směřujeme pomocí nápravně v ýchovné činnosti. Je pro nás cílov ým stavem, i když přesnější b y asi bylo konstatování, že je pro nás ideálem. Tento poslední typ kázně se objevuje i ve věznicích, ale většinou je to ve vězeňské subkultuře, což je pochopitelně jev nežádoucí. Ps ychologie hledá v podstatě kázně základnu, kterou naz ývá ukázněnost. Ta je chápána jako morálně charakterová vlastnost člověka. Je tvořena především zv yk y, motiv y, náv yk y, které se u člověka formují od jeho narození v procesu socializace. Jak ted y působit ve směru zlepšování kázně. Musíme si uvědomit, že jde o vztah člověka k autoritě. Proto musíme působit na oba t yto pól y. Na vězně působíme především v ýchovou a motivováním (uplatňuje se především přesvědčování a příklad). Často používáme praktické nav ykání na kázeň, což není nic jiného, než dozor nad dodržováním vnitřního řádu věznice. Zároveň je třeba působit na autoritu dozorce ve sm yslu jejích zvyšování a prohlubování. Vedle formální autorit y zde stojí autorita neformální, kterou člověk může získat pouze vlastním úsilím ve sm yslu zv yšování odborné, p ro fes io n ál ní a li ds ké ú rov n ě. Li d é s n efo rm ál ní au to rit ou j so u res p ek to v án i a přijímáni bez ohledu na autoritu formální neboli společenskou.
1 . 7 . D OZ O R Základním v ýchovným prostředkem v podmínkách věznic je dozor, který má odsouzenému bránit v jednání proti nařízením a pravidlům, v rámci kterých je povinen se chovat. Zároveň jej dozor chrání (aniž si to uvědomuje) před možn ými následk y, jež b y ho postihl y jako důsledek nesprávného jednání, nebo by postihl y jiného člověka, případně skupinu lidí. Dozor je nutn ý a oprávněn ý zejména v případech, kd y odsouzen ý nedovede kontrolovat a samostatně řídit své jednání a nebo nechce dodržovat příslušná ustanovení norem (vnitřní řád věznice, řád v ýkonu trestu apod.), jimž podléhá. 15
Dozor může plnit i další funkce, jako je upevňování dříve vštípen ých náv yků a současně se takto může pro dozorce stát cestou k hlubšímu p o z n á v á n í o s o b n o s t i o d s o u z e n é h o , j e h o ž v l a s t n o s t í , r ys ů , j e d n á n í , m yš l e n í a emočního prožívání. Dozor je ve věznicích prováděn stále a liší se jen mírou důraznosti. Od dozoru přísného až po nevtírav ý. Rozhodujícím kritériem pro míru důraznosti je samozřejmě kvalita kázně konkrétního vězně.
1.8. DÍLČÍ CÍL Uvěznění představuje pro člověka krajní formu sankce státu, kter ý tímto způsobem jedince trestá a paralelně chrání společnost před kriminalitou. Legislativní rámec této oblasti v ymezují především Zákon o v ýkonu trestu odnětí svobod y a Trestní zákon. P en o l o g i e z o h l ed ň u j e p r o b l em a t i k u s p o j en o u s p o t r es t á n í m p a ch a t e l e a zacházením s ním. Současn ý trend zohledňuje právě hledisko náprav y pachatele a jeho úspěšnou reintegraci do společnosti. Hlavním činitelem státu v této oblasti je Vězeňská služba ČR jako orgán zajišťující institut v ýkonu trestu odnětí svobody. Dosavadní
praxe
ukázala,
že
v otázce
resocializace
odsouzen ých
musíme počítat se skutečností, že vžd ycky bude existovat určitá část populace, která nebude žít v souladu s platn ými normami.
16
2. RESOCIALIZACE 2 . 1 . P RO G R AM Z AC H ÁZ EN Í – HI S T O RI E A J E HO T V O RB A V E V Ě Z N I C I K U ŘI M Do roku 1989 b yl ve vězeňství ČR upřednostňován institucionální s ystém nápravné činnosti, který b yl postaven na
bezv ýhradném podřízení
odsouzen ých pravidlům, která b yla v ynucována disciplínou a jejich izolací od vnějšího světa. Veškeré „pedagogické“ úsilí b ylo zaměřeno na střežení a dozor.
Výsledkem
odsouzen ých,
však
neb ylo
naopak t yto
dosažení
pozitivních
metod y vedl y k p o t l a č e n í
změn
v chování
forem
chování
charakterizujících odpovědné rozhodování a následnou odpovědnost za vlastní činy. Výsledkem takového procesu b ylo, že propuštění odsouzení neb yli schopni se zpětně zapojit do běžného života. Vzhledem k neúčinnosti tohoto s ystému došlo po roce 1989 k v ýrazn ým z m ě n á m v r á m c i S t an d a r d n í c h m i n i m á l n í c h p r a v i d e l p r o z a ch á z e n í s v ě z n i a Evropsk ých vězeňsk ých pravidel. Tvorba programů zacházení je stanovena v Zákoně o v ýk onu trestu odnětí svobod y a v Řádu o v ýkonu trestu odnětí svobod y. Program zacházení je základní formou nápravně v ýchovné činnosti sledující
zachování
zdraví
a
sebeúcty
podporující
rozvoj
sm yslu
pro
zodpovědnost a podporující takové postoje a dovednosti, jež odsouzen ým pomohou pří zpětném zařazení do společnosti. V současnosti je věznice povinna zpracovávat pro každého odsouzeného individuální program zacházení a v yužít při tom co nejširší škálu forem, metod a prostředků, které v yžadují aktivní přístup odsouzeného. Program zacházení se odsouzenému v ytváří na základě komplexní zpráv y s ohledem na délku trestu, charakteristiku osobnosti a příčin y trestné činnosti (14, §41). Program zacházení obsahuje konkrétně formulovan ý cíl působní na o d s o u z en éh o , m et o d y z ach áz en í s o d s o u z en ým , k t er é s m ěřu j í k d an ém u cí l e a dále způsob a četnost hodnocení. Součástí programu zacházení je také určení
způsobu zaměstnávání odsouzeného, jeho účasti na pracovní terapii,
17
vzdělávání nebo jiné náhradní činnosti. Odsouzen ý si na základě doporuční odborníků v ybere z nabízen ých alternativ (nebo z jejich částí) a podpisem se zaváže k jeho plnění. Stejně tak věznice se zavazuje k tomu, že odsouzenému umožní aktivit y programu realizovat. Jestliže si odsouzen ý nezvolí žádn ý z nabízen ých programů zacházení, je zařazen do tzv. minimálního programu zacházení, která je stanoven
vnitřním
řádem
věznice.
Jeho
základ
tvoří
pracovní
činnost
(zaměstnání, práce pro věznici, pracovní terapie) odpovídající zdravotnímu stavu odsouzeného. V praxi bohužel volba minimálního programu zacházení znamená nemožnost působení na odsouzeného prostřednictvím pracovní činnosti, jelikož možností pracovního zařazení je i ve věznicích málo a odsouzen ý ted y legálně nic nedělá. Program
zacházení
musí
b ýt
v závislosti
na
v ývoji
osobnosti
odsouzeného a změnám v jeho chování a jednání pravidelně aktualizován y. Naplnění cíle programu zacházení jednotlivého odsouzeného se hodnotí pravidelně: •
1 x za měsíc ve věznici pro mladistvé
•
1 x za dva měsíce ve věznici s dohledem a dozorem
•
1 x za tři měsíce ne věznici s ostrahou
•
1 x za šest měsíců ve věznici se zv ýšenou ostrahou 10
2 . 2 . P O J E M R ES O C I A L I Z AC E Pojem resocializace se t ýká procesu, v němž se člověk učí normám, hodnotám, názorové orientaci a vzorcům chování skupiny, k níž náleží. Socializace je ted y procesem sociálního učení, během kterého se jedinec postupně začleňuje do společnosti, osvojuje si společenskou zkušenost, vědomí, zv yk y, postoje, norm y sociálních skupin, k nimž přináleží. Naproti tomu resocializace přepokládá, že osob y s nimiž má b ýt zacházeno, již prošl y socializačním procesem. U mnoh ých odsouzen ých však tento proces neproběhl dosud vůbec nebo pouze nedostatečně. J ejich socializace je ted y doháněna až v průběhu v ýkonu trestu. Jedná se potom o nové začleňování a musíme 10
Ustanovení §9 odst. 3 a 4 vyhlášky MS ČR č. 110/1994Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody
18
počítat s tím, že socializační proces y, které v dětství a mládí proběhl y ch ybně, se později mohou dohánět a korigovat 11 – ovšem jen v omezeném rozsahu. S resocializací úzce souvisí reintegrace, kterou lze charakterizovat jako snahu vrátit „vytrženého“ jednotlivce zpět do společnosti, což v praxi znamená najít práci, zachovat rodinu, zvládat svou agresivitu a naučit se komunikovat se sv ým okolím.
2 . 3 . V Ě Z N I C E K U Ř I M V Č AS E Z M Ě N Věznice, jako instituce, není obv ykle ve středu zájmu většin y veřejnosti. Politice, média a veřejnost začínají věnovat pozornost těmto zařízením pouze v případě, že je narušen běžn ý chod věcí, např. při hromadném útěku vězňů či vzpouře vězňů. Míra zájmu vzrůstá např. také v případě diskuse o vhodnosti používání trestu odnětí svobod y, obv ykle v případě zv ýšení míry vězněnosti, anebo v případě, kd y se zv yšuje propustění většího množství vězňů (amnestie). Vězení může b ýt vnímáno jako poslední článek v procesu trestní justice. Cel ý proces se skládá ze spáchání trestného činu, následuje jeho v yšetření, zatčení podezřelého, soudní proces, zjištění vin y a v yhlášení rozsudku. Z tohoto hlediska může b ýt vězení skutečně vnímáno jako výsledek nebo cíl procesu trestního práva. Jakmile je nějaká osoba odsouzena, veřejnost má jen mal ý zájem o to, co se s dot yčn ým bude následně dít. Až do poměrně nedávné dob y b ylo možné popsat vězení jako poslední velkou tajnou instituci demokratické společnosti. Jakmile soudní dvůr nařídil, že kriminálníci mají b ýt zbaveni svobod y, brán y věznic se za nimi s třeskem zavřel y. Od tohoto okamžiku neměli ostatní občané ve společnosti zájem o to, jak je s těmito lidmi zacházeno. Toto naštěstí v mnoha jurisdikcích přestal o platit. Máme-li na paměti rostoucí zájem o bezpečnost veřejnosti, pak také pochopitelně očekáváme, že až budou vězni propuštěni, nebudou již znamenat pro společnost nebezpečí. A to je důvod, že lidé zodpovědní za řízení věznic se budou muset zodpovídat veřejnosti z toho, co se děje za vězeňsk ými zdmi.
2 . 4 . V Ý C H OV N N Á Č I N N OS T J AK O J ED N A Z VÝ C H O VN Ý C H 11
Resocializace – vybrané kapitoly. Časopis České vězeňství č. 2/1996, s.12
19
F O R E M O DS OUZ EN Ý C H Nemožnost sociálně hodnotného prožívání volného času je problémem většin y
odsouzen ých.
Je
to
dáno
nedostatkem
motivace
k aktivnímu,
pozitivnímu a sociálně koncipovanému životnímu st ylu a způsobem trávení volného času. Hlavními faktory této problematik y je nedostatek znalostí a dovedností
těchto
jedinců.
Je
zajímavé,
že
většina
odsouzen ých
před
spácháním trestného činu trávila většinu svého volného času v prostředí hospod, kde „nudu“ zaháněli požíváním alkoholu či jin ých náv ykov ých látek. Řada kriminologick ých v ýzkumů potvrzuje pasivní trávení volného času jako v ýznamn ý kriminogenní faktor. Smyslem volnočasových programů realizovan ých ve věznicích je: •
naučit odsouzené trávit voln ý čas hodnotn ým způsobem; mimopracovní čas aktivně a sm ysluplně a po propuštění z v ýkonu trestu změnit podstatně dosavadní životní styl
•
ve v ýkonu trestu v yplnit čas odsouzen ých aktivní a sm ysluplnou činností zaměřenou na rozvoj osobnosti; udržení fyzické i ps ychické kondice; v ytvoření kulturních náv yků a potřeb V současné době, kdy v České republice většina vězňů pro nedostatek
práce nemá zaměstnání, nab ývají volnočasové program y stále více na v ýznamu. Lze je rozdělit na rekreativní, sportovní a kulturní.
2.4.1. Rekreativní programy
Rekreativní programy jsou zaměřen y na regeneraci a obnovu fyzick ých a ps ychick ých sil po pracovním nasazení vězňů. Spočívají v činnosti jako je dívání se na televizi či video (v ýběr programů je regulován pracovník y vězeňské služb y). Patří sem i společenské hry, např. šach y.
2.4.2. Sportovní programy
Sportovní
volnočasové
programy 20
jsou
organizován y
pracovník y
vězeňské služb y. Jsou realizován y ve vězeňsk ých sportovních zařízeních. Tato zařízení dosahují někd y, obzvláště v zahraničních věznicích, až úrovně prvoligov ých klubů. Hrají se zde především míčové hry, různé poh ybové hry, apod. Soutěživ ý aspekt je samozřejmě redukován. Dále jsou k dispozici posilovn y pro kulturistická cvičení, hříště pro odbíjenou, kopanou. V poslední době je prosazován badminton jako fyzick y náročná hra, která neumožňuje přím ý kontakt spoluhráčů. Také se pořádají turnaje ve stolním tenise, malé kopané, a to někd y skutečně na v ysoké sportovní úrovni. C íl em t o ho to p ro gram u j e v yu ž ít p ři roz en é po t řeb y čl o v ěk a p o p o h yb u a vést vězně k pohybové kázni, sebeovládání, kolektivnímu soužití a rehabilitovat jejich organismus. Dalším cílem je vzbudit zájem o sport, a to i po odp ykání si trestu.
2.4.3. Kulturní programy
Kulturní program y jsou mnohd y prvním a jedin ým kulturním zážitkem odsouzeného v jeho dosavadním životě. Jedná se především o kulturní v ystoupení
pěveck ých,
hudebních
a
dramatick ých
souborů
z kulturních
institucí mimo vězení. Zájem vězňů o tato v ystoupení je značný. Cílem kulturních programů je ovšem nejen posk ytnout vězňům kvalitní kulturní zážitek, ale také je motivovat k vlastní kulturní produkci. Například malířská
tvorba
za
zdmi
věznic
má
svou
dlouhou
tradici.
Zdejší
„umělci“ malují nejrůznější v ýjev y z reálného i abstraktního světa. Malbou mohou tito lidé v yjádřit vlastní osobnost a také ventilovat svá vnitřní napětí.
2.5.
Z ÁJ MO V É
Č I N N OS T I
OD S O UZ E N Ý C H
VE
V ĚZ N I C I
K U ŘI M Ve Věznici Kuřim je do pracovního procesu je zařazena asi jedna třetina odsouzen ých. Ostatním odsouzeným, kteří nemají možnost pracovat, jsou po p o h o v o r u s e s p e c i á l n í m p e d a g o g e m n a b í d n u t y r ů z n é s p o r t o v n í , zájmové a
vzdělávací kroužk y. V současné době je v naší věznici dvacet sedm 21
volnočasov ých kroužků. Tyto kroužk y jsou rozdělen y do tří skupin: sportovní, vzdělávací a zájmové.
2.5.1. Sportovní aktivity •
stolní tenis
•
malá kopaná – probíhá při odpoledních směnách pracovníků VS ČR
•
atletika – dle směn pracujících odsouzen ých
•
sreetball – hraje se 2x týdně, a to jen při odpoledních směnách v ychovatele
•
posilovna – jde o nejvíce v yužívané sportovní zařízení. Každý měsíc je v ychovateli obnovován seznam zájemců o posilovnu a tento seznam je zpracován lektorem a následně je v yvěšen v místnosti dozorců
•
šach y – navádí odsouzené 2x t ýdně do učebn y
•
šipk y – probíhají 4x týdně v učebně
•
nohejbal – provozuje se 4x t ýdně na v ycházkovém dvoře pro odsouzené
2.5.2. Vzdělávací aktivity: •
angličtina – učebna; odsouzení se schází 2x týdně
•
němčina
•
čeština a dramatick ý kroužek – 1x t ýdně
•
zeměpis – 2x t ýdně v učebně
2.5.3. Zájmové aktivity: •
akvaristika – tento kroužek probíhá cel ý t ýden (z důvodů ošetření akvarijních rybek a čištění vod y)
•
motoristick ý kroužek – jedenkrát t ýdně v učebně
•
muzikoterapie – 2x týdně v učebně
•
hudebně-instrumentální – 3x t ýdně v učebně
•
videoklub – každ ý den; určení odsouzení mohou s povolením ředitele věznice tento kroužek navštěvovat i o víkendech
•
modelářsk ý kroužek – 2x t ýdně v učebně
•
historicko-náboženský kroužek – v učebně; jen pri odpoledních směnách
•
v ýtvarn ý – 3x
týdně v učebně
řezbářsk ý – každ ý den; určení odsouzení mohou s povolením ředitele 22
věznice tento kroužek navštěvovat i o víkendech
2 . 6 . VY HO DN OC E N Í R ES O C I AL I Z AČ N Í C H PR O GR A M Ů M yslím, že b y b ylo nanejv ýš
žádoucí zab ývat
se otázkou,
zda
v yhodnocování dosažení cíle resocializačního programu ve v ýše uveden ých termínech může b ýt objektivní. Pokud v ycházíme z předpokladu, že socializace a ted y i případná resocializace, je dlouhodob ý a praktick y nikd y nekončící proces, jenž charakterizují
změn y
ve
struktuře
vlastností
osobnosti,
není
možné
odůvodněně předpokládat, že v tak krátkém období může dojít k v ýrazné, pozorovatelné (měřitelné) a relativně trvalé změně ve struktuře vlastnosti osobnosti. Dosažení cíle resocializačního programu je však v yhodnocováno pouze na základě vnějškově projeveného chování a jednání, což nutně nemusí svědčit o změnách ve struktuře osobnosti. Odsouzen ý je tak utvrzován v přesvědčení, že stačí, ab y se choval tak, jak očekává okolí (bez vnitřního přesvědčení, že se tak chovat skutečně chce). Tímto chováním si lze zajistit pozitivní hodnocení vlastní osob y, a tak může takov ý odsouzen ý získat jisté v ýhod y. Domnívám se, že za těchto podmínek dochází k prohlubování devastace charakteru velké části odsouzen ých, kteří navenek spolupracují, ale ve skutečnosti nemají o hledání nov ých životních perspektiv zájem. Personál, aniž b y si to uvědomoval, je vlastně těmito odsouzen ým i praktick y zneužíván. Dá se říci, že takoví odsouzení marní čas personálu, jež b y se mohli více věnovat odsouzen ým, kteří mají o nabídnutou pomoc opravdov ý zájem. Dle mého názoru lze t yto tendence lze eliminovat na co nejnižší míru, a to
pomocí
kvalitní
diagnostik y
odsouzeného v e d o u k v o l b ě
(především
anal ýzou
motivů,
které
a akceptování resocializačního programu).
J d e p ř e d e v š í m o odhalení skryt ých motivů (kladné hodnocení, prost é dosažení
podmíněného propuštění, přerušení v ýkonu trestu, zařazení
do mírnější diferenciační skupin y, apod.). 23
Těmto
odsouzen ým
by
b yl
následně
stanoven
pouze
minimální
resocializační program (zaměstnávání, práce pro věznici, pracovní terapie) bez nereáln ých ambicí ve sm yslu, že kvalitní resocializační proces může proběhnout u každého jedince. Výše jmenované řešení b y však znamenalo i legislativní změn y. Podl e současné úprav y je věznice povinna odsouzenému nabídnout resocializační program, který pro něho považuje za vhodn ý. Pouze v případě, že si odsouzen ý nezvolí žádn ý resocializační program, je mu stanoven v ýše zmiňovan ý minimální resocializační program. Za současného stavu tak pravděpodobně dochází k obdobné ch ybě jako v případě
vnější
a
vnitřní
diferenciace.
Za
tento
stav
ovšem
nenese
odpovědnost Vězeňská služba ČR, ale na vině je legislativa.
2 . 7 . P R O BL É MY A R I Z I K A Praktická
realizace
resocializačních
programů
je
ve
srovnání
se
standart y v yspěl ých evropsk ých států podstatně skromnější. Tento stav má několik příčin: materiální podmínky (ekonomická situace ČR), personál a architektura stávajících věznic. Patrně nejv ýraznější rozdíl y jsou v personální oblasti, které mají nejv ýraznější podíl na celkové úrovni v ýsledků resocializačního procesu. Celkové
počt y
zaměstnanců
v jednotliv ých
věznicích
ČR
jsou
srovnatelné s počt y zaměstnanců věznic západoevropsk ých států. Výrazn ý rozdíl je ovšem ve struktuře zaměstnanců. V ČR se mnohem větší počet zaměstnanců soustředí na střežení odsouzen ých a plnění úkolů, při nichž nepřichází, nebo jen minimálně, do st yku s odsouzen ými. Počet zaměstnanců (včetně zaměstnanců zabezpečujících zaměstnávání odsouzen ých) je menší než dvacet pět procent počtu, což je západoevropsk ým standardem. Nepoměr dále zv yšuje skutečnost, že řadu resocializačních aktivit jsou mimo věznici. Takové akce jsou organizován y velice sporadick y s odůvodněním, že jde o riskantní záležitost ve sm yslu možného útěku odsouzeného.
24
2 . 8 . S P OL U P R ÁC E VĚ Z N I C E K UŘ I M A MĚS T A K U Ř I M Město Kuřim chce, ab y věznice pro v ýkon trestu na jejím území neb yla pro místí občan y tabu. Proto uvítalo nápad jednoho z vězeňsk ých lektorůinstruktorů – Jiřího Bukala st. – uspořádat v ýstavu prací odsouzen ých, a to mimo areál věznice. „Vypl ynulo to vlastně z mé návštěv y dílen vězeňsk ých zájmov ých kroužků, ke jejichž prohlídce jsem b yla pozvána.“, říká místostarostka Kuřimi Alena Matějíčková. Přiznává, že s některými v ýrobk y vězňů – zejména s hračkami – se seznámila již dříve. Využilo jich pro své potřeb y např. několik kuřimsk ých mateřsk ých škol či ústavů. Výstava prvního druhu, která skončila 30. listopadu 2005 v Malém sále Kulturního domu na nám. Osvobození, však b yla poněkud jiného rázu. Obsahovala především množství uměleck ých předmětů ze dřeva, různé intarz ie a dřevor ytin y a růz né obraz y. Tato v ýstava nesla náz ev „ Život a proměn y“ – musíme uznat, že šlo o v ýstižné pojmenování. Sami vězni (amatérští v ýtvarníci) tímto názvem chtěli zřejmě v yjádřit, že osud každého z nás může někd y během chvilk y nabrat zcela nov ý směr. Ob yvatelé Kuřimi projevili o v ýstavu značn ý zájem. Jen za první dva dn y sem zavítalo více než čt yři sta. Nešetřili ani slov y chvál y, která jsou zaznamenána v návštěvnické knize. Akce neušla také pozornosti starostů okolních obcí, kteří se o ní dozvěděli prostřednictvím infokanálu na kabelové televizi. Takové ovace samozřejmě potěšil y i samotné v ýrobce, kterým b ylo ve věznici uděleno povolení k návštěvě expozice. „Zhlédnutí v ýstav y pro ně b yl o obrovskou
motivací
k další
tvorbě.“,
tvrdí
místostarostka
Matějíčková.
Zároveň dodala, že město hodlá, pro velk ý úspěch, tuto akci opakovat. Současně ale uvažuje o dalších formách spolupráce s vedením věznice. To b y podle Matějíčkové rádo získalo od obce pomoc především v podob ě pracovní náplně v nové vězeňské v ýrobní hale. Nabídk y od kuřimsk ých podnikatelů v tomto směru zatím ale nepřicházejí. „Ráda b ych ted y v yzvala alespoň k dodávkám nejrůznějšího odpadového materiálu do věznice; třeba kůže, dřeva nebo textilu, který tam hojně navštěvované zájmové kroužk y zhodnotí jako velmi cennou surovinu pro svou tvorbu.“, přimlouvá se 25
místostarostka. A přem ýšlí i o vhodných námětech k dalším vězeňsk ým v ýrobkům. Osm v ybran ých odsouzen ých z kuřimské věznice v ystavovalo práce v Malém sále Kulturního domu. Jednalo se o klasické a plastické malb y, dřevěné plastik y, intarzie a také o dřevěné hračk y. Práce vznikal y v rámci v ýtvarného kroužku, ve kterém vězni pracují pod vedením dozorců. Jelikož ve věznici není práce pro většinu odsouzených, je tento a další zájmové kroužk y vítan ým zaměstnáním a v ýplní času trestanců. Kd yž vezmeme v úvahu, že ani jeden z autorů se žádnému umění na svobodě nevěnoval, měl y práce překvapivě velkou kvalitu. Některé z prací vznikal y dle předloh y, jiné v ycházely z autorov y fantazie. Práce stále zůstávají majetkem věznice, ale např. hračkami obdarovává místní školk y. Ostatní práce jsou používán y ke zkulturnění prostředí věznice. Je nutno mít na m ysli, že prodej prací tohoto druhu není ze zákona možn ý.
2 . 9 . D Í L Č Í Z ÁV ĚR
V oblasti resocializace odsouzen ých je prostředkem dosažení náprav y. Vytvoření konkrétního programu znamená v ymezit přesně stanoven ý postup od komplexní zprávy a metod y poznání osobnosti jednotlivce. Program musí b ýt v ytvořen tak, ab y na jedné straně v yžadoval aktivitu a spolupráci odsouzeného a na druhé straně, ab y byl y respektován y jeho možnosti a s cho pn os ti . Pl n ěn í či n epl n ěn í p ro gramu z ach áz en í j e p rů b ěž n ě ho dn o ceno a dochází k úpravě metod a stanovení nov ých cílů – to znamená, že je program aktualizován. Pokud odsouzený nestojí o spolupráci, je program pouze formální administrativou.
Jedním z faktorů je především hromadné
ub ytování vězňů a následná přeplněnost věznic, které stěžují možnosti působení vězeňského personálu na odsouzené. M yslím, že dobrým řešením je zavádění specializovan ých oddělení, které se v yznačují menší kapacitou odsouzen ých. V takovém prostředí lze lépe
uplatňovat
přístup
k odsouzen ým
a
poznat
problémy
konkrétního
odsouzeného. V současné době, s ohledem na v ytvoření takov ých oddělení, s e odráží
v ekonomick ých možnostech vězeňství, a proto t yto oddělení 26
nejsou na takové úrovni jako v zahraničních zemích.
3. DIFERENCIACE VÝKONU TRESTU 3 . 1 . K L AS I FI K AC E Klasifikací rozumíme rozdělení odsouzen ých do skupin podle vnějších nebo jinak měřitelných znaků. Na základě těchto klasifikačních znaků jsou odsouzení zařazováni do jednotliv ých t yp ů věznic. V závislosti na t ypu věznice, do které je odsouzen ý zařazen, se potom trest v ykonává diferencovaně. Klasifikace a diferenciace jsou spolu propojen y velice těsn ým vztahem. Klasifikace má ovšem sm ysl, pokud jsou pro odsouzené v jednotliv ých t ypech věznic k dispozici speciální program y zacházení a v závislosti na jejich uplatňování a následn ých posunech v osobnosti odsouzeného je tento s ystém dostatečně propustn ý, ab y odsouzen ý mohl sv ým chováním ovlivňovat použití metod y zacházení.
3 . 2 . K V A L I T A K L AS I FI K AC E Tato je odvozena od stanovení objektivních kritérií. Ve sv ých počátcích b yl y
klasifikační
s ystém y
založen y
na
jednoduchých
a
snadno
diagnostikovateln ých kritériích, které se opíral y o věk, pohlaví, nebezpečnost odsouzen ých, délku trestu apod. Postupně se t yto s ystém y propracoval y až po snahu
zapracovat
do
s ystému
klasifikaci
na
základě
osobnostních
charakteristik 12. Dosud se nepodařilo v ypracovat takový model klasifikace, který b y dostatečně a objektivně mohl postihovat osobnost v celé její šíři. Vzhledem
ke
skutečnosti,
že
osobnost
jako
individuum,
je
neopakovatelná, nelze ani stanovit obecně platná kritéria pro klasifikaci 12
Čírtoková, L., Červinka, F.: Forenzní psychologie. Praha, Support 1994, s.142
27
vězňů v závislosti na osobnostní charakteristice. Lze samozřejmě v ytvořit s ys t ém , v e k t e r ém b u d o u p r o u r či t é s k u p i n y s t a n o v e n y j i s t é s p o l eč n é z n a k y a na základě těchto znaků odsouzené zařazovat do společných skupin, vůči k t e r ým b u d o u p o u ž í v á n y r e l a t i v n ě s t e j n é m e t o d y z a c h á z e n í . V ž d y b u d e a l e i v těchto skupinách nutné přistupovat k odsouzen ým individuálně právě s ohledem na osobnostní zvláštnosti jednotlivců. Podle mého názoru jde o snahu stanovit obecná a objektivní kritéria v oblasti, kde to praktick y není možné.
3 . 3 . VN Ě J Š Í D I F E R EN C I AC E V českém vězeňském s ystému jsou uplatňován y dva t yp y diferenciace, vnější a vnitřní. Diferenciací rozumíme jednak zařazení odsouzen ých do jednotliv ých
t ypů
věznic
a
v závislosti
na
tomto
zařazení
potom
diferencované zacházení. Zákon o v ýkonu trestu odnětí svobod y v ymezuje čt yři t yp y věznic, které se člení podle míry vnější ostrah y, zajištění bezpečnosti a způsobu uplatňování resocializačních programů. Jsou to věznice 13: a) s dohledem b) s dozorem c) s ostrahou d) se zv ýšenou ostrahou Diferenciovan ým výkonem trestu v jednotliv ých t ypech věznic se sleduje, ab y méně narušení odsouzení v ykonávali trest odděleně od více narušen ých, u nichž to v yžaduje v yšší stupeň nebo povaha jejich narušen, se uplatňoval y účinnější prostředk y k jejich nápravě. Obdobně diferenciovaně se volí též form y a metod y pracovní v ýchovy a kulturně v ýchovné práce, rozsah oprávnění samosprávy, stupeň vnější ostrah y a způsob zajištění bezpečnosti 14. Ovšem o tom do jakého t ypu věznice bude odsouzen ý při nástupu trestu zařazen, rozhoduje soud a Vězeňská služba nemá naprosto žádnou možnost do tohoto rozhodování zasahovat, což je z hlediska penitenciárního působení na
13 14
Ustanovení §5 odst. 1 zák. č. 59/1965Sb. ve znění pozdějších předpisů Ustanovení §5 odst. 4 zák. č. 59/1965Sb. ve znění pozdějších předpisů
28
škodu věci 15 . Při svém rozhodování soud v drtivé většině případů nezkoumá stupeň narušení a odsouzené zařazuje do jednotliv ých t ypů věznic na základě jin ých kritérií, zpravidla trestně právních. V praxi potom dochází k situacím, že vedle sebe v ykonávají trest několikanásobní recidivisté a odsouzení, kteří jsou ve v ýkonu trestu poprvé. Zvlášť dobře pozorovateln ý
a doložiteln ý je tento jev ve věznicích
s d o z o re m . Zp ět n ě l z e z t o h o t o fa k t u o d v o d i t , ž e d l e n áz o ru s o u d u s e j e d n á o jedince postižené relativně stejn ým či podobn ým stupněm narušení a mel y b y vůči nim b ýt uplatňován y odsouzené prostředk y k jejich nápravě. Což samozřejmě není ani v nejmenším pravda. Pro
názornost
uvádím
následující
přehled
stavů
odsouzen ých
zařazen ých do věznice s dozorem v Kuřimi: Celkem odsouzených
Z toho ve výkonu trestu odnětí svobody
181
poprvé
podruhé
60
20
potřetí a vícekrát
32
Přičemž mezi odsouzen ými v kategorii „potřetí a vícekrát“ jsou jedinci v ykonávající trest odnětí svobod y po osmé, desáté, ale také po čtrnácté. Vnější diferenciace v sobě navíc nese v ýrazné prvk y neodůvodněn é represe, která je charakterizována především vzájemn ým znev ýhodněním j e d n o t l i v ýc h s k u p i n o d s o u z e n á ¨ ýc h a m á t e d y d e m o t i v u j i c í c h a r a k t e r . J d e o to, že všichni b yli odsouzeni k trestu odnětí svobod y, ale v jednotliv ých typech věznic jim náleží různá práva, která jednu skupinu vůči druhé znev ýhodňují (četnost návštěv, balíčků, možnost udělení přerušení trestu, apod.). Rozsah
uspokojování
těchto
práv
se
neopírá
o
osobnostní
charakteristik y jednotliv ých odsouzen ých a o její případnou změnu směrem k lepšímu či horšímu, ale v ýhradně o rozhodnutí soudu, který se při svém rozhodování řídí 16 při zařazení odsouzeného do konkrétného t ypu věznice 15
Ustanovení § 6 odst. 1 zák. č. 59/1965Sb. ve znění pozdějších předpisů
29
v š em i m o ž n ým i h l ed i s k y j en o m n e ch ar a k t eri s t i k o u o s o b n o s ti o d s o u z en éh o . A pokud se touto charakteristikou řídí, tak v zanedbatelném procentu všech případů. Zpravidla jde o případ y, kd y b yl na odsouzeného v ypracován znaleck ý ps ychiatrick ý nebo ps ychologick ý posudek. Ve svém důsledku se tento s ystém klasifikace a následné diferenciace jeví
jako
kontraproduktivní
odsouzeného.
Vlastně
jsou
z hlediska už
možného
v okamžiku
pozitivního
odsouzení
ovlivnění
zcela
popřen y
individuální odlišnosti odsouzen ých od nichž b y se měla odvíjet veškerá další snaha o jejich pozitivní ovlivnění. S am o z ř ej m ě ex i s t u j e m o ž n o s t , ab y o d s o u z en ý b yl n a z á k l ad ě ch o v á n í a způsobu jak ým plní své povinnosti přeřazen do mírnějšího nebo přísnějšího typu věznice 17. V těchto
kritériích
ovšem
opět
není
zohledněna
osobnostní
charakteristika a praktick ý realizace je časově a administrativně tak náročná, že se tento s ystém vnější diferenciace stává velice málo propustn ým a pružným, a tudíž neefektivním z hlediska ovlivňování odsouzených a následného dosažení účelu v ýkonu trestu.
3.4.
D I F E R EN C I A C E
NA
Z ÁK L AD Ě
OS O B N OS T N Í C H
C H A RA K T E RI S T I K
Už delší dobu se ve vězeňství hovoří o nutnosti v yužívat diferenciaci na základě osobnostních charakteristik, která se z hlediska možného ovlivnění odsouzen ých jeví jako mnohem efektivnější. V zásadě jde o diferenciaci na základě prognóz y v ychovatelnosti a mentální úrovně, jak je odsouzen ý připraven na působení, jak se staví k autoritám apod. Protože t yto měřitelné veličin y jsou specialisté schopni poměrně přesně odhadnou, lze v tomto rámci diagnostikovat čt yři základní skupin y odsouzen ých: •
prognóza velmi dobrá
•
prognóza dobrá
16 17
Ustanovení §39a odst. 2 a 3 zák. č. 140/1961Sb. trestní zákon ve znění pozdějších předpisů Ustanovení §39b odst. 1 až 7 zák. č. 140/1961Sb. trestní zákon ve znění pozdějších předpisů
30
•
prognóza špatná
•
prognóza velmi špatná Tato diferenciace není praktick y ve věznicích vůbec v yužívána a lze
ted y konstatovat, že se opakují stejné ch yb y a nedostatk y jako v případě diferenciace vnější.
3 . 5 . D Í L Č Í Z ÁV ĚR
Každ ý odsouzen ý je sv ým způsobem jedinečná osobnost a jestliže nechceme, ab y vězení b ylo pouze čekárnou, ale ab y plnilo reedukační a rehabilitační funkci, musí b ýt důsledně uplatňován diferenciovan ý v ýkon trestu odnětí svobody. Diferenciace umožňující zařazování odsouzen ých do jednotliv ých t ypů věznic na základě rozhodnutí soudu a vnitřní diferenciace založenou v ýhradně na motivačních pobídkách, jako prostředku náprav y, považuji na překonané. Změnu spatřuji v převedení rozhodovací schopnosti ze soudu na penitenciární pracovník y, kteří nejlépe znají problematiku a možnosti práce s odsouzen ými. Osobně spatřuji podstatu diferenciace, ne v motivaci odsouzen ých formou rozmanit ých v ýhod, ale pouze v odlišn ých způsobech zacházení.
ZÁVĚR Tato práce si kladla za cíl zaměřit se na možnosti resocializace odsouzen ých
ve Věznici
Kuřim.
Měla
také
upozornit
na
některé
negativnískutečnosti, které tento proces znehodnocují a 31
pokouší se navrhnout řešení této problematik y. Těžiště práce na resocializaci odsouzených ve v ýkonu trestu odnětí svobod y
primárně
spočívá
v programech
zacházení.
Stávájící
koncepci
hodnotím pozitivně, protože zohledňuje individuální potřeb y jednotlivců, volí v yvážené
metod y
zacházení
a
obsahuje
také postpenitenciární
aspekt y
působení, které b yl y v minulosti neprávem opomíjen y. Úsilí v ýchovn ých pracovníků v tomto procesu znesnadňuje především s ystém hromadného ub ytování a přeplněnost věznic. V takov ých podmínkách není v možnostech personálu
postihnout
celou
populaci,
vězeňskou
zejména
skupinu
nemotivovan ých odsouzen ých. Zde narážíme na problém, který b ychom mohli označit jako „problém vězeňské architektury“. Nové trend y ve v ýstavbě věznic preferují ústav y menších rozměrů s v ybavením
odpovídajícím
běžnému
životnímu
standardu.
Kapacita
vězeňsk ých ústavů by se dle mého názoru měla na nejv yšší hranici poh ybovat kolem pěti set osob. Jako
řešení
ted y
navrhuji
postupnou
přestavbu
a
modernizaci
stávajících ústavů a v yhledání vhodných objektů pro výstavbu nov ých moderních věznic. Co se t ýká ústavů pro mladistvé delikvent y, tak zde se přikláním k hledisku, že takové objekty b y se měl y sv ým v ybavením co nejvíce přibližovat domácímu prostředí. Postupně b y se mělo docílit stavu, ab y každ ý odsouzen ý mohl b ýt dl e možnosti a svého přání ub ytován v individuální místnosti. Na druhou stranu je ale třeba poukázat na to, že většina vězňů upřednostňuje sdílení ložnice s ostatními odsouzenými. Problematika přestavb y věznic dle mého názoru závisí prvořadě na finační podpoře státu. Je v zájmu celé společnosti, aby resocialize a reintegrace odsouzen ých b yla úspěšná. A právě taková investice b y ted y přinesla užitek každému občanovi České republik y. Dalším
důležit ým
aspektem
při
procesu
úspěšné
resocializace
odsouzen ých je také optimální vzdělanost a případné doškolovnání veškerého vězeňského personálu. M yslím, že skutečné změn y v humanizaci českého vězeňství může uskutečňovat pouze odborně připraven ý personál. Zv yšování odbornosti
vězeňského personálu b y mělo b ýt zajišťováno cyklick ými
32
kurs y
pro
jednotlivé
skupin y
pracovníků
(v ýchovn ý
personál,
řídící
pracovníci, specialisté, apod.). Tyto kurs y b y mohl y, dle mého mínění, v yužívat i spolupráci se státním školstvím. Zdá se mi, že spolupráce personálu věznic s civilní odbornou veřejností napomůže k lepšímu pochopení vězeňského prostředí. Zároveň se otevře možnost společné kooperace, jejíž hlavním cílem budou plně kvalifikované a programové sociální služb y. I kd yž program resocilizace odsouzen ých musí ještě překonat v ýše zmiňovaná úskalí, tak se domnívám, že se ubírá správn ým směrem. Je nutné si uvědomit, že jde o program, jenž v yžaduje jistou dobu pro své naprosté naplnění. Znovu musím zdůraznit, že na rozvoji resocializace a reintergrace odsouzen ých se musí nejvíce podílet stát, a to především finančně. Jde o investici, která se bez poch yb jednou vrátí celé společnosti.
RESUMÉ Cílem této práce je popsat současné možnosti Vězeňské služb y v oblasti resocializačních programů a upozornit na některé negativní skutečnosti, které resocializační proces v ýrazně znehodnocují. Dalším cílem je pokus naznačit některé možné cesty dalšího v ývoje ovlivňování odsouzen ých ve v ýkonu trestu
odnětí svobod y.
33
I kd yž je legislativní úprava v ýkonu trestu odnětí svobod y podle vedení Vězeňské služb y srovnatelná s v yspěl ým i demokratick ými zeměmi, mělo b y dojít i ke změnám v této oblasti. Zejména mám na m ysli vnější a vnitřní diferenciaci. Diferenciace b y měla b ýt zcela v pravomoci Vězeňské služb y, jež je přece jen schopna kvalifikovanější posoudit, v jakém typu věznice b y měl odsouzen ý trest v ykonávat. Stejně
tak
termín y
v yhodnocování
naplnění
cíle
resocializačního
programu jsou příliš krátké na to, ab y se o plnění tohoto úkolu dalo hovořit alespoň částečně jako o objektivním. Řešení
situace
ve
vězení
by
napomohlo
i
častější
v yužívání
alternativních trestů, což b y napomohlo ke snížení počtu odsouzen ých k trestu odnětí svobod y. Za nejdůležitější ale považuji v ytvoření dostatečného počtu pracovních příležitostí pro odsouzené, změnu ve struktuře personálu věznic s cílem zajistit co nejv yšší počet zaměstnanců, jenž b y se podíleli na přímém ovlivňování odsouzen ých. V neposlední řadě je třeba zajistit dostatek prostorov ých kapacit pro realizaci rosocializačních programů, včetně odpovídajícího materiálového a finančního zabezpečení.
ANOTACE Bakalářská ovlivňování
práce
je
odsouzen ých.
zaměřena Jde
o
na
anal ýzu
porovnání
současn ých
teoretických
možností v ýchodisek
s praktick ými možnostmi a nastínění možného žádoucího v ývoje českého vězeňství.
34
Klíčová slova: Resocializace, reintegrace, diferenciace, klasifikace, osobní charakteristika, ps ychoterapie, speciální v ýchovné postup y.
ANNOTATION M y bachelor´s diploma is concentrated on anal ysis of contemporar y ways of influencing of convicts. I compare in m y diploma theoretical and practical ways of possibilities and I try to sketch possible good development of Czech prison s ystem.
Key words: resocialization, reintergration, differentiation, classification, personal characterization, ps ychotherap y, special educational ways.
LITERATURA A.
Právní předpisy
1.
Evropská vězeňská pravidla. Doporučení Rad y Evrop y č. R (87) 3,
Praha: Tiskárna vazební věznice Praha – Pankrác, 1996. 2.
Nedorost, L.: Vězeňství a správa vězeňství v ČR. Brno: Masarykova
univerzita, 1995. 3.
Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 110/1994Sb., kterou se v ydává
řád v ýkonu trestu odnětí svobod y. 4.
Zákon č. 140/1961Sb., trestní zákon. 35
5.
Zákon č. 59/1965Sb. ze dne 17.června 1965 o v ýkonu trestu odnětí
svobod y ve znění, jak v ypl ývá z pozdějších změn a doplňků.
B.
Knihy a syntetické práce
1.
Bouček,
J.:
Psychoterapie.
Olomouc:
Vydavatelství
Univerzit y
Palackého, 1996. 2.
Čepelák, J.: Penitenciární psychologie. I. díl. Praha: VŠ SNB Katedra
penologie, 1982. 3.
Čírtková, L., Červinka, F.: Forenzní psychologie. Praha: SUPPORT,
1994. 4.
Jůva, V. sen & jun.: Úvod do pedagogiky. Brno: PAIDO – edice
pedagogické literatury, 1995. 5.
Kožnar,
J.:
Výcvik
ve
skupinové
psychoterapii.
Praha:
Katedra
penologie VŠSNB, 1982. 6.
Kratochvíl, S.: Skupinová psychoterapie neuróz. Praha: Avicenum, 1978.
7.
Mezník, J., Kalvodová V., Kuchta J.: Základy penologie. Brno:
Masarykova univerzita, 1995. 8.
Němec, J., Urbanová, M.: Sociálně psychologický výcvik pro odsouzené
s psychopatickou strukturou osobnosti. Praha: Súráva SNV ČSR – oddělení penologie, 1989. 9.
Němec, J.: Psychopatie a kriminalita. Praha: MV ČR, Centurion, 1993.
10.
Řehoř, A.: Metodické pok yn y pro v ypracování bakalářské práce. Brno:
Institut mezioborov ých studií, 2006.
C.
Odborné časopisy
1.
Haubeltová,
L.,
Řeháček,
M.:
Realizace
systému
kontinuálního
resocializačního působení. České vězeňství: 1996, č.5. a 6. 2.
Mařádek, V.: „Krize v krizi“ a její výskyt ve vězeňském prostředí.
České vězeňství: 1995, č.1. 3.
Mařádek,
vězeňství:
V.:
Co
je
co
v práci
1993, č.3. a 4. 36
vězeňského
personálu.
České
4.
Ročenka Vězeňské služby ČR 1997. Praha: 1998.
5.
Řeháček, M., Hvězdová A., Pšenička, J., Váňa, M.: Uplatňování
resocializačních programů. České vězeňství: 1995, č.3.
37
