Univerzita Pardubice Fakulta Ekonomicko-správní
Analýza vlivu investora na místní ekonomický rozvoj Bc. Tomáš Rohlíček
Diplomová práce 2011
Prohlášení autora Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracoval samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využil, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Byl jsem seznámen s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skutečností, že Univerzita Pardubice má právo na uzavření licenční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o užití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávněna ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložila, a to podle okolností až do jejich skutečné výše. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně.
V Pardubicích dne 25. 4. 2011
Tomáš Rohlíček
Poděkování Děkuji panu Ing. Janu Stejskalovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky při psaní této práce. Rovněž děkuji paní Ing. Ivetě Horákové, pracovnici Městského úřadu Kolín, za informace a materiály, které mi k tématu této práce poskytla.
ANOTACE Práce je věnována problematice přímých zahraničních investic, jako jednomu z determinantů konkurenceschopnosti a to z pohledu regionální politiky. V aplikační části jsou analyzovány některé důsledky přílivu přímé zahraniční investice společností Toyota Motor Corporation a PSA Peugeot Citroën (TPCA) pro rozvoj regionu Kolín.
KLÍČOVÁ SLOVA regionální politika, konkurenceschopnost, přímé zahraniční investice, TPCA, Kolín
TITLE The Analysis of Investor’s Influence on Regional Economic Development
ANNOTATION The work is devoted to the issue of foreign direct investment, as one of the determinants of competitiveness, from the perspective of regional policy. The practical part analyzes some implications of inflows of foreign direct investment by Toyota Motor Corporation and PSA Peugeot Citroen (TPCA) for the development of the region Kolín.
KEYWORDS regional policy, competitiveness, foreign direct investment, TPCA, Kolín
Obsah
Úvod ...................................................................................................................................... 8 1
Regionální politika ......................................................................................................... 9 1.1
Teoretická východiska, příčiny vzniku regionální politiky a její počátky .................. 9
1.2
Definice regionální politiky.................................................................................... 12
1.3
Cíle a nástroje regionální politiky........................................................................... 13
1.4
Regionální politika Evropské unie .......................................................................... 17
1.4.1 1.5
2
3
4
Regionální politika České republiky ....................................................................... 20
1.5.1
Strategie regionálního rozvoje České republiky............................................... 22
1.5.2
Cíle regionální politiky ČR ............................................................................. 26
Vliv regionální politiky na konkurenceschopnost regionů ............................................. 28 2.1
Konkurenceschopnost regionů ............................................................................... 28
2.2
Determinanty regionální konkurenceschopnosti ..................................................... 31
2.3
Nástroje k ovlivňování regionální konkurenceschopnosti ....................................... 35
2.3.1
Nástroje regionální politiky EU....................................................................... 35
2.3.2
Nástroje regionální politiky v České republice ................................................ 36
Přímé zahraniční investice jako determinant konkurenceschopnosti.............................. 38 3.1
Charakteristika PZI ................................................................................................ 39
3.2
Moţnosti přilákání investora .................................................................................. 42
3.3
Vliv PZI na konkurenceschopnost regionu ............................................................. 45
3.3.1
Pozitivní vlivy ................................................................................................ 45
3.3.2
Negativní vlivy ............................................................................................... 47
3.3.3
Moţnost eliminace některých rizik spojených s PZI ........................................ 48
Průmyslová zóna Kolín-Ovčáry a realizace investičního záměru TPCA ........................ 50 4.1
Vznik a financování PZKO .................................................................................... 50
4.2
Výstavba bytů pro zaměstnance TPCA .................................................................. 53
4.3
Joint-venture TMC a PSA a charakteristika TPCA ................................................. 55
4.3.1 5
Cíle regionální politiky EU a její zdroje .......................................................... 18
Veřejná podpora pro TPCA............................................................................. 58
Vliv PZI TPCA na region Kolín ................................................................................... 60 5.1
Charakteristika regionu .......................................................................................... 60
5.2
Vliv TPCA na regionální HDP ............................................................................... 61
5.3
Vliv TPCA na nezaměstnanost ............................................................................... 63
5.4
Dodavatelská struktura TPCA ................................................................................ 67
5.5
Vliv TPCA na kriminalitu ...................................................................................... 68
5.6
Vliv TPCA na dopravu .......................................................................................... 70
5.7
Grantový program Partnerství pro Kolínsko ........................................................... 71
5.8
Ekonomická analýza PZI TPCA............................................................................. 73
Závěr ................................................................................................................................... 77 Seznam pouţitých zdrojů ..................................................................................................... 79 Seznam zkratek .................................................................................................................... 84 Seznam obrázků ................................................................................................................... 86 Seznam tabulek .................................................................................................................... 86 Seznam grafů ....................................................................................................................... 86 Seznam schémat................................................................................................................... 86 Seznam příloh ...................................................................................................................... 86
Úvod Regionální politika České republiky zahrnující cíle regionálního rozvoje, k nim příslušné nástroje, programy a samozřejmě i její integrita s regionální politikou Evropské unie (včetně podpory regionální politiky v rámci EU), je velmi podstatnou a nedílnou součástí zdravého ekonomického vývoje naší země. Efektivní fungování této politiky a naplňování jejích cílů by mělo být v zájmu kaţdé vlády. Česká republika je v posledních letech stále lákavější lokalitou pro zahraniční investory, coţ ještě více zdůrazňuje význam regionální politiky. Přímé zahraniční investice totiţ ovlivňují nejen regiony, v nichţ došlo k lokalizaci investice, ale pochopitelně i národní hospodářství. Vzhledem k tomu, ţe k lokalizaci zejména zahraničních investorů bývá vyuţíváno velké mnoţství především fiskálních nástrojů, je nezbytné analyzovat jejich efektivnost a definovat u kaţdé z nich portfolio pozitiv a negativ, resp. zjišťovat vliv lokalizace zahraničního investora na region jako takový. Cílem této práce je na příkladu konkrétního zahraničního investora definovat jeho vliv na hostitelský region a to zejména vymezením pozitivních a negativních vlivů a to jak ekonomických tak, i jiných. K naplnění cíle práce bude třeba mj. pojednat o regionální politice ČR s ohledem na vliv strategických rozvojových dokumentů na národní a regionální úrovni, dále definovat vliv zahraničních investorů na ekonomiku státu a regionu. Práce je rozdělena do několika částí. První obsahuje exkurz do úpravy regionální politiky České republiky a Evropské unie. Samostatnou částí je charakteristika a popis přímých zahraničních investic a jejich vlivu na hostitelskou ekonomiku. Další část se jiţ přímo zabývá vybraným zahraničním investorem - společností Toyota Motor Corporation a PSA Peugeot Citroën (TPCA) a průmyslovou zónou Kolín-Ovčáry. V ní je provedena analýza vlivů přímé zahraniční investice TPCA na region Kolínsko.
8
1 Regionální politika Cílem úvodní kapitoly je vymezit pojem regionální politika, uvést příčiny jejího vzniku, seznámit s jejími cíly a nástroji, které vyuţívá. Kapitola také pojednává o vybraných aspektech regionální politiky v Evropské unii a České republice.
1.1 Teoretická východiska, příčiny vzniku regionální politiky a její počátky Hlavní příčinou vzniku regionální politiky je existence regionálních problémů resp. existence nerovnováhy mezi jednotlivými regiony na daném území. Tyto problémy jsou vnímány jak samotným obyvatelstvem, tak i samosprávou i vládou. Původně, v období před velkou hospodářskou krizí v třicátých letech, se tvrdilo, ţe rozdíly v ekonomickém vývoji regionů jsou determinovány přirozeně, tedy podmínkami národní ekonomiky, a proto je zbytečné se pokoušet takovéto rozdělení měnit. Regionální nerovnováha byla povaţována pouze za dočasný problém v jinak automatickém systému ekonomické rovnováhy. Regionální problémy mohou být způsobeny nemalou řadou ekonomických, ale i neekonomických faktorů. Mezi primární faktory lze zařadit např. nízkou mobilitu pracovní síly a kapitálu, nedostatečné přírodní zdroje, geografické faktory (zejména geografickou odlehlost regionu) či nevyhovující ekonomickou strukturu regionu aj. K nerovnoměrnému regionálnímu rozvoji přispívají ovšem i faktory sekundární:
vnější ekonomika,
demografická situace (např. míra vzděláni v regionu), rigidita nákladů a cen, regionální diference v inovacích a mnohé další. Soustředění problémů do určitých oblastní můţe mít za následek vznik regionů například s nízkou hospodářskou výkonností, vysokou nezaměstnaností či se špatnou kvalitou ţivotního prostředí. Při identifikaci takovýchto regionů můţeme rozlišovat 3 základní typy:
regiony s upadajícími či stagnujícími základními odvětvími,
regiony nedostatečně vybavené přírodními zdroji,
regiony s nedostatečným vyuţitím vlastních zdrojů. 9
Značná regionální disparita, ať uţ v oblasti ekonomické, nebo sociální, můţe do značné míry ovlivňovat i celkový hospodářský vývoj státu, včetně vyvolání sociálních aţ politických nepokojů. Proto se v řadě zemí začala uplatňovat regionální politika, jejímţ hlavním cílem bylo zmírnění či úplné odstranění rozdílů v rozvoji regionů a současně přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti jak regionů, tak národní ekonomiky. 1 Pro realizaci regionální politiky musí dojít ke splnění tří základních předpokladů:
existence meziregionálních rozdílů,
politická vůle problémy řešit,
ekonomické moţnosti problémy řešit. 2
S výše uvedeným souvisí i motivy regionální politiky. Za nejdůleţitější se povaţují motivy ekonomické, avšak ani motivy sociální či politické nejsou bez významu. V současnosti se akcentují především důvody plné zaměstnanosti, úvahy o obecním blahu a regionální rozdělení příjmů. Jako základní ekonomický motiv se zpravidla uvádí plné vyuţití všech výrobních faktorů (zejména pracovní síly), dále například hospodářský růst či optimální rozmístění firem. Zcela bez významu nejsou ani motivy ekologické, ty se prosadily aţ v sedmdesátých letech, spjaté s překonáním vzrůstajícího znehodnocování ţivotního prostředí. Při realizaci svých cílů vyuţívá regionální politika různých postupů vůči konkrétním regionům. Problémovým regionům jsou poskytovány určité výhody či podpory, aby docházelo k zlepšení jejich postavení v rámci národního hospodářství a aby se staly konkurenceschopnější. 3 Vznik regionální politiky spadá do třicátých let dvacátého století, tedy do období velké hospodářské krize. V této době byla Velká Británie nucena se vypořádat s výraznými socioekonomickými rozdíly ve svých regionech. K největšímu propadu došlo u regionů s vysokým podílem tradičních průmyslových odvětví a stát byl nucen přijmout určitá opatření ke zmírnění této situace. Britská vláda přijala Zákon o speciálních územích 4, který
1
WOKOUN, René; MATES, Pavel. Management regionální politiky a reforma veřejné správy. Praha: Linde, 2006. str. 109 – 110. 2 MATOUŠKOVÁ, Zdena. Regionální a municipální ekonomika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2000. str. 109. 3 WOKOUN, René; MATES, Pavel. Management regionální politiky a reforma veřejné správy. Praha: Linde, 2006. str. 111. 4 Zákon byl přijat v roce 1934.
10
nejen vymezoval problémové regiony, ale také způsoby pomoci a pravidla pro alokaci prostředků. Od této doby se regionální politika ve Velké Británii rozvíjí nepřetrţitě. Aţ po druhé světové válce se regionální politika rozvíjela ve Francii a Itálii. V obou těchto zemích se projevovaly regionální rozdíly. Ve Franci šlo o protiklad paříţské aglomerace a ostatních regionů, v Itálii byly významné rozdíly mezi severem a jihem země. Zatímco se Francie zaměřila především na dlouhodobé uplatňování programů na podporu infrastruktury, v Itálii byla regionální politika orientována především na industrializaci nejjiţnější části země. Ve většině západoevropských zemí se regionální politika začala uplatňovat aţ na přelomu padesátých a šedesátých let. Například německá regionální politika přešla z původního záměru podpory restrukturalizace starých průmyslových regionů na současný rozvoj spolkových zemí. Stěţejním dokumentem evropské unie v této problematice je Evropská charta regionálního plánováni, přijatá 20. května 1983, která se orientuje na vymezení sféry regionálního plánování, stanovením jak výchozích zásad, tak i nejaktuálnějších úkolů v evropském prostoru. Tato charta má pro účastnické státy charakter doporučení a obsahuje 4 následující cíle:
vyváţený socioekonomický rozvoj regionů,
zlepšování ţivotních podmínek,
zodpovědné zacházení s přírodními zdroji a ochrana ţivotního prostředí,
racionální vyuţívání prostředí.5
V postkomunistických evropských zemích došlo k implementaci regionální politiky aţ ke konci 80. let a to v důsledku zásadních společensko-politických změn, které v této době probíhaly. Nutnost uplatňování regionální politiky nastala po přechodu těchto států na trţní ekonomiku, která měla na jednotlivé regiony značné dopady. 6
5
WOKOUN, René. Česká regionální politika v období vstupu do Evropské unie. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2003. str. 8 – 10. 6 WOKOUN, René. Úvod do regionálních věd a veřejné správy. Vyd. 3., V nakl. IFEC 1. Praha: IFEC, 2001. str. 68.
11
1.2 Definice regionální politiky Regionální politika je obtíţně definovatelný pojem a to zejména z důvodů rozdílnosti teoretických pohledů a historických souvislostí vývoje dané problematiky. Pojetí regionální politiky se s postupem času neustále mění a utváří. Definic existuje celá řada, avšak ţádná z nich nebyla přijata za všeobecně platnou. Definování regionální politiky ve většině evropských zemí vychází z podpory rozvoje problémových regionů včetně snahy redukovat meziregionální diference. Na nejobecnější úrovni lze regionální politiku chápat jako soubor cílů a opatření, který má vést ke sniţování rozdílů v sociálně ekonomické úrovni jednotlivých regionů, přičemţ konkretizace cílů a nástrojů vychází z konkrétní situace v jednotlivých zemích. 7 Vanhove charakterizuje regionální politiku jako všechny formy veřejných intervencí, určených ke zlepšení geografického rozdělení ekonomických aktivit, tedy regionální politika se snaţí napravit určité prostorové důsledky volné trţní ekonomiky za účelem dosaţení dvou vzájemných cílů – ekonomického růstu a sociálního rozdělení. V souvislosti s definicí uvádí i 5 významných fází:
definování regionálních problémů, včetně jejich původu,
definování cílů (cíle by měly být kvantifikovatelné),
definování strategie, kterou bude nutno následovat,
identifikování nástrojů, jeţ bude nutné pouţít,
vyhodnocení pouţité politiky. 8
Podle Goodalla je regionální politika součást vládní politiky, která ovlivňuje rozdělení hlavních ekonomických zdrojů na území státu nebo jeho částech. Zahrnuje opatření zaměřená na růst ekonomické aktivity v oblastech s vysokou nezaměstnaností a s předpokládaným nízkým ekonomickým růstem. Současně ale také poskytuje opatření určená ke kontrole ekonomických aktivit na územích s nadměrným růstem.9
7
MATOUŠKOVÁ, Zdena. Regionální a municipální ekonomika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2000. str. 109. VANHOVE, N. Regional policy: a European approach. 3rd ed. Aldershot: Ashgate, c1999. str. 57. Přeloţeno. 9 GOODALL, Brian. The Penguin dictionary of human geography. London: Penguin Books, 1987. str. 401. Přeloţeno. 8
12
Ţák ve své definici uvádí, ţe regionální politiku lze velmi obecně popsat jako soubor cílů, opatření a nástrojů vedoucích ke sniţování příliš velkých rozdílů v socioekonomické úrovni jednotlivých regionů. 10 Z výše uvedeného je tedy patrné, ţe regionální politika se snaží o podporu problémových regionů skrze nástroje regulující socioekonomické rozdíly a je prováděna vládou. Následující text se bude o tuto definice opírat.
1.3 Cíle a nástroje regionální politiky11 Cíle regionální politiky vychází z identifikace hlavních regionálních problémů a z pojetí národní hospodářské politiky. Cíle by měly být rozloţeny do jednotlivých časových období a měly by být co nejkonkrétnější, aby bylo moţno kontrolovat jejich splnění a usnadnilo se hodnocení uţitých nástrojů. Současné cíle regionální politiky, v souladu s ideologií EU, by se daly rozdělit do tří následujících oblastí: Podpora růstového potencionálu – jedná se o hlavní cíl, jejím prostřednictvím se má udrţet a zajistit vyšší míra růstu ekonomiky. V rámci této podpory je podstatné zaměřit se na vytváření pracovních míst, udrţitelný rozvoj, investice a kolektivní sluţby. Zdůrazňují se především investice do lidského potencionálu, podpora vědecko-technického rozvoje a inovací a modernizace a restrukturalizace produkční kapacity regionů. Předjímání
a
konkurenceschopnosti
podporování a
hospodářské
zaměstnanosti.
změny
V zásadě
–
jde
jde o
o
cíl
samotné
regionální zlepšování
konkurenceschopnosti a atraktivity regionů prostřednictvím vyuţívání výzkumu a vývoje, podpory podnikání, spolupráce mezi podniky i univerzitami apod. Územní spolupráce – tento cíl je chápán jako silnější integrace území ve všech jeho parametrech. 12 Nástroje regionální politiky jsou potom determinovány cíli regionální politiky. Nástroje jsou zpravidla zaměřeny na přilákání kapitálu a podnikatelských aktivit do regionu, stabilizaci obyvatelstva či stimulaci vyuţití vnitřních rozvojových zdrojů. Mezi nejčastěji 10
ŢÁK, Milan. Velká ekonomická encyklopedie. 2., rozš. vyd. Praha: Linde, 2002. str. 651. Tato část zpracována na základě: WOKOUN, René; MATES, Pavel. Management regionální politiky a reforma veřejné správy. Praha: Linde, 2006. str. 116 – 121. a STEJSKAL, Jan; KOVÁRNÍK, Jaroslav. Regionální politika a její nástroje. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. str. 84 – 86. 12 STEJSKAL, Jan; KOVÁRNÍK, Jaroslav. Regionální politika a její nástroje. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. str. 65 – 66. 11
13
citované patří nástroje dělené na makroekonomické a mikroekonomické, avšak ke konci této části jsou uvedeny i nástroje neekonomické povahy. Uţití makroekonomických nástrojů je silně omezeno národohospodářskými cíli a to zejména vyrovnaností platební bilance, realizací průmyslové nebo agrární politiky či udrţením inflace na přijatelné úrovni. V rámci makroekonomických nástrojů se nejčastěji cituje uţívání následujících politik:
fiskální politika,
monetární politika,
protekcionismus.
K ovlivňování regionů prostřednictvím fiskální politiky dochází skrze státní rozpočet, resp. skrze přerozdělování finančních prostředků do jednotlivých regionů. Mechanismus této redistribuce spočívá v systému daní a odvodů a ve struktuře výdajů státního rozpočtu. Nemalé rozdíly v příjmech a výdajích z resp. do různých regionů dávají fiskální politice prostor pro tzv. princip regionální diferenciace a regionálně adresných výdajů. 13 Takováto regionalizace fiskální politiky by umoţňovala ovlivňování celkové poptávky v jednotlivých regionech – sniţování daňových sazeb v regionech s nízkou poptávkou by vedlo k jejímu zvýšení a naopak. Ovšem v dnešní praxi trţních ekonomik se tato fiskální politika neuplatňuje, zejména proto, ţe by to mohlo mít za následek silné politické reakce z oblastí s vyššími daňovými sazbami a zejména proto, ţe by došlo k podvázání ekonomického vývoje v prosperujících oblastech. Výjimku zde tvoří sníţená sazba daní v podporovaných oblastech, ta je ovšem přiznávána pouze na určité období. Stát tak můţe vybrané regiony podporovat tím, ţe bude přednostně zadávat zakázky firmám v určitých oblastech, nebo můţe vyuţít svého postavení odběratele různého zboţí a sluţeb, které jsou hrazeny prostřednictvím výdajové stránky rozpočtu. Hlavním úkolem monetární politiky je ovlivňování mnoţství peněz v ekonomice. Její vyuţití při řešení regionálních problémů je značně omezeno jejím negativním vlivem na vývoj inflace. 13
Tento princip by nahrazoval princip jednotnosti daní a odvodů.
14
K regionalizaci monetární politiky dochází prostřednictvím usnadňování přístupu k úvěrům ve vybraných regionech (tedy regionalizací objemů poskytovaných úvěrů, výše úrokové míry či lhůt splatnosti). Avšak vliv na regionální politiku není jednoznačný, neboť by
docházelo
k odlivu
takto
získaných
finančních
prostředků
prostřednictvím
meziregionálních vazeb. Protekcionismus, tj. státní ovlivňování dovozů prostřednictvím dovozních cel a limitů. Čím vyšší je prostorová koncentrace výroby chráněných druhů zboţí, tím větší má protekcionalismus vliv. Při zavedení regionalizace protekcionismu dochází k uvalení limitů a cel na produkty, jejichţ výroba je koncentrována v upadajících regionech a smyslem opatření je orientovat poptávku na domácí produkci. Dává se tím moţnost podnikatelům, aby obnovili konkurenceschopnost svých produktů. Protekcionalismus v sobě skrývá to riziko, ţe podobná odvetná opatření obvykle přijme i diskriminovaná země a dále dochází ke sniţování moţnosti realizace potencionálních komparativních výhod. Mikroekonomické nástroje mají vţdy podobu účelově poskytovaných finančních částek. Pokud tyto částky plynou ze státního rozpočtu, jedná se vlastně o fiskální politiku. Ale finanční prostředky mohou pocházet i z rozpočtů regionálních či lokálních. Cílem mikroekonomických nástrojů je obnovení rovnováhy na regionálních trzích práce. Podle zaměření na ekonomické subjekty lze členit:
nástroje ovlivňující prostorový pohyb pracovních sil,
nástroje působící na prostorový pohyb kapitálu.
Před realizací nástroje relokace pracovních sil je nutné posoudit, zda je vůbec ţádoucí podporovat emigraci z upadajících regionů. Především proto, ţe odliv obyvatelstva znamená vţdy ještě hlubší depresi v rozvoji regionu. Nástroje většinou bývají zaměřeny na tvorbu nových pracovních příleţitostí a stabilizaci obyvatelstva. Pokud vyvstane nutnost podporovat emigraci obyvatel z regionu, nástroje se zaměřují na částečnou úhradu nákladů spojených s emigrací a mohou nabývat těchto podob:
úhrada (částečná či úplná) nákladů na stěhování, přepravu osob a majetku,
15
výkup nemovitostí,
podpora při nákupu nového bytu či domu.
Zásadní otázkou je výše nástrojů. Vzhledem k tomu, ţe se obyvatelstvo k migraci nerozhoduje pouze na základě ekonomických faktorů, je nutné, aby ekonomické stimuly byly dostatečně vysoké a převáţilo tak ekonomické rozhodování nad jinými (např. psychologickými) aspekty. Nástroje pro podporu přemístění pracovních sil se pouţívali v počátečním období regionální politiky. V současnosti se klade důraz na rekvalifikaci pracovníků a na nástroje přitahující kapitál do problémových regionů. Cílem nástrojů relokace kapitálu je ovlivnění tvorby nových pracovních příleţitostí v regionu. Nástroje pouţívané u jiţ zavedených firem pomáhají podnikům rozšířit výrobu či přejít na jiný druh produkce. U nástrojů zaměřených na přilákání nových firem se vychází z předpokladu prostorové neutrality činností a tyto nástroje usnadňují zakládání nových podniků. Pohyb kapitálu lze ovlivňovat dvěma způsoby – stimulací a restrikcí. 14 Stimulace znamenají zvýšení atraktivity regionu pro kapitál, restrikce pak znamenají zpřísnění podmínek fungování kapitálu v jiných regionech a tím jej nepřímo nutí k vyhledávání nových lokalit. Subvence určené k přilákání kapitálu mohou nabývat různých forem, např. kapitálové subvence, subvence na pracovní sílu, subvence na dopravu, levné půjčky, sníţené ceny pozemků, sníţené daně aj. Je velmi důleţité zváţit podobu subvencí, neboť ty výrazným způsobem ovlivňují chování firmy, je tak nutné přihlédnout k cíli, kterého se chce dosáhnout či k specifikům daného regionu a firmy. Kromě ekonomických nástrojů existují také nástroje neekonomické povahy. Tyto nástroje bývají pouţívány spíše výjimečně. Řadí se mezi ně nástroje administrativní a institucionální. Jako příklad administrativních nástrojů lze uvést správní rozhodnutí o zastavení ekonomické činnosti, která je z hlediska potřeb rozvoje území nevhodná. Takováto
14
Stimulace většinou nabývá podob subvencí a sniţování daňových sazeb, restrikce daňových sazeb zvýšených.
16
opatření mají spíše dočasný charakter. O něco více jsou vyuţívány nástroje institucionální, mezi které lze zařadit činnosti regionálních rozvojových agentur.
1.4 Regionální politika Evropské unie Meziregionální rozdíly v ekonomické úrovni v rámci EU vznikají především vlivem hospodářské integrace. Hospodářská integrace je evoluční proces, který probíhá v několika stupních. První stupeň je představován zónou volného obchodu, druhý je celní unie, třetí stupeň se nazývá společným trhem a čtvrtý stupeň je ekonomická unie, která je představována společným trhem zboţí, sluţeb, práce a kapitálu a společnými odvětvovými politikami. Vliv ekonomické integrace na hospodářskou situaci v jednotlivých zemích či dílčích regionech není shodný. Některé oblasti jsou dotčeny více, jiné méně, avšak určitý vliv (pozitivní či negativní) se projevuje ve všech regionech. V roce 1972 bylo na paříţském zasedání oznámeno vytvoření Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF). Rok na to byla k projednání předloţena tzv. Thompsonova zpráva, která se zabývala způsoby vyuţívání prostředků shromáţděných v ERDF a která je povaţována za počátek regionální politiky na úrovni ES. K prvnímu čerpání z ERDF došlo v období 1975-1977.15 V současnosti se základy regionální politiky EU opírají o Článek 23 Jednotného evropského aktu z roku 1986: Článek 23 Ve třetí části Smlouvy o EHS se doplňuje nová hlava, která zní: HLAVA V HOSPODÁŘSKÁ A SOCIÁLNÍ SOUDRŢNOST Článek 130a Společenství za účelem podpory harmonického vývoje Společenství jako celku rozvíjí a prosazuje svou činnost vedoucí k posilování hospodářské a sociální soudrţnosti. Společenství se především zaměří na sniţování rozdílů mezi různými regiony a zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů…16
15
MATOUŠKOVÁ, Zdena. Regionální a municipální ekonomika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2000. str. 118 – 120. 16 Jednotný evropský akt [online]. 1986 [cit. 2010-11-17]. Dostupný z WWW:
.
17
Základními hodnotami regionální politiky EU jsou solidarita a soudrţnost. Solidarita znamená pomoc občanům a regionům hospodářsky nebo sociálně znevýhodněným ve srovnání s průměrnou situací členských zemí. Soudrţnost se vyznačuje skutečností, ţe sniţování rozdílů představuje výhodu pro všechny zúčastněné strany. V rámci EU se regionální politika provádí na třech základních úrovních:
nadnárodní (provádí ji přímo EU a je relativně nezávislá),
národní (uskutečňují ji jednotlivé členské země, je poměrně diferencovaná, i kdyţ státy postupně přejímají některá společná pravidla),
regionální (provádí ji většina zemí a je dlouhodobě posilována). 17
1.4.1 Cíle regionální politiky EU18 a její zdroje19 K naplňování cílů dochází v tzv. programovacích obdobích. Následující text se vzhledem k aktuálnosti bude zabývat pouze Programovacím obdobím 2007 – 2013. Pro toto období jsou vytýčeny 3 hlavní cíle. Celkový rozpočet EU pro období 2007 – 2013 činí zhruba 347 mld. Eur (z toho je vyčleněno 26,69 mld. Eur pro Českou republiku).
Cíl 1: Konvergence
V rámci tohoto cíle je realizována podpora hospodářského a sociálního rozvoje regionů s hrubým domácím produktem na obyvatele niţším neţ 75 % průměru tohoto ukazatele pro celou Evropskou unii. Dále jsou k čerpání z tohoto cíle způsobilé státy, jejichţ hrubý národní důchod na obyvatele je niţší neţ 90 % průměru tohoto ukazatele pro celou Evropskou unii. V České republice pod něj spadají všechny regiony soudrţnosti s výjimkou hl. m. Prahy.
Cíl 2: Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost
Tento cíl má za úkol podporovat státy a regiony, které přesahují limitní ukazatele pro zařazení do cíle Konvergence a je určen k posílení konkurenceschopnosti a atraktivnosti regionů. V České republice pod něj spadá hl. m. Praha.
17
STEJSKAL, Jan; KOVÁRNÍK, Jaroslav. Regionální politika a její nástroje. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. str. 35 – 36. Tato část zpracována na základě: Regionální politika EU. Strukturální fondy, [online]. [cit. 2010-11-17]. Dostupný z WWW: < http://www.strukturalni-fondy.cz/getdoc/f35b30a8-c37b-44ec-abe4-ba01ec4294b6/Regionalni-politika-EU> a Politika soudržnosti 2007-2013: Budování Unie složenou z moderních, atraktivních a dynamických regionů. EUROPA Portál Evropské unie, [online]. [cit. 2010-11-17]. Dostupný z WWW: < http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/informat/pdf/nsrf_cover_cs.pdf>. 19 Tato část zpracována z údajů dostupných z: http://www.strukturalni-fondy.cz/. 18
18
Cíl 3: Evropská územní spolupráce
Tento cíl slouţí k podpoře přeshraniční spolupráce regionů nacházejících se podél všech vnitřních a některých vnějších pozemních hranic. Dále je podporována meziregionální a nadnárodní spolupráce regionů. V České republice pod něj spadají všechny regiony. Schéma 1 - Cíle a nástroje regionální politiky EU
Cíl
Nástroje (strukturální fondy)
Konvergence
ERDF
ESF
Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost
ERDF
ESF
Evropská územní spolupráce
ERDF
Kohezní fond
Zdroj: STEJSKAL, Jan; KOVÁRNÍK, Jaroslav. Regionální politika a její nástroje. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. str. 47, vlastní úprava.
Jednotlivé cíle jsou financovány následovně:
Na cíl Konvergence z celkového rozpočtu připadá nejvíce prostředků a to přesně 283 mld. Eur,
na splnění cíle Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost připravila EU 54,96 mld. Eur,
a nakonec, zbylých 8,72 mld. Eur je vyčleněno na Evropskou územní spolupráci.
Graf 1 - Rozdělení prostředků fondů EU mezi cíle
82 % Konvergence
Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost Evropská územní spolupráce
16 % 2%
Zdroj: www.strukturalni-fondy.cz, vlastní zpracování.
19
Základními zdroji pro uskutečňování regionální politiky Evropské unie, kromě národních zdrojů, jsou strukturální fondy a Kohezní fond (= Fond soudrţnosti). Jejich význam pro hospodářskou a sociální soudrţnost je nezastupitelný. Jejich zdrojem jsou příspěvky všech členských států a peníze jsou do těchto fondů čerpány v rámci několikaletých cyklů, na základě definování jasných cílů a priorit. Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF – European Regional Development Fund) ERDF, zaloţen v roce 1975, je objemem peněz největším ze strukturálních fondů EU. Prostředky jsou určeny na investice do výroby vedoucí ke tvorbě nových pracovních míst a na investice do dopravní, vzdělávací, sociální a zdravotní infrastruktury. Evropský sociální fond (ESF - European Social Fund) Fond byl zaloţen v roce 1960. Prostřednictvím ESF se realizují cíle politiky hospodářské a sociální soudrţnosti. Podporuje rozvojové projekty v oblastech zaměstnanosti a lidských zdrojů (například rekvalifikace, sociální integrace, vzdělávání apod.). Kohezní fond (CF - Cohesion Fund) Kohezní fond, jinak také Fond soudrţnosti (FS), byl zaloţen v roce 1993 k poskytování pomoci vybraným zemím EU. Oproti strukturálním fondům je jeho pomoc určena na přímé financování konkrétních velkých projektů v oblasti ţivotního prostředí, rozvoje dopravy (transevropské dopravní sítě, podpora veřejné dopravy), nově i v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie.
1.5 Regionální politika České republiky V České republice nebyla regionální politice věnována příliš velká pozornost, neboť problémy prostorových aspektů ekonomiky nebyly povaţovány za naléhavé. Pro toto tvrzení lze nalézt 2 hlavní příčiny:
vlády ČR v období první poloviny devadesátých let věnovaly hlavní pozornost řešení transformačních problémů na úrovni státu,
meziregionální socioekonomické rozdíly v této době nebyly v ČR zpočátku tak velké, jako ve většině zemí EU.20
20
WOKOUN, R. a kol.: Úvod do regionálních věd a veřejné správy. Vyd. 3., V nakl. IFEC 1. Praha: IFEC, 2001. str. 96.
20
V roce 1992 bylo přijato usnesení vlády21 k zásadám regionální hospodářské politiky, tyto zásady byly předloţeny tehdejším ministerstvem hospodářství, které bylo za regionální politiku zodpovědné. Tímto usnesením byla regionální politika v podstatě zúţena pouze na podporu malého a středního podnikání v hospodářsky problémových regionech. Zcela opomenuty byly otázky týkající se koordinace činností jednotlivých ministerstev, jejichţ rozvojové programy mají silné regionální dopady. Pozornost nebyla věnována ani roli regionálních či místních orgánů. Zodpovědnost za regionální politiku přešla v roce 1997, v souvislosti s transformací ministerstva hospodářství, na ministerstvo pro místní rozvoj. S dalším vývojem nabývala regionální politika stále na významu a to především s plánovaným vstupem České republiky do EU (2004). V tomto období byly zpracovány nové zásady regionální politiky, které zohledňovaly principy regionální politiky uplatňované Evropskou unií. 22 Regionální politika České republiky je od té doby charakterizována jako koncepční a výkonná činnost státu a regionálních orgánů uskutečňována na základě regionálních rozvojových plánů a má následující úkoly:
přispívat k harmonickému a vyváţenému rozvoji jednotlivých regionů,
omezovat rozdíly mezi úrovněmi regionů,
podporovat hospodářský a sociální rozvoj jednotlivých regionů. 23
Z výše uvedeného vyplývá, ţe soudobá regionální politika jiţ překonala původní strategický cíl, tj. zajištění regionálního růstu, a proto se nyní akcentuje význam dynamických faktorů spjatých s rozvojem moderních průmyslových odvětví uvnitř regionů. Jsou uplatňovány různé inovační strategie zohledňující místní, regionální i meziregionální specifika. Podstatou ale i nadále zůstává region a aplikace jednotlivých nástrojů ekonomického rozvoje přímo v něm, dále jeho aktéři a jeho prospěch.
21
Usnesení vlády ČR č. 759/1992 k zásadám regionální politiky vlády. MATOUŠKOVÁ, Zdena. Regionální a municipální ekonomika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2000. str. 113 – 114. 23 LACINA, Karel. Regionální rozvoj a veřejná správa. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2007. str. 46. 22
21
1.5.1 Strategie regionálního rozvoje České republiky 24 Strategie regionálního rozvoje České republiky je základním dokumentem v oblasti regionální politiky. Dokument byl schválen usnesením vlády ČR č. 682 ze dne 12. 7. 2000. Současná podoba strategie určuje orientaci politiky regionálního rozvoje České republiky v období let 2007 – 2013 a odráţí nová nařízení EU v oblasti politiky hospodářské a sociální soudrţnosti. Cílem strategie je formulování témat a aspektů významných pro podporu regionálního rozvoje a zahrnutí regionální dimenze do těchto politik tam, kde je to účelné a potřebné. Strategie regionálního rozvoje tak představuje strategickou orientaci pro budoucí programy regionálního rozvoje na centrální i regionální úrovni. Dokument je v gesci Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Základní dokument obsahuje zejména: 1) analýzu stavu regionálního rozvoje, 2) charakteristiku silných a slabých stránek v rozvoji jednotlivých krajů a okresů, 3) strategické cíle regionálního rozvoje v ČR, 4) vymezení státem podporovaných regionů, 5) doporučení dotčeným ústředním správním úřadům a krajům pro zaměření rozvoje odvětví spadajících do jejich působnosti. Základní úrovně v regionálním rozvoji a realizaci regionální politiky ČR:
regiony soudrţnosti (NUTS II) – statistické oblasti,
kraje (NUTS III) – vyšší územní samosprávné celky,
okresy – regionální jednotky pro stanovení regionů se soustředěnou podporou státu,
správní obvody obcí s rozšířenou působností – správní okrsky,
obce – obecní a městské úřady.
Regionální politika ČR je prováděna na dvou úrovních: 1) Úroveň státu – politika je prováděna prostřednictvím státní správy a zvláštních státem zřízených institucí. Na této úrovní má politika 2 polohy: a) všeobecnou – právní normy a nařízení, 24
Strategie regionálního rozvoje České republiky 2007-2013. Ministerstvo pro místní rozvoj, [online]. 2006 [cit. 2010-1205]. Dostupné z WWW: < http://www.mmr.cz/Regionalni-politika/Koncepce-Strategie/Strategie-regionalniho-rozvojeCeske-republiky-na>.
22
b) selektivní – snaha státu přispívat pouze vybraným regionům. 2) Úroveň regionů – politika je prováděna pomocí územní samosprávy (tj. krajů a obcí).25 Úlohou státní úrovně je koncepční a výkonná činnost zákonodárných a výkonných sloţek státu v oblasti regionální politiky a podpory regionálního rozvoje, včetně zabezpečení prostředků státního rozpočtu a adekvátních legislativních opatření. Cílem státní podpory je růst socioekonomického a environmentálního potenciálu regionů, zvyšovat jejich konkurenceschopnost, vyváţený rozvoj regionální struktury státu a sniţovat
nepřiměřené
rozdíly
v úrovni
hospodářského
a
sociálního
rozvoje
a
environmentálních podmínek regionů. Úkolem státu je tedy zejména:
vytváření koncepce regionální politiky státu,
analýza a identifikace regionálních disparit,
určení problémových regionů, které je potřeba podporovat z úrovně státu,
stanovení rozsahu a zaměření podpory státu v rámci státních programů podpory regionálního rozvoje k odstraňování regionálních disparit.
Úlohou krajské úrovně je koncepční a výkonná činnost samosprávných orgánů krajů v oblasti regionálního rozvoje. Orgány kraje tvoří základní stavební jednotku pro tvorbu a realizaci regionálního rozvoje v ČR, spolupracují s ústředními úřady státní správy a koordinují zájmy obcí ve věcech regionálního rozvoje nadobecního významu. Úkolem krajů je především:
koordinace rozvoje územního obvodu kraje a rozvoj odvětví v jejich samostatné působnosti,
koncipování vnitřní rozvojové politiky krajů, zpracování a implementace rozvojových programů,
stanovení regionálních rozvojových priorit, ovlivňování vývoje regionálních disparit v rámci kraje a dbát o zachování krajinné a hospodářské pestrosti území.
25
STEJSKAL, Jan; KOVÁRNÍK, Jaroslav. Regionální politika a její nástroje. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. str. 54 – 56.
23
Do 31. 12. 2002 bylo úlohou okresní úrovně dočasné zajišťování některých úkolů spojených s tvorbou a realizací podpory regionálního rozvoje (ve smyslu usnesení vlády č. 258/99 a 511/99 byly okresní úřady zrušeny a jejich činnost od 1. 1. 2003 nahrazena obcemi s rozšířenou působností nebo kraji). Úlohou obecní úrovně je koncepční a výkonná činnost samosprávných orgánů obcí v oblasti místního rozvoje, jejich iniciační činnost v oblasti řešení nadmístních problémů a definování nadmístních programů a jejich participace na realizaci regionálních programů. Procesy k zabezpečení prorůstové strategie: 1) Mobilizace přírodního a kulturního potenciálu – jedná se o efektivní vyuţívání rozvojového potenciálu regionů, rozšiřování kapitálové absorpční schopnosti regionů a revitalizaci regionálních tradic a jejich vyuţívání. 2) Šíření rozvojových inovací – šíření efektů prostorových rozvojových pólů formou předávání inovací do rozvojově indiferentních regionů. 3) Vyuţití komparativních výhod – zvýrazňování jejich pozitivních faktorů a rozvojových předpokladů, stejně tak i podpora opatření k odstranění negativních rozvojově disfunkčních disparit regionů a velkých měst. 4) Prostorová soudrţnost, rozvoj infrastruktury – vnitřní integrace regionů na základě územní dělby práce, posilování ekonomické a sociální soudrţnosti kapitálovými vklady do rozvoje infrastruktury regionů. 5) Diferencovaný rozvoj lidských zdrojů v regionech – zvyšování vzdělání, kvalifikace, motivace, sociální a prostorové mobility a akceschopnosti obyvatel s cílem zajištění vyšší efektivity. 6) Přeshraniční a meziregionální spolupráce – vyuţívání moţností přeshraniční regionální spolupráce v rámci středoevropského prostoru a spolupráce s dalšími evropskými regiony a mezinárodními organizacemi. 7) Zvýšení sociální soudrţnosti regionů – modernizace socioekonomické struktury obyvatelstva regionů jako předpoklad jejich dlouhodobě udrţitelného rozvoje. 8) Stabilizace sídelní struktury regionů a revitalizace venkovského prostoru – omezování trendu vylidňování obcí a předcházení rozrůstání měst do krajiny. Oţivení venkovského prostoru vyuţitím moderních technologií. Zvýšení prestiţe venkova zlepšenou kvalitou ţivotního prostředí a podpora zhodnocování krajinného potenciálu.
24
9) Kvalita a otevřenost veřejné správy v regionech – zlepšení kvality a efektivity výkonu veřejné správy na regionální a lokální úrovni a její dostupnosti obyvatelům. 10) Ţivotní prostředí – šetrné vyuţití potenciálu ţivotního prostředí ke zvyšování růstu socioekonomického potenciálu a konkurenceschopnosti regionů v souladu s principy udrţitelného rozvoje. V rámci cílů regionální politiky EU je v České republice vyuţíváno 26 operačních programů.26 Cíl konvergence, v jehoţ centru stojí podpora hospodářského a sociálního rozvoje méně vyspělých regionů a členských států, je realizovaný prostřednictvím osmi tematických operačních programů a sedmi regionálních operačních programů. Sedm regionálních operačních programů (ROP) pro regiony soudrţnosti (NUTS II) s celkovou přidělenou částkou 4,66 miliard eur:
ROP NUTS II Severozápad
ROP NUTS II Moravskoslezsko
ROP NUTS II Jihovýchod
ROP NUTS II Severovýchod
ROP NUTS II Střední Morava
ROP NUTS II Jihozápad
ROP NUTS II Střední Čechy
Osm tematických operačních programů s celkovou přidělenou částkou 21,23 miliard eur:
OP Doprava
OP Ţivotní prostředí
OP Podnikání a inovace
OP Výzkum a vývoj pro inovace
OP Lidské zdroje a zaměstnanost
OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Integrovaný operační program
OP Technická pomoc
26
Programy 2007 – 2013. Strukturalni-fondy.cz, [online]. [cit. 2010-12-12]. Dostupný z WWW: .
25
Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost podporuje regiony, které nečerpají z Konvergence. V České republice pod něj spadá hl. m. Praha se dvěma operačními programy. Na cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost připadá v České republice 0,42 miliardy eur:
OP Praha Konkurenceschopnost
OP Praha Adaptabilita
Na závěr, cíl Evropská územní spolupráce, usiluje o podporu přeshraniční, meziregionální a nadnárodní spolupráce regionů. V České republice pod něj spadají všechny regiony a prostředky lze čerpat z devíti operačních programů. Na cíl Evropská územní spolupráce připadá v České republice 0,39 miliard eur:
OP Přeshraniční spolupráce ČR - Bavorsko
OP Přeshraniční spolupráce ČR - Polsko
OP Přeshraniční spolupráce ČR - Rakousko
OP Přeshraniční spolupráce ČR - Sasko
OP Přeshraniční spolupráce ČR - Slovensko
OP Meziregionální spolupráce (všechny státy EU, Norsko a Švýcarsko)
OP Nadnárodní spolupráce (ČR, Rakousko, Polsko, část Německa, Maďarsko, Slovinsko, Slovensko, část Itálie a z nečlenských zemí část Ukrajiny)
Síťový operační program ESPON 2013 (všechny členské státy, Norsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Island, kandidátské státy EU)
Síťový operační program INTERACT II (všechny členské státy)
1.5.2 Cíle regionální politiky ČR Hlavní směry a cíle regionální politiky ČR jsou v dokumentu stanoveny následovně – je vytýčen globální cíl, který určuje základní zaměření dlouhodobého rozvoje regionů ČR:
vyváţený, harmonický a udrţitelný rozvoj regionů, který povede ke zvyšování úrovně kvality ţivota obyvatelstva.
Tento globální cíl se skládá ze tří strategických cílů:
rozvojově zaměřený cíl zvýšení ekonomického a environmentálního potenciálu, konkurenceschopnosti a sociální úrovně regionů ČR na úroveň srovnatelnou s vyspělými regiony Evropy, 26
disparitně zaměřený cíl zastavení růstu a postupné sniţování nepřiměřených regionálních disparit a vyuţívání specifik území,
instrumentální cíl institucionálního a finančního zabezpečení strategie.
Jak se patrné z výše uvedeného, jedním z klíčových cílu regionální politiky je posilování regionální konkurenceschopnosti. Právě na tuto oblast bude následující text zaměřen.
27
2 Vliv regionální politiky na konkurenceschopnost regionů Cílem této kapitoly je objasnit působení regionální politiky na konkurenceschopnost regionů, uvést základní determinanty konkurenceschopnosti, jakým způsobem můţe regionální politika přispívat ke zvyšování jejich kvality. Na závěr kapitoly jsou uvedeny základní nástroje, které pro ovlivnění konkurenceschopnosti vyuţívá regionální politika na úrovni Evropské unie a na úrovni České republiky.
2.1 Konkurenceschopnost regionů Definic regionální konkurenceschopnosti je celá řada, pro účely této práce bude následující text vycházet z uvedeného vymezení. Regionální konkurenceschopnost je definována jako schopnost produkovat zboţí a sluţby, které obstojí na mezinárodních trzích a zároveň zabezpečí vysokou a udrţitelnou úroveň příjmů, nebo obecněji řečeno, je to schopnost podniků, odvětví, regionů, národů a nadnárodních regionů vystavených vnější konkurenci dosahovat poměrně vysokého příjmu a vysoké úrovně zaměstnanosti. 27 V posledních letech nabývá pojem regionální konkurenceschopnost na významu. K tomuto trendu přispívá několik skutečností: 1) regiony se stále více stávají hnacími silami ekonomiky. V rámci Evropy se dokonce mluví o regionech – „lokomotivách“ rozvoje a to v důsledku koncentrace a specializace ekonomických aktivit. 2) Současné ekonomické základy území jsou ohroţeny přesunem výrobních aktivit do míst s výhodnějšími podmínkami (a to ne pouze s levnější pracovní silou). 3) Na regionální úrovni se nenacházejí automatické a především efektivní kompenzační a regulační mechanismy jako na úrovni státu (pruţnost mezd, devalvace kurzů apod.). Na rozdíl od států, které mohou soutěţit na principu komparativních výhod, regiony soutěţí na základě principu absolutních výhod.
27
Sixth Periodic Report on the Social and Economic Situation and Development of Regions in the European Union. European Commission, [online]. 1999. str. 75 [cit. 2010-02-27]. Dostupné z WWW: . Přeloţeno.
28
4) Dochází k postupnému přesunu koordinačních a rozhodovacích pravomocí na regionální úroveň, k tzv. regionalizaci veřejných politik, kdy regiony sehrávají stále významnější úlohu v ekonomickém rozvoji státu. Ke grafickému znázornění regionální konkurenceschopnosti přispívá vztah mezi samotnou konkurenceschopností a produktivitou. Model v sobě zahrnuje jak zdroje (determinanty) regionální konkurenceschopnosti, tak i její projevy a cílové výsledky. Kvalitu ţivota a ţivotní úroveň v regionu určují mj. produktivita práce a úroveň zaměstnanosti. Jejími zdroji je potom celá řada vstupních faktorů (jak kvantitativního, tak i kvalitativního charakteru), které zde představují regionální aktiva, která jsou pro kaţdý region
charakteristická.
Jedná
se
o
tzv.
pyramidový
model
regionální
konkurenceschopnosti.28
28
PAVELKOVÁ, Drahomíra, et al. Klastry a jejich vliv na výkonnost firem. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. str. 35 - 36.
29
Obrázek 1 - Pyramidový model regionální konkurenceschopnosti
Cílové výsledky a dopady Ţivotní úroveň Kvalita ţivota
Regionální výkonnost Hrubý regionální produkt
Projevy konkurenceschopnosti
Produktivita práce
Zaměstnanost
Rozvoj MSP
Infrastruktura a lidský kapitál
Zdroje konkurenceschopnosti Výzkum a vývoj
Ekonomická struktura Ţivotní prostředí
Aktivity PZI
Inovační aktivity
Regionální dostupnost
Rozhodovací centra
Sociální struktura
Instituce a sociální kapitál Kvalifikace pracovní síly Regionální kultura
Pozn.: MSP = malé a stření podniky, PZI = přímé zahraniční investice Zdroj: PAVELKOVÁ, Drahomíra, et al. Klastry a jejich vliv na výkonnost firem. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. str. 36, vlastní úprava.
30
2.2 Determinanty regionální konkurenceschopnosti29 Regionální ekonomická konkurenceschopnost není zaloţena pouze nebo převáţně na jediném faktoru. Konkurenceschopnost regionů je podmíněna multifaktorově. Velký význam má právě vzájemná kombinace faktorů, které potom společně vytvářejí příznivé lokální prostředí. Mezi základní determinanty konkurenceschopnosti lze řadit:
lidské zdroje,
VaV a inovace,
ekonomickou strukturu,
dopravní a telekomunikační infrastrukturu,
a další.
V současnosti jsou lidské zdroje povaţovány za jeden z klíčových faktorů ovlivňujících konkurenceschopnost regionů. Lidské zdroje mají totiţ moţnost cíleně ovlivňovat všechny ostatní spolupůsobící faktory. Disponují různou mírou přizpůsobivosti na vnější podmínky a mohou tak aktivně vyuţívat nově vznikající trţní příleţitosti či minimalizovat vznikající případné hrozby. Lidské zdroje byly (a mnohdy stále jsou) hodnoceny z hlediska vzdělanostní úrovně. Vzdělanost představuje konkurenční výhodu, neboť kvalifikovaná pracovní síla je nezbytným předpokladem pro směřování ekonomiky k ekonomice zaloţené na tvorbě a vyuţívání nových poznatků. Rozvoj lidských zdrojů je jedním z klíčových předpokladů jak pro dlouhodobě udrţitelné ekonomické prostředí, tak pro posílení sociální soudrţnosti. Podpora rozvoje lidských zdrojů by tedy měla být základem politik ekonomického rozvoje zaměřených na posílení konkurenceschopnosti. Regiony svou konkurenceschopnost zakládají také na technologickém pokroku. Udrţení konkurenční výhody prostřednictvím technologického náskoku a z něho vyplývající kvality produkce vyţaduje schopnost neustále a úspěšně inovovat – a to jak procesy, tak výstupy samotné. Základem inovací je získávání a aplikace nových znalostí. Hlavní zdroj generování nových znalostí zde představuje věda a výzkum. Věda a výzkum vykazují tendenci ke koncentraci do hlavních sídel dané ekonomiky, zatímco v nemetropolitních a periferních 29
Tato část zpracována na základě: ADÁMEK, Petr; CSANK, Pavel; ŢÍŢALOVÁ, Pavla. Regionální hospodářská konkurenceschopnost: příručka pro představitele veřejné správy [online]. 2006. str. 11 – 28 [cit. 2011-02-22]. Dostupný z WWW: < http://www.czechinvest.org/data/files/prirucka-verejna-sprava-208.pdf>.
31
regionech je vědeckovýzkumná činnost (pokud vůbec nějaká existuje) soustředěna v jednotlivých podnicích. Přesto mohou takovéto regiony částečně zaloţit sniţování technologických disparit na technologickém transferu. Tzn. přejímání technologických činností z růstových regionů. Existence a kvalita vědeckovýzkumné základny v regionu je proto základní podmínkou rozvoje kreativní ekonomiky. Inovace je zde třeba ale chápat ve velmi širokém smyslu, kdy kromě inovací technické povahy jde také o netechnické inovace, jako např. inovace v oblasti organizace a řízení, inovace trhů, apod. Avšak význam pro inovační kapacitu regionu nespočívá pouze v existenci kvalitní vědeckovýzkumné základny, ale také v přístupu soukromé sféry k výsledkům vědeckovýzkumných institucí, čímţ najdou tyto výsledky praktické uplatnění a přispějí ke zvýšení konkurenceschopnosti místních firem. Z tohoto důvodu je pro inovační potenciál podstatná vzájemná interakce jednotlivých aktérů v regionu, která posiluje šíření znalostí a inovací. Cílem politik podporujících VaV a inovace by měl být rozvoj inovačního podnikání a motivace místních firem inovovat v zájmu své konkurenceschopnosti a rozvoje. Rozvoj vědeckovýzkumné základny v regionu proto musí být součástí komplexní politiky – regionální inovační strategie. Podstatný je nejen rozvoj místních vědeckovýzkumných institucí, ale také spolupráce aktérů participujících v inovačním procesu. Podpora vědy, výzkumu a inovací není tedy determinována pouze objemem finančních prostředků, ale především samotnou vnitřní organizací vztahů mezi různými aktéry inovačního procesu. Důleţitou součástí podpory VaV a inovací je také vytváření celkového příznivého, atraktivního prostředí pro podnikání a inovace. Kromě například podpory rozvoje kvalitních lidských zdrojů se jedná o potřebu dostupných poradenských sluţeb, vzdělávacích a školicích programů, stejně jako vhodného materiálního zázemí.30 Dalším významným nástrojem podpory spolupráce na regionální úrovni je podpora vzniku a rozvíjení klastrů. Klastry jsou výsledkem spolupráce firem ze soukromého sektoru a jejich aktivit zaměřených na rozvoj individuální i kolektivní konkurenční výhody prostřednictvím koncentrace, inovací a zvyšování efektivnosti.
30
Zde se jedná zejména o podnikatelské inkubátory, technologická a inovační centra, vědecko-technické parky, ale také o rozvoj sluţeb pro inovace a kvalifikované poradenství apod.
32
Se změnou světové ekonomiky směrem k flexibilnější a specializované produkci je pozornost obrácena ekonomické struktuře daného prostředí, resp. k malým a středním podnikům (MSP), které jsou v tomto směru schopny konkurovat firmám velkým. Přínos MSP pro regionální rozvoj ale není jednoznačný. Za jejich hlavní pozitiva bývá uváděn nadprůměrný příspěvek k tvorbě nových pracovních míst. Kromě toho mají pro regionální rozvoj význam také pro svou schopnost vytvářet podnikatelské klima v regionu a udrţování konkurenčního prostředí. MSP jsou dále vysoce flexibilní, co se týče inovací, často rychle realizují jednoduché nápady a nezabývají se systematickým dlouholetým výzkumem. Na druhé straně ale není moţné úlohu MSP přeceňovat a to především pro jejich velikost, která se stává zdrojem vysoké zranitelnosti (např. velký vliv individuálních manaţerských chyb, omezený přístup ke kapitálu atd.). Je také nutné podotknout, ţe velká část MSP jsou rodinné podniky. Dynamické, progresivní, rychle rostoucí firmy většinou nepřevládají. Podpora podnikání je velmi komplexní pojem, pod kterým se skrývá velké mnoţství dílčích politik a nástrojů. V zásadě je třeba rozlišovat 2 základní podoby podpory v této oblasti – přímou podporou konkrétních podnikatelských subjektů a podporou nepřímou, která je zaměřena na rozvoj vnějšího podnikatelského prostředí. 31 Je třeba zdůraznit trend odklonu od forem přímých podpůrných nástrojů zaměřených na podporu individuálních subjektů k podpoře podnikatelského prostředí (resp. primárních determinantů konkurenceschopnosti). Přímá podpora totiţ obvykle neodstraňuje příčinu sníţené konkurenceschopnosti, naopak má dokonce tendenci vytvářet určitou závislost na podpoře. Naproti tomu z rozvoje podnikatelského prostředí mohou mít prospěch všechny místní subjekty s tím, ţe se v takovém případě ţádné závislosti na podpoře nevytvářejí. Jedním
ze
základních
determinantů
regionální
konkurenceschopnosti
spjatých
s ekonomickou strukturou jsou také přímé zahraniční investice (PZI) - jejich problematika bude podrobněji popsána v následující kapitole. Dalším z předpokladů ekonomického růstu je zajištění potřebné dopravní a telekomunikační infrastruktury. Moderní infrastruktura hraje v rámci výkonu mnohých podniků významnou roli, která ovlivňuje hospodářskou a sociální přitaţlivost místa. 31
Součástí vnějšího podnikatelského prostředí je např. dostupnost kvalitních lidských zdrojů, existence vědeckovýzkumné základny, kvalitní infrastruktura, atraktivní fyzické prostředí apod.
33
Dostupnost infrastruktury sama o sobě však jiţ není ve vyspělých ekonomikách klíčovým faktorem, je ale stále nezbytným doplňkem ostatních faktorů. Nedostatečná či zastaralá infrastruktura můţe podstatně sníţit investiční atraktivitu regionu a tím i jeho konkurenceschopnost. Se sniţováním významu dopravní infrastruktury ve vyspělých zemích naopak nabývají na významu moderní informační a telekomunikační technologie, které jsou pilířem znalostní ekonomiky. Rychlost
a kvalita implementace informačních a
komunikačních technologií (a to jak soukromým, tak i veřejným sektorem) určují úspěšnost inovací a přispívají ke zvyšování konkurenceschopnosti místního prostředí i jednotlivých firem. Existence kvalitní a spolehlivé technické infrastruktury přispívá také ke stabilizaci místní socioekonomické situace. Vzhledem k probíhající transformaci světové ekonomiky je napojení regionálních oblastí na dálniční sítě stejně významné jako jejich napojení na vysokorychlostní telekomunikační spoje. Při volbě mezi dopravní a ICT infrastrukturou je nezbytné předem pečlivě váţit mezi jejich přínosy. S rozvojem ICT a znalostně zaloţené ekonomiky je také spojena podpora vzdělání a kvalifikace občanů především v oblasti práce s informacemi a vyuţívání moderních ICT. Význam ostatních faktorů bývá obvykle územně či časově omezen, případně mohou představovat vnější prostředí socioekonomického rozvoje. Tímto vnějším prostředím je zejména faktor ţivotního prostředí. Kvalita ţivotního prostředí je jednou ze základních vnějších podmínek socioekonomického rozvoje. Proto lze ţivotní prostředí chápat (v dlouhém období) téţ jako faktor působící na regionální konkurenceschopnost. Investice do ţivotního prostředí mohou posilovat udrţitelnost hospodářského růstu, případně sniţují náklady, které vznikají negativními externalitami ekonomického rozvoje. Kromě kvalitního ţivotního prostředí zvyšuje atraktivitu regionu (jak pro podnikatele, tak pro obyvatele i případné návštěvníky) tzv. fyzická kvalita prostředí. Její součástí je bezpečnost, estetická atraktivita, poloha apod. Posilování fyzické kvality místního prostředí můţe vést k příchodu investorů, ale i aktivních obyvatel z vyšších příjmových skupin společnosti vyhledávajících atraktivní fyzické prostředí pro ţivot.
34
2.3 Nástroje
k
ovlivňování
regionální
konkurenceschopnosti Jak bylo uvedeno v první kapitole, v rámci uplatňování regionální politiky se pouţívají nástroje
makroekonomické,
mikroekonomické
a
nástroje
neekonomické
povahy.
V následujícím textu jsou uvedeny vybrané taxonomie nástrojů uţívaných v EU a České republice.
2.3.1 Nástroje regionální politiky EU V členských státech Evropské unie se v zásadě rozlišuje pět kategorií regionálních ekonomických stimulů: 1) kapitálové granty – ty představují hlavní část téměř veškerých „balíků“ regionálních pobídkových stimulů, 2) dotace vztahující se k úrokům nebo půjčkám – tyto dotace fakticky existují jen ve čtyřech státech (v Belgii, Spolkové republice Německo, Řecku a v Severním Irsku), 3) daňové úlevy, 4) zvýhodněné odpisové sazby (sráţky na odpisy) – jejich uplatnění je stejné jako u daňových úlev, existují tedy pouze ve třech výše zmíněných zemích, 5) dotace vztahující se k pracovní síle (prémie za nově vytvořená pracovní místa) – u malých firem a v sektoru sluţeb se spíše projevuje tendence je omezovat. K ostatním instrumentům, které ovšem mají spíše výjimečné pouţití, patří:
administrativní nástroje – ty zahrnují například správních rozhodnutí o zastavení takové ekonomické činnosti, která je z hlediska potřeb rozvoje území nevhodná,
institucionální nástroje – v tomto případě se jedná například o činnosti regionálních rozvojových agentur.32
32
LACINA, Karel. Nástroje regionální politiky státu. In Veřejná správa 2006. Pardubice: FES Univerzita Pardubice, [online]. 2006. str. 303 [cit. 2011-01-03]. Dostupné z WWW: .
35
2.3.2 Nástroje regionální politiky v České republice Regionální politika v ČR vyuţívá standardní ekonomické a finanční nástroje, prozatím si totiţ ještě nevytvořila ţádné vlastní specifické nástroje. Vývoj nástrojů pouţívaných k podpoře regionálního rozvoje v devadesátých letech velmi úzsce souvisel s budováním institucionálního a legislativního rámce české regionální politiky. Nástroje se vyznačují následujícími charakteristikami:
doplňková funkce – váha regionální politiky je v kontextu k hospodářské politice omezena,
dočasný charakter – daná podpůrná opatření jsou limitována buď časove, nebo trváním podmínek,
katalytický charakter – podpůrná opatření jsou aplikována v zájmu urychlení sociálně-ekonomických procesů,
regionální diferenciace – podpůrné prostředky se liší v závislosti na vyznačených regionech či na intenzitě působení. 33
Nástroje ekonomického rozvoje jsou vyuţívány k naplňování cílů regionální politiky, kterou vykonává kaţdý samosprávný celek s potřebnými pravomocemi. Cíle regionální politiky musí vycházet z aktuálních potřeb stejně tak i z místních či regionálních problémů. Vzhledem k rozdílné vyspělosti jednotlivých regionů či k nadměrnému pouţívání nástrojů regionálního rozvoje můţe docházet k dichotomnímu rozvoji spravovaného území. Z toho tedy vyplývá, ţe velmi podstatný je konečný soulad mezi pouţitými nástroji, původními záměry (cíli) a konečnými výsledky. Nástroje je tedy vţdy třeba aplikovat s rozvahou, po podrobné analýze daného stavu, je vhodné při jejich aplikaci akcentovat strategické či územní plány, neměly by se aplikovat pouze na regiony strukturálně postiţené a měly by vţdy vést k dosaţení cíle. Kromě
jiţ
zmíněného
obecného
dělení
nástrojů
na
makroekonomické,
mikreoekonomické a ostatní lze v literatuře nalézt i jiná dělení. Stejskal s Kovárníkem se ve svém dělení zaměřují především na rozsah aplikace nástrojů (rozlišují nástroje celostátně plošné, regionální, místní).34 Například Wokoun dělí nástroje nefinanční a finanční. 35 Mezi 33
WOKOUN, René; MATES, Pavel. Management regionální politiky a reforma veřejné správy. Praha: Linde, 2006. str. 197. 34 STEJSKAL, Jan; KOVÁRNÍK, Jaroslav. Regionální politika a její nástroje. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. str. 82 – 86. 35 WOKOUN, René; MATES, Pavel. Management regionální politiky a reforma veřejné správy. Praha: Linde, 2006. str. 137.
36
nefinanční nástroje řadí zejména legislativní úpravy, instituce realizující opatření regionální politiky a poskytování sluţeb (zejména poradenského charakteru). Ve finančních nástrojích potom uvádí zejména neinvestiční a investiční pobídky, kapitálové podílnictví, daňová zvýhodnění a rozpočtová zvýhodnění. Nejpodrobnější a nejvíce kompatibilní s regionální politikou ČR je taxonomie podle Strategie regionálního rozvoje České republiky. Strategie dělí nástroje do několika skupin. V institucionálních nástrojích je kladen důraz především na Centrum pro regionální rozvoj ČR a regionální rozvojové agentury a jejich úlohu v poskytování informací a poradenství. V oblasti programování se jako nástroje uvádějí klíčové dokumenty a operační programy regionálních politik (jak na úrovni České republiky, tak na úrovni EU). V dokumentu je také jako zvláštní nástroj, na rozdíl od většiny jiných dělení, uváděno zabezpečování infrastruktury (včetně investiční přípravy průmyslových ploch). Vedoucí úlohu hraje skupina pobídkové nástroje, do níţ spadají dotace, zvýhodněné úvěry, návratné finanční výpomoci.36
36
WOKOUN, René; MATES, Pavel. Management regionální politiky a reforma veřejné správy. Praha: Linde, 2006. str. 200 – 201.
37
3 Přímé zahraniční investice jako determinant konkurenceschopnosti Cílem třetí kapitoly je charakterizovat přímé zahraniční investice (PZI), dále pak uvést některé nástroje, které můţe region vyuţít pro přilákání investora. V další části je poukázáno na některé potencionální přínosy i rizika spjatá s realizací PZI v regionu, na závěr kapitoly jsou uvedeny moţné způsoby eliminace těchto rizik. Vlivem globalizace světové ekonomiky roste význam nadnárodních korporací (NNK) a přímých zahraničních investic (PZI). PZI se staly důleţitým faktorem ekonomické restrukturalizace v rozvíjejících se zemích a zemích přecházejících od centrálně plánovaného hospodářství k trţní ekonomice. Příchozí přímé zahraniční investice jsou zprostředkovaným
(a
zprostředkujícím)
faktorem
ekonomického
rozvoje.
Přínos
zahraničních investic pro ekonomický rozvoj lze sledovat jak na místní/regionální úrovni, tak na úrovni národní. 37 V obecné ekonomické teorii jsou investice povaţovány za ekonomickou činnost, při níţ se subjekt vzdává současné spotřeby s výhledem zvýšení produktu v budoucnosti. Investice mají dvě hlavní formy – investice do hmotného kapitálu (vytvářejí nebo rozšiřují výrobní kapacitu) a nehmotné investice (mají podobu investice do know-how, výzkumu a vzdělání), ve finančním smyslu nabývají investice význam nákupu cenných papírů. Zahraniční investice, coby jedna z podob mezinárodních kapitálových toků, mohou být posuzovány jako akvizice (tedy převzetí aktiv v jiné zemi). Jsou vynakládány na tzv. přímé zahraniční investice a portfoliové investice a zahrnují jak toky soukromých firem a jednotlivců, tak i veřejných institucí. 38
37
ADÁMEK, Petr; CSANK, Pavel; ŢÍŢALOVÁ, Pavla. Regionální hospodářská konkurenceschopnost: příručka pro představitele veřejné správy [online]. 2006. str. 21 [cit. 2011-02-22]. Dostupný z WWW: . 38 KALÍNSKÁ, Emilie. Přímé zahraniční investice a jejich úloha v regionu střední a východní Evropy. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999. str. 3.
38
3.1 Charakteristika PZI Pojem přímé investice postihuje jak nutnost původní transakce mezi dvěma entitami, tak i všechny ostatní kapitálové transakce mezi nimi a mezi případnými dalšími zájmovými subjekty. Přímý investor je definován jako jednotlivec, soukromá nebo veřejná společnost, vláda, zájmová skupina jednotlivců nebo firem, které zřizují subjekt přímé investice – dceřinou společnost, filiálku nebo pobočku operující v jiné zemi, neţ je země jejich původu.39 Přímý investor však nemusí vlastnit kontrolní či největší podíl na vlastnictví společnosti. Za součást PZI se povaţuje kromě podílu na nerezidentské společnosti na základním kapitálu společnosti také reinvestovaný zisk a ostatní kapitál (který zahrnuje úvěrové vztahy s přímým investorem). Sloţení přímé zahraniční investice lze tedy vyjádřit vztahem: PZI = základní kapitál + reinvestovaný kapitál + ostatní kapitál
Základní kapitál – vklad zahraničního investora do základního kapitálu společnosti (vklady v pobočkách, v dceřiných a přidruţených podnicích).
Reinvestovaný zisk40 – podíl přímého investora (v poměru k přímé majetkové účasti) na zisku (či ztrátě) sníţeném o proplacené dividendy.
Ostatní kapitál - přijaté a poskytnuté úvěry, včetně dluhových cenných papírů a dodavatelských úvěrů, mezi přímými investory a jejich dceřinými společnostmi, pobočkami a přidruţenými společnostmi. 41
Česká národní banka vychází z definice přímé zahraniční investice stanovené OECD v souladu s EUROSTATem a Mezinárodním měnovým fondem. Definice stanoví, ţe: „Přímá zahraniční investice odráží záměr rezidenta jedné ekonomiky (přímý investor) získat trvalou účast v subjektu, který je rezidentem v ekonomice jiné než ekonomika 39
Přímé zahraniční investice. Businessinfo.cz, [online]. 2009 [cit. 2010-02-23]. Dostupné z WWW: . 40 Reinvestovaný zisk = zisk běţného roku po zdanění + nerozdělený zisk z minulých období - ztráta běţného roku neuhrazená ztráta z předchozích let - dividendy. 41 KALÍNSKÁ, Emilie. Přímé zahraniční investice a jejich úloha v regionu střední a východní Evropy. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999. str. 4 – 5.
39
investora (přímá investice). Trvalá účast implikuje existenci dlouhodobého vztahu mezi přímým investorem a přímou investicí a podstatný vliv na řízení podniku. Přímá investice zahrnuje jak původní transakci mezi oběma subjekty, tak všechny následující kapitálové transakce mezi nimi a mezi afilovanými podniky, zapsanými i nezapsanými v obchodním rejstříku.“ Podnik – přímá investice je dále definován jako „Podnik zapsaný nebo nezapsaný v obchodním rejstříku, v němž zahraniční investor vlastní 10 a více procent akcií (podílu) nebo hlasovacích práv u zapsaného podniku nebo ekvivalent u nezapsaného podniku.“42 Devizový zákon č. 219/1995 Sb. vymezuje v § 1 písm. i) PZI jako: „…takové vynaložení peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných majetkových práv a jiných majetkových hodnot, jehož účelem je založení, nabytí nebo rozšíření trvalých ekonomických vztahů investujícího tuzemce nebo tuzemců jako osob jednajících ve shodě na podnikání v zahraničí nebo investujícího cizozemce nebo cizozemců jako osob jednajících ve shodě na podnikání v tuzemsku …“ Z těchto 2 definic bude následující text vycházet. Srholec ve své taxonomii rozděluje přímé zahraniční investice dle čtyř základních hledisek43: 1) míra kontroly, 2) motiv vstupu, 3) způsob vstupu, 4) specializace mateřské firmy. Míra kontroly je významná pro rozsah autonomie rozhodování podniku s PZI. V rámci tohoto hlediska lze rozlišit následující PZI:
Podniky s menšinovým zahraničním podílem (associate) – v tomto případě se investor dělí o kontrolu s domácím vlastníkem. Podíl zahraničního investora se
42
Přímé zahraniční investice 2008. Česká národní banka, [online]. březen 2010. str. 1 [cit. 2010-02-23]. Dostupné z WWW: . 43 SRHOLEC, Martin. Přímé zahraniční investice v České republice. Teorie a praxe v mezinárodním srovnání. Praha: Linde, 2004. str. 12 – 14.
40
pohybuje v rozmezí 10 % do zhruba 50 % na vlastním kapitálu či hlasovacích právech.
Podniky pod zahraniční kontrolou (subsidiary) – zde má zahraniční investor kontrolní vlastnický podíl (hranice kontrolního podílu se odvíjí od velikosti podniku a roztříštěnosti jeho vlastnické struktury).
Míra autonomie podniků s PZI záleţí také na motivu vstupu a globální strategii mateřské firmy. Podle motivu vstupu lze rozlišovat PZI vyhledávající trhy, faktory nebo aktiva:
PZI vyhledávající trhy (market-seeking) – PZI jsou motivovány zvýšením podílu na trhu hostitelské země. Vytlačují domácí produkci nebo nahrazují dovoz. Jejich cílem je také sníţení nákladů spojených se zásobováním.
PZI vyhledávající faktory (efficiency-seeking) – PZI jsou motivovány vybaveností místa výrobním faktorem (v podobě levné pracovní síly, přírodních zdrojů apod.). PZI jsou převáţně orientované na vývoz, jejich cílem je nákladová optimalizace výrobního procesu.
PZI vyhledávající aktiva (asset-seeking) – cílem investic je ovládnutí specifických aktiv, např. v podobě patentů a obchodních značek.
Způsob vstupu je velmi důleţitým strategickým rozhodnutím investora. Dle způsobu vstupu se rozlišují tři typy PZI:
Investice na zelené louce (greenfield) – tento typ realizují především nadnárodní společnosti. Jedná se o investici do nových aktiv, která umoţňuje realizovat projekt přesně podle záměrů investora.
Investice na hnědé louce (brownfield) – tyto investice představují změnu vlastnické struktury včetně investic do restrukturalizace.
Fúze a akvizice (M&A = mergers and acquisitions) – jde o ovládnutí jiţ existujícího subjektu, znamená okamţité převzetí jeho trţního podílu, produkční kapacity i aktiv. K tomuto způsobu investor přistupuje v případě, ţe přebíraný podnik disponuje specifickou konkurenční výhodou a investice na její vytvoření by byla pro investora nákladnější neţ kapitálový vstup.
Za další způsob vstupu investora lze povaţovat vstup formou společného podniku (jiont venture) – jedná se o podniky zaloţené někdy výhradně cizími investory, jindy se jich 41
účastní i domácí subjekt. Časté je rozlišování institucionálních joint ventures a smluvních joint ventures. U institucionálních podniků je investory vytvořena právnická osoba mající vlastní právní subjektivitu. Jde zejména o kapitálové či osobní obchodní společnosti. Smluvní joint venture je podoba, kdy nevzniká právnická osoba a investoři se pouze smluvně zavazují ke spolupráci a upravují mezi sebou práva a povinnosti, které ze smlouvy vyplývají. Tato forma je mnohem pruţnější a levnější. 44 Posledním zmíněným hlediskem je specializace mateřské firmy, která vychází z fragmentace produkčního řetězce. Toto hledisko dělí PZI na dvě formy:
horizontální PZI – typ realizovaný převáţně procesně specializovanými firmami,
vertikální PZI – typické pro produktově specializované nadnárodní firmy.
3.2 Možnosti přilákání investora Regiony jsou si vědomy moţných přínosů spojených s lokalizací zahraničních investorů a je tedy pochopitelné, ţe se snaţí o jejich nalákání. V tomto ohledu si regiony konkurují. Aby zvýšily svoji atraktivitu pro investora, mohou vyuţívat nejrůznější škálu nástrojů. Mezi nejčastější patří:
investiční pobídky,
průmyslové zóny,
after-care.
Smyslem investičních pobídek45 je podpora zavádění nebo rozšiřování výroby v oblasti zpracovatelského průmyslu.
Pro zvýšení konkurenceschopnosti českého průmyslu
přistoupila vláda ČR v roce 1998 k zavedení systému investičních pobídek pro zahraniční i domácí investory. Realizační organizací pro zavádění systému investičních pobídek je Ministerstvem průmyslu a obchodu zaloţená agentura CzechInvest.
44
ROZEHNALOVÁ, Naděţda, et al. Získávání cizích trhů. jv.yc.cz, [online]. 2004 [cit. 2011-02-23]. Dostupné z WWW: . 45 Zpracováno na základě: Systém investičních pobídek v ČR. Czech.cz, [online]. 2009 [cit. 2011-02-25]. Dostupný z WWW: < http://www.czech.cz/cz/62236-system-investicnich-pobidek-v-cr> a Investiční pobídky v ČR. Ministerstvo financí České republiky, [online]. 2005 [cit. 2011-02-25]. Dostupný z WWW: .
42
UNCTAD vymezuje investiční pobídky jako měřitelné výhody poskytnuté vládou konkrétním firmám či skupinám firem s cílem přimět je chovat se určitým způsobem. 46 Investiční pobídky jsou tedy jednou z forem veřejné podpory a jako takové podléhají kontrole Ministerstva průmyslu a obchodu, ve spolupráci s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe, které stanoví přípustnou míru a hodnotu veřejné podpory. Bez udělení výjimky ze zákazu veřejné podpory nelze investiční pobídky v režimu zákona o investičních pobídkách47 udělit. Investičními pobídkami se dle zákona rozumí:
sleva na dani z příjmů právnických osob po dobu 10 let pro nově zaloţené společnosti nebo pro jiţ existující právnické osoby,
převod technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu,
hmotná podpora vytváření nových pracovních míst (aţ do 200 000 Kč na zaměstnance),
hmotná podpora rekvalifikace nebo školení zaměstnanců (aţ do 35 % nákladů na školení),
převod pozemků podle zvláštního právního předpisu, evidovaných v katastru nemovitostí jako zemědělské pozemky a převod ostatních druhů pozemků, a to za ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu účinného ke dni uzavření smlouvy o převodu.
Pojem průmyslová zóna 48 je vysvětlován jako ucelený soubor kompaktních univerzálních objektů vhodných pro lehkou, hygienicky nezávadnou výrobu s účelně vyřešenou dopravou. Průmyslová zóna je tedy uceleným komplexem průmyslu a sluţeb s řadou integrovaných funkcí odborného charakteru. Dokáţe maximálně vyuţívat vzájemné podpory jednotlivých firem ve výměně informací, poradenství, společné prezentace a vyuţívání mezinárodních kontaktů.
46
SRHOLEC, Martin. Přímé zahraniční investice v České republice. Teorie a praxe v mezinárodním srovnání. Praha: Linde, 2004. str. 129. 47 Zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, ve znění pozdějších předpisů. 48 Zpracováno na základě: Národní program podpory zón. Czechinvest, [online]. [cit. 2011-02-25]. Dostupný z WWW: a Průmyslové zóny. Prumyslove-zony.cz, [online]. [cit. 2011-02-25]. Dostupný z WWW: .
43
Tyto areály s sebou přináší velký ekonomický přínos v podobě nově vytvořených pracovních míst a dalších moţností odvíjejících se z výše investovaného kapitálu příchozích investorů. Investice a nově vzniklá pracovní místa na sebe totiţ váţou další synergické efekty, například v podobě nových pracovních příleţitostí u subdodavatelů. V těchto zónách, jeţ vznikají na okrajích měst, se zpravidla angaţují místní malé firmy nebo menší zahraniční partneři. Druhým případem, jsou velké zóny obsazované jedním strategickým investorem podporovaným vládou. V České republice aktivně působí v oblasti průmyslových zón agentura CzechInvest, která začala roku 1998 realizovat Program na podporu rozvoje průmyslových zón. V roce 2006 byl schválen nový Program na podporu podnikatelských nemovitostí a infrastruktury, jehoţ cílem je stimulovat vznik a rozvoj podnikatelských nemovitostí včetně související infrastruktury. Program je zaměřen na podporu projektů realizovaných ve všech hlavních fázích ţivotního cyklu nemovitosti, tj. projektů přípravy, výstavby, rozvoje i regenerace nemovitosti. V rámci projektu je moţné podpořit následující výdaje:
kupní cena nemovitostí,
projektová příprava a dokumentace,
technická a dopravní infrastruktura,
příprava území (demolice, odstranění ekologických zátěţí atd.),
výstavba či rekonstrukce podnikatelských objektů.
After-care49, neboli následná péče o investory, zahrnuje širokou škálu činností, ty by měly být přizpůsobeny individuálním potřebám konkrétního investora. Mezi nejčastější formy podpory patří:
podpora expanzí, reinvestic, rozvoje výzkumu,
pomoc s hledáním vhodných průmyslových zón a podnikatelských nemovitostí,
poradenství ohledně čerpání investičních pobídek a spolufinancování projektů ze strukturálních fondů EU,
vyhledání dodavatelů v daném regionu,
podpora v oblasti lidských zdrojů,
49
AfterCare - následná péče o investory. Czechinvest, [online]. [cit. 2011-03-14]. Dostupný z WWW: .
44
rozvoj spolupráce investorů se středními, vyššími odbornými a vysokými školami,
zprostředkování vyjednávání s místní samosprávou, státní správou a veřejnými institucemi,
a další.
Po usídlení investora a zahájení jeho činnosti v oblasti lze očekávat působení různých vlivů na daný region.
3.3 Vliv PZI na konkurenceschopnost regionu50 Příliv PZI je zdrojem mnoha efektů a dopadů na hostitelskou ekonomiku, které ovlivňují plnění většiny cílů hospodářské politiky. V zásadě se rozlišují efekty přímé a nepřímé (tzv. spillovers). V dlouhém období, při zohlednění přímých i nepřímých dopadů, působí zrcadlově proti kaţdému pozitivnímu dopadu PZI i jeho negativní protějšek. PZI nemusí nutně podporovat hospodářský růst a zaměstnanost, pokud převáţně vytlačují jiţ existující investice, pokud nenavazují vazby s domácími firmami, pokud se jejich produkce omezuje pouze na technologicky méně náročné fáze produkčního řetězce apod.
3.3.1 Pozitivní vlivy Význam PZI je spojován především s výdaji na výzkum a vývoj, specifickými znalostmi a moţným transferem vyspělých technologií, které jsou z dlouhodobého hlediska významným zdrojem růstu. Důleţitými faktory, které ovlivňují moţný přenos technologií a dalších znalostí, jsou rozsah a podmínky tohoto transferu, cena nabízené technologie, ale i přiměřenost technologie z hlediska hostitelské ekonomiky. Zásadní význam pro konečný efekt PZI na hostitelskou ekonomiku/region spočívá v pozici a rozhodovací autonomii dané pobočky v hierarchii dané nadnárodní korporace. Důkazy o pozitivním rozvoji jsou nejsilnější v případě vertikálních vazeb, konkrétně ve zpětné vazbě na místní dodavatele. Nadnárodní společnosti obvykle poskytují technickou pomoc, školení 50
Zpracováno na základě: SRHOLEC, Martin. Přímé zahraniční investice v České republice. Teorie a praxe v mezinárodním srovnání. Praha: Linde, 2004. str. 44 – 69. BENÁČEK, Vladimír. Přímé zahraniční investice v české ekonomice. Politická ekonomie, 48. ročník, [online]. 1/2000. s. 7-24. [cit. 2011-02-24]. Dostupný také z WWW: a Přímé zahraniční investice do rozvoje: Maximalizace přínosů, minimalizace výdajů. OECD: OECD Publishing, [online]. 2002. str. 7 – 21 [cit. 2011-02-24]. Dostupné z WWW: .
45
a další informace, jak zvýšit kvalitu dodavatelových produktů. Na druhé straně je v tomto kontextu zdůrazňováno riziko vzniku technologické závislosti, která můţe vést aţ k utlumení místních inovačních a tvůrčích aktivit. K tradičním otázkám souvisejícím s přínosy PZI patří tvorba nových pracovních míst (zejména u investic na zelené louce). Kromě toho tyto investice přispívají také ke vzniku sekundárních pracovních míst vázaných na subdodávkách. Naproti tomu při investicích do existujících podniků dochází často k racionalizaci produkce, která bývá naopak často spojena se sníţením počtu pracovních míst, v některých případech se jedná o značně významný pokles. Stejně tak můţe zahraniční investice přinést zvýšení kvalifikace pracovní síly, neboť spolu s investicí dochází k přesunu kvalifikovaných manaţerů nebo výzkumných pracovníků. Proti tomu stojí argument, ţe se vlastně jedná pouze o stahování kvalifikovaných pracovních sil odjinud do zahraniční firmy (která ve většině případů nabízejí vyšší mzdy). Prostřednictvím školení a unikátních firemních postupů organizace práce ovšem můţe docházet ke zvyšování potenciálu pracovní síly. Růst zaměstnanosti v podnicích pod zahraniční kontrolou vypovídá jen velmi málo o dopadech přílivu PZI na zaměstnanost v dané lokalitě. Zásadní není přímý dopad na vytváření nových pracovních míst v samotných PZI, ale schopnost ekonomiky adaptovat se na strukturální změny, které jejich příliv doprovázejí. Úroveň lidského kapitálu a má úzkou vazbu na příliv technologií. Jedním z pozitivních dopadů, který se v případě PZI často uvádí, je jejich dlouhodobý přínos ke zlepšení konkurenceschopnosti, který představuje zejména multiplikační efekt investic nebo dopad na zaměstnanost. Zvýšení konkurenceschopnosti spočívá především ve skutečnosti, ţe spolu s PZI přichází do země nové technologie a know-how (jak technický, tak zejména organizační), coţ podstatně přispívá k růstu produktivity místní ekonomiky, niţším cenám a efektivnějšímu rozdělení zdrojů. Podstatným aspektem přílivu PZI je zvýšení přístupu na zahraniční trhy. Naopak vstup nadnárodních společností nese s sebou rizika spojená se zvýšením stupně koncentrace na trzích hostitelské země, coţ můţe konkurenceschopnost oslabovat. Obecně se uvádí, ţe příliv PZI přispívá k produktivitě i růstu příjmů hostitelských ekonomik nad rámec, který by normálně vyvolaly pouze domácí investice.
46
3.3.2 Negativní vlivy Kromě pozitivních dopadů mohou PZI vykazovat i negativní vlivy (jak přímé, tak nepřímé). Jedním z moţných negativních efektů je vytěsňování a likvidace domácích konkurentů (zejména u PZI orientovaných na domácí trh) rozvojem výroby ve firmách se zahraničním kapitálem. Příchod PZI můţe vést k likvidaci domácích producentů a posléze vytvářet určité bariéry bránící vstupu domácích firem na trh, coţ vede k omezení domácí konkurence. Zvyšování importu materiálu a polotovarů ve firmách s PZI vede k likvidaci domácích dodavatelů těchto komodit. Dalším problémem mohou být neadekvátně optimistická očekávání hostitelské ekonomiky a následné ústupky zahraničnímu kapitálu, které se mohou projevit v diskriminaci nebo zanedbávání domácích firem. Jako klíčoví aktéři v ekonomice mají nadnárodní korporace mnohem větší moţnost tlaku na veřejné instituce s cílem ovlivňování místních podmínek ve svůj prospěch. Negativní vliv na ekonomiku můţe mít i zvyšování mezd v sektoru zahraničních firem, které se posléze přelije do sektoru domácích firem, kde produktivita práce ale roste pomaleji, to způsobí růst nezaměstnanosti a pokles konkurenční schopnosti v domácích firmách. V neposlední řadě můţe příchod PZI způsobit vytvoření duální ekonomiky. Jedná se o situaci, kdy jsou na jedné straně výkonnější, restrukturalizované závody pod zahraniční kontrolou společně s domácími podniky zahrnutými v sítích PZI, na druhé straně pak ostatní domácí podniky, v nichţ k potřebné restrukturalizaci a zvýšení produktivity zatím nedošlo. Tento efekt se ještě více posiluje díky tomu, ţe spolupráci zahraniční investoři navazují zejména s perspektivními a výkonnými podniky. V konečném důsledku toto vede k zesílení nerovnoměrného regionálního rozvoje a oslabení konkurenceschopnosti. Na závěr je třeba uvést, ţe PZI mají na region i dopady primárně neekonomického charakteru a to zejména v oblasti ekologie a sociálních zájmů. Tyto dopady (vlastně externality) mohou být jak pozitivní tak negativní. Například vliv PZI na dopravu, jako negativum zde lze chápat zvýšení intenzity dopravy v oblasti (tím pádem zvýšení hlučnosti, vyšší počet dopravních nehod, atd.), na druhé straně pozitivem můţe být lepší napojení na
47
komunikační sítě v oblasti, které muţe NNK financovat (dálniční nájezdy, ţelezniční spojení apod.) Koncentrace vyššího počtu lidí (resp. nové pracovní síly, kterou PZI mohla přetáhnout z ostatních regionů) se můţe sice projevit ve zvýšení trţeb místních prodejců, ale také například ve vyšší kriminalitě v dané oblasti. Moţné klady a zápory přílivu PZI jsou obsaţeny v následující tabulce. Tabulka 1 - Potenciální pozitivní a negativní důsledky přímých zahraničních investic na region
Potencionální přínosy PZI zachování existujících
Potencionální rizika PZI místní závislost na zahraničním
pracovních míst a tvorba nových
kapitálu
zvýšení mezd
externí kontrola místní ekonomiky
nárůst reálného příjmu
lákání kvalifikovaných pracovníků z
nárůst exportu školení pracovních sil
místních firem potlačení a zánik místních podniků
poskytnutí sluţeb místnímu
neschopných konkurovat
obyvatelstvu
zvýhodněnému podniku pod
vedlejší důsledky na místní a regionální ekonomiku
zahraniční kontrolou potlačení vývoje nových domácích
subdodavatelské příleţitosti pro místní firmy
firem sniţování kvalifikační úrovně (deskilling) specializace regionu na nekvalifikovanou, pracovně náročnou výrobu vznik duální ekonomiky
Zdroj: ADÁMEK, Petr; CSANK, Pavel; ŢÍŢALOVÁ, Pavla. Regionální hospodářská konkurenceschopnost: příručka pro představitele veřejné správy [online]. 2006. str. 23 [cit. 2011-02-22]. Dostupný z WWW: , vlastní úprava.
3.3.3 Možnost eliminace některých rizik spojených s PZI Mezi příchod investice a vznik přínosů pro místní/regionální ekonomiku nelze dát rovnítko. Přínosy z PZI nejsou totiţ automatické. Význam všech potenciálních rizik roste s 48
moţností odchodu dané NNK do jiného státu. Pokud je její příchod spojen pouze s dočasným čerpáním výhod místní lokalizace a hostitelská ekonomika vynakládá značné prostředky na přilákání dané PZI, můţe být celkový efekt přílivu investice i záporný. Proto pokud regiony usilují o lákání PZI, je nezbytné vytvořit dlouhodobou strategii rozvoje, jejíţ nedílnou součástí bude také intenzivní after-care program (péče o podnikatelské prostředí). Protoţe, jak jiţ bylo uvedeno, jednorázové přilákání zahraniční investice bez následné péče můţe být celkově ztrátovou akcí. Stěţejním faktorem, ovlivňujícím výsledný efekt investice, je míra provázanosti zahraničních firem a jejich poboček s místní ekonomikou. A proto je důleţité po příchodu investora nepolevit v intenzitě kontaktů a vazeb mezi veřejným sektorem a investorem. Je nutné, aby místní správní autority pravidelně kontrolovaly situaci u svých významných investorů, aby tak mohly lépe a rychleji zareagovat na hrozby nebo vyuţít příleţitostí plynoucí z globalizace.
49
4 Průmyslová
zóna
Kolín-Ovčáry
a
realizace
investičního záměru TPCA Cílem kapitoly je seznámit se vznikem průmyslové zóny v Kolíně a vyčíslit náklady spojené se splněním pobídek, které město investorovi (konsorciu TMC a PSA) přislíbilo. Dále je cílem přiblíţit problematiku výstavby nových bytů pro zaměstnance automobilky. Kapitola také předkládá stručnou charakteristiku PZI konsorcia Toyota Motor Corporation a PSA Peugeot Citroën v ČR a rozbor veřejné podpory, která byla TPCA poskytnuta.
4.1 Vznik a financování PZKO V roce 2000 se německá firma BMW rozhodla postavit svůj nový závod ve střední Evropě. Na její poptávku odpovědělo více neţ sto měst z České republiky, Slovenska, Polska, Maďarska a Německa. Prvním městem, které s nabídkou své připravené průmyslové zóny uspělo, byl český Kolín. Nicméně, pro svůj závod si nakonec automobilka BMW vybrala Lipsko.51 V reakci na tento vývoj nabídli zástupci CzechInvestu průmyslovou zónu Kolín-Ovčáry (PZKO) japonsko-francouzskému konsorciu společností Toyota Motor Corporation a PSA Peugeot Citroën pro realizaci jejich společného závodu pod názvem TPCA (Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech).52 Konsorcium se nakonec skutečně rozhodlo svůj závod v dané lokalitě postavit, mj. i na základě pobídek uvedených v Ujednání o porozumění ze dne 12. 2. 2002 mezi TMC a PSA a městem Kolínem. V článcích 3 aţ 6, tohoto dokumentu se město Kolín mj. zavázalo zajistit terénní úpravu pořizovaných pozemků podle zadání investorů; plně spolupracovat s investory a TPCA; provést všechny úpravy k odstranění překáţek, které by mohly bránit realizaci projektu nebo které by mohly vést k jeho zpoţdění nebo zvýšit náklady; vybudovat inţenýrské sítě podle specifikovaných poţadavků. 53
51
Město, region a velké průmyslové zóny: Sborník ze semináře AUÚP. In Urbanismus a územní rozvoj č. 1/2010 [online]. 1. vydání. Brno: Ústav územního rozvoje, 2010 [cit. 2011-03-28]. Dostupné z WWW: . 52 KALÁB, Vladimír. Kolín, Trnavu a Ţilinu pro automobilky připravila BMW. Hospodářské noviny [online]. 17. 3. 2004 [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: . 53 PŘÍLOHA Návrhu realizace společenské odpovědnosti pro Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech, s. r. o. [online]. 2004 [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: .
50
Financování výkupu pozemků probíhalo na základě vládního usnesení č. 708/2001, kterým bylo nařízeno Pozemkovému fondu České republiky převedení pozemků, které byly ve vlastnictví státu, na město Kolín. Usnesení ukládalo také poskytnout v letech 2001 aţ 2003 městu Kolín v souladu s pravidly programu na podporu rozvoje průmyslových zón z kapitoly 322 státního rozpočtu individuální dotaci aţ do úhrnné výše 500 mil. Kč na výstavbu, rekonstrukce a přeloţky technického vybavení dotčeného území, přeloţky dalšího vybavení dotčeného území, terénní úpravy dotčeného území a sadové úpravy dotčeného území a návratnou finanční výpomoc aţ do úhrnné výše 600 mil. Kč na úplatný převod pozemků pro průmyslovou zónu.54 Celková hodnota výkupu pozemků pro PZKO činila zhruba 875,5 mil. Kč. Z vlastních zdrojů město uhradilo přibliţně 108,8 mil. Kč. Dotace na výkup pozemků ve výši 643 mil. Kč byla udělena v rámci Programu na podporu rozvoje průmyslových a návratnou finanční výpomoc (NFV) ve výši 123,6 mil. Kč.55 Graf 2 - Výkup pozemků pro PZKO (v mil. Kč)
643,116
Vlastní zdroje Dotace NFV 123,618 108,796
Zdroj: MěÚ Kolín - Odbor regionálního rozvoje a územního plánování, vlastní zpracování.
Výstavba závodu Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech začala na zelené louce a zemní práce v průmyslové zóně Kolín-Ovčáry byly zahájeny 10. dubna 2002. Před 54
Usnesení vlády České republiky ze dne 9. července 2001 č. 708, k zabezpečení investiční přípravy území průmyslové zóny Kolín – Ovčáry pro strategického investora [online]. 9, července 2001 [cit. 2011-03-28]. Dostupné z WWW: . 55 Informace poskytnuté MěÚ v Kolíně – Odborem regionálního rozvoje a územního plánování.
51
samotnou stavbou závodu bylo nejprve třeba vyrovnat plochu přibliţně 124 ha a zajistit napojení zóny na inţenýrské sítě. Hodnota celkových nákladů na provedení terénních prací pro závod TPCA činila 791,9 mil. Kč s tím, ţe podíl TPCA činí 50,3 mil. Kč.56 V srpnu 2002 byla plocha připravena a začala stavba výrobních hal, rozdělených na čtyři hlavní provozy: lisovna, svařovna, lakovna a montáţ. Počátkem roku 2004 byly dokončeny výrobní prostory a začala instalace výrobních technologií, ta byla ukončena ještě téhoţ roku.57 Na výstavbu PZKO získalo město Kolín dotaci ve výši 1 702,31 mil. Kč, dále město získalo dalších 220 mil. Kč v podobě úvěrů. Návratná finanční výpomoc činila 183,618 mil. Kč. Výstavba byla také financována společnostmi ČEZ a. s. a Český Telecom a. s., jejich podíl činil 179,768 mil. Kč. Samo město Kolín poskytlo na výstavbu ze svých zdrojů 777,675 mil. Kč. Celkové náklady na výstavbu PZKO tedy byly ve výši 3 063,371 mil. Kč.58
Graf 3 - Výstavba PZKO: náklady (v mil. Kč)
179,768 Vlastní zdroje 777,675
1 702,31
Úvěry NFV
Dotace Příspěvky (ČEZ,Český Telecom) 220,00
183,618
Zdroj: MěÚ Kolín - Odbor regionálního rozvoje a územního plánování, vlastní zpracování.
56
PŘÍLOHA Návrhu realizace společenské odpovědnosti pro Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech, s. r. o. [online]. 2004 [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: . 57 Automobilka TPCA v Kolíně připravuje spuštění výroby. eStav.cz, [online]. 12. srpna 2004 [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: . 58 Informace poskytnuté MěÚ v Kolíně – Odborem regionálního rozvoje a územního plánování.
52
Celkové náklady na spojené s průmyslovou zónou Kolín-Ovčáry činily 3 938,871 mil. Kč a město Kolín získalo na její realizaci dotace ze státního rozpočtu v rámci Programu na podporu rozvoje průmyslových zón ve výši 1 963,134 mil. Kč. 59 Graf 4 - Poměr nákladů a dotace
33 % Náklady Dotace
67 %
Zdroj: MěÚ Kolín - Odbor regionálního rozvoje a územního plánování a CzechInvest, vlastní zpracování.
V nově vzniklé průmyslové zóně Kolín-Ovčáry, o ploše 373 ha, se mimo firmy TPCA ještě nachází i čtyři další podniky:
Lear Corporation Electrical and Electronics, s.r.o. (automobilové sedačky),
NYK Logistic (logistika pro Toyotu),
Gefco Česká republika s.r.o. (logistika pro PSA),
Toyota Tsusho (lisování kovových odpadů).
4.2 Výstavba bytů pro zaměstnance TPCA V Ujednání o porozumění ze dne 12. 2. 2002 mezi TMC a PSA a městem Kolínem, čl. 8, bylo také stanoveno, ţe město zajistí v rámci své působnosti veškeré podmínky pro
59
Průmyslové zóny podpořené v rámci Programu na podporu rozvoje průmyslových zón. Czechinvest, [online]. [cit. 201103-28]. Dostupný z WWW: .
53
vytvoření dostatečného počtu vyhovujících ubytovacích moţností pro zaměstnance TPCA za nájemné na úrovni regulované státem.60 Tento závazek, ukládal městu vystavět 851 nových bytových jednotek, z toho 291 bytů v lokalitě Kasárna a 560 bytů na novém sídlišti U vodárny. Stavba bytů byla však jiţ od počátku provázena nemalými komplikacemi. V lokalitě Kasárna se začalo stavět v únoru 2004 (s mnohaměsíčním zpoţděním), zakázku na rekonstrukci bytů U kasáren i výstavbu infrastruktury bez tendru získala kolínská firma Geosan Group. V bývalých kasárnách Geosan rekonstruoval čtyři domy a postavil dva nové. Vznikly v nich byty o velikosti od 24 do 80 metrů čtverečních. Převzetí hotových bytů proběhlo 16. ledna 2006. Rekonstrukce a výstavba bytů byla ale nakonec mnohem nákladnější, neţ se původně předpokládalo. Rekonstrukce měla stát 62 miliónů korun a stála více neţ dvojnásobek. 61 Stejně tak výstavba infrastruktury, kde se počítalo s částkou 80 miliónů korun, se vyšplhala aţ na částku 125 miliónů. Společnost TPCA se k tomuto vyjádřila v tom smyslu, ţe vysoká cena byla daní za to, ţe nebylo vypsáno ţádné výběrové řízení. Ministerstvo pro místní rozvoj, které mělo zajistit předprojektovou a projektovou přípravu, totiţ práce zpozdilo tak, ţe na vypsání výběrového řízení uţ nebyl čas.62 Celkové náklady včetně infrastruktury dosáhly 411 milionů korun, z toho 111,5 milionů korun pokryla státní dotace a zbytek město, formou úvěru.63 Ten Kolínu poskytly Česká spořitelna a Komerční banka, úvěr má splatnost 20 let, nejpozději však 31. prosince 2025.64 Obdobné problémy provázely i výstavbu sídliště U vodárny. Zakázku, opět bez výběrového řízení, získala stavební firma Hochtief VSB. A i přesto, ţe smlouva s firmou byla podepsána uţ v září 2004, první práce započaly aţ v květnu následujícího roku (příčinou zdrţení bylo čekání na vydání projektu a stavebního povolení, které zajišťovalo město Kolín). Nad nastalou situací vyjádřilo vedení TPCA rozhořčení, automobilka v té
60
PŘÍLOHA Návrhu realizace společenské odpovědnosti pro Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech, s. r. o., [online]. 2004 [cit. 2011-04-03]. Dostupný z WWW: . 61 Podle původního záměru mělo stát uvedení jednoho bytu do obyvatelného stavu 445 000 korun, ve skutečnosti se za kaţdý byt utratilo 1 077 000 korun. 62 KALÁB, Vladimír. Byty pro lidi z TPCA jsou příliš drahé. Hospodářské noviny, [online]. 21. 6. 2005 [cit. 2011-04-03]. Dostupný z WWW: . 63 BURKETOVÁ, Radka. Zástupci města Kolín převzali 291 bytů. Ministerstvo pro místní rozvoj, [online]. 16. 1. 2006 [cit. 2011-04-03]. Dostupné z WWW: . 64 Kolín si půjčí na byty pro TPCA. eStav.cz, [online]. 30. září 2004 [cit. 2011-04-03]. Dostupný z WWW: .
54
době přicházela o 50 aţ 60 zaměstnanců měsíčně, ti odcházeli právě kvůli špatným ubytovacím podmínkám. 65 Aby stavba mohla pokračovat nepřerušovaně i v zimním období přešlo se ze zděné na prefabrikovanou technologii. Také bylo rozhodnuto pro variantu, která počítala s výstavbou 11ti obytných domů, namísto původních 15ti. 66 Všech 560 bytů bylo předáno 19. září 2006. Ihned se ale začaly ozývat nespokojené hlasy ze strany zaměstnanců TPCA, těm se příliš nezdála výše nájemného, to bylo oproti nájemnému v jiných městských bytech aţ trojnásobné (výše nájemného se ale z pohledu města zdála pochopitelná, z příjmů z nájemného totiţ splácí poskytnutý úvěr). Také velikost bytů byla předmětem stíţností (aby město ušetřilo, nechalo totiţ postavit více malých bytů neţ velkých). 67 Celkem tak bylo v Kolíně s podporou státu postaveno či zrekonstruováno 851 nových bytů, na jejichţ vybudování poskytl Státní fond rozvoje bydlení celkem 440,5 mil. Kč a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR poskytlo celkem 440,5 mil. Kč na stavbu infrastruktury. 68
4.3 Joint-venture TMC a PSA a charakteristika TPCA69 Společná jednání o spolupráci firem Toyota Motor Corporation a PSA Peugeot Citroën započala jiţ na začátku roku 2000. Tato jednání vyústila v podepsání smlouvy o spolupráci (12. července 2001) za účelem realizace společného projektu. Tím byla produkce malých městských automobilů, s původním označením B-zero. Projekt zahrnoval i stavbu nového společného závodu, pro jeho výstavbu se firmy rozhodovaly mezi 180 lokalitami po celé Evropě. Nakonec, v prosinci 2001, obě společnosti oznámily, ţe si pro výstavbu závodu vybraly český Kolín. Společnost Toyota Peugeot Citroën Automobile (TPCA) vznikla podepsáním smlouvy o společném podniku dne 8. ledna 2002. Prezidentem TPCA byl jmenován Masatake Enomoto a výkonným viceprezidentem se stal Jacques de Raismes. Komerční 65
KALÁB, Vladimír. Byty pro lidi z TPCA jsou příliš drahé. Hospodářské noviny, [online]. 21. 6. 2005 [cit. 2011-04-03]. Dostupný z WWW: . 66 Kolín, Bytové jednotky pro automobilku TPCA, U Vodárny. Hochtief.cz, [online]. [cit. 2011-04-03]. Dostupné z WWW: . 67 TPCA se dočkala bytů, dělníky trápí nájemné. iDnes.cz, [online]. 19. září 2006 [cit. 2011-04-03]. Dostupné z WWW: . 68 VAŠÍKOVÁ, Jana. Město Kolín získalo stovky nových bytů. Ministerstvo pro místní rozvoj, [online]. 16. 1. 2006 [cit. 2011-04-03]. Dostupné z WWW: . 69 Zpracováno na základě tiskových zpráv společnosti TPCA a dalších informací získaných na www.tpca.cz.
55
výroba byla zahájena 28. února 2005 a jiţ v následujícím roce se téměř podařilo dosáhnout plánované roční kapacity 300 000 vozů (tj. 1 000 vozů denně). V produkci automobilů jsou všechny společnosti zastoupeny rovným dílem, v závodě se vyrábí tři modely automobilů: Toyota Aygo, Peugeot 107 Citroën C1. Téměř celá produkce (99 %) je určena na export, především do zemí západní Evropy (zejména do Francie, Itálie, Německa, Velké Británie a Holandska). V TPCA pracuje v současné době 3 500 zaměstnanců, kteří jsou rozděleni do tří pracovních týmů, a provoz v továrně je dvousměnný. TPCA je jedinou automobilkou v česku, které se téměř nedotkly dopady světové finanční krize. Ta přitom způsobila automobilovému průmyslu těţké ztráty a dopadla na všechny automobilky po celém světě, včetně české Škoda Auto. Výsledky TPCA kontrastují nejen se Škodou Auto, které v roce 2008 klesly trţby o šest procent a zisk více neţ o polovinu, ale i s mateřskými společnostmi kolínského podniku. Toyota, v roce 2008 dosáhla ztráty 168 milionů eur, ztráta francouzské skupiny PSA Peugeot Citroen dosáhla 1,416 miliardy eur. Skutečnost, ţe se vliv krize TPCA vyhnul, se dá přičíst faktu, ţe automobilka vyrábí výhradně malé, relativně laciné vozy, jejichţ prodeje neklesaly tak dramaticky jako u vozů střední a vyšší třídy. 70 Graf 5 - Tržby a hrubý zisk TPCA v jednotlivých letech (v mld. Kč)
60 49,4
50
51,3
49
51,8 44,7
mld. Kč
40 30 20
Trţby Zisk/ztráta
18
10 0
1,368
1,395
1,391
1,443
1,4
2006
2007
2008
2009
2010
-2,176 2005
-10 70
TPCA navzdory recesi zvýšila tržby i zisk. Industryonline.cz, [online]. [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: .
56
Zdroj: tiskové zprávy a účetní závěrky společnosti TPCA, vlastní zpracování.
Společnost TPCA dosahuje pravidelně od roku 2006 hrubého zisku přibliţně 1,4 mld. Kč. Jediné období, kdy automobilka zaznamenala ztrátu, byl rok 2005 (rok zahájení výroby) a ztráta činila více neţ 2 mld. Kč. Trţby se, i přes vliv finanční krize, pohybují okolo hodnoty 50 mld. Kč (vyjma roku 2005 a 2010, kdy poklesla produkce automobilů). Graf 6 - Počet vyrobených automobilů a počet zaměstnanců v TPCA v jednotlivých letech
350 000 3 504
3564
3582
3300
300 000 250 000
3500 3000
2494 2500
200 000
332489
2000
324289
150 000
1500
Počet vyrobených automobilů Počet zaměstnanců
308478
100 000 293650 50 000
4000
3591
295712
1000 500
103 819
0
0 2005
2006
2007
2008
2009
2010
Zdroj: tiskové zprávy a účetní závěrky společnosti TPCA, vlastní zpracování.
Rostoucí trend v produkci automobilů TPCA
se zastavil aţ v roce 2010, kdy
výroba poklesla na 295 712 vozů (pokles o více neţ 11 % oproti roku 2009). Od zahájení výroby v únoru 2005 aţ do konce roku 2010 vyrobila tak uţ celkem 1 658 437 automobilů. Počet zaměstnanců se od roku 2006 pohybuje průměrně okolo 3 500. Plánovaný objem investic TPCA v České republice činil 23 500 mil. Kč. Na základě předloţených podkladů odvodil Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe následující předpokládané hodnoty investice:
pozemky a příprava staveniště (330 mil. Kč),
budovy (5 130 mil. Kč),
stroje a jejich instalace (15 440 mil. Kč), 57
nehmotná aktiva – nepatentované know-how (2600 mil Kč).71
Zde je ovšem nutno podotknout, ţe celá částka určená na nákup technologií (15 440 mil. Kč) zůstala v zahraničí (Japonsko, Francie). A v Česku TPCA investovala pouze malý zlomek z uvedené částky a to za stavební práce. Podle způsobu vstupu je PZI TPCA investicí na zelené louce a podle motivu vstupu se jedná o faktory vyhledávající PZI.
4.3.1 Veřejná podpora pro TPCA72 Společnosti byl poskytnut soubor investičních pobídek na základě rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky o příslibu investičních pobídek ze dne 9. srpna 2004 a obsahoval následující formy veřejné podpory:
úplná sleva na dani z příjmu,
hmotná podpora na nově vytvořená pracovní místa a na rekvalifikace,
prodej technicky připraveného pozemku za zvýhodněnou cenu.
Podpora nabyla konkrétních hodnot aţ po vydání rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe (ÚHOS), který povolil výjimku ze zákazu veřejné podpory formou investičních pobídek a společnost TPCA tak získala:
slevu na dani z příjmů právnických osob po dobu maximálně deseti let,
hmotnou podpora vytváření nových pracovních míst (maximální limit 3 000 pracovních míst; podpora ve výši 80 000 Kč na jedno pracovní místo, maximální podpora tedy činí 240 mil. Kč),
hmotnou podporu rekvalifikace zaměstnanců, kde maximální částka pro čerpání činí 523 555 tis. Kč,
převod technicky vybaveného území v katastrálním území obce Sendraţice a Ovčáry za zvýhodněnou cenu.
71
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe č. j. VP/S 114/03-160 ze dne 12. 1. 2004 [online]. 2004 [cit. 201103-28]. Dostupný z WWW: . 72 Zpracováno na základě: Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe č. j. VP/S 107/03-160 ze dne 12. 1. 2004 [online]. 2004 [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: , Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe č. j. VP/S 114/03-160 ze dne 12. 1. 2004 [online]. 2004 [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: a účetní závěrky společnosti TPCA. [online]. Dostupné z WWW: .
58
Tabulka 2 - Forma a výše přislíbené veřejné podpory společnosti TPCA (v mil. Kč)
Sleva na dani z příjmu právnických osob + hmotná podpora na tvorbu nových pracovních míst Hmotná podpora na školení a rekvalifikaci Prodej technicky připraveného pozemku za zvýhodněnou cenu
3 525 523,5 1 056
Zdroj: Účetní závěrky společnosti TPCA a Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe č. j. VP/S 114/03-160 ze dne 12. 1. 2004, vlastní úprava.
V roce 2005 byly podepsány dodatky k jednotlivým dohodám s Ministerstvem práce a sociálních věcí, které prodlouţily moţnost čerpání pobídek (hmotná podpora vytváření nových pracovních míst a rekvalifikace zaměstnanců) do 30. června 2007. ÚHOS stanovil pro čerpání podpory podmínku, ţe celková hodnota investičních pobídek (vyjma podpory rekvalifikace zaměstnanců) nesmí překročit 15 % z celkové hodnoty skutečně vynaloţených investičních nákladů vhodných na poskytnutí podpory a dále nesmí překročit částku 3 525 mil. Kč. Společnost TPCA vyuţila (k 31. 12. 2008) v rámci investičních pobídek hmotnou podporu vytváření nových pracovních míst ve výši 225,264 mil Kč a z titulu hmotné podpory rekvalifikace zaměstnanců vyuţila (k 31. 12. 2007) podporu ve výši 501,491 mil. Kč. Dále vyuţila (k 31. 12. 2006) dotaci na převod technicky vybaveného území ve výši 1 056 mil. Kč. Tyto částky jsou konečné. Převod technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu upravil ÚHOS ve svém rozhodnutí VP/S 114/03-160. Převod se týkal pozemků o celkové výměře 1 242 591 m2 za zvýhodněnou cenu 200 Kč/m2 (trţení cena pozemků přitom činila 1050 Kč/m2). I tuto výjimku ze zákazu veřejné podpory podloţil úřad podmínkou, ţe investice (která spočívá ve vybudování výrobního závodu na výrobu automobilů na těchto pozemcích) bude zachována nejméně po dobu 5 let ode dne právní moci kolaudačního rozhodnutí na první stavbu nebo část stavby, jíţ se prodej pozemků za zvýhodněnou cenu týká.
59
5 Vliv PZI TPCA na region Kolín Tato kapitola se bude zabývat analýzou vybraných důsledků přílivu PZI TPCA na region Kolín. Jejím cílem je poukázat na některé pozitivní i negativní dopady působení investora v dané lokalitě, jak v oblasti vlivů ekonomických, tak i vlivů primárně neekonomické povahy. Některá potřebná data nebyla však v době zpracování k dispozici, a proto nemohou být všechny uvedené závěry povaţovány za přesnou kvantifikaci důsledků, ale představují pouze odhady, které mohou poskytovat alespoň přibliţný pohled na danou problematiku. Nejprve je ale třeba vymezit pojem region Kolín.
5.1 Charakteristika regionu Pro účely této práce se regionem Kolín bude rozumět okres Kolín (tedy územně statistická jednotka na úrovni LAU 1, dříve NUTS 4).73 Nicméně vzhledem k dostupnosti některých statistických údajů bude vliv TPCA prezentován přímo na městu Kolín. Okres Kolín leţí ve východní části Středočeského kraje. Má protáhlý tvar od západu k východu. Východní hranici tvoří okresy Hradec Králové a Pardubice. Na severu hraničí s okresem Nymburk, na západě s okresem Praha-východ, na jihu s Benešovem a Kutnou Horou. Tabulka 3 - Vybrané ukazatele okresu Kolín za rok 2009
Rozloha Počet obcí Počet obyvatel Počet ekonomických subjektů Uchazeči o zaměstnání Míra nezaměstnanosti
743 km2 89 95 215 20 896 4 745 9,07 %
Zdroj: ČSÚ, vlastní úprava.
Svojí rozlohou 744 km2 zaujímá okres 8. místo ve Středočeském kraji a 6,8 % z jeho rozlohy. K průměrným okresům kraje patří také svou hustotou osídlení 128 obyvatel na km2, s absolutním počtem 95 215 obyvatel. K 31. 12. 2009 náleţelo do okresu Kolín 89 obcí. 73
LAU neboli Local Administrative Units je systém, kterým se od 1. ledna 2008 označují úrovně územní státní správy niţší neţ provincie a kraje, je tvořen úrovněmi LAU 1 (okresy) a LAU 2 (obce).
60
Okres lze charakterizovat jako průmyslově-zemědělský. Je zde řada větších i menších podniků, reprezentujících různá odvětví. Převaţuje zaměření elektrotechnické, strojírenské, chemické a polygrafické. K 31. 12. 2009 bylo v celém okrese evidováno v registru 20 896 ekonomických subjektů. Podle převaţující činnosti tvoří 14,3 % odvětví průmyslu, 15,7 % stavebnictví, zemědělství se 3,5 % se řadí pod průměr okresů v kraji a 11,2 % tvoří maloobchod. Zásadní změnu ekonomického potenciálu okresu přineslo právě vybudování průmyslové zóny Kolín-Ovčáry s dominující továrnou TPCA, na výrobu malých osobních automobilů K 31. 12. 2009 bylo v rámci okresu Kolín evidováno 4 745 uchazečů o zaměstnání, coţ představuje registrovanou míru nezaměstnanosti 9,07 %. Oproti roku 2008 došlo ke zvýšení z 6,15 % a okres se pohybuje nad průměrem okresů Středočeského kraje. 74
5.2 Vliv TPCA na regionální HDP Hrubý regionální produkt (HRP) je jedním z klíčových ukazatelů vývoje ekonomiky. Představuje souhrn hodnot přidaných zpracováním ve všech odvětvích v činnostech povaţovaných v systému národního účetnictví za produktivní. Pouţívá se pro měření výkonnosti regionální ekonomiky, slouţí také ke srovnání míry ekonomického rozvoje regionů. Při určení HRP produkční metodou, se počítá součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých institucionálních sektorů nebo odvětví a čistých daní na produkty sníţené o dotace na výrobky. Nejniţšími územními jednotkami, pro které se HRP Českým statistickým úřadem vykazuje, jsou kraje. 75 Dopad PZI TPCA k regionálnímu hrubému produktu okresu Kolín lze tedy určit jako souhrn příspěvků společnosti TPCA a všech jejích místních dodavatelů k HRP, podle produkční metody výpočtu HRP se bude jednat o součet přidaných hodnot a zaplacených čistých daní těchto konkrétních subjektů sníţených o dotace na výrobky, které produkují. Celkové HRP pouze pro okres Kolín se získá vynásobením HRP na 1 obyvatele ve Středočeském kraji s počtem obyvatel v okrese Kolín.
74
Charakteristika okresu Kolín. Český statistický úřad, [online]. [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: . 75 Hrubý domácí produkt (HDP). Český statistický úřad, [online]. [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: .
61
Z výše uvedeného je patrné, ţe ukazatel podíl PZI TPCA na hrubém regionálním produktu okresu Kolín bude představovat pouze hrubý odhad, nikoli přesné hodnoty. Vzhledem k faktu, ţe z výpočtu jsou vynechány čisté daně, stejně jako veškeré údaje za dodavatelské subjekty automobilky (tyto informace nebyly v době zpracování k dispozici), je pravděpodobné, ţe vytvořená přidaná hodnota (a tedy i podíl na HRP) celé PZI bude vyšší. Tabulka 4 - Hodnoty použité při výpočtu podílu TPCA na HRP okresu Kolín
2005 HDP/1 obyv. ve Středočeském kraji (v Kč) Počet obyvatel v okresu Kolín Odhad HRP okresu Kolín (v mld. Kč) Účetní přidaná hodnota TPCA (v mld. Kč)
2006
2007
2008
2009
268 429
296 556
321 631
325 034
317 199
97 133
97 817
90 042
94 370
95 215
26,1
29
29,9
30,7
30,2
3,76
4,57
4,88
4,88
-
Zdroj: ČSÚ, účetní závěrky společnosti TPCA, vlastní zpracování.
Z hodnot uvedené tabulky vyplývá následující grafické vyjádření odhadu vývoje HRP v okrese Kolín a zastoupení společnosti TPCA na tomto ukazateli. Pro lepší znázornění vlivu automobilky obsahuje graf i data za rok 2005, tedy rok kdy byl v závodě zahájen provoz. V tomto období byla však přidaná hodnota TPCA záporná (proto se s ní ve výpočtech neuvaţuje).
62
Graf 7 - Odhad vývoje podílu PZI TPCA na hrubém regionálním produktu okresu Kolín (v mld. Kč)
40 35
mld. Kč
30 25 20 15
29,9
30,7
30,2
3,76
4,57
4,88
4,88
2006
2007
2008
2009
29 26,1
10
5 0 2005
Odhad podílu TPCA na HRP okresu Kolín
Odhad HRP okresu Kolín
Zdroj: ČSÚ, účetní závěrky společnosti TPCA, vlastní zpracování.
Z grafu lze vyčíst rostoucí trend ve vývoji HRP okresu Kolín a zejména jeho skokový nárust mezi lety 2005 (rok zahájení výroby) a 2006, meziroční tempo růstu bylo přes 11 %. Společnost TPCA se odhadem podílí v průměru přibližně 15 % na celkovém HRP a to od roku 2006, kdy se téměř podařilo dosáhnout plánované produkce 300 000 automobilů ročně. Výše HRP okresu Kolín od roku 2006 pravidelně pohybuje kolem hodnoty 30 mld. Kč.
5.3 Vliv TPCA na nezaměstnanost Janáček76 ve své práci poukazuje na fakt, ţe na makroekonomické úrovni nelze empiricky prokázat ţádný pozitivní vztah mezi intenzitou přílivu zahraničních investic a vývojem míry nezaměstnanosti. Ta je v České republice totiţ určována zejména průběhem hospodářského cyklu a také strukturálními faktory. Zahraniční investice na ni nemají ţádný výrazný pozitivní vliv. Tvrzení, ţe přímé zahraniční investice příznivě působí na tvorbu nových pracovních míst v jednotlivých regionech a tudíţ sniţují nezaměstnanost na lokální úrovni, je podle něj 76
JANÁČEK, Kamil. Zahraniční investice a trh práce. [online]. 16. 02. 2006 [cit. 2011-04-01]. Dostupný z WWW: .
63
také velmi těţko určitelný. Jasně uvádí, ţe nelze pozitivní kauzální vztah mezi přímými zahraničními investicemi a sníţením míry nezaměstnanosti prokázat ani na úrovni jednotlivých okresů. Svá tvrzení opírá o skutečnost, ţe z pohledu vlivu na vývoj zaměstnanosti existují dva druhy přímých zahraničních investic:
akviziční investice,
investice na zelené louce.
Akviziční investice (získání českých podniků v privatizaci či přímým nákupem) mívají převáţně pracovně úsporný efekt. Zahraniční investoři zvyšují produktivitu v získaných podnicích (např. organizačními změnami, investicemi šetřícími práci apod.). Důsledkem toho jsou úspory pracovních sil, v porovnání se situací před vstupem zahraničního vlastníka do podniku. Zatímco investice na zelené louce by měly teoreticky vést k tvorbě nových pracovních míst, a tedy ke zvyšování zaměstnanosti. Nicméně i zde je jejich vliv na vývoj zaměstnanosti nejednoznačný. Výstavba nové kapacity je totiţ často doprovázena zánikem slabších domácích konkurentů nebo vysáváním kvalifikovaných pracovníků ze stávajících podniků, takţe na průběh zaměstnanosti v daném oboru či odvětví v regionu to můţe mít neutrální, někde dokonce i negativní vliv. Tento efekte je typický také pro zpracovatelský průmysl. Jak jiţ bylo zmíněno dříve v případě PZI TPCA se jedná právě o investici na zelené louce a její případné pozitivní dopady na zaměstnanost v okrese Kolín jsou obtíţně určitelné. V roce 2004, kdy společnost měla v plánu zaměstnávat 3000 lidí (podíl dělníků na celkovém počtu zaměstnanců činil v té době zhruba 75 %), začala TPCA s nábory pracovníků na dělnická místa. Náborová kampaň probíhala zejména ve městech severních Čech a severní Moravy. Pro tyto zaměstnance připravila TPCA rozsáhlý program podpory bydlení a mobility, který zahrnoval moţnost získat podnikový byt, příspěvek na bydlení v ubytovně, či jednorázový příspěvek na stěhování. K 1. září 2004 bylo v závodě zaměstnáno jiţ 1000 pracovníků, s tím, ţe pozice předáků, mistrů a administrativních
64
pracovníků byly jiţ plně obsazeny (většina zaměstnanců na těchto pozicích byla rekrutována z regionů Kolínska, Kutnohorska, Nymburska a Pardubicka). 77 Na následujícím grafu je znázorněna struktura zaměstnanců TPCA podle místa jejich bydliště (stav v roce 2006). Z něj vyplývá, ţe počet zaměstnanců bydlících přímo ve městě Kolín tvořil necelou polovinu, avšak vzhledem ke geografické poloze okresu Kolín se jiţ nedá odhadnout, zda zbývající zaměstnanci, kteří do zaměstnání pravidelně dojíţděli, měli své trvalé bydliště ještě v rámci hranic okresu, nebo šlo o pracovníky z jiných regionů. Toto by se dalo s největší pravděpodobností tvrdit pouze o 8 % zaměstnanců, kteří bydleli ve vzdálenosti větší neţ 45 km od závodu. Graf 8 - Struktura zaměstnanců TPCA podle míst bydliště
Kolín
17 %
46 %
Obce do 20 km 18 %
Obce 20 - 30 km Obce 30 - 45 km Obce nad 45 km
8%
11 %
LUX, Martin a kol. Analýza opatření bytové politiky směřujících k podpoře flexibility práce v ČR; 2. díl – Výsledky empirických šetření [online]. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006. str. 48 [cit. 2011-04-01]. Dostupné z WWW: , vlastní úprava.
V současnosti TPCA zaměstnává 3500 lidí přímo a dalších zhruba 1000 nepřímých pracovních míst vytvořila ve Středočeském kraji. Při pohledu na pouhý vývoj průměrné míry nezaměstnanosti (MN) okresu Kolín není vliv příchodu PZI patrný, spíše se dá usuzovat, ţe vývoj je ovlivňován, jak uvádí Janáček, právě hospodářským cyklem.
77
Tiskové zprávy společnosti TPCA. [online]. Dostupné z WWW: .
65
Graf 9 - Vývoj průměrné míry nezaměstnanosti v Kolínském okrese (v %)
12,0 10,0
%
8,0 6,0 4,0 2,0
0,0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování.
Objektivnější pohled na daný problém můţe nabídnout vývoj nezaměstnanosti Kolínska ve srovnání s vývojem MN v sousedících okresech. Graf 10 - Vývoj průměrné míry nezaměstnanosti v okrese Kolín a sousedících okresech (v %)
14,0
12,0 10,0 %
8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 2001 Kolín
2002
2003
Hradec Králové
2004
2005
Kutná Hora
2006
2007
Nymburk
2008
2009
Pardubice
Zdroj: MPSV, vlastní zpracování.
Na tomto srovnání je vidět, ţe mezi lety 2003 aţ 2006 (tj. od roku, kdy TPCA začala nabírat zaměstnance, aţ do roku kdy bylo dosaţeno cílového stavu – 3 500 zaměstnanců) se nezaměstnanost v Kolínském okrese snižovala rychlejším tempem, zároveň zde došlo také k největšímu poklesu ze všech sledovaných okresů (o 3,4 p. b.). Vzhledem k tomu, ţe 66
Kolínský okres byl jediný, ve kterém byla realizována přímá zahraniční investice tak velkého rozsahu jako TPCA, lze přepokládat pozitivní vliv této PZI na sníţení okresní míry nezaměstnanosti ve sledovaném období. I přesto se ale průměr MN za sledované období v okrese Kolín pohyboval stále přibliţně o 1,5 p. b. nad krajským průměrem. Jak jiţ bylo zmíněno, automobilka nabírala zaměstnance i v
sousedních okresech, je proto
pravděpodobné, ţe TPCA pomohla do jisté míry sníţit nezaměstnanost i v nich. Nicméně přičítat efekt částečného sníţení okresní nezaměstnanosti pouze přílivu zahraniční investice by bylo nesprávné (vzhledem k tomu, ţe vývoj nezaměstnanosti byl, v daném období, v celé České republice ovlivněn především ekonomickou konjunkturou). Problematikou sníţení regionální míry nezaměstnanosti vlivem realizace investičního záměru TPCA se ve své práci zabýval také Dinga. 78 Ten s vyuţitím metody rozdílu v rozdílech79 došel k závěru, ţe mezi ostatní efekty jednorázového přílivu PZI patří také zvýšení míry odlivu z nezaměstnanosti a tato změna se následně projeví v poklesu okresní míry nezaměstnanosti. Dinga vypočítal, ţe míra nezaměstnanosti Kolínského okresu se vlivem PZI TPCA v letech 2003 – 2006 sníţila přibliţně o 2,7 p. b., tato hodnota se dá povaţovat za směrodatnou.
5.4 Dodavatelská struktura TPCA80 Společně s příspěvkem regionálnímu HDP a tvorbou nových pracovních příleţitostí ovlivňují zahraniční investice ekonomickou situaci regionu také svými vazbami s domácími firmami. Obchodní provázanost a dobré vztahy s místními ekonomickými subjekty jsou mimo jiné důleţitým faktorem pro setrvání investora v dané oblasti. Kolínská TPCA uvádí, ţe 80 % objemu dílů, které k výrobě automobilů potřebuje, pochází z ČR.
Jedinými importovanými díly jsou motory a převodovky (z Francie a
Polska). Mezi největší obchodní partnery automobilky patří její tradiční dodavatelé, tedy firmy Lear, NYK Logistic, Gefco a Toyota Tsusho, které TPCA následovaly a mají své pobočky přímo v areálu PZKO. 78
DINGA, Marán. The Impact of Territorially Concentrated FDI on Local Labor Markets: Evidence from the Czech Republic. Praha: Karlova Univerzita - CERGE-EI, [online]. únor 2008 [cit. 2011-01-03]. Dostupné z WWW: . 79 Metoda zaloţená na porovnání konkrétních výstupů regionů s PZI se srovnatelnými regiony bez PZI ve stejném období. 80 Zpracováno na základě: JOHÁNEK, Tomáš. Kolínští podnikatelé propásli šanci. Profit.cz, [online]. l. ledna 2007 [cit. 2011-04-02]. Dostupný z WWW: a dalších informací získaných na www.tpca.cz.
67
První příleţitosti pro regionální firmy se nabízely v oblasti sluţeb, jako například zajišťování ochrany objektu továrny, zajištění úklidu či stravování, zajištění servisu pro výrobní linky apod. Nicméně se ukázalo, ţe místní podniky nebyly schopny nabídnout některé tyto sluţby v dostatečné kvalitě a rozsahu. TPCA si proto na jejich zajištění najala firmy z celé české republiky, většinou se sídlem v Praze. Problémy nastaly i s krátkodobým ubytováním či stravováním, kde i na tyto sluţby jsou najímány především praţské firmy. Špatnou situaci dokresluje například zkušenost s kolínskou taxisluţbou, kdy je pro TPCA levnější vyuţívat sluţeb firmy z Pardubic. Investice TPCA zcela jasně přesahovala moţnosti Kolína a místních firem. Místní podnikatelé nebyli připraveni na nově vzniklou poptávku sluţeb a nedokázali v konkurenci firem z jiných regionů vyuţít příleţitost. Tvorba pozitivních efektů plynoucích z kooperace TPCA s firmami na Kolínsku je nízká. Vývoj nových automobilů pro společnost probíhal výlučně v zahraničí a firma nemá ani divizi vědy a výzkumu, jedná se pouze o výrobní závod. A tak se dlouhodobé zlepšení ekonomické situace podniků v regionu, např. vlivem transferu know-how či technologií, v současnosti předpokládat příliš nedá.
5.5 Vliv TPCA na kriminalitu Koncepce prevence kriminality na období 2009 aţ 2011schválená městem Kolín v roce 2008 uvádí, jako jeden z determinantů kriminality, migraci obyvatel. V této souvislosti je zmíněn zejména rok 2005, kdy počet přistěhovalých byl několikanásobně vyšší v porovnání s průměrným ročním počtem přistěhovalých za předešlých deset let. V tomto roce počet přistěhovalých zároveň dvojnásobně převýšil počet vystěhovalých. Jako hlavní důvod tohoto stavu se uvádí výstavba průmyslové zóny pro TPCA. Automobilka je také zmiňována v analýze kriminality města. Dokument vypočítává kriminogenní faktory, kterých je pět, z toho ve třech z nich je přímo TPCA jmenována, jedná se o:
Samotnou průmyslovou zónu, v níţ je postaven závod TPCA a další prostory, nichţ jsou závody přidruţené výroby automobilového průmyslu.
68
Koncentraci dělníků a jejich rodin pracujících v TPCA a navazujících výrobách, kteří jsou ubytování v rekonstruovaných bytech v kasárnách a na dalších ubytovnách v Kolíně a okolních obcích.
Vysokou fluktuaci zaměstnanců TPCA, kde se jedná zejména o občany příhraničních okresů, Slovenska, Polska apod., o kterých není přehled o jejich totoţnosti, místě jejich pobytu, jejich kriminální minulosti, kteří po ukončení pracovního poměru v TPCA zůstávají v katastru města Kolína.
Dále se uvádějí dva faktory související s TPCA nepřímo, totiţ výstavba supermarketů OBI a TESCO v prostorech bývalých kasáren, a na závěr provozovny non-stop barů v centru Kolína, jejichţ počet vzrostl, zejména v důsledku přistěhování lidí pracujících v TPCA.81 Podle zprávy o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti ve městě Kolín v roce 2005, kterou vypracovalo okresní ředitelství Policie ČR v Kolíně, bylo obvodním oddělením Policie ČR v Kolíně v roce 2005 zachyceno 1 342 trestných činů. V přepočtu na 10 tisíc obyvatel (419,6 trestných činů) toto číslo znamenalo, ţe kolínský útvar byl nejzatíţenějším v rámci Policie ČR správy Středočeského kraje. Nejvýraznější recidiva byla u majetkové trestné činnosti, na úseku motorových vozidel, popř. u pachatelů ovlivňovaných drogovou závislostí. V případech majetkové trestné činnosti byli zadrţováni především cizinci. Podle zprávy se jednalo převáţně o občany Slovenska, kteří přicestovali do Kolína za prací. V roce 2005 policisté registrovali 1 000 přestupků (zatímco v roce 2004 jich bylo 966) řešených v přestupkovém řízení. Velkým problémem v oblasti kriminality se tedy ukázala právě výstavba a provoz automobilky TPCA. V kaţdodenní práci se policisté setkávají s oznámeními týkajícími se trestné a přestupkové činnosti poškozených nebo pachatelů, kteří jsou zaměstnanci TPCA. Podle zprávy lze tvrdit, ţe s rozjezdem výroby TPCA se do Kolína dostali lidé z celé ČR i ze zahraničí, přičemţ většina z nich má za sebou kriminální minulost. Policie tak při současném nárůstu obyvatel Kolína ztrácí přehled o osobách ţivících se trestnou činností.
81
Koncepce prevence kriminality města Kolína na období 2009-2011. Městský úřad v Kolíně, [online]. 2008 [cit. 2011-0402]. Dostupný z WWW: .
69
Zpráva uzavírá, ţe vzhledem ke všem uvedeným faktorům nelze v následujících letech výrazné zlepšení bezpečnostní situace očekávat.82 Zvýšení kriminality ve městě Kolín je tedy nesporně spjato s realizací PZI TPCA a jedná se o jeden z významných negativních důsledků, které zapříčinila.
5.6 Vliv TPCA na dopravu Dalším z negativních vlivů, které jsou spjaty s výstavbou PZKO a se zahájením výroby v TPCA je také zvýšení dopravní zátěţe v okolí továrny. Vzhledem k charakteru výroby automobilky, celých 99 % objemu výroby je určeno na export, jsou na dopravu pochopitelně kladeny vysoké nároky. Okolo 70 % objemu výroby je dopravováno po železnici, zbytek výroby je dopravován po silnici, coţ vyvolává jisté negativní dopady, nejen ve města Kolín, ale také v okolních oblastech a obcích v blízkosti továrny. Dalším faktorem zhoršující dopravní situaci je zásobování závodu. Objem dílů nutných pro výrobu jednoho vozu v TPCA je přibliţně 10,5 m3, a při produkci 1000 vozů denně se tedy jedná o velké mnoţství materiálu, jehoţ tok je nutné přesně koordinovat. Jelikoţ společnost uplatňuje systém logistiky Just-in-time, s minimálním mnoţstvím skladových zásob, jsou dodávky dílů realizovány denně a to zcela výlučně kamionovou dopravou. Každý den tak průměrně do závodu míří 400 plně naložených kamionů. Na základě diskuze s okolními obyvateli a zejména se zástupci místní samosprávy, dospěla firma TPCA k názoru, ţe optimálním řešením zásobování o víkendech je vybudování dodatečného logistického areálu, a tak TPCA nevyuţila výjimku z omezení jízdy nákladních automobilů v neděli a ostatních dnech pracovního klidu.83
82
ČERNÝ, Michal. Nejohroţenějšími jsou staří lidé. Kolínský press [online]. 2006 [cit. 2011-04-02]. Dostupný z WWW: . 83 Tiskové zprávy společnosti TPCA. [online]. Dostupné z WWW: .
70
Obrázek 2 - Hlavní zásobovací trasy TPCA
Zdroj: Tiskové zprávy TPCA.
Za nejvýznamnější aspekty zásahu do ţivotního prostředí vlivem dopravy tedy patří vliv nákladní a osobní dopravy, vyvolané provozem závodu TPCA Kolín a dalších souvisejících provozů, umístěných v průmyslové zóně a v okolí Kolína. Do toho je třeba započíst i dopravu zaměstnanců a dopravu vyvolanou subdodavateli výrobního závodu Kolín a souvisejících provozů. Nárůst dopravy vyvolává zvýšení míry exhalací, vibrací a zejména pak hluku na příjezdových komunikacích mezi průmyslovou zónou a městem Kolín, v centru města Kolína a na přivaděčích, které umožní napojení zóny na budovanou dálnici D 11 Praha-Hradec Králové.84
5.7 Grantový program Partnerství pro Kolínsko85 Grantový program TPCA Partnerství pro Kolínsko vznikl v roce 2005 se záměrem systematicky přispívat k rozvoji kolínského regionu. Kaţdý rok jsou vybírány veřejně prospěšné projekty, které jsou podpořeny celkovou částkou 4 milióny korun. Cílem 84
PŘÍLOHA Návrhu realizace společenské odpovědnosti pro Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech, s. r. o., [online]. 2004 [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: . 85 Zpracováno na základě tiskových zpráv TPCA[online]. Dostupné z WWW: a informací získaných na http://www.partnerstviprokolinsko.cz/.
71
programu je přispět k trvale udrţitelnému rozvoji Kolínska, rovnováze jeho ekonomického, sociálního i ekologického rozměru a k většímu zapojení občanů do dění v obcích. V rámci programu se podporují projekty realizované v okruhu do 30 km od TPCA. Výše grantu je omezena od 50 000 do 750 000 korun a příspěvek můţe být poskytnut aţ do výše 100 % celkových nákladů projektu. Snahou je vyváţeně podporovat region ve třech prioritních oblastech v souladu s hodnotami společnosti a oborem jejího podnikání. Těmito oblastmi jsou:
ţivotní prostředí,
bezpečná doprava,
vzájemné souţití.
Smyslem priority ţivotní prostředí je podporovat projekty zaměřené na kultivaci ţivotního prostředí, vyuţívání obnovitelných zdrojů energie, třídění odpadu a projekty, které pečují o kulturní a přírodní dědictví regionu apod. Záměrem v oblasti bezpečné dopravy je její kontinuální zvyšování. Podporovány jsou projekty zaměřené na vzdělávání, projekty, které eliminují konkrétní rizika provozu a nebezpečných situací. Cílem priority vzájemné souţití je rozvoj aktivního trávení volného času obyvatel regionu. Mezi podpořené projekty v rámci Partnerství pro Kolínsko například patří:
pořízení drtiče na zpracování bioodpadu pro obec Kněţice (500 000 Kč),
rekonstrukce a zprovoznění výstavního a informačního centra v Plaňanech (90 000 Kč),
vytvoření učebny a vlastních interaktivních materiálů pro výuku anglického jazyka dětí a dospělých s poruchami učení a mentálním postiţením pro příspěvkovou organizaci Základní a mateřská škola v Kolíně (132 486 Kč),
den bez bariér v Kouřimi (61 725 Kč),
podpora dlouhodobého programu primární prevence pro občanské sdruţení Semiramis, Nymburk (67 600 Kč),
rozvoj první organizace příbuzných duševně nemocných na Kolínsku (160 000 Kč),
72
a další.
Během předchozích šesti ročníků programu bylo podpořeno 114 projektů za celkem 24 milionů korun. Od vzniku firmy tak jiţ automobilka věnovala na rozvoj regionu Kolínska celkem 85 milionů korun. I přesto, ţe TPCA finančně podporuje společensky prospěšné projekty v široké lokalitě, jen stěží lze z této aktivity vyvozovat významný ekonomický přínos pro region. Například ve srovnání s náklady, které město Kolín vynaloţilo na přilákání investora, je zatím částka, kterou TPCA prostřednictvím grantů rozdala, nepatrná.
5.8 Ekonomická analýza PZI TPCA Na závěr je potřeba podívat se na příchod investora i z pohledu veřejného sektoru, resp. poměřit náklady, které stát musel na realizaci PZI TPCA vynaloţit, s výnosy, které mu z investice plynou. Na jejich základě je potom moţné lépe posoudit ekonomickou stránku investice. Za náklady veřejného sektoru budou povaţovány poskytnuté dotace a investiční pobídky, které byly zmíněny v předchozích kapitolách. Konkrétní náklady jsou uvedeny v následující tabulce. Tabulka 5 - Náklady veřejného sektoru (v mil. Kč)
Náklad Dotace poskytnutá na financování výkupu pozemků Dotace poskytnutá na výstavbu PZKO Prostředky poskytnuté MMR na vybudování infrastruktury pro byty TPCA Prostředky poskytnuté SFRB na vybudování bytů TPCA Sleva na dani z příjmů právnických osob Hmotná podpora na tvorbu nových pracovních míst Hmotná podpora na školení a rekvalifikaci Prodej technicky připraveného pozemku za zvýhodněnou cenu Celkem
Výše v mil. Kč 833,86 2 136,69 485,56 485,56 3 677,63 232,70 535,14 1 164,03 9 551,17
Pozn.: Částky jsou diskontovány sazbou 3,3 % a uváděny v cenách roku 2009. Zdroj: MěÚ Kolín - Odbor regionálního rozvoje a územního plánování, účetní závěrky společnosti TPCA, MMR a Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe č. j. VP/S 114/03-160 ze dne 12. 1. 2004, vlastní úprava.
Celkové náklady státu na podporu zahraničního investora tedy činily téměř 9 551 mil. Kč. Mezi příjmy plynoucí od TPCA do státní pokladny se bude řadit daň z přidané hodnoty
73
(DPH), daň z příjmu fyzických osob a odvody na sociálním a zdravotním pojištění (u zaměstnanců TPCA). Při výpočtu DPH je uvaţována sazba 19 % (za období 2006 – 2009, do roku 2006 vykazovala společnost zápornou účetní přidanou hodnotu), u odvodů na sociální a zdravotní pojištění se jedná o celkový objem odvedených částek. Nejproblematičtější je výpočet daně z příjmu fyzických osob, zde je dán předpoklad, ţe ţádný ze zaměstnanců neuplatňuje nezdanitelné části daně. Naopak je uvaţováno, ţe v kaţdém roce byla 1/4 zaměstnanců, kteří uplatňovali daňové zvýhodnění na jedno dítě (implicitně je uvaţována sleva na dani na poplatníka u kaţdého zaměstnance). U této částky se jedná spíše o celkový odhad, neţ o přesné vyčíslení. Částky odvodů TPCA (výnosy veřejného sektoru) jsou uvedeny v následující tabulce. Tabulka 6 - Výnosy veřejného sektoru (v mil. Kč)
Výnos Výše v mil. Kč Daň z přidané hodnoty 3 947,811 Odvody na sociálním a zdravotním pojištění 1 928,262 Daň z příjmu fyzických osob 582,99 Celkem 6 459,062 Pozn.: Částky jsou diskontovány sazbou 3,3 % a uváděny v cenách roku 2009, počítáno z dat za období 2003 – 2009. Zdroj: účetní závěrky společnosti TPCA, vlastní výpočty.
Z tabulky tedy vyplývá, ţe TPCA od roku 2003 na odvodech zaplatila jiţ přibliţně 6 459 mil. Kč. Při porovnávání nákladů a výnosů se bude vycházet z přepočtu na 1 rok, za základní se povaţuje období 2003 – 2009 (tedy 7 let).86 Poměr obou částek ukazuje graf č. 11. Závod však svou produkcí dále přispívá ještě k hrubému domácímu produktu, za výnos (resp. ušetřené náklady) lze povaţovat i částku, kterou stát ušetřil na vyplácení podpory v nezaměstnanosti občanům, kteří díky příchodu TPCA získali práci. Protoţe automobilka prováděla nábory na dělnická místa v regionech s obecně vysokou mírou nezaměstnanosti, je tento předpoklad opodstatněný (tyto částky však vzhledem k nedostupnosti informací vyčísleny nejsou).
86
Období, za které byly dostupné informace.
74
Graf 11 - Poměr průměrných ročních nákladů a výnosů veřejného sektoru v souvislosti s TPCA (v mil. Kč), za období 2003 - 2009
1600,00 1400,00 1364,45
1200,00 1000,00
922,72
800,00 600,00 400,00 200,00 0,00 Průměrné roční náklady (v mil. Kč)
Průměrné roční vynosy (v mil. Kč)
Zdroj: MěÚ Kolín - Odbor regionálního rozvoje a územního plánování, účetní závěrky společnosti TPCA, MMR a Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe č. j. VP/S 114/03-160 ze dne 12. 1. 2004, vlastní výpočty.
Je patrné, ţe i po 7 let provozu společnosti jsou náklady stále zhruba o 441,73 mil. Kč vyšší. Investice tedy zatím státu nepřináší ţádné zisky. Toto se výrazně změní právě po vypršení lhůty poskytnuté slevy na dani z příjmu právnických osob (za předpokladu setrvání investora v ČR). Do ukazatele by měli patřit i odvody za podniky, které díky TPCA zahájily svoji činnost, či s TPCA spolupracují (tato data ovšem nebyla v době zpracování práce k dispozici). Pro region Kolín lze vyčíslit náklady a výnosy obdobně. Pouze uvaţované období bude odlišné – 9 let (příjmy regionu totiţ plynou jiţ od roku 2002, zatím poslední příjmy představovaly peníze poskytnuté prostřednictvím grantového programu v roce 2010). Za náklady budou povaţovány peněţní prostředky vynaloţené městem Kolín, za výnosy pak peněţní prostředky společnosti TPCA směřované na rozvoj regionu. Poměr průměrných ročních nákladů a výnosů regionu je přitom mnohem markantnější neţ v případě státu. Konkrétně se jedná o částky 128,23 mil. Kč nákladů a pouhých 10,85 mil. Kč výnosů (oba údaje v cenách roku 2010). Pro region je tedy, z tohoto hlediska, příchod investora TPCA zatím značně neefektivní. K doplnění informací ohledně prostředků vynaloţených městem Kolín můţe poslouţit i komentář bývalého kolínského starosty, Jiřího Buřiče: "Osobně si
75
myslím, že zastupitelé, kteří zvedli ruku pro tento projekt, jednali víc z emocí než ekonomické rozvahy. Vlastně jsem dodnes žádnou ekonomickou rozvahu neviděl, nikdo taky neměl s něčím podobným zkušenost."87
87
HOLEC, Petr. Díky za miliardu. Reflex, [online]. 30. 6. 2005 [cit. 2011-04-05]. Dostupný z WWW: .
76
Závěr Regionální politika se v České republice stala předmětem zájmu teprve aţ počátkem 90. let 20. století, zejména pod vlivem Evropské unie. Příčinou jejího uplatňování byly rostoucí disparity v ekonomickém rozvoji jednotlivých regionů. K odstraňování těchto disparit je zapotřebí právě regionální politika, tedy efektivní vyuţívání jejích nástrojů. Problémovým regionům můţe poskytovat určité výhody či podpory tak, aby docházelo k zlepšení jejich postavení v rámci národního hospodářství a aby se staly konkurenceschopnější. Regionální konkurenceschopnost jako taková se proto stala jedním z hlavních cílů regionální politiky. Determinantů konkurenceschopnosti regionů je celá řada a řadí se mezi ně i přímé zahraniční investice, které mohou představovat výrazné oţivení místní ekonomiky. Přímé zahraniční investice mohou hrát důleţitou roli při zvyšování technologické úrovně dané lokality, vytváření nových pracovních míst a podpoře ekonomického růstu. Tento význam PZI si uvědomují i vlády hostitelských zemí, a proto se snaţí získat co nejvíce zahraničních investorů, a to především prostřednictvím různých druhů investičních pobídek. Nutno ovšem zdůraznit, ţe ne všechny pozitivní vlivy přímých zahraničních investic na danou lokalitu vznikají automaticky. Aplikační část této práce je právě zaměřena na analýzu dopadů přílivu mezinárodní PZI TPCA na region Kolín. TPCA – Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech byla zaloţena v roce 2002, jako společný podnik společností Toyota Motor Corporation a PSA Peugeot Citroen poté, co se rozhodly realizovat svoji investici u města Kolín v ČR. Plánovaný objem investice do výrobního závodu a výroby automobilů byl 23 500 mil. Kč. Sériová výroba byla v závodu zahájena v únoru 2005 a dosáhla plánovaného objemu 300 tis. aut ročně v roce 2006. V současnosti společnost zaměstnává zhruba 3 500 pracovníků. Přesto, ţe se celkový přínos investice nedá na základě získaných dat rigorózně kvantifikovat, některé pozitivní ekonomické efekty, na úrovni makroekonomické i mikroekonomické jsou nesporné. Mezi nevýznamnější patří příspěvek k hrubému regionálnímu produktu (v míře přibližně 15 %), resp. celému HDP České republiky. I kdyţ je pozitivní kauzální vztah mezi přímými zahraničními investicemi a sníţením míry nezaměstnanosti jen velmi těţko prokazatelný a navíc zde hrozil efekt vysávání pracovníků z jiných podniků, mnoţství nově vytvořených volných pracovních míst měl za následek snížení regionální míry nezaměstnanosti (poklesla zhruba o necelé 3 p. b.). Na 77
makroekonomické úrovni je třeba zmínit i příspěvek k českému exportu (od zahájení výroby do roku 2009 společnost exportovala automobily v hodnotě přes 217 mld. Kč). Na mikroekonomické úrovni se pozitiva projevila především ve spolupráci, kterou TPCA navázala s českými podniky (80 % dílů potřebných k výrobě získává automobilka z ČR). V případě samotného Kolínského regionu patří k nejvýznamnějším pozitivům, kromě jiţ zmíněného sníţení nezaměstnanosti, také zatraktivnění regionu pro potencionální další investory. K případným dalším pozitivním vlivům pro region, jako transfer technologií, či know-how, které vyplývají z provázanosti investora s místními ekonomickými subjekty, zde bohuţel nedochází a to vinou i místních podniků, které nebyly schopny poskytovat produkty a sluţby ve vyţadované kvalitě a mnoţství. Za kladný dopad se dá povaţovat i stimulace bytové výstavby ve městě Kolín. Mezi jasně negativní dopady realizace PZI se řadí zvýšení kriminality a zhoršení dopravní situace, tato negativa však v plné míře nedopadají na celý region. Aby město Kolín splnilo své závazky vůči investorovi, muselo se zadluţit, to by do budoucna mohlo představovat komplikace při dalším rozvoji regionu. Na základě všech shromáţděných informací, uvedených v této práci lze dojít k závěru, ţe výsledný efekt přílivu PZI TPCA pro celý region Kolín se prozatím jeví jako spíše pozitivní. Ovšem působení pozitivních vlivů v delším časovém horizontu je sporné a bude podmíněno především charakterem výrobní strategie společnosti, např. umístěním jiných aktivit neţ pouze výrobní linky.
78
Seznam použitých zdrojů ADÁMEK, Petr; CSANK, Pavel; ŢÍŢALOVÁ, Pavla. Regionální hospodářská konkurenceschopnost: příručka pro představitele veřejné správy [online]. 2006 [cit. 201102-22]. Dostupný z WWW: . AfterCare - následná péče o investory. Czechinvest, [online]. [cit. 2011-03-14]. Dostupný z WWW: . Automobilka TPCA v Kolíně připravuje spuštění výroby. eStav.cz, [online]. 12. srpna 2004 [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: . BENÁČEK, Vladimír. Přímé zahraniční investice v české ekonomice. Politická ekonomie, 48. ročník, [online]. 1/2000 [cit. 2011-02-24]. Dostupný také z WWW: . ISSN: 0032-3233 BURKETOVÁ, Radka. Zástupci města Kolín převzali 291 bytů. Ministerstvo pro místní rozvoj, [online]. 16. 1. 2006 [cit. 2011-04-03]. Dostupné z WWW: . ČERNÝ, Michal. Nejohroţenějšími jsou staří lidé. Kolínský press [online]. 2006 [cit. 201104-02]. Dostupný z WWW: . DINGA, Marián. The Impact of Territorially Concentrated FDI on Local Labor Markets: Evidence from the Czech Republic. Praha: Karlova Univerzita - CERGE-EI, [online]. únor 2008 [cit. 2011-01-03]. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-7343-148-8. GOODALL, Brian. The Penguin dictionary of human geography. London: Penguin Books, 1987. 509 s. ISBN 0-14-051095-8. HOLEC, Petr. Díky za miliardu. Reflex, [online]. 30. 6. 2005 [cit. 2011-04-05]. Dostupný z WWW: . Hrubý domácí produkt (HDP). Český statistický úřad, [online]. [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: . http://www.partnerstviprokolinsko.cz/ http://www.strukturalni-fondy.cz/ http://www.tpca.cz/ Charakteristika okresu Kolín. Český statistický úřad, [online]. [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: . 79
Informace poskytnuté MěÚ v Kolíně – Odborem regionálního rozvoje a územního plánování. Investiční pobídky v ČR. Ministerstvo financí České republiky, [online]. 2005 [cit. 2011-0225]. Dostupný z WWW: . JANÁČEK, Kamil. Zahraniční investice a trh práce. [online]. 16. 02. 2006 [cit. 2011-0401]. Dostupný z WWW: . Jednotný evropský akt [online]. 1986 [cit. 2010-11-17]. Dostupný z WWW: . JOHÁNEK, Tomáš. Kolínští podnikatelé propásli šanci. Profit.cz, [online]. l. ledna 2007 [cit. 2011-04-02]. Dostupný z WWW: . KALÁB, Vladimír. Byty pro lidi z TPCA jsou příliš drahé. Hospodářské noviny, [online]. 21. 6. 2005 [cit. 2011-04-03]. Dostupný z WWW: . KALÁB, Vladimír. Kolín, Trnavu a Ţilinu pro automobilky připravila BMW. Hospodářské noviny, [online]. 17. 3. 2004 [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: . KALÍNSKÁ, Emilie. Přímé zahraniční investice a jejich úloha v regionu střední a východní Evropy. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999. 21 s. ISBN 80-7079-287-6. Kolín si půjčí na byty pro TPCA. eStav.cz, [online]. 30. září 2004 [cit. 2011-04-03]. Dostupný z WWW: . Kolín, Bytové jednotky pro automobilku TPCA, U Vodárny. Hochtief.cz, [online]. [cit. 201104-03]. Dostupné z WWW: . Koncepce prevence kriminality města Kolína na období 2009-2011. Městský úřad v Kolíně, [online]. 2008 [cit. 2011-04-02]. Dostupný z WWW: . LACINA, Karel. Nástroje regionální politiky státu. In Veřejná správa 2006. Pardubice: FES Univerzita Pardubice, [online]. 2006 [cit. 2011-01-03]. Dostupné z WWW: . LACINA, Karel. Regionální rozvoj a veřejná správa. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2007. 69 s. ISBN 978-80-86754-74-1(broţ.). LUX, Martin a kol. Analýza opatření bytové politiky směřujících k podpoře flexibility práce v ČR; 2. díl – Výsledky empirických šetření [online]. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 80
2006 [cit. 2011-04-01]. Dostupné z WWW: . ISBN 80-7330-108-3. MATOUŠKOVÁ, Zdena. Regionální a municipální ekonomika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2000. 156 s. ISBN 80-245-0052-3. Město, region a velké průmyslové zóny: Sborník ze semináře AUÚP. In Urbanismus a územní rozvoj č. 1/2010, [online]. 1. vydání. Brno: Ústav územního rozvoje, 2010 [cit. 201103-28]. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-87318-08-9. Národní program podpory zón. Czechinvest, [online]. [cit. 2011-02-25]. Dostupný z WWW: . PAVELKOVÁ, Drahomíra, et al. Klastry a jejich vliv na výkonnost firem. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 268 s. ISBN 978-80-247-2689-2 (váz.). Politika soudržnosti 2007-2013: Budování Unie složenou z moderních, atraktivních a dynamických regionů. EUROPA Portál Evropské unie, [online]. [cit. 2010-11-17]. Dostupný z WWW: . Programy 2007 – 2013. Strukturalni-fondy.cz, [online]. [cit. 2010-12-12]. Dostupný z WWW: . Průmyslové zóny podpořené v rámci Programu na podporu rozvoje průmyslových zón. Czechinvest, [online]. [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: . Průmyslové zóny. Prumyslove-zony.cz, [online]. [cit. 2011-02-25]. Dostupný z WWW: . PŘÍLOHA Návrhu realizace společenské odpovědnosti pro Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech, s. r. o., [online]. 2004 [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: . Přímé zahraniční investice 2008. Česká národní banka, [online]. březen 2010 [cit. 2010-0223]. Dostupné z WWW: . Přímé zahraniční investice do rozvoje: Maximalizace přínosů, minimalizace výdajů. OECD: OECD Publishing, [online]. 2002 [cit. 2011-02-24]. Dostupné z WWW: . ISBN: 9789264199286. Přímé zahraniční investice. Businessinfo.cz, [online]. 2009 [cit. 2010-02-23]. Dostupné z WWW: .
81
Regionální politika EU. Strukturální fondy, [online]. [cit. 2010-11-17]. Dostupný z WWW: . ROZEHNALOVÁ, Naděţda, et al. Získávání cizích trhů. jv.yc.cz, [online]. 2004 [cit. 201102-23]. Dostupné z WWW: . Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe č. j. VP/S 107/03-160 ze dne 12. 1. 2004, [online]. 2004 [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: . Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe č. j. VP/S 114/03-160 ze dne 12. 1. 2004, [online]. 2004 [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: . Sixth Periodic Report on the Social and Economic Situation and Development of Regions in the European Union. European Commission, [online]. 1999 [cit. 2010-02-27]. Dostupné z WWW: . SRHOLEC, Martin. Přímé zahraniční investice v České republice. Teorie a praxe v mezinárodním srovnání. Praha: Linde, 2004. 171 s. ISBN: 80-86131-52-1. Statistické ročenky Středočeského kraje. Český statistický úřad, [online]. [cit. 2011-03-31]. Dostupné z WWW: . Statistiky nezaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí, [online]. [cit. 2011-04-01]. Dostupné z WWW: . STEJSKAL, Jan; KOVÁRNÍK, Jaroslav. Regionální politika a její nástroje. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. 212 s. ISBN 978-80-7367-588-2(broţ.). Strategie regionálního rozvoje České republiky 2007-2013. Ministerstvo pro místní rozvoj, [online]. 2006 [cit. 2010-12-05]. Dostupné z WWW: . Systém investičních pobídek v ČR. Czech.cz, [online]. 2009 [cit. 2011-02-25]. Dostupný z WWW: . Tiskové zprávy společnosti TPCA. .
[online].
Dostupné
z
WWW:
TPCA navzdory recesi zvýšila tržby i zisk. Industryonline.cz, [online]. [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: . TPCA se dočkala bytů, dělníky trápí nájemné. iDnes.cz, [online]. 19. září 2006 [cit. 201104-03]. Dostupné z WWW: . 82
TPCA Toyota - B Zero montážní hala + administrativa vč. zázemí Kolín. S-projekt.cz, [online]. [cit. 2011-04-03]. Dostupné z WWW: . Účetní závěrky společnosti TPCA. [online]. Dostupné z WWW: . Usnesení vlády České republiky ze dne 9. července 2001 č. 708, k zabezpečení investiční přípravy území průmyslové zóny Kolín – Ovčáry pro strategického investora, [online]. 9, července 2001 [cit. 2011-03-28]. Dostupné z WWW: . VANHOVE, N. Regional policy: a European approach. 3rd ed. Aldershot: Ashgate, c1999. 639 s. ISBN 1-84014-994-9(váz.). VAŠÍKOVÁ, Jana. Město Kolín získalo stovky nových bytů. Ministerstvo pro místní rozvoj, [online]. 16. 1. 2006 [cit. 2011-04-03]. Dostupné z WWW: . Vývoj vybraných ukazatelů v okrese KOLÍN v letech 2000 – 2009. Český statistický úřad, [online]. [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: . WOKOUN, René. Česká regionální politika v období vstupu do Evropské unie. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2003. 326 s. ISBN 80-245-0517-7. WOKOUN, René. Úvod do regionálních věd a veřejné správy. Vyd. 3., V nakl. IFEC 1. Praha: IFEC, 2001. 264 s. ISBN 80-86412-08-3(broţ.). WOKOUN, René; MATES, Pavel. Management regionální politiky a reforma veřejné správy. Praha: Linde, 2006. 351 s. ISBN 80-7201-547-8(broţ.). Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů. ŢÁK, Milan. Velká ekonomická encyklopedie. 2., rozš. vyd. Praha: Linde, 2002. 887 s. ISBN 80-7201-381-5.
83
Seznam zkratek CF – Cohesion Fund (Kohezní fond) ČSÚ – Český statistický úřad ČR – Česká republika ERDF – European Regional Development Fund (Evropský fond regionálního rozvoje) ES – Evropské společenství ESF – European Social Fund (Evropský sociální fond) ESPON – European Spatial Planning Observation Network (Evropská monitorovací síť pro územní rozvoj a soudrţnost) EU – Evropská unie FS – Fond soudrţnosti ha – hektar HDP – hrubý domácí produkt HRP – hrubý regionální produkt ICT – informační a komunikační technologie LAU – Local Administrative Units (místní administrativní jednotky) M&A – mergers and acquisitions (fúze a akvizice) MěÚ – Městský úřad MMR – Ministerstvo pro místní rozvoj MSP – malé a střední podniky MN – míra nezaměstnanosti MPO – Ministerstvo průmyslu a obchodu MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí NFV – návratná finanční výpomoc NNK – nadnárodní korporace 84
NUTS – nomenklatura územních statistických jednotek OECD – Organization for Economic Cooperation Development (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj) OP – operační program p. b. – procentní bod PZI – přímé zahraniční investice PZKO – průmyslová zóna Kolín-Ovčáry ROP – regionální operační program SFRB – Státní fond rozvoje bydlení TPCA – Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech, s. r. o. ÚHOS – Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe UNCTAD - United Nations Conference on Trade and Development (Konference OSN o obchodu a rozvoji) VaV – výzkum a vývoj
85
Seznam obrázků Obrázek 1 - Pyramidový model regionální konkurenceschopnosti ...................................... 30 Obrázek 2 - Hlavní zásobovací trasy TPCA ....................................................................... 71
Seznam tabulek Tabulka 1 - Potenciální pozitivní a negativní důsledky přímých zahraničních investic na region .............................................................................................................................. 48 Tabulka 2 - Forma a výše přislíbené veřejné podpory společnosti TPCA (v mil. Kč) .......... 59 Tabulka 3 - Vybrané ukazatele okresu Kolín za rok 2009 ................................................... 60 Tabulka 4 - Hodnoty pouţité při výpočtu podílu TPCA na HRP okresu Kolín .................... 62 Tabulka 5 - Náklady veřejného sektoru (v mil. Kč) ............................................................ 73 Tabulka 6 - Výnosy veřejného sektoru (v mil. Kč) ............................................................. 74
Seznam grafů Graf 1 - Rozdělení prostředků fondů EU mezi cíle ............................................................. 19 Graf 2 - Výkup pozemků pro PZKO (v mil. Kč) ................................................................. 51 Graf 3 - Výstavba PZKO: náklady (v mil. Kč).................................................................... 52 Graf 4 - Poměr nákladů a dotace ........................................................................................ 53 Graf 5 - Trţby a hrubý zisk TPCA v jednotlivých letech (v mld. Kč) ................................. 56 Graf 6 - Počet vyrobených automobilů a počet zaměstnanců v TPCA v jednotlivých letech 57 Graf 7 - Odhad vývoje podílu PZI TPCA na hrubém regionálním produktu okresu Kolín (v mld. Kč) .......................................................................................................................... 63 Graf 8 - Struktura zaměstnanců TPCA podle míst bydliště ................................................. 65 Graf 9 - Vývoj průměrné míry nezaměstnanosti v Kolínském okrese (v %) ........................ 66 Graf 10 - Vývoj průměrné míry nezaměstnanosti v okrese Kolín a sousedících okresech (v %).................................................................................................................................... 66 Graf 11 - Poměr průměrných ročních nákladů a výnosů veřejného sektoru v souvislosti s TPCA (v mil. Kč), za období 2003 - 2009 ..................................................................... 75
Seznam schémat Schéma 1 - Cíle a nástroje regionální politiky EU .............................................................. 19
Seznam příloh Příloha 1 - Závod TPCA .................................................................................................... 87 Příloha 2 - Modely automobilů vyráběné TPCA ................................................................. 88 Příloha 3 - Bytový dům na sídlišti U vodárny ..................................................................... 89
86
Přílohy Příloha 1 - Závod TPCA
Zdroj: www.s-projekt.cz
87
Příloha 2 - Modely automobilů vyráběné TPCA
Zdroj: www.tpca.cz
88
Příloha 3 - Bytový dům na sídlišti U vodárny
Zdroj: www.hochtief.cz
89
