UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Přírodovědecká fakulta katedra geografie
Socioekonomický a urbanistický vývoj Zlína
Bakalářská práce
Lucie FORMANOVÁ
Vedoucí práce: RNDr. Pavel Ptáček, PhD. ________________________________________________________________ Olomouc 2006
1
2
Prohlašuji tímto, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením RNDr. Pavla Ptáčka, PhD. a uvedla v seznamu literatury veškeré použité zdroje.
V Olomouci dne 13.5.2006
3
Děkuji tímto panu RNDr. Pavlu Ptáčkovi, PhD. za jeho vedení a rady při psaní mé bakalářské práce.
4
OBSAH 1. Úvod ………………………………………………………………………………..6 2. Základní informace o městě ………………………………………………………..7 2.1. Územně – správní vývoj ………………………………………………….…... 7 2.2. Postavení města v současném sídelním systému ……………………………....8 2.3. Vývoj počtu obyvatel ……………………………………………………….….8 3. Historický vývoj města ………………………………………………………….…10 3.1. Počátky historie města ………………………………………………………...10 3.2. Velikost a vzhled renesančního Zlína ………………………………………...11 3.3. Zlín v 18. a 19. století – vznik moderního samosprávného města …………....13 3.4. Pre-industriální období ………………………………………………………..14 3.5. Počátky průmyslového rozvoje města ………………………………………...15 3.6. „Baťovská éra“ ………………………………………………………………..18 3.7. Město v zahradách .............................................................................................21 3.8. Socialistické město ............................................................................................25 4. Současné charakteristiky vývoje města ....................................................................28 5. Současná vnitřní diferenciace města ........................................................................30 5.1. Bydlení .............................................................................................................31 5.2.Členění města na sektory ..................................................................................32 5.2.1. Plochy pro bydlení ..................................................................................32 5.2.2. Plochy pro výrobní aktivity ....................................................................34 5.2.3. Plochy pro sport a rekreaci .....................................................................35 5.2.4. Obslužné plochy .....................................................................................36 5.3. Nejdůležitější problémy rozvoje města v současnosti .....................................37 5.3.1. Dopravní dostupnost ..............................................................................37 5.3.2. Areál Svitu .............................................................................................37 5.3.3. Další obecné problémy ..........................................................................38 6. Výhled do budoucnosti ............................................................................................39 7. Závěr ........................................................................................................................41 Seznam použité literatury ........................................................................................42
5
1.Úvod Cílem mé bakalářské práce je provést stručný přehled determinant socioekonomického vývoje města Zlína s důrazem na jeho urbanistickou koncepci. V první části je uvedeno pár základních informací o městě (počet obyvatel, postavení města v sídelním systému). V další kapitole se věnuji historickému vývoji města v jednotlivých obdobích od jeho vzniku po období 90. let. Tato kapitola je celkově nejrozsáhlejší. Jednak proto, že mým druhým oborem je historie a pak také proto, že v podvědomí většiny lidí je Zlín spjat především se jménem Tomáše Bati a jeho érou rozvoje města v moderní průmyslové centrum meziválečného období. Následující kapitola je věnována současnému vývoji post-industriálního a post-socialistického a města. V páté kapitole je popsána vnitřní diferenciace města a jeho rozdělení na jednotlivé sektory. Vzhledem k tomu, že Zlín vznikl v poměrně úzkém údolí řeky Dřevnice na lineárním půdorysu, má v podstatě jen dva možné hlavní póly rozvoje a to východním nebo západním směrem. Při postupném rozrůstání města tak docházelo k propojování jednotlivých, původně specializovaných, sektorů a proto dnes můžeme oblast s určitou převažující funkcí vymezit jen v několika případech. Většinou se však jednotlivé funkce města prolínají. Poslední kapitola je věnována stručnému výhledu do budoucnosti města. Jak se asi vyrovná s překážkami, které mu stojí v cestě a naopak jaké má výhody pro další rozvoj. Řešené území je
tvořeno urbanizovaným prostorem Podřevnického údolí a zahrnuje
katastrální území: Zlín, Malenovice, Louky, Mladcová, Příluky, Prštné, Jaroslavice, Kudlov, Lužkovice (jen část Výpusta) a. Kostelec – jižní část údolí Fryštáckého potoka. V rámci nového administrativního dělení České republiky je město Zlín od 1.ledna r. 2003 centrem vyššího územního celku s cca 600.000 obyvateli a o rozloze 3.965 km2. Tento vyšší územní celek zahrnuje plochu čtyř okresů s 297 obcemi a počtem obyvatel se řadí na osmé místo ze čtrnácti krajů. Nevýhodou je, že tento kraj vznikl jako hraniční, s největší vzdáleností k hlavnímu městu a špatnou dopravní dostupností, což je velká překážka pro přísun nových investic. Při řešení mé bakalářské práce jsem čerpala především z literatury věnované historii města, z publikace o baťovské architektuře a dále pak z Retrospektivního lexikonu obcí 1850-1870. Pro novější údaje byly využity výsledky SLDB 2001 z Českého statistického úřadu, územní plán města, internetové stánky města Zlína a konečně i ústní informace na příslušných úřadech.
6
A brief characteristics of studied area The aim of my bachelor work is to make a brief overview of determinants of socialeconomic development of the city of Zlín with particular emphasis on its urbanistic conception. The area studied consists of urbanised space of Podřevnické údolí and includes cadastral areas: Zlín, Malenovice, Louky, Mladcová, Příluky, Prštné, Jaroslavice, Kudlov, Lužkovice (only the Výpusta part) and Kostelec – southern part of the valley of the Fryštácký stream. Although the history of the city reaches back till the 14th century, in the minds of the majority of people is Zlín bounded with the name of Thomas Bata and his era of growth and the advancement of the city into a modern industrial center during the 20s and 30s of the 20th century. The fact that the city is able to continue in its famous history also in the present time is just underlined by the fact that during a new administrative division of the Czech Republic Zlín became on the 1st of January 2003 a county town and thus a center of a higher territorialadministrative area with approximately 600,000 inhabitants and area of 3,965 km2. This includes surface of four districts with 297 municipalities and due to its number of inhabitants it takes the 8th place out of the total number of 14 counties. The biggest disadvantage of the county of Zlín is that it has been formed as a border county with the greatest distance to the capital and with a poor traffic accessibility, which is a great obstacle to the supply of new investments and thus also to the future development of the region.
7
2. Základní informace o městě 2.1. Územně – správní vývoj Od doby první písemné zmínky o městě patřilo panství Zlín správně k Olomouckému kraji, po novém správním rozdělení v roce 1637 připadlo k Hradišťskému kraji, jehož součástí zůstalo až do roku 1848. V tomto roce došlo k další důležité reformě. Zrušením feudalismu připadly obce zlínského okresu vrchnostenské i soudní patrimoniální správě Hradišťského kraje. O dva roky později bylo zrušeno šest stávajících moravských krajů a ty byly nahrazeny pouze dvěma kraji – Brněnským a Olomouckým. Také zaniklá panství byla nahrazena politickými a soudními okresy. I když Zlín dlouhodobě usiloval o umístění alespoň některého z úřadů, vycházely tyto snahy dlouho naprázdno a město bylo přičleněno k Olomouckému kraji. Až teprve v roce 1913 se Zlín stal sídlem soudního okresu a roku 1935 i sídlem politického okresu. Dalším důležitým mezníkem v historii města byl rok 1938, kdy došlo k vytvoření tzv. Velkého Zlína připojením sousedního Kudlova, Louk, Mladcové, Prštného a Příluk. V roce 1949 došlo k další územně správní reformě. Byly zrušeny země jako územní jednotky a republika byla rozdělena do 19 krajů. Zlín byl přejmenován na Gottwaldov a stal se sídlem Gottwaldovského kraje, pod který spadalo celkem 11 okresů. V roce 1960 došlo opět k územní reorganizaci. Byl zrušen Gottwaldovský kraj a okres Gottwaldov se stal součástí Jihomoravského kraje se sídlem v Brně. K 1.1.1990 došlo ke zrušení krajů i národních výborů a obnovení okresních a obecních úřadů. Město dostalo nazpět svůj původní název Zlín. V roce 2000 vznikl s platností od 1.1.2003 Zlínský kraj se sídlem ve Zlíně, sloučením okresů Zlín, Kroměříž a Uherské Hradiště, které patřily k Jihomoravskému kraji, a okresu Vsetín, který spadal do Severomoravského kraje.
Zdroj: www.czso.cz/xz/redakce.nsf/i/zlin_mapa
8
2.2. Postavení města v současném sídelním systému V současné době má Zlín spolu s dalšími 14 obcemi Zlínského kraje status obce s rozšířenou působností a v rámci územně- -správní organizace státu je i administrativním centrem pro 79 obcí Zlínského okresu a jedním z 20 statutárních měst v ČR. Samotné město se skládá ze 17 územních částí a k 1.1.2005 zde žilo 78 285 obyvatel na území 11 885 ha.1
Zdroj: www.czso.cz/xz/redakce.nsf/i/zlin_mapa
2.3. Vývoj počtu obyvatel V podstatě až do 20. let 20. století byl Zlín jen malým městečkem, jehož počet obyvatel rostl jen velmi pomalu. Zvrat nastal až s rozvojem obuvnické firmy Tomáše Bati ve 20. a 30. letech. Počet obyvatel města tehdy roste souměrně s počtem zaměstnanců závodu. Mezi lety 1920 – 1950 počet obyvatel Zlína se zvýšil z 11 000 na 55 000 obyvatel. Tento obrovský nárůst v tak krátkém časovém horizontu výrazně ovlivnil vývoj celého města. 60. a 70. léta jsou obdobím stagnace, kdy se počet obyvatel zvyšuje už jen pozvolna. K dalšímu výraznějšímu nárůstu dochází od roku 1985 a v podstatě tento stav trvá až do roku 1995, kdy Zlín dosahuje zatím nejvyššího stavu 83 445 obyvatel. Od tohoto roku má počet obyvatel téměř stále klesající tendenci. Je to způsobeno jednak přirozeným úbytkem obyvatel, ale hlavně pasivní migrací, tedy stěhováním a to především z ekonomických důvodů. 1
www.czso.cz/xz/redakce.nsf/i/pocet_obyvatel_v_obcich_zlinskeho_kraje_k_31_12_2005
9
Graf č. 1
Vývoj poètu obyvatel Zlína v letech 1869 - 2005 90 000
p.obyvatel
80 000 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000
05 20
01 20
19
96
91 19
19
80
70 19
19
61
50 19
30 19
21 19
19
10
00 19
90 18
80 18
18
69
0
rok
Tabulka č. 12 Rok
1869 1880 1890 1900 1910
1921
1930
1950
1961
1970
1980
1991
1996
2001
2005
P. obyvatel 7 777 8 164 8 225 8 645 9 492 11 018 30 339 56 601 58 119 64 969 79 519 83 126 83 026 80 887 79 745
Graf č. 2
Vývoj poètu obyvatel Zlína v letech 1991 - 2005 84 000
p. obyvatel
83 000 82 000 81 000 80 000 79 000 78 000
05
20
04
20
03
20
02
20
01
20
00
20
99
19
98
19
97
19
96
19
95
19
19
91
77 000
rok
2
www.czso.cz/xz/redakce.nsf/i/pocty_obyvatel_v_obcich_zlinskeho_kraje_v_letech_1995_az_2006_stav_k_1_1 Retrospektivní lexikon obcí 1850-1970. Praha 1978.
10
3. Historický vývoj města 3.1. Počátky historie města
Zlínsko a přilehlá oblast jižního Valašska tvořily na mapě Moravy ve středohradištní době ještě donedávna skoro bílé místo, bylo to však dané především nedostatečným archeologickým bádáním. Podle průzkumů v posledních letech bylo Podřevnicko (tedy okolí řeky Dřevnice protékající středem dnešního Zlína) ve 12. století obydleno stejně hustě jako Pomoraví, odkud taky toto osídlení zřejmě přišlo. Jestli však už v této době existovala osada jménem Zlín není jasné, ačkoliv výhodná poloha na průsečíku starých cest od Holešova k Uherskému Brodu a podél Dřevnice dál na východ toto místo přímo předurčovalo jako významné centrum. Poprvé je Zlín v listinných dokumentech3 výslovně zmiňovaný jako městečko ve dvou listinách z 28. 2. 1322 a 12. 12. 1322, které potvrzují, že Vilém a Fricek z Egerberga prodali své moravské statky královské vdově Elišce Rejčce. Jestliže byl tedy Zlín v r. 1322 skutečně městečkem, plnil zřejmě v této době funkci střediska feudálního panství a byl hospodářsko - správním centrem. V r. 1397 se ze zápisu v zemských deskách dovídáme, že byly zlínské statky přesunuty na Zdeňka ze Šternberka a z Lukova. Tehdy je také poprvé výslovně uvedený rozsah zlínského panství. S touto lukovskou větví je pak Zlínské panství spojeno na další tři generace. Zlín se stal významným hospodářským střediskem. Díky Zdeňkovi ze Šternberka se dočkal i významného rozšíření městských práv4. Listinou sepsanou dne 1. 11. 1397 ve Zlíně, udělil městu "svobodu městskou všech obchodů a požitků tak tím vším způsobem a právem jako město Brno a město Olomouc k věčnému užívání " a zároveň " na odúmrť statků obyvatelů zlínských, jestliže by který z nich bez poručení umřel, že ten statek všelijaký na přátely jejich nejbližší " má připadnout. Tato privilegia měla vliv především na obchod a tak rozvoj celého městečka v následujícím období. Od 2. pol. 15. stol. je Zlín nazýván městem, i když v úředních dokumentech se toto označení objevuje až v 1. pol. 16. stol. S událostmi válečných let 1419 – 1437 a husitskými taženími souvisí zánik celé řady vesnic na Zlínsku. Mimo jiné způsobily i to, že se Šternberkové dostali do stavu finančního
3 4
Zlín v proměnách času. Regulus, Zlín 2001, str.28. Zlín v proměnách času. Regulus, Zlín 2001, str.30.
11
vyčerpání a majetkového úpadku. Museli prodat zlínské panství a řada jednotlivých vesnic se dostala do rukou drobné šlechty. Zřejmě jako odměnu za válečné služby tak daroval Matyáš Korvín okolo r. 1478 uvolněné zlínské panství jednomu ze svých hejtmanů - Vilému Teutorovi z Tetova. Od míru v česko - uherské válce až po začátek třicetileté války prožívalo město období více jak 130 let klidu a hospodářského rozkvětu spojeného s rodem Teutorů z Tetova. Teprve r. 1571 jej odkoupil bohatý šlechtic Jan Kropáč z Hranic. Do jeho rukou přešlo tehdy město Zlín s tvrzí, dvorem, mlýnem, kostelním patronátem, třemi valchami a pivovarem, dále městečko Trávník a dalších 7 vsí 5.
Nejstarší vyobrazení Zlína - dřevoryt6
3.2. Velikost a vzhled renesančního Zlína O velikosti města existuje jen málo a navíc velmi neurčitých zpráv. Z pramenů se lze jen dozvědět, kolik bylo ve městě zdaněných poddanských domů a teprve z toho můžeme odhadovat přibližný počet obyvatel. Podle rejstříku zemské berně z r.1516 bylo ve Zlíně 140 poddanských usedlostí, 13 pustých usedlostí a 1 panský dvůr. Podle toho bych odhadovala, že Zlín patřil k těm o něco větším a lidnatějším městům ( v porovnání třeba s Holešovem nebo Hranicemi). Během více jak stoleté vlády Teutorů, která je spojována s dobou klidu a vzestupu města se Zlín výrazně rozrostl. Na konci 16.stol. mělo město (včetně Čepkova a Grygova) asi 200 – 215 usedlostí a žilo v něm 1400 – 1500 obyvatel. Přirozený střed města tvořilo náměstí, na které navazovala síť ulic. Velikostí vynikalo hlavně panské sídlo. Tento objekt byl obydlen už za Teutorů. Nazýval se tvrzí, ale od r. 1560 se v pramenech stále více označuje jako zámek. V letech 1578 – 1580 byl zámek rozšířený a přestavěný do renesančního stylu. 5
6
Pokluda Zdeněk: Sedm století zlínských dějin, Klub novinářů 1991, Zlín, str.33. Činčová Yvona: Krásný pozdrav ze Zlína. Pohlednice z let 1998-1945. Muzeum JV Moravy, Zlín 2005.
12
Nejvýznamnější z městských budov byla jednopatrová radnice. První zmínky o ní pochází z r. 1569, v r. 1586 byla přestavěna a s mírnými úpravami slouží dodnes. Dlouhé období relativního klidu a hospodářského rozvoje skončilo s třicetiletou válkou. Po Vestfálském míru mohli Zlínští spočítat škody. Ve městě, které mělo před válkou přes 200 usedlostí, jich v r. 1644 zbývalo už jen 115 a po skončení války zůstalo jen 82 obyvatelných domů.7
Zlínský zámek8
Radnice na Náměstí Míru9
7
Pokluda Zdeněk: Sedm století zlínských dějin, Klub novinářů 1991, Zlín, str.34. www.mestozlin.cz/page/22389.fotogalerie/ 9 www.mestozlin.cz/page/22389.fotogalerie/ 8
13
3.3. Zlín v 18. a 19. století – vznik moderního samosprávného města Řemeslný a obchodní ruch přispíval k postupnému růstu města. Podle církevního sčítání žilo ve Zlíně r.1771 1622 obyvatel a lidí rychle přibývalo. Kolem r.1790 jich bylo už 1900.10 Nový hospodářský vývoj po tereziánských reformách se v posledních desetiletích 18. století dostal i na Valašsko. Vznikaly tu manufaktury a jedna z nich krátce existovala i ve Zlíně. Dějiny moderního samosprávného Zlína se otevírají revolučním rokem 1848, kdy bylo v celé habsburské monarchii zrušeno poddanství a vrchnostenská správa. Je to doba, kdy se ustavovaly jednotlivé městské správy a vláda nad záležitostmi města a zodpovědnost za řešení nejrůznějších problémů přecházela do rukou občanů. Konkrétně ve Zlíně tato událost znamenala konec vlády šlechtického rodu Brettonů (vlastnili zlínské panství mezi lety 1804 až 1857), což obyvatelé města přivítali se zadostiučiněním. Jejich vztahy s vrchností nebyly právě ideální. Po zrušení vrchnostenských pravomocí se r.1850 tvořila nová soustava státních úřadů. Zlín se tehdy pokoušel aspirovat na umístění některého úřadu, aspoň tedy nižší instance, ale vyšel naprázdno. Správní reformou r.1850 bylo zrušeno šest moravských krajů. Současně s nimi zanikla panství, která byla nahrazena soudními a politickými okresy. V letech 1850-1855 náležel Zlín do obvodu okresního hejtmanství v Holešově a do působnosti okresního soudu v Napajedlích, což vše patřilo pod správu Olomouckého kraje. Od r. 1855 pak město podléhalo politickému i soudnímu úřadu v Napajedlích a tak to zůstalo až do další reformy r.1868.11 Zlínský neúspěch při umisťování úřadů měl určitě příčinu i v tom, že v této době nebyl Zlín ničím jiným, než malou tečkou na mapě. Nesídlil zde žádný průmyslový podnik, osídlení bylo více méně nesouvislé a počtem obyvatel Zlín převyšovalo mnoho měst z blízkého okolí. Navíc město se stále ještě nevzpamatovalo z hrozné katastrofy, která jej postihla v květnu 1849. Požár tehdy zničil 138 domů (téměř třetina všech domů), kostel s farou, školu i některé panské hospodářské objekty. Tato katastrofa přibrzdila rozvoj města a přinesla městské správě na řadu let velké finanční problémy. Období mezi lety 1864-1871 je spojeno se jménem starosty Tomáše Tlustáka. Tlusták dobře věděl, co všechno je nezbytně nutné ve Zlíně zařídit. Začaly se opravovat rozbité, bahnité a celkově dosti ubohé zlínské cesty, dřevěný most přes Dřevnici a byla zřízena lékárna. Město jednalo i o stavbě špitálu a nové fary. 10 11
Pokluda Zdeněk: Sedm století zlínských dějin, Klub novinářů 1991, Zlín, str. 51. Hladíková Z.: Dějiny správy v českých zemích : od počátků státu po současnost. LN, Praha 2005.
14
3.4. Pre-industriální období Hospodářský profil Zlína jako řemeslnického a obchodního střediska se v té době rozvinul dočasným působením obuvnické továrny podnikatele francouzského původu Roberta Florimonta. Zaměstnával až kolem 200 dělníků a výrobky se exportovaly dokonce i do vzdáleného Egypta. Florimont byl první, kdo ve Zlíně začal s velkovýrobou bot, ale po osmi letech svou manufakturu prodal a odešel ze Zlína; podnik poté zanikl12. Hospodářský život města se tak jakoby vrátil do starých kolejí. Zůstala jen široká paleta řemeslnických živností - nejvíce zastoupena byla roku 1880 živnost ševcovská (87 z 357 živností), daleko za ní byli tkalci, soukeníci, krejčí, zedníci, hrnčíři a další. Roku 1880 měl Zlín 2793 obyvatel a 497 domů13. Druhé starostenské období staronového starosty města Mikuláše Kašpárka začalo v lednu 1885. Především bylo nutné vybudovat novou radniční budovu, protože stávající značně zchátralá renesanční budova, sestávající ze tří domů, už dosluhovala. Jelikož by její přestavba byla velmi nákladná, rozhodli radní v čele s Kašpárkem v listopadu 1888 o výstavbě zcela nové budovy, a to "na památku 40 let panování Jeho veličenstva Císaře a Krále Františka Josefa" . O rok později však byl tento záměr zrušen a vše bylo na dlouhá léta odsunuto. Roku 1921 stará radnice vyhořela i se sousedním obecním hostincem "Na rožku". Poněkud jiný byl osud nové zlínské školy. Po dlouholetém úsilí a několika zamítnutých žádostech bylo nakonec Zlínským roku 1893 zřízení české měšťanské školy povoleno. Velká dvoupatrová budova poskytla škole dostatek prostoru i důstojné umístění, ale její skutečný význam byl větší. Dosud byly ve Zlíně největšími stavbami zámek a kostel, nyní k nim přibyla nová dominanta - velká a reprezentativní budova symbolizující vzestup sebevědomí obyvatel města. Škola nesla jméno císaře Františka Josefa I., po roce 1918 byla přejmenována na "Komenského školu" a pod tímto jménem je známá dodnes. Od roku 1960 je využívána jako okresní, dnes krajská knihovna.
12 13
Zlín v proměnách času. Regulus 2001, Zlín, str.45. Pokluda Z.: Sedm století zlínských dějin. Zlínské tiskárny, Zlín 1991, str.64.
15
3.5. Počátky průmyslového rozvoje města Zatímco Florimontům podnik neprokázal životaschopnost, pak druhý pokus o zavedení tovární obuvnické výroby ve Zlíně byl už úspěšný. V září 1894 zde sourozenci Antonín, Marie a Tomáš Baťové založili obuvnickou dílnu, která Zlínu přinesla nečekané a převratné změny. Jméno Baťa je v písemných pramenech k dějinám Zlína doloženo už k roku 1644. Prvním známým zlínským ševcem tohoto jména byl v letech 1667-1670 Lukáš Baťa. Ševcovské řemeslo se pak v této rodině dědilo i v následujících stoletích. Nakonec se mu vyučili i bratři Antonín a Tomáš Baťové. Tomáš baťa se narodil ve Zlíně a žil tu až do svých 11 let. Potom se rodina po smrti matky odstěhovala do Uherského Hradiště, kde otec získal lepší pracovní nabídku. Tady začal mladý Baťa navštěvovat německou školu. Po vyučení u svého otce odjel na rok ke svému příbuznému do Vídně. Nevydělal sice žádné peníze, ale přivezl si cenné zkušenosti, které později využil i při řízení firmy. V 18 letech přesvědčil své dva starší sourozence Antonína a Annu a za pomoci dědického podílu po matce (800 zlatých) založili ve Zlíně malou obuvnickou firmu. Žádost A.Bati o povolení obuvnické živnosti byla dne 21.9.1894 rozhodnutím okresního hejtmanství kladně vyřízena14. Firma začala fungovat na poněkud jiných základech, než bylo tehdy zvykem. V první řadě šlo o pravidelné vyplácení mezd každou sobotu bez ohledu na tržby. Podařilo se jim využít dostatku zapracovaných sil i nouze o práci, která na Zlínsku vládla. Roku 1895 zaměstnávala dílna 10 dělníků, dalších 40 pro ni pracovalo doma vzhledem k omezenému prostoru podniku. Nové století vítalo městečko uprostřed valašských kopců s necelými třemi tisícovkami obyvatel, obývajícími asi 440 domů. Zásluhou předchozího starosty byl Zlín od 8. října 1899 konečně spojen s Otrokovicemi a tím i vzdálenějšími kraji lokálkou. Ta se v 11 km vzdálených Otrokovicích napojovala na tzv. Severní Ferdinandovu trať, spojující Vídeň s Krakovem. Město soudně příslušelo k
14
Zlín v proměnách času. Regulus 2001, Zlín, str.48.
16
Napajedlům - ta měla tehdy skoro o 1000 obyvatel více, v Malenovicích žilo kolem 1500 lidí a Vizovicím do velikosti Zlína moc nechybělo.15 Průmyslové zázemí města představovala především Baťova obuvnická továrna, přestěhovaná r. 1900 ze stísněných prostor na severní straně náměstí Míru do nové budovy západně od Trávníku, do strategické polohy u nádraží. Jednalo se o napůl dřevěnou a napůl zděnou stavbu, jejíž součástí byly také byty pro majitele podniku. V té době firma zaměstnávala 120 lidí a vyráběla 300 párů obuvi denně. Prošívané papuče, artikl z úplných počátků výroby, byly minulostí. Největším obchodním trhákem firmy už byly „séglovky“ či „baťovky“, velmi laciné boty – „tak laciné, aby je mohl nosit každý“, jak říkal Baťa. Baťovi tyto boty pomohly proniknout na trhy po celém Rakousku-Uhersku. Zakázky rostly, proto se sháněly různé stroje z Německa i z Ameriky. Díky nim se brzy ve Zlíně objevily i parní stroje pro transmisní pohon a osvětlení. Roku 1903 přibyla zámečnická dílnazáklad pozdějších strojíren. Když nová železnice začala nabízet lepší spojení se světem, přestěhoval Baťa hned na jaře 1906 svou „veřejnou společnost T. & A. Baťa“ na pozemky u nádraží a začal se stavbou nové zděné dvoupatrové budovy, velké 60x20 metrů. Baťův závod nezůstal ve Zlíně jediný. Z nově založených továren se nejvýrazněji rozvíjel podnik F. Štěpánka. Obuvnické továrny (Baťa, Štěpánek, Červinka, Zapletal…) dávaly Zlínu v době kolem roku 1910 charakter živého průmyslového střediska. Zaměstnání tu našly nejen místní obyvatelé, ale dostatek pracovních příležitostí přitahoval i lidi z okolních vesnic. Spolu s růstem průmyslu se měnil i vzhled samotného města. V roce 1911 povolává Tomáš Baťa do Zlína čelného představitele české moderní architektury – Jana Kotěru, aby mu vypracoval nový návrh na stavbu jeho vily na Čepkově. Toto první Kotěrovo dílo na území tehdejšího Zlína předznamenává jeho další práce pro firmu Baťa. S růstem počtu zaměstnanců a tím a tím vyčerpání zdrojů pracovní síly ve městě se prodlužovaly dopravní cesty a čas strávený dopravou. Zaměstnanci mohli použít jen vlakové spojení, protože autobusová doprava nebyla rozvinutá. Ve městě nebyly byty ani možnost přechodného ubytování, nebylo kde se stravovat, chyběli vodovod i kanalizace. Přímo se tady vnucovala představa vytvořit pro pracovníky závodu takové podmínky, aby svou energii a čas mohli věnovat pouze práci v závodě a připoutat je tak ekonomicky i ideově k závodu.
15
Pokluda Z.: Sedm století zlínských dějin. Zlínské tiskárny, Zlín 1991, str.67.
17
Filozofie T. Bati se řídila hlavně hlediskem ekonomickým: náklad na jeden byt neměl přesahovat 16 000-20 000 korun, ale zároveň „ Každá rodina musí žít svůj vlastní život, jedna nesmí rušit druhou v její intimitě. Základem rodinného štěstí je spokojená a neunavená žena, mající porozumění pro radosti i námahu mužova zaměstnání…“16 Takové představě nejlíp vyhovoval typ anglického zahradního města. Už před 1. světovou válkou se začaly stavět první závodní rodinné domky. Byly přízemní, se složitou mansardovou střechou. Ještě ale chyběl širší urbanistický záměr. Domky byly stavěny jen podél silnice v těsné blízkosti továrny. Až v roce 1915 byl vyzván Jan Kotěra, aby vypracoval regulační plán na stavbu první skutečné dělnické kolonie pro firmu Baťa ve Zlíně na Letné, jižně od továrny. Šlo o první hromadnou bytovou výstavbu na základě urbanistické koncepce. Kotěra vzal v úvahu složitý terén ve svahu i komunikační síť a vznikl tak první sídlištní útvar rodinných domků v jednotné zeleni bez plotů. Stavěly se jednodomky, řadové jednodomky a čtyřdomky s dokonale využitým půdním prostorem. Dispozice bytu byla ještě založena na principu jedné místnosti s vařením a jedné ložnice, ale byly tu už splachovací záchody, koupelna a tekoucí voda v kuchyňské lince.17
J. Kotěra: Regulační plán pro stavbu dělnické kolonie firmy T.A.Baťa ve Zlíně, 1918.18
16
Zlínská architektura 1900-1950. Grafia a.s., Zlín 1993, str. 24. Zlínská architektura 1900-1950. Grafia a.s., Zlín 1993, str. 27. 18 Zlínská architektura 1900-1950. Grafia a.s., Zlín 1993, str. 25. 17
18
První světová válka Odvody vojáků do armády postihly r. 1914 i obyvatele Zlína. Nastala doma nouzového válečného hospodaření. Pro Zlín ale mělo toto čtyřleté válečné období i jinou stránku. Zdejší obuvnické továrny pracovaly na rozsáhlých armádních dodávkách a protože měly možnost vyreklamovat své zaměstnance z armády, zachránilo se poměrně velké množství obyvatel. Baťova továrna byla v této době se 400 zaměstnanci na sedmém místě mezi obuvnickými podniky v Rakousku. Válečné zakázky pomohly k obrovskému rozmachu firmy, která se ke konci války co do počtu obyvatel více jak zdesateronásobila. V obrovském tempu se budovala nová výrobní zařízení. Kromě nové čtyřpatrové budovy vyrůstaly jiné, třeba jen provizorní objekty. Součástí podniku se stala nově zařízená koželužna a r. 1917 Baťa koupil i městskou elektrárnu. Konec války znamenal pro zlínskou továrnu velké problémy. Firma musela přeorientovat svou výrobu zpět na civilní sortiment, který samozřejmě neměl takový odbyt, jako armádní zakázky. Zatímco ke konci války zaměstnávaly zlínské továrny 8 000 zaměstnanců, pak r. 1919 to bylo už jen 3 500 dělníků.19
3.6. „Baťovská éra“ Vítězstvím v obecních volbách 1923 se šéf největšího obuvnického závodu ve Zlíně stal zároveň starostou města. Otevřela se tak nová kapitola ve vývoji města. Tomáš Baťa tak mohl jednou rukou usměrňovat dynamický rozvoj nejen své továrny, ale celého regionu. Baťovská éra dala meziválečnému Zlínu charakteristické rysy, těžko srovnatelné s jinými městy. Supermoderní architektura harmonicky sladěná s přírodním prostředím dávala okolí neopakovatelný ráz, v očích současníků ztělesňovala představu amerického města. Baťův zlínský závod složený dosud ze tří budov a některých dalších objektů se už v letech 1923 -1924 začal znovu rozšiřovat, takže koncem roku 1927 tu stál už rozsáhlý komplex 30 budov. Ten se plynule rozšiřoval a například jen v roce 1931 přibylo dalších devět továrních novostaveb.20 Přibývající budovy vytvářely stále rozsáhlejší celek na západním okraji Zlína. Dominovaly mu standardní budovy s železobetonovou kostrou, cihlovou vyzdívkou a rozsáhlými plochami oken. Architektonický ráz těchto budov se navíc přenesl mimo obvod závodů a ovlivnily výstavbu i v jiných částech města. 19 20
Pokluda Z.: Sedm století zlínských dějin. Zlínské tiskárny, Zlín 1991, str.77. Zlínská architektura 1900-1950. Grafia a.s., Zlín 1993, str. 149.
19
Pracovitost se u Baťů dobře odměňovala. Zdelší nadprůměrné výdělky byly dobře známé. V r. 1927 se průměrná denní hrubá mzda v republice pohybovala kolem 26-27 Kč, ale v baťovce to bylo kolem 39 Kč.21 V roce 1926 se zahájila další výstavba rodinných domků ve čtvrtích Zálešná a Nad Ovčírnou. I nadále šlo hlavně o jedno- a dvojdomky v zeleni. Na návrh Bati byla výroba a osídlení města jasně diferencované. Obytné čtvrti byly situovány do okrajových částí města, ale s dobrým prostorovým a komunikačním spojením s městským centrem. Výroba prudce stoupala a do města přicházelo stále více pracovníků. Vznikla první proudová výstavba. Jestliže od začátku století do r. 1915 vzrostl počet domů ze 499 na 640, pak mezi lety 1920-1935 stoupl na 2 676 domů. V letech 1925-1930 dochází k prudkému rozvoji továrny i města po stránce stavební a urbanistické. Město dostává postupně svou specifickou architektonicky-urbanistickou podobu tvořenou skelety železobetonových budov a cihelných kostek rodinných domků, obklopených zelenými zahradami, parky a okolními lesy. Nové architektonické nápady se přesně držely myšlenky „města v zahradách“. Pro sériovou výstavbu rodinného dvojdomku byl vypracován typ „1927“ ve dvou variantách s rozdílným řešením střechy – rovná nebo sedlová. Tímto typem domků byla zastavěna velká část roviny podél řeky Dřevnice – městské čtvrti Podvesná a Zálešná. Bydlení bylo ve dvou patrech, domek byl částečně podsklepený s obytnou plochou 45 m². Ustálil se tak standard, který se ani u dalších typů příliš nezměnil.
Městská čtvrť Podlesná 22
21 22
Pokluda Z.: Sedm století zlínských dějin. Zlínské tiskárny, Zlín 1991, str.82. www.mestozlin.cz/page/273.zalesna-podvesna/
20
Letecká katastrofa v Otrokovicích 12. července 1932 ukončila život Tomáše Bati. Nástupcem zemřelého šéfa se stal jeho nevlastní mladší bratr Jan Antonín Baťa. Ten se však svému předchůdci nevyrovnal ani schopnostmi ani způsobem jednání. Jeho skutečný vliv byl malý, většinu důležitých rozhodnutí o budoucnosti firmy převzali ředitelé ( Čipera, Vavrečka, Hlavnička). Stejně tak volné místo starosty ne Zlíně převzal hned r. 1932 Dominik Čipera. Po překonání hospodářské krize, kdy závod musel dočasně propustit 6 000 zaměstnanců, se začalo firmě opět dařit. Z tohoto rozmachu těžilo i samo město. V roce 1935 se Zlín po dlouhém vyjednávání stal sídlem nově utvořeného politického okresu, což výrazně posílilo jeho postavení jako sídla státních úřadů. Stejně tak se po dlouhém boji podařilo připojit r. 1938 k městu pět okolních vesnic ( Kudlov, Příluky, Mladcová, Prštné a Louky). Došlo tak k vytvoření tzv. „Velkého Zlína“ s 43 420 obyvateli.23
F. L. Gagura: Základní upravovací plán Velkého Zlína 1934.24
Druhá světová válka Ve středu 15. března 1939 byl Zlín obsazen hitlerovskou brannou mocí. Všechno se muselo podřídit okupačnímu režimu. Zlín se stal v květnu 1939 sídlem německého správního orgánu-oberlandratu. Byla tu umístěna také úřadovna gestapa. Tyto změny samozřejmě ovlivnily i dění v Baťových závodech. Vedení firmy odeslalo řadu svých lidí do ciziny. Také mladý Tomáš Baťa, syn zakladatele závodů, odjel těsně před okupací do Kanady, kde se pak začalo formovat nové centrum Baťových podniků. Stejně tak šéf firmy J.A. Baťa zamířil v červnu 1939 do USA a později do Brazílie.
23 24
Pokluda Z.: Sedm století zlínských dějin. Zlínské tiskárny, Zlín 1991, str.83. Zlínská architektura 1900-1950. Grafia a.s., Zlín 1993, str. 210.
21
Nedlouho před koncem války postihly Zlín velké materiální škody - bombardování z 20.listopadu 1944 zničilo víc jak 360 domů, některé veřejné budovy (hotel, Velké kino, nádraží atd...), v areálu Baťových závodů
bylo zničeno 10 budov a dalších 38 bylo
poškozeno.25 Výroba tak byla těžce narušena. Změny v Baťových závodech po válce byly rychlé a výrazné. Dosavadní ředitelé v čele s Čiperou, kteří firmu prakticky řídili už od r. 1932, byli odvoláni a místní Národní výbor jmenoval národní správu pověřenou vedením podniku. Obnova válkou zničených závodů šla rychle a tak do července bylo vyrobeno přes milión párů bot. Znárodňovací prezidentský dekret z 24.října 1945 zahrnul baťovské závody do sféry zestátněných podniků. Firemní jméno Baťa nahradil Svit.
3.7. Město v zahradách Po ustanovení zlínského politického okresu v roce 1935 byl o rok později vytvořen „Regionální sbor zlínský“, který zahrnoval 10 okresů a měst. Do II. světové války byla ještě postavena nová městská čtvrť Díly. V období války výstavba stagnovala a vznikají jen menší sídliště – Zadní Díly, Mokrá, Lazy a Podhoří na východním konci města. Významnou událostí v urbanistickém vývoji města bylo určitě zahájení pravidelné trolejbusové dopravy v lednu 1944. V prvních poválečných letech byly vypracovány dva důležité urbanistické dokumenty – nový Regulační plán Zlína, jehož autory byly F. L. Gahura a V. Karfík, a Směrný plán průmyslového sídliště Zlín-Malenovice-Otrokovice. Mnoho návrhů z těchto dvou plánů bylo uskutečněno, některé zůstaly jen na papíře. Z těch uskutečněných například dokončení areálu Baťovi nemocnice, výšková zástavba ve východní části města, rozšíření a posílení autobusového nádraží a hlavně zastavění jižního svahu údolí rodinnými domky. V letech 1940-1941 vznikl poslední zahradní areál Lesní Čtvrť s 270 domky pěti různých typů, ale vzhledem k složité terénní situaci už nebylo možné dosáhnout takové architektonické jednoty jako u předchozích celků.
25
Zlínská architektura 1900-1950. Grafia a.s., Zlín 1993, str. 170.
22
Víceetažové budovy V roce 1946 se začalo s výstavbou tříetážových obytných domů ve čtvrti J. Fučíka. Byl to přechod na naprosto jinou formu bydlení. Jde hlavně o třípokojové byty o obytné ploše 59 m². Výstavba dvou skupin domů byla součástí regulace města za dodržení podmínek životního prostředí i zahradního charakteru města. První domy byly dokončeny v létě 1947 a slavnostně předány jako první poválečné byty v Československu. V roce 1947 se začalo stavět 5 osmietážových věžových domů, každý o 29 dvoupokojových bytech s obytnou plochou 45 m². Jsou dílem architekta Miroslava Drofy, který se nechal inspirovat podobnými stavbami ve Skandinávii. Skupina těchto pěti domů je klasickým příkladem využití konstruktivistického stylu u víceetážových budov a dodnes vytváří panoráma celého údolí a hlavní městské třídy. Ve stejné době jako věžové domy byly postaveny i dva osmietážové chodbové tzv. „Morýsovy domy“ (podle tehdejšího starosty Zlína). Drofa tak vytvořil výškové panoráma východní části, které se v dalších letech propojilo až k městskému centru. V letech 1945-1950 byl postaven ve středu města dvanáctipodlažní Kolektivní dům, jeden ze dvou v tehdejším Československu (druhý je v Litvínově). V přízemí je restaurace, klubovny, terasa, jesle a mateřská školka. V objektu je 26 třípokojových a 76dvoupokojových bytů.
Tříetažové obytné domy Chodbové „Morýsovy“ domy
Kolektivní dům
23
Hromadné ubytování Tomáš Baťa stavěl ve Zlíně byty, školy, internáty, nemocnici, hotel, obchodní dům, komunikace, kanalizace a vodovod na základě úvahy, že: „Takové zaměření investiční politiky, kde všechny její články vytvářejí určité vymezené podmínky pro rozvoj a růst výroby, jsou levnější, než plnění daňových povinností státu. Neboť daně nelze usměrnit ku prospěchu vlastního podnikání ”26. I když
i on chtěl původně do nevýrobní sféry investovat
jen minimálně. Proto město dlouho zůstávalo nevybaveno společenskými objekty. Každoročně přicházeli do Zlína čtrnáctiletí mladí muži a ženy, pro které bylo potřeba stavět ubytovací objekty - internáty a svobodárny. První internát byl postavený už v r. 1925 přímo u továrny. V roce 1927 byla zahájena výstavba celé čtvrti pro hromadné ubytování. Dokončená urbanistická skladba dvou řad internátů architekta F.L. Gahury v severním svahu
údolí
dodnes
tvoří
jeden
z
nejcharakterističtějších pohledů na Zlín.
Internáty27 Školy Město, které prožívalo tak prudký růst nemělo kromě radnice, sokolovny a staré školy téměř žádné veřejné vybavení. Za nejdůležitější byla považována výstavba škol. Prvotní myšlenka nové školní čtvrti už byla součástí Gahurova Regulačního plánu Zlína z roku 1927, ale dokončena byla až v konečné úpravě z r.1931 od architekta M. Lorence. Situování školy a půdorys ve tvaru „U“ byl podřízen konečnému regulačnímu plánu města. Později vznikl u Masarykových škol celý školský areál s tělocvičnou a aulou.
Masarykovy školy28
26
Zlínská architektura 1900-1950. Grafia a.s., Zlín 1993, str.46. www.mestozlin.cz/page/24247.zlin-mesto-v-zahradach 28 www.mestozlin.cz/page/24247.zlin-mesto-v-zahradach 27
24
Budovy pro kulturní využití Společenský dům Zajímavou historii vzniku měl Společenský dům. Podle studie architekta M. Lorence byl v r. 1932 postaven jedenáctipodlažní železobetonový skelet. V průběhu výstavby se však T. Baťa s Lorencem nepohodl a tak byla nakonec stavba s více jak 300 pokoji dokončena Karfíkem. Dodnes je tato budova, i když s poněkud jiným názvem - Hotel Moskva, hlavním společenským střediskem města a uzavírá severní konec Náměstí Práce. Velké kino Další dominantou Náměstí Práce je Velké kino, postavené v roce 1933. Původně bylo postavené jako provizorium s tím, že později bude strženo a postaveno v souboru navrhovaného kulturně společenského centra. K tomu ale nikdy nedošlo. Po výstavbě bylo kino vlastně prvním objektem kulturního vybavení města, určeným pro masové návštěvy a dimenzovaným pro 2 270 osob! Bylo určitě největším kinem v tehdejším Československu a zřejmě i ve Střední Evropě.
Velké kino a Společenský dům29
Památník Tomáše Bati V roce 1933 byla zahájena také výstavba kulturního centra, které mělo uzavřít stoupající park mezi dvěma řadami internátů. Z původně navrhovaného komplexu budov došlo k realizaci jen Památníku Tomáše Bati, který zahynul v roce 1932 při letecké katastrofě. Ale i tak jde o asi nejzajímavější dílo F. L. Gahury . Tovární areál Budeme-li pátrat po tom, kdy vlastně vznikl architektonický styl typický pro Zlín, byl by to asi rok 1924. V této době se začala přestavovat továrna. Staré budovy byly zbourány a nahrazeny novými, stavěnými už novou technologií. Bylo využíváno vynikajících vlastností železobetonových konstrukcí vyráběných průmyslově. Většina budov byla stavěna v
29
www.mestozlin.cz/page/24247.zlin-mesto-v-zahradach
25
standardních rozměrech 13*6,15 m ve směru podélném a 3*6,15 m ve směru příčném. Objekty byly řazeny šachovnicově a propojeny dopravními zařízeními Správní budovy Určitě jedním z vrcholných děl moderní československé konstruktivistické architektury mezi dvěma válkami je administrativní budova firmy Baťa (označovaná číslem 1), dokončená v roce1938 podle projektu V. Karfíka. Původně se uvažovalo o třech třípodlažních, vzájemně propojených budovách. Ale když Karfík navrhl výškovou budovu, Baťa se pro tuto myšlenku nadchl. Tato 77m vysoká budova byla před válkou nejvyšším objektem v Československu. Stala se symbolem města a dominantou Náměstí Práce, které uzavírá ze severní strany. Po technické stránce byla budova provedena na špičkové úrovni tehdejších možností.
Vytápění
vzduchotechnikou.
i Okna
větrání jsou
je
řešeno
samozřejmě
neotvíratelná, omyvatelná zvenku pomocí výtahové klece, zavěšené nahoře na kolejnicové římse. Všech 16 podlaží
je
propojeno
čtyřmi
automatickými
rychlovýtahy a paternosterem. Technickým unikátem je výtah – kancelář šéfa firmy o rozměrech 6*6 m, klimatizovaná a s umývadlem. Samozřejmostí je potrubní pošta a zásuvky elektrického proudu. Dnes je tato budova národní kulturní památkou a po rekonstrukci v roce 2003 se stala sídlem Zlínského krajského úřadu.
Správní 21. budova30
3.8.Socialistické město
Přestože období socialismu mají lidé spojeno především s paneláky a ostatní nevýraznou architektonickou tvorbou, vznikaly i v tomto čase ve Zlíně zajímavé stavby , které navázaly na baťovskou tradici. Typickými stavbami tohoto období jsou panelová sídliště. Tento fenomén doby se nevyhnul ani Zlínu. Tradiční problém všech architektů – malá rozmanitost staveb a určitá uniformita znamenala pro Zlín velký problém. Jak tento zcela odlišný 30
Zlínská architektura 1900-1950. Grafia a.s., Zlín 1993.
26
charakter budov skloubit s tradicemi moderní zlínské předválečné architektury? Prvními panelákovými experimenty na území města jsou Bartošova čtvrť (1958 - 1962), sídliště Malenovice (po etapách 1962 - 1974), Podhoří (1969 - 1971) a Kúty (1978 - 1979). V letech 1965-1967 byla realizována výstavba tří výškových patnáctietážových domů podle územního plánu z roku 1959 na Třídě T.Bati. Dotvořila se tak údolní páteř výškových dominant města. Na jednom z nejexponovanějších míst v centru Zlína byla v roce 1960 postavena do proluky k Náměstí Míru sedmietážová budova Fotografie. Tato stavba je dodnes považována za jedno z nejlepších urbanistických děl tohoto období. V roce 1964 se začalo se stavbou zimního stadionu. Výstavba probíhala na etapy a jedním z velkých kladů stadionu je jeho osazení do terénu. Stavba uzavírá dlouhé zužující se údolí Březnického potoka, je dokonale sevřena okolními zalesněnými kopci. O třináct let později, v roce 1977, byla pod zimní stadion přistavěna sportovní hala pro míčové hry. Obě budovy jsou vzájemně propojeny pomocí společného nádvoří a vytváří významnou dominantu města při pohledu z Náměstí Práce. Vlastní hala je osazena na terénním zlomu a výškového rozdílu bylo použito pro osazení tribun a hrací plochy. V roce 1957 byla vypsána anonymní soutěž na projekt činoherního divadla, ale teprve o 10 let později byla tato budova vybudována na přibližně trojúhelníkovém pozemku v centru města vpravo od kostela. Hlavní průčelí patra je celé prosklené, tím vytváří světelně pozadí soše vznášející se můzy. I přes své nesporné architektonické kvality znamenala stavba divadla tvrdý zásah do městské struktury, mimo jiné spojený s demolicí fary.
Městské divadlo31
Dalšími významnými objekty tohoto období, které bych chtěla zmínit, jsou tři čtyřpodlažní stavby, které vyrostly na Dlouhé ulici za velmi krátkou dobu v roce 1982. Jedna jako Dům zeleniny, druhá Dům obuvi (dnešní Baťa), třetí Dům potravin. Všechny tři jsou kompletně prosklené a vytváří dnes už typickou kulisu středu města.
31
www.mestozlin.cz/page/22389.fotogalerie
27
Město Zlín se stále stejně jako do války rozvíjelo hlavně ve směru východozápadním, jen málo postupovalo do svahů, které je obklopovaly od severu a jihu. Prakticky nevyužity zpočátku zůstaly jižní svahy, i když myšlenku zastavět toto území začlenil do předválečných územních plánů už architekt Gahura. Populární se stala díky francouzskému architektovi Le Corbusierovi, který ji propagoval v zastavovacím plánu pro firmu Baťa v roce 1935. Ale teprve s vyčerpáním prostorových možností v údolí byla v roce 1968 vypsána soutěž na obytnou zástavbu jižních svahů, kde od roku 1970 začala vyrůstat nová část města Zlína, sídliště Jižní Svahy, které je dostavováno stále až do současnosti. Svou červenou a bílou barvou navazuje na tradiční barvy města Zlína.32 Výstavba byla rozdělena na tři etapy, které měly být
realizovány
během
patnácti
let.
Po
dokončení měly zahrnovat až 9.000 bytů pro 28.000 obyvatel a samozřejmě odpovídající vybavenost. Hlavně první etapa výstavby se 3.660 byty pro 12.000 obyvatel byla zajímavá. Na tu dobu široká nabídka typů bytových domů od bodových přes terasové, chodbové a rodinné domy řadové a terasové, až po malé byty v segmentu. Ale už druhá etapa, probíhající v době normalizace, byla o něčem jiném. Technologie tehdy vítězila nad urbanismem a architekturou až do listopadu 1989. V současnosti žije na Jižních Svazích více jak 22 000 obyvatel.
Ve druhé polovině 20. století byly určující pro rozvoj města tří územní plány. Prvním je z roku 1957 od kolektivu architektů pod vedením E. Staši, druhým územní plán z roku 1975 arch. F. Dohnala a kol. a třetí, současný, který byl schválený na konci roku 1998. Jeho autory jsou brněnští architekti v čele s P. Mackerlem a je to vlastně první územní plán v historii města, který nevypracovali domácí tvůrci. Každý ze tří plánů vznikal ve velmi rozdílných společenských a politických podmínkách. Ten první v padesátých letech, druhý v době tuhé normalizace po roce 1968, třetí po listopadové revoluci v roce 1989. Stašův plán platil 18 let, Dohnalův celých 23 let, což velmi výrazně přesáhlo hranice jejich životnosti. Současný územní plán byl vypracován pro období do roku 2010.
32
www.mestozlin.cz/page/15819.prelet-nad-sidlistem-jizni-svahy
28
4. Současné charakteristiky vývoje města Od roku 1992 dochází ke zvýšené stavební aktivitě v městském centru a některých atraktivních částech vnitřního města a v jejím důsledku k zahušťování stávající zástavby vyplňováním volných stavebních parcel. V některých případech dochází i ke zbourání budov a výstavbě nových objektů. Nově postavené budovy v centru (zejména střední a severní část) a jeho blízkém okolí slouží především obchodním a administrativním účelům (Polyfunkční dům na náměstí, který zastavil proluku pošty, nově zrekonstruovaná 21.budova baťovského areálu jako krajský úřad,...) Naopak výstavba bytových a rodinných domů se realizuje především v okrajových částech města (Jižní Svahy, Mladcová, Kudlov). Bohužel tak dochází k tzv. citizaci města. Z centra se pomalu vytrácí život a začíná sloužit čistě jen obchodu a administrativě. Proti tomuto jevu by chtěli v budoucnosti bojovat tvůrci nového územního plánu, jejichž snahou je zastavovat volné plochy v centru bytovými jednotkami a co nejvíce omezit rozrůstání města do okrajových částí. Od konce 90.let, kdy byla v ulici Osvoboditelů dokončena budova pojišťovny Kooperativa, se nic podstatného v centrální části města nepostavilo. V roce 2000 vznikla ve Zlíně Univerzita Tomáše Bati. S tím vyvstal problém nedostatečných prostor. Řešení přišlo v podobě rekonstrukce 13. ZŠ na Jižních Svazích. Během jednoho roku tu vyrostl devítipodlažní objekt, který výrazně změnil zažité panorama západní části svahů a uplatňuje se v siluetě města zejména z pohledu z údolí. Další otázkou, kterou město řeší již několik let, je prostor Náměstí Míru. Nevzhledná síť buněk po jeho obvodu ze strany od Třídy T.Bati už naštěstí před několika lety zmizela. Nahradil ji park s kašnou, dnes oblíbené místo odpočinku. Město však stále počítá se zástavbou této proluky polyfunkční stavbou, která by náměstí zcela izolovala od nejfrekventovanější zlínské komunikace. Další dlouho plánovanou stavbou byla budova kongresového centra. Ta však na rozdíl od výše jmenovaného projektu nezůstává pouze na papíře. Na jaře tohoto roku došlo k zboření budovy bývalého kina Svět, později klubu A, a na místě bývalých Masarykových dochází k realizaci tohoto projektu. Po dokončení bude areál obsahovat prostory pro kongresovou činnost, kulturní a společenské akce, sídlo rektorátu Univerzity Tomáše Bati, poskytování vědecko-technických informací (veřejně přístupná knihovna s 350 tis. svazky a veřejně přístupným vysokorychlostním internetovým připojením), stravovací, ubytovací a komerční služby. Projekt „Kongresové centrum Zlín“ je součástí projektu výstavby multifunkčního
29
komplexu "Kulturní a univerzitní centrum Zlín". Celý komplex se skládá ze dvou samostatně funkčních celků: budova A: Kongresové centrum Zlín (investor město Zlín) budova B: Univerzitní centrum ve Zlíně (investor Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně). V návaznosti na tento projekt město odsouhlasilo záměr doplnit multifunkční komplex o objekt C - čtyřhvězdičkový hotel s cca 150 lůžky, který bude realizován ze soukromých zdrojů. Předpokládaný termín ukončení realizace projektu je červenec 2007.
Návrh Kongresového centra33
33
www.mestozlin.cz/page/20430.kongresove-centrum-zlin
30
5. Současná vnitřní diferenciace města Město Zlín je rozděleno hlavní dopravní tepnou I/49 a přidruženými okolními komunikacemi na oblasti, které lze v rámci především samotného Zlína podrobněji členit na zóny, které zhruba odpovídají urbanistickým obvodům. Vzhledem k lineárnímu půdorysu města je však velmi složité od sebe přesně oddělovat jednotlivé funkční sektory, protože zároveň s rozvojem města docházelo k vzájemnému prolínání a napojování jednotlivých sfér. Základní oblastí je vlastní město v údolní nivě řeky Dřevnice, původní „baťovský“ Zlín ze 30. let, rozšířený na východě o poválečnou výstavbu a navazující na původní zástavbu městečka soustředěného kolem dnešního Náměstí Míru. Nejdůležitější zónou a zároveň nejreprezentativnější je městské centrum, v současné době prostorově vymezené na severu řekou Dřevnicí, na jihu okrajem lesa, na západě ulicí Březnická, na východě ulicí Dlouhou. Dnešní centrum města má dva hlavní póly – historické jádro kolem Náměstí Míru s tradičním uzavřeným prostorem vytvářející ulice a náměstí a jako protipól by mělo sloužit Náměstí Práce. Tento prostor, který vznikl u původního vstupu do továrny se však dnes potýká s velkým dopravním zatížením. Prochází tudy hlavní zlínská silnice Třída T. Bati (I/49) a celé náměstí tak v podstatě tvoří jedna velká dopravní křižovatka. Navazující nám.T.G.Masaryka má přírodní charakter po stranách ohraničený jednotlivými objekty internátů a vytváří dominantní osu města ve směru sever – jih. V prosinci 2005 bylo po mnoha letech konečně dostavěno obchodní centrum na Čepkově, čímž postupně vzniká vedle Náměstí Míru a Náměstí Práce třetí centrální městský prostor. Na samotné centrum města navazují jednotlivé obytné zóny postavené ve velmi krátké době vesměs ve 30. letech podle regulačních plánů. Na západ od samotného centra je vymezena první průmyslová zóna – areál původní továrny ohraničené řekou Dřevnicí a Třídou T.Bati, rozvíjený na šachovnicovém půdorysu, u jehož vstupu je výškový objekt administrativy 21. budova – dnes administrativní centrum Zlínského kraje. Původně se tento průmyslový areál nacházel na západním okraji města, dnes je však téměř součástí centra.
31
5.1. Bydlení Zatímco na druhém největším zlínském sídlišti v Malenovicích se už dlouhá léta nic zásadního nic neděje, dostalo se největší zlínské sídliště Jižní Svahy do středu zájmu radnice už v polovině devadesátých let. Začalo to novým bytovým domem na Slezské ulici a pak už přišlo na řadu Podlesí. V období 1995 - 2003 se tam realizovalo 417 městských nájemních bytů z městských peněz se státními dotacemi, nebo za účasti soukromých investorů. Architektura nových staveb se nedá s klasickými paneláky vůbec srovnat. Ke svému závěru se pomalu chylí i realizace okolního centrálního parku, jehož součástí se stala i dokončená cyklostezka. Z objektů občanské vybavenosti byla v roce 1998 dokončena rekonstrukce bývalé panelárny pro supermarket Delvita. Hned vedle Delvity vyrostl před dvěma lety menší objekt s podobnou náplní - Penny market. Dalším objektem je ještě nový seleziánský kostel, jež se stal novou dominantou svahů. Z dalších významných bytových zástaveb na Jižních Svazích bych chtěla jmenovat objekt Kaskáda v nejzazším východním cípu sídliště na Podlesí. Uzavřený komplex s 38 byty a 45 garážemi v suterénu je zajímavý uskakujícími terasami, které jsou součástí každého bytu. Po více než patnácti letech klidu se na volném prostoru pod II. segmentovým domem ve Zlíně mezi ulicemi Středová a Na Honech I rozběhl opět čilý stavební ruch. Pražská společnost DI-Invest tu začala s výstavbou čtyř bytových a jednoho komerčního domu. Tato tavba byla zahájena na podzim loňského roku. První dva domy mají být zkolaudovány za rok v dubnu, zbývající části komplexu začátkem roku 2008. Celkem zde vznikne v domech, které budou mít čtyři nebo pět nadzemních podlaží, 204 nových bytů. Komerční prostory v bytových domech budou mít plochu asi 400 čtverečních metrů, v samostatném komerčním domě bude takových prostor na 700 čtverečních metrů. Počítá se zde mimo jiné s restauračním centrem a velkou terasou. Současná bytová výstavba ve Zlíně však neprobíhá jen na Jižních Svazích, i když je pravda, že tato část města zaznamenala v posledních letech největší územní rozvoj. V polyfunkčním domě na nároží ulic Bartošova a Vodní i v komplexu bytových domů podél ulice Březnická vzniknou desítky nových bytů. Šestipodlažní objekt v Bartošově ulici bude dokončen na sklonku příštího roku. Jeho první tři nadzemní podlaží jsou určena především pro komerční prostory, ve zbývajících třech pak vznikne 21 větších bytů. Další komplex tří bytových domů v Březnické ulici pod zimním stadionem nabídne po dokončení v závěru roku 2006 více než sto bytů.
32
5.2. Členění města na sektory
5.2.1. Plochy pro bydlení Typicky sektorově oddělené plochy pro bydlení se nacházejí především ve východní části města – tedy první dělnické kolonie Letná, Zálešná, Podvesná, Díly, Lazy a Lesní čtvrť tvořené typickou pravidelnou zástavbou „baťovských domků“. V prostoru Tř.T.Bati byly po válce postaveny výškové Morysovy domy. Prostor Kúty byl v převážné míře přestavěn panelovou technologií a nejvýchodnější část města – Bartošova čtvrť je už typické sídliště. Další významnou obytnou plochou je kopec Jižních svahů, kde se začalo s panelákovou výstavbou ke konci 70 let. 20. století a neustále dochází k zastavování volných ploch především v severní části kopce. Jižní Svahy jsou dnes největším zlínským sídlištěm pro více jak 22 000 obyvatel. Kromě těchto lokalit se nachází významné plochy pro bydlení také v původně samostatných obcích Mladcová, Louky, Prštné, Malenovice, Kudlovice, Jaroslavice a Zlínské Paseky. V následující části bych se chtěla podrobněji věnovat alespoň některým obytným zónám. Vymezila bych hranici území a alespoň zhruba popsala charakteristickou zástavbu a občanskou vybavenost daného území. OBYTNÁ ZÓNA LETNÁ - území je ohraničené Tř. T.Bati, ul.Březnickou, okrajem lesa a hranicí vedoucí mezi ul. Nerudovou a Randýskovou. Tato plocha byla zastavěna z převážné části v letech 1925 - 30 zástavbou dvoupodlažních rodinných domů podle regulačního plánu, jehož součástí byly i tzv. čtyřdomky postavené v r.1922-26. Plochy bydlení jsou doplněny občanskou vybaveností, především školou, poliklinika, bývalým sídlem okresního úřadu a budovou vysoké školy, která na východním okraji území zasahuje do centra. OBYTNÁ ZÓNA ČEPKOV - území je ohraničené zástavbou podél ul. Mladcovská, L.Košuta, zástavbou nad ul. Pod Stráněmi, ul. Rybníky a Tyršovým nábřežím. Toto území je charakteristické individuálním bydlením, v současnosti se tu díky obchodnímu středisku rozvíjí třetí centrum města. OBYTNÁ ZÓNA- JIŽNÍ SVAHY - území s jižním svahem ohraničené údolím Paseckého potoka, hranicí k.ú. na východě, místní komunikace mezi Vršavou a Jižními svahy, okrajem lesa na Nivách, jižním okrajem zástavby bytových a rodinných domů v ul. Nad vývozem, ul. Okružní, údolnice k ul. Pasecké. Převažují tu plochy bydlení sídlištního typy s občanským
33
vybavením charakteristickým pro dobu svého vzniku. V roce 1998 tu proto vznikla nová obchodní centra – Delvita, Albert atd. OBYTNÁ ZÓNA CIGÁNOV – VRŠAVA - východní svah ohraničený ulicí Nad vývozem, ul. Středovou, prostorem části Vršava, okrajem lesa, Štákův vršek ,hranicí sportovního areálu tenisových kurtů a domova důchodců, ulicí Sokolskou, částí Tyršova nábřeží a ul. Rybníky. Původní část Cigánov je tvořena chaotickou zástavbou domků a zahrad. V 80. a 90.letech byla provedena nová výstavba rodinných domků nad ul.Vývoz a v lokalitách Nivy a Vršava. V roce 1999 tu byl postaven supermarket Kaufland – první ve Zlíně. OBYTNÁ ZÓNA BENEŠOVO NÁBŘEŽÍ - rovina podél řeky ohraničená Dřevnicí, ul. Podvesná IV, železniční tratí a Kudlovským potokem. Do 60. let bylo území postupně zastavováno bytovými domy podél pobřežní komunikace, podél železnice vznikla enkláva rodinných domků a garáží. Občanské vybavení je pouze základní, ve východní části dochází k postupné rekonstrukci bytových domů. Velkým problémem tohoto území je těsná blízkost železnice a s tím spojený nadměrný hluk. OBYTNÁ ZÓNA PODHOŘÍ - ohraničené tř.T.Bati, ul. Pod rozhlednou, okrajem lesa a Slanickým potokem.Území je zastavěno převážně dvoupodlažními rodinnými domky, v severozápadní části je doplněno sídlištěm s věžovými a deskovými domy včetně sídlištní občanské vybavenosti. Na jihu u lesa je základní škola, u Tř.T.Bati je obytné území vzhledem k nadměrnému hluku s nejfrekventovanější zlínské komunikace postupně nahrazováno jiným funkčním využitím, především jako sídla firem. OBYTNÁ ZÓNA MLADCOVÁ - území je ohraničené ul.Stráně, Náves, Klabalka, Klabalská cesta, okraj lesa, ul. U hřiště. Tato původně samostatná obec se nachází 2,5 km severně od centra města v nadmořské výšce 294 m. Původní vesnická zástavba podél silnice se v poválečných letech rozšířila o čtvrti rodinných domků na svazích obrácených k východu do údolí Paseckého potoka, rodinná zástavba byla doplněna bytovými domy v údolí potoka (ul.Mokrá). V posledních pěti letech
vyrostlo v SZ části kopce nové satelitní městečko
charakteristické vilovou zástavbou. Velkým problémem tohoto území je však nedostatečné vybavení službami a především špatné dopravní napojení na město. OBYTNÁ ZÓNA MALENOVICE - rovina, v jihovýchodní části velmi svažité území, ohraničené na severu Tř.3.května, východní hranice prochází cihelnou, na jihu okraj lesa a ul. Světlov, Žleby a Smetanova, na západě Sokolovská, J.Staši, Masarykova. Malenovice byly původně zcela samostatným městem, které se stalo součástí Zlína až v roce 1938. Dnes je převážná část Malenovic zastavěna panelákovou výstavbou ze 70. – 80. let. S 9 000 obyvateli to je druhé největší zlínské sídliště. 34
Kromě výše jmenovaných území vymezuje územní plán města Zlína ještě další plochy pro bydlení. Ty jsou nepravidelně rozmístěny po celém katastru Zlína bez nějaké přesnější sektorové struktury. Jsou to následující území: obytná zóna Ostrá Horka, Kúty, Benešovo nábřeží, Kvítková, Lazy, Fučíkova čtvrť, Příluky, Městské Nivy, Pančava, Přílucká, Jaroslavice, Kudlov, Filmové ateliery, Malenovice-Svárovec, dále pak obytná zóna Za koželužnou, Louky a Prštné.
5.2.2. Plochy pro výrobní aktivity Převážná část ploch pro výrobní aktivity je koncentrována v prostoru západně od centra města v pruhu podél silnice I/49. Tímto směrem byla směřována i původní výstavba baťových továren. Později na ni průběžně navázal i areál ZPS, a.s. dnes Tajmac-ZPS, a.s. – závody přesného strojírenství. Došlo tak k vytvoření téměř 7 km dlouhé průmyslové zóny ohraničené na severu řekou Dřevnicí, na jihu silnicí I/49, na východě centrem města a na západě koncem areálu ZPS, a.s. v Malenovicích. Po rozpadu obuvnického závodu Svit počátkem 90. let vzniklo v jeho areálu množství menších firem navazujících na obuvnickou tradici. Většina z nich však postupně zkrachovala nebo svou výrobu přemístila. Z velké části opuštěný areál baťových závodů ta postupně chátrá. Díky nevyjasněné majetkové situaci nemá město v současné době do areálu možnost investičně zasahovat. Podrobněji je tento problém popsán v kapitole Nejdůležitější problémy rozvoje města v současnosti. Menší koncentrace ploch pro výrobní aktivity je také na východním okraji města v lokalitě Příluky – Výpusta. Další průmyslová zóna Zlín - východ o celkové rozloze 23,5 ha vznikla v roce 2001 a je situována cca 4 km východně od Zlína v katastrálním území Zlín - Lužkovice. Město Zlín připravilo pro investory pozemky vybavené potřebnou technickou infrastrukturou. Území průmyslové zóny je rovinaté a svou západní hranicí navazuje na stávající území využívané k výrobním a skladovacím účelům. Tento tah se městu osvědčil, neboť celé území je už kompletně obsazeno soukromými firmami a vznikla zde sídla mnoha průmyslových podniků od stavebních po pekárny. Téměř třetinu plochy zaujímá areál logistického centra Tescomy, a.s. Výrobním aktivitám slouží nově i bývalé areály zemědělské výroby v Přílukách, Jaroslavicích, Kudlově, Malenovicích a Loukách. Rovněž menší je lokalita v Dolních Pasekách. 35
Nově město schválilo vybudování třetí velké průmyslové zóny o velikosti 12 ha v Malenovicích-Trní s tím, že vznik nové průmyslové zóny by mohl do Zlína přilákat nové investory. Její výstavbu by měla do dvou let zajistit soukromá firma AIP engineering. Nejprve bude ale potřeba vykoupit pozemky a připravit infrastrukturu. Město zatím o přímé finanční spoluúčasti neuvažuje.34 5.2.3. Plochy pro sport a rekreaci Samostatné areály pro sport a rekreaci jsou především v Januštickém údolí. Tady jsou zastoupeny tenisovým areálem Vršava a fotbalovým hřištěm s umělým povrchem. Přímo v centru města na jeho severním svahu se nachází lyžařský areál s 230 m dlouhou sjezdovkou a v létě s umělým povrchem. Dále jsou to samostatná sportovní hřiště na Sokolské ulici, areál Mladcová, atletický stadion na Hradské ulici těsně sousedící s budovou zlínských lázní, koupaliště Belveder Malenovice a také v loňském roce nově otevřené koupaliště Zelené na Bartošově čtvrti. Hlavními sportovními středisky města jsou fotbalový stadion Tescomy Zlín na Cigánově, sportovní hala Novesta na Letné a s ní severně sousedící zimní stadion Luďka Čajky. V roce 2004 v jeho těsné blízkosti otevřená druhá ledová plocha PSG Arena. Pro rekreační vyžití v zázemí města je využíváno údolí mezi lázněmi Kostelec a sportovním areálem ve Zlíně na Vršavě. V posledních pěti letech tu po částech vzniká soustava cyklistických stezek. Ty začínají v centru města, jsou vedeny po břehu Dřevnice a podél Januštického potoka na Vršavu, kde se napojují na již dříve vybudovanou cyklostezku k ZOO Lešná. Město plánuje dobudovat tuto cyklostezku podél řeky Dřevnice až do Otrokovic, kde by mohla napojovat na ostatní dálkové cyklotrasy. Specifickým typem rekreace jsou chatařské a zahrádkářské areály, které jsou lokalizovány po obvodu celého města, přičemž největší koncentrace jsou v oblastech : Malenovice – západní část, Prštné sever, Zbožensko a Chlumské rybníky, Burešov, Příluky, Boněcký rybník a Pančava a Štákovy paseky. Velký zájem o zahrádkaření v minulých letech způsobil značné rozšíření zahrádkářských kolonií, které bohužel díky nekvalitní zástavbě působí v krajině většinou nepříznivě a rušivě ke krajinnému rázu.
34
MF Dnes, Východní Morava. 22.dubna 2006.
36
5.2.4. Obslužné plochy Ve Zlíně byla dříve převážná část obslužných ploch soustřeďována pouze do centra města, v rámci obytných zón šlo především o základní občanskou vybavenost. S příchodem supermarketů muselo město řešit otázku jejich umístění, neboť původní územní plán s něčím takovým nepočítal. Dostatečně velká volná plocha se tak našla pro vůbec první velkoplošný zlínský supermarket Kaufland mimo centrum města na Vršavě v roce 1999. Ještě o něco dříve vznikly menší prodejny Delvity na sídlišti Jižní Svahy a v budově Prioru v centru na Náměstí Práce. Ve stejném roce pak došlo k výstavbě supermarketu Terno na ploše 3 200m2 po pravé straně silnice I/49 ve směru na Otrokovice. O rok později bylo v těsném sousedství přistavěno OBI. Rok 2000 byl ve znamení výstavby hned několika velkých nákupních center. V prvé řadě šlo o Centro Zlín postavené na ploše 25 000m² v prostoru volných polí západně od Malenovic. Své prodejní místo tu kromě hlavního supermarketu Carrefour našlo i hobbycentrum BauMax a dalších 55 menších obchodů. Současně vznikali další menší supermarkety typu Lidl nebo Albert přímo v centru města a panoval tak všeobecný názor, že zlínský trh by mohl být už dostatečně nasycen. Brzy se však ukázalo, že tomu tak není a že poptávka stále stoupá. Svůj podíl na tom má i poměrně malá vzdálenost zlínských supermarketů od slovenských hranic, neboť Slováci se stávají čím dál častějšími zákazníky. V roce 2004 tak došlo k rozšíření stávajícího objektu Centra Zlín o Centro II na dalších 11 000m². Vznikly tak nově prodejny Aska, Takka a dalších asi 8 prodejen. Ve stejném roce došlo k dalšímu rozšíření souvislého pásu nákupního centra v západním směru o objekt Makra s prodejní plochou 6 000m². Přímo v centru města na Čepkově stálo už od konce 80. let torzo původně plánovaného obchodně-kulturního centra. Dlouhou dobu se městu nedařilo najít vhodného investora, který by dokázal chátrající objekt využít. Teprve v minulém roce tu na ploše téměř 7 000m² vzniklo nákupní centrum Čepkov s centrálním supermarketem Kaufland s
dalšími 40 menšími
obchody a kulturním sálem provozovaným městem. I když není zcela obvyklé stavět supermarkety v přímém dosahu centra a výrazně to komplikuje dopravní situaci ve městě, v tomto případě je toto řešení rozhodně lepší než budova, která na původním místě dělala Zlínu ostudu více jak 15 let. Kromě výše vyjmenovaných supermarketů a přímo centra města je za další obslužnou plochu možno považovat obě strany silnice I/49 ve směru na Otrokovice. Především jednotlivé automobilové značku tu rozšiřují síť svých prodejen. 37
5.3.Nejdůležitější problémy rozvoje města v současnosti
5.3.1. Dopravní dostupnost Za nejpalčivější problém rozvoje města v budoucnosti je všeobecně považována jeho špatná dopravní dostupnost. V měřítku celého kraje jde hlavně o fakt, že Zlínský kraj nemá ani kilometr dálnice, což už samo o sobě je značný problém, který je o to větší, že Zlínský kraj vznikl jako kraj pohraniční, s největší vzdáleností k hlavnímu městu. Sám Zlín se dlouhodobě potýká hlavně s nevýhodnou geografickou polohou města sevřeného v strmých svazích řeky Dřevnice, což neumožňuje výstavbu jakéhokoliv obchvatu obce. Důsledkem toho je, že jeden z hlavních tahů na Slovensko – silnice I/49 – prochází přímo centrem města a denně tudy projede více jak 30 000 automobilů. Na řešení tohoto problému se začalo pracovat už před více jak deseti lety. Vznikaly různé návrhy. Snad nejdéle a nejvážněji se diskutovalo o tzv. „pravobřežní komunikaci“, která by na západním konci napojovala na obchvat Otrokovic a odtud pokračovala po pravém břehu řeky Dřevnice. Překážka v podobě kopce Jižních Svahů byla řešena systémem tunelů, které by ústily ve východní části města v Prštném a dále do Želechovic, kde by silnice napojovala na stávající komunikaci ve směru do Vizovic. Tento projekt, o kterém se však do budoucna stále uvažuje, ztroskotal na příliš vysokých, technicky náročných požadavcích a tím i odpovídajících finančních nákladech. V současnosti dochází k realizaci již asi třicet let plánovaného rozšíření stávající komunikace I/49 z Otrokovic do Zlína. Současné dvouproudové silnici přibudou do roku 2008 další dva pruhy. Očekávaným výsledkem by měl být rychlejší a plynulejší průjezd centrem města bez kolon, které se v úseky mezi Malenovicemi a Zlínem pravidelně tvořily. V současné době je však vše teprve ve fázi terénních úprav a celková doba průjezdu městem se stále zvyšuje. Nevyřešení této kritické dopravní situace v reálné době bude mít za následek stále větší izolaci města a stagnaci a úpadek regionu v rámci celé republiky. 5.3.2. Areál Svitu Další velký otazník visí nad budoucností rozlehlého, více jak sedmdesáti hektarového areálu původně Baťovy továrny, později národního podniku Svit . Po krachu Svitu v devadesátých letech začala továrna chátrat. Areál jen pomalu obsazují podnikatelé a většina budov není příliš dobře udržovaná. Přitom potenciál tohoto areálu je obrovský. Už Baťa nechal tovární
38
budovy postavit tak, aby v případě potřeby nebyl problém proměnit skladiště v provoz na výrobu bot nebo třeba na kanceláře. Podle zlínské radnice je hlavní problém v nevyjasněných majetkových vztazích. „Na nemovitém majetku Svitu v areálu i mimo něj váznou několikanásobné zástavy. Proto není možné zahájit jednání o prodeji. A když nebudeme nemovitosti vlastnit, nemůžeme do nich ani investovat,“ uvedl zlínský radní Martin Janečka.35 Magistrát už ale rozhodl, že od České konsolidační agentury koupí asi pětinu akcií společnosti Svit a pohledávky za zhruba šest miliard korun, které po kdysi gigantické obuvnické firmě zůstaly. Z peněz Evropské unie by město rádo budovy modernizovalo a zvýšilo úroveň podmínek pro podnikání. Zatím zlínská radnice vlastní pouze jednu budovu, kterou nedávno začala za peníze od Unie přestavovat na Podnikatelské inovační centrum. To by mělo vybraným začínajícím firmám poskytovat po určitou dobu za zvýhodněných podmínek prostory pro lehkou výrobu, kanceláře či laboratoře. 5.3.3. Další obecné problémy Z dalších problémů a nevýhod, se kterými by se město mohlo do budoucnosti potýkat, bych chtěla jmenovat alespoň pár základních, které podle mě budou hrát v budoucnosti důležitou roli. Z těch, které nějakým způsobem souvisí s dopravní dostupností, to jsou hlavně: -
spádovost okolních okresů do jiných regionů, historická nekompaktnost kraje nízká úroveň spolupráce místních samospráv v regionu při řešení společných problémů rozdělení města na území izolovaná navzájem rušnými komunikacemi Zlín není sídlem významné instituce nadregionálního významu
Co se týče problémů v hospodářské sféře, považovala bych za nejvýznamnější následující problémy: -
-
35 36
oslabení příjmové stránky města snížením počtu obyvatele a úbytkem ekonomických aktivit po rozpadu velkých podniků není dosud zaplněna vzniklá mezera na trhu pracovních příležitostí nebyla dopředu vytvářena příprava na příchod investorů do regionu (tvorba a obnova průmyslových zón) ztráta konkurenceschopnosti v tradičních oborech, rozpad velkých podniků a tím také přerušení investičních činností v průmyslové oblasti migrace podnikatelských aktivit a obyvatel do příznivějších oblastí (Olomouc, Brno, Ostrava) - malá část obyvatel je zaměstnaná v oblasti služeb a správy (druhý nejnižší počet v ČR).36
MF Dnes, Východní Morava. 22.dubna 2006. www.mestozlin.cz/page/17878.skupina -pro strategicky -rozvoj
39
6. Výhled do budoucnosti Současný územní plán města Zlína pochází z roku 1998 a byl zpracován pro období do roku 2010. S jeho přípravou se však začalo již mnohem dříve a data použitá pro jeho zpracování pochází z SLDB v roce 1991. Od té doby se však mnoho v hospodářství i společnosti změnilo, vývoj se ubíral trochu jiným směrem než se předpokládalo a tak mnoho dnešních skutečností územnímu plánu rozhodně neodpovídá. V současnosti probíhají práce na tvorbě nového územního plánu platného zřejmě až od roku 2010. Jeho tvůrci by se chtěli poučit z některých nedostatků, které se v současném plánu nacházejí. Jedná se hlavně o následující problémy: „na lineární princip města v dlouhém úzkém údolí je násilně naroubováno radiální
půdorysné schéma, bez systému okružních komunikací, odvádějící
průjezdnou dopravu. Neosvědčil se ani princip tripolárního centra (nám. Práce, nám. Míru, Čepkov). Veřejný život v centru díky tomu ustoupil nadměrné automobilové dopravě. Nejsou efektivně využívány původní výrobní plochy a konečně nové obytné enklávy jsou situovány na rozhraní města a volné krajiny bez občanské vybavenosti a kvalitní dopravní vazby na centrum“.37 Z těchto důvodů bude zřejmě v budoucnosti nutné zastavit intenzivní obytnou výstavbu bez vybavenosti v okrajových částech města a soustředit se na řízenou urbanizaci západního pásu ve směru do Otrokovic. Mělo by dojít
k prolnutí ubytovacích možností, pracovních
příležitostí a vybavenosti a k posílení citového vztahu k místu bydliště. Podle lucemburského architekta Léona Kriera (jehož práce jsou součástí souboru doporučení EU) představuje vynucený pohyb předměstských obyvatel hrozbu jak pro město, tak i pro jeho okrajové části. Tento problém se dá podle něj zvládnout jen urbanizací předměstí a jeho transformací na soběstačné městské čtvrti nebo obce.38 Ve Zlíně by toho šlo využít konkrétně pro lokality v údolí Dřevnice jako jsou Lužkovice, Příluky, Prštné, Louky eventuálně Tečovice a Kvítkovice a prostory mezi nimi. Jedná se dnes většinou o venkovské oblasti s nízkou hustotou osídlení, které mají všechny znaky periferie. Jedním ze způsobů připojení tohoto území k centru je vyplnění územních proluk. Tyto souvislé volné plochy mají totiž většinou dobré předpoklady umožňující rozvoj místní vybavenosti, pro kterou není v katastrech místních obcí jinak místo (např. ZŠ, MŠ, knihovna, hřiště, bazén, hotel atd.).
37 38
www.mestozlin.cz/page/23499.uzemni-plan-5/ www.mestozlin.cz/page/23499.uzemni-plan-5/
40
Velmi specifický je prostor mezi Malenovicemi a Kvítkovicemi, protože tudy vede katastrální hranice mezi Zlínem a Otrokovicemi. Především pro Zlín je dnes tato čára problém. Zde se totiž stýkají dva územní plány, které spolu nekomunikují, přestože je to území, na kterém se v budoucnu obě města spojí. Obchvat Otrokovic způsobí, že se lokalita okolo komunikace stane komerčně neatraktivnějším prostorem aglomerace. Obě města se k němu dnes chovají jako ke své periférií, aniž by brali v potaz, že tak postupně vzniká souvislá, více než stotisícová aglomerace. Zastupitelstvo města Zlína na svém zasedání dne 1. dubna 2004 schválilo vizi budoucího rozvoje města ve znění: „Zlín je plnohodnotné evropské město“. Obsah vize charakterizují tyto obecné cíle: • • • •
• • •
39
„Statutární město Zlín se bude rozvíjet jako plnohodnotné administrativní a správní centrum Zlínského kraje, bude spolehlivým partnerem. Statutární město Zlín směřuje ke spokojenému životu obyvatel města i regionu, se zaměřením na vzdělání, kulturu a zdravý životní styl. Statutární město Zlín a celý region dosáhnou ekonomickou výkonnost a růst zaměstnanosti, zvláště kvalifikované pracovní síly. Zejména partnerství se vzdělávacími a odbornými institucemi a pracovišti podpoří stabilizaci a rozvoj malého a středního podnikání v oborech s vysokou přidanou hodnotou. Potenciál města a regionu bude využit pro rozvoj cestovního ruchu. Statutární město Zlín se bude podílet na projektech, zaměřených na zajištění dopravní dostupnosti města a regionu. Statutární město Zlín si zachová jedinečný charakter města v zeleni, bude chránit a rozvíjet kvalitu životního prostředí ve městě i celém regionu“.39
www.mestozlin.cz/page/17878.skupina-pro-strategicky-rozvoj 41
7. Závěr
Ve své práci jsem se pokusila zpracovat socioekonomický a hlavně urbanistický vývoj Zlína. Protože jsem se ve městě narodila a toto místo a jeho architektura se mi vždy líbila, bylo zpracovávání zadaného tématu pro mě velmi zajímavé. Přesto to bylo obtížnější, než jsem zpočátku očekávala. Zlínské architektuře a jeho historii je věnována celá řada odborných publikací. Většina z nich se však zaobírá pouze baťovskou érou a na pozdější dobu se tak trochu zapomíná. V dějinách města je to určitě nejzajímavější období, přesto si myslím, že Zlín se v této době nezasekl a že má před sebou ještě zajímavou budoucnost. Ustanovení města jako centra Zlínského kraje jen posílilo jeho pozice v rámci státu a přitáhlo do regionu nové investice. Bude se však napřed muset ještě vypořádat s několika překážkami. Tou nejpodstatnější je určitě již několikrát zmiňovaná špatná dopravní dostupnost. Podle mě se s vyřešením této otázky spousta dalších dnešních problému města vyřeší mnohem rychleji.
42
Seznam použité literatury
Činčová Yvona: Krásný pozdrav ze Zlína. Pohlednice z let 1998-1945. Muzeum JV Moravy, Zlín 2005. Hladíková Z: Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. LN, Praha 2005. Klepáč Jaroslav: Bombardování zlínských závodů. Svit, Zlín 1944. Magazín Zlín. Ročník IX, č. 1,6,7. MF Dnes Pokluda Z.: Sedm století zlínských dějin. Zlínské tiskárny, Zlín 1991. Retrospektivní lexikon obcí 1850-1970. Praha 1978. Zlín v proměnách času. Regulus, Zlín 2001. Zlínská architektura 1900-1950. Grafia a.s., Zlín 1993. Internetové zdroje: Český statistický úřad [online]. © 2006 [cit. 2006-05-15]. Dostupné z URL < http://www.czso.cz Zlínský kraj [online]. © 2005 [cit. 2006-05-06]. Dostupné z URL < http://www.kr-zlinsky.cz Ministerstvo dopravy [online]. © 2005 [cit. 2006-04-22]. Dostupné z URL < http://www.mdcr.cz Město Zlín [online]. © 2005 [cit. 2006-05-19]. Dostupné z URL < http://www.mestozlin.cz Ministerstvo pro místní rozvoj [online]. © 1996 - 2006 [cit. 2006-05-15]. Dostupné z URL < http://www.mmr.cz
Ministerstvo vnitra [online]. © 2005 [cit. 2006-05-13]. Dostupné z URL < http://www.mvcr.cz
Přílohy: Schéma územního plánu města Plán města Zlína Mapa největších zlínských supermarketů
43
