UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA Katedra geografie
Tomáš Novotný
TRADICE VERSUS KOMERCIALIZACE VENKOVSKÉHO PROSTORU VYŠKOVSKA
Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. RNDr. Marián Hálas, Ph.D. Olomouc 2010
0
Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracoval samostatně a že jsem uvedl veškeré použité zdroje informací. V Manerově, dne 27. 4. 2010
……………………… Podpis 1
Děkuji panu doc. RNDr. Mariánu Hálasovi, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce a za cenné informace.
2
3
4
OBSAH
1.
Úvod
8
2.
Zhodnocení literatury a zdrojů
9
3.
Vymezení a charakteristika mikriregionu Větrník
10
4.
Venkov
13
4.1.
Vymezení venkova
13
4.1.1.Rozhraní počtu obyvatel mezi venkovskými a městskými sídly
16
4.2.
Vývoj venkova po II. světové válce
17
4.3.
Změny způsobu života venkovské společnosti
19
4.4.
Funkce venkova
21
4.4.1. Problémy venkovského prostoru v mikroregionu Větrník
22
Typologie venkovského prostoru
23
4.5.1. Velikostní a polohová diferenciace
23
4.5.2. Sídelní typologie
24
4.5.3. Historicko-sociální typologie
24
4.5.4. Typologie vybavenosti obcí
25
4.5.
5.
Zvyky a tradice dodržované v obcích mikroregionu Větrník
26
6.
Novodobé tradice v obcích mikroregionu Větrník
36
7.
Kulturní a společenské akce v obcích mikroregionu Větrník
37
7.1.
Kulturní akce
37
7.2.
Společenské akce
38
8.
Sportovní akce a spolky v obcích mikroregionu Větrník
9.
Shrnutí jednotlivých zvyků a tradic, kulturních, společenských a
40
sportovních akcí v obcích mikroregionu Větrník
42
10.
Komercializace venkovského prostoru mikroregionu Větrník
43
11.
Architektura obcí mikroregionu Větrník
45
Závěr
48
5
Summary
49
Seznam použité literatury
50
PŘÍLOHA
6
1.
Úvod
Téma, Tradice versus komercializace venkovského prostoru Vyškovska, jsem si vybral z několika důvodů. První je ten, že sám pocházím z vesnice Bohdalice-Pavlovice, místní část Manerov nedaleko Vyškova a mám tedy k venkovskému prostoru bližší vztah. Obec Bohdalice-Pavlovice, Manerov je složena ze tří obcí, které jsou od sebe vzdáleny cca. 3 km. Na území této středně velké vesnice žije trvale asi 810 obyvatel. Bydlím v obci Manerov, která se nachází 6 km JV od okresního města Vyškov. Dalším důvodem jsou tradice na venkově. Jsem členem folklórního souboru Koštéř, který udržuje a obnovuje lidové tradice v Manerově , ale zdaleka nejen tam. A proto mě tohle téma ihned zaujalo. Obsahem mé bakalářské práce budou tedy tradice versus komercializace venkovského prostoru Vyškovska, konkrétně mikroregionu Větrník. V první části se zaměřím na charakteristiku a vymezení mého mikroregionu. Dále se budu zabývat venkovským prostorem a venkovem obecně, např.: jaké je jeho vymezení, jeho archaická podoba od druhé světové války, jaké jsou jeho funkce a jaká je typologizace venkovského prostoru. Dále se zaměřím na zvyky a tradice dodržované v jednotlivých obcích, společenské, kulturní a sportovní akce, vliv komercializace na venkovský prostor a na architekturu v obcích mikroregionu Větrník.
7
2.
Zhodnocení literatury a zdrojů
K napsání této bakalářské práce budou sloužit studie získané, jak z dotazníkového výzkumu se zástupci obcí mikroregionu Větrník nebo vlastních zkušeností pamětníků, tak i studie odborných publikací. V kapitole číslo 4 bylo především čerpáno ze dvou publikací, kterými byly Venkovský prostor a jeho oživení (Binek, J. 2007) a Venkov, typologie venkovského prostoru (Perlín, R. 2006). Z těchto publikací byly objasněny některé pojmy. Statistické údaje byly čerpány z internetových zdrojů, kterými byly především Český statistický úřad. Tyto údaje pak byly následně zpracovány a použity pro zhotovení tabulek a grafů, kde některé z nich byly ještě doplněny o vlastní výpočty. Dále byly pro sběr dat použity informace získané z internetových stránek jednotlivých obcí mikroregionu Větrník a z internetových stránek svazku obcí Větrník. Pro druhou část této bakalářské práce byly nezbytnou součástí informace získané z dotazníkového šetření a rozhovory s pamětníky z některých obcí. Pro zhotovené textové části bakalářské práce byl použit textový editor Microsoft Word a pro vyhotovení tabulek a grafů byl použit tabulkový editor Microsoft Excel. Pro tvorbu map byl použit program ArcMap. Všechny ostatní zdroje, ze kterých bylo čerpáno, budou uvedeny v kapitole Použitá literatura.
8
3.
Vymezení a charakteristika mikroregionu Větrník
Mikroregion Větrník, zahrnuje svazek osmero obcí s tradičním jihomoravským rázem. Do mikroregionu Větrník patří obce Rostěnice-Zvonovice, Bohdalice-Pavlovice, Dražovice, Kučerov, Lysovice, Hlubočany, Tučapy a Letonice, které se k tomuto svazku přidali koncem roku 2009. Mikroregion můžeme charakterizovat hliněnou architekturou, přírodními rezervacemi a cyklotrasami vedoucí jihomoravskou stepí. Nejstarší obec Rostěnice byla založena už ve 12. století. O dvě století později byla celá oblast osídlena německými kolonisty. Poměrně izolovaná německá komunita si uchovala své středobavorské nářečí, tradice a zvyky, užívala také vlastní lidový kroj. Podle základní typologie venkovského prostoru můžeme jednotlivé obce tohoto mikroregionu rozdělit podle velikosti a polohové diferenciace obcí. Tímto tématem se budu zabývat v kapitole 4.5.1. - Velikostní a polohová diferenciace. Dle tabulky velikostní typologie se v tomto mikroregionu vyskytují obce prvního a druhého stupně velikostní kategorie. Polohová diferenciace těchto obcí je založena na dopravní dostupnosti obcí mikroregionu Větrník. Všechny obce tohoto mikroregionu spadají do kategorie obcí s průměrnou dopravní polohou. Dopravní polohu jsem určil bodovací metodou, kdy jsem díky předem definovaných dopravních prvků přiřazoval body obcím, které jej splňovaly.
Tab.1: Zařazení obcí mikroregionu Větrník do velikostních kategorií Velikostní kategorie 200 - 499 500 - 999
obce mikroregionu Větrník Kučerov, Rostěnice-Zvonovice, Lysovice, Bohdalice-Pavlovice, Hlubočany, Tučapy, Dražovice, Letonice
Pramen: Český statistický úřad
9
Tab.2: Zařazení obcí mikroregionu Větrník do polohových kategorií
Obec
Počet bodů
Polohová kategorie
Bohdalice-Pavlovice
5
Obec s průměrnou dopravní polohou
Kučerov
4
Obec s průměrnou dopravní polohou
Hlubočany
3
Obec s průměrnou dopravní polohou
Rostěnice-Zvonovice
5
Obec s průměrnou dopravní polohou
Lysovice
3
Obec s průměrnou dopravní polohou
Tučapy
4
Obec s průměrnou dopravní polohou
Dražovice
5
Obec s průměrnou dopravní polohou
Letonice
5
Obec s průměrnou dopravní polohou
Pramen: Binek, Jan. Venkovský prostor a jeho oživení. 1. vydání. Brno: Georgetown, 2007: vlastní výpočty
Tab.3: Stručný přehled kritérií bodování Typ infrastruktury
Silnice
Železnice
Dopravní kritérium
Body
vzdálenost intravilánu obce od sjezdu z D/R do 5,0 km vzdálenost intravilánu obce od sjezdu z D/R v rozmezí 5,5 - 10,0 km vzdálenost intravilánu obce od sjezdu z D/R v rozmezí 10,5 - 15,0 km průjezd silnice první třídy intravilánem obce vzdálenost intravilánu obce od silnice I. Třídy do 5,0 km vzdálenost intravilánu obce od silnice I. Třídy v rozmezí 5,5 - 10,0 km průjezd silnice druhé třídy intravilánem obce průjezd národního koridoru průjezd celostátní dráhy průjezd regionální dráhy průjezd dráhy s více dopravními kolejemi (dvou a vícekolejné dráhy)
5 3 1 4 2 1 1 1 2 1 1
průjezd elektrizované dráhy
1
Pramen: Binek, Jan. Venkovský prostor a jeho oživení. 1. vydání. Brno: Georgetown, 2007, str. 106. 10
Tab.4: Zařazení obcí do polohových kategorií Polohové kategorie
Počet bodů
A
Zázemí měst
—
B
Obce s velmi dobrou dopravní polohou
6 a více
C
Obce s průměrnou dopravní polohou
3 až 5
D
Obce se špatnou dopravní polohou
méně než 3
Pramen: Binek, Jan. Venkovský prostor a jeho oživení. 1. vydání. Brno: Georgetown, 2007, str. 107.
11
4.
Venkov
4.1.
Vymezení venkova Pojem venkov je velice široký a existuje celá řada definic a přístupů vymezení
venkova, které jej vystihují. Každý přístup je však omezen na několik málo hledisek. Záleží tedy na tom, k jakým účelům se chystáme vymezení použít. Může se jednat o účely např.: demografické, urbanistické, geografické a jiné. Venkovský prostor, také někdy zjednodušeně označovaný jako venkov, je území, tvořeným mozaikou sídel a krajiny mezi nimi. Za venkov tedy můžeme považovat vše, co není městem.(Binek, J. 2007, str. 19.). Obecně lze venkov také definovat jako prostor, který zahrnuje jak krajinu, tak i venkovská sídla. (Perlín, R. 2006, str. 2.). Pojem zahrnuje jak nezastavěné území, tak i zastavěné území malých sídel – vesnic. K pozitivním charakteristikám venkovského prostoru patří zejména atraktivita pro bydlení, pro trávení volného času a rekreaci, kvalita životního prostředí, kulturní krajina apod.
Existují dva druhy přístupů k vymezení venkovského prostoru. První, který se zaměřuje spíše na jednu či pouze několik charakteristik a je často využívaný pro potřebu regionální politiky, je přístup spíše technický. A druhý vycházející z komplexního pohledu na území, který zkoumá nejen kvantitativní, ale i kvalitativní znaky sídelní, hospodářské, sociální a krajinné oblasti. Klasickým příkladem prvního typu jsou definice využívající jako kritérium: -
hustotu zalidnění
-
absolutní počet obyvatel
Definice, využívající jako kritérium hustotu zalidnění je definice vytvořená OECD. Označuje za venkovské oblasti ty, jejichž hustota zalidnění je nižší než 150 obyvatel/km2. Hustotou zalidnění chápeme jako počet obyvatel vztažený k jednotce prostoru, zpravidla k 1 km2.
12
Definice rozlišuje tři základní kategorie na úrovni regionu podle podílu obyvatelstva regionu žacího ve venkovských obcích na: -
výrazně venkovské oblasti s více než 50% obyvatelstva žacího ve venkovských obcích
-
venkovské oblasti s 15 – 50% podílem obyvatelstva žacího ve venkovských obcích
-
výrazně městské oblasti s méně než 15% obyvateli žijícími ve venkovských obcích
Pro Českou republiku byla hraniční hodnota hustoty zalidnění snížena na 100 obyvatel/km2.
Druhá definice využívá vedle kritéria hustoty zalidnění také absolutní počet obyvatel a rozděluje regiony do tří kategorií dle získaných údajů o stupních urbanizace: -
hustě obytné zóny s hustotou zalidnění nad 500 obyvatel/km2 a počtem obyvatel alespoň 50 000
-
přechodné zóny s hustotou zalidnění větší než 100 obyvatel/km2 a počtem obyvatel alespoň 50 000, které nespadají do první kategorie
-
řídce obydlené zóny, které zahrnují všechny ostatní obce a seskupení obcí, které nesplňují výše uvedená kritéria (Binek, J. 2007, str. 21.).
Druhý přístup vymezení venkovského prostoru vede ke vzniku různého množství definic, z nichž většina obsahuje těžce uchopitelné prvky a zařazení venkova dle těchto prvků by vedlo k vymezení roztříštěné mozaiky území.
Jednotlivé nástroje vymezující venkovská sídla z následujících hledisek: I.) urbanistické – venkovské sídlo je vymezeno jako sídlo s typickou urbanistickou strukturou nízkopodlažní zástavby s vysokým podílem rodinných domů s málo vyvinutou uliční sítí s dominantním prostorem návsi jako společenského a kulturního centra sídla a vysokým podílem zeleně v sídle. II.) architektonické – venkovské sídlo je vymezeno jako sídlo s dominancí nízkopodlažní zástavby v individuálních rodinných domech, které nemají vybudován parter (přízemí) určený k obchodní činnosti nebo ke službám. Venkovský dům je doplněn rozsáhlejším hospodářským zázemím, které sloužilo původně pro zemědělskou prvovýrobu (chlévy, stáje) v současnosti slouží k zabezpečení provozu domu. Pro tradiční venkovský dům je typické vymezení dvora a zahrady s výrazně oddělenými funkcemi. 13
III.) sociální – venkovské sídlo je takové sídlo, kde existují mnohem užší sociální kontakty mezi jednotlivými obyvateli sídla, kde existuje dlouhodobá neformální sociální kontrola a participace. IV.) ekonomické – venkovské sídlo je takové sídlo, kde dominantní nebo rozhodující činností je zemědělství a primární výroba potravin a kde významný podíl ekonomicky aktivních osob vyjíždí do zaměstnání mimo toto sídlo. V.) historické – sídlo, které v minulosti získalo městská práva, je městem, ostatní sídla jsou vesnicemi. Městem by tedy byli i sídla jako Rabštejn nad Střelou s 26 obyvateli, který v současnosti nemá ani statut obce. VI.) administrativní – městy jsou ty obce, které stát jako města definuje a která mají právo používat městská práva a městský znak. Toto označení nově propůjčuje městům předseda Poslanecké sněmovny a nemá žádný administrativní nebo jiný význam. Jeho jediný význam je prestižní. VII.) statistické – venkovské sídlo je takové sídlo, které má méně než konvečně stanovený počet obyvatel. (Perlín, R. 2006, str. 3.)
14
4.1.1. Rozhraní počtu obyvatel mezi venkovskými a městskými sídly V ČR se pro hranici venkovských sídel, která nepochybně vymezuje venkovské sídlo (obec), používá hranice 2000 obyvatel. Přitom víme, že existují i sídla s počtem obyvatel více než 2000 a mají při tom venkovský charakter a na druhou stranu jsou sídla s, která mají méně než 2000 obyvatel, ale jejich urbanistická struktura, architektura jednotlivých domů nebo třeba struktura ekonomických činností je spíše městská než venkovská. Města s počtem obyvatel nad 10 000 jsou nepochybně považována za města. Sídla mezi 2000 a 10 000 obyvatel jsou často definovány účelově podle potřeby jednotlivých autorů. (Perlín, R. 2006, str. 3.). Hranice 2000 obyvatel je stanovena pro typicky českou strukturu osídlení. V některých evropských státech je tato hranice nastavena až na 5000 obyvatel.
Rozčlenění sídel, které pochází z dob Rakouska-Uherska je rozčlenění na města, městyse a venkovské obce. Autoři Jureček a Kozák (1952) podávají návrh na novou klasifikaci sídel, resp. obcí Československa na: -
městské obce – obce s 5000 (v určitých případech také s 2000) a více obyvateli,
-
lázeňské obce – obce které měly 0,20% obyvatel,
-
dělnické obce – obce s 500 a více obyvateli a současně 65% a více ekonomicky, aktivních musí pracovat mimo zemědělství,
-
venkovské obce – ostatní obce (Kubeš, J. 2000, str. 39.– 40.).
15
4.2.
Vývoj venkova po II. světové válce Vývoj českého venkova v období těsně před II. světovou válkou byl
srovnatelný s podobnými územími za hranicemi republiky. Pro český venkov byla charakteristická stabilní zemědělská výroba a existoval zde velmi silný vztah k půdě, jako k základnímu atributu bohatství, který představoval majetek. Také zde platilo jasné sociální rozvrstvení venkovské společnosti. Lidé tu žili v malých sídlech a měli jasně rozdělené role. Odsun Čechů ze Sudet 1938 Po předání Sudet v říjnu 1938 nastal první výrazný zásah do českého venkova, kdy lidé žijící v tomto území ho museli opustit. Tento odsun postihl jen malý počet obyvatel, protože zde žilo převážně německé obyvatelstvo. Poprvé došlo k tomu, že na základě politického rozhodnutí byl venkovským obyvatelům jednotlivých vesnic české národnosti zabaven jejich historický majetek a především zemědělská půda, která tvořila historický a dědičný majetek a na kterém se zakládala společenská prestiž jednotlivých rodů. (Perlín, R. 2006, str. 7.) Odsun Němců z pohraničí 1946 – 1947 Mnohem razantnějším zásahem do celé stability venkovského osídlení a celé venkovské krajiny byl odsun Němců ze Sudet po II. světové válce. Stejně tak jako první byl i tento odsun vyvolán politickým rozhodnutím a obyvatelé, kterých se toto rozhodnutí dotýkalo, neměli možnost nějak vzdorovat. Odsun postihl asi 1/3 území Česka a týkal se asi 2,5 mil. – 3,5 mil. Obyvatel, kteří byli německé národnosti. Došlo tak k totálnímu propadu zemědělství, průmyslové výroby, ke ztrátě kulturní a sociální kontinuity vývoje spolupráce Čechů a Němců a k trvalému poklesu počtu obyvatel. Snahy o urychlené dosídlení těchto oblastí nebyly nikdy úplné. Kolektivizace 1948 – 1953 Další významnou změnou do života venkovského obyvatelstva byla myšlenka kolektivizace a společného družstevního hospodářství. Idea kolektivizace a združstevnění zemědělské výroby začala být prosazována v roce 1948 a to na celém českém venkově. Idea vycházela z oprávněného předpokladu, že na větších zemědělských pozemcích lze dosáhnout vyšší produktivity práce. Kolektivizace byla prováděna na základě politického zadání a byla prosazována velmi razantními postupy vůči všem, kteří nechtěli vstupovat do takto vzniklých družstev. Idea byla úspěšná, co se týče ekonomických ukazatelů. Ve velmi krátkém období se 16
podařilo scelit jednotlivé pole a díky masivně uplatněné technice se podařilo i velmi rychle zvýšit produktivitu práce na venkově. Kolektivizace však neslavila úspěch v oblasti sociální struktury. Socializace venkova 1952 – 1970 V tomto období dochází k postupné stabilizaci sociálních a ekonomických vztahů na vesnici. Jednotliví sedláci se vracejí na své statky a družstva postupně stabilizují zemědělskou činnost. Zemědělská výroba se dostává pod plnou kontrolu státu. Mladší ročníky odcházejí do měst, kde se prosazují v odvětví těžkého průmyslu i strojírenství. Při velmi rychlé industrializaci venkova se začíná prosazovat heslo : „ Přiblížení venkova městu“, které vychází z naprosto mylné úvahy o nutnosti unifikace životního stylu na venkově a ve městě a s jakési nadřazenosti životního stylu nebo životních podmínek ve městech. Tato politika přinesla na venkov celou řadu nevhodných nebo neústrojných způsobů chování. Nevhodné architektonické vzory a nevhodné stavební nebo architektonické a urbanistické postupy. (Perlín, R. 2006, str. 8.-9.)
Kolektivizace a rekreace 1970 V 70. a 80. letech se vyskytují dva působící trendy. Jsou to narůstající procesy, které vedou ke koncentraci jednotlivých aktivit do velmi omezené skupiny sídel a dochází k prosazování intenzivnějšího využití rekreačních objektů v nejmenších sídlech, dokonce i v nových sídelních lokalitách. Vznikají velké zemědělské závody, které ztratily všechny znaky družstev vlastníků. Vznikají také kulturní domy a nákupní střediska, což vede ke ztrátě drobných provozoven obchodů a restaurací z malých vesnic a tím dochází ke ztrátě ekonomického, ale hlavně sociálního významu vesnic. Jednotlivé investiční akce jako např.: výstavba vodovodu a kanalizací, výstavba bytových domů, restaurací, škol apod. jsou soustředěny do velkých vesnic. Prosazuje se i fenomén chataření a chalupaření. Jsou to jediné aktivity, které jsou povoleny státem a díky nimž si občan může realizovat své plány a zájmy. Tyto víkendové rekreace lze rozdělit do dvou typů. Chataření, které se koncentruje do blízkosti velkých měst nebo chatových osad. A chalupaření v nejmenších vesnicích využívající postupně uvolněné domy.
17
4.3.
Změny způsobu života venkovské společnosti Již od dob dávno minulých bylo pro vývoj společnosti charakteristické ostré
rozhraní mezi městem a venkovem. Pro oddělení těchto dvou rozdílných společností sloužily hradby středověkých měst, kdy uvnitř hradeb byla koncentrována veškerá rozhodovací a donucovací moc, obchod, specializovaná výroba a specializované služby. Lidé žijící mimo město se živili zemědělstvím. Městské hradby tedy oddělovaly venkovskou krajinu s poli, lesy a venkovskými sídly od hustě zastavěné plochy měst. Chápeme-li venkov jako zemědělsky využívanou krajinu se sídly, která jsou domovem lidí, kteří tuto kulturní krajinu vytvářejí a udržují, potom je možné konec předmoderní doby považovat za vrcholné období v historii českého venkova. (Binek, J. 2007, str. 13.) V tomto období, které je ohraničeno napoleonskými válkami a Vestfálským mírem, tvořil venkov téměř celé území českých zemí. Ve městech, která měla dosud středověký půdorys, žila jen relativně malá část obyvatel, která nepřesahovala desetinu populace. Mezi hlavní historicky největší změny ve způsobu života venkovské společnosti patří beze všeho přeměna agrární (tradiční) společnosti na společnost industriální (moderní). Symbolem této přeměny byla průmyslová revoluce a změny zasáhly všechny oblasti lidského života i krajinu, v níž společnost žije. Proces industrializace v českých zemích souvisel s procesem zvyšování územní koncentrace obyvatel a procesem urbanizace, který začíná dlouhodobým zvyšováním podílu městského obyvatelstva. Podíl městského obyvatelstva se však dlouhodobě neměnil a zůstával velmi nízký. Teprve až v moderní době bylo zaznamenáno zvyšování populačního významu měst. Součástí modernizace, tedy procesu přeměny agrární společnosti na společnost industriální je vedle industrializace a urbanizace také i demografický přechod. Venkov se v období modernizace společnosti stává jakýmsi „zbytkovým prostorem“. Do měst se koncentruje stále více obyvatel, ale také výroba a školy. A na venkově tedy zůstává méně vzdělané obyvatelstvo, které se věnuje zemědělství. Tito obyvatelé jsou jako dříve závislí na službách a obchodu ve městech. Demografický přechod proběhl dříve ve městech než na venkově. Vyšší přirozený přírůstek venkovského obyvatelstva v pozdějších fázích demografického přechodu dlouho dokázal nahradit populační ztrátu vyvolanou emigrací do měst. Po ukončení demografického přechodu na venkově však v řadě regionů a sídel začalo docházet nejen ke snižování podílu venkovského obyvatelstva, ale i ke snižování jeho absolutního počtu. (Binek, J. 2007, str. 14.) 18
Ve druhé polovině 19. století a první polovině 20. století se v českých zemích rychle zvyšoval podíl obyvatelstva. Většina obyvatel však nadále žila a pracovala stále na venkově. Zdrojem
celkového
populačního
růstu
byl
vysoký
přirozený
přírůstek
v období
demografického přechodu a migrace obyvatelstva z venkova do měst měla za následek rychlý růst měst, která poskytovala stále více pracovních příležitostí. A to byl hlavní důvod stěhování venkovského obyvatelstva do měst. Růst se týkal především větších měst. V období „sociální modernizace“ vývoje venkova docházelo k prohlubování polarity mezi okresními městy a jejich venkovským zázemím. Po ukončení demografického přechodu nemohl již přirozený přírůstek kompenzovat migrační ztrátu a počet venkovského obyvatelstva se začal snižovat. K tomu přispělo i vyhnání Němců a dosídlení pohraničí. (viz. předcházejicí kapitola) Dalším přechodem je označován přechod od industriální k postindustriální společnosti nebo od modernity k postmodernitě. Tento přechod začal v uplynulých deseti letech a v současnosti stále trvá. Pro vývoj venkova v postindustriální společnosti jsou charakteristické především změny sídelního systému, také označovány jako přechod od extenzivní k intenzivní fázi urbanizace. Podíl obyvatel žijících ve městech se již dále nezvyšuje a převažuje tedy oboustranná migrace jak do měst, tak i na venkov. Díky specializací částí sídelního systému a jejich intenzivnějšího funkčního propojení dochází k stírání hranic mezi městem a venkovem, které se stávají už jen historií. V postindustriální společnosti dochází ke stěhování bohatších lidí do venkovského prostředí. Lidé odcházejí z měst na venkov za vidinou lepší životní úrovně. Významný rozdíl mezi městem a venkovem je tak v této společnosti zastiňován rozdílem mezi metropolitními oblastmi a jejich komunikačními spojnicemi na jedné straně a ostatním územím na straně druhé. Během moderní doby došlo k tomu, že většina obyvatel z hospodářsky vyspělých zemí (včetně ČR) se přesunula z venkova do měst. Život ve městech se pro tyto obyvatele stal nezbytností a už není jen atraktivním cílem. Lidé se postupem času začali obracet k venkovu jako k místu rekreace a k estetickému ideálu. Možná na tomto zájmu má vliv i starodávná potřeba pobytu ve venkovském prostředí nebo i nutnost práce s půdou. Hlavními projevy oživení zájmu o venkov je tedy chalupaření a venkovská turistika. Současný stav venkovského osídlení a venkovského prostoru je výsledkem dlouhodobého působení řady procesů a vlivů. (Binek, J. 2007, str. 18.)
19
4.4.
Funkce venkova
Venkov, jak jej vidíme dnes, se formoval a vyvíjel po dlouhá staletí a jeho původně zemědělská funkce se rozšířila na velkou variabilitu funkcí. V minulosti znamenalo zemědělství jediný zdroj potravy nejen pro samotné venkovské obyvatelstvo, ale i pro obyvatelstvo městské, kam se potraviny vypěstované na venkově dovážely. O svou dominantní zemědělskou funkci přišel venkov s nástupem průmyslové revoluce v 19. století.
První polovinu 20. století můžeme charakterizovat jako období aktivní spolkové činnosti, kdy na vesnicích vznikaly různé spolky, které měly buď sportovní zaměření (Sokol) nebo osvětové a národnostní zaměření (Beseda, Osvětové spolky). V této době vznikaly i první spolky dobrovolných hasičů. (Perlín, R. 2006, str. 5.) Venkov dnes představuje prostředí bohaté na přírodní zdroje, zvyky a kulturní tradice, je nositelem stále významnější role odpočinku a využívání volného času. (Majerová, V. 2003, str. 156.) Rekreace je další významnou funkcí venkova. Některé obce jsou na rekreaci přímo závislé především díky příjmů, které z ní plynou. Důležitou roli zde také hraje geografická poloha obce vyskytující se např.: poblíž nějaké vodní nádrže, krajinné zajímavosti, horského masivu nebo jiného turisticky zajímavého místa. V poslední době rozšířeným trendem městského obyvatelstva je mít na venkově chatu či chalupu, kde je možno si odpočinout od každodenního městského shonu. Zvyky a kulturní tradice představují také jednu z hlavních funkcí venkova. Jedná se o odkaz minulých generací, který nám zachovali a který se v mnoha vesnicích udržuje i nadále. Tohle téma bude podrobněji vylíčeno v kapitole „Zvyky a tradice v mikroregionu Větrník“. V neposlední řadě plní venkov i funkci ekonomickou, která se týká především podnikatelů, výrobních společností a také českých a zahraničních investorů. Pro ty všechny je venkovský prostor ideálním místem pro investování do výrobní sféry a to z důvodů levné pracovní síly oproti městu a levným pozemkům.
20
4.4.1. Problémy venkovského prostoru v mikroregionu Větrník Venkovský prostor se potýká s celou řadou problémů, jejichž identifikace je velice důležitá pro zlepšení situace jednotlivých obcí. Stejně tak je důležité zjistit stupeň závažnosti jednotlivých problémů. Pro zjištění závažnosti některých nejčastějších problémů jsem provedl dotazníkové šetření se zástupci jednotlivých obcí v mikroregionu Větrník. Následující graf ukazuje nejvýznamnější problémy a jejich stupeň závažnosti.
Graf. 1: Problémy venkovských obcí v mikroregionu Větrník Podíl z celkového počtu obcí (%)
Zdroj: Dotazníkové šetření v obcích mikroregionu Větrník, k 26. 3. 2010, vlastní výpočty Nejzávažnějším problémem obcí v mikroregionu Větrník dle dotazníkového šetření byl nezájem obyvatel o dění v obci, který představoval až 70 % z celkového počtu obcí. Důvodem tak vysoké závažnosti tohoto problému může být dle mého názoru moderní doba, ve které právě žijeme, nové generace vyrůstající v „počítačovém“ světě, které nemají o dění v obci příliš velký zájem a v neposlední řadě i stále větší pracovní zaneprázdněnost. Druhým největším problémem je nedostatek pozemků pro výstavbu. Tento problém postihuje 65 % dotazovaných obcí. Nedostatek pozemků pro výstavbu je dán tím, že některé obce se nachází v historické oblasti nebo, že pozemky v okolí obce jsou v jiném vlastnictví. Více než 62 % obcí mikroregionu Větrník považuje za třetí největší problém nedostatek pracovních příležitostí. Tento problém spolu se špatnou finanční situací není však závislý na velikosti obce. Některé obce se nachází v blízkosti větších měst, které představují
21
pro jejich obyvatele lepší pracovní příležitosti. A naopak s rostoucí vzdáleností od velkých městských center těchto příležitostí ubývá. Za zlepšení dopravní dostupnosti obcí mikroregionu Větrník stojí zavedení integrovaného dopravního systému jihomoravského kraje. A neprovedené komplexní pozemkové úpravy jsou důsledkem špatné finanční situace jednotlivých obcí.
4.5.
Typologie venkovského prostoru
Důležitým bodem k poznání a analýze venkovského prostoru je jeho typologizace. Určení účelové struktury venkova je velmi důležité pro řešení celé řady jeho problémů. Typologizaci tvoří celá řada profesí a každá z nich se zajímá o tu diferenci, která je pro ně důležitá. Studiem komplexních systémů, jakož je i venkovský prostor spojující složku společensko-hospodářskou s přírodní sférou, se zabývá celá řada odborníků z nejrůznějších oborů, což vyžaduje úzkou spolupráci mezi sebou. Tato spolupráce vede ke konfrontaci odlišných přístupů, k jinému chápání pozorovaných jevů, používání rozdílné metodologie a terminologie, a tím i k hledání společného jazyka. Cílem typologizace venkovského prostoru je vytvořit nějaký soubor pohledů na venkovský prostor.
4.5.1. Velikostní a polohová diferenciace Základní typologie venkovského prostoru je založena na velikostní a polohové diferenciaci obcí. Polohová diferenciace je postavena na dopravní poloze obcí. Tato typologie se týká pouze jednoho komplexu, protože kombinace velikosti a polohy je důležitá pro analýzu venkovského prostoru. Co se týká velikostní typologie, zařazujeme obce podle počtu obyvatel v obci ke konci daného roku. Zvláštní kategorii představují obce s počtem obyvatel nad 2000, které nemají statut města.
22
Polohová typologie je založena podle dopravní dostupnosti. Metodika tohoto přístupu je obsažena v kapitole 3. Tab.5: Velikostní a polohová typologie
1 2 3 4 5
Velikostní kategorie 0 - 199 200 - 499 500 - 999 1000 - 1999 2000 - 2999
A B C D
Polohová kategorie Zázemí měst Obec s velmi dobrou dopravní polohou Obec s průměrnou dopravní polohou Obec se špatnou dopravní polohou
Pramen: Binek, Jan. Venkovský prostor a jeho oživení. 1. vydání. Brno: Georgetown, 2007, str. 24.
4.5.2. Sídelní typologie Sídelní typologie vychází z polohy obcí v sídelní struktuře, tj. z polohy obcí vůči urbanizovaným územím a urbanizačním osám. Rozlišujeme pět sídelních kategorií s různými předpoklady pro rozvoj: -
sídla v suburbánním území jádra,
-
sídla na hlavních urbanizačních osách,
-
sídla na vedlejších urbanizačních osách,
-
sídla mimo urbanizační osy,
-
sídla v marginálním území. (Binek, J. 2007, str. 25)
4.5.3. Historicko-sociální typologie V českém venkovském prostoru existuje několik základních typů venkovského osídlení, která jsou vymezena na základě historických, sociálních, ekonomických a fyzickogeografických kritérií: (Perlín, R. 2006, str. 26.) -
suburbánní zóna,
-
venkov v bohatých zemědělských oblastech,
-
severní (bohaté) Sudety,
-
jižní (chudé) Sudety,
-
vnitřní periferie,
-
moravsko-slovenské pomezí. 23
4.5.4. Typologie vybavenosti obcí Vybavenost obcí je důležitá z hlediska kvality života na venkově. Tahle typologie je založena na existenci základních sociálních a ekonomických služeb v obci.(Binek, J. 2007 str. 26 – 27) Podle občanské vybavenosti rozlišujeme čtyři kategorie: 1) Bohatá – obec má základní i mateřskou školu, lékaře, více obchodů, knihovnu a další vybavenost. 2) Základní – obec má základní školu, lékaře a alespoň jeden obchod. 3) Malá – obec má pouze obchod a školu s prvním stupněm nebo lékaře, který dojíždí pouze některé dny v týdnu. 4) Žádná – obec nemá žádný ze základních prvků vybavenosti (škola, lékař, obchod).
24
5.
Zvyky a tradice dodržované v obcích mikroregionu Větrník
Tři králové Tento svátek patří do kategorie křesťanských a slaví se v den slavnosti Narození Páně, kdy tři mudrci přišli navštívit krátce po narození Ježíše v Betlémě a jako dary mu přinesli kadidlo, zlato a myrhu. Dle bible není patrné, kolik jich vlastně bylo. I jména Kašpar, Melichar a Baltazar jim byla přidělena až podle středověké legendy. Svátek tří králů se slaví šestého ledna a je to 12. den Vánoc. Symbolizuje nám jejich zakončení nebo vyvrcholení. Hlavní náplní tohoto svátku je upomínat na okamžik, kde se Kristus zjevuje všem. V dnešní době se tento den připomínáme tím, že na Tři krále chodí po obci tří členné skupiny dětí s doprovodem dospělého. Děti jsou převlečeny za tři mudrce z východu, chodí od domu k domu, zpívají a vybírají peníze v rámci charitativní tříkrálové sbírky. Na dveře každého domu kde byly obdarovány, napíší nápis K+M+B+. Tento nápis se píše jako symbol požehnání. Jednotlivé písmena značí iniciály jednotlivých mudrců a křížky mezi nimi nepředstavují žádná znaménka „plus“, jak si někteří lidé myslí, ale symbolizují Nejsvatější Trojici (tj. Otce, Syna a Ducha Svatého). Děti za poslední křížek ještě píší letopočet, jako požehnání po celý rok.
Masopust Za masopust neboli nářečně ostatky se dříve označovalo období od Tří králů do Popeleční středy. Dnes se tohle období slaví jako ukončení zimních radovánek, které trvají od Vánoc do Popeleční středy. Je to tedy taková poslední velká veselice před začátkem masopustního období, které začíná Popeleční středou a končí až Velikonocemi. Ostatky se slaví téměř v celém mikroregionu Větrník. Neslaví se však v obcích Lysovice a Rostěnice – Zvonovice. V obcích, kde se ostatky dodržují, se mezi sebou nějak neliší a probíhají všude podobně. K slavnosti neodmyslitelně patří průvod masek, který obchází s muzikou vesnici. Tohoto obřadu se může zúčastnit každý dospělý převlečený za jakoukoli masku či za jiné specifické ustrojení. Průvod chodí po vesnici od domu k domu, kde bývá pohoštěn slivovicí, koblihy nebo jinými pochutinami a vybírá přitom dobrovolné příspěvky. Také bývá obdarován do košíku slivovicí, na ocelovou šavli se napichuje slanina a další uzené, které se nakonec společně zkonzumují při večerním posezení v hospodě nebo při muzice.
25
V obcích Bohdalice-Pavlovice, Manerov se ostatková zábava koná den před průvodem a tudíž jsou ostatky rozděleny do dvou dnů. Podobně to mají i v Dražovicích, kde zaleží na tom, kde slavnost organizuje. Každým rokem se tam v organizaci střídá TJ, která zábavu a průvod masek rovněž rozdělí do dvou dnů, a SDH mající průvod masek po obci a nato večerní zábavu.
5. neděle postní Pátá neděle postní, lidově označovaná jako smrtná neděle patří mezi křesťanské svátky, které se slaví pouze v jedné obci mikroregionu Větrník a to v Manerově. Postní doba či doba půstu je období přípravy na Velikonoce. Podle dávných tradic by měl člověk pracovat na proměně a obnově svého života, obnovit autentické vztahy, obnovovat dialogy s druhými, odpočinout si a navracet se k tomu, co činí život křesťana křesťanským. V obci Manerov chodí na smrtnou neděli mladé dívky ve věku asi do 12 let s ozdobenými větvičkami smrku připevněnými na dřevěné tyči. Dívky chodí se zpěvem od domu k domu a obdrží vždy sladkou nadílku.
Velikonoce Velikonoce patří k největším svátkům křesťanů spojených se smrtí a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pro věřící to jsou svátky vykoupení a svátky naděje. Výchozím bodem tohoto obřadního cyklu křesťanství je biblická zvěst o ukřižování, smrti a zmrtvýchvstání Spasitele Ježíše Krista. I název velikonoce vznikl podle veliké noci, kterou byla označena noc, po níž vstal Ježíš z mrtvých. Příprava ba Velikonoce probíhá už 40 dní předem na Popeleční středu. V tento den křesťané při mši svaté dostávají na čelo posvěcený popel (tzv. popelec), který všem připomíná: „Prach jsi a v prach se obrátíš“. Těchto šest neděl znamená dobu pokání, půstu a zákaz konání jakýchkoli zábav a muziky. Velikonoční Svatý týden začíná šestou nedělí postní neboli květnou nedělí. V tento den se v kostele světí jívové větvičky tzv. kočičky. Posvěcené kočičky se potom věšely v domě na kříž nebo svatý obrázek a měly přinášet obyvatelům domu zdraví a štěstí po celý rok. Tento zvyk se v mikroregionu Větrník už moc často nevyskytuje, výjimku tvoří jen malé množství katolických rodin. Květnou nedělí tedy začíná tzv. pašijový týden. Tento název vznikl od tzv. pašijí, což jsou příběhy z Nového zákona o Ježíši Kristu a o jeho skutcích a činech před jeho smrtí. Těžiště velikonoc připadá tedy na tři dny, a to Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu.
26
Velikonoce nejsou v kalendáři poutány k jednomu datu, ale nastávají vždy po prvním jarním úplňku.
Zelený čtvrtek Na Zelený čtvrtek v obcích nezvoní žádné zvony po dobu tří dnů, protože všechny zvony v tento den odlétají do Říma. Tyto tři dny má zvonění zvonů nahradit klapání a řehtání, kdy chlapci ve věku do 15 let obchází s různými klapačkami a řehtačkami vesnici čtyřikrát za den, a to vždy v šest hodin ráno, v pravé poledne, ve tři hodiny odpoledne a v šest hodin večer. Přitom se musí klapači zastavit u každého křížku a kapličky, kde se pomodlí a nakonec společně odříkají různé říkanky jako např.: „My klekání zvoníme, tím památku činíme, že Kristus Pán pro nás trpěl a na kříži pro nás lpěl, pro smrt hořkou podstoupil, by nás hříšné vykoupil, všechny naše nepravosti, ráčil bůh na sebe vzít, klekání zvoníme, Jidáše honíme, cos Jidáši, cos učinil, že jsi svého mistra, židům prozradil, oni ho jali, ukřižovali, na Veliký pátek, do hrobu ho dali, na Bílou sobotu, poradu dodrželi.“
Na Bílou sobotu jejich povinnost končí ve tři hodiny odpoledne, kdy skupina klapačů chodí od domu k domu, říkají říkanky a vyhrkávají si vajíčka, sladkosti, ale i peníze, ze kterých větší část věnují farnosti a zbytek si mezi sebou rozdělí. Klapání se v mikroregionu větrník dodržuje ve všech obcích. Na tento den je také zvykem držet půst a nejíst žádné maso. Proto bývá tradicí jíst na oběd zelené jídlo, většinou špenát. Odtud pravděpodobně vznikl název Zelený čtvrtek.
Velký pátek Tímto dnem si připomínáme smrt Ježíše Krista na kříži. A je to také den přísného půstu. Asi čtyřicet států světa má Velký pátek jako den pracovního klidu. Již v minulosti lidé v tento den nepracovali, ale pouze se modlili. Proto je mezi křesťany považován za nejtišší 27
den v roce. Velký pátek také určuje řadu zákazů jako např.: “nepohneš zemí, nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevypereš a nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar“.(Findová, D. 2008) Někteří lidé věří, že Velký pátek je dnem nadpřirozených sil, jak dobrých, tak zlých, čarodějnic a nepřejících.
Bílá sobota Bílá sobota je dnem zmrtvýchvstání Ježíše Krista, a tak ticho a tmu v katolických kostelích vystřídá světlo svící, zvonění a varhany. Je to období oslav, návratů zvonů z Říma. Proto ve všech obcích mikroregionu Větrník končí klapání. V minulosti byla Bílá sobota spojena s „probouzení“ ovocných stromů k příští úrodě. A to obvykle postříkáním vodou a někde dokonce hospodyně mazaly čerstvě zadělané těsto na kmeny stromů. Nejčastěji ale lidé stromy třásli. V současné době se v některých domácnostech dodržuje v souvislosti s tímto dnem pouze pečení velikonočního beránka nebo mazance.
Hod boží velikonoční Již od počátku 20. století se lidé na Hod boží velikonoční, který připadá na neděli, řídili řadou nepsaných zákonů, které jim přikazovaly: „ o velkém svátku nezameteš, nevyneseš hnůj z chlévů, neumyješ nádobí, neušiješ, neočistíš boty a někde také neuvaříš“. Lidé se dříve tedy o velikonočním hodu postili až do skončení bohoslužeb a jediným svátečním jídlem bylo posvěcené pečivo. Dodnes nosí někteří lidé do kostela velikonoční pokrmy k posvěcení.
Velikonoční pondělí Velikonoční pondělí charakterizuje, jak jinak než pomlázka, která patří k hlavním dnům jarního koledování. Pod pojmem velikonoční pomlázka si můžeme představit hned tři významy. Jednak znamená obyčej „šlehání“ dívek a žen jarními pruty, většinou spojené s koledováním. Dále si pod tímto pojmem můžeme představit prut nebo spletené pruty, které slouží ke „šlehání“ dívek. V neposlední řadě takto můžeme označit velikonoční dar. 28
Velikonoční pomlázka může mít více podob podle toho, kde a v jakém kraji se tradice dodržuje. Jiná může být například na venkově a jiná zase ve městě. K pomlázce patří celá řada dalších zvyků, které se ne všude dodržují. Polévání vodou nebo házení dívek do vody je jedním z nich. Tento zvyk se začal rozvíjet kolem 19. a 20. století. Je chápán jako tzv. velikonoční obřad koledování a projev zájmu o dívku. Polévání vodou má pouze lokální výskyt a to zejména na severovýchodě Moravy, místy na Valašsku a nejvíce ve Slezsku. Symbolem Velikonoc bývají bezesporu velikonoční vejce, která bývají hlavní odměnou koledníkům. Vejce je tzv. velikonoční svěcenkou a představuje rituální prostředek lidové víry. Zdobená vejce mají velmi bohatou historii, o čem svědčí zvyk klást vejce zemřelým do hrobu. Jiný význam mají zase vejce červená, kdy jej legendy spojují s Kristovou krví. Červená barva má v lidových zvycích a obřadech význam ochranný či blahonosný. Kraslice zase neodmyslitelně patří k výzdobě našich domů nebo hrobů našich nejbližších. A staly se tak symbolem pro celé Velikonoce. Tvoření a zdobení kraslic je dodnes doménou žen a v některých oblastech patří k rodinné nebo lokální tradici. Velikonoční pomlázka se stále dodržuje ve všech obcích mikroregionu Větrník. Jen malé procento chlapců si svou pomlázku uplete vlastnoručně. Většina chodí jen s jedním proutkem, vařečkou nebo si jednoduše prut zakoupí v obchodě. Koledování se účastní jak malí chlapci, tak i dospělí muži. Pro tento obyčej je vyhrazeno pouze pondělní dopoledne, i když se stává, že někteří koledníci koledují až do odpoledních hodin. Chlapci chodí vymrskat své známé dívky, aby jim předali z prutů jarní sílu a krásu. Dívka, která by nebyla „vyšlehána“ by do roka seschla. Koledníci za odměnu dostávají malovaná vajíčka, cukroví, mašle i alkohol.
Pálení čarodějnic – Filipojakubská noc Mezi velmi živé zvyky, které se dodnes dodržují, patří upalování či pálení čarodějnic spojené s Filipojakubskou nocí z 30. dubna na 1.května. V tuto noc zlé síly vládly mnohem větší silou než kdy jindy. Byla to doba, kdy bylo možné nalézt zakopané a ukryté poklady, a kdy měly zlé síly škodit lidem. Lidé se před těmito silami chránili květy z kapradí, svěcenou křídou a dalšími předměty. Věřili také, že kolem nich poletuje spousta čarodějnic, které se v tuto noc slétají. Proto se této noci říká „noc čarodějnic“. I zvyk pálení ohňů má s tímto obyčejem souvislost. V předvečer slavnosti obcházely děti hospodáře a shromažďovaly dřevo. Muselo se nashromáždit devět druhů dřeva a nesměl 29
chybět jalovec. Muž, který se ve vesnici oženil, jako poslední zapaloval hranici s panákem, který symbolizoval čarodějnici. Poté začalo všeobecné veselí, kdy se běhalo se zapálenými košťaty kolem hranice. I dnes se dodržují podobné rituály, při nichž se na kopci za vesnicí nebo přímo v ní upaluje na hranici postava symbolizující čarodějnici. Upalování čarodějnic představuje, že špatné síly byly přemoženy. Tato tradice se dodržuje ve všech obcích mikroregionu Větrník. Většinou se ale jedná o pálení velkého ohně přímo na návsi nebo na nějakém kopci za ní, někdy i bez postavy symbolizující čarodějnici. Jinde je tradice konaná pouze pro děti ve školkách a školách, jak je tomu v obci Rostěnice-Zvonovice či Hlubočanech. V obci Manerov, Kučerov a Tučapy je tato tradice obohacena o řadu dívek a dětí, které jsou převlečeny za čarodějnice. Dalším zvykem, který je spojen s datem 30. dubna je stavění máje. Jedná se o osekaný a ohoblovaný kmen smrku, jehož vrcholek je ponechán a ozdoben barevnými stuhami. Pod nazdobeným vrcholkem stromu je zavěšen barevný věnec. Máje se obvykle staví uprostřed obce. Chlapci z vesnice si musí svou májku pořádně střežit, aby jim ji přespolní nemohli porazit. To by pro celou vesnici znamenalo velikou ostudu. A pokud si svou májku chlapci uhlídají, tak obvykle stojí do posledního května. Stavění máje se stále provádí v pěti obcích mikroregionu Větrník. Jsou to Bohdalice-Pavlovice, Manerov, Tučapy, Lysovice, Dražovice, Letonice. Na večer v den stavění máje bývá v některých obcích zvykem, že mladí můžou psát vápnem různé hanlivé nápisy před domy lidí, kteří se něčím provinili nebo se chovali špatně k ostatním.
Pouť (hody) Poutě, lidově označovány jako hody se v mikroregionu Větrník slaví v období léta v den, na který připadá svátek patrona místního kostela nebo kaple. Hodové dopoledne je vyhrazeno pro návštěvy nejbližších, kdy se u hostiny sejde celá rodina. Mezi tradiční hodové pokrmy patří pečená kačena se zelím. V obcích Bohdalice, Hlubočany, Rostěnice-Zvonovice, Kučerov, Dražovice a Letonice je pouť spojena s příjezdem kolotočů do vesnice. V Hlubočanech se na navíc uprostřed návsi konají hasičské závody. A v některých obcích se pořádá i krojovaný průvod. A to především v Bohdalicích, Manerově a Rostěnicích. Asi nejnabitější hodový program má obec Manerov.
30
Den před průvodem chodí po obci dům od domu dva páry krojovaných, kteří prodávají lístky a zvou občany na hodovou zábavu, jež proběhne večer následujícího dne. Ti, kteří si lístky zakoupí, dostanou od krojovaných větvičku krušpánku opatřenou bílou mašličkou, kterou si na hodovou zábavu připíchnou na hrudník. V tento den mají všichni chlapci, kteří budou chodit v kroji tzv. stárci, povinnost postavit na návsi hodovou máji a před domy svých děvčat, se kterými půjdou v průvodu, postavit mladou břízku ozdobenou barevnými mašlemi. Chlapci si tuhle noc musí svou hodovou máji pečlivě hlídat, aby jim ji neukradli přespolní, jinak by se hody nemohli uskutečnit. Po rodinném obědě se všichni stárci v krojích sejdou na domluveném místě na návsi. Za doprovodu celé řady občanů, muzikantů a sklepmistra, který za sebou táhne vozík s vínem, začínají stárci obcházet vesnici a postupně si vyzvedávají své stárky v jejich domovech. Každé takové vyzvednutí stárky probíhá následovně. Stárek si pro svoji stárku musí přijít ke dveřím jejího domu a s požádáním k stárčiným rodičům si ji odvede mezi ostatní chlapce, kteří vytvoří před domem kruh. Krojovaný pár pak tančí uprostřed tohoto kruhu za doprovodu muzikantů. Tímto způsobem si každý stárek vyzvedne svoji dívčinu. Jakmile má každý svého partnera, postupuje průvod krojovaných starostovi obce pro tzv. hodové právo, které si musí vyžádat. Tímto hodovým právem, které představuje středně velká, stuhami ozdobená „vařečka“, starosta předá hlavním stárkům nadvládu nad obcí na jeden den. Poté následuje sólový tanec hlavních stárků se starostou a jeho ženou. Dalším programem dne bývá mše svatá u kapičky na návsi, kde se sejdou všichni krojovaní spolu s obyvateli obce. Zde proběhne svěcení věnce z obilí, což symbolizuje svěcení úrody. Po mši svaté se průvod přesune k hodové máji, kde proběhne její zaplétání. Děvčata v krojích zaplétají dlouhými stuhami kmen hodové máje za doprovodu muziky a chlapeckého zpěvu. Celý průvod vesnicí bedlivě sledují všichni obyvatelé obce i lidé z širokého okolí. Večer pak v místním sále probíhá hodová zábava, kterou zahajují vždy krojovaní nacvičenou Moravskou besedou. Zábava probíhá až do ranních hodin, kdy nakonec pár hlavních stárků předá hodové právo jinému páru, který se tímto aktem stává hlavními stárky pro příští rok.
Mikulášská obchůzka Mikulášská obchůzka je tradice spojená s postavou Svatého Mikuláše, což byl světec a přítel všech dětí, biskup, mučedník, ochránce dobré svatby, vyznavač a pomocník v nouzi. Svatý Mikuláš je znázorňován jako vyšší, starší postava s dlouhým bílým vousem zahalená do červeného pláště. Na hlavě mu také samozřejmě nesmí chybět vysoká čepice s křížem a v ruce dlouhá na horní části zakroucená hůl. Mikulášská obchůzka se dodržuje dodnes. Dříve 31
se této tradice zúčastňovali pouze dospělí. Chodili v předvečer 6. prosince, na který připadá svátek sv. Mikuláše, převlečeni za Mikuláše, anděla a obvykle dva až tři čerty. Obcházeli vesnicí od domu k domu a obdarovávali hodné děti mikulášskou nadílkou, která se skládala z nehrůznějšího ovoce a sladkostí. Ti zlobiví většinou dostávali jen brambory nebo uhlí. Děti také musely Mikulášovi povědět nějakou říkanku nebo zazpívat písničku a za odměnu dostaly nadílku. Na vesnici mohlo chodit až několik takto vystrojených skupinek, což záviselo hlavně na její velikosti. Nadílku, kterou děti dostávají, jim většinou kupují jejich rodiče, kteří se dopředu domluví s představitelem Mikuláše, aby děti nic netušily. Dnes se mikulášská obchůzka dodržuje ve všech obcích mikroregionu Větrník. Někde chodí za Mikuláše pouze starší děti ve věku asi 13 až 15 let, jak je tomu v obcích RostěniceZvonovice, Bohdalice a v Hlubočanech. Nebo také chodí děti společně s dospělými, jako například v Kučerově či Tučapech. V Dražovicích bývá také zvykem před mikulášskou obchůzkou rozdávání nadílek dětem v tamější tělocvičně. V Bohdalicích a Hlubočanech pořádají také ve školách a školkách mikulášské besídky. Černý stín na tuto tradici vrhá pouze fakt, že starší děti chodící za Mikuláše to nedělají pouze pro radost, jak tomu bylo dříve u dospělých, ale od rodičů malých dětí si ponechávají určitou finanční hotovost.
Vánoce Vánoce jsou svátky, kdy si lidé připomínají narození Ježíše Krista v Betlémě a spolu s Velikonocemi patří k největším a nejvíce dodržovaným katolickým svátkům. Vánoční svátky se skládají ze tří dnů, a to ze Štědrého dne (24. 12.), Božího hodu vánočního (25. 12.) a svátku sv. Štěpána (26.12.). Tyto svátky jsou spojeny s celou řadou nejrůznějších zvyků, jejichž dodržování může být v různých rodinách odlišné. Nejdůležitějším dnem Vánoc je Štědrý den, na který se schází celá rodina u slavnostní večeře. Dříve bylo zvykem během celého dne držet půst, aby bylo možné večer zahlédnout zlaté prasátko. Pro štědrovečerní večeři bylo charakteristické hned několik chodů s typickými pokrmy jako byl kuba, to byly kroupy s houbami, hrachová nebo čočková polévka, které byly symbolem hojnosti, rozmnožením peněz a hmotných statků nebo také hubník, což byl nákyp s houbami. Až počátkem 19. Století, se stalo výhradně vánočním jídlem rybí polévka, bramborový salát a smažený kapr. V domácnostech, které čítaly lichý počet členů, se prostíralo o jeden talíř navíc, pro nečekanou návštěvu. A pokud býval někdo na Štědrý večer sám, tak ho obvykle sousedé či známí zvali do svých rodin. Před štědrovečerní večeří se také pod talíř dávaly mince a šupiny z kapra, aby všem přinesly dostatek peněz po celý rok. U 32
večeře bývalo také zvykem, že od stolu mohla vstát pouze hospodyně. Protože lidé věřili, že pokud by tak učinil někdo jiný, postihla by někoho v rodině smrt. Vánoční stromek se strojil ještě před večeří, a to nejrůznějšími skleněnými baňkami, sušenými jablky, zdobenými perníčky či slaměnými ozdobami. Po večeři se celá rodina přesunula k vánočnímu stromku a společně zpívali koledy. Dalším vánočním zvykem bývalo pouštění lodiček. Do prázdných polovin skořápek vlašských ořechů se nakapal vosk a připevnila se malá svíčka. Každý člen rodiny měl tak svoji loďku. Všichni pak své lodičky dali do lavoru s vodou a zapálili je. Ten koho loďka vydrží nejdéle svítit a nepotopí se, toho čeká dlouhý a šťastný život. Pokud by se lodička držela při kraji lavoru, znamenalo by to pro jejího majitele, že se celý další rok bude držet doma. Jestliže by loďka plula do středu nádoby, vydal by se její majitel do světa. Pod vánočním stromečkem měl každý nějaký ten dárek. Většinou se nejednalo o nic drahého, ale o úplně obyčejnou a praktickou věc, např.: oblečení či různé pochutiny. U stromečku také nesměl chybět betlém nebo pouze jesle, ve kterých byl malý Ježíšek s Josefem a pannou Marií. Na Štědrý večer bývalo zvykem provádět různé věštby, protože lidé chtěli často vědět, jak se jim povede v následujícím období. Jedním způsobem bylo rozkrajování jablek kolmo ke stopce. Věštilo se podle toho, jaký tvar měla prostřední část s jádry. Pokud tam byla čtyřcípá hvězda tj. podoba kříže, měla přijít nemoc nebo dokonce i smrt. A jestli uprostřed jablka byla patrná pěti nebo vícecípá hvězda, znamenalo to štěstí a majetek. Další možností věštby bylo lití olova. Kousek olova se v kovové lžíci zahřál nad plamenem až k bodu tání a poté se naráz vlil do připravené nádoby s vodou. Ve vodě vznikl z olova podivuhodný až abstraktní tvar, ze kterého se dotyčná osoba snažila cokoli rozpoznat. Podle toho, co jí tvar slitého olova připomínal, se usuzovalo, co tuhle osobu čeká. Svobodná děvčata stojíc zády ke dveřím házela také pantoflí, a pokud se pantofle obrátila patou ke dveřím, znamenalo to, že celý následující rok zůstane doma. Pokud se však pantofle obrátila špicí ke dveřím, měla se do roka vdát. Jiný způsob, jak se svobodná děvčata mohla dozvědět, zda se vdají, bylo klepání na kurník. Dívka musela zaklepat střevícem na kurník a ozvala-li se slepice, dívka pak zůstala svobodná. Ozval-li se však kohout, brzy se bude vdávat. V každém kostele na vesnici se pak konala půlnoční mše, která začínala přesně o půlnoci. V mikroregionu Větrník, se dodnes dodržují různé vánoční zvyky, ale jak již dříve bylo řečeno, v každé rodině je tomu jinak. Mezi nejoblíbenější zvyky však patří schovávání šupin a celodenní půst. Spousta rodin v dnešní době dává také přednost umělému vánočnímu stromku před přírodním, který si po Vánocích jednoduše složí a uschovají na další roky. Také 33
rybí polévka, bramborový salát a kapr již nebývá ve všech domácnostech tak populární, jakož tomu bylo dříve, ale tohle typicky vánoční jídlo bývá nahrazováno kuřecími či krůtími řízky, filety nebo lososem. Také se přešlo od prostých dárků k mnohem dražším, za které dnes lidé každoročně utrácejí spousty peněz a dokonce jsou schopni se kvůli nim i zadlužit. V České republice se traduje, že dárky dětem přináší Ježíšek během štědrovečerní večeře. A proto v celé řadě domácností s malými dětmi bývá zvykem, že děti kreslí Ježíškovi své přání na papír, který pak vkládají za okna I tradiční půlnoční mše nebývá ve všech obcích přesně o půlnoci, což je pochopitelné, protože jeden zdejší kněz musí na Štědrý večer odsloužit mše v několika obcích. Vánoce jsou v mnoha obcích také dobou pro společenské akce. Například v obci Rostěnice-Zvonovice probíhá každoroční předvánoční jarmark, vánoční besídka pro děti a tradiční vánoční koncert. V Pavlovicích, Tučapech a Hlubočanech se děti s rodiči na Štědrý večer sejdou na návsi pod vánočním stromem a společně zpívají koledy. V Dražovicích probíhá navíc i vánoční nadílka dětem v tamější tělocvičně. V obci Manerov se večer po rozbalení dárků všichni schází uprostřed návsi u vánočního stromu a přejí si hezké prožití svátků. První svátek vánoční tj. Boží hod vánoční patří návštěvám svých blízkých.
Silvestr Poslední den v roce bývá ve znamení přípravy před silvestrovskou nocí, kdy oslavy vypuknou naplno. Jediným zvykem, který se v posledních letech stále rozrůstá je silvestrovská oslava. V obcích mikroregionu Větrník je Silvestr spíše slaven v uzavřených společnostech, ať už mezi mladými nebo dospělými, jak je tomu například v obci Tučapy. V Manerově se dříve konala silvestrovská zábava v sále místní hospody. Dnes se místo zábavy koná pouze společenská akce mladých, kteří se zde na Silvestra každoročně schází za přítomnosti muziky, alkoholu a nejrůznějších pochutin. Neodmyslitelnou součástí velkých oslav bývá samozřejmě ohňostroj, který se koná ve všech obcích mikroregionu Větrník. Většina lidí si však kupuje svou vlastní pyrotechniku, kterou si na Silvestra sami pouštějí. Obecní ohňostroje se nekonají v žádné z obcí, jelikož takový velký ohňostroj vyžaduje vysoké náklady.
34
6.
Novodobé tradice v obcích mikroregionu Větrník
Za novodobé tradice můžeme považovat ty, které vznikly v poslednich desetiletí a které nemají dostatečně dlouhý původ. O těchto tradicích se často nedočteme v žádné kronice, jelikož na svou historii teprve čekají. V mikroregionu Větrník se nachází jen malý zlomek těchto novodobých tradic, a to pouze v obci Bohdalice-Pavlovice, Manerov.
Carské slavnosti Tato novodobá tradice s kulturním rázem se koná v obci Bohdalice, jako připomenutí přenocování ruského cara Alexandra I. ve zdejším zámku, který dnes slouží jako základní škola. Celá kulturní akce trvá tři dny, od pátku do neděle, během kterých můžeme vidět život ve vojenském ležení. Diváci zde také mohou spatřit výcvik jednotek ruské armády ve zdejším zámeckém parku. Probíhají zde různé ukázky bojů v prostorách parku, střílení z děla a je možné se tam i podívat na výstavy nejrůznějších zraní. Vyvrcholením těchto slavností je pak příjezd cara Alexandra I. v doprovodu jízdní gardy k zámku. Pořadateli této kulturní akce jsou přátelé bohdalského zámku a podzámčí, sbor dobrovolných hasičů, obec Bohdalice-Pavlovice a ZŠ Bohdalice. Tato novodobá tradice vzbudila u všech obyvatel veliký ohlas a díky tomu neupadá.
Kaštanové slavnosti V obci Mantov se také uchytila novodobá tradice zvaná Kaštanové slavnosti, která probíhá během května, právě když kvetou „kaštany“. Tuto tradici zavedl a organizuje folklórní soubor „Koštéř“. Jedná se o různá vystoupení krojovaných, které se koná na vytvořeném pódiu před místním pohostinstvím. Krom folklórních vystoupení zde probíhá celá řada soutěží pro přihlížející diváky, jako například: pití piva na čas, soutěž o nejlepšího degustátora olomouckých tvarůžků, soutěž o nejchutnější upečený koláč a spoustu další. Lidé zde o pití a jídlo nemají nouzi. Občerstvit se můžou přímo v pohostinství a na jídlo si mohou zakoupit grilované sele, které se griluje přímo na místě.
35
7.
Kulturní a společenské akce v obcích mikroregionu Větrník
Kulturní a společenské akce už do nepaměti neodmyslitelně patří k venkovu. Asi nejdelší tradici mají muziky, někdy označovány také jako zábavy či tancovačky, které se konaly vždy z určitého důvodu. Některé zábavy byly například spojeny s křesťanstvím, jako například pouťová neboli hodová zábava. V dnešní době můžeme zaznamenat výrazný pokles těchto kulturních a společenských akcí v obcích mikroregionu Větrník. Přitom důvodů může být hned několik. Jedním a asi největším důvodem je malá velikost obcí a s ní související i malý počet obyvatel. Dalším je v dnešní době narůstající nezájem obyvatel o dění v obci. Tento problém představuje až 70 % z celkového počtu obcí mikroregionu Větrník, což jej řadí mezi nejzávažnější problémy, se kterými se tyto obce potýkají.
7.1.
Kulturní akce
Mezi kulturní akce mukroregionu Větrník patří především divadla, muziky, plesy a koncerty. Divadla se konají pouze ve třech obcích mikroregionu Větrník, a to v Tučapech, Bohdalicích a Manerově. V rámci divadla se jedná především o amatérské divadelní vystoupení některých z místních občanů. V Tučapech se divadelní představení konají dvakrát do roka v tamějším sále kulturního domu a pořadatelem je SK Apolo. V Manerově se lidé k divadelnímu představení schází vždy jednou do roka, a to především v adventní době. Každým rokem se zde koná divadlo pro děti i dospělé, které je výhradně v mužské režii a pořadatelem je sdružení „Kaštánek“. V Bohdalicích je také skupina místních amatérských herců, kteří ale se svým vystoupením objíždí okolní vesnice a to několikrát do roka. Muzika je další kulturní či společenská akce, která se koná ve všech obcí mikroregionu Větrník, a zároveň také patří k nejčastějším akcím na venkově. Nejvíce zábav mají v obci Drařovice, kde se konají až šestkrát do roka a nejčastějšími pořadateli jsou TJ a sbor dobrovolných hasičů. Následují Letonice, Hlubočany, Bohdalice a Manerov, kde mají čtyři zábavy do roka, které se vždy uskutečňují v sále nebo v létě za příznivého počasí pod širým nebem. Pořadateli jsou buď TJ, obec, škola nebo sbor dobrovolných hasičů. Ve zbývajících čtyřech obcích, kterými jsou Lysovice, Kučerov, Rostěnice-Zvonovice a Tučapy mají průměrně tři zábavy za rok. Podle toho, k jakému účelu jsou zábavy pořádány, zde
36
k poslechu hrají různé dechové muziky z oblasti jižní Moravy nebo místní hudební skupiny z okolních měst. Další kulturní akcí mikroregionu Větrník, která byla v minulosti výhradně městského rázu, jsou plesy, které se teprve v poslední době rozšířily na venkov. Každoročně se plesy konají v obcích Rostěnice-Zvonovice, Dražovice, Letonice a Bohdalice. Dvakrát do roka se plesy pořádají v Bohdalicích, a to v sále místní školky. Pořadateli jsou TJ sokol Bohdalice a ZŠ Bohdalice. V ostatních třech obcích se plesy konají jednou za rok. Obce, ve kterých se plesy nekonají, jsou Hlubočany, Lysovice, Kučerov, Manerov, Pavlovice a Tučapy. Součástí každého plesu je tombola, na kterou přispívá většina místních podnikatelů. K poslechu zde většinou hrají místní hudební skupiny z okolních měst. Méně zažitými kulturními či společenskými akcemi jsou koncerty v obcích mikroregionu Větrník. Koncerty se pořádají v Bohdalicích, a to v průměru třikrát ročně, v Dražovicích, dvakrát ročně a v Letonicích, jednou za rok. Jedná se především o církevní koncerty, ale také o rockový, jak je tomu v Bohdalicích. Další kulturní akcí mikroregionu Větrník, která se koná v Hlubočanech, je tzv. poslední leč. Jedná se o poslední hon, který pořádají místní myslivci.
7.2.
Společenské akce
Mezi společenské akce tohoto mikroregionu, při kterých se lidé scházejí a baví, patří například dětský karneval, vinobraní, den dětí, letní kino a další. Jedinou společenskou akcí, která se koná obcích mikroregionu Větrník, je dětský karneval, který probíhá podle jednotlivých obcí mezi lednem až březnem v tamních kulturních domech, sálech či tělocvičnách. V obci Dražovice se dětský karneval koná dvakrát do roka, a to v lednu a v červenci na návsi. Děti, převlečení za jakoukoliv masku, sem přicházejí s rodiči a účastní se zde nejrůznějších her za sladké odměny. Tento karneval je pak většinou zakončen dětskou diskotékou. Den dětí je další společenská akce, spojená s datem 1. 6., která se koná téměř ve všech obcích mikroregionu Větrník. Pouze jedinou obcí, ve které se den dětí neslaví, jsou Tučapy. Během tohoto dne se děti sejdou na místním hřišti, parku či tělocvičně, kde je pro ně připravena celá řada nejrůznějších her. Vinobraní je společenská akce nepříliš typická pro tento mikroregion. Ale i přesto se tato akce koná v obci Dražovice, a to během října.
37
V Dražovicích a Menerově se také každé léto koná letní kino. V Dražovicích se promítá během celého jednoho týdne u místního koupaliště. V Manerově je promítání omezeno pouze na tři dny, kdy každý večer se pouští jeden film na návsi. V některých obcích se také scházejí důchodci, jako je tomu v Lysovicích a Rostěnicích. V Lysovicích se schází jednou měsíčně v místním kulturním domě a v Rostěnicích pouze jednou za rok. Tato schůze se v posledních letech stala tradicí Neckyáda je společenskou akcí konanou v Tučapech na tamním rybníku. Tato akce slouží spíše pro pobavení. Každý z místních obyvatel, který si vyrobí necky či jakýkoliv plovoucí útvar, ve kterém se udrží nad hladinou, se může této akce zůčastnit. V obci Pavlovice se každý rok v dubnu koná otvírání studánek. Malé děti jsou převlečeny za zvířátka a všichni společně obchází studánky. U každé studánky vyleze vodník a začne dětem vyprávět různé příběhy. V Manerově se první týden v červenci pořádá stanování pro děti na místním hřišti, které většinou trvá tři dny. Během těchto dnů je pro děti připraveno nespočet úkolů a her v přírodě. Součástí stanování je vždy i večerní táborák a stezka odvahy, která bývá rozdělena pro mladší a starší děti. Vrcholem tohoto třídenního stanování je potom branný závod, ve kterém děti soutěží o nejrůznější ceny. Další společenskou akcí konanou v Manerově je i Železný muž. Jedná se o silový závod mužů, žen i mladistvých v různých disciplínách. Muži mají disciplíny jako např.: převracování 300 kg těžké pneumatiky na čas, běh s kýbly naplněnými pískem na čas, běh s kolejnicemi, tlačení auta, šplh na rukou a spoustu dalších. Za jednotlivé disciplíny jsou soutěžícím udělovány body podle výkonu, které se na konci závodního dne sečtou a určí se vítěz. V obci Manerov se také každý rok v dubnu koná košt slivovice. Kdykoli během týdne před tímto dnem je možné zanést do hospody svůj vlastní vzorek vypálené slivovice, ze které potom bude vybraná porota ochutnávat a nakonec zvolí vítěze, který si odnese nějakou tu cenu. A poslední společenskou akcí konanou v obci Bohdalice je „oříškyáda“. Jedná se o výstavu „ neznačkových“ psů, tedy o psi nečistokrevné nebo čistokrevné s vadou. Tato výstava probíhá v červnu.
38
8.
Sportovní akce a spolky v obcích mikroregionu Větrník Po kulturních a společenských akcí patří sportovní akce k nejrozšířenějšímu dění na
venkově. Jedná se především o sportovní družstva, sbory či spolky nebo sportovní turnaje. Fotbalová družstva se nachází zejména ve větších obcí a to v Bohdalicích, Dražovicích a Letonicích, ale také i v některých menších obcích, jako je tomu v Kučerově a Lysovicích. Hráči ve jmenovaných fotbalových družstvech mohou být místní, ale častěji větší část družstva tvoří hráči z okolních vesnic nebo měst. A tak se může stát, že v jednom družstvu je pouze jeden nebo dva hráči místní a zbytek tvoří hráči od jinud. V Bohdalicích se nachází hned několik fotbalových družstev, a to muži A, muži B, muži C, dorost, žáci a přípravka. V obcích Dražovice a Letonice jsou rovněž družstva muži A, muži B a dorost. V Letonicích jsou pak ještě navíc i žáci a přípravka. Lysovice mají pouze dvě fotbalová družstva. Jsou jimi muži A a muži B. A v obci Kučerov je jen jedno fotbalové družstvo mužů. Všechny tyto týmy hrají fotbal v rámci různých soutěží. I. B. třídu skupiny A hrají Bohdalice muži A a Dražovice muži A. III. třídu skupiny A hrají Bohdalice muži B a Letonice muži B. Okresního přeboru se účastní Letonice muži A, Lysovoce muži A, Bohdalice přípravka, dorost Bohdalice a dorost Dražovice. III. třídu skupiny A hrají muži Kučerov, Letonice muži B a Dražovice muži B. Poslední IV. třídu skupiny A hrají Bohdalice muži C a Lysovice muži B. Všechny tyto obce, ve kterých je fotbalové družstvo mají své vlastní fotbalové hřiště. Futsalové družstva se nachází v obcích Manerov a Pavlovice. Futsalové družstvo Sapporo Manerov hraje v krajské soutěži jižní Moravy a Pavlovice hrají na nižší úrovni okresního přeboru. Volejbalová družstva se nachází pouze ve čtyřech obcích mikroregionu Větrník,a to v Hlubočanech, Dražovicích, Bohdalicích a Manerově. Všechny tyto družstva jsou však složena z amatérských hráčů, kteří se však scházejí pravidelně a účastní se rady volejbalových turnajů. V obci Hlubočany se také hraje stolní tenis neboli pinec na ligové úrovni. Fotbalové turnaje se v některých obcích konají i několikrát do roka. A to zejména v Lysovicích, Dražovicích, Kučerově a Bohdalicích. Futsalový turnaj se pořádá pouze v Manerově a letos se konal již 30. ročník. Volejbalové turnaje se konají v Tučapech, Hlubočanech, Bohdalicích, Manerově, Lysovicích, Letonicích a Dražovicích. Všechny tyto obce mají volejbalové hřiště nebo tělocvičnu, ve kterých turnaje probíhají. 39
Turnaje ve stolním tenise se pořádají v Hlubočanech, Tučapech a Manerově. Hlavně v Hlubočanech je tento turnaj znám jako velká cena Hlubočan a je proslavený po celé Moravě. Obce v mikroregionu Větrník mají nejrůznější sbory a spolky, z nichž nejrozšířenější je sbor dobrovolných hasičů, který se nachází ve všech obcí. SDH Bohalice, Pavlovice, Manerov, Hlubočany a Kučerov pořádá každoročně v rámci okrsku hasičské závody. Rybářský spolek je rozšířen pouze v obcích Bohdalice a Kučerov, které vlastní rybníky. Myslivecký spolek je dále v Hlubočanech, Rostěnicích, Lysovicích, Dražovicích, Letonicích, Kučerově, Bohdalicích a Pavlovicích. Spolek chovatelů se nachází v obci Bohdalice, a to chovatelé psů a králíků, v Tučapech a Kučerově jsou včelaři, V obci Tučapy se také nachází sportovní klub Junior a sportovní klub Apolo. Dražovice mají taneční a pěvecký soubor Kateřinka. V Bohdalicích je občanské sdružení bohdalského zámku a podzámčí a v Manerově se nachází folklórní soubor Koštéř a občanské sdružení Kaštánek.
40
9.
Shrnutí jednotlivých zvyků a tradic, kulturních, společenských a sportovních akcí v obcích mikroregionu Větrník
Nejvíce zvyků a tradic v mikroregionu Větrník se dodržuje v obci BohdalicePavlovice, Manerov. V této obci mají během celého roku 11 tradic či zvyků. Za ní následuje obec Dražovice, kde se dodržuje 10 tradic. Obcemi s nejmenším počtem dodržovaných tradic jsou Kučerov a Rostěnice-Zvonovice, na které připadá pouhých 7 tradic za jeden rok. Zvyky a tradice, které se vyskytují ve všech obcích mikroregionu Větrník, jsou klapání, velikonoční pondělí, hody neboli pouť a mikulášská obchůzka. Zato svátky a zvyky, které výrazně upadají nebo se už vůbec neslaví, jsou smrtná neděle, Hromnice a Dožínky. Nejvíce kulturně aktivní obcí v tomto mikroregionu je obce Bohdalice-Pavlovice, Manerov, která má 23 kulturních a společenských akcí za rok. Tato skutečnost je hlavně ovlivněna velikostí obce, ale také větší snahou obyvatel zvyšovat dění v obci. Obce, jako např.: Kučerov, Lysovice, Hlubočany a Rostěnice-Zvonovice, mají v průběhu roku pouze 6 až 7 kulturních či společenských akcí. Což má do značné míry za následek nezájem obyvatel o dění v obci. Z kulturních či společenských akcí v tomto mikroregionu mají největší procentuální zastoupení muziky neboli zábavy, dále následují nejrůznější společenské akce. Obce Bohdalice-Pavlovice, Manerov kraluje i v počtu sportovních družstev, ať už fotbalových, futsalových nebo volejbalových. Jedinou obcí, která nemá ani jedno sportovní družstvo je obec Rostěnice-Zvonovice. Přitom největší zastoupení ve všech obcích mají se 48 % družstva fotbalová a s 26 % družstva volejbalová.
41
10.
Komercializace venkovského prostoru mikroregionu Větrník
Cizí výraz „komercializace“ je definován jako obchodní využití či zpeněžení. (kolektiv autorů a konzultantů Encyklopedického domu) Zda komercializace ovlivňuje a působí na tradice a zvyky v mikroregionu Větrník, je více než zřejmé. Výjimku tvoří pouze některé církevní svátky, které jsou pro nízkou atraktivnost komercializací nedotčeny. Můžeme tedy říci, že čím více je tradice atraktivní, tím více na ni komercializace bude působit. Například svátek Tři králů. Během této tradice chodí v obcích mikroregionu Větrník děti převlečeny za tři krále v rámci Tříkrálové charitativní sbírky. Původní myšlenka zůstala tedy zachována, a to průvod tří králů, ale účel průvodu se výrazně změnil. Velikonoce a Vánoce patří k největším svátkům v roce, a proto jsou asi nejvíce ovlivněny komercializací. Občané jsou informováni o blížících se svátcích už několik týdnů, ba dokonce i měsíců, předem, hlavně prostřednictvím televize nebo rozhlasu. Krom typických zvyklostí se lidé během těchto svátků zaměřují spíše na odpočinek a nakupování, kdy často berou obchody útokem a opomínají dodržování nejrůznějších původních tradic, jako např.: lití olovo nebo pouštění lodiček, které právě dělaly tyto svátky tak specifickými. I velikonoční klapání je dnes v mnoha obcích spojeno s komercializací. Kde většina chlapců vidí v této tradici jen dobrý přivýdělek při závěrečné sobotní obchůzce obcí. Hody neboli poutě jsou dalšími slavnostmi, ve kterých se komercializace začíná pomalu prosazovat. I když ve většině obcí mikroregionu Větrník slaví lidé tyto svátky spíše v rodinném kruhu, jsou obce, kde se již komercializace prosadila. Je tomu tak v Bohdalicích, Rostěnicích a Manerově, kde se koná krojovaný průvod obcí a večer bývá hodová zábava, na kterou se platí vstupné. S hody jsou spojeny i pouťové atrakce, které se vyskytují pouze ve větších obcích, jako jsou Bohdalice, Hlubočany, Rostěnice, Letonice a Dražovice. Poutě se tedy stávají stále více komercializovanými, kde dochází ke změně jejich účelu, a to od oslav vysvěcení místního kostela, na prodej různého pouťového zboží či záminku k pořádání zábavy. Mikulášská obchůzka v některých obcích, kde ji mají v režii starší děti, také podlehla změně účelu. Dříve lidé chodili za Mikuláše a čerty jen pro zábavu, aby obdarovali hodné děti a zlé postrašili. Dnes ji v některých obcích provádějí starší děti, které si ponechávají finanční odměnu od rodičů malých dětí.
42
Konec roku, který bývá spojován s bouřlivými oslavami, je také příkladem komercializace. Komercializace se nevyhne ani žádná společenská akce, konaná za jakýmkoliv účelem. Protože na žádné takové akci nesmí chybět občerstvení a někde se platí i vstupné. Komercializace se tedy dotýká téměř každé tradice a je tedy pouze na nás, v jaké podobě tyto tradice předáme dalším generacím. Snažme se je tedy zachovat v co nejpůvodnější podobě.
43
11.
Architektura obcí mikroregionu Větrník
Architektura v obcích mikroregionu Větrník je velice spojena s historií původního německého obyvatelstva, které se dříve na tomto území nacházelo, a proto má jedinečný charakter. Typickým příkladem této architektury jsou žudrové domky ze začátku 19. století, které mají vstupní otvor ve tvaru hřibu. Tento typ je v Česku je velmi ojedinělý. Žudrové domy v mikroregionu Větrník jsou charakteristické tím, že mají velké množství typů vstupních a osvětlovacích otvorů. Výklenky ve zdech sloužily pro sošky svatých. Každý žudrový dům měl originální reliéf omítky na vnějším průčelí domu, uvnitř žudru a na zdech do návsi. Domy byly stavěny z hlíny a na střeše byly došky. S těmito domky se můžeme setkat především v památkové zóně Rstěnice-Zvonovice, Lysovice, ale také v Hlubočanech a Kučerově. Všechny tyto domky tvoří vzácné doklady kulturního dědictví tamních předků. Za zmínku ještě stojí zámek v Bohdalicích, jehož vznik je spojen s řádem Jezuitů. Masové zastoupení má ve všech obcích rovněž lidová architektura, pro kterou je typické vnitřní uspořádání zemědělských usedlostí. V mikroregionu Větrník jsou v každé obci zastoupeny také církevní neboli sakrální stavby, jako například kostely, kaple, zvonice, křížky, Boří muka aj. Poslední dvě jmenované stavby hrály důležitou roli pro lidi pracující na polích nebo různé poutníky, kteří se k nim chodili modlit. Kostely tvoří dominantu každé obce a většinou bývaly stavěny na vyvýšeném kopci, což mělo symbolizovat „něco nad zemí“.
V další části se zaměřím na jednotlivé obce mikroregionu Větrník a budu se zabývat historickými stavbami, které se v nich nebo v jejich okolí nachází. Také se zmíním o renovovaných stavbách a novostavbách v obcích, které slouží pro veřejné účely.
Dražovice K historickým památkám této obce bezesporu patří kostel svatého Jana Křtitele, který pochází z roku 1899 (příloha 5, obr. 7). K dalším památkám můžeme zařadit také sochu svatého Jana Nepomuckého, pomník obětem I. světové války a pamětní desku hrdinům Rudé armády, kteří zde zemřeli (příloha 5, obr. 8) a také Boží muku a kříž.
44
K renovovaným stavbám, které slouží pro veřejnost patří základní škola a mateřská školka (příloha 5, obr. 9), ale také koupaliště. Z novostaveb je zde pouze místní tělocvična, která vznikla v roce 2004 z dotací Evropské unie.
Letonice Historickou památkou je kostel svatého Mikuláše, který je dominantou obce, který je připomínán od roku 1235. Středověkým rysem tohoto kostela je jeho poloha uprostřed hřbitova. Další památkou je barokní kaple Panny Marie Sedmibolestné, která pochází z první třetiny 18. století. Mezi další památky můžeme zařadit sochu svatého Jana Nepomuckého a sochu svatého Josefa obě z 19. století, ale také kapli svatého Floriána a památník vojákům padlích za I. a II. světové války. K renovovaným stavbám patří pouze zdejší základní škola.
Tučapy Historické památky v této obci tvoří především drobné sakrální stavby. Patří k nim kaplička na začátku místní části Chaloupky, postavená v roce 1948, zvonice na návsi z roku 1770 a hlavní kříž u ní (příloha 5, obr. 10), pomník na návsi obětem I. světové války, erb olomouckého biskupství umístěný na zdi místní hospody a celá řada křížů v okolí obce. Renovované stavby sloužící pro veřejné účely se v obci nevyskytují. Z novostaveb je zde pouze klubovna pro místní mládež.
Rostěnice-Zvonovice Tato obec patří k nejstarším obcím mikroregionu Větrník, kdy je poprvé zmíněna ve slavné listině olomouckého biskupa Jindřicha Zídka. K historickým památkám této obce patří kostel svatého Cyrila a Metoděje (příloha 5, obr. 11), který vznikal v letech 1857 – 1863, místní kaplička se zvonicí a zachovalé žudrové domky (příloha 5, obr. 12). Historickou expozici tohoto regionu je možné shlédnout v rostěnickém obecním domě. Z renovovaných staveb sloužící veřejnosti stojí za zmínku obecní dům (příloha 5, obr. 13) a nové byty ve Zvonovicích. Novostavby v této obci žádné nejsou.
45
Lysovice Z historických památek se zde nachází pouze kostel a několik hanáckých žudrových domků (příloha 5, obr. 14). K renovovaným stavbám patří zdejší knihovna a interiér kulturního domu. Jedinou novostavbou je zde autobusová zastávka z roku 2005 ve stylu žudrového domku (příloha 5, obr. 15).
Hlubočany Tato obec má jen několik historických památek, kterými jsou kaple svatého Floriána z roku 1935 (příloha 5, obr. 16), která stojí na místě původní rotundové kaple, pomník obětem I. a II. světové války, litinový kříž před kaplí, litinový kříž při silnici směrem na Kučerov a žudrový domek, který je v seznamu nemovitých kulturních památek. Renovované stavby sloužící pro veřejnost se v této obci nenacházejí. Mezi novostavby zde můžeme zařadit volejbalové hřiště a hned vedle něj ležící dětské hřiště.
Kučerov Z historických památek se zde nachází kostel svatého Petra a Pavla z let 1698 – 1741, barokní socha svatého Jana Nepomuckého z 18. století a ze světských památek to je žudrový domek č. p. 12 (příloha 5, obr. 17). Jelikož celá tato obec spadá pod ochranu památkového úřadu, je jakákoli renovace či novostavba velkým problémem, vyžadujícím řadu povolení. Z novostaveb zde tedy proběhla pouze přestavba kulturního sálu.
Bohdalice-Pavlovice, Manerov K historickým památkám této obce patří kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1806 (příloha 5, obr. 18), který je specifický svou napoleonskou architekturou a jedinečnou akustikou. Další památkou je barokní socha svatého Jana Nepomuckého z první třetiny 18. století a kamenný kříž. Historickou stavbou, která ovšem není památkově chráněná je bohdalský zámek s aulou (příloha 5, obr. 19), který dnes slouží jako základní škola. V Pavlovicích je na návsi kaple a v chatové oblasti je zde místo, kde dříve stával hrad Pavlov. I v části obce Manerov se nacházejí historické památky, kde nejvýznamnější je kaplička svatého Františka, která patří k nejstarším památkám v Manerově. Je to památka na poutníky Cyrila a Metoděje, kteří podle pověsti zdejším krajem putovali. Kaplička sv. Františka stojí na 46
místě, kde se oba poutníci během cesty zastavili a občerstvili se. Další památkou je kaplička svatého Jana a Pavla na návsi v Manerově (příloha 5, obr. 20). K renovovaným stavbám této obce patří pouze kaple na návsi v Pavlovicích a Manerově. Novostavby se nachází v Bohdalicích, a to nová školní tělocvična (příloha 5, obr. 21), výstavba nových osmi bytů a v Manerově část bývalé školky, který nyní slouží jako úschovna krojů a malá knihovna.
47
Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo komplexní hodnocení venkovského prostoru Vyškovska, konkrétně mikroregionu Větrník, zkoumání vlivu komercializace k venkovským tradicím a zvykům a jejich prostorová diferenciace. Většina tradicí, které se dodnes dodržují, mají ve všech obcích téměř stejnou podobu, ale liší se jejich počet. To, čím se dnešní tradice liší od původní podoby, je jejich účel. V dnešní době je většina tradic komercializovaná a mají tedy výhradně komerční účel. Výjimkou jsou pouze některé církevní svátky, které zůstaly komercializací nedotčeny, a to díky jejich nízké atraktivitě. V obcích tohoto mikroregionu mají největší zastoupení fotbalová družstva a za nimi následují družstva volejbalová. Z kulturních akcí mají největší popularitu i zastoupení muziky, plesy a divadla. Historické památky se vyskytují ve všech obcích, ale jejich počet je závislý na velikosti obce. Jako
největší
problém
venkovských
obcí
mikroregionu
Větrník
je
podle
dotazníkového zjištění nezájem obyvatel o dění v obci a druhý největším problémem je nedostatek pozemků pro výstavbu.
48
Summary The aim of my bakalářská práce was to evaluate the rural area around Vyškovsko, concretely microregion Větrník, to research the influence of the commercialization to the rural traditions and habits and to research their spatial differentiation. The most traditions that keep at the present time have almost the same appearance in all the villages, but their number is different. The purpose of present traditions different from the purpose of original traditions. Nowadays the most traditions are commercialized and they have mainly the commercial purpose. The some church feasts that stayed untouched owing their low attraction are the exception. The football teams and then the volleyball teams have the biggest representation in the villages of this microregion. The dances, balls and theatres have the largest popularity and representation from the category of the cultural action. The historical memories are situated in all the villages, but their number is dependent on the size of village. According to questionnaire recognition the main problem of rural area around Větrník is the inhabitant unconcern for events in the village, the second largest problem is the absence of parcels for development.
49
Seznam použité literatury Binek, Jan. Venkovský prostor a jeho oživení. 1. vydání. Brno: Georgtown, 2007. 140 s. ISBN 80-251-19-5.
MAJEROVÁ, Věra a kol. Sociologie venkova a zemědělství. 4. vydání. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2003. 254 s. ISBN 80-213-0651-3.
KUBEŠ, Jan. Problémy stabilizace venkovského osídlení ČR. 1. vydání. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2000. 164 s. ISBN 80-7040-385-3.
FINDOVÁ, Dagmar. Tradice versus komercializace venkovského prostoru mikroregionu Jemnička. Olomouc: Univerzita Palackého, diplomová práce, 2008.
SKOPOVÁ, Kamila. Velikonoční svátky o století zpátky aneb Jarní tradice v České domácnosti. Praha: Nakladatelství Akropolis s.r.o., 2007. 69 s. ISBN 978-80-86903-38-9.
Internetové zdroje PERLÍN, Radim. Venkov, typologie venkovského prostoru. Praha: Katedra sociální geografie a
regionálního
rozvoje
UK,
PřF
20
s.
Dostupné
na
BESTAJOVSKÝ, Martin. Tři kráové [online]. České tradice, 3. ledna 2010 [cit. 26. březen 2010]. Dostupné na .
BESTAJOVSKÝ, Martin. Pálení čarodějnic [online]. České tradice, 15. dubna 2010 [cit. 26. březen 2010]. Dostupné na .
BESTAJOVSKÝ, Martin. Štědrovečerní věštění [online]. České tradice, 24. prosince 2008 [cit. 28. březen 2010]. Dostupné na 50
Ostatní
Data Českého statistického úřadu
Kolektiv autorů a konzultantů Encyklopedického domu. Slovník cizích slov. Praha: Encyklopedický dům, spol. s.r.o., 1996. 366 s. ISBN 80-90-1647-8-1.
PROCHÁZKOVÁ, Pavla. Velikonoční obyčeje. Muzeum Beskyd, 1995, výukové listy.
MAŇHALOVÁ, Dagmar. Z dějin Bohdalic. OÚ Bohdalice, 2003. 67 s.
ŠKVÍROVÁ, Michaela a MLATEČEK, Karel. Rostěnice-Zvonovice, k slavnostnímu otevření Obecního domu. Vydala obec Rostěnice-Zvonovice, 2004. 91 s.
51
PŘÍLOHY
52
Seznam příloh Příloha 1 •
dotazník
Příloha 2 •
Tab. 6: Zvyky a tradice v obcích mikroregionu Větrník
•
Obr. 1: Zvyky a tradice dodržované v obcích mikroregionu Větrník
•
Obr. 2: Četnost udržování zvyků a tradic v mikroregionu Větrník
Příloha 3 • Tab. 7: Kulturní a společenské akce mikroregionu Větrník • Obr. 3: Kulturní a společenské akce mikroregionu Větrník • Obr. 4: Poměr kulturních a společenských akcí mikroregionu Větrník Příloha 4 •
Tab. 8: Sportovní družstva mikroregionu Větrník
•
Obr. 5: Počet sportovních družstev mikroregionu Větrník
•
Obr. 6: Poměr počtu sportovních družstev mikroregionu Větrník
Příloha 5 • Obr. 7: Kostel sv. Jana Křtitele v Dražovicích • Obr. 8: Pamětní desky na návsi v Drařovicích • Obr. 9: Mateřská škola v Dražovicích • Obr. 10: Hlavní kříž se zvonicí na návsi v Tučapech • Obr. 11: Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Rostěnicích • Obr. 12: Žudrové domky v Rostěnicích • Obr. 13: Obecní dům v Rostěnicích • Obr. 14: Žudrový domek v Lysovicích • Obr. 15: Autobusová zastávka v Lysovicích • Obr. 16: Kaple sv. Floriana v Hlubočanech • Obr. 17: Žudrový domek v Kučerově • Obr. 18: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Bohdalicích • Obr. 29: Zámek (škola) v Bohdalicích • Obr. 20: Kaple sv. Jana a Pavla na návsi v Manerově 53
• Obr. 21: Školní tělocvična v Bohdalicích Příloha 6 • Obr. 22: Obce mikroregionu Větrník • Obr. 23: Poměr kulturních a společenských v mikroregionu Větrník v roce 2010
54
Příloha 1
DOTAZNÍK
Vážená paní, Vážený pane, V rámci zpracování mé bakalářské práce na téma „ Tradice versus komercializace venkovského prostoru Vyškovska – mikroregionu Větrník“ Vás žádám o zodpovězení několika otázek týkající se Vaší obce, která do tohoto mikroregionu spadá. Otázky se týkají architektury, zvyků a tradic, kulturních, společenských a sportovních akcí konaných ve Vaší obci. V poslední části bych se Vás chtěl zeptat na některé problémy, se kterými se Vaše obec potýká.
Název obce: _______________________________________________________________________
I. ČÁST :
ZVYKY A TRADICE
Uveďte prosím k tradicím a zvykům, které se dodržují ve Vaší obci, co nejvíce informací tak, aby co nejlépe vystihovaly tento zvyk či tradici. zvyk/tradice
Charakteristika
Tři králové (6.1.) Hromnice (2.2.) Ostatky
Smrtná neděle Květná neděle
Velikonoce
Zelený čtvrtek Velký pátek Bílá sobota
Velikonoční pondělí
55
Pálení čarodějnic (30.4.) Stavění máje (1.5.)
Hody
Dožínky Mikulášská obchůzka
Vánoce
Silvestr Jiné tradice/zvyky:
Novodobé tradice
Charakteristika
56
II. ČÁST :
KULTURNÍ A SPOLEČENSKÉ AKCE
Kulturní akce Divadlo Muzika Ples Koncert Jiné:
Je/není ve Vaší obci ANO / NE ANO / NE ANO / NE ANO / NE
Kolikrát do roka
Je/není ve Vaší obci ANO / NE ANO / NE ANO / NE ANO / NE ANO / NE
Společenská akce Dětský karneval Obecní zabíjačka Vinobraní Den dětí Letní kino Jiné:
III. ČÁST :
Pořadatel
Měsíc
SPORTOVNÍ AKCE A SPOLKY
Ve Vaší obci se nachází: Je/není ve Vaší obci
Sportovní družstvo Fotbalové družstvo Futsalové družstvo Volejbalové družstvo Basketbalové družstvo Kuželkářské družstvo Jiné:
ANO / NE ANO / NE ANO / NE ANO / NE ANO / NE
57
Počet družstev
Které sporty se u Vás hrají aktivně a na jaké úrovni? __________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________
Jaké sportovní akce se ve Vaší obci pořádají? Je/není ve Vaší obci
Sportovní akce Fotbalový turnaj Futsalový turnaj Volejbalový turnaj Kuželkářský turnaj Turnaj ve stolním tenise Jiné:
Kolikrát do roka
ANO / NE ANO / NE ANO / NE ANO / NE ANO / NE
Jaké sbory a spolky se u Vás nachází? Je/není ve Vaší obci
Sbor / spolek Sbor dobrovolných hasičů
ANO / NE
Rybářský spolek
ANO / NE
Myslivecký spolek
ANO / NE
Zahrádkářský spolek Spolek chovatelů Jiné:
ANO / NE ANO / NE
58
IV. ČÁST :
ARCHITEKTURA
Jaké historické památky, renovované stavby či novostavby se ve Vaší obci nachází?
Historické památky
*
Renovované stavby
*
Novostavby
*
stavby pro veřejné účely
V. ČÁST :
PROBLÉMY VENKOVSKÝCH OBCÍ
Ohodnoťte jednotlivé problémy Vaší obce dle stupnice 1 – 5.(1- nejlepší hodnocení, 5- nejhorší hodnocení) Nedostatek pracovních příležitostí Špatná finanční situace Snižování počtu obyvatel Nedostatek pozemků pro výstavbu Neprovedené komplexní pozemkové úpravy Zanedbaná technická infrastruktura Nedostatečná dopravní obslužnost Nezájem obyvatel o dění v obci
1 1 1 1 1 1 1 1
Děkuji za vyplnění dotazníku.
59
2 2 2 2 2 2 2 2
3 3 3 3 3 3 3 3
4 4 4 4 4 4 4 4
5 5 5 5 5 5 5 5
Příloha 2
Stavění máje
Hody (pouť)
Dožínky
Mikulášská obchůzka
Vánoce
Silvestr
CELKEM
1
0
1
1
1
0
1
0
1
1
0
8
1
0
0
0
1
1
1
1
1
0
1
0
1
8
1
0
1
0
1
1
1
0
1
0
1
0
0
7
BohdalicePavlovice, Manerov
1
0
1
1
1
1
1
1
1
0
1
1
1
11
RostěniceZvonovice
1
0
1
0
1
1
0
0
1
0
1
1
0
7
0
0
1
0
1
1
1
1
1
0
1
1
1
9
1
0
1
0
1
1
1
1
1
0
1
1
1
10
1
0
1
0
1
1
1
1
1
0
1
1
0
9
7
0
7
1
8
8
7
5
8
0
8
6
4
69
Lysovice Kučerov
Tučapy Dražovice Letonice CELKEM
Velikonoční pondělí Pálení čarodějnic
0
Hlubočany
Klapání
Hromnice
1
Obec
Masopust (ostatky) Smrtná neděle
Tři králové
Tab. 6: Zvyky a tradice v obcích mikroregionu Větrník
Zdroj: Dotazníkový výzkum (2010)
60
Obr. 1: Zvyky a tradice dodržované v obcích mikroregionu Větrník
Zdroj: Dotazníkový výzkum (2010)
Obr. 2: Četnost udržování zvyků a tradic v mikroregionu Větrník
Zdroj: Dotazníkový výzkum (2010)
61
Příloha 3
Tab. 7: Kulturní a společenské akce mikroregionu Větrník Obec Hlubočany Lysovice Kučerov Bohdalice-Pavlovice, Manerov Rostěnice-Zvonovice Tučapy Dražovice Letonice CELKEM
Divadlo 0 0 0 2 0 2 0 0 4
Muzika 4 3 3 8 3 3 6 4 34
Ples 0 0 0 2 1 0 1 1 5
Koncert 0 0 0 3 0 0 2 0 5
Zdroj: Dotazníkový výzkum (2010)
Obr. 3: Kulturní a společenské akce mikroregionu Větrník
Zdroj: Dotazníkový výzkum (2010)
62
Ostatní 3 4 3 8 3 1 4 2 28
CELKEM 7 7 6 23 7 6 13 7 76
Obr. 4: Poměr kulturních a společenských akcí mikroregionu Větrník
Zdroj: Dotazníkový výzkum (2010)
Příloha 4
Tab. 8: Sportovní družstva mikroregionu Větrník Obec
Fotbalové družstvo
Futsalové Volejbalové družstvo družstvo
Jiné
CELKEM
Hlubočany Lysovice Kučerov Bohdalice-Pavlovice, Manerov Rostěnice-Zvonovice Tučapy Dražovice Letonice
0 2 1 6 0 0 3 5
0 0 0 2 0 0 0 0
3 0 0 3 0 1 1 1
4 0 0 1 0 2 0 0
7 2 1 12 0 3 4 6
CELKEM
17
2
9
7
35
Zdroj: Dotazníkový výzkum (2010)
63
Obr. 5: Počet sportovních družstev mikroregionu Větrník
Zdroj: Dotazníkový výzkum (2010)
Obr. 6: Poměr počtu sportovních družstev mikroregionu Větrník
Zdroj: Dotazníkový výzkum (2010)
64
Příloha 5
Obr. 7: Kostel sv. Jana Křtitele
Obr. 8: Pamětní desky na návsi v
v Dražovicích
Dražovicích
Foto: Tomáš Novotný (2010)
Foto: Tomáš Novotný (2010)
Obr. 10: Hlavní kříž se zvonicí na Obr. 9: Mateřská škola v Dražovicích
návsi v Tučapech
Foto: Tomáš Novotný (2010)
Foto: Tomáš Novotný (2010)
65
Obr. 11: Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Rostěnicích Obr. 12: Žudrové domky v Rostěnicích
Foto: Tomáš Novotný (2010)
Foto: Tomáš Novotný (2010)
Obr. 13: Obecní dům v Rostěnicích
Obr. 14: Žudrový domek v Lysovicích
Foto: Tomáš Novotný (2010)
Foto: Tomáš Novotný (2010)
Obr. 15: Autobusová zastávka v Lysovicích
Obr. 16: Kaple sv. Floriana v Hlubočanech
Foto: Tomáš Novotný (2010)
Foto: Tomáš Novotný (2010) 66
Obr. 18: Kostel Nanebevzetí Panny Obr. 17: Žudrový domek v Kučerově
Marie v Bohdalicích
Foto: Tomáš Novotný (2010)
Foto: Tomáš Novotný (2010)
Obr. 20: Kaple sv. Jana a Pavla na návsi v Manerově Obr. 29: Zámek (škola) v Bohdalicích
Foto: Tomáš Novotný (2010)
Foto: Tomáš Novotný (2010)
Obr. 21: Školní tělocvična v Bohdalicích
Foto: Tomáš Novotný (2010)
67
Příloha 6 Obr. 22: Obce mikroregionu Větrník
Obce mikroregionu Větrník
Tučapy
RostěniceZvonovice
Lysovice
Hlubočany
Kučerov
Bohdalice-Pavlovice
Dražovice
Letonice
Zdroj: Dotazníkový výzkum (2010)
0
2
4 km
Obr. 23: Poměr kulturních a společenských v mikroregionu Větrník v roce 2010
Poměr kulturních a společenských tradic
Kulturní a společenské akce
0-6 7 - 12 13 - 18 19 - 24
0 Zdroj: Dotazníkový výzkum (2010)
68
2
4 km