UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra bohemistiky
TEMATIKA SMRTI V ČESKÉ POEZII PRO DĚTI A MLÁDEŽ Theme of death in the Czech poetry for children and youth
Bakalářská diplomová práce
Karolína Schönbaumová Česká filologie se zaměřením na editorskou práci ve sdělovacích prostředcích
Vedoucí práce: Mgr. Radek Malý, Ph.D
OLOMOUC 2011
Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškeré pouţité zdroje a literaturu.
V Olomouci dne
…...……………………...............
OBSAH ÚVOD .......................................................................................................................... 4 1.
2.
Děti a smrt ............................................................................................................ 4 1.1.
Vnímání smrti u dětí .................................................................................... 4
1.2.
Vnímání smrti u dospívajících ..................................................................... 7
Současná poezie pro děti s tematikou smrti ....................................................... 10 2.1.
3.
Nonsensová poezie ..................................................................................... 11
Téma smrti v dílech konkrétních básníků .......................................................... 13 3.1.
František Halas ........................................................................................... 13
ANOTACE ................................................................................................................. 16 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ ........................................................................... 17
ÚVOD Napsal jsem vám báseň / na zlé slovo smrt, / neboť se mi zdálo, / že takových básní / je pro děti málo.1 Těmito verši začíná jednu ze svých básní Pavel Šrut, současný autor poezie pro děti a mládeţ, jenţ se řadí mezi ty, kteří dětským čtenářům odtabuizovávají téma smrti. V české poezii pro děti a mládeţ patří smrt, ve srovnání s jinými, k tématům doposud opomíjeným. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla věnovat se jí ve své bakalářské práci. Mým záměrem je pojmout téma jak teoreticky, tak interpretačně. V této souvislosti chci především poukázat na básnickou tvorbu generačně více či méně blízkých autorů, kteří se tímto tématem zabývají. Podle mého názoru se mnoho rodičů zdráhá svým dětem o smrti otevřeně vyprávět, a tak bývá často jejich prvním rádcem v této oblasti kniha. Odpovědnost tudíţ přechází na bedra autorů a ti se musí snaţit, aby ohleduplně a přitom efektivně seznámili dítě s jedním z nejzávaţnějších témat vůbec. Způsobů, jak v literatuře vyjádřit svůj postoj ke smrti a umírání, je několik. Dle mého názoru preferují v souvislosti s touto tematikou rodiče těch nejmenších, ale také dospívající, spíše texty prozaické. I v dnešní společnosti totiţ převládá názor, ţe by didaktická funkce dětské poezie měla být prezentována vtipnou a především zábavnou formou. Ale dá se neveselý motiv zpracovat vesele? Cílem mé práce je ukázat, ţe velké mnoţství českých autorů poezie pro děti dovede existenciální motiv smrti vyjádřit citlivě, jednoduše, a přitom vtipně a originálně. Myslím si, ţe se právě díky tomu poezie stává rovnocennou partnerkou prózy. Proto by se ji mladí čtenáři a rodiče neměli ostýchat vyhledávat ani tehdy, chtějí-li sebe či své děti zasvětit do choulostivé problematiky smrti. Jediný umně sestavený verš totiţ díky rozmanitým básnickým prostředkům poví vnímavé bytosti častokrát víc neţ několik stránek prózy. Dříve, neţ se pokusím o zmapování veršované tvorby, která se tematice smrti věnuje, zaměřím svou pozornost na oblast dětské psychologie a budu se zabývat tím, jak děti a dospívající v jednotlivých věkových skupinách smrt přijímají. Moţná, ţe právě nejmladší generace velkou měrou ovlivní to, zda se smrt postupem času stane autorsky i čtenářsky přitaţlivým a vyhledávaným tématem. 1
ŠRUT, P.: Příšerky & příšeři. Praha a Litomyšl : Paseka, 2005, s. 91.
4
1. DĚTI A SMRT Kaţdý dospělý si uvědomuje, ţe smrt blízkého člověka znamená pro pozůstalé jeho definitivní ztrátu. Proto je pro něj úmrtí bliţního často jednou z nejemočnějších a zároveň nejtěţších věcí, se kterou se musí během svého ţivota potýkat. Ale co děti a dospívající? Vnímají smrt stejně?
1.1. Vnímání smrti u dětí Autoři publikace O smrti v kapitole týkající se dětského chápání smrti vyuţili názoru Douga Manninga, podle něhoţ je pro děti jedním z nejkomplikovanějších aspektů smrti fakt, ţe si sice ztrátu milované osoby uvědomují, aţ do období puberty však nedokáţí rozumově plně pochopit, co pojem smrt vlastně znamená.2 Z uvedeného tedy vyplývá, ţe emocionální proţívání smrti není výlučně záleţitostí dospělých. Také děti vnímají úmrtí blízkého člověka jako tíţivou a citově náročnou událost, i kdyţ si dlouho neuvědomují její reálný důsledek. Na následujících řádcích si dovolím pouţít rozdělení, které ve své bakalářské práci zabývající se truchlením dětí a dospívajících uţil Jakub Jansa.3 Ten se pokusil o sjednocení stanovisek několika odborníků, z nichţ v konečném důsledku vzešly čtyři základní celky chápání smrti rozdělené podle věku dítěte: 1) Děti ve věku do 3 let i přesto, ţe nechápou význam smrti, vnímají odloučení. Pokud ztratí nejbliţší osobu, tzn. tu, která se o ně starala, u které se cítily bezpečně,4 proţívají smutek velmi intenzivně. Dle mínění Ginette Raimbaultové, jejíţ poznatky z psychologické praxe uplatňuje ve svém příspěvku Jaro Křívohlavý,5 pociťují děti zármutek uţ od šestého měsíce ţivota, plně jej však dokáţí projevit od osmnáctého
2
DIGIULIO, R., KRANZ, R. O smrti. Praha : Lidové noviny, 1997. JANSA, J.: „Když mají děti smutek“ – Truchlení dětí a dospívajících. Olomouc, 2009. s. 19-20. Vedoucí diplomové práce Naděţda Špatenková. 4 Nemusí jít ve všech případech o matku, často takovou funkci zastávají prarodiče nebo vzdálenější členové rodiny. 5 KŘIVOHLAVÝ, J.: Zármutek a truchlení dětí – jeho podoba a zvládání. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 24, 1989, č. 3, s. 209-215. 3
4
aţ dvacátého čtvrtého měsíce.6 Vnímání dětí v tomto věku také výrazně ovlivňují reakce dospělých. 2) Děti ve věku od 3 let až 5/6 let jsou uţ schopny vnímat vlastní tělo. Ví, ţe, kdyţ spadnou a odřou si koleno, bolí to. Jak uvádí DiGiulio a kol., dokáţí také správně rozumově posoudit například výraz moc a moc nemocný.7 Pokud jsou takové děti konfrontovány se smrtí, velmi dobře chápou, ţe se událo něco moc zlého. Samotný skon pro ně však stále nemá povahu nezvratné skutečnosti. Jansa na tomto místě volně cituje z knihy Kathryn Boogové a Claire Testerové8 příběh malého chlapce, kterému zemřel bratr: John (5 let) stál nad postelí svého zemřelého bratra, který v ní ležel. „Vzbuď se!“ křičel. Začal tahat za bratrovy vlasy. Pustil velmi hlasitě hudební pásku. Velice rozzlobený přecházel od magnetofonu k bratrovi a tahal ho za oční řasy, aby se vzbudil.9 V tomto věkovém rozmezí mohou téţ děti skličovat myšlenky, ţe bratříček či rodič zemřel proto, ţe si to přály. Zmíněná obava pramení jiţ z raného dětství.10 3) Děti ve věku 5/6 let až 10/11 let uţ dokáţí formulovat své otázky, a tak se mohou na leccos zeptat. Odborníci upozorňují na to, ţe je proto velmi důleţité, aby s nimi dospělí hovořili otevřeně a podali jim co nejkonkrétnější vysvětlení. Tím, ţe je „odbudou“ tvrzením, ţe si „maminku odnesl Bůh“ je totiţ mohou ještě více zmást. Jak jiţ bylo řečeno, uţ mladší děti mohou mít pocit, ţe smrt zavinily svým „přáním“. Jakmile se tedy šestileté dítě dozví zkreslené informace, můţe se začít obviňovat, neboť bude přesvědčené o tom, ţe si Bůh odnesl maminku, protoţe si to přálo ve chvíli, kdy na ni bylo rozzlobené.11 Zhruba od devíti let věku si uţ děti nezvratnost smrti uvědomují. 6
Dítě mladší šesti měsíců je sice schopno negativní emoce pociťovat také, nejedná se však o zármutek ve vlastním smyslu slova. 7 DIGIULIO, R., KRANZ, R. O smrti. Praha : Lidové noviny, 1997, s. 18. 8 BOOG, K., TESTER, C.: Palliative care : A practical guide for the health professional : finding meaning and purpose in life and death. [s.l.]: Elsevier Health Sciences, 2007, s. 28. 9 JANSA, J.: „Když mají děti smutek“ – Truchlení dětí a dospívajících. Olomouc, 2009. Vedoucí diplomové práce Naděţda Špatenková. 10 Podle DiGiulia a Kranzové jsou maličké děti přesvědčeny o tom, ţe kdyţ pláčem přivolají dospělého, aby je utěšil, děje se to proto, ţe si to intenzivně přejí. Netuší, ţe dospělí přicházejí z vlastní vůle. Proto v nich později můţe zakořenit představa, ţe kdyţ jsou schopni rodiče přivolat, dovedou to také obráceně. 11 Příčina obviňování tkví v tom, ţe si takto staré děti začínají lépe uvědomovat své pocity (zlost, závist apod.).
5
4) Od počátku dospívání do dospělosti, tedy asi od dvanácti do dvaceti let začíná dospívající člověk sebe samu vnímat jako individuální osobnost. Význam smrti dostatečně chápe a je schopen o ní přemýšlet. Na tuto věkovou skupinu se zaměřím v další části kapitoly. Výše uvedené rozdělení sem začleňuji z toho důvodu, abychom si lépe uvědomili, ţe kaţdé dítě resp. věková skupina reaguje na problematiku smrti odlišným způsobem, a je proto nutné to respektovat. A to především tehdy, rozhodneme-li se své dítě s pojmem smrti seznámit. Mnoho odborných publikací nám poskytuje informace o tom, ţe v jiných kulturách je dětský kontakt se smrtí povaţován za naprostou samozřejmost. Příručka O smrti, určená zvláště truchlícím pozůstalým, například uvádí, ţe v těchto civilizacích čerpá nejmladší generace zkušenosti týkající se smrti a umírání zejména z venkovského prostředí. Vesnická atmosféra umoţňuje dětem běţně vídat nejrůznější poráţky dobytka a tím je „zocelovat“ pro chvíle, kdy budou nuceny vyrovnat se se smrtí někoho blízkého. Dalším důleţitým faktorem je skutečnost, ţe tamější umírající proţívají dobu před posledním odpočinkem doma. V rozhodný okamţik tedy dítě skon blízké osoby přijme mnohem přirozeněji. I kdyţ truchlí, není z nastalé situace vyděšené. V našich společenských kruzích je ale situace odlišná, jelikoţ prvotní zkušenost se smrtí dítěti mnohdy poskytuje televizní obrazovka či počítačový monitor. Podle Mileny Šubrtové děti tyto zprostředkovatele smrti vidí jako odosobněné hyperbolizované obrazy,12 a tak je vůbec nenapadne spojovat si je s reálným světem. O to větší je jejich zmatení a překvapení, kdyţ do jejich ţivota tento jev poprvé vstoupí v opravdové podobě. Častokrát netuší, jak zpracovat nával nových pocitů a ani dospělí jim v tom mnohdy neporadí. Jejich zakořeněná představa o „křehké“ dětské psychice jim velí tuto problematiku odsunout do pozadí a nemluvit o ní. Odborníci se ovšem shodují v názoru, ţe dětská psychika je v tomto ohledu dostatečně odolná. Včasné přijetí tragické pravdy je tudíţ pro dítě mnohem únosnější neţ lţi ze soucitu. Kdyţ se totiţ malé dítě dozví smutnou informaci příliš pozdě, tedy v době, kdy uţ jsou s ní ostatní smíření, můţe se stát ţe nebude mít moţnost se s ní
12
ŠUBRTOVÁ, M.: Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. Brno : Masarykova univerzita, 2007, s. 9.
6
v dostatečné míře vyrovnat. Tento fakt můţe pak dítěti na dlouhou dobu způsobit váţné psychické problémy. Rodiče by se tedy měli alespoň pokusit o co nejcitlivější a v konkrétních případech především pravdivé vysvětlení podstaty smrti a následně svým dětem umoţnit, aby se s touto skutečností vyrovnaly po svém – pláčem, vztekem nebo dokonce manuální prací. S truchlením jsou neodmyslitelně spjaty také pohřby. Tuto sféru ovládá další mýtus, a to ten, ţe by se děti těchto smutečních obřadů neměly účastnit. Já se ovšem ztotoţňuji s názorem profesora Křivohlavého, jenţ se z pozice odborníka v oblasti psychologie vyjadřuje následovně: Domnívám se, že takovýto ohled je nadměrný. Pláč – i pláč ve smutku – patří k životu stejně jako radost a veselí. Ten, kdo se nepřesvědčí o tom, že odchod je definitivní, žije v nejistotě, zda tomu skutečně tak je. Pohřeb – se všemi kulturně děnými průvodními jevy – je z psychologického hlediska moudré zařízení. Rozloučení vnáší do života – i do života dětí jistotu – i když je to jistota konce.13
1.2. Vnímání smrti u dospívajících V období dospívání dochází v lidském těle k řadě změn, přičemţ jedny z nejdůleţitějších probíhají v mozku. Vývojové přeměny v tomto nervovém centru zapříčiňují, ţe dospívající jedinec začíná na mnoho situací a jevů pohlíţet z jiné perspektivy neţ doposud. Lépe si uvědomuje jejich souvislosti a více o nich přemýšlí. Pokud jej tedy v tomto sloţitém psychologickém procesu zastihne nečekaná ztráta v podobě smrti milované osoby, čelí této ţivotní zkoušce velmi obtíţně. Proto leckdy potřebuje mnohem víc času na to, aby se s ní dokázal vyrovnat. Proces truchlení je povaţován za jednu z nejdůleţitějších částí kaţdého smíření se s úmrtím. Předpokladem pro to, abychom se s odchodem milované osoby srovnali v co moţná nejkratším časovém úseku je úplné vstřebání veškerých emocí. I přesto, ţe se jedná o individuální záleţitost, prochází v zásadě kaţdý truchlící v tomto směru třemi stadii: chaosem, vyjádřením pocitů a pochopením14.
13 14
WWW:< http://jaro.krivohlavy.cz/node/94> [cit. 3.3.2011] DIGIULIO, R., KRANZ, R. O smrti. Praha : Lidové noviny, 1997, s. 78.
7
Jednotlivé fáze provází kaţdého jedince odlišnou dobu a nemusí nutně probíhat nepřetrţitě. Někdy se stává, ţe po překonání prvního stádia se člověk sice dostane do druhého, po pár dnech se ale opět vrací na počátek. V některých případech se tedy můţe jednat o dlouhodobý proces, čítající několik měsíců, ba let. 1) Chaos – jak uţ napovídá název, v první etapě truchlení se většina dospívající mládeţe potýká s nepřeberným mnoţstvím pocitů.15 Podle odborníků bývá nejčastější reakcí dospívajících popření skutečnosti,16 kdy člověk není schopen na vzniklou situaci adekvátně reagovat a chová se tak, jakoby se vlastně vůbec nic nestalo. DiGiulio a Kranzová přirovnávají popření skutečnosti k brzdě od auta, která tlumí silný náraz stejně efektivně, jako popření zmírňuje šok. Bezprostřední reakcí na stadium chaosu je potom uzavření se do sebe, odmítání přátelské či rodinné pomoci a neochota vyjádřit své pocity.17 Délka fáze se odvíjí od individuálních potřeb truchlících. 2) Vyjádření pocitů – druhá etapa pomáhá mladým lidem zejména s tím, aby se dokázali vyrovnat s pocity, které je v procesu truchlení obklopují. Kromě lítosti a stesku po zemřelém můţe dospívajícího zachvátit panika z nejasné budoucnosti, deprese, zlost na okolí nebo také úleva či dokonce trapnost vycházející z obavy nepřiměřené reakce společnosti. Proto, aby se mladí dokázali oprostit od těchto pocitů, je důleţité zbavit se toho nejpodstatnějšího – tzv. pocitu viny u pozůstalých.18 Vytyčeného cíle dosáhnou truchlící připuštěním, ţe všechny výše zmíněné dojmy jsou naprosto obvyklé a nelze se za ně obviňovat. K celkovému zvládnutí druhého stadia je také nezbytné zaměřit pozornost na sebe samu. Publikace O smrti nabízí několik tipů, jak na to: vyhradit si v průběhu zpracovávání smutku chvíle na odpočinek, nezanedbávat své zdraví, pokusit se o komunikaci s blízkými („vypovídání se“), ale zároveň občas zůstat sám s vlastními vzpomínkami. Součástí jdou také rady, jak překonat specifické potíţe jako návrat do školy, vypořádání se se steskem po zemřelém při zvláštních příleţitostech a podobně.19
15
intenzivní bolest, šok, otupělost, ba dokonce nezvyklý klid DIGIULIO, R., KRANZ, R. O smrti. Praha : Lidové noviny, 1997, s. 78. 17 Podle DIGIULIO, R., KRANZ, R. O smrti. Praha : Lidové noviny, 1997, s. 79. 18 DIGIULIO, R., KRANZ, R. O smrti. Praha : Lidové noviny, 1997, s. 82. 19 Podle DIGIULIO, R., KRANZ, R. O smrti. Praha : Lidové noviny, 1997, s. 83-101. 16
8
3) Pochopení – fakt, ţe se pozůstalý dospívající vyrovnal také se třetím stádiem truchlení, bude moţné akceptovat tehdy, bude-li schopen ve své mysli reflektovat kromě pozitivních vzpomínek na zemřelého i ty negativní a především tehdy, aţ si konečně připustí, ţe ţivot jde dál a kromě smutku přináší i velké mnoţství radostí, z kterých je ve chvílích smutku nutné čerpat potřebnou energii. Všeobjímající názor vyjádřila ve své knize Děti a smrt Elizabeth KüblerRossová. Myslím si, ţe její tvrzení o tom, ţe Bůh svým dětem nenakládá víc než dokáží unést20 v sobě obsahuje tolik naděje, ţe se pak i sebevětší smutek a tíţivé pocity snáší mnohem lépe. Podle mého názoru je totiţ pro mnoho lidí při nacházení cesty vedoucí k lepším zítřkům jednou z nehlavnějších opor právě víra.
20
KÜBLER-ROSS, E.: O dětech a smrti. Praha : ERMAT 2003, s. 60.
9
2. SOUČASNÁ POEZIE PRO DĚTI S TEMATIKOU SMRTI Dnešní moderní doba a její zvyky přispívají z velké části k tomu, ţe se současná poezie pro děti a mládeţ zakládá především na aktuálnosti. Tato skutečnost se odráţí jak v přístupu básníků k poezii, tak ve výběru témat, která jsou dnes z velké části ovlivňována médii. Ta zvláště v posledních letech nabyla nemalou moc a veřejnost si je toho dostatečně vědoma. Básníci se proto do jisté míry snaţí médiím konkurovat a prostřednictvím veršů odtabuizovávat dříve tolik nereflektovaná témata. Mezi takovéto náměty se kromě jiných bezesporu řadí motivika smrti. I kdyţ se smrt ve srovnání s jinými tématy v tvorbě pro děti doposud objevuje nepříliš často, je zřejmé, ţe v ní má své nezastupitelné místo. Jejím prostřednictvím si totiţ dítě pěstuje úctu ke všemu ţivému a v důsledku toho si také pomalu začíná utvářet své ţivotní hodnoty. Na nepostradatelnost tematiky smrti v literatuře upozorňuje ve svém příspěvku také Jana Skálová: Prožitkem smrti, byť jen zprostředkovaným uměleckým dílem se stáváme lidštějšími. Učíme se vyrovnat se ztrátou, prožít bolest smrti a adekvátně na ni reagovat.21 Současné ztvárnění smrti v poezii pro děti je ale ve srovnání s dřívějškem poněkud deformováno. Ostravská pedagoţka Olga Kubeczková upozorňuje na tři hlavní posuny. Prvním z nich se týká toho, ţe se současní autoři snaţí svými básničkami primárně pobavit. Tak se můţe stát, ţe i kdyţ malý čtenář na tematiku smrti v básni narazí, přejde ji bez povšimnutí, komika a nadsázka ji totiţ ubírají na důleţitosti. Kdyţ uţ se přece jenom autor snaţí dětskému čtenáři přiblíţit smrt důstojně, moţná nevědomky se víc a víc odchyluje od mentality dítěte a obraz smrti prezentuje spíše v „dospělém duchu“. Přispívá k tomu zejména nejednoznačné vyjadřování a dvojsmyslné naráţky, které zvláště dítě mladšího věku zkrátka není schopno rozumově dostatečně zpracovat. Občas se v básních objevují také prvky hrubosti či násilí. Nelze se pak divit, ţe se takové básně vymykají dětskému chápání. Poslední aspekt, který Kubeczková uvádí se týká jiţ zmiňovaných mediálních tendencí. Vliv médií má za následek také to, ţe jsou básně často úplně oproštěné od
21
SKÁLOVÁ, J: Dítě a smrt. In: Návraty k dětství v české a slovenské literatuře. Opava : Slezská univerzita, 2008, s. 57. [2006].
10
jakýchkoli emocí a důraz je kladen především na věcnost. Kubeczková k tomu dodává: Smrt je prezentována jakoby v dynamickém sledu zpráv, jako jedna z událostí – informací, kterou vzápětí nahrazuje nová.22 Podle mého názoru lapila osidla tohoto schématu zvláště básně poezie nonsensové. Analýzou jejích ukázek se budu zabývat v následující kapitole.
2.1. Nonsensová poezie Původ této specifické ţánrové odnoţe lze vysledovat v lidových říkankách. Samotný termín nonsens pochází z Anglie, kde jej groteskní sbírkou The Book of Nonsens23 uvedl ve známost Edward Lear, básník a prozaik dánského původu. Českým čtenářům bude ale nejspíše známější jméno Lewise Carolla a jeho nonsensového díla Alenka v říši divů. Slovníkové a encyklopedické výklady se v zásadě shodují v tom, ţe základním stavebním prvkem nonsensové komiky je řetězení zdánlivě nesmyslných slovních hříček. Slovník literární teorie například nonsens vymezuje jako žánr lyrické poezie blízký grotesce, v němž je celistvého estetického účinku dosahováno zdánlivě nesmyslným (tj. nelogickým, paradoxním, absurdním) spojováním slov nebo představ; rozhodující roli mívá zpravidla rytmicky výrazná hra se zvuky slov (…).24 Jiří Weinberger, jeden z předních představitelů českého nonsensu ale takovéto „škatulkování“ odmítá. Vlastní zkušenost mu totiţ umoţňuje vnímat nonsensové verše především jako záţitek, ne hlavní cíl. Zásluhou tohoto prostředku, se potom vyhýbá stereotypu.25 Následujícími řádky bych chtěla poukázat na to, ţe ani nesmysl není osvobozen od dodrţování pravidel. Dokonce si troufám tvrdit, ţe je jimi svazován ještě více, neţ kterákoli jiná oblast. Povaha nonsensového ţánru klade určité nároky jak na recipienta, tak na autora. U čtenáře je mimo jiné nepostradatelná jeho myšlenková vyspělost. Důleţitost tohoto 22
KUBECZKOVÁ, O.: Poznámky k obrazu smrti v současné poezii pro děti. In: Současnost literatury pro děti a mládeţ. Liberec: Technická univerzita, 2005, s. 96. 23 Vydána anonymně v roce 1846. Český překlad (Kniha třesků a plesků) pořídil v roce 1984 Antonín Přidal. 24 VLAŠÍN, Š. a kol.: Slovník literární teorie. Praha a Brno : Československý spisovatel, 1984, s. 248. 25 Podle WWW:< http://www.radio.cz/cz/rubrika/knihy/nonsens-neni-nic-nonsens-je-zazitek-rika-jiriweinberger> [cit. 20.4.2011]
11
atributu zdůrazňuje ve svém příspěvku také Olga Kubeczková: Přes všechnu nezávaznost, hravost a lehkost, s jakou popírá realitu je vlastně nonsensově laděný text náročným procesem tvoření i náročnou intelektuální hrou příjemce, který by si chtěl vychutnat všechny finesy alogických vazeb k logickému systému. Jedině tak může být výsledkem recepce duševní obroda a nadhled.26 Ačkoliv tedy můţe nonsensový básník počítat spíše se čtenářem psychicky vyzrálejším, měl by mít na paměti, ţe konzumentem jeho básní je i přes tento příznivý fakt stále dítě. Vzájemná lyrická komunikace by tomu tedy měla dostatečně odpovídat. Tím více, jedná-li se o ztvárnění motivu smrti. Jedním ze základních stavebních prvků kvalitní dětské nonsensové skladby je vyjádření logiky nesmyslu, která je zároveň úzce spjata s autorovou jazykovou vybaveností. Bez bohaté slovní zásoby by se zkrátka básník uplatnil jen těţko. Při vytváření rozličných básnických figur a tropů, které textu vdechují osobitý ráz, je ale zároveň nutné nesniţovat důleţitost existenciálního tématu. Realita však bohuţel často hovoří jinak. Jak uţ bylo naznačeno dříve, nesprávným dekódováním básně upírá autor dětskému čtenáři moţnost náleţitě porozumět fenoménu smrti. Myslím si, ţe pokud se básníci chtějí stát v této oblasti opravdu dobrými učiteli, měli by se oprostit od dospělého nadhledu a opět se vţít do role dítěte. Verše vystavěné na citlivém přístupu totiţ v dítěti zanechají mnohem více neţ bychom čekali.
26
KUBECZKOVÁ, O.: Téma smrti v perspektivě nonsensové poezie (nejen pro děti). In: Překračování hranic obvyklosti. Ostrava : Ostravská univerzita, 2010, s. 66.
12
3. TÉMA SMRTI V DÍLECH KONKRÉTNÍCH BÁSNÍKŮ V roce 1967 vyšli v nakladatelství Blok Karafiátovi Broučci jako výbor z díla. Básník Jan Skácel, coby autor předmluvy, vzdal tenkrát Janu Karafiátovi poctu těmito slovy: On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je.27 Od té doby uplynulo uţ více neţ čtyřicet let a podle mého názoru se všichni spisovatelé, včetně autorů básnických sbírek, velmi snaţí, aby jeho příkladu následovali. Na následujících řádcích zmíním osm generačně více či méně blízkých básníků, kteří dle mého soudu svými verši o smrti značně obohatili českou poezii pro děti.
3.1. František Halas Dalo by se říct, ţe básnické texty Františka Halase jsou prostoupeny smrtí uţ od počátku jeho působení v literární oblasti. Velký podíl na tom má jistě také fakt, ţe mu coby osmiletému zemřela matka. Neutěšená doba prostoupena válkami a neštěstím mu umoţnila na motiv smrti nahlíţet z mnoha odlišných perspektiv. Asi nejdůraznější ztvárnění tématu nabízí v pořadí druhá autorova básnická sbírka Kohout plaší smrt.28 Do světa dětské poezie vstoupil Halas ve čtyřicátých letech minulého století, kdy se literatura pro děti a mládeţ začíná postupně začleňovat do českého písemnictví, aby se nakonec stala jeho nepostradatelnou sloţkou. Takřka nenahraditelným se stal také sám Halas. Jeho osobitý přístup k jazyku vnesl do tehdejší poezie pro děti tolik potřebnou inovativnost. Z děl určených čtenářům mladšího školního věku jmenujme zejména sbírky Dětem a Před usnutím. Neboť právě v těchto souborech se opět setkáváme s halasovským pojetím smrti. Základem obou posmrtně vydaných výborů se stala básnická
čísla
vycházející
pod
názvem
27
Do
usínání…,
jeţ
pocházejí
SKÁCEL J.: Kniha, která si odpočinula. In: KARAFIÁT, J.: Broučci: Výbor z díla. Brno : Blok, 1967, s. 9. 28 Poprvé vydána v roce 1930. Název vznikl díky stejnojmenné básni obsaţené v souboru.
13
z okupační sbírky Ladění.29 Svou pozornost bych nyní zaměřila zejména na dva texty, a to básně Ostříž a Krahujec: Ostříž30
Krahujec31
Sletěl ostříž jako kámen,
Sletěl ostříž jako kámen,
s vlaštovičkou už je amen.
s vlaštovičkou už je amen.
Dolítala Pajdulinka
Dolítala Pajdulinka,
umíráček smutně klinká
umíráček smutně klinká.
Pajdulinka naše malá,
Kdo si řádně nezakrouží,
copak nám to udělala.
zajde bídně někde v louži.
Slzy stále na krajíčku,
Bez strachu kdo ale vzlétá,
koukáme se po nebíčku.
ví se o něm i kraj světa.32
Jestli se nám nenavrátíš, a ty zatím hvězdy zlatíš. Ačkoli jsou si básně tematicky velmi blízké, v prvním čtyřverší dokonce identické, při hlubším zkoumání zjistíme, ţe jejich poslání je odlišné. V první polovině obou básní předkládá lyrický subjekt čtenářům informaci o nenadálé smrti vlaštovky, kterou dále rozvíjí dvěma různými směry. V případě básně Ostříž se jedná o téměř nevěřícné konstatování skutečnosti, které umocňuje na jednu stranu truchlivá, ale zároveň nadějeplná čtvrtá sloka a první verš páté, zatímco verš poslední symbolicky naznačuje odchod do „jiných sfér“, kde je tvoru přichystán nový úděl. Uvedený text by se dal shrnout také slovy Naděţdy Sieglové, která jimi vyjadřuje hlavní přínos Halasovy dětské básnické produkce: (…) do středu své tvorby postavil dětské vidění světa, ovšem s důrazem kladeným na logickou stránku dětského vyjadřování, vyplývající z možnosti dosavadní dětské životní zkušenosti.33 Do kontrastu je potom postaven Krahujec, jenţ sice prvními dvěma slokami koresponduje s předchozí básní, ve třetí sloce je uţ téma smrti nastíněno jen jako varování a celá čtvrtá strofa hýří ţivotním elánem.
29
Podle KUBECZKOVÁ, O.: Čtyři podoby smrti v dětské literatuře. In: Současnost literatury pro děti a mládež. Liberec: Technická univerzita, 2004, s. 38. 30 HALAS, F.: Před usnutím. Praha : Albatros, 1972. 31 HALAS, F.: František Halas dětem. Praha : Československý spisovatel, 1957. 32 Poslední čtyřverší se opakuje také v básni První let (viz Halas: Před usnutím). 33 SIEGLOVÁ, N.: Vývoj poezie pro děti. In: Vývoj literatury pro děti a mládeţ a její ţánrové struktury. Praha : Portál, 2006, s. 58.
14
Autor očividně upřednostňuje druhou část básně, ve které je vyzdviţena aktivnost a bojovnost. Tyto preference však zjevně kult smrti nepodporují. Sbírka Dětem obsahuje z hlediska vybraného tématu také báseň Pohřeb v parku:34 Já myslím, že zmrzl! Chudák můj malý! Kdopak? No ptáček! Z pohřbu už jdou ptáci, havrani, to jsou přece funebráci, a za nimi jdou kosi, smutní pozůstalí. Dialogická povaha básně naznačuje didaktickou funkci. Halas zde téţ uţívá singuláru a přivlastňovacího zájmena „můj“, coţ ve čtenáři evokuje přináleţitost k osudu mrtvého opeřence. Výpověď zároveň umocňují vykřičníky. Havran, jakoţto známý symbol smrti zde vystupuje ve funkci „funebráka“. Osobně si však nejsem moc jistá tím, ţe budou mladší čtenáři znát význam tohoto slova. Do Halasovy básnické sbírky je začleněna také veršovaná skladba Námořník,35 která se personifikovanému motivu smrti srozumitelnému aţ starším dětem dotýká v poslední sloce: Rádo moře má své děti, pochová ho, když tam sletí, holadria lalala.
34 35
HALAS, F.: František Halas dětem. Praha : Československý spisovatel, 1957. HALAS, F.: Před usnutím. Praha : Albatros, 1972.
15
ANOTACE Autor: Karolína Schönbaumová Katedra: Katedra bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého Název: Tematika smrti v české poezii pro děti a mládeţ Počet znaků: 26 031 Klíčová slova: smrt – literatura pro děti a mládeţ – poezie – dětská psychologie Charakteristika: Práce se z teoretického a interpretačního hlediska věnuje básnické tvorbě pro děti a mládeţ s tematikou smrti. Zaměřuje se jak na autory poezie současné, tak také na básníky generačně starší, kteří svými díly tuto tematickou oblast výrazně ovlivnili. Nastíněno je téţ vnímání smrti u dětí a dospívajících z aspektu psychologického. Cílem práce je upozornit na nezbytnost existenciální tematiky v dětském povědomí.
16
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ PRAMENY: ČEŇKOVÁ, J. a kol.: Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha : Portál, 2006. DIGIULIO, R, KRANZ, R.: O smrti. Praha : Lidové noviny, 1997. CHALOUPKA, O., VORÁČEK, J.: Kontury české literatury pro děti a mládež. Praha : Albatros, 1984. JANSA, J.: „Když mají děti smutek“ – Truchlení dětí a dospívajících. Olomouc, 2009. Vedoucí diplomové práce Naděţda Špatenková KAUFMANN-HUBER, G.: Děti potřebují rituály. Praha : Portál, 1998. KŘIVOHLAVÝ, J.: Zármutek a truchlení dětí – jeho podoba a zvládání. In: Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 24, 1989, č. 3, s. 209-215. KUBECZKOVÁ, O.: Básnická tvorba pro malé děti ve stopách tradice a inovace. In: Cesty současné literatury pro děti a mládež: Dotyky, kontexty, literatura pro mládež a didaktika. Slavkov u Brna : BM Typo, 2006, s. 39-45. KUBECZKOVÁ, O.: Čtyři podoby smrti v dětské literatuře. In: Současnost literatury pro děti a mládež. Liberec: Technická univerzita, 2004, s. 37-48. KUBECZKOVÁ, O.: Motiv smrti v české autorské poezii pro děti. In: Návraty k dětství. Opava: Slezská univerzita, 2008, s. 62-67. [2006]. KUBECZKOVÁ, O.: Nonsensová poezie a její vidění daností. In: Čeština – jazyk slovanský 4. Ostrava : Ostravská univerzita, 2010, s. 221-226. KUBECZKOVÁ, O.: Poznámky k obrazu smrti v současné poezii pro děti. In: Současnost literatury pro děti a mládež. Liberec : Technická univerzita, 2005, s. 95-104. KUBECZKOVÁ, O.: Téma smrti v perspektivě nonsensové poezie (nejen pro děti). In: Překračování hranic obvyklosti. Ostrava: Ostravská univerzita, 2010, s. 64-77. KUBECZKOVÁ, O.: Zobrazení smrti v literatuře pro děti a mládež a jeho recepce na pozadí. In: Jazykové a literární vzdělávání žáků, učitelů a vychovatelů - teorie a současná praxe. Ostrava: Pedagogická fakulta Ostravské univerzity, 2004, s. 37-43. KÜBLER-ROSS, E.: O dětech a smrti. Praha : ERMAT, 2003. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte. Praha : Grada, 2002.
17
NAVRÁTILOVÁ, A.: Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha : Vyšehrad, 2004. PONČÁKOVÁ, N.: Dítě a smrt. In: Zlatý máj, 35, 1991, č. 1 s. 31-32, č. 2 s. 94-96, č. 3 s. 164-169. PRCHAL, J.: Neodvádějme děti od skutečnosti! In: Úhor, 22, 1934, č. 4, s. 70. SKÁCEL J.: Kniha, která si odpočinula. In: KARAFIÁT, J.: Broučci: Výbor z díla. Brno : Blok, 1967. SKÁLOVÁ, J: Dítě a smrt. In: Návraty k dětství v české a slovenské literatuře. Opava : Slezská univerzita, 2008, s. 57-61. [2006]. ŠUBRTOVÁ, M.: Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. Brno : Masarykova univerzita, 2007. TOMAN, J.: Česká abeceda jako inspirace současné básnické tvorby pro děti. In: Současnost literatury pro děti a mládež. Liberec : Pedagogická fakulta TU, 2004, s. 9-20. TOMAN, J.: Dětská poezie 80. let. XX. století. In: Ladění, 2006, roč. 11, č. 4, s. 2-14. TOMAN, J.: „Normalizační“ éra české poezie pro děti: Reflexe básnické tvorby 70. a 80. let 20. století. In: Tvořivá dramatika, 2003, roč. 14, č. 1, s. 23-26. TOMAN, J.: Odkaz české nonsensové poezie pro děti. In: Cesty současné literatury pro děti a mládež: dotyky, kontexty, literatura pro mládež a didaktika. Slavkov u Brna: BM Typo, 2006, s. 46-68. TOMAN, J.: Světla a stíny dětské poezie 70. let. In: Ladění, 2006, roč. 11, č. 2, s. 2 11. TOMAN, J.: Z historie a současnosti teoretické reflexe české poezie pro děti. In: Od teorie jazyka k praxi komunikace II. České Budějovice: PedF JU, 2007, s. 8898. URBANOVÁ, S.: Meandry a metamorfózy dětské literatury. Olomouc : Votobia, 2003. URBANOVÁ, S. a kol.: Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. Olomouc : Votobia, 2004. VLAŠÍN, Š. a kol.: Slovník literární teorie. Praha a Brno : Československý spisovatel, 1984.
18
SEKUNDÁRNÍ LITERATURA: HALAS, F.: František Halas dětem. Praha : Československý spisovatel, 1957. HALAS, F.: Před usnutím. Praha : Albatros, 1972. ŠRUT, P.: Hlemýžď Čilišnek. Praha : Albatros, 1983. ŠRUT, P.: Příšerky & příšeři. Praha a Litomyšl : Paseka, 2005. ŠRUT, P.: Šišatý švec a myšut. Praha a Litomyšl : Paseka, 2007. ŠRUT, P.: Veliký tůdle. Praha a Litomyšl : Paseka, 2003.
INTERNETOVÉ ZDROJE: WWW:< http://jaro.krivohlavy.cz/node/94> [cit. 3.3.2011] WWW:< http://www.radio.cz/cz/rubrika/knihy/nonsens-neni-nic-nonsens-je-zazitekrika-jiri-weinberger> [cit. 20.4.2011]
19
