Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Filozofická fakulta Katedra bohemistiky
Seminární práce z jazykové komparatistiky Dny v týdnu v českém a ruském jazyce
Vedoucí práce:
Mgr. Andrey Artemov, Ph.D.
Autor práce:
Bc. Alena Střelečková
Studijní obor:
Bohemistika
Ročník:
I.
2008
1
Obsah 1
Úvod .................................................................................................................................... 2
2
Vznik a vývoj výrazů v češtině a ruštině ............................................................................ 2
3
Závěr ................................................................................................................................... 5 Použitá literatura ................................................................................................................. 6
2
1
Úvod Práce si dává za cíl porovnat vznik a vývoj skupiny slov v ruském a českém
jazyce. Tato skupina je už od dávných staroslověnských dob v centru slovní zásoby, jedná se o výrazy, kterými pojmenováváme jednotlivé dny v týdnu a týden samotný. Pokusíme se přijít na to, jak mohly být v jednotlivých jazycích motivovány a kam až lze dohlédnout při studiu jejich historie. Budeme také sledovat, jaké obecnější jazykově-historické jevy lze při tomto bádání odhalit. Při našem studiu využijeme hlavně Machkův etymologický slovník1 a ruskočeský slovník, který zpracovala Marta Vencovská a kolektiv2. Nejdříve rozebereme motivaci jednotlivých dnů v týdnu zrcadlově v českém i ruském jazyce a ukážeme si, jaké jevy se uplatnily při vývoji těchto slov. Poté se pokusíme shrnout, jaké faktory hrály největší roli při vzniku a vývoji této skupiny slov celkově.
2
Vznik a vývoj výrazů v češtině a ruštině
pondělí – понедельник První den v týdnu je v obou jazycích zřetelně motivován slovesem dělat. Vychází se z toho, že pondělí je dnem po dnu, kdy se nedělá. V češtině i ruštině je ještě zřetelná předpona po – по a dějový název utvořený od slovesa dělat - делать s negativní předponou ne – не, která byla v češtině stažena v rámci jazykové ekonomie (zanikla tak celá jedna slabika, a výslovnost se tedy stala jednodušší). V češtině se pak pondělí přiřadilo ke střednímu rodu, podobně jako úterý, narozdíl od ruštiny, kde má rod mužský. úterý – вторник V češtině bychom asi těžko hledali motivaci výrazu úterý. Mnoho nám však napoví, podíváme-li se, k čemu etymologicky odkazuje ruské slovo вторник. Zjistíme, že 1 2
MACHEK, V. Etymologický slovník jazyka českého. VENCOVSKÁ, M.; et. al. Rusko-český slovník : nové výrazy!
3 existuje ruská číslovka второй, což znamená druhý. A zde se nám odkrývá význam našeho výrazu, jedná se totiž o druhý den v týdnu. Stejně jako понедельник se pak tento výraz
přiřadil
k mužskému
sklonění.
V češtině
jsme
bohužel
neobjevili
ve
staroslověnském ani staročeském slovníku historickou podobu slova úterý, ale dá se předpokládat, že na jeho začátku stálo také v, které se vlivem velmi pozdních změn přeměnilo na ú. středa – среда Středa je podobně v češtině i v ruštině motivována významem středu, tedy prostředku týdne. V češtině tedy výrazem střed, v ruštině pak výrazem среди, средь. Pravdou je, že středem týdne, který má sedm dní, by měl být den čtvrtý, k tomu se vyjadřuje etymologický slovník: „…podle Miklosiche vlivem německého Mittwoch podle německého počítání od neděle; podle našeho – začínáme pondělkem – je středním dnem vlastně čtvrtek“3 Mohli bychom tedy uvažovat o tom, že motivací slova středa se mohla stát i číslovka tři, a sice v řadovém formátu – třetí, ale pak bychom marně pátrali, jak se sem dostala ještě souhláska s. Pravděpodobněji se tedy jeví varianta první. čtvrtek – четверг Čtvrtek, jako čtvrtý den v týdnu, je jasně motivován řadovou podobou číslovky čtyři, v češtině tedy čtvrtý, v ruštině четвёртый. pátek – пятница Podobně pátek, jako pátý den v týdnu, dostal pravděpodobně své označení podle řadové číslovky pátý. V ruštině zní tato číslovka пят – пятый. V češtině se jako čtvrtek přiřadil pátek k mužskému neživotnému sklonění, ne tak už v ruštině, kde má rod ženský. Ruský výraz пятница by se dal přeložit také jako pětice. Zajímavý pohled na tento výraz se nám naskytne, podíváme-li se v ruském slovníku po jiných výrazech, které by s ním mohly být příbuzné. Zjistíme totiž, že existuje ruské sloveso распять – rozepnout, a z toho распятие – rozepnutí, nebo také ukřižování. Hned nás napadne, že tento výraz odkazuje nejen k číslovce pět, ale také ke křesťanské
3
MACHEK, V. Etymologický slovník jazyka českého, s. 585.
4 symbolice, a že má co dočinění s Kristovým ukřižováním. Není náhodou, že se tato událost stala právě v pátek. sobota – суббота Výraz sobota se v češtině a ruštině příliš neliší, má totiž stejnou motivaci. Už ve staroslověnštině se vyskytoval výraz sọbota, jehož původ je v hebrejském slově šabbath. Nalézáme zde tedy opět křesťanskou symboliku. V češtině pak zákonem otevřenosti slabik zanikla nosová samohláska o, a byla nahrazena samohláskou u. Pravděpodobně se tomu tak dělo i v ruštině, přičemž v češtině pak u ještě přehlasovalo na o. V ruštině se tento stav zachoval, a tak vznikly dnešní výrazy sobota a суббота. neděle – воскресенье Nejzajímavější z našeho pohledu je poslední, sedmý den v týdnu, tedy neděle. V češtině se tento název utvořil zřejmou motivací od slovesa dělat s negativní předponou ne. Křesťansko-náboženská tradice totiž zakazovala práci v sedmém dni, kdy podle Písma Bůh odpočíval. Podle Machkova etymologického slovníku název vznikl už v době příchodu křesťanství a je východiskem pro označení některých dalších dní, například pondělí – dne po neděli, úterý, čtvrtku a pátku jako druhého, čtvrtého a pátého dne po neděli. Neděle slouží také k počítání týdnů, v češtině spíše v neoficiálním styku, v ruštině se ale výraz неделя ustálil ve stejném významu, jako v češtině slovo týden. Pro označení sedmého dne v týdnu má ruština výraz воскресенье, který na první pohled nedá proniknout pod slupku svého významu, ale při bližším zkoumání jej odhalí. Pokud se podíváme na slova, která by mohla být příbuzná s tímto výrazem, přijdeme na výrazy jako je воскресение – vzkříšení či zmrtvýchvstání, přeneseně také oživení, znovuzrození, воскресать – vstávat z mrtvých, přeneseně ožívat. Je zde tedy zřejmá křesťanská motivace, sedmý den v týdnu má souvislost s Kristovým zmrtvýchvstáním, které se událo právě v neděli.
5
3
Závěr Dá se tedy konstatovat, že při utváření názvů dnů v týdnu hrál silnou roli
křesťansko-náboženský aspekt. Výrazy, kterým jsme se věnovali, existují v centru slovní zásoby už velmi dlouhou dobu. Přesnější určení doby jejich vzniku lze klást někam do doby příchodu křesťanství do našich zemí, tedy zhruba do 9.-10. století. Pokud budeme uvažovat tak, že s příchodem křesťanství zde byl zaveden nový řád, k novému uspořádání společnosti žijící podle nově přijatých křesťanských zásad bylo potřeba nové dělení času. Toto dělení, a nemáme nyní na mysli pouze dny v týdnu, zčásti pokrývalo dřívější pohanskou tradici, takže bylo snadněji přijatelné, a k tomu ještě bylo nyní odůvodnitelné Písmem. Proto se zřejmě tak ujalo, a v našich krajích na dlouhou dobu uhnízdilo.
6
Použitá literatura 1)
MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Vyd. 3. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 866 s. ISBN 80-7106-242-1.
2)
VENCOVSKÁ, Marta; et. al. Rusko-český slovník : nové výrazy! Vyd. 1. Voznice : Leda, 2002. 1334 s. ISBN 80-85927-99-3.
