Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra francouzského jazyka a literatury. Diplomová práce. Obraz Paříže v díle Emila Zoly

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra francouzského jazyka a literatury

Diplomová práce

Obraz Paříže v díle Emila Zoly

Břicho Paříže,

Zabiják, Lístek lásky,

U Štěstí dam

Vedoucí diplomové práce:

Doc. PhDr. Jana Petrová, CSc.

Autorka diplomové práce:

Eliška Wenzlová Fůgnerova 1600, Beroun

Obor studia:

francouzský jazyk - dějepis

Ročník:

6.

Forma studia:

prezenční

Rok dokončení diplomové práce: 2007

Prohlašuji,

že

jsem diplomovou práci vypracovala

samostatně

s použitím uvedené literatury.

.. .nziova V Berouně, 23. 11. 2007

Poděkování:

Na tomto místě bych ráda poděkovala Doc.

PhDr.

Janě Petrové,

CSc. za poskytnuté konzultace, cenné rady a připomínky, které velkou

měrou

obohatily

k jej ímu dokončení.

tuto

diplomovou

práci

a

přispěly

Obsah Úvod 1.

1 Kulturně-historický rámec let 1851-1870

1.1.

Francie v době Druhého císařství

4 4

1.1.1.

Vznik Druhého císařství

4

1.1.2.

Domácí politika

5

1.1.3.

Zahraniční politika

6

1.2.

Paříž

2.

Emile Zola a jeho město

3.

Obraz Paříže ve vybraných dílech cyklu Les RougonMacquart

3.1.

9 14

20

Břicho Paříže (Le Ventre de Paris)

22

3.1.1.

Základní dějová linie

24

3.1.2.

Historické souvislosti

25

3.1.3.

Místo děje - tržnice a okolí - jejich obraz v románu

27

3.1.4.

Hlavní postavy a jejich názory na události

31

3.1.5.

Shrnutí

34

3.2.

Zabiják (L'Assommoir)

36

3.2.1.

Základní linie děje

37

3.2.2.

Historické souvislosti

38

3.2.3.

Místo děje - čtvrt: Goutte d'Or

39

3.2.4.

Hlavní postavy a jejich názory na události

43

3.2.5.

Shrnutí

46

3.3.

Lístek lásky (Une page d'amour)

47

3.3.1.

Základní linie děje

48

3.3.2.

Historické souvislosti

49

3.3.3.

Místo děje - Passy

50

3.3.4.

Obraz Paříže v románu

51

3.3.5.

Hlavní postavy

53

3.3.6.

Shrnutí

55

3.4.

U Štěstí dam (Au Bonheur des Dames)

3.4.1.

Základní linie děje

3.4.2.

Historické souvislosti - historie pařížských

57 58

obchodních domů

59

3.4.3.

Místo děje - zobrazení obchodů v románu

61

3.4.4.

Hlavní postavy a jejich názory na události

66

3.4.5.

Shrnutí

68

Závěr

69

Résumé

74

Literatura

79

Přílohy

83

Úvod Pro

svoji

diplomovou

v díle Émila Zoly. hlavní

práci

jsem

zvolila

téma

Pokusím se v ní ukázat,

francouzské

město

Obraz

Paříže

jakým způsobem se

objevilo

v díle

jednoho

z nejvýznamnějších spisovatelů 2. poloviny 19. století. Dva

důvody,

které

mě

vedly

k výběru

v první řadě zájem o autora, k Paříži, z nichž

tohoto

tématu,

byly

jeho život a dílo^ a také vztah

která během své existence prošla mnohými proměnami, však

největší

a

dodnes

patrné

jsou

ty,

jež

se

uskutečnily právě za Zolova života. Emile

Zola

(184 0-1902)

bouřlivých událostí,

byl

během svého

různých

svědkem řady

které hýbaly francouzskou společností.

Žil v době změn politických, několik

života

státních

vědeckých i

režimů,

zažil

sociálních, revoluce

i

poznal válečné

konflikty. Významnou

etapou

mezi

císařství Napoleona svého

ďune Ve

III.

nejrozsáhlejšího

Rougon-Macquart famille

všemi

Zola si

díla,

s podtitulem sous

Le

těmito

Second

je

proměnami zvolil

románového Histoire

bylo

Druhé

za časový rámec

cyklu

o

naturelle

rodině et

Les

sociále

Empire.

své práci budu analyzovat některé romány z tohoto cyklu,

které se odehrávají v Paříži a ve kterých můžeme vidět město a

události

z pohledu

lidí

z rozdílných

sociálních

vrstev,

žijících v různých čtvrtích Paříže. Stač diplomové práce je rozdělena na tři části: V první 1870

části

uvádím

Druhého Taktéž

s názvem

stručnou

císařství,

Kulturně-historický

charakteristiku

popisuji

se zde věnuji

Paříži,

události

rámec

Francie politické

let

a

1851-

Paříže a

za

kulturní.

která v době Druhého císařství

zaznamenala

obrovské

změny

způsobené

tzv.

Haussmannovou

přestavbou. Ve

druhé

části

pod názvem Emile Zola

a jeho město objasňuji

vztah autora k Paříži, k městu, které měl rád a v němž prožil většinu svého života. Uvádím

zde

některá

životopisná

data

Zoly,

bezprostředně týkají jeho vztahu k Paříži, zkušeností,

která

se

jeho života v ní a

které následně ovlivnily jeho dílo.

Tyto dvě spíše teoretické části jsou dle mého názoru nezbytné k pochopení

vztahu

doby,

za

k městu.

které

Dávají

se

tak

romány

odehrávají,

možnost

srovnání

událostí a vzhledu Paříže s tím,

i

Zolova

skutečných

jak je Zola popsal ve svém

díle. Třetí Les

s názvem

Rougon-Macquart

děl. U

část

Obraz

se

již

Paříže

ve

vybraných

přímo

týká

Jedná se o romány Břicho Paříže,

Štěstí

dam.

Před

každou

rozboru

Zabiják,

analýzou

dílech

je

cyklu

jednotlivých Lístek lásky a

stručně

uvedena

základní dějová linie románu. Kritériem

analýzy

jsou

historické

události,

místo

děje,

způsob života hlavních postav a jejich názory na dobu. Nejdůležitějšími

zdroji

romány a kniha Zola, emeritního

přátel

mi

byly jednotlivé

Zolovy

La vérité en marche od Henri Mitteranda,

profesora

společnosti

informací

na

Émila

Sorbonně

a

Zoly,

které

ze

prezidenta jsem

Literární

se

dověděla

mnoho poznatků o Zolově životě a práci. Další

díla,

ze

kterých

jsem čerpala

jsou uvedena v seznamu

prostudované literatury na konci práce. Důležité jsem

byly

získala

taktéž v Paříži

informace na

a

místech,

obrazové kde

materiály,

Zola

žil

nebo

které která

popisoval ve svých románech. Cenné byly také poznatky získané v Médanu,

Zolově bývalém

letním sídle,

muzeum a pamětní síň.

2

kde

se nyní

nachází

Aby

byl

obraz

slovům

Paříže,

autora,

uvádím

zde

i

překladů

do

obraz

doby

francouzských dokreslují

který

a

zde

udávám,

množství českého

jsou

co

nejvíce

citací,

jazyka,

svědectvím

původních

které o

věrný

zároveň

autenticitě

Zolových popisů. Tato diplomová práce si neklade za cíl být kompletní analýzou odrazu Paříže ve všech Zolových románech. na čtyři výše

jmenované

romány,

Soustředí se pouze

na nichž

lze

dobře ukázat,

jak jsou skutečné historické události a proměny Paříže i její společnosti zachyceny v jeho románech. Cílem

této

práce

demonstrovat,

je

tedy

jakým

na

rozboru

způsobem

je

těchto

v nich

Zolových

zobrazena

děl

tematika

města Paříže a jejího významu za doby Druhého císařství.

Na konci dobové

práce

jsou uvedeny přílohy.

fotografie

v Paříži. v letech

nebo

rytiny,

Většina použitých 1893-1902,

Jedná

které

zachycují

fotografií,

pochází

se nejčastěji

ze Zolovy

různá

o

místa

které byly pořízeny pozůstalosti

a

jsou

tedy autentickým pohledem na Paříž očima autora. Ostatní fotografie a rytiny jsou nejčastěji převzaty z knihy Marca

Gaillarda,

Mitteranda,

Paris

Zola,

La

sous

vérité

Le en

Second marche

Empire a

nebo

zachycují

Henri místa,

zmiňovaná v této práci. Dále je zde mapa, před

přestavbou,

představující Paříž roku 1850, a

plán města

ukazující

změny,

tedy krátce které

byly

v Paříži uskutečněny do roku 1870. Je

zde

například

uveden

i

autoportrét

Emila

Zoly,

který

pořídil ve své pracovně v Médanu, či jeho vlastnoruční seznam děl, tvořící 'jeho nejrozsáhlejší románový cyklus

3

1.

Kulturně-historický rámec

1.1.

let

1851-1870

Francie v době Druhého císařství

1.1.1. Vznik Druhého císařství Vzniku

Druhého

v dějinách revoluci

císařství

Francie. roku

prezident

Tou

1848,

synovec

předcházely první

kdy

bylo

byl

Napoleona

do

I.

dvě

vyhlášení čela

-

důležité

republiky

státu

Ludvík

události

zvolen

po

jako

Bonaparte.

Tento

ctižádostivý muž neváhal využít popularity svého strýce a přes dva nezdařené státní převraty

(1836 a 1840)

i

a následná

uvěznění byl zvolen v Zákonodárném shromáždění na období čtyř let do čela nové republiky. Během

tří

let

konfliktům

mezi

které

se

jeho

funkce

však

prezidentem

zostřily

a

natolik,

častěji

Zákonodárným

že

bylo

docházelo

ke

shromážděním,

zřejmé,

že

volby,

plánované na rok 1852, bonapartistická strana vyhrát nemůže. Druhou událostí,

přímo plynoucí

ze

situace,

byl

pak

státní

převrat, který Ludvík Napoleon provedl se svými spojenci 2.

12.

1851 ve výroční den korunovace Napoleona I.1 a bitvy u

Slavkova. 2 Zákonodárné

shromáždění

bylo

rozpuštěno,

dosavadní

ústava

zrušena a Ludvík Napoleon se nechal uzákonit prezidentem na dalších deset rozpustit vlády,

let.

sněmovnu,

sliboval

Ve

svých provoláních vysvětloval nutnost

která se

novou

stala překážkou řádného výkonu

ústavu

a

odůvodňoval

své

počínání,

související s jeho posláním jako dědice Napoleonova jména. Klidně provedený převrat však následovaly velmi neklidné dny, kdy

se

na

odpor

postavilo

několik

1

set

lidí,

zvláště

Korunovace Napoleona I. se konala 2. prosince 1804. Obřadu se zúčastnil i papež Pius VII. Korunu si však císař vložil na hlavu sám. 2 Bitva u Slavkova se konala 2. prosince 1805. Proti Francii se postavila spojená vojska Ruska a Rakouska, ale Francie zvítězila díky skvělé Napoleonově taktice. Toto střetnutí bývá označováno jako Bitva tří císařů.

4

v Paříži. 3

Tyto

události

popisuje

Zola

v románu

Břicho

Paříže, viz dále. Ve

dnech

21.

a

kterých

byla

voličů,

udává

22.

listopadu

odsouhlasena se

7

811

1852

změna 000,

se

konaly

režimu.

volby,

Naprostá

hlasovala

kladně,

při

většina proti

se

postavilo pouhých 252 000 voličů. Rok po státním převratu byl dekretem potvrzen vznik císařství a

Ludvíku

Napoleonovi

byl

udělen

titul

Napoleon

III.,

„empereur des Français". 4

1.1.2. Domácí politika Pro

tuto

etapy,

dobu

je

charakteristické

její

rozdělení

na

dvě

jejichž mezník se nejčastěji udává rok 1868.

První je poznamenána všeobecným útlakem a omezeními,

zvláště

pro republikány a socialisty; pro aktivní odpůrce režimu byla první léta Druhého císařství obdobím největšího útlaku. Úřady mohly

postupovat

vojáci

neustále

restaurace. svoboda

první

kontrolovali

jménu

ve

bezpečnosti

městech

bylo

zakázáno

ulice,

země), nádraží,

byla též omezena

publikování

exilové

například pamflety Viktora Huga. 5

k liberálnímu

roku

(ve

Zákony výrazně omezovaly tisk,

reformy

tohoto

soudu

shromažďování,

literatury, Přechod

bez

byly byl

císařství

provedeny

až

liberalizován

se

počíná

roku tisk

rokem

1868. a

6.6.

1866,

Zákonem bylo

ale

z 9.5.

povoleno

shromažďování bez předběžného svolení úřadů. 6 Mezi

další důležité události doby Druhého císařství patří

vznik politické

opozice

(orleanisté,

republikáni),

průmyslové revoluce a rozmach dělnického hnutí v 60.

3

i

dovršení letech,

Jaroslav Kudrna, Radislav Hošek a kol., Dějiny Francie, Praha: Svoboda, 1988, str. 440-441. 4 Jean-Claude Yon, Le Second Empire, Politique, société, cul ture, Paris, Armand Colin, 2004, str. 28. 5 Jaroslav Kudrna, Radislav Hošek a kol., op.cit., str. 451-452. 6 Ibid., str. 474-475.

5

kdy

roste

počet

ovlivněno

stávek

i

sebevědomí

internacionální

dělníků,

spoluprací,

které

zvláště

bylo

s Velkou

Británií. Přes

všechny

negativní

projevy

kdy Francie

se

stala

doba

Druhého

císařství

etapou,

získala nebývalou ekonomickou

základnu,

zvýšila se průměrná životní úroveň obyvatelstva a

území Francie se rozšířilo o Savojsko a Nizzu. Napoleon III. byl

člověk

hospodářský

pokrokového

ducha,

růst

nechával

země,

kanály a přístavy,

který

se

stavět

snažil

podporovat

železnice,

budovat

což přispělo k rozvoji průmyslu a obchodu

a významně se snížila nezaměstnanost. V letech 1855 a 1867 se v Paříži konaly Světové výstavy. 7

1.1.3. Zahraniční politika Ačkoli

Ludvík

prohlásil: politika

Napoleon

„1'Empire, Druhého

v projevu

c'est

císařství

v Bordeaux

paix." 8 ,

la

poznamenána

byla

9.10.1^52 mezinárodní

četnými

válečnými

konflikty. Nejdříve se Napoleon III. pokusil využít konfliktu, kde proti sobě stála Anglie a Rusko, po

boku

Anglie.

Přestože

postavení,

odhalila

organizaci

Francouzů.

hlavně

konečný

a vstoupil do tzv.

triumf

tím

válka

chtěl

spíše

(zisk

území

hlavně

slabiny

Avšak vzdálenost

Krymské války upevnit ve

bojiště

Savojska

a

své

velení od vlasti

Nizzy)

i a

chyby

zakryly a pomohly upevnit režim. 9 Veden touhou získat pověst osvoboditele

Itálie a zároveň ji

udržet pod francouzskou kontrolou se Napoleon III.

roku 1859

postavil na její stranu proti Rakousku. Krátká válka skončila porážkou

Rakouska

v bitvách

u

Magenty

a

Solferina

téhož roku.

7 8 9

Jean-Claude Yon, op.cit., str. 144. Ibid., str. 28. Jaroslav Kudrna, Radislav Hošek a kol., op.cit., str. 454.

6

v červnu

Od 60.

let dochází k velkému vzestupu Pruska a pozice císaře

začíná být silně ohrožena. Napoleon válka

III.

v

vystoupil

konfliktu hlavně

známém

proti

Hohenzollernů 10

kandidatuře

jako

sjednocení na

83

Německa

uvolněný

Francie byla poražena v bitvě u Met Více než

prusko-francouzská

a

a

údajné

španělský

trůn.

Sedanu dne

2.9.1870.

000 vojáků bylo zajato včetně císaře,

který se

taktéž stal vězněm Viléma 1. 11 Francie

neměla

během

války

téměř

žádné

informace

o

jejím

průběhu. Porážka byla v Paříži oficiálně oznámena až 4.9. což vedlo

k okamžitému

Gambetty 12

jednání

Favra 13

a

republikánů,

obsadili

Bourbonský

kteří

pod

palác,

vedením

prohlásili

Císařství za zrušené a vyhlásili republiku. 14 Silný režim Druhého císařství se zhroutil zcela bez odporu a bývalý

císař

s manželkou 15 bývalého

se do

po Anglie,

císařského

v uniformě

propuštění

páru,

britského

kde

9.1.1873

Evžen

vojáka

ze

na

zajetí

uchýlil

zemřel.

Jediný

Ludvík Napoleon, jihu

Afriky

i syn

byl

zabit

v bojích

proti

domorodcům roku 1879 ve věku 23 let. 16 Po pádu Druhého císařství a vyhlášení Třetí republiky dochází k vytvoření poslanců.

1.

vlna nevole

prozatímní

vlády,

složené

z republikánských

března byl podepsán s Pruskem mír. lidu,

který nesouhlasil

Následovala

s ponižujícími mírovými

podmínkami. Georges Duby vznik tzv. Komuny charakterizuje takto: 10

Hohenzollernové je název původem švábského šlechtického rodu, který vládl v Pruském království, Německu a Rumunsku. 11 Vilém I. pruský král (1862-1888), od roku 1871 německý císař. 12 Leon Gambetta (1838-1882), francouzský politik, za Druhého císařství v opozici, roku 1869 zvolen do vedení demokratické strany, od roku 1870 organizátor boje proti Prusům, 1871 stál u zrodu Třetí republiky, 1879 stanul v čele poslanecké sněmovny, od 1881 ministr zahraničních věcí. 13 Jules Favre (1809-1880), francouzský právník a politik, umírněný republikán, od roku 1871 člen vlády. 14 Jaroslav Kudrna, Radislav Hošek a kol., op.cit., str. 477-481. 15 císařovna Evženie (1826-1920), původem Španělka, jejím otcem byl don Cipriano, hrabě z Teby. 16 http://fr.wikipedia.org/wiki/Napoleon_III

7

Vzpoura

komunardů

pak

byla

uraženého vlastenectví.

především

divokou

reakcí

V hlubším pohledu byla Komuna

posledním vzepjetím pařížského dělnictva

zformovaného

během let císařského útlaku. 17

Vypuká občanská válka mezi Komunou a vládou, která se mezitím přesunula z Paříže do Versailles. dohodu

s Pruskem

krvavém

a

s jeho

pomocí

(21.-28.5.1871) 18 ,

týdnu

Versailleská vláda uzavírá poráží

kdy

byli

Komunu u

po

tzv.

hřbitovní

zdi

Pere Lachaise zastřeleni poslední komunardi. V této kapitole konkrétně

byly uvedeny reálie

události

za Druhého císařství.

vybral

za

časový

rodiny

Les

Rougon-Macquart.

popisuje

události,

francouzskou

válku

z francouzské

rámec,

které a

do

kterého

vložil

Předposlední vedly

její

čtenáře do prvních dnů doby,

k pádu

důsledky.

Zola

si

děj

román

tuto o

cyklu

Císařství Zároveň

historie,

-

dobu

členech Porážka prusko-

také

uvádí

známé jako Pařížská Komuna.

17

Georges Duby, Dějiny Francie od počátků do současnosti, Praha, Karolinum, 2003, str. 561. 8 Ibid., str. 565.

8

1.2.

Paříž

Paříž,

jako hlavní město Francie a sídlo hlavy státu,

v jejích

dějinách

politických císařství,

tak

téměř

vždy

kulturních.

tedy v době,

hlavní

roli,

jak

Nejinak

tomu

bylo

hrála

v událostech za

Druhého

která Paříž a její vzhled ovlivnila

pravděpodobně nejvíce v novodobých dějinách. Charakteristickým

rysem

Paříže

za

vlády

Napoleona

III.

její přestavba známá také pod pojmem „haussmannizace", se

uskutečnila

v letech

1852-1870

zásluhou

císaře

je

která úzce

spolupracujícího s prefektem Georgem Eugènem Haussmannem. 19 Ještě v polovině

19.

století měla Paříž vzhled středověkého

města, ovšem „le Paris de Zola n'est plus celui de Balzac". 20 Podnětů

k renovaci

Napoleon

III.

města

toužil

bylo

několik.

vytvořit

z Paříže

V první podle

řadě

vzoru

císař

Londýna

moderní velkoměsto, které by reprezentovalo moc jeho i celého režimu. Dalším

důvodem

byla

kritická

hygienická

v této době stala již neúnosnou. podmínky obyvatel se,

že

ve starých

v některých

hustá, že na 1 km 2 Cílem

tedy

osídlení,

bylo

která

se

Bylo nutné zlepšit sociální

chudých města

čtvrtích byla

Paříže.

lidnatost

Udává

natolik

připadalo až 100 000 lidí. 21

odstranit

přebudovat

z bezprostředního

částech

situace,

z centra

historické

sousedství

města

mohutné

jádro,

chudinských

dělnické

osvobodit

čtvrtí

a

ho

provést

celkovou hygienickou očistu města.

19

Baron Georges Eugène Haussmann (1809-1891) , od roku 1853 prefekt departementu de la Seine, z pověření Napoleona III. vedl práce na modernizaci Paříže. 20 Jean-Hugues Piettre, Chantal Cobeau, Françoise Rousseau, Zola photographe, Paris, Musée-Galerie de la Seita, 1987, str. 47. 21 http ://fr.wikipedia.ogr./wiki/Transformation_de_Paris_sous_le_Second_Empire

9

Vybouráním

starých

stavbě

ulic

a

domů

reprezentativních

se

měl

paláců,

získat

prostor

činžovních

ke

domů,

velkoobchodů apod. 22 V neposlední

řadě

spatřoval

císař

v

přestavbě

i

výhody

strategické - vybudováním dlouhých bulvárů bylo možno spojit kasárna,

která se nacházela na okraji města,

s jeho centrem.

Tak se eliminovala Napoleonova obava z možné revoluce,

která

by měla lepší podmínky vzniku a organizace v úzkých uličkách staré Paříže, širokých

kde se snadněji stavěly a bránily barikády. Na

bulvárech

se

tak

naopak

chtěl

snadněji

pohybovalo

minimalizovat

možnost

vládní

vojsko.

Císař

opakování

situace,

která v Paříži vznikla několik dní po jeho státním

převratu. 23 Napoleon III. pověřil prefekta Haussmanna, aby se ujal řízení celé

přestavby.

architektů, či

na

Viktor

Ten

vypracoval

kteří vedli

stavbách

nových

Baltard,

plán

a

obklopil

se

řadou

práce v jednotlivých částech Paříže objektů.

Adolph

Byli

Alphand,

angažováni

Théodor

například

Ballu,

Gabriel

Davidoud, Eugène Belgrand a další. 24 Udává se,

že od roku 1853 bylo zbořeno 20 000 starých domů a

naopak 4 3 000 nových bylo postaveno. 25 Co se

týče

jednotlivých stavebních projektů,

prodloužena

ulice

Rivoli,

zahrad až

k Châtelet

významnou

osou,

města.

Postupně

a

která byly

která

k ulici

vedla

kolem

Saint-Antoine.

podstatně proraženy

byla například Tuilerijských Stala

se

tak

ulehčila

dopravě

v centru

například

bulváry

Magenta,

Sébastopol, de Strasbourg a další. Modernizace

zahrnovala

také

stavby veřejných

budov

-

škol,

knihoven, nemocnic (l'Hôtel-Dieu), nádraží, například Lyonské (1855) a Severní (1865), kasáren atd. 22 3 24 25

Jaroslav Kudrna, Radislav Hošek a kol., op.ci t., str. 452. Ibid., str. 453. Jean-Claude Yon, op.cit., str. 127. Id.

10

Architektem kterou Cité

Baltardem

započal byly

již

byla

prefekt

z větší

části

přestavěna

čtvrt

Rambuteau 26 , zbořeny

Les

domy na

a

Halles,

l'île

nahrazeny

de

la

moderními

budovami . 27 Vedle

vnějšího

zkrášlování

a

renomování,

zlepšit podmínky bydlení v centru města, zásobování

vodou,

cirkulaci

nechal

císař

také

což zahrnovalo lepší

vzduchu,

efektivnější

úklid

odpadků a zásobení plynem. Co se týče pitné vody, Seiny,

jejíž

špatný.

Haussmann

nového

stav

systému

ta byla z větší části čerpána přímo ze

byl

však

po

tedy pověřil

zásobování

hygienické

inženýra

hlavního

stránce

Belgranda

města

vodou.

1865-1900 vzniklo na 600 kilometrů vodovodů,

velmi

realizací Mezi

které přiváděly

vodu do rezervoárů za hradby města. Jeden ze zásobníků, se

nacházel

v blízkosti

parku

léty

Montsoursis,

byl

který

dokonce

největší na světě. 28 V letech

1852-1869

bylo

vytvořeno

až

567

kilometrů

čímž se zlepšil odvoz odpadků z městských čtvrtí, znečišťovala Napoleon pověřil

kanálů,

aniž by se

řeka. 29

III.,

inspirovaný

inženýra

Londýnem

Jean-Charlese

a

jeho

Alphanda

zelenými

vytvořením

parky,

několika

parků a městských lesíků. Vzniká tak Le Bois de Boulogne a Le Bois

de

východu.

Vincennes, Uvnitř

Chaumonts,

které

města

Monceau

a

pak

ohraničovaly vznikly

Montsoursis,

město

parky, a

velké

ze

západu

například bulváry

a

Buttesa

třídy

lemovaly aleje stromů. 30

26

Claude Philibert Barthelot de Rambuteau

(1781-1869),

prefekt departmentu de

la Seine do roku 1848, za jeho funkčního období byly započaty některé první modernizační práce, byl dokončen Vítězný oblouk a projekt avenue Les ChampsElysées . 7

28 9 30

Jean-Claude Yon, op.cit., str. 127. http ://fr.wikipedia.org/wiki/Transformation_de_Paris_sous_le_Second_Empire Jean-Claude Yon, op.cit., str. 128. Pierre Pinon, Atlas du Paris hausswannien, Paris, Parigramme, 2002, str. 126-

128.

11

Tato

renovace

Paříže,

která měla veskrze

pozitivní

život ve městě i jeho mezinárodní prestiž,

vliv na

však neprobíhala

zcela bez problémů. Ozývaly krásy

se a

hlasy

zastánců

taktéž

drobnými

„staré

vznikaly

podnikateli

Paříže"

rozpory

a

a

její

mezi

soukromníky

historické

velkoobchodníky, vlastnícími

malé

„boutiques". 31 Velké

urbanistické

zásahy a

přesuny dělnického

obyvatelstva

do okrajových částí Paříže pak zvýraznily sociální segregaci podle jednotlivých čtvrtí. Západ

města

byl

před

přestavbou

tradičně

nacházely se zde velké šlechtické pozemky,

řidčeji

osídlen,

sídla a kláštery,

zatímco střed byl silně osídlen dělníky. Během přestavby však byly lidové vrstvy postupně odsouvány na periferie,

převážně

kvůli stoupajícímu nájmu ve centru města. Proti

sobě

buržoazie

nyní

a

žebříčku

stály

střední

východ

a

střed

vrstvy, sever,

a na

tedy

západ druhé

města, straně

předměstí

kde

sídlila

společenského

obývaná

lidovými

vrstvami. Toto

rozdělení

způsobilo

buržoazní Paříži, Ti

nejmajetnější

paláce,

aby

Například

tak

chudších

vrstev

vůči

kde bylo bohatství vystavováno na odiv. podnikatelé konkurovali

výrobce

Parku Monceau,

nenávist

čokolády

si

nechávali

příslušníkům Menier

svým

stavět

tradiční palácem

honosné šlechty.

na

okraji

který se stal předlohou pro sídlo spekulanta

Saccarda v Zolově díle Štvanice.32 Pro

ilustraci

nezměněná

ještě

sociální několik

situace,

která

následujících

v Paříži

let,

můžeme

zůstala použít

úryvek ze Zolovy knihy Paříž, vydané roku 1898:

31 32

Jaroslav Kudrna, Radislav Hošek a kol., op.cit., str. 453. _ _ Christophe Charle, Paříž na přelomu století, Brno, Barnstel&Prmcipal 2004, Str. 41-43.

12

A

ještě

nikdy

Petr

neviděl

tak

zřetelně

ony velké

přehrady v lidském oceánu: město manuálně pracujících támhle,

na východě a na severu,

kašlajících kouř,

město

pracujících,

poklidné

tak

s továrními komíny

studujících a a

jasné,

intelektuálně na

jihu,

na

opačném břehu řeky (...) viděl jak město šťastných a mocných

neustále

zápasících

o

vliv

a

bohatství

roztahuje dále na západ své shluky paláců (...).33 Neposledním

důvodem

ke

kritice

byly

také

obrovské

dluhy.

Vysoké půjčky ze státní pokladny dorostly v roce 1870 do výše 1,5 miliardy franků. 34 Práce

trvaly více než dvacet

menší popularitu,

let a postupem času měly stále

stejně tak jako jejich organizátor prefekt

Haussmann.

Ten si vysloužil sérii kritických článků od Julea

Ferryho 35

vydané

d'Haussmann,

ve

pod

názvem

Les

Comptes

kterých kritizuje přehnané

fantastiques

ambice posledních

stavebních projektů a jejich nejasné financování. Prefekt Haussmann byl na počátku roku 1870 odvolán z funkce, jen několik měsíců před pádem Druhého císařství. 36 Paříž v době Zolova života zaznamenala obrovské změny, se týkaly nejen jejího vzhledu, Jean-Claude Yon „Les

ale i společnosti.

Français de

1870 ne

které

Jak tvrdí

sont plus

ceux de

1850" . 37 Zola

byl

výborný

pozorovatel

těchto

změn,

což

se

následně

Projevilo v jeho díle.

33

christophe Charle, op.cit., str. 47. , t^í-t-o " http://fr.wikipedia.org/wiki/Transfomation de_Parxs,jouí, le 35 Jules Ferry (1832-1893), francouzský právník a politik, od roku 1870 starosta Paříže 1879-1883 ministr veřejného vzdělávání, prosadil povinnou školní Z. zastánce francouzské expanze do Konga a docházku, později ministr zahraničí, zastance namTunisu 36 Colette _ • . cor-vpniěre Véronique Lavielle, Dictiormaire Becer, Gina Gourdin-Serveniere, vcí.^ h d'Emile Zola, Paris, Édition Robert Laffont, 1993, str. 7 Jean Claude Yon, op.cit., str. 124.

13

2.

Emile Zola a jeho město

Emile

Zola,

spisovatelů vždy

a

velmi

v jeho

jeden vůdčí

blízký

rozsáhlém

z nejvýznamnějších

představitel

vztah, díle,

francouzských

naturalismu,

což

se

nemalou

nebot

se

zde

měl

měrou

narodil

k Paříži

odrazilo

i

prožil

i

a

značnou část svého života. Narodil se roku 1840 v ulici Saint-Joseph v blízkosti čtvrti Les

Halles.

Francie

O tři

do

roky později

městečka

se

s rodiči

Aix-en-Provence,

kde

stěhuje stráví

na

jih

příštích

patnáct let. Roku 1858 se vrací s matkou zpět do Paříže, kde žije, kromě krátkých přestávek, do konce života. V Paříži

se

často

tudíž možnost

stěhoval,

poznat

vystřídal

několik

různé části města,

adres

a

měl

jejich obyvatele

a

způsob jejich života. První

pařížská

adresa

Monsieur-le-Prince, na

lyceu

po

v domě

Saint-Louis,

návratu číslo

z Provence

6338.

nacházejícím

se

byla

Tehdy

začal

na

dnešním

v ulici studovat bulváru

Saint -Michel. 39 Studia však nedokončil a záhy se začíná živit sám. Tato etapa bohémského života velmi poznamenala a ovlivnila jeho budoucí dílo.

Vystřídal několik podnájmů,

Saint-Jacques,

kde

žili

bydlel například v ulicích

převážně

Neuve-Saint-Etienne-du-Mont,

Soufflot

dělníci, a

Saint-Victor,

v daších.

Vyzkoušel

si práci v pařížských docích, na vlastní kůži zakusil chudobu a

poznal

funebráků,

způsob

života

prostitutek,

nemajetných

zaměstnanců

obyvatel

záložen,

Paříže

-

obchodníků

ze

čtvrti Halles a mnoha dalších. Tato v

doba

jeho

a

získané

románech,

zkušenosti

například v

se

Zabijáku

později nebo

silně

Břichu

odrazily

Paříže.

Václav Fiala, Umělecká Paříš, Praha: Lidové noviny, 2002, str. 69. Henri Mitterand, Zola, La Vérité en marche, Paris, Gallimard, 1995, str.17.

14

Trochu nám může přiblížit tuto dobu Herbert Eulenberg ve svém díle Smrtelní - Nesmrtelní: Bylo to v prosinci 1861, muž

jménem Emile

Zola

kdy jednadvacetiletý mladý

(...)

slézal

těch osm neosvětlených poschodí,

v pozdní

večer

která vedla od jeho

příbytku v Quartier Latin. Přes košili si oblékl svůj jediný převlečník, leskl

rezavě

který kdysi býval černým/nyní

hnědým odstínem.

plstěné trepky,

Na

se

bosých nohou měl

nesčíslněkrát záplatované a sešívané

neuměle motouzem. Přimhouřil plaše oči, když plynové svítilny zalily jeho smutnou postavu v ošumělé slupce odhalujícím světlem, vyhrnul si límec a drkotaje zuby zabočil chvatně do postranní uličky, tmou jeho bídu. k Seině,

která přikryla

(...) Spěchal kolem vysokých činžáků

vlekoucí

se

ospale

Paříží

v oparu

mlh

a

40

noci. (...) Tři dny již nejedl. Roku

1862

mu bylo

umožněno nastoupit

nakladatelství Hachette, Saint-Michel

a

do velkého pařížského

které se nacházelo na rohu bulvárů

Saint-Germain.

Jeho

prvním

zaměstnáním

zde

bylo vázat balíky knih,

ale brzy se vypracoval na vedoucího

oddělení

stal

vedle

publicistiky například

nakladatelství.

a

se

Emila

Pro

tak

důležitým

Templiera,

člověka

posedlého

zaměstnancem

zetě

touhou

majitele

psát

to

byla

zcela strategická pozice. Louis Zola

Hachette byl objevuje

člověk

například

liberálního myšlení,

Taina

s moderními metodami kritiky,

nebo

Littrého,

a proto

zde

seznamuje

se

francouzskou historií a s díly

klasických autorů. Strávil

zde

suplovala odklání

40

celkem

jeho od

čtyři

případná

svých

roky.

Práce

univerzitní

romantických

vzorů,

v nakladatelství

studia. Musseta

Postupně a

se

Huga

Herbert Eulenberg, Smrtelní - Nesmrtelní, Praha, Rudolf Škeřík a spol, 1941, - 373-374.

str

15

a

soustředí

se

na

každodenní

realitu,

která

ho

obklopuje

a

začíná pozorně a hlavně bez iluzí pozorovat dění v politice a ve

společnosti.

novou Po

Lidskou

čtyřech

V této

době

zřejmě

dostává

nápad

vytvořit

komedii.

letech

opouští

nakladatelsví

a

živí

se

pouze

psaním románů a přispíváním do novin. Roku 1870 Zola opět mění bydliště. Tentokrát se s manželkou 41 stěhují břeh

z levého

pravý

do

břehu

čtvrti

Seiny,

kde

Batignolles,

zažili odkud

dobu to

chudoby,,

bylo

blízko

na do

ulice Montmartre, kde se soustředily redakce novin, a také ke kostelu

Notre-Dame-de-Lorette,

ateliérů mladých malířů

-

kde

se

nacházelo

Zolových přátel

-

Paula

mnoho

Cézanna,

Maneta, Moneta, Pissara, Renoira a dalších. 42 Zola

zanechal

rozrůstající jeho

mnoho

nejrůznějších popisů

se město ho fascinovalo,

románech

hrálo

jednu

Paříže.

Moderní

a

okouzlovalo a v mnoha

z hlavních

rolí.

Čtenářům

ji

představuje v každé roční době, šedivou a špinavou za deště i ozářenou sluncem. Paříž se pro Zolu stala předmětem zalíbení, zkoumání. přenést

Často

se

zdá,

kus malířství

a

jakoby

chtěl

do

literárního

zobrazit město tak,

díla

jako to dělali

jeho přátelé malíři. Popisuje různé čtvrti s jejich typickými rysy,

obyvatele

Panorama města,

a

jejich

způsob

života.

Rád

například z vrcholku Montmartru,

zobrazuje Vendomského

sloupu (Zabiják) nebo ze čtvrti Passy (Lístek lásky).43 1• prosince 1872 napsal v deníku Corsaire: J'ai quitté mes chenets et, ouvrant la fenêtre, j'ai regardé mon cher,

mon grand Paris,

affairé dans la

cendre grise du crépuscule. C'est lui qui me parle de l'art nouveau,

avec ses rues vivantes,

41

ses horizons

Gabrielle-Alexandrine Meley, Zolova družka od roku 1865, jejich svatba se konala 31.5.1870. Henri Mitterand, op.cit., str. 36. __ . . „„ 43 Colette Becer, Gina G o u r d i n - S e r v e n i ě r e , Veronique baviene, op.^c., b u . 304-308.

16

(...)

Il

est

mon

frère,

passions me touchent,

mon

grand

svých

románech

modernizaci,

popisoval

ulice,

události,

které jí hýbaly.

popisuje

nejen

z veřejného

života

či

sans me

vzhled

budovy,

Paříže,

ale

i

její

politické

Cyklus románů Les Rougon-Macquart

této

co

les

44

nejen

bulváry

život

dont

et qui ne peut pleurer,

mettre des pleurs dans les yeux.

Ve

frère,

rodiny,

ale

a

právě

Francie

Paříž

vše

důležité

prožívaly,

i

reakce lidí na to. Roku

1877

se

Boulogne,

Zolovi

kde

se

stěhují

ze čtvrti Batignolles do ulice

usazují

v mnohem

reprezentativnějším

a

luxusnějším bytě. 45 Na jaře roku 1878 nachází Zola místo, stává jeho druhým domovem. na

břehu

řeky,

Paříže,

se

» cabane

à

Germinal

a

asi

rozhodne lapin" 46 také

V malém městečku Médan u Poissy,

čtyřicet koupit

napsal další

které se vedle Paříže

kilometrů

dům

s velkou

některé

románové

severozápadně

své cykly

zahradou.

romány Tři

V

Nana,

města

a

od této

Země, Čtyři

evangelia. Roku

1889

se

Zolovi

naposledy

stěhují.

Jejich

poslední

Pařížské bydliště se nalézalo kousek od náměstí Clichy v rue de

Bruxelles.

Paříž

se

objevila

fotografiích,

velkou

113

44

životní

které

nejen

v

Zolových

sám p o ř í d i l .

zálibou,

románech,

Fotografování

se

ale stalo

i

na jeho

se k t e r o u se s e z n á m i l r o k u 1888 d í k y

„„iSy-p

Véronique Lavielle, op.cit., str.

Colette Becer, Gina Gourdin-Serveniere, veromq 304 4. 45 Henri Mitterand, op.cit.., Str-JfF r a n ç o i s e Rousseau, op.cit., str. 11. Jean-Hugues Piettre, Chantai Chobeau, v

17

Nadarovi47,

Doktor

ale

své nové vášni propadl

až po dokončení

románu

Pascal.

Nakolik

se

Zola

v například

pro

fotografování

v jednom

rozhovoru,

nadchl,

který

můžeme

poskytl

vidět

anglickému

časopisu The King roku 1900: Veuillez m'excuser de vous avoir fait attendre. C'est l'heure du jour que je consacre ordinairement à mon nouveau vous

„violon

êtes

d'Ingres",

arrivé,

j'étais

la

photographie.

en

train

de

Quand

dévélopper

quelques instantanés que j'ai pris cet après-midi à l'Exposition.

Chaque homme devrait avoir un „violon

d'Ingres" et je confesse mon extrême passion pour le mien. A mon avis,

vous ne pouvez pas dire que vous

avez vu quelque chose à fond si vous n'en avez pas pris une photographie révélant un tas de détails qui, autrement, Maintenant,

ne

pourraient

même

pas

être

discernés.

prenez un siège et dites-moi ce que je

. peux faire pour vous.

48

V Zolově pozůstalosti zůstalo několik tisíc fotografií. nejoblíbeněj šími evropská města, 1900

a

objekty

fotografování

která navštívil,

rodina. 49 Některé

jeho

byly

Paříž,

Jeho

Médan,

Světová výstava konaná roku

Zolovy

fotografie

zachycující

Paříž a její atmosféru jsou uvedeny v přílohách. Po dokončení cyklu Les Rougon-Macquart Zola začíná psát další nazvaný Tři města. Vedle Lurd a Říma je třetí román věnovaný Přímo jeho rodnému městu a nese také jeho jméno. V díle

Paříž a u t o r p ř e d v á d í m ě s t o m o d e r n í ,

francouzské Postavy

47 Na „ d. a

literatuře

spolu

hovoří

se

zde

telefonem

svítí a

soudobé.

elektrickým

připravuje

se

Poprvé ve

osvětlením, velkovýroba

. , Gaspard „ renard- Felix Tournachon, ^^ ^francouzský ^ fotograf, karikaturista, novinař, spisovate fotografie. Portrétů význačných osobností, D a t o ^ ^ o T Í e Ro^sseau, op.cit., str 10. 4gJean-Hugues Piettre, Chantai Chobeau, Françoise ku Henri Mitterand, op.cit., str. 97. (

1

1

0

)

(

v l a s t n í m ?m enem

18

automobilů vůbec

apod.

běžný

a

Na

konci

Zola

byl

19.

století

tedy

nebyl

průkopníkem,

tento který

postup neváhal

aplikovat technický pokrok do svého díla. 5 Smrt Zoly je stále opředena tajemstvím.

V noci z 28.

na 29.

září dochází v jeho bytě v Bruxelleské ulici k ucpání komínu a on byl

ráno 29.

září nalezen mrtev.

Jeho žena byla těžce

přiotrávena, ale zachráněna. 51 Spekulace,

zda Zolova smrt byla nehoda nebo úmysl,

vyvrátit

spisovatel

Bonjour,

Monsieur

Armand Zola,

Lanoux,

který

autor

uvedl

se pokusil

bibliografie

údajné

svědectví

pachatele, který jako kominík úmyslně ucpal komín, vedoucí do jeho bytu. 52 Přesto

je

podle

klasifikována ucpáním

profesora

jako

komínu

Henri

nešfastná

odpadem,

Mitteranda

náhoda,

který

zůstal

Zolova

způsobena po

pracech

smrt

náhodným konaných

během léta v bytě pod bytem Zolových. Emile

Zola

Montmartre, 4.

června

byl

dne

5.

října

51 52 53

pohřben

na

hřbitově

smuteční řeč přednesl Anatole France. 53 1908

byly

Zolovy

ostatky

Montmartre do Pantheonu v Paříži,

50

1902

přeneseny

hřbitova

kde jsou uloženy dodnes. 54

Émile Zola, Paříž, Praha, Odeon, 1981, str. 473-474. Henri Mitterand, op.cit., str. 125. Émile Zola, Nana, Praha, Melantrich, 1985, str. Henri Mitterand, op.cit., str. 126-127. i http://fr.wikipedia.org/wiki/Pantheon_de_Paris

19

ze

3.

Obraz

Paříže

ve

vybraných

dílech

cyklu

Les

Rougon-Macquart Tento

cyklus

je

nejrozsáhlejší až

1893

a

humaine) deset

část

románů,

de

románů,

Lidská komedie

Zola

původně

zároveň

i

tvoří

celé

(La

plánoval

by popisovaly historii

a

které

Byly napsány v letech

pro ně byla

Balzaca.

které

císařství

dvaceti

Zolova díla.

inspirací

Honoré

Druhého

soubor

jedné

společnosti.

1871

Comédie vytvořit

rodiny

za

Tato velká

románová freska se nakonec rozrostla na dvacet románů a svému autorovi zabrala více než dvacet let života. 55 Zola vypracoval svůj plán na tento cyklus ještě před samotným zahájením

psaní.

Cílem

bylo

vyprávět

příběh

velkého

rozvětveného rodu a sledovat jej v letech 1851-1870. Osudy

jednotlivých

sociálních

členů

prostředí,

rodiny

čímž

chce

zasazuje

demonstrovat

do

různých

poměry,

které

v Paříži i v jiných částech Francie v této době panovaly. Zolův

zájem

vědeckou

o

společenské

experimentální

dědičnosti

a

o

problémy

metodou

formování

se

zde

spojuje

naturalismu,

postav

vlivem

s jeho

s teoriemi

o

fyziologického

prostředí, ve kterém žijí. 56 Důkazem rodu,

jeho vědecké metody měl který

Genealogický

vytvořil strom

rodiny

všechny podrobnosti Důvody, uvádí

které

ho

v předmluvě

ještě

být

i

před je

přesný

napsáním

vskutku

rodokmen prvního

detailní,

celého románu.

obsahuje

včetně povahových charakteristik postav.

vedly k

k vytvoření

románu

Štěstí

tohoto

Rougonů,

rozsáhlého který

celý

díla, cyklus

zahajuj e:

«

Mitterand, op.cit., str,. J.O. Fischer, Dějiny francouzské literatuzy Pr aha, Academia, 1983, str. 60-61.

20

19< a 20.

století, II. díl,

Chci objasnit, chová ve

jak se rodina, malá skupina bytostí,

společnosti,

jak se rozvíjí a dává

život

deseti, dvaceti individuím, která se na první pohled zdají hluboce rozdílná, jak

jsou

právě

navzájem

tak

předsevzal

spjata.

jako

Macquartové,

ale u nichž rozbor ukazuje,

zemská

skupina,

tíže.

tím

své

se

mocným

zákony

Rougonové-

kterou

vyznačují

chtíčů,

má

(...)

rodina,

studovat,

rozpoutaností

Dědičnost

jsem

si

v první

vzkypěním

řadě našeho

57

věku, řítícího se za požitky. Děj

cyklu

převratu

začíná a

císařství

a

roku

1851

končí

roku

uvádí

čtenáře

v předvečer

1870,

tedy

ještě

do

bonapartistického

v době

pádu

Druhého

prvních

dní

Pařížské

uzavírá

historii

Komuny. Můžeme

říci,

režimu

a

V

této

v tomto

že

Doktor části

Pascal práce

Zolově

Druhého

předposlední

Hausmannova

se

tzn.

přestavba,

2 jednotlivých

pokusím cyklu

Porážka

rodiny. 5 8

historii

románovém

císařství,

román

ukázat,

odrazilo

zvláště způsob

sociálních vrstev,

jakým téma

způsobem

Paříže

události

života popřípadě

obyvatel

Pro

jsem

zvolila

tyto

romány:

Zabiják, Lístek lásky a U Štěstí dam.

J7 Emile Zola, Štěstí Rougonů, Praha, Svoboda, 1974, str. 5. Henri Mitterand, op.cit., str. 86-89.

21

města

j e j i c h n á z o r y na

a p o s t o j e k v l á d n o u c í m u režimu.

analýzu

za d o b y

politické,

jednotlivé události svoji

se

Břicho

Paříže,

3.1.

Břicho Paříže

(Le Ventre de Paris)

Román Břicho Paříže byl vydán roku v tomto

cyklu.

Jeho

děj

se

1873 jako třetí v pořadí

odehrává

v prostředí

obrovské

pařížské tržnice Les Halles. Na

mapě 59

rozkládala,

můžeme

vidět,

zvýrazněny

ve

jsou

kterých ulice,

místech které

se

tržnice

v románu

hrají

důležitou roli.

T

a t o mapa zobrazuje stav ulic k roku 1850. Román se odehrává

° ne

několik

let

později,

proto

zde

některé

ulice

ještě

najdeme, například ulici Les Halles, která vede od kostela

Saint-Eustache

na

jihovýchod,

ulici

Turbigo

ústící

ze

severovýchodu na náměstí Saint-Eustache, či samotnou tržnici,

59 . . . de Paris par arrondissement en 1850, Marie-Odile Mergnac, Plan itmeraire de pans p Paris: Archives&Culture, 2007, str. 57.

22

která

se

v těchto

místech,

na

jih

od

kostela,

této

tržnici

teprve

plánovala stavět. Zola

se

myšlenkou

napsat

knihu

o

zabýval

již

dříve. Vedla ho k tomu hlavně jeho záliba v malířství a toto místo

mu

ohromná

připadalo

zátiší

jako

ideální,

zeleniny a

jiných

kde

by

surovin,

mohl

vykreslit

která byla

denně

vystavována v železných konstrukcích pavilónů. Zde

poprvé

Popisech, vůní,

Zola

projevil

svou

zálibu

v monumentálních

ve kterých se kupilo množství nejrůznějších hmot,

barev,

hluku,

pachů,

to vše oživované množstvím lidí,

zvířat, vozů apod. 60 Pro příklad zde uvádím jeden z mnoha popisů tržnice: A Florent se díval, stínu,

vystupuje

prolamované obdivoval moře.

jak velká tržnice vystupuje ze ze

paláce

snu,

ubíhat

v němž do

viděl

nekonečna.

se východu slunce nad zeleninou.

Rozkládalo

se

od

nároží

u

Svatého

její (...)

Bylo jí Eustacha

k ulici Les Halles mezi oběma skupinami pavilónů. Na obou

koncích,

stoupala,

na

obou

křižovatkách

záplava

dlažba byla zatopena zeleninou.

rozednívalo něžným šedavým světlem,

ještě

Pomalu se

které přemývalo

všechny předměty světlými akvarelovými tóny. Haldy se čeřily jako spěchající příliv a tato obrovská řeka zeleně, deště,

tekoucí korytem ulice jako příval podzimního nabíhala ve svých perlově jemných stínech do

měkce fialova, do růžová, (...).61 T

y t o velmi podrobné popisy prozrazují autorovu sílu a zároveň

i slabost. Síla tkví v jeho básnické fantazii, slabost v tom, še

60

6l

podobné

popisy

jsou

často

nefunkční,

J-O- Fischer, op.cit., str. 62.

nadbytečné.

^ile Zola, Břicho Paříže, Praha, Odeon, 1969, str. 24.

23

Dokáží

zaujmout stejně tak jako odvést pozornost čtenáře od základní linie děje. 62 Zola byl tržnicí zřejmě fascinován a v rámci své přípravy na psaní ji denně po dlouhou dobu navštěvoval a dělal si pečlivé poznámky o všem, kolem tržnice, tržnice,

co viděl,

o způsobu zásobování,

o způsobu obchodování,

policejních předpisech atd.

života lidí

administrativním chodu Opatřil si plán tržnice

a sám si nakreslil plán čtvrti s jednotlivými ulicemi. Jednou zde strávil celou noc, probouzí,

aby přesně viděl kdy a jak se tržnice

kdy se objevují první vozy, první nakupující a své

dojmy a pozorování pak použil v tomto románu. 63

3.1.1. Základní dějová linie °o

prostředí

tržnice

nespravedlivě státním

zatčeného

převratu

nespáchal, vojsku

a

2.

účast

byl

a

zasazen

odsouzeného

prosince

na

odsouzen

je

bojích

1851. na

příběh během Za

na

událostí

vraždu,

barikádách

k deportaci

Florenta,

kterou

proti

Ďábelské

po

vládnímu

ostrovy

u

Guayany.

Podaří se mu uprchnout a po dlouhé cestě se vrací roku 1858 z

Pět do Paříže a dostává se do prostředí velké tržnice.

Po svém návratu se ubytuje u svého bratra Quenua, se

svou

ženou

Lisou

Macquartovou

společně provozují uzenářství.

v ulici

který žije

Rambuteau,

kde

Po čase Florent přijímá místo

inspektora v pavilónu ryb. Postupně čtvrti Pana 2

se

kolem

tržnice,

Lebigra,

Florenta

Císařství,

62

seznamuje

se proto

kde ve se

s

prodavačkami začne

celé

s ostatními obyvateli

s přáteli hodiny

vyhnanství nyní

a

staví

J-0. Fischer, op.cit., Str. 62. Émile Zola, Břicho Paříže, str. 253.

113

24

navštěvovat

diskutují stal do

o

vinárnu politice.

zapřísáhlý čela

několika

odpůrce dalších

nespokojenců

a

společně

připravují

útok

proti

nenáviděnému

režimu. Na

četná

udání

spravedlivě,

je

zatčen

a

podruhé,

tentokrát

již

odsouzen a poslán znovu do vyhnanství.

3.1.2. Historické souvislosti Jak

již

bylo

letech 19. událostí

uvedeno

století.

roku

1851

výše,

děj

románu

se

odehrává

v 50.

Smyšlený příběh Florenta,

který je během

nespravedlivě

deportován, se

odsouzen

a

mohl ve skutečnosti přihodit mnoha Francouzům. Po

státním

převratu,

který

proběhl

poměrně

klidně,

se

začínají následující den stavět v centru Paříže i na dalších místech města, Belleville, se,

že

Saint-Denis

se

na

1200 mužů. Armáda

odpor

přešla

barikád,

ale

i

na

uvádí

Přidají

po

okolních

stranu

Provokace vyvolal

a

barikády.

postavilo

prosince, proti

davu

náhodnému

republice

na

4.

nejenom

nejen povstalců,

volali

převratu

Saint-Marceau, Odhaduje

kolem

a

bulvárech. 000 mužů,

ale u

i

avšak

zvědavcům, Vojáci

střelbu do davu.

kteří

ohromnou

Pařížanů, že

výstřel

se

nebo

kteří aktivně

možná

Zatčeno

z toho více než polovina byla odsouzena

nebo nucenému

Pobytu ve Francii na jiném místě než bydliště.

Vyneseno bylo

2

Jižní

rozsudků smrti,

nich

bylo

Ameriky,

2084

239

k internaci

59

do

i

obětí na bulvárech

oficiálních údajů 9500 deportováno do Alžírska,

galeje

se

zlomit morální

hrozilo,

Počet

obráncům

měli

a za úkol

Náhodný

a

byl mnohem větší než těch, kteří padli na barikádách.

~ podle

až

s nesmírnou

povstalcům

neozbrojených

kterých

rebelů.

bylo až 30 000 osob,

1000

ale měli podporu většiny Pařížanů.

útoku

se až 25

čtvrtích

Saint-Martin,

proti

namířenou

shromáždili Přesilu,

do

lidových

a

Bylo to málo,

brutalitou,

odpor

například v

ale většina byla změněna na deportaci,

skutečně

vykonáno.

25

Každý

republikán

pět byl

podezřelý,

každý,

v blízkosti Od

roku

milost císaři Tyto a

i

se

ocitl

v inkriminovanou

dobu

barikád.

1S53 a

kdo

uděloval

ti

se

Napoleon

vraceli

do

III.

vlasti

některým

s velkou

deportovaným

nenávistí

vůči

i režimu.

události

pak byly

často politickými

odpůrci

připomínány

ty b y l y p ř í č i n o u p á d u D r u h é h o c í s a ř s t v í a b o n a p a r t i s m u . 6 4

Zola p o p i s u j e

t y t o o k a m ž i k y takto:

Florent

hleděl

v noci

4.prosince

druhé

hodiny

pomalu

těmi

začátek ulice Montorqueil. sebrala

odpoledne

kráčel

všemi

na

náhle

kropili ocitl

se

nevěda

stavět

vytrhat probudil, (...)

pár

a

slov:

Stejně

jako

^s

galejích,

Pomstít odsouzen

po

celou

kulek.

výčepu

se.

Odvedli

Přidal

(...)

hodinu

Večer

v ulici

(...)

Montorgueil,

se

k nim,

kostek(...)

ho

na

že

pomohl

jim

Když

se

se

že strážníci měli

blízkou

cár papíru,

„Dopaden

strážnici,

na němž

zkrvavenýma

kde

stálo

těchto

rukama.

Velmi

65

Florent

U

čtvrt

kteří hovořili o tom,

dlažebních

odevzdali

nebezpečný.

na

nad

drželi ho čtyři strážníci a bili ho pěstmi.

šavle.

veliteli

se

když tu

ve

Elysejský

Sám unikl puškám jen proto,

pouze

usmíval

aby si dodal vážnosti,

barikádu.

několik

Montmartre,

nechává

kde popíjela skupina mužů, budou

a

Kolem

palác

přívalem jak

hlídka.

bulváru

zástupu

vystřelili

chodníky

na

které

pochodovat po ulicích, vojáci

byl

uprostřed

vojáky,

policejní

Tam ho

se

i do

Florenta

skuteční

vězni,

vlasti

vraceli

byl

tento

pocit

kteří

strávili

s nenávistí umocněn

neprávem.

* proslav Kudrna, Radislav Hošek a kol., op.cit., str. 441-444. ^ H e Zola, Břicno Paříže, str. 11-12.

26

a

tím,

nějaký touhou že

byl

3.1.3. Místo děje - tržnice a okolí - jejich obraz v románu Když

se

Florent po sedmi

nenachází

město

letech vrací tajně

stejné,

jako

když

ho

zpět do Paříže

opouštěl.

Symbolem

měnící se Paříže i celého románu je velká hlavní tržnice, ve které se celý děj odehrává. Změnu, kterou Florent vnímá po svém příjezdu do tržnice, Zola vyjádřil v románu takto: (...)

Florent

Svatém

Eustachu

zvedal

oči

(...)

bylo

Tržnice dosud spala zastřelili,

tam,

(...) u

k světelným ke

čtvrté

vzpomínal,

zdi

Svatého

hodinám hodině

na

ráno.

jak ho tu málem Eustacha.

Oddíl

četníků tam právě postřílel pět nešťastníků chycených na barikádě v ulici Gréneta. Na místě,

kde nyní matně

rozeznával

se

haldy

růžových

ředkviček,

válelo

pět

mrtvol. 66

Velká

Halles

pařížská

tržnice,

centrales,

Přestože

se

čili

Les

nacházela

Halles

de

na p r a v é m b ř e h u

s e t o t o m í s t o o d Zolovy d o b y v e l m i

d o d n e s p o v a ž o v á n o za symbol

Paris

„staré"

nebo

Les

řeky Seiny a

změnilo,

může být

Paříže.

Historie tržnice sahá až do 12. století, kdy král Ludvík VI. nechal

roku 1137 vybudovat tržiště,

starší

- na île de la Cité a na Place de Grève. Toto místo

vyhovovalo Saint-Denis

hlavně -

polohou,

hlavní

které mělo nahradit dvě

v blízkosti

cesta

vedoucí

se

nacházela

z Paříže

na

ulice

sever,

a

křižovatka velkých ulic Montorgueil a Montmartre. R

oku

1183

zde

nechal

zastřešené pavilony. Později,

během

král

Filip

August

vystavět

první

Původně stála tržnice za hradbami,

rozšiřování

Paříže,

vnitřního města.

«s A

Emile Zola, Břicho Paříže, str. 12.

27

byla

začleněna

ale do

V 18.

století

se

tržnice

rozrostla

natolik,

že

bylo

nutné

z hygienických důvodů i kvůli problémům s provozem v ulicích prostor pro

trh

zvětšit.

hřbitov des Innocents,

Za

tímto účelem byl

zbořen kostel

zrušen blízký

(l'Église des Innocents)

i domy, které je obklopovaly. Další úpravy se konaly za vlády Napoleona změny

byly

započaty

roku

prefekta

Rambuteaua,

z iniciativy komisi

pro

tržnici

184 0,

kdy

I., se

městská

rozhodla

(Commission des

ale největší

zřídit

Halles).

rada,

zvláštní

Roku

1845

vybráni architekti Victor Baltard a Felix Callet,

byly

kteří byli

pověřeni vytvořit nový projekt na renovaci tržnice. Roku 1851 se začalo stavět, ale první mohutné stavby z kamene se nesetkaly s kladným ohlasem. Napoleon III., Východním nádražím, také

z kovových

qu'il me

aby nová

konstrukcí.

„Ce

tržnice

sont

de

byla

vastes

zastavit

Projekt, který byl

a nechal

vystavěna parapluies

rien de plus"! 67 Osobně navštívil

faut;

nařídil práce

chtěl,

nadšený novým

staveniště,

architekty vypracovat

další

s c h v á l e n novým prefektem Haussmannem.

Nová tržnice se měla rozkládat na ploše 83 000 m 2 ,

tedy více

než desetkrát větší než dosud, a měla čítat dvanáct pavilonů. Nejdříve

bylo

vystavěno

prvních

deset

(první

dva

pavilony

byly otevřeny roku 1854, další v letech 1858, 1860 a 1874 68 ) , >• i 69

stavba posledních dvou se uskutečnila az roku 1936. T

uto

skutečnost

Françoisové

Zola

v knize

hovořící

popisuje

s Florentem,

slovy

který

se

zelinářky v tržnici

paní ocitá

Poprvé : Poslyšte, když jste už dlouho v Paříži nebyl, neznáte asi

novou

postavili..

tržnici. Tady

Je

to

nejvýš

ten pavilón vedle

pět

let,

nás

je

co

ji

pavilón

ovoce a květin; dál jsou mořské ryby, drůbež a tam vzadu

zelenina

ve

velkém,

máslo,

sýry..

Na

téhle

_„ n ,' e n Paris, Parigramme, 2002, str. 101. Pierre Pinon, Atlas du Paris haussmannien, Fa 68 Id. Id, J . . 1 o / n a a e Dhp3?num web=18857&rubr=3&id=313668 69, . http: // w w w .w e b z inemaker. com/admi /ml2 /page. pnp^ 67

28

straně jsou

je

šest

ještě

obrovské,

pavilónů

čtyři:

a

maso,

na

druhé

droby

a

straně

tak

naproti,

dále...

Je

a v zimě je tu strašná zima. Mají se stavět

ještě dva pavilóny,

až se zbourají domy kolem obilní

70

tržnice.

Pavilóny byly postaveny z moderního materiálu využívaly

to

i

takového

luxusu

jako

byla

voda

ze železa a a

plyn,

což

usnadňovalo noční práci i udržování pořádku. V této

době

například rue

také

rue

Baltard,

vznikaly

v blízkosti

Halles,

rue

des atd.,

tržnice

nové

Étienne-Marcel,

rue

ulice,

Turbigo,

které usnadňovaly přístup do tržnice

od

městských hradeb a od nádraží. 71 Zola,

jako možná

urbanismu, tržnice. a

ve

jeden

svém

románu

podává

opravdu

úchvatný

obraz

Sám byl pravděpodobně také ohromen její rozlehlostí

množstvím výrobků,

byly dál

z nejlepších pozorovatelů pařížského

které se zde každý den nahromadily,

distribuovány po

Představuje

břicho

celém městě.

Paříže,

které

se

Tržnice plní

aby

zde vskutku

každý

den,

aby

nasytilo obyvatele města. V kni ze tržnice k

nalezneme brzy

ráno,

mnoho když

nejrůznějších tam

přijíždějí

popisů vozy

se

tržnice zeleninou,

d y ž se pavilóny zaplňují lidmi, tržnice večer, nalezneme zde

1

Popis sklepů,

které se nacházely pod pavilóny apod.

Výstižně je tržnice charakterizována slovy, do

která Zola vložil

úst malíře Clauda Lantiera: (...) nadešla doba ústřední tržnice, toho litinového kolosa,

toho

nového,

tak

svérázného

města.

AÚ

si

7

0ň

Emile Zola, Břicho Paříže, str. U• D h p 3 , n u m web=18857&rubr=3&id=313668 ttp://www.webzinemaker.com/admi/ml2/page.p p

71 h

29

hlupáci doby.

říkají

co

chtějí,

toto

je

pravý

obraz

naší

72

Od počátku století byla postavena jediná originální velká stavba, stavba,

která nebyla nikde okopírována, která vyrostla přirozeně

z půdy doby: a to je hlavní tržnice, slyšíte Florente, odvážné dílo, víte, které je teprve nesmělou předzvěstí dvacátého 73

století...

V e d l e t r ž n i c e zde Zola také p o p i s u j e její o k o l í , bulváry,

například

bulvár

Sébastopol,

poslední

zachovalé

uličky

staré

moderních širokých bulvárů, Velmi Točí

zajímavý se

jako

těhotné ženské .... . . .ulice

de

la

prodávalo máslo,

Paříže,

stejně tak

tak

odlišné

i od

n a p ř í k l a d rue P i r o u e t t e a d a l š í :

kousek baletka

ale

nové ulice a

staré a

Paříže,

její

domy

tahle

mají

ulička!

břicha

jako

74

Poterie

a

vejce

sýry,

a

de

la

Lingerie,

kdysi výstavní

kde

se

ulice

de la Ferronerie a de 1'Aiguillerie s úzkými tmavými krámky

(...)

která vede

ulici Courtalon,

z náměstí

černou špinavou uličku,

Sainte-Opportune k ulici

Denis, provrtanou smrdutými průchody....

Důležitou

roli

zde

také

hraje

„ 1 ' é g l i s e d e s g e n s des H a l l e s " 1532

a

1637

a

který

je

7S

blízký ,

právem

Saint-

75

kostel

Saint-Eustache

který byl budován mezi považován

za

léty

nejkrásnější

k o s t e l v Paříži.

72 73 74 75 76

Émile Zola, Břicho Paříže, str. 22. Ibid., str. 170. Ibid., str.17. Ibid., str. 152. http://www.webzinemaker.com/admi/ml2/page.php3?num_web=18857&rubr=3&id=313668

30

Zde

se

svým

vedle

sebe

posláním

i

potkávají

vzhledem,

dvě

což

stavby diametrálně

je

dáno

odlišnou

odlišné

dobou,

ve

které vznikly. Zola toto vystihuje v rozhovoru Clauda a Florenta takto: Když

před

chvílí

míjeli

ulici

du

boční portál Svatého Eustacha, pod

obrovskou

Stále

klenbou

jedné

se k tomu vracel,

podivné setkání," říkal, tou

litinovou

chodbou...

Roule,

pohlédl

na

který je vidět z dálky

z krytých

ulic

tržnice.

hledal v tom symbol. „ten kus kostela, Jedno

zabije

„Je

to

zarámovaný

druhé,

železo

zabije kámen, a ta doba není daleko. . . Já si myslím, že

to

nebyla

posadila

jen

růžici

potřeba

Svatého

tržnice. Je v tom, víte, umění, říkat,

realismus,

symetrie,

Eustacha

která

zrovna

takto

doprostřed

celý manifest: je to moderní

naturalismus,

jak

už

tomu

chcete

které vyrostlo naproti umění starému..." 77

Dnes na místě tržnice stojí velké nákupní a zábavní centrum Fórum

des

Halles,

barevný

začalo

vyrůstat

po

demolici

všech

roku 1972. 78

pavilonů Dodnes

které

se

z velké

reliéf

od

ústřední

tržnice

britského

dochoval

sochaře

jen

Raymonda

jediný Masona,

představující odvoz zeleniny a ovoce. Nyní je umístěn v jedné z kaplí kostela Saint-Eustache. 79

3.1.4. Hlavní postavy a jejich názory na události Některé postavy,

které se v románu vyskytují a dávají najevo

svůj názor na aktuální dění ve společnosti a politice, můžeme považovat za mluvčí skutečných Francouzů žijících za Druhého císařství.

77 78

79

Emile Zola, Břicho Paříže, str. 170. Pierre Pinon, op.cit. str. 101. http://www.webzinemaker.com/admi/ml2/page.php3?num_web=18857&rubr=3&id=313668

31

Lidé

byli

rozděleni

do

několika

sympatizovali s režimem a císařem, republice,

skupin:

dále ti,

početnou skupinu tvořili lidé,

životem natolik spokojeni, nevyjadřovali,

a

že svůj

poslední

ti,

kteří

kteří volali po

kteří byli se svým

názor na politiku raději

skupinu

tvořili

lidé,

kteří

o

#

politice nic nevěděli a nezajímali se o ní. Přívržence profesor

republiky zde se

převratem.

stal

Ve

zastupuje

Florent.

republikánem

ještě

Původně unavený

před

svých představách však viděl

spravedlivější a ideálnější, návrhy humanitárních zákonů,

Napoleonovým

republiku

ještě

proto „vymýšlel morální opatření,

které by toto trpící město změnily

v město blaženosti."80 Prosincové svém

události

tajném

návratu

ho

definitivně

z vyhnanství

vytrhly

zahořkl

z jeho

ještě

snu.

víc

a

Po jeho

nenávist k císařství se vystupňovala. Zola jeho postoj vyjádřil například ve chvíli, Gavard

nabízí

místo

inspektora

v pavilonu

kdy mu přítel

ryb.

Gavard

je

opozičník a vtipálek, který se rád vysmívá Císařství a trochu lehkomyslně Přísluší

se

k tomu

snaží

pod prefekturu...

využít

to

bude

Florenta:

legrace,

až

„To si

místo Florent

Půjde pro výplatu k policajtům!" 81 Florent

z počátku

Císařství

nikdy

nic

vytrvale

odmítá:

nevezmu.

„Přísahal

Raději

pojdu

jsem,

hladem,

než

že

od

abych

82 sel do služeb prefektury". v

Nakonec však toto zaměstnání přijímá, vrací,

stále

v tržnici,

ní

přemýšlí.

Vede

ho

k tomu

i

jeho

na k t e r ý si n i k d y n e z v y k l :

Obrovská Byla

o

ale k p o l i t i c e se s t á l e

pro

tržnice, něho

tento

nadbytek

zosobněním

Émile Zola, Břicho Paříže, str. 40. * Ibid., str. 61. 82 Id.

32

hutné

uspokojeného

potravy... zažívajícího

život

zvířete,

přecpané

Paříže,

do

tupě podpírající císařství.

němoty

Začne navštěvovat podnik pana Lebigra, lidí

volně

diskutujících

Florent,

který

vůdcem

mluvčím

a

cíle,

jim

prostředky

o

politice

prozradí

zpité

sádlem,

83

svůj

kde se schází několik a

kritizujících

příběh,

a

společně

promýšlejí

ke

svrhnutí

císaře

a

se

vládu.

stane

otázky

jejich

organizace,

formu budoucí

vlády.

V tomto našel Florent cíl svého útěku z Guayany, který ho tam nakonec vrátil zpět. Lisa

zastupuje

početnou

pasivní většinou. obchodě

a

nelíbí,

když

skupinu,

Patří mezi lidi,

do politiky

se

raději

vládě,

všech

když

mě

nazvat

neplete.

Proto

se

jí

také

i

její

že je chce přivést do neštěstí:

ze

počestných

mi

obchod

spánku

lidí

jde,

nebudí

v osmačtyřicátém! klape,

možné

kterým se daří v životě i

Chceš vědět jaká je moje politika?

politika

když

je

jeden večer jde s Florentem k Lebigrovi

muž Quenu, kterému vyčítá, (...)

kterou

(...)

(...)

když

všechno se prodá

(...)

Jsem

To

Je to vděčna

mohu v klidu

střílení..

Teď máme

(...)

jíst,

to vypadalo

císařství,

všechno

Tak co vlastně chcete?

Co tím získáte, když všechny postřílíte? 84 A

přestaň

vlády

už

stejné.

vládu

kritizovat.

Podporujeme

tuhle

bychom jinou, tak to musí být.

Lidé

jako

Politice nechal sám o

Claude téměř

zlákat sobě

nebo

vůbec

Quenu

hovoří

jako

a

patří

o

zašel

84

8s

Sriile Zola, Břicho Paříže, str. 114. Ibid.,str. 134-135.

Ibid., str. 137.

33

vládu,

do

všechny

podporovali

skupiny,

Quenu

se

k Lebigrovi

člověku,

83 -

jsou

85

neangažuje.

Florentem

Předně

jen

která

se

v

několikrát

a malíř

Claude

kterému politika nevadí,

protože

si

už

na

ni

zvykl,

ale

angažovat

se

nehodlá,

což

vyjadřuje slovy „Francie mě nepotřebuje". 86 Lidé

podporující

zastoupení. nenechal

císařství

Zola,

své

nemají

v románu

vlastním přesvědčením

postavy

hovořit

ve

téměř

zastánce

prospěch

žádné

republiky,

Císařství.

Kromě

zaměstnanců policejní prefektury se zde vyskytuje jen postava strýce

Gradella,

Florenta

zatkli,

u

kterého

se

prohlásil:

Quenu

vyučil

„...dobře mu

uzenářem.

tak,

Když

ten vrták

se

neměl co spolčovat s tou republikánskou pakáží." 87 Z této jediné věty však nelze poznat jeho skutečné politické přesvědčení.

3.1.5. Shrnutí Román

Břicho

Paříže

je

dílo

z prostředí

tržnice,

z prostředí prodavačů a drobných soukromých obchodníků. zde

skvěle popisuje

jak ústřední

nejrůznější typy lidí,

tržnici

a

její

okolí,

tedy Zola tak

které v ní pracují a žijí.

Jak uvádí Karel Livanský v doslovu k tomuto románu,

celé dílo

je

Tlustochů

prostoupeno

s Hubenými. 8 8

symbolikou

Florent

jeho bratr Quenu

je

je

Brueghlova

obrazu

typický představitel

„Tlusťoch",

stejně

jako

boje

Hubených, Lisa

zato

a většina

lidí v tržnici a dokonce i tržnice samotná a celá Paříž jsou pojaty jako stále hladové tlusté šelmy. Toto můžeme vidět na pocitech Florenta,

který vidí tržnici po

návratu z bídných poměrů ve vyhnanství: Ne

hlad ho

nevzpomínal vyschlo,

už si

neopustil. na

Probíral

jedinou

hodinu

žaludek se mu scvrkl,

Emile Zola, Břicho Parize, str. 212-213.

^ TL • , Ibid., str. 40. 88 -r, • ,

Ibid.Str.

253. 34

se

vzpomínkami

sytosti.

Tělo

a mu

kůže se mu přilepila

na kosti. A nyní shledával Paříž tučnou, překypující jídlem v temnotě kolem něho.

Tím je symbolizován i boj tržnici,

kterou

nádhernou,

89

„Hubeného" Florenta proti „Tlusté"

považuje

za

jednu

z opor

nenáviděného

císařství. Zola

se

také

hodně

věnuje

státního převratu

roku

v 50.

století.

letech 19.

nezaujatý,

otázce

1851

politické,

a náladě mezi

Ačkoli

obyvateli

ukazuje román také jeho politický názor.

Émile Zola, Břicho Paříže, str. 13.

35

době

Paříže

se snažil být nestranný a

nesympatizoval se stávajícím režimem.

89

zvláště

Rozhodně

3.2.

Zabiják

Román

Zabiják

vydán

roku

(L'Assommoir)

(podtitul

1877

jako

Román

sedmý

pařížských

svazek

mravů)

cyklu

a

byl

okamžitě

knižně vyvolal

mezi veřejností velký rozruch. Uváděl do literatury prostředí, o

které

se

do

té

doby

zajímalo

velice

málo

spisovatelů

-

prostředí lidových čtvrtí Paříže, tedy dělníků a řemeslníků. Velký úspěch, v kariéře

a

který znamenal pro Zolu i tolik očekávaný zlom zajištění

dostatečného

množství

finančních

prostředků, byl zprvu doprovázen skandálem a tvrdou kritikou. Románu

byla

nemorálnost, ukazuje

vytýkána která

ostatní

vulgárnost,

znevažuje

veřejnosti

krutost,

a uráží pracující

jejich

život

z té

cynismus

a

lid tím,

že

nejotřesnější

stránky. Henri Mitterand jej charakterizuje takto: L'Assommoir est le premier roman - depuis Rabelais et Restif de la Bretonne - où l'on sente l'odeur et la sueur du peuple, où l'on entende la rumeur des rues, et où la prose,

la grande prose française,

se nourrisse

des instincts et des expériences de l'être humain dans et leur violence originelles: la faim, le sexe, le plaisir, la gaieté, le travail, la misère, la souffrance, la folie, la déréliction, la mort.

90

Zolovým cílem však nebylo urážet nebo očerňovat chudé vrstvy Pařížského obyvatelstva, ostatních lidí tím, dělníků velmi

a

že jim představil

řemeslníků.

špatné

Chtěl

životní

adě na alkoholismus,

upozornit

podmínky

katastrofální důsledky, ř

ale pouze morálně působit na svědomí

které

skutečný obraz

života

širokou veřejnost

pracujících

z nich pramení

vrstev

a

Henri Mitterand, op.cit., str. 48.

36

na

- tedy v první

tolik rozšířený v této skupině lidí.

113

na

Jako reakci na kritiku a svou obhajobu Zola napsal: Zavřete

krčmy,

Nahlédněte ankety,

do

otevřete

školy.

statistik,

uvidíte,

zda

Opilství

ničí

jděte do nemocnic,

lžu.

Člověk,

který

lid.

dělejte by

zabil

opilství, vykonal by pro Francii víc než Karel Veliký a Napoleon.

Já

ještě

připojím:

Otázka

bydlení

zvyšte

mzdy.

ulice,

špinavá schodiště,

Ozdravte je

předměstí

hlavní;

zapáchající

těsné místnosti

velkou příčinou zkaženosti předměstí.

a

(...)

jsou

Zdrcující práce

(...) nedostatečná mzda, která bere chuti a nutí hledat zapomenutí, končí plnými krčmami a nevěstinci. Ano, lid takový je, ale je takový proto, že společnost to chce.91 V předmluvě k románu Zabiják uvedl: Je

ne

me

défends

défendra.

C'est

pas,

une

d'ailleurs.

oeuvre

de

Mon

vérité,

oeuvre le

me

premier

roman sur le peuple qui ne mente pas et qui a l'odeur du peuple.92 Názory Někteří

kritiků ho

pornografie, nadšeně Zola

i

ostatních

zatracovali jiní,

jako

oslavovali.

spisovatelů

a

se

obviňovali

například

V každém

různily.

z amorálnosti

Huysmans

případě

velmi

se

či od

stává uznávaným vůdcem naturalistické

Maupassant vydání

a ho

Zabijáku

školy.

3.2.1. Základní linie děje Hlavní

hrdinkou

která přichází druhem, Boncoeur

opouští

románu

je

pradlena

z Plassansu do Paříže

Gervaisa se

kloboučníkem Augustem Lantierem. na

bulváru

Chapelle,

Lantier

svými

Macquartová, dvěma

syny a

Ubytují se v hotelu však

Gervaisu

záhy

kvůli jiné ženě a zanechává ji zcela bez prostředků.

9

1 -J.O. r Fischer, op.ci t., str. 64.

92

Georges Meunier, Pages choisies des auteurs contemporains, Émile Zola, Paris, ibrarie Armand Colin, 1919, str. 145.

L

37

Gervaisa

se

za

nějaký

čas

provdá

za

klempíře

Coupeaua,

nastěhují se do domu v Nové Zlatnické ulici a narodí se jim dcera Anna. Pronajmou si

krám s bytem v přízemí velkého činžovního domu

ve Zlatnické ulici a zřídí si vlastní prádelnu.

Štěstí celé

rodiny a zároveň naděje na slušný život mizí v okamžiku,

kdy

se Coupeau vážně zraní při pádu ze střechy. Sice se uzdraví, ale po dlouhé

rekonvalescenci

je

již příliš

líný vracet

se

zpět do práce a raději tráví čas s přáteli ve vinárnách. Od

tohoto

okamžiku,

kolotoč dluhů,

kdy

rodinu

živí

nevrácených půjček,

jen

Geravaisa,

úpadku prádelny i

začíná jejich

životní úrovně. Coupeau se postupně stává alkoholikem a do zahálčivého života s sebou strhává i Gervaisu. Nakonec i ona podlehne alkoholu a začne navštěvovat vinárny s Coupeauem.

Coupeau se upije k smrti,

Gervaisa

se bez peněz

ocitá na ulici a opuštěná umírá hladem.

3.2.2. Historické souvislosti Román se odehrává v letech 1850-1869, Druhého

císařství.

Politické události

příliš významnou roli, narážky

na

státní

tedy po většinu období zde

tentokrát nehrají

pouze na několika místech činí autor

převrat

a

důsledky

z něho

vyplývající

a

ústy Lantiera kritizuje zahraniční politiku. Po historické stránce Přestavby

Paříže

a

zde významnější roli hraje první

vysídlování

lidových vrstev

fáze

z centra

do

okrajových čtvrtí města. Jak již bylo uvedeno, v

před začátkem přestavby byla lidnatost

některých částech města neúnosně vysoká a způsobovala řadu

Problémů včetně kritické hygienické situace. Z toho důvodu se na předměstích začaly stavět vysoké činžovní domy, do kterých s

e

stěhovaly dělnické

a

řemeslnické

38

rodiny.

Centrum zůstalo

bohaté

buržoazii,

která

si

zde

stavěla

výstavní

paláce

a

celkově se investovalo do modernizace města. Okrajové života

čtvrti se

zde

císařství

ale příliš

významně

tudíž byla slabá

V polovině

60.

bulváry,

a

problémem. ačkoli

nezaměstnanost

během přestavby,

mzdy byly

Podmínky

během

Druhého

díky

širokým

stále

nízké

a

i m o t i v a c e lidí.

let

předměstí.

nadále

nezlepšily

klesla

možnostem uplatnění

tato

zůstávaly

19.

Na

století

severu

postupuje

Paříže

se

modernizace

probourávají

i

na

okrajové

například Magenta a Ornano a tím se ruší celé bloky

starých domů a ulic. Problémem

však

diferenciace, společenském

děje

nachází v 18.

která

zvýraznění

odsouvala

žebříčku

stále

sociální

dělnické

a

majetkové

obyvatelstvo

na

níže.

Místo děje - čtvrt: Goutte ď O r

3.2.3. Místo

zůstávalo

na

Zola severu

městském

Chapelle

zasadil

do

Paříže,

obvodu

a

je

čtvrti na

Goutte

východ

ohraničena

od

ďOr,

vršku

bulváry

která

se

Montmartre,

Barběs,

de

la

a ulicí Ordener.

Na mapce 93 je vidět,

kde se děj románu odehrává - převážně na

bulváru Chapelle, v ulici Foubourg-Poissoniěre, Rochechouartském bulváru, v ulice Goutte ď O r a Neuve de la Goutte d*Or.

113

Marie-Odile Mergnac, op.cit., str.

39

Prostředí hraje v tomto románu jednu z nejdůležitějších rolí. Je jedním z faktorů, které dle naturalismu významně ovlivňují lidský osud. Zola měl

možnost během svého bohémského mládí,

v chudých

poměrech,

poznat

lidové

obyvatelstva a jejich způsob života. během

příprav

tohoto

románu,

detailně zkoumá lidi,

kdy sám

vrstvy

žil

pařížského

Později se k tomu vrací

prochází

tyto

čtvrti

a

jejich způsob obživy, bydlení,

velmi

myšlení

a mluvy. Tento román nijak neskrývá mnohdy otřesná fakta o podmínkách života

na

pařížské

nejotřesnější

periferii

stránky,

kterou

a

doba

ukazuje Druhého

Paříž

z té

císařství

mohla

poskytnout. Ačkoli přestavba města byla motivována mimo jiné i zlepšením sociálních

podmínek

lidových

vrstev,

jejich

vysídlení

z přelidněného centra do okrajových částí města tomu příliš neprospělo. umocněno

Prohloubení rozdílu mezi buržoazií a dělnictvem,

nízkými

nemotivovalo zadluženi,

a

platy

za

následkem

trávíce

čas

ve

těžkou

toho

práci,

pak

vinárnách

lidi

končili či

nijak

nezaměstnaní,

nálevnách,

kterých

bylo v těchto čtvrtích nesčetně. V románu je popsána například kořalna starého Colomba: (...)

stála

na

rohu

Rochechouartského bulváru. celé

délce

Rybářské

a

Na vývěsním štítu bylo po

napsáno protáhlými modrými písmeny jediné

slovo:

Lihoviny

(...)

podniku

(...)

totiž

zákazníci

mohli

dabelská

kuchyně,

největší

pozoruhodnost

destilační

přístroj,

sledovat v plné práci před

níž

tak

v zasnění dělníci propadlí opilství. 94

94

ulice

Emile Zola, Zabiják, Praha, Odeon, 1969, str. 33-

40

(...) rádi

celého který celá

ta

postávali

Předměstí, jak je Zola popisuje, si stále, i během přestavby, zachovávala vlastní ráz.

Z širokých bulvárů to nebylo daleko

do úzkých ulic se soukromými podniky a obchody. Taková byla i například Nová Zlatnická ulice: Ulice

neměla

vrchu.

chodník

a

křivolaká

dlažba

stoupala

do

Směrem ke Zlatnické ulici byly temné krámky se

špinavými okny

(...)

Na druhé straně,

směrem k městu

se tyčily k nebi čtyřpatrové činžáky (...).95

Nebo

ulice

Marcadetova,

kde

se

byla

továrna,

ve

které

pracoval Goujet - kovář, tajně zamilovaný do Gervaisy: (...) mnohde ještě chyběla domovní čísla špinavá

ulice,

továren,

černá

uhelným

prachem

s propadlou

dlažbou

a

(...)

ze

široká

sousedních

vyjetými

kolejemi,

v nichž se držely kaluže hnijící vody. 96

Předzvěst dům,

měnící

se

jeden z těch,

kterých

se

chátraly. sestra

byt,

představuje

stěhovaly dělnické

domě

žijí

a

v jeho

s manželem

pronajme

zde

velký

činžovní

které se stavěly na všech předměstích,

následně V tomto

Paříže

zřídí

také

Lorilleuxovi

přízemí

vlastní

rodiny a

prádelnu,

si

které

-

o

brzy

Coupeauova

Gervaisa

kde

do

později

několik

let

později umírá hladem. Byl

hranatý

malty,

jako

vyklopený

drolící se v dešti;

střechami

proti

jasnému

balvan

hrubě

rozdělané

rýsoval se nad sousedními

nebi

jako

hrubá

krychle

a

ukazoval nenahozené boční zdi neurčité špinavé barvy, nekonečné a holé jako stěny věznice (...).

Kontrast

mezi

periferní

Paříží

a

Paříží

97

-

centrem

Zola

ukazuje v popisu svatebního dne Gervaisy a Coupeaua. Tehdy se ^ Émile Zola, Zabiják, str. 91-92. 7

Ibid., str. 146. Ibid., str. 43.

41

svatebčané vypraví na procházku do centra města. zde

popisována

Paříže, dává

cesta

návštěva

možnost

podmínkách

ze

Louvru

udělat

a

si

v Parízi

saintdeniského procházka

představu

pred

tím,

předměstí

po

nábřeží.

například

nez

Podrobně je

o

začaly

dolů Autor

do zde

hygienických

práce

na

nové

kanalizaci. Po hladině Seiny plavaly mastné skvrny, všelijaké slupky a zeleninové odpadky, shlukovaly na jednom místě, vodě,

ještě

temnější ve

staré zátky,

a na chvíli se

kde se v kalné

stínu mostní

zlověstné

klenby,

tvořil

vír. 98

Pohled

na

Paříž

výhledu,

z jiné

který

měli

perspektivy

svatebčané

Zola

uvádí

ze sloupu

při

na

popisu

Vendomském

náměstí:

Kolem

nich

se

až

do

namodralých

dálek

rozkládala

nesmírná šedivá Paříž s hlubokými údolími ulic, ,

v

v

(

v

i

nichž se vlnilo more střech.

Přestavbu

čtvrti

Zola p o p i s u j e

Goutte

ďOr

v polovině

60.

let

přetínat

bývalá

okrajový

Poissonniěrská

nevyznal. obrovské

19.

století

takto:

Proráželi bulvár Magenta a bulvár Ornano, oba

kolem

99

(...)

bulvár; brána.

přitom

Člověk

už

které měly

vzala se

za tu

své

málem

Ze Zlatnické ulice bylo teď vidět na

prostranství,

zaplavené

sluncem

a

volným

vzduchem (...) .10°

Však ani tato velká a radikální přestavba nedokázala vymýtit všechny problémy předměstí.

98 jí , 9g Emile

9

Jako byla v polovině 19.

Zola, Zabiják, str. 75.

Ibid., str. 76. 100 . , Ibid., str. 338-339.

42

století

nechvalně proslulá špínou a pochybnými podniky, dnes se čtvrt: Goutte

ďOr

potýká

s velkým

množstvím

přistěhovalců.

Je

pokládána za jednu z nejkosmopolitnějších v Paříži, neboť: zde žije

přibližně

30%

imigrantů

a

je

nechvalně

proslulá

množstvím drogových dealerů. 101

3.2.4. Hlavní postavy a jejich názory na události Postavy,

které

skutečnými

se

lidmi,

v románu

skutečnými

vyskytují, dělníky

a

jsou

inspirovány

řemeslníky

žijícími

v době Druhého císařství na pařížských periferiích. Přesně dle teorie naturalismu jsou zde postavy pouze pasivní produkty

prostředí,

ve

kterém

neměnná,

osudové bídy a neřeštného způsobu života.

Autor své postavy často ani nebo

pouze

popisuje

žijí,

dědičnosti,

nenechává hovořit,

jejich myšlenky,

používá

která

myslí přitom

je

za ně jejich

hrubého jazyka, mluvy tolik typické pro pařížská předměstí. I přesto Zola nechává několik postav vyjádřit

svůj

názor na

co

Gervaisa

dobu a na události, které probíhaly v Paříži. Děj

románu

přichází

do

začíná

roku

Paříže

a

1850,

krátce

tedy

po

přibližně

té, rok

před

státním

převratem Ludvíka Napoleona, a končí smrtí hrdinky roku 1869. Politické události,

které jsou v románu popisovány,

a názory

postav na ně se nejvíce týkají roku 1851. Republikány,

kteří

rádi

veřejně

kritizují

režim

i

císaře,

kdy

napsaly

představuje například Lantier či domovník Boche. Lantier

si

například

schovává

noviny,

které

nějakou kritiku na císaře a jeho vládu. (...)

kdyby

uskutečnila, pořádek. Ano,

101

se udělal

jen by

polovina se

v tu

ránu

těch ve

myšlenek společnosti

ten váš císař a všichni ti jeho fízlové

http : //fr.wikipedia.org/wiki/Goutte_d%27or

43

by dostali pořádně

zabrat...

(...)

Chci

odstranění

militarismu a bratrství všech národů... Chci zrušení všech privilegií,

šlechtických titulů a monopolů...

Chci stejnou mzdu pro všechny (...).102 Do

této

skupiny

„republikána s novým

můžeme

ale

zařadit

přesvědčeni" 103 .

rozumného

režimem,

také

neúčastní

se

postavu

Ten

žádných

sice

Goujeta, nesouhlasí

demonstrací

ani

boje na barikádách v prosincových dnech roku 1851. Nesmělý

a

poctivý

Goujet

také

představuje

výjimku

mezi

zkaženými lidmi této společenské vrstvy. Pasivní většinu zde zastupuje Coupeau. Je to člověk, který se nestaví

ani

na

stranu

císaře

ani

na

stranu

republikánů.

Představuje většinu, která se raději do politiky neplete, ale rád riskuje a pokouší osud.

Tak tomu bylo i v den státního

převratu: Bylo to druhého prosince (...) Coupeau dostal pitomý nápad jít se jen tak z legrace podívat do vnitřního města na pouliční demonstrace. republice,

Houby mu záleželo na

na Bonapartovi a celé té tahanici okolo.

Měl jen rád vůni střelného prachu a myslel si, že by to mohla být psina vidět to střílení zblízka. A málem by ho zatkli za jednou barikádou, kdyby se tam nebyl náhodou utéci. Jediná

přinatrefil

kovář

(...)

a

tak

mu

pomohl

104

postava,

která

v celém

románu

představuje

skupinu

podporující císaře a režim, je strážník Poisson. Podobně názory,

však

102 104

v románu

Břicho

Paříže

které s císařstvím nesympatizují.

dělnického

103

jako

obyvatelstva

ozývají

Emile Zola, Zabiják, str. 219. Ibid., str. 100. Ibid., str. 99-100.

44

hlasy

zde

převažují

Většinou se z řad

nespokojenců,

kteří

reagují

na

ztíženou

pracovní

situaci

dělníků

a

zhoršení

životních podmínek po jejich vysídlení na pařížské periferie. Názory

mezi

různily. tak

obyvateli

čtvrti

na

Lantier obviňuje císaře,

dělníky

argumentuje lidem

práci

jistě

i mezi

z města Poisson, a

na

brání

Paříž.

skutečnými

lidmi

přestavbu

se

také

že neustále staví a vyhání

periferie

který

zvelebit

její

či

venkov.

císařovu

Tyto

dobrou

různé

žijícími

Proti

tomu

vůli

názory

dát

panovaly

za Druhého císařství

ve čtvrti Goutte ď O r i v jiných okrajových částech Paříže.' Politika

a

okrajová. postavy

přestavba

Zola žijí

se a

města

jsou

soustředí

pracují

a

zde

však

témata

hlavně na prostředí, které

fatálně

spíše

ve kterém

ovlivňuje

jejich

životní osudy. S tím úzce souvisí i propracovaná psychologie postav, jejichž myšlení a jednání je prostředím neustále ovlivňováno. Nejvíce parné je to na hlavních postavách celého románu. Gervaisa

i

Coupeau

naturalistický román. je

jsou

postavy

naprosto

typické

pro

Většina událostí popisovaných v románu

líčena z Gervaisina zorného úhlu a je vyprávěna tak,

dotváří

její

osud.

prostředím,

do

Zavinila

však

si

Je

zcela

kterého sama

se svůj

ovlivněna

dostala konec?

po

svým

příchodu

V celém

původem do

románu

že i

Paříže. je

vidět

její touha se vzepřít svému osudu prací a poctivým životem, ale

vliv

okolí,

alkoholismu,

zejména

způsobily

pak

její

manžela, pád.

Od

jeho

zahálčivosti

začátku

až

do

a

konce

románu je cítit její snahu vymanit se z neradostného života dělníků,

ale

vždy

se

zabrání a připomene jí, osudu unikla.

stane

něco,

co

že je nemožné,

jí

v

jejích

snahách

aby svému tragickému

Proto nakonec podlehne a pod vlivem Coupeaua i

své slabé vůle rezignuje na spořádaný život.

45

3.2.5. Shrnutí Zola

v tomto

sociálních

díle

uvádí

vrstev

čtenáře

pařížského

do

prostředí

obyvatelstva

nižších žijících

v okrajových částech města. Román poukazuje na špatné poměry, které v těchto místech panovaly a které

tito

lidé

sami

bez

pomoci změnit nemohli. Román Zabiják můžeme k císaři, zlepší

kteří

podmínky

chápat

sice života

i

jako jakýsi

propagují, lidových

nezměnila pravděpodobně ani v době, let po pádu císařství.

46

že

manifest

přestavbou

vrstev,

ale

k vládě,

Paříže

se

situace

se

kdy román vznikal - sedm

3.3.

Lístek lásky

(Une page ď a m o u r )

Román Lístek lásky vychází jako osmý v pořadí, jako předchozí román Zabiják, čtvrti

Passy,

části

města

nacházející

na

návrší

stejného roku

tedy 1877. Příběh je zasazen do

se na pravém břehu řeky v západní

Trocadéra,

v blízkosti

Boulogneského

lesíku. Na mapce 105 můžeme vidět, kde je tato čtvrť: situována:

Tentokrát vrstvy,

Zola

zavádí

mezi

čtenáře

majetné

do prostředí

obyvatele

jedné

vyšší

společenské

z nejluxusnějších

čtvrtí.

Román

Lístek

Zolova cyklu, nesnaží

nijak

nejspíše

lásky

je

sám

šokovat.

uklidnit

zařadit

Zola

uvádí

Vydaný

krátce

rozbouřené

emoce,

známý

z tohoto

po

románu které

Zabiják měl jeho

drsný

Lístek lásky byl tedy pravděpodobně napsán

se

opět

mezi

v dopise

„počestné

Edmondovi

překvapením pro čtenáře." 107

105

nejméně

což je nejspíše dáno jeho odlišností, neboť: se

charakter vyvolal. s cílem

pravděpodobně

Marie-Odile Merqnac, op.cit., str. 20-21.

47

spisovatele"106

Goncourtovi

„má

a

jak

být

Děj

se odehrává v 50.

letech 19.

století,

tedy v době,

kdy

modernizace a přestavby ovládly již téměř celou Paříž. Základní osou románu je milostný příběh, osudovou

dědičností

a

jejími

následky

který je poznamenán -

nemocí

fyzickou

i

psychickou. Vedle

toho je v tomto románu zachycena Paříž

pohledu než v ostatních dílech, zkoumání

zevnitř,

ale

z úplně

jiného

nikoli na základě podrobného

zasněného

vnějšího

pohledu

na

její

panorama. Zola sám v jednom z dopisů napsaných roku 1892 vysvětluje,

co

ho vedlo k napsání tohoto románu: Une page d'amour, écrite entre l'Assommoir et Nana, a dû être,

dans ma pensée,

tendresse et de douceur.

une opposition, J'avais,

une halte

depuis longtemps,

le désir d'étudier, dans une nature de femme honnête, un coup de passion,

un amour

(...).

Le

titre veut

dire cela: une page dans une oeuvre, une journée dans une vie.108

3.3.1. Základní linie děje Hlavní

hrdinkou

je

Helena,

bohatá

vdova,

která

po

smrti

manžela žije sama s dcerou Janou v Passy. Původem

z nepříliš

z francouzského

majetné

jihu,

dostala díky sňatku se

se

rodiny

do

této

kloboučníka

vyšší

synem z bohaté

skupiny

rodiny,

Moureta obyvatel

kterému strýc

odkázal vysokou rentu. V sousedství

bydlí

kterého se Helena jeho

žena

rodina zamiluje.

Julietta,

ale

lékaře

Jindřicha

Deberla,

Jejich lásce však nebrání pouze

hlavně

Helenina

dcera

Jana,

nemocná a silně fixovaná na matku. Její nemoc se zhorší,

108

do

http ://emilezola.free.fr/d_j)age%20d'amour.htm

48

těžce když

usne v otevřeném okně,

zatímco se z Heleny a Jindřicha stanou

milenci. Jana umírá na souchotiny a Helena se s výčitkami svědomí vdá za svého dobrého přítele a opouští navždy Paříž.

3.3.2. Historické souvislosti Román

se

odehrává v 50.

letech

19.

století

v době,

kdy

se

Francie zapojila do tzv. Krymské války (1853-1856). Původně se jednalo o konflikt pouze mezi Ruskem a Osmanskou říší

kvůli

turecké

nadvládě

Postupně však hrozilo, na

úkor

Turecka,

v Evropě.

nad

Balkánským

poloostrovem.

že se Rusko pokusí rozšířit své území

čímž

by

byla

narušena

rovnováha

sil

Roku 1854 se proti Rusku postavila Anglie a krátce

na to, po jejím boku, i Francie. Ve

všech

rozhodujících

bitvách

bylo

Rusko

poraženo

a

roku

1856 byla uzavřena mírová smlouva. Diskuse jediným

hlavních místem

záležitosti,

postav

v celém

které

na

téma

románu,

v této

zahraniční

kde

době

autor

zajímaly

politiky

zmiňuje

je

veřejné

pařížskou

vyšší

společnost. Zajímat

se

o

aktuální

politické

dění

bylo

tehdy

znakem

vzdělanosti a všeobecného přehledu. Proto se každý, kdo chtěl být ve společnosti uznáván,

zabýval těmito problémy.

Východní otázka vášnivě zajímala Paříž, se točil kolem ní,

běžný hovor

každá jen trochu ve společnosti

známá žena nemohla dost dobře mluvit o něčem jiném.109 V tomto v Paříži

románu či

nenajdeme

jinde

ve

žádnou

Francii,

jinou dokonce

zmínku ani

o

o

událostech

Haussmannově

přestavbě.

109

Emile Zola, Lístek lásky, Praha, Lidové nakladatelství, 1972, str. 248.

49

3.3.3. Místo děje - Passy Passy je bývalá komuna připojená k Paříži počátkem roku 1860. V době,

kdy se odehrává tento román,

tedy v 50.

letech 19.

století, byla tato část ještě samostatná. Dnes

společně

s bývalou

komunou Auteuil

tvoří

16.

pařížský

obvod a je místem, kde žijí nejbohatší lidé z Paříže. Stejné

to

bylo

i

v 19.

století.

Západ

města

byl

tradičně

osídlen šlechtou, která si zde stavěla své honosné rezidence. Za

Druhého

pařížského

císařství

začíná

obyvatelstva

a

bohatnout

s cílem

vyrovnat

střední se

vrstva

šlechtickým

rodinám staví si právě zde své nové reprezentativní paláce. Většina Vineuse,

děje

se

odehrává

v ulicích

de

Passy,

Franklin

avšak samotná čtvrt: zde příliš popsaná není.

a

Jeden

z mála popisů, které autor nabízí je následující: Šla Vinnou ulicí, pustila

Vodní

vtištěným

zabočila do Raynouardovy a pak se

uličkou,

mezi

zdmi

podivným příkrým

sousedních

zahrad,

schodištěm které

se

z výšin Passy svažovalo k nábřeží.110 Nacházíme zde také zmínku o její vzdálenosti od centra města, což

z tohoto

místa

činilo

jakousi

oázu

klidu,

stranou

od

běžného ruchu Paříže. V největším tichu, kdy hluk ve čtvrti dávno odumřel, odbily

hodiny

jednu.

Na

tato

návrší

Trocadéra

vysílala Paříž jen svůj vzdálený hukot.111 Při popisu Janina pohřbu autor podrobněji hřbitov:

110 111

Emile Zola, Lístek lásky, str. 29. Ibid., str. 7.

50

zobrazuje Passyský

Obrovská

podezděná

Muette,

zeď

se

zvedá

z bulváru

hřbitov je jako ohromná terasa,

návrším,

nad

Trocadérem,

nad

de

la

která ční nad

širokými

třídami,

nad

celou Paříží. 112

Vzhledem hlavně

k vyvýšené

na

popis

poloze

této

velkoměsta

čtvrti

ležícího

se

pod

Zola

soustředil

návrším

Trocadéra,

zvláště na jeho panorama.

3.3.4. Obraz Paříže v románu Paříž od

je v tomto románu znázorněna velmi nečekaně.

ostatních

pohledu,

románů,

tzn.

bohatství,

kde

popis

zde

Zola

je

město

jednotlivých nabízí

zobrazeno ulic,

čtenáři

z vnitřního

domů,

úchvatné

Narozdíl

špíny

či

panoramatické

pohledy na Paříž z téměř ptačí perspektivy. Pravděpodobně malíři,

inspirován

zobrazil

zde

impresionistických hodinách,

svými

přáteli,

Zola

město

obrazech

ve

všech

které jako

měl

na

denních

mezi

velkých

i

nočních

za různého počasí:

Toho

jitra

probouzela

Pára,

která

se

břehy.

Byl

to

prosvětlovalo

se

táhla

údolím

lehký,

pomalu

plujícím mušelínem,

Paříž

Seiny,

jako

byl

oba

opar,

který

Pod

tímto

ročního

údobí,

slunce. barvou

lenosti.

zaplavila

mléčný

rostoucí

který

s úsměvem

nebylo z města nic vidět. 113

V předmluvě podrobně

k prvnímu

vysvětluje,

Lístku lásky,

a

vyčítala únavné,

ilustrovanému jaké

osobní

112

důvody ho

roku vedly

zároveň se obhajuje před kritikou,

1884

Emile Zola, Lístek lásky, str. 275.

Ibid., str. 50. 51

Zola

k sepsání která mu

neustále se opakující popisy Paříže,

uzavírají všech pět kapitol.

113

vydání

které

Na

myšlenku

nehybného,

napsat

takový

román,

Paříž

hrála

město.

Paříž,

dle

kdy

odkud bylo možno vidět téměř

Zoly,

lásek i štěstí.

roli

připadl,

„aux jours misérables de ma jeunesse" 114 ,

žil v půdním bytě na předměstí,

trápení,

by

lhostejného pozorovatele lidských osudů,

jak sám uvádí,

celé

kde

byla

svědkem

jeho

Od té doby snil o díle,

smutku,

kde město

bude jednou z hlavních postav. Paříž je v románu vskutku všudypřítomná, hraje zde nejen roli jakéhosi

nezaujatého

jednotlivých

svědka

postav,

ale

v jejich osamocenosti. Jediným

všech

často

událostí

je

i

a

jediným

příběhů

společníkem

Zde jsou uvedeny příklady:

oddechem,

kterého

si

dopřávala

během

těch

dlouhých hodin práce, byl pohled na široký obzor, na velikou moře

Paříž,

svých

která

střech.

před

Ze

ní

svého

rozkládala osamělého

rozvlněné

koutku měla

115

výhled na nesmírné kamenné město.

»

Po

tří

měsíce,

kdy nevycházela,

přikována

k Janinu

lůžku, neměla v bdění u nemocné jiného společníka než velkou Paříž, tam v každý naděje,

rozkládající se na obzoru. (...)

ten

čas,

sdílela

s ní

její

Byla

bolesti

a

jako přítelkyně, která se vnucuje. Stále ji

neznala, nedbala

nikdy nebyla tak daleko od ní, o

její

ulice

a

lidi;

a

nikdy méně

vyplňovala

její

116

samotu. Děj

je

úmyslně

situován

široký rozhled na město, rodinné drama. nemocné Jany,

do

bytu,

ze

kterého

je

nádherný

ve kterém se však odehrává soukromé

Kontrast zde tvoří malý byt,

konkrétně pokoj

a veliká Paříž ležící pod ním v údolí.

http://emilezola.free.fr/dj?age%2Od'amour.htm Emile Zola, Lístek lásky, str. 27. 1X6 Ibid., str. 165. Us

52

A

Většina očima,

popisů tedy

Paříže

očima

je

lidí,

zobrazena kteří

Heleninýma

město

znají

a

pouze

Janinýma z dálky

a

n e v í nic o n ě m ani o j e h o o b y v a t e l í c h .

Pohlížely dál na Paříž a nesnažily se ji už poznávat. Bylo

to

velmi

příjemné

mít

ji

Zůstávalo nekonečno a neznámo. na prahu světa, odmítaly

tady

a

neznát

ji.

Jako by se zastavily

jenž jim skýtal věčnou podívanou, a

do

něho

znepokojovala,

vstoupit.

když

k nim

Často

vysílala

je

Paříž

svůj

horký

vzrušující dech. 117 Následující všech pět

popis

Paříže

je

jeden

z těch,

které

uzavírají

částí knihy:

Měsíčný hřbet

kotouč

slunce

meudonských

paprsky

ještě

pokrýval

začínal

pahorků.

protáhly.

celou

čtvrt:

už

osvětlovat

Nad

Stín,

Paříží

se

nesmírně

Saint-Germain;

tmavý šikmé

zvětšený,

kdežto

Opera

Invalidovna, Svatojakubská věž, sloupy a špičaté věže pruhovaly prohlubně

cervene ulic,

pravý

břeh.

vyvýšené

Linie

ostrůvky

průčelí

střech

hořely

tlumeněj i .118

3.3.5. Hlavní postavy Zola

se

v tomto

díle

s o c i á l n í c h v r s t e v na

téměř

nezabývá

události,

které

pouze velmi

stručně v souvislosti

Zde

některé

postavy komentují

oož

můžeme

vidět

například

se

účast

názory

lidí

se v P a ř í ž i

z vyšších odehrávaly,

zahraniční politikou. Francie

v rozhovoru

v Krymské

Julietty

se

válce, sestrou

Pavlínou:

U

„Dejte

mi

přece

zájmem

je

přece

pokoj!"

křičela

podporovat

Emile Zola, Lístek lásky, str. 58.

8 t, . , Ibid., str. 113.

53

Julietta,

Turecko."

„Já

„naším jsem

hovořila „V

s jedním

Petrohradě

Rusem,"

nás

mají

odpověděla rádi,

tam

Pavlína, jsou

(...)

naši

praví

spojenci. "119

Román

Lístek

bohaté

lásky

pařížské

zavádí

čtenáře

buržoazie.

do

Hlavní

prostředí

hrdinka

znázorněna jako jediná počestná bytost,

příslušníků

Helena

je

zde

toužící po opravdové

lásce, která jí však není osudem dopřána. Celý svůj dosavadní život obětovala své dceři Janě, která své chatrné zdraví i labilní psychiku zdědila po své prababičce. Janina

tragická

s Jindřichem,

smrt,

poznamenaná okolnostmi

matčina vztahu

zatvrdila Helenino srdce a „déchire dans sa vie

la page ď amouré á peine commencée. " 120 Heleniným opakem je Julietta, velmi povrchní,

manželka doktora Deberla,

žena

dbající pouze o sebe a toužící po milostném

dobrodružství. Pravidelně zve k sobě domů své přátele, se

scházejí

lidé

stejně

situovaní,

pořádá večírky,

kteří

však

mají

kde svá

tajemství v podobě cizoložství, dluhů apod. Pro Helenu je zjištění těchto slabin společnosti, ve které se ocitla/velice šokující a nepochopitelné. (...) tu

byla na večírku u doktora teprve podruhé.

všechna

bohatí.

velká

„(...)

buržoazie

Paní

de

toho velkého blondýna, alespoň jedna tchýně, (...) ženy."

z Passy,

Chermette vdá

lidé

Byla velmi

svou dceru

s nímž držela půl roku...

za Hle

která bude milovat svého zetě."

„Manžel paní Levasseurové hovoří s milencem své (...)

V této důstojné společnosti,

napohled počestnou buržoazií,

119

mezi touto

jsou tedy jen provinilé

Emile Zola, Lístek lásky, str 247. F.C. Ramond, Les Personnages des Rougon-Macquart, Paris, BibliothèqueCharpentier, 1928, str. 331. 120

54

ženy?

Její

provinciální

přísnost

žasla 121

promiskuitou trpěnou v pařížském životě.

Zola

zde

nad

tak nelítostně odhaluje pokrytectví pařížské vyšší

společnosti, vzdělanost,

která

navenek

dává

zájem o náboženství,

najevo

svoji

počestnost,

charitu, umění apod.,

avšak

ve skutečnosti se jedná pouze o výsledný dobrý dojem. mohou

být

tito

lidé

stejně

zkažení,

jako

dokáží

Uvnitř

být

lidé

pocházející z nejnižších vrstev. A čím je dle autora toto způsobeno?

Z textu vyplývá,

že

za

tento jev může hlavně přemíra peněz a volného času. Juliettino

pokrytectví,

přelétavost

a

lehkomyslnost

jsou

nejpatrnější při návštěvách kostela: Paní Deberlová byla dojata.

Náboženství se jí líbilo

jakožto citový projev dobrého vkusu. 122

a zařizování Janina pohřbu: Přišla

se

zaslechla,

vrhnout

Heleně

zmocnila

se

do jí

náručí. myšlenka

Pak,

jak

něco

vystrojit

malé

nebožce dojemný pohřeb a brzy jí celou zaujala. 123

V tomto

románu

není

v jiných

Zolových

pařížská

buržoazie,

negativní

psychologie

dílech,

stránky

její

ovšem zvyky,

osobnosti,

postav je

tolik

zde

dobře

typické

které

zřejmá

jsou

jako

analyzována

rysy mnohdy

a

hlavně pečlivě

skrývané za pozlátko peněz a dobrého jména.

3.3.6. Shrnutí Zola

napsal

velikost

tento

Paříže,

román

jako

122

121

báseň

jejích širokých panoramat,

2 vrcholku Trocadéra. 121

oslavnou

Emile Zola, Lístek lásky, str. 180.

Ibid., str. 119. Ibid., str. 267.

55

na

které

krásu

a

zachycuje

Zároveň

je

v pokryteckém

to

i

studie

prostředí

počestné

vyšší

sebeúctu a čest.

56

ženy,

společnosti

která snaží

si

i

zachovat

3.4.

U Štěstí dam

(Au Bonheur des Dames)

Román U Štěstí dam je v pořadí jedenáctým dílem cyklu vydaným roku 1883. Děj

se

odehrává

v Paříži

na

pravém

břehu

Seiny

nedaleko

Louvru a Pláce Vendóme. mapce 124

Na

můžeme

obchodní dům,

vidět,

do

kterých

míst

situoval

Zola

který hraje v románu jednu z hlavních rolí,

i

malé uličky staré Paříže, kde se pohybují hlavní postavy.

Obchodní

dům

U

Štěstí

Michodiěre

et

Neuve

Gaillonovo

náměstí.

dam

Zola

umístil

St.

Augustin,

Obchod

starého

na

průčelí Baudua

byl

nároží

ulic

směřovalo

na

situován

do

ulice Michodiěre. Zola v románu představuje velký pařížský obchodní dům v jeho největším pro

pařížský

popisem 124 125

hospodářském

commerce".125

„haut

zachycuje

rozmachu,

i

osudy

lidí

Marie-Odile Mergnac, op.cit., str. 52. J.O. Fischer, op.cit., str. 69.

57

který

byl

Současně spjatých

zvláště s jeho s celým

typický

podrobným provozem

obchodu.

Jsou

to

lidé,

kteří

jsou jím společensky vynášeni

nebo sráženi na kolena podle toho,

jak obratně se mu dokáží

přizpůsobit.

3.4.1. Základní linie děje Ústřední postavou je Octave Mouret, Marty Rougonové po

z Plassansu.

zakladateli

stává

pařížského

boháčem

bohatství.

a

po

Octave

je

syn Františka Moureta a

Díky výhodnému

obchodního

její

domu

smrti

považován

i

za

sňatku s vdovou U

Štěstí

majitelem

obchodního

dam

se

veškerého

génia,

který

dokonale ovládá obchodní strategii i psychologii zaměstnanců a zákaznic, rozšiřuje

které tak dokonale využívá. Neustále investuje a

obchod

podle

zákonů

kapitalistického

podnikání

a

nepřipouští si soucit se zaměstnanci ani s konkurencí, kterou tvoří drobní obchodníci ze čtvrti. Druhou hlavní postavou je chudá dívka Denisa, dvěma bratry přichází Žádá

o

pomoc

strýce

do

Paříže

rodičů.

krachující obchod s látkami v blízkosti Štěstí dam.

Vzhledem

míst,

se

vlastní

smrti

postupně

pracovních

který

po

malý,

k nedostatku

Baudua,

z venkova

která se svými

Denisa

uchází

o

místo

v

Mouretově velkoobchodě. Chudá

dívka

se

díky

své

píli

a

skromnosti

zástupkyni vedoucí oddělení a později

vypracovává

na

i na vedoucí oddělení

prádla pro děti. Román,

který

mašinérii, postupně

je

vzniká

se

věnuje

prodchnut mezi

hlavně něžným

Denisou

zvyklý ženy jen využívat,

a

popisu

obchodu

milostným Octávem.

si uvědomuje,

a

příběhem,

Mouret, že Denisu,

jeho který

který

byl

která ho

zpočátku vytrvale odmítá, protože nechce, aby byla považována za jednu z jeho mnoha milenek, miluje. Když se dozví,

že Denisa se chystá dát výpověď a vrátit se

zpět na venkov, požádá ji o ruku. Ona nakonec souhlasí.

58

3.4.2. Historické souvislosti - historie pařížských obchodních domů Prvni velký obchodní dům postavený v Paříži je Le Bon-Marché, který dodnes stojí na místě svého založení - mezi ulicemi Rue de Sèvres,

Rue de Babylone a Rue du Bac v sedmém pařížském

obvodu. Obchod

byl

založen

1848

dochází

ke

Boucicautovými, investovat

roku

1838

bratry Videauovými,

spojení

kteří

se

na

s Aristidem

a

počátku

let

50.

ale

roku

Marguerite rozhodnou

do přestavby obchodu podle nového pojetí velkých

obchodních domů, tzn. rozšíření sortimentu, stálé ceny apod. Úspěch,

který

následuje,

jim

umožní

roku

1869

zvětšení

obchodu, jeho celkovou přestavbu a další modernizaci. Práce

trvala

architekty

do

roku

doby

-

Gustavem Eiffelem,

1887

a

byla

Louis-Charles

provedena

Boileau

126

nejlepšími

spolupracoval

s

který zde poprvé použil kovovou konstrukci

působící lehčeji než dosud používané zdivo.127 Vznikla v románu

tak

funkcionalistická

výstižně

moderní

charakterizoval

budova,

slovy:

kterou

„Byl

to

Zola chrám

moderního obchodu" .128 Aristide

Boucicaut

zařizování obchodu, jednotlivých

uplatnil

svůj

obchodní

oddělení

zde

nechal

aby svou klientelu ještě rozšířil, zákaznice

i

při

aby přilákal co nejvíce zákazníků. Vedle zřídit

relaxační místa pro unavené zákazníky,

pro

talent

a jejich děti

-

nejrůznější

například čítárny,

zavedl

nechal

i

a

i malé pozornosti

rozdávat balónky nebo

květiny. Podle

vzoru

Le

Bon

Marché

začaly

v Paříži

obchodní domy - Les Grands Magasins du Louvre,

126

127

vznikat

další

založený roku

http://fr.wikipedia.org/wiki/Le_Bon_March%C3%A9

http://www.lebonmarche.fr/ 128 Emile Zola, U Štěstí dam, Praha, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1966, str. 212.

59

1855

Alfrédem

Chauchardem,

další

Printemps,

Hériotem

a

Charlesem

který byl však uzavřen roku 1974. 129

Eugěnem Farém, Jako

Augustem

významné

obchodní

domy

je

možno

uvést

založený roku 1865 Julem Jaluzotem,

i

Le

jehož hlavní

budova se nachází na bulváru Haussmann a dodnes má v Paříži celkem 22 poboček. 130 Dále La Samaritaine,

který byl

založen obchodníkem Ernestem

Cognacquem a jeho ženou Marie-Louisou,

bývalou zaměstnankyní

Le Bon Marché.131 Všechny

tyto

rozrůstající

obchodní se

Haussmannova

Paříž

domy

a

její

přestavba

umožnily stavby právě

vznikaly

a

jako

reakce

proměnu v moderní

probourávání

na

velkoměsto.

širokých

bulvárů

těchto gigantických obchodů a velkých

paláců, do té doby naprosto nevídaných. S tím souvisí i konkurenční boj mezi novými velkými obchody a drobnými soukromými obchodníky,

kteří byli z trhu postupně a

nelítostně

nebyli

nabídku

vytlačováni \ nebot

velkých

obchodu,

které

schopni

neustále

reagovat

snižovaly

ceny

na a

rozšiřovaly sortiment. Emile

Zola

ve

v obchodování.

svém Jeho

románu

obchod

U

reagoval Štěstí

na

dam

je

převážně úspěchy a přestavbou Le Bon Marché. Moureta

je

pravděpodobně

obrazem

tyto

změny

inspirován

Postava Octava

geniálních

obchodníků

Aristida Boucicauta či Augusta Hériota a do chudé prodavačky Denisy

nejspíše

stylizoval

postavu

Marie-Louisy,

manželku

zakladatele La Samaritaine a bývalou zaměstnankyni u Le Bon Marché. Politika Stávající na 129 130 131

dvou

nemá

v tomto

románu

režim nebo osobnost místech.

První

téměř císaře

v okamžiku,

žádné

jsou zde kdy

http://fr.wikipedia.org/wiki/Le_Bon_March%C3%A9 http://fr.wikipedia.org/wiki/Magasins_du_Printemps http://fr.wikipedia.org/wiki/La_Samaritaine

60

významné

se

místo.

zmíněny pouze

starý

obchodník

Bourras

bouří

žádnou

cenu

proti

zbourání

opustit:

„Ne!

jeho

domu,

Kde

jsem,

Ne!

který tam

zůstanu!

najevo

svůj

negativní

postoj

za Ani

132

císař se vším svým vojskem by mě odsud nedostal!" Tím dává

nechce

k modernizaci

města,

změnám v obchodování i k režimu, který je tím vším vinen. Druhou příleži tosti,

kde

na politické události, madame

Desforgesové.

Zola učinil velmi

stručnou narážku

je setkání pařížské smetánky v salónu

Zde Mouret

zmiňuje

slavnost,

která

se

v Paříži konala na počest pruského krále. Žádné jiné zmínky o politickém dění

nebo postoje postav k těmto událostem tento

román neobsahuje.

3.4.3. Místo děje - zobrazení obchodů v románu Podobně

jako v románu Břicho Paříže,

i

zde převažují

dlouhé

popisy, ve kterých se kupí množství nejrůznějších materiálů a barev,

a

stejně

fascinován vytvořit

i

„le

jako

velkou

moderními poěme

de

tržnicí

obchodními

byl

domy.

Zola Snažil

modeme"133,

l^activité

podobně

což

se

tak

pro

něj

symbolizovalo i prostředí velkoobchodu. Zola

pečlivě

zkoumal

prostředí

navštěvoval Le Bon Marché, odděleních, zaměstnance.

zpovídal

popis

prodavače,

prodavačky

Jeho žena Alexandrine pro něj

d$mu

U

domu,

Štěstí

dam,

i

další

sbírala katalogy,

134

který

nabízí

čtenáři,

následuj ící: Na

nároží

obchod 132 133 134

Michodierské

s módním

často

který procházel postupně po všech

ze kterých také čerpal inspiraci.

První

obchodního

a

zbožím

Novoaugustinské a

Emile Zola, U Štěstí dam, str. 173. Henri Mitterand, op.cit., str. 59. Id.

61

jeho

výklady

ulice zářily

stál ve

je

vlahém

bledém

V členěném vchod,

říjnovém

průčelí

celý

světle

na

jasnými

Gaillonově

skleněný,

až

náměstí

k mezipatru

složité

zlacené

usměvavé

ženy s hlubokým výstřihem,

dozadu,

ozdoby!

Dvě

a

dosahoval kolem

alegorické

samé

postavy,

napolo nakloněné

roztahovaly vývěsní nápis - Štěstí dam. A dál

pokračovala rohového

barvami.(...)

skla

domu

výkladů

ještě

(...)

čtyři

zabíraly

další,

dva

tam

kromě

vlevo,

dva

vpravo, přikoupené a nedávno upravené. 135

Kromě vnějšího vzhledu si

Zola samozřejmě všímá i vnitřního

zařízení domu. Pečlivě popisuje jednotlivá oddělení, podzemní sklady i místa, kde se přijímalo zboží. Dále si všímá zázemí,

které dům poskytoval svým zaměstnancům,

například ubytovny nebo společné jídelny. Je zde také přesně popsán vnitřní chod obchodního domu, otevírací skupinách

doba,

příchody

v jídelně

na

zaměstnanců,

obědy

a

večeře

střídání i

tzn.

se

po

povinnosti

od

jednotlivých zaměstnanců až po vedoucí obchodu. Jak

již

jako

bylo

uvedeno výše,

obchodní

svatyně moderních aktivit,

jako

dům

je

symbol

zde

představen

doby,

která ve

svém vývoji směřuje rychle kupředu. Stejně

jako

reálnou

v letech 1869-1887,

přestavbu

a

rozšíření

Le

Bon

Marché

kterou uskutečnil Aristide Boucicaut,

je

v románu přesně popsána modernizace Štěstí dam. Doba tímto

Druhého účelem

císařství se

přála novým moderním podnikům.

bouraly

staré

malé obchody musely ustoupit

části

Paříže,

širokým třídám,

úzké

I

uličky

za a

kde se stavěly

nové obchodní domy, hotely a paláce. Vedle

obchodního

Paříže,

135

domu

mají

v románu

své

místo

i

staré

č a s t o ležící v s o u s e d s t v í m o d e r n í v ý s t a v b y .

Emile Zola, U Štěstí dam, str. 7-8.

62

části

Jako kontrast k domu U Štěstí dam je zde malý obchod Denisina strýce Baudua,

Starý Elbeuf.

Jeho popis dává silný protiklad

k modernímu obchodu: Dům

natřený

starou

zvětralou

malbou,

nízký

mezi

velkými sousedními paláci ve stylu Ludvíka XVI., měl v průčelí

jen

tři

prořezávaných

okna,

okenic

a

byla

ta

čtvercová

vybavena

okna

prostě

bez

kovovým

zábradlíčkem a dvěma zkříženými tyčemi. Ale ve vší té holosti Denisu, jež měla oči ještě plné jasných výloh Štěstí

dam,

zarazil

především

krám

nizoučký až ho strop tlačil k zemi, nízké

mezipatro,

v přízemí,

a nad ním velmi

s vězeňsky

zamřížovanými

půlměsícovými okny. Dřevěné obložení, stejně zbarvené jako vývěsní štít, totiž tmavozeleně jako lahve - čas ovšem přidal okr a špínu - chránilo vlevo i vpravo dvě hluboké tmavé a zaprášené skříně, málo

vidět

na

hromadu

naskládané

v nichž bylo

látky.

Otevřené

dveře jako by vedly do vlhkého temna sklepení.136 Tento

krachovaly,

nebot:

nedokázaly konkurovat dobře zásobeným velkým obchodům.

Stejně

jako

i

jemu

podobné

například

„čistý

a

podnik

světlý,

obchody

zákonitě

obchodníka

přepychově,

Vinq:arda,

docela

moderně

který

byl

sice

zařízený,

ale

přeci jen malý s nepatrnými zásobami zboží." 137 Jako

jeden

popsán

obchodník

deštníky, jako

z nejvytrvalejších Bourras,

starých

který

soukromníků

vedl

obchod

je

s holemi

poslední

(...)

barák

palácem

137

a

opravoval je a sám vyřezával rukojeti. Jeho obchod odolával

zboření,

aby

uvolnil

cestu

rozrůstajícímu se obchodnímu domu.

136

zde

Émile Zola,

ve

na

spadnutí

stylu

U Štěstí dam,

vězel

Ludvíka

str. 11.

Ibid., str. 20.

63

XVI.,

mezi

Štěstí

vražený

dam

a

záhadným

způsobem do úzké mezery,

v níž se tísnily jeho dvě

138

nízká poschodí. V románu

je

soukromníků

pak velmi

sugestivně

s velkým

obchodním

popsán marný boj domem,

jehož

drobných

majitel

se

rozhodl zabrat celé okolí a trumfnout i další velké obchodní domy,

například

„Láci"

Louvre

(Les

Grands

Magasins

du

Louvre)

či

(Le Bon Marché): Mouret

už

dávno

snil

o

uskutečnění

svého

starého

plánu,

že

zabere pro Štěstí dam celý blok domů od

Monsigniho ulice po Michodierskou, od Novoaugustinské po třídu Desátého prosince. vchod v Novoaugustinské,

(...)

Dokud bude hlavní

v tmavé ulici staré Paříže,

bude jeho dílo vadné, nebude logické, chtěl svůj dům ukázat nové Paříži (...).139 Staré

čtvrti

vykupuje

postupně

veškeré

kapitulují,

nájemní

nebot

smlouvy

Mouret

okolních

neustále

domů,

je

naplánována stavba nové třídy a zároveň rozšíření Štěstí dam. Při

líčení

zákonitosti

konkurenčního kapitalistického

v obchodování „je

boje

hraje

zapotřebí

podnikání,

biologický

smrti,

aby

Zola

uznává přesto

objektivní podle

faktor důležitou

mohl

být

zaset

roli,

nový

něj

i

nebot

život"

a

„kupředu se jde jen přes mrtvé". 140 Nový zmodernizovaný obchodní dům je v románu zobrazen jedním z

dlouhých

popisů.

Jeho

nový

vzhled

opět

připomíná

rekonstruovaný Le Bon Marché: Uprostřed,

138 139 140

po

ose

za

hlavním

vchodem,

vedla

domem dlouhá ústřední galerie,

vedle ní

menší,

Michodierská.

Monsigniho

galerie

Emile Zola, U Štěstí dam, str. 23. Ibid., str. 281-282. J.O. Fischer, op.cit., str. 69-70.

64

a

celým

z boku dvě Dvory

pokryli

skleněnou

dvorany,

nad

z galerie mosty.

přízemím

do

galerie

Architekt,

milující pro

střechou

nové

úhelné

z kovu, Stropy

i

se

kamene

jinak

celou trámy

přepážky

spousta

proudit

naplno,

zákazníci

smělými,

daleko

těmi

místa,

spojkami.(...)Nyní

jen

Vznikal

nový

i

starých

soukromých

které

sloupy.

Všude

světlo

a

postavil

z cihel.

pohodlně

sem

se

mohly

procházeli

sahajícími

svět

člověk,

kostru

pod

železnými oddělení

v tom

žen.

kovové

v suterénu

devětatřicet

a

z toho dvě

zvučném

prostředí

141

obchodů

Denisiny

rychleji

ve

čtvrti

sestřenice.

starého obchodu,

ale

i

je

pak

Jenůfka

postupovaly

k t e r ý ji o p u s t i l k v ů l i Kláře,

v románu

zemřela

v nezdravém

s t e s k e m po

svém

ovzduší

snoubenci,

Ta dívenka jde do hrobu jako celá naše čtvrt:

...

je

bílými

mi

jasné,

starý

Velké

obchodní

přináší

pokrok

podlehnout.

-

a

Zola

s přesným

všechny

domy je zde

obchod

může

jsou

zde

tedy

nutné

obchod

chodem

zboží,

a

jít

za

se

mu

popisuje

nové

Emile Zola, U Štěstí dam, str. 212-213. Ibid., str. 334.

65

doby,

přizpůsobit

jako

velkou

který pohlcuje

zaměstnance

konkurenci.

těmi

To

142

symbolem

pravidly,

zákazníky,

na

p r o d a v a č c e ze Š t ě s t í dam.

růžemi, které jí házejí do hrobu.

142

mladý

stě

zatuchlého

141

poschodích

zaměstnanců,

souchotiny,

svoji

schodiště,

obchodní dům měl osmnáct set

symbolizován pohřbem

stroj

kovová

podpíraly

byly

vzduch

bylo

vysokých kovových lodí.

Zánik

a

získala

v prodejní

bystrý

použil

přepážky

je

v obou

náhodou

pilíře,

vnitřní

změnili

zvedala

vedly

časy,

všecky

a

a

ničí

která nebo

mu

mašinérii, všechno

a

bezohledně

3.4.4. Hlavní postavy a jejich názory na události Postavy,

které v románu vystupují a dávají najevo své názory

na události v Paříži, můžeme rozdělit do tří skupin a opět je ztotožnit

s reálnými

názory

lidí,

kteří

zažili

tuto

dobu

prudkého rozvoje města a podnikání. První

skupinu

rychlého

představuje

rozvoje

prostředky

obchodu

snaží

Octave a

využít

Mouret,

tvrdý

modernizace,

dobu

i

režim

který

zastánce se

všemi

k rozšíření

svého

obchodu, moci a bohatství. Mouretova

tvrdá

bezesporu

i

povaha

Aristide

schopného

Boucicaut

obchodníka,

a

August

jakými

Hériot,

je

byli dobře

vidět v jeho názorech, kterými obhajuje své jednání: A nikdo po něm nemůže rozumně chtít, proto,

že

kdyby

se

v okolí nyní

by

chránil

zbláznil

a

drobné

krámy

zavřel

Štěstí

jiný velký obchodní dům,

všude

všude

visí

zasel

ve

vzduchu,

vítězství

aby se ruinoval v okolí. dam,

Ostatně

vznikl

protože ta myšlenka

závan

velkých

tohoto

století

průmyslových

obchodních paláců a zároveň sráží staré stavby. jeho gesto posílalo do hrobu,

smetalo a

společného pohřebiště mrtvolu zplesnivělé

a

špinavé

starého

zbytky

této

rozhodli

skupiny pro

můžeme

nový

zařadit

způsob

(...)

být

jehož pouhou

143

všechny,

obchodování,

podpořili i režim Druhého císařství,

a

odnášelo do

obchodu,

začínají

ostudou světlých ulic nové Paříže.

Do

by

kteří čímž

se

aktivně

vlastně

také

který modernizaci města

i podnikání umožnil. Patřili

by

konkurenti,

sem bohaté

například

Mouretovi

zákaznice

a

chudá a pocházející z venkova,

143

dokonce

spolupracovníci i

Denisa,

která

a ač

souhlasila s moderním způsobem

Emile Zola, U Štěstí dam, str. 336.

66

obchodování

a

všeobecným

rozvojem

a

současně

zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců.

si

přála

Do jejích úst Zola

vložil své vlastní, mnohdy naivní, myšlenky o socialismu: (...)

viděla

obchodu, podle

ideální

kde

svých

každý

obrovský

bude

zásluh,

mít

bude

obchodní

přesný

mít

dům,

obec

na

zisku

podíl

zajištěnou

budoucnost,

zajištěnou nějakou smlouvou. 144

Do

druhé

názory

skupiny lidí

zboží.

města.

Jsou

obchůdky,

postavy,

které

nesouhlasících

specializujících

Tyto

Paříže,

patřily

zásadně

s přestavbou obchodů,

by

to se

s modernizací

majitelé téměř

nacházející

starých

výlučně se

reprezentují

na

tradičních jediný

často v místech

postupně krachují a jsou bourány,

a

druh staré

aby uvolnily místo

nové výstavbě. Tuto

skupinu

starý

představuje

obchodník

Bourras,

rodina kteří

Denisina se

strýce

nechtějí

Baudua

smířit

a

s novou

dobou a všemi jejími projevy. Třetí

skupina

představuje

většinu,

masu

lidí,

mezi těmito dvěma znepřátelenými stranami. kteří

se

možnost

nezajímají

práce

ve

o

konkurenční

velkém

obchodním

boj, domě

kteří

stojí

Lidé často chudí, ale

pro

znamená

než

však

východisko

z bídy. Psychologie postav má v románu bezesporu své důležité místo. Jde

hlavně

o psychologii

zaměstnanců a

zákazníků obchodního

domu, kterými se dá snadno manipulovat. Je

zde

také

zaměstnanci

i

popsán

Mouretovy

ovládnutí zákaznic. vylíčeny

konkurenční

Tyto,

jako bytosti

rafinované

mezi

postupy

posedlé

po nabízeném

Émile Zola, U Štěstí dam,x str. 319.

67

jednotlivými k přilákání

často velmi bohaté,

snížit se i ke krádežím a podvodům. 144

boj

a

ženy jsou zde

zboží

a

schopné

Jak

již

bylo

v románu

uvedeno

výše,

téměř nevyskytují.

politické

Pouze

názory

postav

lze předpokládat

se

sympatie

pro Císařství u bohatých obchodníků a nenávist u krachujících majitelů starých obchůdků.

3.4.5. Shrnutí Tento román uvádí čtenáře do prostředí bohatých podnikatelů, pařížské

smetánky

i

chudých

drobných

obchodníků

a

lidí

pocházejících z nuzných poměrů. Zola

napsal

tento

francouzského

román,

obchodu,

aby

který

ukázal

se

novou

snaží

etapu

vyrovnat

vývoje

se

tempu

rychle se rozvíjejícího průmyslu. 145 Je to dílo,

které se dle Mitteranda dodnes cituje na kurzech

marketingu a přináší kvalitní dokumentaci historie obchodu.146 Zároveň

je

ojedinělý

to

i

v celém

úžasný Zolově

milostný díle

končí štastně.

145 146

J.O.Fischer, op.cit., str. 69. Henri Mitterand, op.cit., str. 59.

68

už

příběh, jen

tou

který

je

poměrně

skutečností,

že

Závěr Tato diplomová práce si

vytyčila

za

s názvem Obraz Paříže v díle Emila cíl

analyzovat

vybraná

francouzského autora a ukázat tak,

díla

Zoly

tohoto

nakolik a jakým způsobem

se v nich odrazilo téma města Paříže. K rozboru Macquart

byly -

zvoleny

Břicho

čtyři

Paříže,

romány

Zabiják,

z cyklu

Lístek

Les

lásky

a

RougonU Štěstí

dam. Zola měl k Paříži velice blízký vztah, událostí politických i kulturních, děl.

To

většina

je se

případ

i

odehrává

tohoto

právě

proto se téma města a

objevují ve většině jeho

dvacetidílného

v Paříži.

A

jak

cyklu,

jehož

podtitul

k této

románové fresce napovídá, autor se rozhodl zde zobrazit nejen historii jedné rodiny, ale i historii doby. Jak

bylo

uvedeno

analyzována

v úvodu,

podle

těchto

Paříž

v Zolově

kritérií:

díle

historické

zmíněné v románech, místo děje a postavy románů,

byla

události

jejich osudy

a názory. Z toho plynou následující závěry: Historické

události

císařství

jsou

odehrávající

obsaženy

ve

se

všech

v Paříži

během

analyzovaných

Druhého

románech.

Nejlépe a nejpodrobněji je zaznamenán státní převrat Ludvíka Bonaparta

v prosinci

sankce

pro

Břicho

Paříže.

roku

přívržence

1851

a

jeho

republiky,

důsledky,

deportace

například

apod.

v díle

Naopak v románu Zabiják jsou politické události odsunuty více do

pozadí;

Zola

se

zde

věnuje

v první

řadě

znázornění

prostředí pařížské periferie a jejích problémů. Romány

Lístek

podrobnější

lásky

i

informace

U

Štěstí o

dění

dam

téměř

neobsahují

v Paříži.

v prvním

žádné ze

zmiňovaných románů je jen velmi stručná narážka na zahraniční

69

politiku,

konkrétně

Krymskou

válku (a

druhý

/

taktéž

pouze

stručně zmiňuje přítomnost pruského krále Viléma I. v Paříži. Haussmannova zmíněna

ve

modernizace všech

města

je

analyzovaných

více

či

románech

méně

kromě

podrobně

Lístku

lásky,

kde je město zobrazeno pouze z vnějšího pohledu nezasvěceného pozorovatele.

V románu

Břicho

symbolizována hlavní tržnicí; domem,

demolicemi

bulvárů;

starých

v Zabijáku

Paříže

modernizace

města

U Štěstí dam moderním obchodním

čtvrtí

velkým

je

města

činžovním

a

domem,

vysídlené dělnické obyvatelstvo a je zde j modernizačních prací na předměstí Paříže.

stavbou

nových

postaveným

zachycen

i

pro

postup

Místa děje jednotlivých románů jsou pečlivě vybrána. V každém z nich najdeme jiné pařížské prostředí,

které je vždy něčím

charakteristické. Například

v románu

každodenní ruch,

Břicho

Paříže

je

to

tržnice,

rozlehlost a množství výrobků,

které se zde

prodávaly. Je zachycena v každé denní i noční době, popsány

jednotlivé

pavilony,

podzemní

zásobování, práce inspektorů i předpisy,

její

jsou zde

sklady,

způsob

které se zde musely

dodržovat. Román

Zabiják

předměstí. drsné,

zavádí

Popisy

čtenáře

prostředí

i

do

prostředí

života

obyvatel

pařížského jsou

velmi

syrové a podávají obraz drsného života chudých dělníků

a řemeslníků v modernizující se Paříži Zola

pojal

problémy,

toto

dílo

jako manifest

se

kterými

se

zde

či

upozornění

lidé

na

četné

potýkali,

tzn.

nezaměstnanost, nízké mzdy a rozšířený alkoholismus. Děj Lístku lásky je zasazen do čtvrti Passy, 19.

století patřila mezi nejluxusnější adresy. Nachází se na

návrší Trocadéra, zde

která již v

zaujímá

rolí,

odkud byly nádherné výhledy na Paříž. Město

mimořádné

místo,

a nikoli čtvrt: Passy,

její panorama,

nebot:

hraje

jednu

z hlavních

kde se příběh odehrává.

Paříž,

je zde zobrazena jako na velikých malířských

70

plátnech,

a to ve všech okamžicích dne,

v noci,

za různého

počasí - zalitou sluncem, v mlze i v dešti. Pokud

zobrazení

města

v Lístku

lásky

porovnáme

v ostatních analyzovaných románech, poznáme, tak

odlišné.

pozorovatele, události

mu

panorama,

je

Paříž

který ji nezná,

tisíce

střech

románech

téměř

je

každé

zvenčí,

očima

také jeho problémy či důležité

a

ulice

Vidí

obrysy

město

obyvatel a jejich života.

čím je toto dílo

zobrazena

jsou naprosto vzdáleny.

V ostatních popisem

Zde

s obrazem

její

široké

historických

zobrazeno ve

pouze

zevnitř,

zmiňované

budov.

podrobným

čtvrti,

jejích

Proto není v Lístku lásky zmiňována

Haussmannova modernizace a učiněna jen velmi stručná narážka na zahraniční politiku. Děj

románu U Štěstí dam se odehrává ve čtvrti téměř v centru

města a hlavní

roli

zde hraje velký obchodní dům,

další

ze

symbolů modernizující se Paříže. Hlavní osou románu je popis tohoto

obchodu

v době

jeho

největší

slávy

a

hospodářského

rozmachu. Část děje je situována i do blízkých ulic, staré

zástavby,

kde

se

nachází

poslední

posledních částí tradiční

soukromé

malobchody. Podrobně je

zde také popsána postupující přestavba Paříže -

bourání starých čtvrtí, atmosféra,

stavby nových ulic a výstavních domů,

která ve městě panovala během modernizace i velký

hospodářský rozmach města té doby. V

Zolových

vrstvy

románech

pařížského

jsou

zastoupeny téměř všechny

obyvatelstva

od

těch

nejbohatších

sociální po

ty,

kteří žijí v úplné bídě. V románu

Břicho

Paříže

spjatých s tržnicí dělníků, Na

je

popisován

- prodavačů,

způsob

života

lidí

obchodníků z blízkých ulic,

inspektorů a dalších.

smyšleném

Francouzů,

příběhu

tak

autor

ukazuje

osudy

skutečných

kteří zažili dramatické okamžiky státního převratu

71

i dobu po něm. Postavy, které zde dávají najevo svůj názor na události,

jsou

nejčastěji

odpůrci

stávajícího

pasívní většina,

která se v politice neangažuje.

Ačkoli

se

snažil

románu

svůj

vlastním

Zola

osobní

být

názor

přesvědčením

zcela

na

nestranný

tyto

byl

a

události,

republikán,

režimu

nebo

nevkládat

je

patrné,

nebot

do že

přívrženci

císařství zde nemají téměř žádné zastoupení. V románu

Zabiják

řemeslnické vysídleno

Zola

představuje

obyvatelstvo, na

citelnější

pařížské

než

které

bylo

periferie.

v ostatních

početné po

začátku

Sociální

románech,

dělnické

přestavby

otázka

nebot

a

tito

je

lidé

zde žili

často ve velmi těžkých životních podmínkách.

Některé postavy

vyjadřují názor na dobu a události.

Většina

z nich se opět

staví

která

proti

Císařství

i

přestavbě,

dělnickým

rodinám

nepřinesla téměř nic dobrého. Autor svůj názor znovu nedává najevo, ale je poznat, že silně cítí

s lidmi,

žebříčku

a

kteří

stojí

kterým

by

na

nízkém

vláda

měla

stupni místo

společenského pouhých

slibů

poskytnout skutečnou pomoc. Román

Lístek

buržoazie, problémy.

lásky

lidí, 0

to

zavádí

kteří více

čtenáře

nemusí

je

do

řešit

prostředí

finanční

překvapující

či

zjištění,

bohaté

existenční že

i

přes

všechno pozlátko jsou někteří lidé z této společenské vrstvy podobně

zkažení

konstatovat,

že

jako

mnozí

Zola

lidé

v tomto

z předměstí. románu

Můžeme

částečně

tedy

odhaluje

pokrytectví a neřesti bohatých pařížských vrstev. V

románu

U

Štěstí

velkopodnikatelů,

dam

Zola

bohatých

i

představuje tradičních

prostředí soukromých

obchodníků. Na

osudech

pařížského Zároveň

jednotlivých podnikání

zde

a

představuje

postav

úpadek také

je

tak

starých prostředí

zachycen

tradičních bohaté

vývoj

obchodů.

buržoazie,

které zde reprezentují zákaznice obchodních domů. Opět je zde

72

zřejmá

kritika

konstatovat,

této

společenské

že i bohatí lidé,

vrstvy

a

tak

můžeme

zde konkrétně ženy, se dokáží

snížit až na úroveň zlodějek a podvodnic.

V této

diplomové

výborný

znalec

které

nejrůznějším

jsme

pařížského

jejich obyvatele Paříže,

práci

i

ve

prostředí,

životní svých

extrémům,

11 zjistil,

osudy.

dílech které

že

Emile

poznal

Pečlivě

do

té

různé

Nebránil doby

nebot:

změn

-

druhá polovina

technických

i

19.

části

se

ani

v literatuře

příliš neobjevovaly. V tom mu velmi pomohla i doba, žil,

byl

čtvrti,

si vybíral

zobrazí.

se

Zola

ve které

století byla obdobím velkých

vědeckých.

Proto

se

v jeho

románech

objevuje například nová centrální tržnice z moderního,

dosud

nepříliš užívaného materiálu - ze železa, nebo velké obchodní domy, do té doby naprosto nevídané. Můžeme tedy říci, úhlů, době

velmi byla.

že Paříž je v Zolově díle zobrazena z mnoha

pestře Také

a

poutavě,

románové

taková

postavy,

jaká

jejich

skutečně

názory

i

v jeho životní

osudy připomínají životy Francouzů, kteří v této době žili.

73

Résumé Ce

mémoire

intitulé

L'

Image

de

Paris

dans

l'oeuvre

d'Emile

Zola se donne pour tâche d'analyser des romans choisis de ce célèbre

auteur

français

et

de montrer comment

et

de quelle

façon le thème de la ville de Paris y est présenté. Nous avons eu l'intention d'étudier et de démontrer l'air de la

ville,

les

personnages

événements

principaux,

historiques

imaginer

les

et,

grâce

conditions

de

aux

vie

et

l'opinion des Français qui vivaient à cette époque-là. Nous nous Les Page

sommes

concentrés

Rougon-Macquart

-

Le

sur

les quatre

Ventre

de

romans du cycle

Paris,

L'Assommoir,

Une

problématique,

la

d'amour et Au Bonheur des dames.

Pour mieux première

comprendre

partie

historique,

de

et ce

mémoire

c'est-à-dire

romans se déroulent. Second Empire,

expliquer

à

cette

s'intéresse

l'époque

aux

pendant

contexte

laquelle

les

Il s'agit des années 1851-1870, donc le

l'époque du règne de l'empereur Napoléon III.,

le neveu de Napoléon Bonaparte. Nous avons expliqué la situation de la politique

intérieure

et aussi extérieure en France à cette époque-là, ensuite nous avons décrit les événements les plus importants qui s'étaient passés dans la capitale. Pendant

le

Second

Empire,

Paris

a

subi

les

plus

grands

changements dans son histoire moderne. Il s'agit de la modernisation de la ville grâce à l'impulsion de Napoléon

III.

et

du préfet

de

la Seine,

Georges

Eugène

Haussmann, qui a dirigé tous les travaux. Tout cela a joué un grand rôle dans les romans analysés. Dans la deuxième partie de ce mémoire,

nous avons décrit la

relation de Zola envers sa ville natale. Nous

pouvons

toujours

constater

très proche

que

sa

relation

et pleine d'amour.

74

envers Il

Paris

s'est

était

intéressé

vivement aux affaires publiques,

c'est pourquoi la ville et

les événements politiques et culturels étaient évoqués dans la plupart de ses oeuvres. C'est

aussi

le

cas

du

cycle

romanesque

Les

Rougon-Macquart

(L'Histoire naturelle et sociale d'une famille sous le Second Empire) qui contient vingt romans dont la majorité se déroule à Paris.

Et comme le sous-titre sous-entend,

l'auteur s'est

décidé à refléter non seulement l'histoire d'une famille mais aussi l'histoire d'un régime, d'une époque. Tout d'abord, ce

sont

romans,

nous avons choisi les critères de l'analyse -

les

événements

historiques

mentionnés

le lieu où l'action se déroule et

dans

les

les personnages,

leurs vies et leurs points de vue. L'action du roman Le Ventre de Paris se déroule aux Halles au milieu d'un grand marché central dans 19e siècle. relève

Les Halles

vraiment

avec

sont

décrites

authenticité

cet

les années 50.- du

en détail. endroit

Emile

animé

Zola

et

il

offre aux lecteurs beaucoup de descriptions variées. Il

était

probablement

enthousiasmé

par

la

mouvement et la grande quantité des produits, promené

presque

chaque

jour

aux

Halles

et

grandeur,

le

alors il s'est il

a

pris

des

l'image des Halles à tous

les

notes. Dans

le

roman,

Zola dépeint

moments de la journée, pavillons,

des

dépôts

pendant la nuit; dans

le

la description des

sous-sol

du

marché,

des

méthodes d'approvisionnement, des règlements du travail, etc. Zola

se

consacre

marché,

il a fait,

rues

proximité

à

aussi

à

la

lui-même, des

Halles

important dans son oeuvre. A part cela,

description

des

environs

du

le plan de cet endroit - des -

qui

jouent

aussi

un

rôle

I

l'auteur raconte les événements historiques qui

ont bouleversé Paris et toute la France - le coup d'Etat en 1851 du président Louis Bonaparte et ses conséquences.

75

Dans

cette

fiction,

Zola

présente

les

destins

des

vrais

Français qui ont vécu ces moments dramatiques. Les points de vue de ces personnages correspondent aux ceux des

„gens

des

Halles",

ils

sont

souvent

des

opposants

au

régime. Emile

Zola

événements

ne

présente

mais

les

pas

lecteurs

son

avis

peuvent

personnel

bien

sur

comprendre

les qu'il

était partisan de la république. Le deuxième roman analysé est L'Assommoir. lecteurs

le

milieu

d'un

Zola présente aux

faubourg parisien,

concrètement

un

quartier au nord de Paris qui s'appelle La Goutte d'Or. L'action Empire,

se

passe

pendant

presque

toute

l'époque

du

Second

elle commence en 1850 et elle se termine par la mort

de l'héroïne en 1869. Zola

décrit

déroule.

de

nouveau

en détail

le milieu où

C'est

surtout

la présentation de

l'action

se

la périphérie

et

ses problèmes. Les descriptions sont souvent très crues, image

bouleversante

de

la

vie

des

elles donnent une

ouvriers

et

des

pauvres

artisans à Paris modernisant. Émile

Zola

a

connu

ce

milieu

après

son

retour

d'Aix-en-

Provence quand il a vécu un certain temps dans les conditions misérables.

Choqué par les conditions de vie très mauvaises

il

ce

a écrit

roman comme un manifeste ou un avertissement

par rapport aux nombreux problèmes de ces gens - le chômage, les salaires très bas et l'alcoolisme. Les événements politiques ne sont pas relatés autant que dans Le Ventre de Paris mais Zola y mentionne la transformation de la ville - la modernisation haussmannienne,

les démolitions

des vieux quartiers et les constructions des nouveaux grands boulevards. La plupart des personnages sur

les

événements.

Ils

laisse commprendre sont

76

souvent

leur opinion

mécontents

avec

des

conditions de vie et alors ils ne sont pas d'accord avec le régime

et

la modernisation qui

n'apporte

rien

d'utile

pour

eux. Nous pouvons constater que Zola a pitié des gens qui vivent dans des conditions misérables et il demande de l'aide pour eux. Le

roman

Une

Page

d'amour

est

tout

à

fait

différent.

Il

présente le milieu de la bourgeoisie dans un quartier de luxe - Passy,

qui se trouve sur la butte du Trocadéro. Mais cette

ancienne commune ne joue pas le rôle le plus important dans ce roman, c'est la ville de Paris et ses panoramas. La

capitale

dans toutes témoin

est

décrite

à

tous

les

moments

les conditions climatiques.

immobile

et

éternel

d'un

de

la

journée,

Paris représente le

drame

-

le

destin

des

personnages principaux. Nous pouvons définir ce roman comme un poème pour célébrer la grandeur et la beauté de Paris. Les événements politiques et la modernisation de la ville ne sont

presque

pas

mentionnés

mais

les

lecteurs

peuvent

bien

comprendre la psychologie des personnages et l'hypocrisie de cette couche sociale. Le

roman Au Bonheur des dames présente

le milieu des grands

entrepreneurs parisiens^ et des petits commerçants. Zola I № réagit sur le thème de la croissance de l'entreprise, il

a a

écrit alors „le poème de l'activité moderne". Grâce à la modernisation de la ville et la construction des boulevards,

il est possible d'édifier de grands magasins et

d'autres nouveaux bâtiments. L'action

se

déroule

dans

un

grand

magasin

et

dans

ses

symboles

de

environs. Pour bien décrire un magasin moderne, l'époque,

Zola

probablement

a

étudié

beaucoup

ce

admiré

milieu la

77

l'un des avec

grandeur,

attention. la

Il

modernité

a du

magasin dans

et

le

la

quantité

roman de

magasin

ainsi

de

produits,

nombreuses que

le

alors

descriptions

on peut

de

fonctionnement

trouver

l'extérieur du

et

organisation

intérieure. Pour

créer

un

aussi

contraste

vieilles

traditi'

Lies

modernes.

Elles

avec

Paris

rues

qui

se

ne

sont

avec

trouvent pas

moderne, des

à

Zola

petites

proximité

capables

de

présente boutiques

des

faire

parties

concurrence

avec le grand choix des grands magasins et font faillite. Les

habitants

romanesques,

de

Paris,

étaient

en

aussi

tant

que

divisés

en

pj

opposants de la transformation de la capitale. Emile Zola très bien ^présente 11'atmosphère de l'époque où la lutte entre la modernité" et la tradition se déroule. Nous

pouvons

spécialiste

ainsi du

constater

milieu

que

parisien,

Zola il

a

était connu

un

excellent

des

quartiers

différents, leurs habitants et leur destin. Le

milieu

joue

un

rôle

très

important

dans

chaque

roman,

alors il a toujours bien choisi quelles parties de Paris il présenterait dans ses oeuvres. des

Souvent,

il a préféré décrir

lieux particuliers ou inhabituels dans

la littérature à

cette époque-là. Paris

est

reflété dans

l'oeuvre d'Emile

Zola dans

tous

ses

aspects, captivement et d'une façon très variée. Zola

présente

française,

aux

lecteurs

la ville de Paris,

une

partie

de

l'histoire

ses quartiers'différents et sa

modernisation à l'époque du Second Empire. Il

a

décrit

la

ville

comme s

elle et

78

avait aussi

vraiment ses

été

habitants,

-

ses leur

Literatura •

Monografie

BERNARD, Marc. Zola. Paris: 1988, 188 str. DUBY,

Georges.

Dějiny

Francie

od

počátků

do

současnosti.

Praha: Karolinum, 2003, 952 str. EULENBERG,

Herbert.

Smrtelní

-

Nesmrtelní.

Praha:

Rudolf

Škeřík a kol., 1941. 407 str. FIALA,

Václav.

Umělecká

Paříž.

Praha:

Lidové

noviny,

2002,

317 str. FISCHER,

Jan Otokar a kol.

Dějiny francouzské

literatury 19.

a 20. století. II.díl. Praha: Academia, 1983, 769 str. GAILLARD,

Marc.

Paris

Charles Baudelaire. CHARLE,

sous

le

Second

Empire.

Paris: Press du Village,

Christophe.

Paříž

na

přelomu

Au

2002,

temps

de

232 str.

století.

Brno:

Barristel&Principal, 2004, 283 str. CHOAY,

Françoise.

Baron

Haussmann.

Mémoires.

Paris:

Édition

du Seuil, 2000, 1204 str. KUDRNA,

Jaroslav

-

HOŠEK,

Radislav.

Dějiny Francie.

Praha:

Svoboda, 1988, 727 str. MAREY,

Bernard -

CHEMETOV,

Paul.

Architectures,

Paris

1848-

Paris

par

1914. Paris: ICOMOS, 1976, 168 str. MERGNAC,

Marie-Odile.

Plan

arrondissemnets en 1850.

Paris:

94 str.

79

itinéraire

de

Archives&Culture,

2007,

MEUNIER,

Georges.

Pages

choisies

Emile Zola. Paris: Armand Collin, MITTERAND,

Henri.

Zola,

La

des

auteurs

contemporains-

1919, 407 str. vérité

en

marche.

Paris:

Gallimard, 1995, 176 str. PIETRRE, Jean-Hugues - COBEAU, Chantai - ROUSSEAU, Françoise. Zola photographe.

Paris: Musée-Galerie de la Seita,

1987,

63 str. PINON,

Pierre.

Atlas

du

Paris

haussmannien.

Paris:

Parigramme, 2002, 209 str.

RAMOND,

F. C.

Les

Personnages

des

Rougon-Macquart.

Paris:

Bibliothèque Charpentier, 1928, 478 str. ŠRÁMEK,

Jiří.

Dějiny

francouzské

literatury

v kostce.

Olomouc: Votobia, 1997, 469 str. YON,

Jean-Claude.

Le

Second

Empire.

Politique,

société,

culture. Paris: Armand Collin, 2004, 255 str. ZOLA,

Emile.

U

Štěstí

dam.

Praha:

Státní

nakladatelství

krásné literatury a umění, 1966, 285 str. ZOLA, Émile. Břicho Paříže. Praha: Odeon,

1969, 253 str.

ZOLA, Émile. Zabiják. Praha: Odeon, 1969, 397 str. ZOLA,

Émile.

Lístek

lásky.

Praha:

Lidové

nakladatelství,

1972, 285 str. ZOLA, Émile. Štěstí Rougonů. Praha: Svoboda,

1974, 333 str.

ZOLA, Émile. Paříž. Praha: Odeon, 1981, 474 str. ZOLA, Émile. Nana. Praha: Melantrich, 1985, 406 str.

80

•

Slovníky

BECKER,

Colette

Véronique.

-

GOURDIN-SERVENIÈRE,

Dictionnaire

d'Émile

Zola.

Sa

époque. Paris: Édition Robert Lafont, MACOUREK,

Vladimír a kol.

Gina vie,

1993,

-

Lavielle,

son oeuvre,

son

700 str.

Slovník světových literárních děl.

II. díl. Praha: Odeon, 1988, str. VLAŠÍN,

Štěpán a kol.

Slovník literárních směrů a skupin.

II.

vydání. Praha: Panorama, 1983, 367 str. •

Sborníky

BAGULEY, David. P.;

Gamarra,

„Le supplice de Florent." in Europe, Abraham,

P.

(éd.),

duben-květen 1968,

Actes

du colloque:

„Colloque

Paris: les Éditeurs Français Réunis,

Zola", 1968,

str. 91-96. BOUVIER-AJAM,

Maurice.

„Zola et les magasins de nouveautés."

in Europe, Abraham, P.; Gamarra, P. „Colloque

Zola",

duben-květen

(éd.), Actes du colloque:

1968,

Paris:

les

Éditeurs

Français Réunis, 1968, str. 47-54. LE

BLOND-ZOLA,

Europe,

Jean-Claude.

Abraham,

„Colloque

Zola",

P.;

„Zola,

Gamarra,

duben-květen

P.

acquéreur (éd.),

1968,

de

Actes

Paris:

biens."

in

du

colloque:

les

Éditeurs

•Français Réunis, 1968, str. 64-70. •

Internetové

stránky

http ://fr.wikipedia.org/wiki/Napoleon_IH. 2.11.2007 http ://fr.wikipedia.org/wiki/Pantheon_de_Paris. 2.11.2007 http ://fr.wikipedia.org/wiki/Transformation_de_Paris_sous_le Second Empire.

29.7.2007

81

http://fr.wikipedia.org/wiki/Le_Ventre_de_Paris.

2.11.2007

http://fr.wikipedia.org/wiki/Le_Bon_March%C3%A9.

2.11.2007

http://fr.wikipedia.org/wiki/Goutte_d%2 7or. http://www.lebonmarche.fr/.

2.11.2007

5.9.2007

http://fr.wikipedia.org/wiki/Magasins_du_Printemps. http://fr.wikipedia.org/wiki/La_Samaritaine.

2.11.2007

2.11.2007

http://www.webzinemaker.com/admi/ml2/page.php3?num_web=18 857& rubr=3&id=313668.

29.7.2007

http://emilezola.free.fr/d_page%2 0d'amour.htm.

82

4.11.2007

Přílohy

83

Příloha 1

Emile Zola v pracovně v Médanu, /

(Médan, Dům Emila Zoly)

autoportrét

Příloha 2

Vue globale des fortifications de Paris en 1850

Paříž, 1850 (Marie-Odile

Mergnac,

arrondissement

en

20-21. )

Plan

itinéraire

de

1850, Paříž, Archives&Cultures,

Paris 2007,

par str.

Příloha 3

Paříž. Plán silničních komunikací, které byly otevřenv v 7 y letech 1848-1870 (Pierre Pinon,

str. 8.)

Atlas du Paris haussmannien,

Parigramme,

2002

'

Příloha 4

Boulevard des Batignolles a rue de Rome. Autor: E. Zola (Jean-Hugues Piettre, Chantai Chobeau, Françoise Rousseau, Zola photographe, Musée-Galerie de la Seita, 1987, str. 50

Příloha 5

Nádraží Saint-Lazare. Autor: E. Zola (Jean-Hugues Pjettre, Chantai Chobeau, Zola photographe, Paris: Musée-Galerie str. 52-53.)

Françoise Rousseau de la Seit* iqfl 1987 '

Příloha 6

Průběh stavby pařížské tržnice, v pozadí kostel St. Eustache rok 1867 (Marc Gaillard, Paris sous le Second Empire. Au temps de Charles Baudelaire, Paris: Presse du Village, 2002 str .3 71.)

Příloha 7

Les H a l l e s ,

slavnostní otevření dobytčí tržnice

(Marc Gaillard, Paris sous le Second Empire, Au temps de Charles Baudelaire, Paris, Press du Village, 2002, str. 371.)

Příloha 8

^

^

A

^

^

^

-,

/

r

/

y

^ f l u f l y ^ t v ^ ë ' C7 IVecZaK^i

C „ t C * ' dt** JLi <1fv+šT jU vu&^Jul fox*

« /

i l

/i'

•

[

/

W/L*>ť£

^ cK

Jíou.yAÚtj fyítíCf -

AtoP^T

MAXI

Přípravné poznámky k románu Břicho Zola dans les Halles,

(Henri Mitterand,

^

w

Aw^tfšU^ ^ jhti

Paříže,

CAKHM .

uprostřed rytina

kolem roku 1900

Zola-La Vérité en marche,

y

str.

45.)

Příloha 9

Les H a l l e s ,

interiér

(Marc Gaillard, Paris sous le Second Empire au temps Baudelaire, Paris, Press du Village, 2002, str. 371.)

de

Příloha 10

Le Bon Marché, roku 1874

Torigniho rytin

(Henri Mitterand, Zola, Gallimard, 1995, str. 59.)

La

podle kresby Clergeta, / Venté

en

marche,

kolem

Paris:

^

Příloha 11

Le Bon Marché, interiér jj-t - , , j-iiterier, galerie oddelení konfekce, 1880 S aT l î î t

^ s i ï

VSrlté

-

Příloha 12

Titulní strana románu Zabiják, kresba André Gilla

(Henri

Mitterand,

Zola,

Gallimard, 1995, str. 49.)

La

vydání z roku 1878,

Vérité

en

marche,

Paris,

Příloha 13

X*

Xt £

\)LuJAí

Ww

. «

i/

.

h*uim

£ wc

^

kř^ 1 (il /t/*a A-H r

JuH.

fZo^uAi.

Cfa+ivU

V'yvu

Ai.

z

uCT-

Ffftmu

*

^

dikuJi . 'L

hr*,

<1 éyUv^Ý'^ — 'luiCtUf

í/eAfcU

^ ÁmÍmí.

Seznam románů

úi^^cru

.

^

l

čC^+tXlZ»^

—

o'

„Uutui^

(j

—

t

A,

ýi;

^

f

Jk

ou. a i?
cyklu Les Rougon-Macquart

Manuscrits et les dessins de Zola. Les Manuscrits {Les originels (1868). Paris: Textuels, 2002, str. 191.)

Příloha 14

ARBRE

MMWUJ «t

:oocow.

(aotco»'

GÉNÉALOGIQUE

(Mb

(«iXmt 0 A r flot/m.««, J <M l'n.l.p. '•"•M—ftri"

mm.-"-" /Wilw.

f Pli ai U*TJM.

Genealogicky

strom

rodu

p« rý

1878

v

românu

(Henri Mitterand, str. 94.)

Listekr°™^gon-Macquartû, Zola-La v é r i t é «rite en marche,

vyšel

roku

kte

Gallimard,

1995,