Univerzita Karlova v Praze Fakulta tělesné výchovy a sportu Katedra vojenské tělovýchovy
Bakalářská práce
Komparace zapojeni svalů při plavání v oděvu a bez oděvu.
Vedoucí bakalářské práce:
Zpracoval:
mjr. Mgr.Karel Sýkora
prap. Tomáš Musil
PRAHA 2010
Abstrakt Název práce: Komparace zapojení svalů při plavání v oděvu a bez oděvu.
Cíl práce: Cílem práce je zjistit časový průběh aktivity svalů musculus pectoralis major, musculus obliquus externus abdominis a musculus latissimus dorsi a změny aktivity v čase při běžném plavání plaveckým způsobem prsa při plavání v oděvu vzor 95 a porovnat techniku plavání při těchto dvou disciplínách.
Metoda: Komparativní analýza s využitím elektromyografie
Výsledky: Byla provedena měření dvou probandů, jednoho plavce splňujícího vstupní podmínky pro výcvik vojenského plavání a jednoho závodního plavce. Měření proběhlo na bazénu s protiproudem za konstantní rychlosti proudu vody. Nejdříve byly změřeny hodnoty při plavání v plavkách a následně při plavání v oděvu.
Klíčová slova Elektromyografie, plavání v oděvu, vojenské plavání
Abstract Comparation of musscle activity during swimming in dress and without dress.
Purposes: The purpose of this work is to find time behavior of muscle actvity in musculus pectoralis major, musculus obliquus externus abdominis and musculus latissimus dorsi. Next puprpose is to compare theese muscle activities during common swimming and during swimming in army dress type 95 and compare style of swimming between thees disciplines.
Method: Comparative analysis with exploiting of electromygraphy
Results: There was accomplished measurement of two tested persons. One of them was swimmer which mets requirements for drill of combat swimming and the second person was competitor in swimming. The measurement passed in swimming flume with stationary water stream. For the first time were measured worths during swimming in swimming dress and than were measured worths during swimming in military clothes.
Keywords: Electromyography, swimming in dress, combat swimming
Čestně prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně, za pomoci uvedené literatury a naměřených výsledků. V Praze dne 5.6. 2010
prap. Tomáš Musil
Poděkování: Děkuji mjr. Mgr. Karlu Sýkorovi za vedení a pomoc při zpracování této práce. Dále bych chtěl poděkovat Mgr. Radce Bačákové za provedení EMG měření a odborné konzultace, Mgr. Danu Jurákovi a katedře plaveckých sportů za umožnění měření.
Svoluji k zapůjčení bakalářské práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musí pramen převzaté literatury řádně citovat. Jméno a příjmení
Datum zapůjčení
Datum vrácení
OBSAH 1.
ÚVOD............................................................................................................................ 8
2.
CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ........................................................................................... 10
3.
2.1
Cíl Práce .............................................................................................................. 10
2.2
Úkoly ................................................................................................................... 10
ÚVODNÍ ČÁST .......................................................................................................... 11 3.1
Formulace problému ............................................................................................ 11
3.2
Vymezení výzkumu ............................................................................................. 11
3.3
Omezení výzkumu ............................................................................................... 12
3.4
Omezení metody EMG ........................................................................................ 12
3.5
Definice pojmů .................................................................................................... 14
Elektromyografie ......................................................................................................... 14 Pohybové schopnosti ................................................................................................... 15 Pohybové dovednosti................................................................................................... 15 Plavecký způsob .......................................................................................................... 15 Plavecká technika ........................................................................................................ 15 3.6 4.
Rozbor literatury .................................................................................................. 15
TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................. 18 4.1
Speciální tělesná příprava v AČR........................................................................ 18
Dokumenty řídící výcvik speciální tělesné přípravy ................................................... 18 4.2
Vojenské plavání ................................................................................................. 19
4.3
Plavání v oděvu ................................................................................................... 20
4.4
Fyzikální zákonitosti plavání ............................................................................... 20
Plavecký způsob prsa .................................................................................................. 20 Popis techniky: ........................................................................................................ 20 Pohyb dolních končetin: .......................................................................................... 21 Pohyb horních končetin:.......................................................................................... 21 Fyzikální zákonitosti ovlivňující techniku plavání...................................................... 23 4.5
Funkční anatomie a fyziologie svalu ................................................................... 25
6
Kosterní svalovina ....................................................................................................... 26 Vznik svalové kontrakce ............................................................................................. 27 5.
METODIKA VÝZKUMU .......................................................................................... 29 5.1
Popis probandů .................................................................................................... 29
5.2
Materiál................................................................................................................ 29
Mobilní přístroj EMG.................................................................................................. 30 Videokamera........................................................................................................................ 31 Plavecké zařízení flume............................................................................................... 31 5.3
Průběh měření ...................................................................................................... 32
6.
VÝSLEDKY................................................................................................................ 34
7.
DISKUSE .................................................................................................................... 45
8.
ZÁVĚR ........................................................................................................................ 47
9.
PŘÍLOHY .................................................................................................................... 48 Měřené svaly ............................................................................................................... 48
Seznam obrázků................................................................................................................... 52 Seznam použitých zkratek ................................................................................................... 53 Seznam použité literatury .................................................................................................... 54
7
1.
ÚVOD
Vojenské plavání je jedním z osmi témat, která patří do systému speciální tělesné přípravy. Plavání v oděvu je jednou z nejnáročnějších plaveckých disciplín vůbec. Jeho výcvik v AČR se začleňuje do obsahu vojenského plavání-plavání za ztížených podmínek. Náročnost plavání v oděvu je dána zásadním omezením pohybu, velkou hmotností mokrého oděvu, a i nepatrné chyby v plavecké technice se zde výrazně projeví. Důvodem, proč jsem si vybral téma z oblasti vojenského plavání, je, že samotnému plavání v jeho závodní podobě se věnuji patnáct let. Mé teoretické znalosti, ale i praktické dovednosti z tohoto sportovního odvětví, jsem dobře uplatnil i v této práci. Díky několikaletým zkušenostem s vodním prostředím mi bylo z oblastí speciální tělesné přípravy blízké právě téma vojenské plavání. Tato práce byla zaměřena na zjištění rozdílů zapojení svalů při plavání v plavkách a v oděvu. Pro zvládnutí výcviku ve vojenském plavání není důležitá pouze fyzická kondice, ale zcela rozhodujícím faktorem je správné provedení pohybu ve vodě, tedy efektivní zapojení a uvolnění svalů během různých fází záběru. Svalovou aktivitu lze změřit a zaznamenat pomocí elektromyografické metody. Z grafu, který vznikne při tomto měření, lze vyčíst začátek vzniku svalového stahu, jeho délku a konec stahu, dále také frekvenci svalových stahů. Z křivky lze také určit intenzitu zapojení svalu podle velikosti obsahu plochy pod křivkou, avšak tato metoda není přesná a údaje mezi sebou nelze porovnávat. V této práci jsem sledoval pomocí elektromyografického měření aktivitu svalů musculus pectoralis major, který je hlavním záběrovým svalem při plaveckém způsobu prsa. Dále musculus latissimus dorsi, který je taktéž velmi významný záběrový sval a třetím hodnoceným svalem byl musculus obliquus externus abdominis, který je stěžejním svalem pro udržení správné plavecké polohy.
8
Výsledky této práce by měli doložit důležitost nácviku plavecké techniky při vojenském plavání.
9
2.
CÍLE A ÚKOLY PRÁCE
2.1
Cíl Práce
Cílem práce je zjistit časový průběh aktivity svalů a její změny v čase při běžném plavání plaveckým způsobem prsa, při plavání v oděvu vzor 95 a porovnat plaveckou techniku.
2.2
Úkoly
-
Rešerše literatury
-
Zajištění EMG měření a bazénu flume
-
Provedení měření na zařízení flume a) měření v plavkách b) měření v oděvu
-
Zpracování dat
-
Interpretace výsledků
10
3.
ÚVODNÍ ČÁST
3.1
Formulace problému
Tato práce se zabývá náročností plavání v oděvu, předmětem zkoumání je časový průběh zapojení svalů nejvíce aktivních při plaveckém způsobu prsa.
3.2
Vymezení výzkumu
Data naměřená během výzkumu lze porovnávat pouze v případě, že během měření nebyly měněny podmínky. Během měření bylo použito vybavení a dodrženy tyto podmínky: Oděv vzor 95(kalhoty, nátělník, blůza bez opasku) Boty polní vzor 2000 Klasické plavky Rychlost vodního proudu 1,1 m/s2 Doba plavání 20s Laterálně nalepené elektrody EMG na svalech musculus pectoralis major, musculus latissimus dorsi, musculus obliquus externus abdominis Plavání plaveckým způsobem prsa s hlavou nad vodou Probandi splňující podmínky pro výcvik ve vojenském plavání
11
3.3
Omezení výzkumu
Tato práce je zásadně omezena malým počtem probandů a ne zcela vhodným bazénem s protiproudem. I přes hloubku 1,2m je, díky jeho konstrukci, výška proudící vody nedostačující (přibližně 40cm) pro ideální polohu při plaveckém způsobu prsa.
3.4
Omezení metody EMG
Elektromyografie je metodou používající se k objektivizaci svalových funkcí, názory na ni jsou však mnohdy sporné. Primárně je nutné se smířit s faktem, že neměříme svalovou sílu. Neměříme práci svalu. Ale měříme elektrický potenciál, který jako fenomén existuje při svalové aktivaci a který tuto aktivaci nejvěrněji ilustruje na topicky přesně vymezeném místě svalu živého organismu. Z elektrického potenciálu usuzujeme na aktivitu motorické jednotky a z té na práci svalu. (Kračmar, 2006) Je rovněž důležité si uvědomit: 1. Výsledky měření na jedné osobě nelze použít k zobecnění výsledků. Mezi jednotlivými opakováními měření bychom se měli vyvarovat velkých časových odstupů. Elektrody by po celou dobu měření měly být na stejném předem stanoveném místě bez jeho změny. Měření na jedné osobě by měla probíhat nejlépe v jeden den ve stejných podmínkách. 2. Vybraný proband by měl mít pevně fixovaný hybný stereotyp, který se chystáme zkoumat. Tento stereotyp je nejlépe fixován dlouhodobým provozováním aktivity, ve které je prováděn. 3. Zapojení velkého počtu motorických jednotek způsobuje vzájemnou interferenci signálu, která deformuje křivku. Přibližně od zapojení 50% motorických jednotek nestoupá křivka dále lineárně, není možné poměrné posouzení svalové práce. Můžeme však konstatovat, jestli se svalová práce u jednoho svalu zvětšila nebo zmenšila mezi dvěma různými činnostmi. (Kračmar, 2006) 4. Důležitými faktory pro měření EMG potenciálu jsou rozdílná vodivost kůže na různých místech těla, odlišná síla podkožního tuku a různá velikost motorických
12
jednotek. Pro tyto faktory není možné poměrné posouzení svalové práce mezi jednotlivými měřenými svaly. 5. Lokalizace elektrod je možná pouze do jednoho určitého místa svalu. Popisujeme-li aktivaci svalu, popisujeme vlastně aktivaci pouze místa svalu, kde jsou lokalizovány elektrody. Předpokládáme-li zřetězení svalových funkcí, pak při změně úhlu v kloubu se může posunout řetězec největšího zatížení v samotném svalu a znehodnotit tak výsledky měření. Východiskem je expertní vyhledání místa největší svalové kontrakce pro lokalizaci elektrod. Je samozřejmě nutné simulovat pohyb co nejvěrněji – tvar pohybu i charakteristika práce svalů ve smyslu kontrakce koncentrická vs. excentrická. (Kračmar, 2006)
13
3.5
Definice pojmů
Elektromyografie
Elektromyografie, zkratkou EMG, je vyšetřovací metoda, která se používá pro měření elektrické aktivity svalu a nervu, který daný sval řídí. Elektrické biopotenciály (elektrickou svalovou aktivitu) lze zaznamenávat buď jehlovými elektrodami zavedenými skrz kůži do svalu, nebo povrchovými elektrodami umístěnými na kůži nad bříškem svalu. Výsledkem elektromyografického měření je graf, odborně elektromyogram nebo také EMG křivka. K měření se používá speciální přístroj zvaný elektromyograf. Tento přístroj registruje akční potenciál (vzruch), který vzniká záměrnou aktivací svalu nebo po podráždění periferního nervu. Vzniklý vzruch se šíří nervovým vláknem, aktivuje svalová vlákna, a tím vzniká svalový záškub. Ty jsou elektrodami snímány, přenášeny do procesoru, zpracovány a zapsány v podobě EMG křivky na obrazovku (Obrázek 1).
Obrázek 1 Graf EMG
14
Pohybové schopnosti
Jedná se o kondiční faktory sportovního výkonu. Objevují se v každé pohybové činnosti, která tvoří obsah sportovních výkonů, lze je identifikovat jako projev síly, vytrvalosti, rychlosti a jejich poměrů. (Dovalil, 2002)
Pohybové dovednosti
Ze sportovního hlediska jsou dovednosti chápány jako tréninkem získaný komplex výkonových předpokladů sportovce řešit správně a účinně úkoly dané sportovní specializace. Projevují se účelovou koordinací pohybové činnosti. (Dovalil, 2002)
Plavecký způsob
Teorie zabývající se plaváním rozlišují čtyři plavecké způsoby a to prsa, znak, motýlek a volný způsob. Pokud mluvíme o plaveckém způsobu, jde o pohyb, který je jasně definován pravidly.
Plavecká technika
Plaveckou techniku chápeme jako individuální provedení určitého plaveckého způsobu.
3.6
Rozbor literatury
Literatura, ze které jsem do této práce čerpal, by se dala rozlišit do tří skupin podle jejího obsahu. První z těchto tří skupin je literatura se zaměřením na fyziologii, anatomii a
15
biomedicínu. Tato literatura je velmi rozšířená a snadno dostupná, přináší nejvíce publikací. Další skupina literatury se zabývá sportem, jeho teorií a plaváním. Třetí, velmi specifická literatura je ta, která řeší přímo problémy vojenského plavaní. Třetí skupina je jednoznačně nejužší, co se množství publikací týká. Je to dáno velmi specifickým zaměřením a málo početnou skupinou uživatelů. a) Skupina se zaměřením na fyziologii, anatomii a biomedicínu: Z této literatury patří mezi nejdůležitější Lékařská fyziologie (Trojan), kde jsou velmi podrobně rozepsány veškeré fyziologické děje v lidském organizmu, funkce orgánů a soustav a také základní anatomie. Další velmi důležitou literaturou pro tuto práci byla publikace Základy funkční anatomie člověka (Dylevský 2007) a Anatomie (Čihák). V Dylevského publikaci je poměrně jednoduše popsána základní anatomie a především funkce orgánů a soustav. Publikace Fyziologická chemie (Semiginovský, Vránová 1992) poměrně jednoduše vysvětluje podstatu fyziologických dějů na jejich molekulární chemické úrovni. b) Literatura zabývající se sportem, jeho teorií a plaváním: V tomto směru je pro pochopení sportovní teorie zcela zásadní publikace Výkon a trénink ve sportu (Dovalil a kolektiv 2002), která velmi důkladně vysvětluje teoretická východiska pro sport, pojmy a sportovní přípravu. Publikace Plavání (Čechovská, Miler 2001) poskytuje velmi důležité informace o plavání a jeho fyzikálních zákonitostech dále charakterizuje každý plavecký způsob a možnosti jeho výuky. c) Literatura řešící problémy vojenského plavání: V armádě české republiky je nejpodstatnější vojenská publikace Vojenské plavání (kolektiv autorů, 2006), kde jsou vymezeny cíle, úkoly a obsah výcviku a dále jsou zde podrobně rozepsány a vysvětleny všechny tematické celky vojenského plavání. Další
16
literaturou s tímto tématem je publikace americké armády Marine Combat Water Survival (Headquarters United States Marine Corps, 2003), ta je svým obsahem velmi podobná obdobné publikaci Vojenské plavání.
17
4.
TEORETICKÁ ČÁST
4.1
Speciální tělesná příprava v AČR
V Armádě České republiky jsou definovány dvě složky služební tělesné přípravy. Jde o základní tělesnou přípravu a o speciální tělesnou přípravu. Speciální tělesná příprava je zaměřena na výcvik příslušníků AČR, ve kterém se cílevědomě vytváří součást tělesné a psychické připravenosti. Tato připravenost umožňuje plnit pohybové specializované úkoly nutné pro vojenskou odbornost, kterou tito příslušníci vykonávají nebo pro kterou se připravují. (Rozkaz č. 14 ministra obrany České Republiky) Témata ve speciální tělesné přípravě: a) Speciální tělesná cvičení pro překonávání překážek b) Speciální tělesná cvičení pro házení c) Speciální tělesná cvičení pro přesuny d) Speciální tělesná cvičení pro sebeobranu a boj zblízka e) Speciální tělesná cvičení pro vojensko-praktické plavání f) Speciální tělesná cvičení pro vojensko-praktické lezení g) Vědomosti a dovednosti pro přežití v tísni h) Speciální tělesná cvičení výkonných letců
Dokumenty řídící výcvik speciální tělesné přípravy
Rozkaz ministra obrany číslo 14 z roku 1999. NNGŠ Těl-51-5 Vojensko-praktické plavání
18
4.2
Vojenské plavání
Vojenské plavání je jedno z témat výcviku speciální tělesné přípravy. Jeho cílem je naučit vojáky pohybu ve vodě při vojenských činnostech a připravit je tak k úspěšnému překonání vodních překážek plaváním nebo broděním a zvládnutí nebezpečí spojeného s přechodem vodních překážek. Obsahem výcviku ve speciální tělesné přípravě v tematice vojenského plavání je: a) Přezkoušení plaveckých dovedností b) Zdokonalovací výcvik plaveckých dovedností c) Základy hydrologie d) Zásady překonávání vodní překážky e) Brodění a plavání za ztížených podmínek f) Plavání a přeprava materiálu s pomocí improvizovaných nadlehčovacích prostředků g) Plavání ve skupině h) Záchrana tonoucího a první pomoc Podmínkou pro účast na výcviku ve vojenském plavání je prokázání těchto schopností: a) Uplavat libovolným způsobem bez přerušení 300m b) Ponořit se pod hladinu na dobu alespoň 30 ti sekund c) Se startovním skokem uplavat 20m pod vodou Cílem výcviku ve vojenském plavání je naučit vojáka pohybu ve vodním prostředí, spojit tento pohyb s vojenskými činnostmi, překonáváním vodních překážek za pomoci brodění nebo plavání. Dále rozvíjet dovednosti a návyky spojené s vodním prostředím plněním úkolů bojového, záchranného nebo výcvikového charakteru. (Těl-51-5, 2006)
19
4.3
Plavání v oděvu
Z hlediska zařazení patří plavání v oděvu do obsahu brodění a plavání ve ztížených podmínkách. Plavání v oděvu je velmi specifický a náročný druh pohybu, proto je vždy lepší, pokud to okolnosti dovolují, vodní překážku překonávat bez oděvu. Vodou nasáklý ztěžklý oděv omezuje plavecké pohyby cvičence, výrazně zhoršuje podmínky nadnášení těla a snižuje rychlost plavání. (Vojenské plavání, 2006)
4.4
Fyzikální zákonitosti plavání
Plavecký způsob prsa
Během měření byl plaván plavecký způsob prsa podle níže uvedeného popisu, avšak s hlavou neustále nad hladinou. Výhodou tohoto „záchranářského“ způsobu je větší přehled vojáka o svém okolí. Nevýhodou oproti závodnímu způsobu je narušení hydrodynamiky. Plavání prsou je nejrozšířenějším plaveckým způsobem na světě. Techniky pohybu a polohy těla prodělaly v průběhu 20. století vlivem vývoje pravidel závodního plavání i vědy několik podob. V dnešní době se plave tzv. vlnivou technikou, která je charakteristická vlněním v pase a vklouznutím hlavy pod hladinu. Celý pohybový cyklus lze popsat pohybem horních a dolních končetin a polohou těla. (Hofer a kol., 2003)
Popis techniky: Poloha plavce se v průběhu plavání mění. Při splývání se plavec snaží co nejvíce využít získanou rychlost a snaží se zaujmout optimální polohu. Je nutné dosáhnout maximálního "vytažení těla po hladině". Boky jsou mírně výš než ramena a hlava. Při ukončení záběru horních končetin jsou naopak ramena a hlava v nejvyšší poloze, plavec
20
jakoby "vstává z vody" a je prohnutý v kříži. Je to okamžik vdechu, po kterém následuje prudké trčení vpřed, zanoření hlavy a fáze splývání. (Miler, Čechovská 2008)
Pohyb dolních končetin: Pohyby dolních končetin jsou současné a symetrické. Jedná se o jedny z nejnáročnějších plaveckých dovedností. Můžeme je rozdělit na fáze: přípravnou (skrčování), záběrovou a splývání. V průběhu přípravné fáze se nohy ohýbají v kolenou se snahou dostat chodidla k hladině, maximálně v šíři boků. Kvalitním prsařům se paty blíží k hýždím. V okamžiku přechodu do fáze záběrové dochází k vytočení špiček a tím i celých chodidel do stran (zvládnutí této dovednosti přímo určuje efektivitu záběru dolních končetin). Vlastní záběr je energický, směřuje do stran, vzad, dolů a končí snožením s nataženými nárty. Následuje splývání, jehož délka je přímo úměrná intenzitě plavání (délce tratě). (Miler, Čechovská 2008)
Pohyb horních končetin: Pohyby horních končetin mají pro vytváření poměru hnacích sil v tomto pojetí daleko větší význam. Horní končetiny pracují současně a symetricky. Hovoříme o čtyřech fázích: přípravné, záběrové, přenosu a splývání. Fáze přípravná začíná ve vzpažení a paže se pohybují od sebe do stran asi 25 cm pod hladinou. Navazuje na ni fáze záběrová, která začíná ohnutím paží v loketním kloubu a záběrem šikmo dolů. Důležité je nastavení záběrových ploch, vnitřní strany předloktí a dlaní. V okamžiku, kdy dosáhnou dlaně úrovně loktů, přitahuje plavec ohnuté lokty pod hrudník. Záběr probíhá se stupňovaným úsilím. V okamžiku přitahování loktů se tělo plavce prohýbá, hlava a ramena se dostávají co nejvýše nad hladinu, boky zůstávají na hladině. Plavec rychle a mohutně nadechuje. Začíná fáze přenosu, což je vlastně prudké vytrčení paží vpřed a následné zaujmutí splývavé polohy. Plavec vydechuje, délka výdechu a splývání odpovídá frekvenci pohybových cyklů. (Miler, Čechovská 2008)
21
Obrázek 2 Kinogram plavce - Prsa (čerpáno z: Čechovská,Miler, 2008, str. 58)
Fyzikální zákonitosti ovlivňující techniku plavání
Mezi základní fyzikální pojmy spojenými s plaveckou technikou patří hydrostatika a hydrodynamika. Hydrostatika pojednává a vysvětluje zákonitosti s možností vznášení a vodorovné polohy těla ve vodě. Hydrodynamika se zabývá pohybem ve vodě. Hydrostatický tlak: Jde o tlak kapaliny na povrch tělesa, které v ní plave, vznáší se nebo je v ní potopené. Působí kolmo na povrch tělesa a s hloubkou lineárně vzrůstá. Při běžném plavání hydrostatický tlak znesnadňuje dýchání a musíme ho překonávat zvýšenou prací dýchacích svalů. Hydrostatický tlak je také určitým rizikem při potápění do více než tří metrů. Hydrostatický vztlak: Hydrostatický vztlak vyplývá z Archimédova zákona, který říká, že těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno vztlakovou silou, jejíž velikost se rovná tíze kapaliny, která je tělesem vytlačena. Vztlak je síla, která působí v geometrickém středu těla proti gravitaci. Pokud má těleso hustotu menší než voda, tedy méně než 1000g/l, bude plavat. Pokud je hustota vyšší, bude se potápět. Člověk má téměř stejnou hustotu jako voda, což znamená, že pokud po nádechu zadržíme dech, tělo se vznáší. Začneme-li vydechovat, zmenšuje se objem těla, zvyšuje se hustota a tělo klesá ke dnu. Výsledná vztlaková síla je zásadně ovlivněna stavbou těla, tedy procentuálním zastoupením svalové tkáně, tukové tkáně a kostí. Platí, že lidé s vyšším zastoupením tělesného tuku se lépe vznáší, naopak lidé s malými tukovými zásobami nebo výrazně svalnatí jedinci se vznáší hůře. (Miler, Čechovská 2008)
23
Obrázek 3 Působení hydrostatického vztlaku a tíhy na plavce ve splývavé poloze (čerpáno z: Čechovská,Miler, 2008, str. 36)
Hydrodynamické síly jsou ty síly, které tělo plavce pohánějí vpřed a naopak síly, které tělo brzdí. Jde o odpor prostředí a hydrodynamický vztlak. Odpor prostředí: Působí proti směru plavce. Vznikající odpor při pohybu plavce roste s druhou mocninou rychlosti, jeho velikost se tedy při dvojnásobném zrychlení pohybu zvýší čtyřnásobně. Výsledný odpor prostředí je ovlivňován řadou činitelů. a) Třecí odpor se vytváří mezi tělem plavce a proudící vodou. Jeho velikost je ovlivněna povrchem, plochou a tvarem těla. Vliv má i oblečení, ve kterém plavec plave. b) Tvarový odpor je součástí hnacích a brzdných sil. Nejmenší tvarový součinitel odporu má těleso ve tvaru kapky a největší součinitel odporu má dutá polokoule nastavená výdutí ve směru plavání. Využít tvarového odporu v plavání lze tak, že se plavec snaží zaujmout vodorovnou polohu, při níž je nejhlouběji ponořená dolní část hrudníku, a zabírá vhodným nastavením paží a nohou.
c) Vlnový odpor je přímo ovlivněn tím, do jaké míry je plavec schopen zaujmout ideální plaveckou polohu a sladit plavecké pohyby do celkové souhry. Plavec s nedokonalou plaveckou technikou vytváří při pohybu na hladině zpravidla větší množství vln než plavec s ideální plaveckou technikou. (Miler, Čechovská 2008)
24
Hydrodynamický vztlak: Působí na pohybující se těleso za podmínek, při nichž je rychlost obtékání kolem tělesa různá. Tam, kde voda obtéká plavcovo tělo v hydrodynamické poloze po delší dráze, má vyšší rychlost, vzniká zde podtlak. Tam kde obtékání probíhá pomalejší rychlostí, vzniká přetlak. Vhodným tvarováním tělesa, hlavně jeho profilu, lze velikost vztlakových sil ovlivnit. (Miler, Čechovská 2008)
Obrázek 4 Působení hydrodynamického vztlaku a odporu (čerpáno z: Čechovská,Miler, 2008, str. 37)
4.5
Funkční anatomie a fyziologie svalu
Svalstvo patří ke vzrušivým tkáním, jeho charakteristickou funkční vlastností je schopnost kontrakce a relaxace. Kontrakce, která navazuje na excitaci vzrušivé buněčné membrány, je přímou přeměnou chemické energie (ATP) na mechanickou a projevuje se aktivní sílou a případně i zkrácením svalu. (Trojan, 2003) Svaly zajišťují na různých místech v organismu veškerou aktivní tenzi a pohyb včetně pohybů umožňujících práci, komunikaci a cirkulaci krve. Podle struktury a funkčních vlastností lze rozlišit 4 typy svalových tkání: a) Kosterní svalovinu b) Hladkou svalovinu c) Myokard
25
d) Myoepitel
Kosterní svalovina
Kosterní svalovina tvoří základ svalstva končetin, zádových, břišních, hrudních, krčních a žvýkacích svalů. Základní jednotkou příčně pruhované svaloviny jsou svalová vlákna, která se skládají do svazků spojených vazivem. Každé svalové vlákno má na svém povrchu elastickou buněčnou membránu zvanou sarkolema, na jejímž povrchu jsou zakončení výběžků motorických nervů. Vlákna kosterních svalů jsou až 30 cm dlouhá a dosahují šířky 100-200µm. Uvnitř, v cytoplazmě vláken, leží myofibrily a mnoho jader. Myofibrily v kosterním svalu jsou tenká vlákna složená ze dvou typů bílkovin, aktinu a myozinu, které se liší svojí barvou a vytvářejí typické „příčné pruhování“ a jsou samotnou aktivní stažnou složkou vlákna. Myofibrily jsou obaleny a zčásti prostoupeny sarkoplazmatickým retikulem, do kterého vúsťují četné „trubkovité“ vchlípeniny (transverzální tubuly). Svalové vlákno obsahuje stovky myofibril a každá z nich je členěna na pravidelné úseky – sarkomery, které jsou základními funkčními a strukturálními jednotkami. Sarkomery jsou na obou koncích ohraničeny Z-disky (Z-liniemi). Mezi liniemi Z jsou pozorovatelné světlejší úseky označované jako izotropní pás I a tmavší úseky označované jako anizotropní pás A. Uprostřed každého pásu A je patrná další zóna, která se nazývá zóna H a střed této zóny se také liší svou lomivostí světla a tvoří tmavší linii M. Tato linie je samotným středem sarkomery. (Trojan, 2003)
26
Obrázek 5 Stavba svalu (čerpáno z: http://medicina.ronnie.cz/c-1821-Mikroskopicka-stavba-svalu.html)
Vznik svalové kontrakce
V klidu jsou stažlivé elementy svalového vlákna (myofibrily) v uvolněném stavu, tedy zaujímají svou výchozí délku. Sarkoplazma v klidových podmínkách obsahuje značné množství ATP, které je z části vázáno na myozin a podmiňuje uvolnění většiny příčných spojů s aktinem, protože v této situaci je afinita aktinu ke komplexu myozin-ATP velmi nízká. ATP se nehydrolyzuje, protože koncentrace iontů Ca++ je v prostoru sarkoplazmy mimo cisterny sarkoplazmatického retikula velmi nízká, a tudíž je nízká také ATPázová aktivita. (Semiginovský, Vránová 1993) Při kontrakci, při které se sarkomera zkracuje, se filamenta zasunují do sebe a pohyb a síla jsou důsledkem interakce myozinových hlav s aktinovými filamenty. Interakce je umožněna vyplavením Ca++ iontů, nahromaděných v terminálních cisternách, do cytosolu, které je vyvoláno depolarizací povrchové membrány svalových buněk. Vazba
27
Ca++ na troponin vyvolává konformační změny, které vedou k zasunutí vláken tropomyozinu hlouběji do štěrbiny mezi vlákny aktinu. Výsledkem vzniklé vazby je aktivace ATPázy hlav myozinu, po ní následuje štěpení ATP a konformační změna, která nakloní hlavu v podélné ose sarkomery. Hlava myozinu, která se na začátku naváže na aktin v úhlu přibližně 90°, se v krčku ohne asi o 45°. Působí tak jako páka a vzniklé napětí krčku tak působí na aktin a myozin. (Trojan, 2003)
28
5.
METODIKA VÝZKUMU
5.1
Popis probandů
Měřenou skupinu tvoří dva studenti Vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovi. Splňující vstupní podmínky vojenského plavání. Proband 1. Věk: 30 let Hmotnost: 98,5 kg Výška: 186cm Pravidelně se věnuje posilování a běhu, příležitostně hokeji a sportovním hrám. Proband 2 Věk: 23 let Hmotnost: 80 kg Výška: 184 cm Bývalý závodní plavec, v současnosti plave pouze příležitostně, přednost dává florbalu a jiným sportovním hrám.
5.2
Materiál
Kamera Bazén s protiproudem Zařízení pro záznam EMG
29
Mobilní přístroj EMG
V experimentu bylo pro snímání elektrické aktivity svalů použito přenosného EMG zařízení KaZe05, které bylo vyvinuto na FTVS UK v Praze. Tento přístroj disponuje sedmi kanály pro přenos EMG potenciálů ze svalů a osmým kanálem pro synchronizaci EMG záznamu s videokamerou. Probandi byli monitorováni při plaveckém způsobu prsa.
Obrázek 6 Přenosné EMG zařízení KaZe05 (Sedliská, 2007)
Technická specifikace: Výrobce a autor:
Karel Zelenka, UK FTVS v Praze
Charakteristika:
nezávislý polyelektromyografický mobilní přístroj pro snímání elektrického potenciálu svalů
Počet měřících kanálů: 8 (7 kanálů pro EMG měření potenciálů svalových skupin, 1 kanál pro synchronizaci s videozáznamem) Vzorkování:
200Hz
Frekvence:
30 – 1200 Hz při 3dB/kanál
Stupeň citlivosti:
nastavitelný v rozmezí 6 – 0,05 mV
30
Videokamera
Technická specifikace: Typ:
digitální videokamera CANON HDV 1080i SONY s podvodním krytem do 5 m hloubky
Rozlišení:
3,1 megapixely frekvence snímání obrázků: 50 obr/sec.
Plavecké zařízení flume
Plavecký flume je zařízení, které vytváří podmínky pro nepřerušovaný pohyb proti proudu vody s možností nastavení rychlosti proudu. To znamená, že tento bazén pracuje na principu plaveckého trenažéru. Flume je dlouhý 6m, 2,5m široký a s hloubkou vody 1,2m. V bazénové vaně je z boční části osazeno 3m dlouhé a 1m široké okno, které umožňuje sledovat jakýkoliv pohyb pod hladinou. Proud vody je vytvářen hřídelovými turbínami, které jsou umístěny pod dvojitým dnem bazénu. Hřídele jsou poháněny sedmi elektromotory, jejichž aktuální výkon je řízen na dotykovém panelu, který je umístěn v přední části bazénu. Úprava vody je zajišťována pískovým filtrem a její kvalita je kontrolována a upravována manuálně. (KOUBA, Jiří. Nový bazén flume v laboratoři FTVS UK. Bazén a sauna. 2010, 1/2, s. 12-13)
31
Obrázek 7 Bazén flume (čerpáno z: http://ld-pool.com/pdf/eng/LD-pool_pro.pdf)
5.3
Průběh měření
Měření probíhalo v laboratoři katedry plaveckých sportů FTVS UK, na plaveckém kanále flume, ve dnech 26.5 a 28.6 2010. Testovaní nejdříve plavali plavecký způsob prsa s hlavou stále nad vodou. Samotné plavání trvalo přibližně 30 vteřin, během nichž se pomocí EMG pořizoval záznam svalové činnosti po dobu 20 sekund. Elektrody měřícího zařízení byly umístěny laterálně na musculus pectoralis major, musculus latissimus dorsi a musculus transversus abdominis. Po plavání části v běžných plavkách následovalo stejné měření a pořizování záznamu, tentokrát ovšem v podmínkách vojenského plavání, tedy v oděvu vzor 95, boty polní vzor
32
2000. Během obou činností byl pořizován videozáznam boční polohy těla probandů. Rychlost proudu vody byla při všech měřeních konstantní, 1,1m/s2.
33
6.
VÝSLEDKY
Následující grafy představují vždy jeden plavecký krok, ten je ohraničen dvěma svislými čarami. Na grafech jsou 4 křivky, které vyjadřují elektrickou aktivitu svalu v čase. První dvě křivky odshora zaznamenávají průběh aktivace svalů musculus pectoralis major dexter a sinister. Spodní dvě křivky patří svalům musculus latissimus dorsi dexter a sinister. Bohužel, křivky svalů musculus obliquus externu abdominis nebyly dostatečně čitelné a nelze je pro porovnání použít.
Obrázek 8 proband číslo 1 plavání v plavkách
34
Obrázek 9 Proband číslo 1 plavání v oděvu
Pokud mezi sebou porovnáme grafy svalů musculus pectoralis major probanda číslo 1 při plavání v plavkách a v oděvu, lze říci, že na prvním grafu je dobře patrný nástup aktivity, její průběh a pokles, což v podstatě vystihuje bezproblémovou práci a koordinaci svalu během záběru. Na druhém grafu, kde je zaznamenán opět proband číslo 1, ale při plavání v oděvu, lze u svalů musculus pectoralis major pozorovat poměrně velký časový odstup zahájení jejich aktivace (sinister se zpožďuje). Pokles aktivace, tedy uvolnění svalu, je pomalejší a není tak výrazný. Sval je po celou dobu ve větší tenzi. Tyto rozdíly v aktivitě svalů byly způsobeny narušením hydrodynamiky a ztížením plavání s oděvem vzor 95. U svalu musculus latissimus dorsi dexter není oproti musculus pectoralis major lokální vrchol během plavání v plavkách tak výrazný. Graf svalu musculus latissimus dorsi sinister není dostatečně výrazný. Zvýšení náročnosti plavání oděvem vzor 95, se svaly musculus latissimus dorsi dostaly do nepřetržité tenze a nejsou dostatečně čitelné pro určení fáze záběru a relaxace.
35
Obrázek 10 Proband číslo 2 plavání v plavkách
Obrázek 11 proband číslo 2 plavání v oděvu
Na grafu probanda číslo 2 při plavání v plavkách jsou lokální maxima svalů musculus pectoralis major dexter a sinister v zákrytu (na rozdíl od probanda číslo 1). To vypovídá o vyrovnané plavecké technice, synchronizaci a koordinaci pohybu paží, získané dlouhodobým tréninkem plavecké techniky. Při plavání v oděvu u probanda číslo 2 nedošlo u svalů musculus pectoralis major k výrazným změnám na křivce. Během plavání v plavkách byly svaly musculus latissimus dorsi dexter a sinister po celou dobu plaveckého kroku více v tenzi a jejich fáze uvolnění není tak výrazná jako u svalů
36
musculus pectoralis major. Přesto jsou lokální maxima dobře patrná a stejně jako u musculus pectoralis major jsou v zákrytu. Při srovnání obou grafů probanda číslo 2 je patrný znatelný posun lokálního maxima svalu musculus latissimus dorsi dexter směrem k lokálnímu maximu musculus pectoralis major. To znamená, že se doba mezi těmito maximy zkrátila, a to díky zvýšení náročnosti při plavání s oděvem. Musculus latissimus dorsi sinister nelze na grafu plavání v oděvu hodnotit. Následující kinogramy vyobrazují rozdílné polohy těla při plavání v plavkách a při plavání oděvu vzor 95. Proband číslo 2 v plavkách
37
38
Proband číslo 2 v oděvu vzor 95
39
Kinogramy zobrazují probanda číslo 2 při plavání v plavkách a v oděvu vzor 95. Každý kinogram zobrazuje jeden celý plavecký krok.
40
Na prvním kinogramu plave proband číslo 2 plavecký způsob prsa s hlavou nad hladinou. Vzhledem k podmínkám bazénu flume (omezená hloubka vodního proudu) je jeho technika bezchybná. Délka jednoho plaveckého kroku je vyobrazena na 51 fotografiích. Na druhém kinogramu proband číslo 2 plave v oděvu vzor 95. Díky narušené hydrodynamice těla došlo k poklesu nohou, pánve a zvětšení náběhového úhlu proudu vody k trupu což zvýšilo celkový odpor. Toto zvýšení odporu vedlo plavce ke zrychlení záběru, proto je plavecký krok ve druhém kinogramu obsažen pouze na 42 fotografiích. Proband číslo 1 v plavkách
41
42
Proband číslo 1 v oděvu
43
U probanda číslo 1 jsou vidět nedostatky v technice plaveckého způsobu i při plavání v plavkách (nízko položená pánev, nohy a tělo je v příliš velkém náběhovém úhlu proti proudu, krátká doba splývání). Jeden plavecký krok probanda číslo 1 je vyobrazen na 45 snímcích oproti 51 snímku probanda číslo 2. Díky horší plavecké technice je pro probanda číslo 1 náročnější se udržet v proudu vody, proto jsou jeho pohyby rychlejší a díky tomu je jeho plavecký krok při plavání plavkách jen na 45 snímcích. Při plavání v oděvu jsou na snímcích probanda číslo 1 viditelné stejné chyby jako při plavání v plavkách, ale jsou výraznější. Proband číslo 1 stejně jako proband číslo 2 v důsledku zvýšení odporu při plavání v oděvu zrychlil svůj pohyb a jeden jeho plavecký krok byl zaznamenán na 33 snímků.
44
7.
DISKUSE
Cílem práce bylo zjistit rozdíly v křivkách, které vyobrazují aktivitu svalu a porovnat pomocí kinogramů techniku plaveckého způsobu prsa. Technika a grafy byly porovnávány jak mezi probandy, tak u jednoho probanda při plavání v plavkách a při plavání v oděvu. Byli měřeni dva probandi. Nejdříve bylo měřeno a zaznamenáváno plavání v plavkách a následně plavání v oděvu. Měřeny byly svaly musculus pectoralis major, musculus latissimus dorsi a musculus obliquus externus abdominis, všechny laterálně. Celkem bylo provedeno 55 měření. 27 u probanda 1 a 28 u probanda 2. Z těchto měření byly vybrány dva nejkvalitnější záznamy od každého probanda vždy plavání v plavkách a v oděvu. Bohužel i přes velký počet měření se nepodařilo získat dostatečně kvalitní záznam svalu musculus obliquus externus abdominis. Dále byl pořízen stejný počet video-záznamů. Na vytvoření kinogramů byl použit záznam odpovídající danému měření. Kinogram probanda číslo 2 v plavkách je téměř ideálním vyobrazením tohoto specifického plaveckého způsobu. Proto i EMG graf odpovídá této skutečnosti a je ideální předlohou. Při plavání probanda číslo 2 v oděvu vzor 95 se projevila vyšší náročnost poklesem dolních končetin a pánve. Byla narušena jeho ideální hydrodynamická poloha. Avšak na EMG grafu této činnosti nebyly změny výrazné a byla dobře patrná lokální maxima a fáze relaxace svalů. Z toho vyplývá, že proband 2 byl schopen i při náročném plavání v oděvu kontrolovat, koordinovat a synchronizovat své pohyby. Proband číslo 2 díky dlouhodobému nácviku plavecké techniky dokázal své pohyby kontrolovat i v náročných podmínkách plavání v oděvu. Na kinogramu probanda číslo 1 jsou již při plavání v plavkách patrné chyby oproti ideální technice probanda číslo 2. I přesto, že proband číslo 1 je plavec, není u něho dostatečně kvalitně zafixován pohybový stereotyp jako u závodního plavce probanda číslo 2. U probanda číslo 1 je vidět především příliš velký úhel náběhu vodního proudu na tělo a
45
krčení dolních končetin pod osu těla. Na EMG záznamu této činnosti je vidět, že pohyby jsou koordinované a synchronizované jen s malými odchylkami. Při plavání probanda číslo 1 v oděvu jsou ale chyby v technice velmi znatelné a výraznější proti plavání v plavkách. Na záznamu EMG je patrné, že prsní svaly nejsou synchronizované a široký sval zádový nepřestává být v tenzi, tudíž u něj vůbec nenastává fáze relaxace a plavání se tak stává velmi náročným. Pro probanda číslo1 je plavání natolik náročnou činností, že není schopen koordinačně zvládat optimální plaveckou techniku. Jeho pohybové vzorce na rozdíl od probanda číslo 1 nejsou zažité dlouhodobým tréninkem. Rozdílná úroveň plavecké techniky u probandů je možné vypozorovat i z počtu snímků v kinogramech. Plavecký krok probanda číslo 2 je při plavání v plavkách obsažen v 51 snímku. U probanda číslo 1 je to při stejné disciplíně pouze 45 snímků. Rozdíl je 11,77%. To znamená, že proband číslo 1 musel pohyb provádět rychleji, aby se udržel ve vymezeném prostoru v proudu. Nedostatky v plavecké technice nahrazoval zvýšením rychlosti pohybu, tím zvýšil frekvenci plaveckých kroků. Stejně tomu bylo i při plavání v oděvu, kdy proband číslo 2 provedl jeden plavecký krok během 42 snímků a proband číslo 1 jen na 33 snímcích. Rozdíl je 22,43%. Procentuální rozdíly v počtu snímků odpovídají procentuálním rozdílům v čase, který připadá na jeden plavecký krok. U měření v plavkách proband číslo 1 strávil jedním plaveckým krokem o 11,77% méně času než proband číslo 2. Tento rozdíl způsobila především kratší fáze splývání a celkově rychlejší pohyb záběrů. Při měření v oděvu se tento rozdíl téměř zdvojnásobil. Na základě grafů a kinogramů jsem došel k závěru, že proband číslo 2 díky dlouhodobě opakovanému pohybovému stereotypu prsového záběru je schopen tento pohyb správně aplikovat i při náročném plavání v oděvu, zatímco proband číslo 1 při plavání v oděvu není schopen koordinovat napětí činných svalů a synchronizovat pohyb, což mu plavání velmi znesnadňuje. Tyto výsledky dokládají potřebu nácviku plavecké techniky ve vojenském plavání.
46
8.
ZÁVĚR
Cílem práce bylo porovnat aktivitu svalů a plaveckou techniku v průběhu plavání v plavkách a oděvu. Porovnání proběhlo pomocí EMG grafů a kinogramů. Měřeny byly svaly musculus pectoralis major, musclus latissimus dorsi a musculus obliquus externus abdominis. Bohužel, ani při jednom měření nebyla křivka svalu musculus obliquus externus abdominis dostatečně čitelná pro porovnání. Ostatní cíle a úkoly této práce byly splněny. Z vyhodnocení grafů a kinogramů vyplývá, že proband číslo 2 byl schopen své plavecké dovednosti přenést a udržet i při náročném plavání v oděvu. To je dáno dlouhodobým plaveckým tréninkem. Proband číslo 1 své dovednosti uplatnil pouze při plavání v plavkách. Při plavání v oděvu nebyl schopen správně koordinovat napětí činných svalů. Z této práce vyplývá, že nedílnou součástí vojenského plavání musí být nácvik správných plaveckých dovedností. Tato práce zůstává otevřená a je možno v ní dále pokračovat při dodržení nastavených omezení práce. Pro pokračování v této práci by bylo vhodné zvýšit počet probandů a zajistit bazén s hlubším proudem vody. .
47
9.
PŘÍLOHY
Obrázek 1 Nalepení elektrod EMG
Měřené svaly
Obrázek 2 m. latissimus dorsi, dx (Travell, Simons, 2005), s vyznačením lokalizace elektrod.
48
Obrázek 3 m. obliq. exter. abd., sin (Travell, Simons, 2005), s vyznačením lokalizace elektrod.
Obrázek 4 m. pectoralis major, dx (Travell, Simons, 2005), s vyznačením lokalizace elektrod.
49
Obrázek 5 Graf EMG probanda 1 při plavání v plavkách
Obrázek 6 graf EMG proband 1 při plavání v oděvu
Obrázek 7 graf EMG proband 2 při plavání v plavkách
50
Obrázek 8 graf EMG proband 2 při plavání v oděvu
51
Seznam obrázků
Obrázek 1 Graf EMG ......................................................................................................... 14 Obrázek 2 Kinogram plavce - Prsa...................................................................................... 22 Obrázek 3 Působení hydrostatického vztlaku a tíhy na plavce ve splývavé poloze............ 24 Obrázek 4 Působení hydrodynamického vztlaku a odporu ................................................. 25 Obrázek 5 Stavba svalu ....................................................................................................... 27 Obrázek 6 Přenosné EMG zařízení KaZe05 ....................................................................... 30 Obrázek 7 Bazén flume ....................................................................................................... 32 Obrázek 8 Proband číslo 1 plavání v plavkách ................................................................... 34 Obrázek 9 Proband číslo 1 plavání v oděvu ........................................................................ 35 Obrázek 10 Proband číslo 2 plavání v plavkách.................................................................. 36 Obrázek 11 Proband číslo 2 plavání v oděvu ...................................................................... 36
52
Seznam použitých zkratek
AČR- Armáda České Republiky ATP- adenozintrifosfát EMG- elektromyografie NNGŠ- nařízení náčelníka generálního štábu
53
Seznam použité literatury
ČIRIKOVÁ, Věra. Vojensko-praktické plavání-součást vojenské příprtavy vojsk AČR. ČÍHÁK, J.: Anatomie 1 (2. vyd.). Praha: Grada Publishing 2002 Praha, 2000. 51 s. Diplomová práce. Fakulta tělesné výchovy a sportu UK. DOVALIL, Josef. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia, 2002. 331 s. DYLEVSKÝ, Ivan. Základy funkční anatomie člověka. Praha: MANUS, 2007. 193 s. HAVLÍČKOVÁ, Ladislava, et al. Fyziologie tělesné zátěže. Praha: Karolinum, 2008. 203 s. HOFER, Z., FELGROVÁ, I., JASAN, L., SMOLÍK, P.: Technika plaveckých způsobů. Praha: Karolinum 2003. KOHLÍKOVÁ, Eva. Fyziologie člověka. Praha : [s.n.], 2007. 130 s. KRAČMAR, B. Kineziologická analýza sportovního pohybu. Praha: Triton, 2002 MILER, Tomáš; ČECHOVSKÁ, Irena. Plavání. Praha: Grada Publishing, 2008. Prsa, s. 128. ROZKAZ MINISTRA OBRANY Č. 14/1999: Výcvik vojáků a žáků vojenských škol ve speciální tělesné přípravě. ROZKAZ MINISTRA OBRANY Č. 14/1999: Výcvik vojáků a žáků vojenských škol ve speciální tělesné přípravě SEMIGINOVSKÝ, Bohdan; VRÁNOVÁ, Jana. Fyziologická chemie pro posluchače FTVS. Praha: Univerzita Karolova, 1993. 112 s. STRNAD, Milan. Zhodnocení výcviku vojenského plavání u jednotek a útvarů AČR. Praha, 2005. 73 s. Diplomová práce. Fakulta tělesné výchovy a sportu UK. TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská Fyziologie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2003. 771 s. TRAVELL, J. G., SIMONS, D. G. Myofascial Pain and Dysfunction: the triggerpiont manual. Vol. 3. Baltimore: Williams & Wilkins 2005 VODIČKA, Radek Porovnání plavání technikou kraul a plazení pomocí elektromyografie. Praha, 2009, 50 s. Bakalářská práce. Fakulta tělesné výchovy a sportu UK. Vojenské plavání. Praha: Správa doktrín ŘeVD, 2006. 99 s.
54
