UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
ANALÝZA ZRANĚNÍ VE FOTBALE (KATEGORIE U12 – U19)
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Zpracoval:
Mgr. Pavel Frýbort
Vladimír Kafka
Praha, srpen 2013
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze, dne
Vladimír Kafka
………………………
………………………
Poděkování Touto cestou bych rád poděkoval panu Mgr. Pavlu Frýbortovi za jeho cenné rady a trpělivost při vedení mé bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval své rodině za to, že mě při studiu neustále podporovala.
Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.
Jméno a příjmení:
Fakulta / katedra:
Datum vypůjčení:
Podpis:
______________________________________________________________________
Abstrakt Název: Analýza zranění ve fotbale (kategorie U12-U19) Cíle: Cílem je zjistit nejčastější zranění vyskytující se u žákovských a dorosteneckých kategorií v mužstvech FK Baník Sokolov a 1. FC Karlovy Vary. Metody: Dotazníková metoda Výsledky: Z celkového počtu 249 dotazovaných hráčů, bylo 138 hráčů, kteří utrpěli 1 či více zranění, což představuje 55,42%. Nejčastějším zraněním bylo v týmu 1. FC Karlovy Vary podvrknutí kotníku v 58 případech. Procentuálně vyjádřeno 31,87. Nejvíce zranění se vyskytovalo u hráčů Sokolova v kategorii U16. Počet zranění byl evidován ve 27 případech, což čítá 28,12% z celkového počtu zranění u sokolovských hráčů. Rozdíl v celkovém počtu zranění mezi kluby FK Baník Sokolov a 1. FC Karlovy Vary byl 15,47%. Klíčová slova: fotbal, zranění, prevence, analýza, příčiny úrazů, rehabilitace, mládež
Abstract
Title: Analysis of injury in soccer (Category U12-U19)
Objectives: The main aim is to find out the most frequentest injuries occuring at pupils and in youth category in FK Baník Sokolov team and 1. FC Karlovy Vary team.
Methods: Questionnaires method
Results: From the 249 interviewed players were 138 players who have suffered from one or more injuries. It means 55,42%. The most common injury in 1. FC Karlovy vary team was sprains ankle. It was in 58 cases. Percentage 31,87. The most injuries occured at players of Sokolov in the U16 category. The number of injuries was registered in 27 cases, it means 28,12% of the total number of injuries in the Sokolov players. The difference in the total number of injuries between teams FK Baník Sokolov and 1. FC Karlovy Vary was 15,47%.
Key words: soccer, injury, prevention, analysis, cause of injuries, rehabilitation, youth
Obsah 1 Úvod ......................................................................................................................10 2 Teoretická východiska práce ..................................................................................11 2.1 Charakteristika fotbalu.....................................................................................11 2.2 Období pubescence (11 až 15 let) ....................................................................11 2.3 Období postpubescence (15 až 20 let)..............................................................12 2.4 Sportovní úrazy ...............................................................................................12 2.5 Prevence proti zranění .....................................................................................17 2.6 Úrazy ve fotbale ..............................................................................................23 2.7 Rehabilitace.....................................................................................................32 2.8 Využití regeneračních a relaxačních prostředků ...............................................34 3 Výzkumná část.......................................................................................................39 3.1 Cíl práce..........................................................................................................39 3.2 Dílčí cíle..........................................................................................................39 3.3 Hypotézy.........................................................................................................39 3.4 Úkoly práce .....................................................................................................40 4 Metodika práce.......................................................................................................41 4.1
Popis výzkumného souboru .........................................................................41
4.1.1 FK Baník Sokolov ....................................................................................41 4.1.2 1. FC Karlovy Vary ..................................................................................42 4.2
Použité metody ............................................................................................43
4.3
Sběr dat .......................................................................................................44
4.4
Způsob zpracování dat .................................................................................44
5 Výsledky práce.......................................................................................................45 6
Diskuze...............................................................................................................52
7
Závěr ..................................................................................................................55
8
Použitá literatura.................................................................................................56
9
Přílohy................................................................................................................58
9.1 Příloha – záznamový arch....................................................................................58
Seznam grafů, tabulek a obrázků Graf 1: Mechanizmus úrazu v kopané...................................................................................14 Graf 2: Příčiny úrazů v kopané .............................................................................................16 Graf 3: Druh zranění a Graf 4: Zraněná část těla ...................................................................24 Graf 5: Zranění FK Baník Sokolov .......................................................................................45 Graf 6: Zranění 1. FC Karlovy Vary .....................................................................................45 Graf 7: Četnost zranění.........................................................................................................46 Graf 8: Nejčastější zranění FK Baník Sokolov......................................................................47 Graf 9: Nejčastější zranění 1. FC Karlovy Vary ....................................................................47 Graf 10: Porovnání zranění u mladých amatérských fotbalistů..............................................48 Graf 11: Analýza zranění u jednotlivých kategorií FK Baník Sokolov ..................................49 Graf 12: Analýza zranění u jednotlivých kategorií 1. FC Karlovy Vary ................................49 Graf 13: Analýza zranění podle jednotlivých postů FK Baník Sokolov .................................50 Graf 14: Analýza zranění podle jednotlivých postů u 1. FC Karlovy Vary ............................51
Tabulka 1 Umístění v sezóně 2011/2012 FK Baník Sokolov.................................................42 Tabulka 2 Umístění v sezóně 2011/2012 1. FC Karlovy Vary...............................................43 Tabulka 3 Počet zranění v závislosti na věku ........................................................................50
Obrázek 1: Potravinová pyramida.........................................................................................21 Obrázek 2: Poranění vnitřního postranního vazu kolena........................................................26 Obrázek 3: Podvrknutý kotník ..............................................................................................27 Obrázek 4: Poranění třísla.....................................................................................................29 Obrázek 5: Tříštivé krvácení do bazálních ganglií.................................................................30 Obrázek 6: Poranění páteře...................................................................................................31 Obrázek 7: Přetržení lýtkového svalu....................................................................................32 Obrázek 8: Logo FK Baník Sokolov .....................................................................................41 Obrázek 9: Logo 1. FC Karlovy Vary ...................................................................................42
1 Úvod Sport obecně, obzvláště fotbal je v současnosti fenoménem. Krása hry, radost z pohybu a finanční nenáročnost láká spoustu dětí, budoucích generací do fotbalových klubů. S přibývajícím věkem stoupá u dětí z důvodu atraktivnosti, nádhery a hlavně radosti ze hry význam fotbalu jako aktivity v žebříčku hodnot mladého člověka. Bohužel v dnešní době kromě nadšení ze hry dochází také k nepříjemným situacím v podobě zranění. Novodobý fotbal se stal rychlejší, než tomu bylo v dřívějších dobách. K většině zranění tak dochází na základě nedostatečné kondice, kdy méně zdatní fotbalisté si v osobních soubojích pomáhají pouze za cenu nedovolených zákroků. Hráči si prostě v některých případech neuvědomují hranici rizika, kdy mohou protihráči vědomě či nevědomě ublížit. Někdy je až s údivem sledovat hráče, jehož snahou je soupeře vyloženě zranit. K těmto situacím dochází, když je hráč frustrovaný výsledkem či průběhem hry. Dle mého názoru je to zapříčiněné tím, že nikdo nechce prohrát a princip fair play jde stranou. Případné zranění, které hráč utrží, je velmi bolestivé. Po kontaktu mezi soupeři v zápalu boje dochází často ke svalovým zraněním, zlomeninám dolních končetin, pohmožděninám atd. Doba léčení a rekonvalescence mohou trvat dny, týdny, měsíce, roky, někdy se ale bohužel stane, že faulovaný hráč musí ukončit svojí kariéru, na základě zranění, které mu už dál nedovolí ve své činnosti pokračovat. Proto se FIFA (mezinárodní fotbalová asociace) rozhodla zapojit do výzkumu F-MARC (FIFAMedical Assessment and Research Centre), který byl založen za účelem studovat příčiny a epidemiologii zranění a tělesných potíží v souvislosti s fotbalem. Téma této práce jsem si zvolil proto, abych se dozvěděl, jaká nejčastější zranění se vyskytují ve fotbale v Karlovarském kraji. Aktivně hraji fotbal od 6-ti let a za svoji kariéru jsem utrpěl řadu zranění. Když jsem se rozhodoval, o čem budu psát bakalářskou práci, tak se moje první myšlenka ubírala k tomu, abych provedl výzkum o zranění ve fotbale. Konkrétně, jsem se zaměřil na fotbalové týmy Sokolova a Karlových Varů, jelikož se nacházejí v blízkosti mého bydliště. U těchto oddílů jsem si pro svou analýzu vybral kategorie hráčů od 12-ti let do 19-ti let. Tyto věkové kategorie jsou mi nejblíže, a proto jsem se rozhodl pro jejich výzkum. Dalším faktorem proč jsem si zvolil mužstva Sokolova a Karlových Varů je ten, že ne všechny fotbalové oddíly Karlovarského kraje disponují kategoriemi žáků a dorostu. Je to způsobené tím, že Karlovarský kraj je nejmenší ze všech krajů a počet hráčů není dostatečný na to, aby došlo k obsazení všech věkových kategorií, tak jak je tomu u týmů FK Baníku Sokolov a 1. FC Karlovy Vary. Od této práce očekávám, že mi jednotlivé výsledky výzkumu pomohou k tomu, abych došel k závěrům, které jsem si předem stanovil. 10
2 Teoretická východiska práce 2.1 Charakteristika fotbalu Podle Votíka (2005) je fotbal sportovní, týmová, branková hra a patří v naší republice k nejoblíbenějším sportovním hrám. Na profesionální úrovni je i faktorem ekonomickým a politickým, může také sloužit jako vhodná forma aktivního odpočinku a zábavy v rámci rekreačních a rekondičních aktivit. Podle Gifforda (2002) je fotbal 90 (nebo i více) minut adrenalinové činnosti, intenzivního dramatu a dovedností, které berou člověku dech. Fotbal je možné hrát skoro všude – v parku, na pláži, na venkovském hřišti anebo na obrovském stadionu před zraky přítomných či televizních diváků. Ať se hraje fotbal kdekoli, vyvolává silné emoce a tak zuřivou loajalitu, jako žádná jiná hra na Zemi. Choutka (1970) nás ve své publikaci seznamuje s fotbalem jako kolektivní hrou. Motiv hry je boj dvou kolektivů, z nichž každý se snaží vstřelit soupeři co největší množství branek a současně jich co nejméně obdržet. Tento cíl hry se realizuje promyšlenou činností jednotlivců, vzájemnou spoluprací skupin hráčů i dělbou činností v rámci celého družstva. Nápravník (1987) charakterizuje fotbal jako dva soupeřící kolektivy bojující o jeden společný předmět – fotbalový míč – na společné hrací ploše v blízkém kontaktu. Boj o míč je sice usměrňován pravidly, ale s jejich dodržováním jsou značné potíže. A tak tento sportovní boj je zdrojem častých a jistém smyslu i typických zranění.
2.2 Období pubescence (11 až 15 let) Podle Čelikovského a kol. (1979) vnímáme období pubescence z hlediska vývoje motoriky za nejbouřlivější fázi přeměny dítěte v dospělého člověka. V této části se silně projevuje nerovnoměrný vývoj. Období dospívání ovlivňuje motoriku. Růst kostry a svalstva zvláště končetin, je nerovnoměrný a překotný, dochází i disproporcionalitě, která se projevuje i v pohybu. U pubescentů dochází ke zhoršení hlavně schopnosti přesnosti a plynulosti 11
pohybu. Pubescent je motoricky neklidný, vyznačuje se mnohými neuvědomělými pohyby, neustále zaměstnává ruce, charakteristická je pro něj tzv. nemotivovaná tělesná činnost.
2.3 Období postpubescence (15 až 20 let) Období dospívání nekončí právě patnácti lety, ale zvláště u chlapců se přesouvá do postpubescence. Období patnácti až osmnácti let nazýváme starším školním věkem. Čelikovský a kol. (1979) označují věk šestnáct let jako vrchol motorické aktivity, kde je možno soustavně rozvíjet speciální trénovanost. Ke konci postpubescence dochází k nejvyššímu rozvoji rychlosti a obratnosti. Tyto dvě období jsem zde záměrně zmínil, jelikož jsem si je vybral pro svou analýzu, které se budu věnovat ve výzkumné části.
2.4 Sportovní úrazy „Úrazy, vznikající při tělovýchovné a sportovní činnosti jak organizované, tak neorganizované (sport ve volném čase, dětské hry s míčem atd.) jsou po úrazech v domácnosti (40% celkového počtu) druhé nejčastější (16%) a proto je důležité jim předcházet. Dvě třetiny sportovních úrazů vzniknou při neorganizované činnosti a jedna třetina při organizovaných akcích (závody, utkání, tréninky)“ (Vilikus, 2004, str. 175). Se zvyšující se popularitou fotbalu vzrůstá i počet zranění. Odhaduje se, že počet zranění se v Evropě zvýšil o 40-60% a z toho 3,5 – 10% úrazů si vyžádala hospitalizaci (Scholz a kol., 2013). Ukazatelem pro statistické posouzení je sportovní úrazovost. Jedná se o poměr počtu osob, organizovaných v daném sportu, který se za rok zraní na dobu delší než 14 dní. Podle již zmíněné úrazovosti se také hodnotí rizikovost daného sportu. Fotbal se řadí mezi sportovní odvětví s velkou rizikovostí (nad 1%).
12
2.4.1 Definice úrazu, vznik úrazu Většina fotbalistů ve své kariéře utrpěla zranění. Vilikus (2004) charakterizuje úraz jako náhle vzniklou poruchu zdraví, která může být způsobená zevními činiteli. Dalšími definicemi, s kterými nás Vilikus (2004) seznamuje, jsou: vznik úrazu, sportovní úraz, příčina úrazu a mechanizmus úrazu.
Vznik úrazu vyžaduje tři podmínky 1. vnímaného jedince 2. úrazový faktor (příčinný) 3. setkání vnímaného jedince s úrazovým faktorem.
Sportovní úraz je vždy důsledkem souhry více příčin (multikauzalita), které jsou jednak zákonité, jednak náhodné. Sportovní úrazy se dělí na typické (charakteristické pro určitý sport a opakuje se jejich mechanizmus) a netypické, které mohou vznikat při různých sportech.
Příčina úrazu je děj, který úrazu předchází a je nutně následován úrazem při střetu jedince s ním. Je to bezprostřední jev vyvolávající úraz.
Mechanizmus úrazu je biofyzikální popis úrazového děje, způsob výkladu objektivní skutečnosti zákonitostmi mechanizmu pohybu.
2.4.2 Nejčastější úrazové mechanizmy Mezi nejčastější úrazové mechanizmy podle Vilikuse (2004) patří:
pád – jde o nechtěný pohyb způsobený gravitací po předchozím uklouznutí, zakopnutí nebo srážce
chtěný pád – pohyb, který je výsledkem aktivního sportovního pohybu a gravitace (např. skoky v atletice, střelba na brankovišti v házené)
výskok – je pohyb proti gravitaci vyvolaný aktivní činností svalstva
úder – je střetnutí pohybující se části těla nebo nářadí s tělem postiženého sportovce, který je pasivní (např. v boxu)
náraz – je střetnutí pohybujícího se sportovce s překážkou (např. mantinel v ledním hokeji) 13
srážka – je aktivní střetnutí dvou nebo více osob (bojové sporty, bodyček v ledním hokeji)
náhlý nekoordinovaný pohyb – je děj, při kterém dochází k porušení nacvičeného pohybového stereotypu (z únavy atd.)
tření – je síla, která při vzájemném styku a pohybu sportovce s nářadím, náčiním nebo cvičebním prostředím ho poškozuje (puchýře z lyžařské boty, od tenisové rakety)
pohyb nad fyziologický rozsah a možnosti pohybového aparátu (rozštěp u brankáře v házené či ledním hokeji)
nezvládnutá odstředivá síla (při hodu kladivem, na cyklistické dráze)
poškození elektrickým proudem, bleskem, chladem, teplem
dušení a udušení
Nápravník (1987) považuje za nejčastější mechanizmus zranění ve fotbale pád. Jeho podíl činí 66%. Druhým nejčastějším mechanizmem úrazu ve fotbale je úder – kopnutí. Jeho podíl činí 18%. Dalším zraňujícím mechanizmem je srážka. Podílí se 12%. Nekoordinovaný pohyb, jako mechanismus zranění, je zastoupen 4%. ,Graf 1: Mechanizmus úrazu ve fotbale 70% 60% 50% 40% 30%
66%
20% 10%
18%
12%
0% Pád
Kopnutí
Nekoordinovaný pohyb
Zdroj: Nápravník, 1987 14
4% Srážka
2.4.3 Příčiny sportovních úrazů Podle Bahra a kol. (2008) posuzujeme vnitřní faktory za příčiny sportovních úrazů, které jsou vázané na individuální biologické nebo psychosociální charakteristiky osoby, jako jsou kloubní flexibilita (včetně patologické kloubní volnosti a zkrácení svalů), funkční nestability, předešlá zranění a neadekvátní rehabilitace. Valderrabana a kol. (2009) označuje za další příčinu sportovních úrazů zevní faktory, jež zahrnují zátěž při tréninku, zápasy, klimatické faktory, povrch hřiště, vybavení (např. chrániče bérců, tejpování, obuv), pravidla hry a fauly. Vilikus (2004) rozděluje úrazové faktory do pěti skupin: 1. Osobní faktor – obsahuje soubor tělesných a duševních vlastností, z nichž některé záporné mají ustálené rysy a mohou být jednou z množství příčin úrazů (fyzický a psychický stav sportovce, doping, porušování životosprávy, nepozornost, nezkušenost aj.). 2. Sociální faktor – podíl na zranění mohou mít osoby, které se účastní sportovního utkání přímo (spoluhráči, protihráči) i nepřímo (trenér, rozhodčí, funkcionáři, diváci). Cílem trenéra je připravit sportovce jak technicky, takticky a fyzicky, tak i z hlediska prevence úrazu. Spoluhráč nebo protihráč může způsobit zranění úmyslně nebo neúmyslně. Rozhodčí by měl dbát na dodržování pravidel a technických podmínek sportoviště. Úkolem organizátorů je zajistit vhodné uspořádání a hladký průběh sportovních utkání. Diváci se mohou stát příčinou úrazu nepřímo (provokace hráčů různými pokřiky) nebo přímo (vhození předmětů na hrací plochu, napadení hráčů aj.). 3. Objektivní faktor – je určen druhem cvičení a sportu, cvikem nebo sestavou cviků, metodikou tréninku a sportovními pravidly. 4. Faktor zevního prostředí – týká se klimatických a hygienických podmínek hracích ploch. 5. Technický faktor – zahrnuje sportovní výstroj a výzbroj, kvalitu a stav používaného nářadí a náčiní i ochranných pomůcek a zařízení. Každému druhu sportu by měl být přizpůsoben oděv a obuv. 6. Další faktory – do této kategorie spadají roční období, hodina a místo úrazu.
15
Podle Nápravníka (1987) nese jakákoliv pohybová aktivita riziko úrazu. Ve fotbale je toto riziko zvýšené tím, že soupeřící mužstva svádějí boj o míč na společné hrací ploše, takže hráči obou týmů jsou stále v těsném osobním kontaktu. Nápravník (1987) rozděluje úrazy podle příčin zranění, které dokumentuje graf 2. Z grafu vyplývá, že ve fotbale je nejčastější příčinou zranění faktor druhé osoby. Odpovídá tomu 67% případů. Votík (2005) uvádí 67% až 76% úrazů, které jsou způsobeny soupeřem. Druhou nejčastější příčinou zranění jsou technické závady. Podíl činí 19%. K technickým závadám Nápravník (1987) zařadil i nedostatky ve výstroji, např. používání velmi ostrých kolíků na kopačkách nebo hru bez chráničů. Osmiprocentní podíl úrazů připadá na klimatické příčiny. Mezi nebezpečí patří blátivá nebo zasněžená hrací plocha, ale větší riziko nese zmrzlý terén. Úrazy vzniklé ze subjektivních příčin činí 4%. Jedná se o úrazy, které jsou podmíněny některými psychickými nebo fyzickými vlastnostmi. Chybnou metodikou tréninku, nedostatečným rozcvičením apod. jsou způsobeny 2% zranění.
Graf 2: Příčiny úrazů v kopané 80% 70% 60% 50% 40% 30%
67%
20% 10%
19% 8%
4%
Klimatické
Subjektivní
0% Druhá osoba
Technické
Zdroj: Nápravník, 1987
16
2% Chybná metodika
2.5 Prevence proti zranění Každý trenér i hráč by měl respektovat určitá pravidla, která vedou ke snížení rizika výskytu zranění. Mezi zásadní pravidla úrazové prevence podle Votíka (2005) patří:
dodržovat životosprávu (strava, pitný režim, zatížení, odpočinek, spánek, alkohol atd.)
netrénovat při onemocnění či zranění (často se nedodržuje)
dodržovat
didaktická
pravidla
sportovního
tréninku
(rozcvičení,
periodizace zatížení atd.)
před tréninkem a utkáním odložit řetízky, prsteny, náušnice
vystavovat organizmus námaze odpovídající jeho trénovanosti
respektovat a chránit zdraví své, spoluhráčů i soupeře
při zatěžování zohledňovat biologický věk svěřenců
předpokládat (především u žáků) tendence k záměrnému zatajování potíží (disimulace)
zlepšovat koordinaci pohybů – celkovou obratnost (pády).
„V souvislosti s úrazovou prevencí je nutné upozornit na důležité hledisko zdravotní prevence.“ (Votík, 2005). Za následek vzniku svalové nerovnováhy (disbalance) může jednostranné zatížení při fotbalu. Již od dětských kategorií bychom měli zařazovat do TJ kompenzační cvičení. V důsledku toho zkrácené svaly protahujeme a oslabené posilujeme. V současné době se často setkáváme u fotbalistů někdy dříve někdy později s bolestmi, které vycházejí z páteře. Jsou určitým ukazatelem vzniku funkčních poruch, které mnohdy vedou až ke snížení úrovně herního výkonu či někdy dokonce k ukončení sportovní kariéry. Příčinou těchto poruch je nedostatečně kompenzovaná jednostranná nebo případně neadekvátní tréninková zátěž. Optimální prevencí před vznikem bolestivých syndromů s následným snižováním proporcí pro maximální herní výkon by měl být kvalitně vedený tréninkový proces. „Jeho obsahem, kromě rozvoje žádoucích pohybových schopností a nácviků a zdokonalování fotbalových dovedností, by měla být optimálně individuálně záměrná kompenzace sportovního zatížení spočívající mimo jiné v uvolňování, protahování a posilování vybraných svalových skupin.“ (Bursová, Votík, Zalabák, 2003). 17
2.5.1 Ochranná výstroj Důležitostí hráče je chránit si své zdraví, proto se už v dřívějších dobách používala ochranná výstroj k prevenci proti úrazu ve sportu. Jednalo se zejména o ochranné výstroje z různých sportů, lze uvést přilby, ramenní vycpávky atd. Podle Bahra a kol. (2008) se ve fotbalové výstroji nejčastěji objevují: tejpovací pásky, dlahy (ortézy), chrániče bérců, chrániče zubů, vycpávky a brankářovy rukavice.
2.5.1.1 Taping – prevence úrazů „Taping je metoda, při které k fixaci kloubů a svalových skupin používáme látkové materiály, které lepíme přímo na kůži, nebo je podkládáme speciálními materiály“ (Pilný a kol., 2007). Taping používáme:
1. U zdravého sportovce v oblasti kotníků v těžkých terénech, kde hrozí jejich poškození. Taping se dále využívá při vícedenních závodech v posledních etapách. 2. Po předchozích zraněních (podvrknutí hlezna) či dřívějších poškozeních (záněty Achillovy paty) k odlehčení exponovaných částí, když vazy i po adekvátní léčbě ještě nejsou pevné a následná nestabilita je rizikovým faktorem pro vznik artrózy v poškozeném kloubu. 3. Dále je to takzvaný léčebný taping – metoda se využívá k funkčnímu léčení náhlých úrazů (fixace prstů nohy po zlomenině článků). 4. Rehabilitační taping slouží k doléčení po operacích (Pilný a kol., 2007).
2.5.1.2 Chrániče bérců Zlomeniny bérce (tibie) představovaly v dřívějších dobách výrazně znepokojující zranění ve fotbale, obzvlášť mezi mladými a dospívajícími hráči. Tyto zlomeniny jsou z větší části způsobeny přímým kopnutím do přední strany bérce. V souladu s pravidly FIFA jsou chrániče bérců povinné, tak aby chránily hráče před zlomeninami bérce a před zhmožděním. 18
Existuje velké množství výrobků a modelů chráničů. Klíčovým faktorem je to, že bércové chrániče musí být vytvarovány pro každého hráče zvlášť. Tak aby chrániče pokryly celou tibii, musí být dostatečně dlouhé a široké na to aby umožnili, co největší ochranu proti kopům zasahujícím stranu bérce (Bahr a kol., 2008).
2.5.1.3 Chrániče chrupu Podle Bahra a kol. (2008) nejsou u fotbalistů zranění zubů příliš časté, ale léčení může vyjít hráče velmi draho. Úrazy zubů se stávají při střetech obličeje proti hlavě, nebo obličeje s loktem v hlavičkových soubojích, nebo z kopnutí do úst při sehnutí hráče dolů ve snaze hrát míč hlavou.
2.5.1.4 Vycpávky Tento typ ochrany využívají brankáři, kteří jsou vystaveni kontuzím, odřeninám a pořezáním, než ostatní hráči, protože jejich úkolem ve hře pomocí skoků je zachytit míč. Vycpávky byly vyvinuty tak, aby chránily brankáři kyčle, lokty a ramena (Bahr a kol., 2008).
2.5.1.5 Brankářské rukavice Pro fotbalového brankáře jsou důležitou ochranou brankářské rukavice. Brankářské rukavice chrání prsty před podvrtnutími, zhmožděninami, odřeninami a zlomeninami. Existuje mnoho typů a modelů rukavic, které brankáři využívají v trénincích i mistrovských utkáních. Mezi další části výstroje patří vhodná obuv (kopačky), přilnavý dres, stulpny.
19
2.5.2 Výživa sportovců Podle Clarkové (2000) patří jídlo k požitkům života. Kromě toho je nezbytnou součástí pro zásobení organizmu živinami. Jídlo obsahuje živiny, které jsou nezbytné pro udržení optimálního zdraví a výkonnosti. Živiny je možné rozdělit do 6 skupin. Sacharidy jsou zdrojem energie potřebné pro aktivní činnost svalů, mozku a dále jsou hlavním zdrojem energie při intenzivním tréninku. Tuky řadíme také mezi zdroj energie (jouly, kalorie), která se používá při aktivitách s nízkou intenzitou i dlouhotrvajících aktivitách. Bílkoviny jsou nezbytné pro tvorbu a údržbu svalové hmoty, červených krvinek, tkání a produkci hormonů. Bílkovina může být použita jako zdroj energie pokud není dostatečné množství sacharidů. Vitaminy jsou metabolické katalyzátory, které regulují chemické reakce v těle. Mezi ně patří vitaminy A, B komplex, C, D, E a K. Minerály jsou prvky získané stravou, které se v těle vážou a spoluvytvářejí složení těla a regulují tělní procesy. Mezi minerály řadíme vápník, železo, hořčík, fosfor, sodík, draslík, chrom a zinek. Voda je nenahraditelnou látkou, která tvoří 60-75 % tělesné hmotnosti. Voda udržuje tělesnou teplotu, převádí živiny do buněk, odvádí z nich odpadní látky a je nutná pro jejich činnost. Clarková (2009) považuje za jeden z klíčů k úspěšné sportovní výživě konzumaci pestré a nutričně bohaté stravy založené na pěti potravinových skupinách (ovoce, zelenina, obiloviny, bílkoviny a nízkotučné mléčné výrobky). Potravinová pyramida by měla obsahovat přibližně 1800 kcal (cca 7500 kJ) energie, což představuje minimální množství energie pro většinu sportovců.
20
Obrázek 1: Potravinová pyramida
Zdroj: http://www.foodpyramid.com/mypyramid/
Aktivní sportovci by podle Clarkové (2009) měli zahrnout do svého denního jídelníčku:
250 g ovoce
400 g zeleniny
175 g obilovin z čehož by měla být minimálně polovina celozrnných
mléčné výrobky – 700 ml nízkotučného mléka nebo jogurtů, 60 g sýra
maso nebo jiný zdroj bílkovin, 30 g masa odpovídá jednomu vejci.
Votík, Zalabák (2011) uvádí hlavní zásady výživy, kterými by se měli fotbalisté řídit:
rozdělení denních dávek na čtyři až šest jídel
omezit nadměrný příjem bílkovin a tuků
v příjmu cukrů preferovat ve stravě složité (těstoviny, rýže) nad jednoduchými (sladidla)
jídlo konzumovat 2,5 – 4 hodiny před fotbalovým zápasem.
21
2.5.3 Pitný režim při sportu „Sportovní zátěž, především vytrvalostního charakteru, klade velké nároky na stabilitu vnitřního prostředí těla.“ Zdravotní komplikace sportovců vznikají během závodů nebo již při nesprávně prováděném tréninku, velmi často souvisí se snížením objemu tělesných tekutin neboli dehydratací. V případě nesprávného pitného režimu u sportovního zatížení jde vždy o větší ztrátu vody než sodíku, což se dá odborně označit termínem hypertonická dehydratace. Nejvhodnější kvalitní náhradou tekutin jsou běžně středně mineralizované vody. U sportovců se v průběhu delší zátěže mohou někdy objevit křeče. V jejich prevenci pomáhá to, aby byl dostatečný příjem hořčíku (Ždichynec in Clarková, 2009). 2.5.4 Pohyblivost Fotbal je sport, ve kterém dochází k častému natažení či natržení svalů. Může to být způsobeno i nedostatečným rozcvičením. Podle Periče, Dovalila (2010) spočívá význam pohyblivosti ve dvou oblastech: a) dostatečný rozsah kloubní pohyblivosti – který umožňuje lepší provedení při vlastním tréninku i soutěžích. b) preventivní – přiměřená pohyblivost snižuje riziko svalového zranění (natržení či dokonce přetržení svalů) při nečekaných, nadhraničních či nekoordinovaných pohybech. Abychom předešli zranění, využíváme tato cvičení:
aktivní dynamická cvičení – využívá se pohybové energie části těla v podobě švihových cvičení či hmitů. Protažení postupně zvyšujeme, zpětný výkyv snižujeme. Důležitý je velký počet opakování 15-30 u jednoho cviku.
pasivní dynamická cvičení – jsou obdobná jako aktivní dynamická cvičení. Natažení svalu je dosaženo vnější silou (nejčastěji za pomoci partnera, gravitace nebo opory). Při cvičení je potřeba dbát na měkké, citlivé provedení, jinak může dojít ke zranění. Řadíme sem cvičení, ve kterých setrváváme určitou dobu v jedné poloze. Délka výdrže v poloze je 8-10 s, počet opakování 3-5x. Odpočinek po zátěži kolem 30 s a více, počet opakování 1-2x.
22
2.5.4.1 Strečinková metoda Podstatou strečinku je delší setrvání v krajní poloze. Na sval je vyvíjené vysoké napětí, ale ještě není cítit bolest. Sval se přitom natahuje a zůstává zde asi 10-30 s. Během natažení se po několika sekundách dostavuje pocit zmenšení napětí. Pokud se napětí ovšem zvyšuje, znamená to přetížení svalu. Strečink provádíme buďto sami (aktivní strečink), nebo s dopomocí partnera (pasivní strečink) (Perič, 2004). Protahování patří do každé tréninkové jednotky, které zařazujeme zpravidla v úvodní a závěrečné části. V úvodní části zařazujeme protahovací cvičení až po mírném zahřátí (rozběhání). Při protahování věnujeme velkou pozornost všem svalových skupinám. Protahování zahajujeme od hlavy a pokračujeme směrem dolů. Zvýšenou pozornost upřednostňujeme svalovým skupinám, které jsou v dané sportovní disciplíně výrazněji namáhané (u většiny sportovních disciplín jde především o zadní a přední stranu stehen, o vnitřní stranu stehen – třísla apod.). Při protahování je vhodné zařadit i jednoduché pomůcky. Využíváme například žebřiny, švédské bedny, lavičky či židle, na které si může sportovec položit nohu do výchozí protahovací polohy (Perič, 2004). Je obecně známo, že správně provedené rozcvičení vedené zkušeným trenér snižuje riziko budoucího zranění (Dvořák et al, 2000 in Valderrabano a kol., 2009).
2.6 Úrazy ve fotbale Podle různých statistik se fotbal se svými 3,2% zranění (vztaženo na počet zápasů a hráčů) řadí mezi sporty, které se vyznačují zvýšenou tvrdostí. Při tom dochází různě často k úrazům nohou, trupu, ramenou a hlavy. (Bauer, 1996)
23
Graf 3: Druh zranění
Graf 4: Zraněná část těla
Druh zranění
Zraněná část těla
vymknutí
hlava 8% 10%
zlomeniny 17%
30% 50% 6% 7% 7%
tržné rány
7% 14%
9% zranění svalů a šlach
10% 25%
jiné
Zdroj: Bauer, 1996
paže hrudník stehna kolena lýtka kotníky jiné
Zdroj: Bauer, 1996
Podle Charváta a Kučery (1978) jsou nejvíce postihovány dolní končetiny. Mezi běžná poranění patří oděrky nebo drobné ranky na bérci a kolenní oblasti, jsou způsobené pádem či nárazem protihráče. Svalová natržení až přetržení svalů bérce a stehna může způsobit prudký intenzivní pohyb nebo změna pohybu. Téměř typické pro fotbalisty jsou bolesti v tříslech. Za příčinu můžeme označit zduření mízních uzlin. Nesprávně ošetřené oděrky mohou způsobit zánětlivé změny kůže končetin. Někdy je bolest reakcí na přetížení úponu svalstva na kostech pánve. Fotbalisté si často stěžují také na bolesti Achillovy šlachy. Jde o reakci přetížených úponů. Hlezenní kloub se ve většině případů poruší při špatném došlápnutí a jednak zevním násilím vyvolaným protihráčem nebo prudkým zbrzděním pohybu. Komplikovanější zranění se odehrávají v kolenním kloubu. Například při zastavení míče vnitřním okrajem nohy, při kopnutí „placírkou“ nebo při násilí vedeném na špičku nohy zevnitř se snadno natrhne či přetrhne vnitřní postranní vaz. Vnitřní meniskus se natrhává při zevní rotaci bérce v mírně ohnutém koleni se současným odtažením a pootočením stehna, což se stává při odkopávání míče nebo kdy je ploska nohy pevně fixována kolíky k zemi a nepovolí proklouznutí, které se pak vyrovnává pohybem přesahujícím hybnost kolena. Fotbalisté si také z větší části stěžují na bolesti v zákolenní jamce. Je vyvolávána intenzivním tréninkem a chronickým drážděním tíhového váčku. Zlomeniny článků palce i ostatních prstů nastává při kopnutí do překážky nebo takto hráče zraní protihráč při doskoku. Typickou zlomeninou u fotbalistů je zlomenina 24
bérce v celém rozsahu. Při pádech v běhu, sklouznutí po míči nebo chybném stopnutí míče, ale i při zásahu soupeře v obranné činnosti se mohou zlomit oba kotníky. Zlomeniny stehna jsou vzácné v tom, že se ve fotbale tolik nevyskytují. Při pádech a srážkách se fotbalisté nevyhnou zranění na trupu. Mezi častá zranění patří zlomeniny v oblasti hrudního koše. Páteř bývá na velké poměry také často postižena. Fraktury a vykloubení obratlů jsou důsledkem nekoordinovaných pádů, většinou po výskoku („nůžky“ apod.). K poranění hlavy dochází při srážkách v soubojích a při odhlavičkování tvrdého míče. Jedná se o tržné rány obočí, nosu, zlomeniny nosních kůstek, ale i lebečních kostí. Tvrdý míč i náraz na hlavu protihráče může vyvolat otřes mozku. Horní končetiny bývají zraněny pouze při pádech. Většinou tak bývá, kdy se hráč snaží odehrát míč „nůžkami“, kdy po odehrání míče padá na záda a pád se snaží zmírnit zapažením. Typickým poraněním brankářů jsou podvrknuté a vykloubené prsty při chytání. Poměrně časté jsou u brankářů zlomeniny klíční kosti a také poranění hlavy nárazem do tyče či protihráče.
2.6.1 Druhy zranění 2.6.1.1 Poranění kolena Podle Bahra a kol. (2008) patří kolenní kloub společně s hlezenním kloubem mezi nejčastější zranění ve fotbale. Typy zranění:
vazivová zranění: předního zkříženého vazu, zadního zkříženého vazu, vnitřního postranního vazu a zevního postranního vazu
poranění vnitřního a zevního menisku
poranění chrupavky tibie, femoru a pately
zlomeniny tibie, femoru a pately.
Podle Bahra a kol. (2008) se velké množství zranění kolena stává při fotbale buď tělesným kontaktem nebo kontuzemi, přenesením zevních sil na hráče nebo přenosem vnitřních sil vyvolaným hráčem při běhu, zrychlení, zpomalení, kličkování a otáčení. Rizikové faktory zranění kolena jsou kloubní laxita, svalová slabost a únava, nedostatečná rehabilitace po předchozích zraněních. 25
Obrázek 2: Poranění vnitřního postranního vazu kolena
Zdroj: http://kolena-kotniky.ic.cz
2.6.1.2 Zranění kotníků Podle Ekstranda (2003) je poškození vazů v kotníku ve sportu velmi běžné. Přibližně jeden ze čtyř sportovních úrazů je zranění vazů v kotníku. Obzvlášť ve fotbale, je to akutní a opakující se jev. Poranění postranních vazů kotníku jsou obvykle klasifikována podle počtu vazů, které byly přetrhané. První stupeň je definován jako částečné ruptury předního talofibularního vazu anebo calcaneofibularního vazu. Druhý stupeň jako celkové ruptury předního talofibularního vazu, ale s neporušeným calcaneofibularním vazem. Třetí stupeň jako celkové ruptury předního talofibularního vazu i calcaneofibularního vazu. S částečnými rupturami se setkáváme zřídka, takže sportovci mívají téměř vždy druhý nebo třetí stupeň poranění (Bahr, Maehlum, 2004).
26
Obrázek 3: Podvrknutý kotník
Zdroj: http://www.zdravi4u.cz Nejběžnějším typem zranění kotníku je podvrtnutí. Podvrtnutí pramení z natáhnutí a přetrhnutí malých vazů (vláknité pruhy spojující přilehlé kosti s kloubem). Okolo kotníku je mnoho takových malých vazů, které mohou být poškozeny, když se kotník dostane do nepřirozené pozice. Přestože se poranění vazů často objevuje během sportování nebo cvičení, dochází také ke zranění kotníků často uklouznutím po obrubníku, nebo špatným došlápnutím na nerovném povrchu (http://www.zdravi4u.cz).
2.6.1.3 Poranění svalů stehna Podle Bahra a kol. (2008): „Jsou svaly poraněny dvěma různými mechanizmy: přímým kontaktem nebo natažením.“ Musculus quadriceps femoris je svalovou skupinou, která je často náchylná ke kontuzním poraněním, jelikož leží na stehně vpředu a laterálně. Hamstringy jsou svalovou skupinou zadní části stehna a poranění typicky vzniknou tehdy, když jsou akutně kontrahovány na tolerovaný limit při maximálních sprintech. Ve fotbale se nejvíce využívají maximální sprinty a akcelerace, při nichž dochází ke kontaktu mezi hráči. Není proto divu, že poranění stehna činí 30% fotbalových zranění. Za nejčastější typ zranění v mužském fotbale pokládá Bahr a kol. (2008) natažení hamstingů. Tento druh poranění tvoří 13-17% všech akutních zranění. Výsledky šetření vychází z elitních soutěží v Anglii, Norsku a Islandu. 27
2.6.1.4 Tříselná poranění Poranění třísla charakterizuje Bahr a kol. (2008) jako jakoukoliv bolestivost v oblasti třísel nezávisle na tom, zda bolestivost pochází z tříselné krajiny nebo mimo ni. U fotbalistů představuje poranění třísla 5-12 % všech zranění. Nejčastějším důvodem bolesti v tříselné oblasti je zranění svalů samotného třísla. Svaly, které jsou zahrnuty do oblasti třísla, jsou: adduktory, m. rectus abdominis, m. rectus femoris a m. iliopsoas. Zranění se mohou stát akutně při prudkém sprintu, střelbě, skluzu, pohybech do stran, nebo nárazem míče vnitřní stranou nohy nebo přední stranou nohy ve stejném okamžiku jako protihráč v situacích s tělesným kontaktem. Při těchto činnostech může dojít k natažení svalu nebo šlachy, nebo částečnému či kompletnímu natržení. Ostatní mechanizmy zranění jsou přetížení v důsledku velmi náročného tréninku se zvýšenou intenzitou v krátkém časovém úseku bez možnosti odpočinku. Z důsledku nevhodného zatěžování jedince nedochází pouze k přetržení či natažení svalů, ale může také dojít k přepětí či dokonce přetrénovaní. Podle Dovalila (2009) je přepětí negativní stav, krátkodobého charakteru. Nejvíce k němu dochází v případě, kdy se sportovec pomocí svého úsilí snaží o maximální výkon svých možností, nasazením všech sil psychickou mobilizací aniž by byl dostatečně připraven na takovýto výkon. Přetrénování znamená komplexní negativní stav sportovce, kdy dochází ke ztrátě sportovní formy, trvalejšímu poklesu výkonnosti a trénovanosti, které je příčinou právě dlouhodobého přetěžování, tj. nesouladem mezi zatěžováním a aktuální mírou trénovanosti. To je zapříčiněné kumulací únavy z nadměrné frekvence utkání, z vysokých tréninkových požadavků při nedostatečném zotavení. Odstranění stavu přetrénování trvá obvykle delší dobu. Je nezbytné, aby se dodržel důkladný odpočinek a lékařské vyšetření.
28
Obrázek 4: Poranění třísla
Zdroj: http://www.etriatlon.cz
2.6.1.5 Poranění hlavy a mozku Zranění hlavy je v určitých sportech velmi časté. Nejběžnějším zraněním hlavy, které se ve fotbale stává, je poranění skalpu. Anatomie skalpu zahrnuje: kůži, tuhou vazivovou tkáň, aponeurózu, řídkou vazivovou tkáň a periost. Typy poranění hlavy a mozku jsou extrakraniální a intrakraniální. Extrakraniální – ve skalpu se nachází velké množství cév, což je vhodné při hojení a léčbě infekcí. Na druhou stranu může skalp výrazně krvácet. V takovém případě dochází k chirurgickému ošetření. Fraktura lebky je nejběžnějším následkem zranění hlavy. Lineární fraktura lebky se často objevuje u dětí. Projevuje se rovnou prasklinou na lebce. Nepovažuje se za závažné zranění, pokud při ní nedojde ještě ke zranění mozku. Impresivní fraktura lebky nastává při ráně tupým předmětem, jakým může být střet s protivníkovým kolenem, který promáčkne lebku. Taková to zranění mohou končit vtlačením kosti do mozku. Další poraněním může být krvácení do mozku. Intrakraniální – dojde-li u hráče ke krvácení do mozku, které je doprovázeno bolestmi hlavy, mdlobami a zmateností je nezbytný převoz do nemocničního zařízení, kde bude nutné 29
provést CT vyšetření a lumbální punkci (http://nv.fotbal.cz/assets/cmfs/komise/zdravotni komise/Medical_quide_Book_CZE.pdf).
Obrázek 5: Tříštivé krvácení do bazálních ganglií
Zdroj: http://telemedicina.med.muni.cz
2.6.1.6 Poranění páteře Bahr a kol. (2008) uvádí, že fotbalisté mají méně často poranění páteře, než je tomu v jiných sportech. V opačném případě mají fotbalisté mnohem častěji problémy s páteří, než je tomu obecně u ostatních sportovců a sportovkyň. Hlavním důvodem proč mají fotbalisté problémy s páteří, jsou podle Bahra a kol. (2008) v tom, že se tréninkový proces často zaměřuje na cvičení, která formují svaly dolních končetin, zatímco břišní a zádové svaly a svaly ramenné a šíje jsou opomíjeny. Krční páteř je nejpohyblivějším segmentem páteře a je náchylná k obtížím, které vedou k opotřebení a natržení. Je dokázáno, že meziobratlové ploténky v krční páteři vykazují degenerativní změny v průběhu života. U fotbalových hráčů, kteří nevhodným způsobem hrají míč hlavou, může asymetrické zatížení krční páteře vyvolat degenerativní změny meziobratlových kloubů. Hrudní páteř je nejméně pohyblivým segmentem páteře. Poranění hrudní páteře je u fotbalistů velmi vzácné. Pokud by došlo ke zlomenině hrudního obratle, znamenalo by to vysoké riziko poranění míchy. 30
Bederní páteř je mobilním segmentem páteře. Pohyby bederní páteře můžeme provádět dopředu (flexe) a dozadu (extenze) v rozsahu 70-80°, dále úklon do stran a rotační pohyby.
Obrázek 6: Poranění páteře
Zdroj: http://www.dostry.cz
2.6.1.7 Zranění bérce Bolesti v okolí bérce jsou velice častým problémem ve většině sportovních odvětví v období růstu a představují limitující faktor při zvyšování tréninkové zátěže. Projevem těchto bolestí jsou úrazy či nemoci, kdy se sportovec snaží nabrat kondici, kterou během své nečinnosti ztratil. Bérec je tvořen holenní a lýtkovou kostí. Nejčastějšími obtížemi jsou bolesti přední části bérce po zátěži. Často se projevují, kdy dochází ke změně tréninkového procesu a stereotypu běhu (přechod z haly na hřiště). Většinou tomu tak bývá v jarní části sezóny. Vzhledem k tomuto přechodu se může stát, že dojde k drobným svalovým trhlinám, vyplavením látek, které vyvolávají zánět, zvětšuje se objem svalů a utlačují se nervy a cévy. Druhou skupinou obtíží bolestí bérce je přetížení úponů svalů nadměrným tréninkem. Ve svalech vznikají trhlinky (mikrotraumata), což způsobuje bolest a ukládání laktátu. Dalšími faktory jsou vlivy růstu a přísunu vápníku do organismu. Podílem na přetížení úponů svalů je nevhodně zvolená obuv či obuv, která již neplní svou tlumící funkci (Pilný, 2007).
31
Dalším zraněním podle Pilného (2007), ke kterému většinou dochází, je zlomenina obou kostí bérce. Součástí bérce jsou svaly bércové a lýtkové. Podle Vladislava Marka (2011) je častým poraněním natržení lýtkového svalu, které se vyskytuje v místě přestupu lýtkového svalu na šlachu. Stává se tak při silném natažení nebo násilném nárazu. Za příčinu vzniku označuje Marek (2011) nedostatečné rozcvičení, zkrácené a stažené lýtkové svalstvo, namožené lýtkové svalstvo, přímé násilí, jakým je například nakopnutí.
Obrázek 7: Přetržení lýtkového svalu
Zdroj: http://www.rehbandcz.cz
2.7 Rehabilitace Léčebná rehabilitace se stala nepostradatelnou součástí zdravotní péče a zahrnuje soubor rehabilitačních, diagnostických, terapeutických a organizačních opatření vedoucích k maximální funkční zdatnosti jedince a vytvoření podmínek pro její dosažení. Do léčebné rehabilitace patří využívání účinků různých forem fyzikální energie. Rozdělení fyzikální terapie podle druhu aplikované energie: mechanoterapie, elektroterapie, termoterapie a hydroterapie (Kolář et al., 2009).
32
1) Hydroterapie a termoterapie „Zahrnují působení termopozitivních a termonegativních podnětů formou široké škály vodoléčebných procedur nebo jiných zdrojů tepla (chladu)“ (Kolář et al., 2009). Příklady procedur v hydroterapii, které mohou fotbalisté využívat v rámci rehabilitace: Podvodní masáž – tato procedura probíhá v lázni o teplotě 35-37°C. Provádí se pomocí silného, tlakového proudu, který je uvolňován z hadice pod vodou a je terapeutem ručně směrován na hlavní svalové skupiny ze vzdálenosti 10-15 cm. Cílem této hloubkové masáže je uvolnit ztuhlé svaly a pojivé tkáně a částečně uvolnit klouby. Je to také jedna z nejvíce účinných relaxačních procedur. Léčebný tělocvik – cvičení v bazénu provádí odborný rehabilitační pracovník. Využívá se při léčbě stavů po operacích, úrazech pohybového ústrojí.
2) Mechanoterapie Jedná se o aplikace různých forem mechanické energie. Provádí se asistované cvičení za pomoci přístrojů (rehabilitační stoly, rotopedy, posilovací lavice, kladky, přístroje na cvičení dolních a horních končetin).
3) Elektroterapie V elektroterapii jsou využívány různé formy elektrických proudů a elektromagnetického pole. Pomocí elektroterapeutických přístrojů dochází k přímému působení na senzitivní nervová vlákna a to umožňuje dosažení primárního ovlivnění nociceptivní informace. Procedurami v elektroterapii jsou: Interference – při této proceduře jsou rozdílné elektrické podložky umístěny na tělo ve spojení s malým vakuem. Účinkem je mikromasáž poškozených tkání. V závislosti na předem nastavené frekvenci mohou být svaly stimulovány do tzv. svalové gymnastiky nebo střídavě navodit uvolnění ve svalech s analgetickým účinkem. 33
Diadynamik – tato procedura používá směsi elektrických proudů (galvanický, impulzní), která má inhibiční nebo usnadňující účinek v závislosti na frekvenci, intenzitě a dalších parametrech. Procedura diadynamik se předepisuje pro stavy vymknutí, zhmožděniny, otoky a další. Krátkovlná diatermie – je elektro léčebná procedura, která využívá tepelné působení vysokofrekvenčního proudu. Dochází k prohřátí v hloubi tkání a orgánů, zvyšuje se místní metabolismus,
podporuje
se
vstřebávání
chronických
zánětlivých,
poúrazových
a
pooperačních infiltrátů (Lexikon léčebných procedur).
2.8 Využití regeneračních a relaxačních prostředků
2.8.1 Masáž ve sportu Slovo masáž charakterizuje Hošková (2000) jako působení mechanických podnětů na lidské tělo, kdy účel masáže může být zaprvé léčebný, který pozitivně ovlivňuje poruchy a chorobné změny tkání, místně nebo celkově. Zadruhé se setkáváme s účelem regeneračním, kdy se vylaďují tkáně změněné únavou. Úlohou sportovní masáže je připravit sportovce k podání určitého výkonu, tak aby se urychlilo nebo zdokonalilo zotavení po sportovním výkonu nebo v průběhu tréninkového procesu a dále využíváme masáž k doléčení některých zranění. Masáž kladně ovlivňuje: prokrvení, tím se zlepšuje přívod kyslíku a potřebných výživových látek ke tkáním, svalové napětí, odstranění únavových látek, psychické napětí a kloubní pohyblivost. Ve výkonnostním sportu musí mít sportovní masáž předem stanovený cíl. Cílem sportovní masáže je:
příprava na sportovní výkon (trénink, soutěže)
pomoc při rozcvičování i během déle trvající soutěže 34
specifická pomoc při strečinku
podpora zotavovacích procesů po zátěži (trénink, zápas)
navození pocitu pohody a relaxace
specifická pomoc při doléčování zranění po schválení příslušným lékařem.
Účinky masáže Masáž vytváří v organismu mechanickou, fyziologickou a psychologickou odezvu. Mechanická – je působení tlaku a pohybu rukou na tělo a způsobuje povzbuzení žilní a mízní drenáže a dodává pružnosti povrchovým tkáním. Fyziologická odezva se projeví ve zrychlení krevního oběhu a následně ve zvýšení metabolismu ve svalech a vymizení metabolitů, například kyseliny mléčné. Pomocí cirkulace se překonávají potíže způsobené otoky. Reflexní účinky masáže jsou procesy, které jsou po doteku přenášeny k orgánům aferentními nervovými vlákny a zpět k jiným orgánům eferentními nervovými vlákny. Reakcí organismu může být například tělesné uvolnění (relaxace), nabuzení (stimulace) a zrychlení krevního oběhu. Pomocí silného zevního tlaku se vylučují toxiny a dochází ke zvýšení krevního a žilního oběhu. Pomocí psychologického efektu se vylaďuje psychika, navozuje uvolnění či nabuzení. Druhy sportovní masáže:
kondiční masáž
pohotovostní masáž
masáž v přestávkách mezi výkony
masáž odstraňující únavu
masáž po cestování
sportovně léčebná masáž.
1) Kondiční masáž využíváme především v tréninkovém cyklu, který je zaměřený na kondici. Tento typ masáže se uplatňuje před hlavním závodním obdobím. Podporuje rychlé zotavení po intenzivním tréninku. Masáž celého těla by měla trvat 60-70 minut. Cílem kondiční masáže je:
odstranit únavu po intenzivním tréninku, zamezit svalovým bolestem
zlepšit ohebnost a pohyblivost v kloubech 35
psychologický efekt: navození celkového psychického uvolnění
zabránit opožděné svalové bolesti (při vysokých tréninkových dávkách dochází k bolesti svalů, měkkých tkání, bolest se většinou vyskytuje až druhý den po sportovní činnosti)
podpořit odplavení metabolitů.
2) Pohotovostní masáž – tato masáž představuje pro sportovce přípravný charakter před výkonem. Je poskytována s ohledem na start a dobu rozcvičení. Pohotovostní masáž dělíme na tři typy: dráždivá – využívají ji sportovci, kteří se cítí být v útlumu uklidňující – masáž je určena pro sportovce, kteří jsou netrpěliví, a převažuje u nich podrážděnost zkrácená pohotovostní masáž – využívá se při nedostatku času. Cíle pohotovostní masáže jsou: optimálně připravit svaly na námahu, zvýšit cirkulaci zejména ve svalech, posílit účinky rozcvičení, podpořit možnost plného protažení. 3) Masáž v přestávkách mezi výkony – využívá se v případech vícekolových soutěží (kvalifikace, čtvrtfinále apod.). U fotbalistů se tato masáž provádí mezi poločasy, popř. mezi prodlouženími. Masáž v těchto případech umožní kratší rozcvičení i uklidnění. Ideální doba masáže je 10 minut. Cílem masáže v přestávkách mezi výkony je:
podpořit zotavení z předchozí sportovní činnosti
odstranění únavových látek
osvěžit sportovce
odhalit zranění nebo poškození
předejít svalovým křečím
psychologický efekt: udržet motivaci pro další část utkání.
4) Masáž odstraňující únavu – masáž, která má odstraňovat únavu, využívají sportovci po ukončení sportovního výkonu, tréninku či utkání. Doporučením pro sportovce je, aby na masáž přišel ihned po sportovním výkonu. Masáž by měl absolvovat po předchozím osprchování teplou vodou, nebo zahřátý ze sauny. Samotným zahřátím se účinek masáže zvyšuje. Cílem masáže odstraňující únavu je: 36
podpořit odplavení odpadních látek ze svalů
podpořit zotavení
ošetřit zdravotní problémy po výkonu
odstranit nebo zmírnit nepříznivé stavy sportovce.
5) Masáž po cestování – než se sportovci dostanou na místo sportovního utkání, musí často zdolat dlouhé hodiny cestováním. Čas strávený v dopravním prostředku může mít negativní dopad na psychiku a tím pádem dochází k narušení připravenosti sportovce na výkon. Projevem dlouhého cestování, může mít za následek: pocit celkové ztuhlosti, pocity nezájmu a únavy, bolesti v oblasti beder a šíje, otoky dolních končetin. Cílem masáže je:
odstranit bolest a zvýšit pružnost
navodit pocit pohody
obnovit rovnováhu tělesných funkcí.
6) Sportovně léčebná masáž – úlohou sportovně léčebné masáže je doléčovat následky poranění a tím zkracovat dobu rekonvalescence. Její použití určuje pouze lékař. Zranění doprovázená krvácením nebo otoky mohou být ošetřená masáží až po 2 dnech od úrazu. Výrony lze masírovat až po 4 dnech. Masáž přispívá i k odstranění svalových křečí. Délka masáže se odvíjí od stavu a citlivosti masírovaného místa a její doba může trvat 10-30 minut. Cílem sportovně léčebné masáže je:
podpořit zotavení po zranění
obnovit rozsah pohybu v kloubech do optimálního stavu
podpořit žilní a lymfatický oběh, odstranit nadměrné množství tkáňových tekutin v okolí poškození
rozvolnit zjizvené měkké tkáně a vazivové srůstky, které mohou být zdrojem dalších traumat (Hošková, 2000).
2.8.2 Sauna Využívá se působení suchého, horkého vzduchu o teplotě 80°C. Délka pobytu v sauně závisí na subjektivním pocitu. Po opuštění ohřívárny by se člověk měl ochladit sprchou nebo 37
proudem vody. Poté dochází k odpočinku. Počet opakování procedury je doporučován na 2-3 série. Pobyt v sauně vždy ukončujeme studenou sprchou. Pravidelné saunování přispívá k otužování, k celkové regeneraci a relaxaci. Kontraindikací jsou všechna akutní onemocnění a úrazy (Lexikon léčebných procedur).
2.8.3 Perličková koupel Během perličkové koupele se používá normální voda o teplotě 32-34°C. Do této vody jsou vháněny malé „šumivé“ bublinky vzduchu. Procedura trvá od 10 do 20 minut, během kterých sportovec leží a relaxuje, malé bublinky hladí jeho pokožku. Tato procedura je ideální pro celkovou relaxaci v důsledku příjemného uklidňujícího pocitu navozeného „šimráním“ bublinek (Lexikon léčebných procedur).
Zmínil jsem zde jen výčet některých procedur, které bych mohl doporučit hráčům Sokolova i Karlových Varů. Hráči Sokolova využívají tyto procedury: sportovní masáže, střídání teplé a studené vody, perličkové koupele a saunování. Hráči Karlových Varů využívají sportovní masáže a vířivé koupele. Obě mužstva mají svého sportovního lékaře, který na základě zranění připravuje pro hráče rehabilitační program.
38
3 Výzkumná část 3.1 Cíl práce Hlavním cílem šetření je zjistit jaká nejčastější zranění se vyskytují u žákovských a dorosteneckých kategorií fotbalových klubů Sokolova a Karlových Varů.
3.2 Dílčí cíle
1. Analyzovat zranění u jednotlivých klubů 2. Analyzovat počet zranění u jednotlivých kategorií 3. Analyzovat nejčastější zranění 4. Analyzovat nejčastějších zranění u jednotlivých postů (brankáři, obránci, záložníci, útočníci) 5. Analyzovat četnost zranění.
3.3 Hypotézy H1: Nejčastějším zraněním v obou klubech je podvrknutí kotníku H2: Rozdíl celkového počtu zranění je mezi kluby minimální H3: U žákovských kategorií je menší procento zranitelnosti než v dorosteneckých kategoriích H4: Z celkového počtu hráčů je více jak polovina hráčů s jedním či více zraněním
39
3.4 Úkoly práce
1. Prostudování potřebné literatury 2. Zadání cílů a stanovení hypotéz 3. Sestavení dotazníku 4. Syntéza a vyhodnocení výsledku šetření
40
4 Metodika práce 4.1 Popis výzkumného souboru Na výzkumu se podílely žákovské i dorostenecké kategorie fotbalových klubů Sokolova a Karlových Varů hrající Českou fotbalovou ligu.
4.1.1 FK Baník Sokolov
Obrázek 8: Logo FK Baník Sokolov
Zdroj: www.fksokolov.cz Fotbal v Sokolově má dlouholetou tradici. V dávných dobách se hornické město jmenovalo Falknov (německy Falkenau). Nacházely se zde oddíly DSK Falknov a Falkenauer FK, které hrály německé župní soutěže. První sokolovský klub vznikl 7. července roku 1948, a to fotbalový oddíl SK FHDB Falknov nad Ohří. Současný název Baník Sokolov vznikl až v roce 1953. FK Baník Sokolov má ve své historii mnoho úspěchů. V roce 1957 se v Sokolově začala hrát divize a od roku 1978 se v Sokolově střídala divize s oblastním přeborem. V roce 2000 získal Baník Západočeský pohár. Po reorganizaci hrál Baník tři sezony krajský přebor, který vyhrál v roce 2005. V premiérovém ročníku divize obsadili baníkovci skvělé druhé místo. V roce 2006 odkoupil Sokolov od Pardubic licenci pro druhou ligu, kterou hraje dodnes. Kromě „A“ mužstva mají v Sokolově své zastoupení také kategorie přípravek, žáků a dorostů. Hráči mají k dispozici dvě tréninková hřiště a několik umělých hracích ploch. FK Baník Sokolov se řadí mezi sportovní kluby, kde se nachází sportovní středisko mládeže a sportovní centrum mládeže (www.fksokolov.cz). 41
Jednotlivá mládežnická družstva se v sezóně 2011/2012 umístila takto:
Tabulka 1 Umístění v sezóně 2011/2012 FK Baník Sokolov Umístění FK Baníku Sokolov v sezóně 2011/2012 Kategorie U12 U13 U14 U15 U16 U17 U19
Umístění 9. místo 5. místo 4. místo 4. místo 9. místo 7. místo 5. místo
Počet týmů 14 14 14 14 14 14 16
4.1.2 1. FC Karlovy Vary Obrázek 9: Logo 1. FC Karlovy Vary
Zdroj: www.fotbalkv.cz Na předměstí Karlových Varů v části Dvory se fotbal začal rozvíjet po druhé světové válce. Nově založený klub vystupoval pod názvem SK Dvory. Od roku 1970 se název změnil na TJ Karlovy Vary – Dvory. Fotbalisté TJ Dvory v ročníku 1994/1995 hráli 1. B třídu. Poté se družstvo probojovalo až do divizní soutěže. V divizní premiéře dosáhlo mužstvo Dvorů na druhé místo. V sezóně 1999/2000 slavili Dvory historický postup do České fotbalové ligy, což se považuje za největší dosavadní úspěch. Od založení klubu se název klubu několikrát 42
změnil. Nyní vystupuje klub pod názvem 1. FC Karlovy Vary. V soutěžním ročníku 2012/2013 má klub v soutěžích zařazeno celkem 13 družstev, jedno mužské hrající Českou fotbalovou ligu, jedno družstvo žen, tři družstva dorostu, čtyři žákovská družstva, dále družstvo starších žákyň a čtyři družstva přípravek. 1. FC Karlovy Vary mají stejně jako FK Baník Sokolov k dispozici několik travnatých hřišť. Mezi těmito kluby dochází ke vzájemné spolupráci. 1. FC Karlovy Vary jsou farmou FK Baníku Sokolov (www.fotbalkv.cz). Mládežnické týmy se v sezóně 2011/2012 umístili ve svých soutěžích takto:
Tabulka 2 Umístění v sezóně 2011/2012 1. FC Karlovy Vary Umístění 1. FC Karlovy Vary v sezóně 2011/2012 Kategorie U12 U13 U14 U15 U16 U17 U19
Umístění 10. místo 14. místo 10. místo 13. místo 14. místo 13. místo 14. místo
Počet týmů 14 14 14 14 14 14 16
4.2 Použité metody Pro výzkum jsem použil dotazníkovou metodu. Dotazníková šetření patří mezi jedny z nejčastějších metod sběru dat. Pomocí dotazování získáváme od respondentů potřebné údaje. Dotazník umožňuje zkoumat i velký počet osob současně, tudíž můžeme v krátkém čase získat velké množství výpovědí. Do dotazníku zahrnujeme otázky otevřené, uzavřené nebo polouzavřené. Otevřené otázky nenabízejí respondentovi žádnou variantu odpovědi, jsou vhodné pro získání stanoviska. Nevýhodou otevřených položek je volnost, která působí obtíže při vyhodnocování. Uzavřené otázky nabízejí dotazovaným všechny možnosti, které se vzájemně vylučují a výstupem jsou kvalitativní data. Polouzavřené otázky nabízejí předem dané odpovědi a kromě toho ještě možnost odpovědi vlastní. Odpovědi však bývají často subjektivně zkreslené (i nevědomě). Podle kontaktu s dotazovaným členíme jednotlivé techniky dotazování na osobní, telefonické, písemné a elektronické. Výhodami jsou nízké
43
finanční výdaje, menší náročnost na počet zkoumaných osob, opakované použití dotazníku (http://wiki.knihovna.cz). Dotazník byl sestavován tak, aby bylo hráči umožněno vzpomenout si na zranění, které během sezóny utrpěl. Vycházel jsem z výčtu nejčastějších zranění v knize „Manuál fotbalové medicíny“. Zaškrtávací seznam obsahuje 30 položek z oblasti zranění jednotlivých částí těla. Pro hráče je také připravená jedna doplňovací otázka, která slouží k tomu, aby hráč popř. vypsal zranění, které se v nabídce nenachází. Získané výsledky budu ukládat do souboru dat. Dotazovací arch jsem uvedl v kapitole č. 9. (Přílohy)
4.3 Sběr dat Po osobním setkání a konzultaci s vedením klubů FK Baník Sokolov a 1. FC Karlovy Vary jsem předal dotazníky šéftrenérům mládeže. Ti je poté rozdali hráčům jednotlivých kategorií a podíleli se na tom, aby došlo ke správnému vyplnění.
4.4 Způsob zpracování dat Vyplněné dotazníky jsem si rozdělil podle jednotlivých kategorií. Do záznamového archu jsem si poté přepsal získaná data. Následně jsem použil pro úplné zpracování výsledků program Microsoft Excel, pomocí kterého jsem vytvářel grafy a tabulky s uvedenými daty.
44
5 Výsledky práce 5.1 Analýza zranění u jednotlivých klubů Dotazování se zúčastnilo 120 hráčů z FK Baníku Sokolov a 129 hráčů z 1. FC Karlovy Vary. Z celkového počtu 249 hráčů bylo v sezóně 2011/2012 zraněno 138 hráčů s jedním nebo více zraněním.
Graf 5: Zranění FK Baník Sokolov
Zranění FK Baník Sokolov za sezónu 2011/2012 63
62
62 61 60 59 58
58
57 56 hráči se zraněním
hráči bez zranění
Graf 6: Zranění 1. FC Karlovy Vary
Zranění 1. FC Karlovy Vary za sezónu 2011/2012 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
80
49
hráči se zraněním
hráči bez zranění
45
Z grafů 5 a grafu 6 vyplývá, že více zranění utržili hráči 1. FC Karlovy Vary. Při celkovém počtu 138 zraněných hráčů bylo 80 hráčů z Karlových Varů a 58 hráčů ze Sokolova.
5.2 Četnost zranění Graf 7: Četnost zranění
Porovnání počtu zranění za sezónu 2011/2012
96
FK Baník Sokolov 1. FC Karlovy Vary
182
Po vyhodnocení dotazníků vyšlo najevo, že se hráči FK Baníku Sokolov potýkali se zraněním v 96 případech, což je skoro 2x méně než u hráčů 1. FC Karlovy Vary. V průměru, když porovnáme počet zranění za sezónu FK Sokolov s počtem zraněných hráčů FK Sokolov vyjde, že hráči měli 1,65 zranění za sezónu. Na tým vycházejí výsledky zranění kolem 0,8 zranění za sezónu na jednoho hráče. U zraněných hráčů 1. FC Karlovy Vary vycházejí výsledky šetření na 2,275 zranění na sezónu. Týmově se jedná o 1,4 zranění za sezónu na jednoho hráče.
46
5.3Nejčastější zranění
Graf 8: Nejčastější zranění FK Baník Sokolov
Nejčastější zranění u hráčů FK Baník Sokolov v sezóně 2011/2012 30 25
24 19
20 15 10
5
5
5
5
4
4
3
3
2
2
2
2
2
0
Graf 9: Nejčastější zranění 1. FC Karlovy Vary
Nejčastější zranění u hráčů 1. FC Karlovy Vary v sezóně 2011/2012 70 60
58
50 40 30 20 10
32 20
14
13
9
8
0
47
7
4
3
3
2
2
Z grafu 8 vyplývá, že nejčastějším zraněním u hráčů FK Baníku Sokolov jsou bolesti v oblasti třísla. Druhým nejčastějším zraněním je podvrknutí kotníku. Z grafu 9 můžeme vyčíst, že u hráčů 1. FC Karlovy Vary je nejčastějším zraněním podvrknutí kotníku. Druhým nejčastějším zraněním jsou bolesti v oblasti třísla. V porovnání se studiemi graf 10 vidíme, že nejčastěji jsou zranitelné kotníky. Výzkum se sice zaměřuje na zranění bederní páteře a zranění hlavy či krku, ale to nám nebrání v tom, abychom určili nejčastější zranění.
Graf 10: Porovnání zranění u mladých amatérských fotbalistů
Četnost zranění bederní páteře a zranění hlavy/krku ve srovnání s ostatními zraněními u mladých amatérských fotbalistů 20% 20% 15% 10% 5% 0%
17%
14%
10%
9%
7%
6%
5%
4%
Zdroj: Peterson a ost. 2000 in Bahr a kol. 2008
5.4 Počet zranění u jednotlivých kategorií V této části jsem se zaměřil na analyzování počtu zranění v jednotlivých kategoriích, abych zjistil, v které kategorii se vyskytuje největší počet zranění.
48
Graf 11: Analýza zranění u jednotlivých kategorií FK Baník Sokolov
Počet zranění u jednotlivých kategoriích FK Baník Sokolov sezóna 2011/2012 30
26
27
25 19
20 15 10
10 7
5
3
4
0 U12
U13
U14
U15
U16
U17
U19
Graf 12: Analýza zranění u jednotlivých kategorií 1. FC Karlovy Vary
Počet zranění v jednotlivých kategorií 1.FC Karlovy Vary 60
54
53
50
45
40 30 20 10
5
13
9 3
0 U12
U13
U14
U15
U16
U17
U19
Z grafu 11 se dovídáme, že největší počet zranění je u dorostu FK Baníku Sokolov v kategorii U16 a nejmenší počet zranění je u kategorie U13. Na grafu 12 můžeme vypozorovat, že největší počet zranění je u dorostu 1. FC Karlovy Vary v kategorii U19 a nejmenší počet zranění se vyskytuje u kategorie U14. 49
Studie uvádějí, že počet zranění se zvyšuje s přibývajícím věkem, ale počet zranění se může zvyšovat i v rámci dané věkové kategorie, pokud se zvyšuje úroveň soutěže. Například u dospívajících bude nejmenší poměrný počet zranění u hráčů, kteří fotbal hrají rekreačně, větší počet bude u pokročilejších hráčů a největší bude u hráčů hrajících za národní tým (Bahr a kol., 2008, str. 103). Tabulka 3 Počet zranění v závislosti na věku Zvýšení počtu zranění v závislosti na věku Věk, roky 6+ 12+ 16+
Počet zranění/1000 hodin 0,75 7,3 14,3
5.5Analýza zranění u jednotlivých postů Graf 13: Analýza zranění podle jednotlivých postů FK Baník Sokolov
Celkový počet zranění podle postů u FK Baníku Sokolov v sezóně 2011/2012 18
7
22
Brankáři Obránci Záložníci Útočníci
49
Graf 13 znázorňuje počet zranění u jednotlivých postů. Nejčastější výskyt zranění se nachází u záložníků. Nejmenší riziko zranění je na postu brankáře. Výsledky u útočníků, záložníků a obránců mohou být zkreslené, jelikož někteří hráči uváděli do záznamových archů vícero postů.
50
Graf 14: Analýza zranění podle jednotlivých postů u 1. FC Karlovy Vary
Celkové zranění podle počtu zranění u 1.FC Karlovy Vary v sezóně 2011/2012 38
17
Brankáři 58
Obránci Záložníci Útočníci
69
V sezóně 2011/2012 došlo k nejčastějším zraněním u hráčů 1. FC Karlovy Vary na postu záložníka. Z grafu 14 vyplývá, že v tomto případě se jednalo o 69 případů zranění. Nejmenší počet zranění je na pozici brankáře. Přesto zde musím zmínit, že z celkového počtu dotazovaných bylo nejvíce hráčů právě na postu zálohy, a proto se dalo uvažovat, že nejvíce zranění utrpí právě hráči v záloze. To samé můžeme tvrdit i o pozici brankáře, ale v opačném případě. Při úvaze, že ve všech vybraných věkových kategoriích 1. FC Karlovy Vary jsou dva brankáři, vychází na brankáře 1,21 zranění za sezónu. U sokolovských brankářů by se jednalo o 0,5 zranění na sezónu.
51
6 Diskuze Většina studií uvádí, že nejčastějším zraněním je podvrknutí kotníku. Na základě tohoto zjištění jsem se rozhodl stanovit hypotézu 1. Hypotéza H1: Nejčastějším zraněním v oddílech FK Baník Sokolov a 1. FC Karlovy Vary je podvrknutí kotníku. Z výsledků dotazníkového šetření vyšlo najevo, že v mužstvu FK Baník Sokolov je nejčastějším zraněním poranění v oblasti třísla (25%). Na druhém místě se nachází podvrknutí kotníku s 19,8%. U mužstva 1. FC Karlovy Vary je nejčastějším zraněním podvrknutí kotníku s 31,87% z celkového počtu zranění. Uvádím zde několik příčin, které podle mé vlastní zkušenosti vedou k poranění kotníku:
nevhodně zvolená obuv
nerovný, hrbolatý terén
faulující soupeř
předchozí zranění.
Hypotéza H1 nebyla potvrzena. Hypotéza H2: Rozdíl celkových zranění mezi kluby je minimální. Z analýzy dotazníkového šetření jsem dospěl k těmto výsledkům. Celkový počet obsahoval 278 případů zranění. Na hráče FK Baníku Sokolov připadalo 96 zranění za sezónu 2011/2012. Hráči 1. FC Karlovy Vary byli postiženi ve 182 případech. Procentuálně vyšlo, že z celkového počtu tvoří zranění u hráčů Karlových Varů 65,47%. Zbylých 34,53% tvoří zranění u hráčů Sokolova. Byl očekáván maximálně rozdíl 10%. Usuzoval jsem z důvodu toho, že všechna mužstva hrají Českou fotbalovou ligu a tudíž se daly očekávat i podobné výsledky. Je možné se domnívat, že někteří hráči 1. FC Karlovy Vary do záznamových archů vypisovali zranění, která se jim stala i během sezóny 2012/2013, jelikož hráči obdrželi dotazníky v právě probíhající sezóně 2012/2013, přestože se dotazník ubíral na sezónu 2011/2012 jinak si nedovedu představit takový rozdíl, který vznikl mezi oběma týmy. Důvodem proč byli hráči dotazováni na zranění, která se jim stala v sezóně 2011/2012 byl ten, že soutěže v sezóně 2012/2013 nebyly dohrány a nebylo by možné získat úplná data.
52
Hypotéza H2 nebyla potvrzena. Hypotéza H3: U žákovských kategorií je menší procento zranitelnosti než v dorosteneckých kategoriích. Nejvíce zranění utrpěli hráči FK Baníku Sokolov v kategorii dorostenců U16. Podle analýzy měli hráči celkem na tým 27 zranění, což činí 28,12% z celkového počtu zranění u sokolovských hráčů. Naopak v kategorii žáků U13 byla zranění pouze 3, což je 3,12%. V týmu 1. FC Karlovy Vary měli hráči nejvíce zranění v kategorii U19 s počtem 54, což značí 29,67% z celkového počtu zranění u karlovarských hráčů. Nejmenší počet v mužstvu 1. FC Karlovy Vary byl u kategorie U14 se 3 zraněními, v procentech vyjádřeno 1,65. Hypotéza vyšla na základě prostudovaných studií (viz. Tabulka 3 na str. 50). Možnou příčinou častějších zranění u starších hráčů může být také to, že v pokročilejším věku berou fotbal více než jen pouhou zábavu. Uvědomují si, že by v něm chtěli něčeho dosáhnout a konkurence je veliká. Lze tedy předpokládat, že nevypustí žádný osobní souboj. U mladších hráčů lze předpokládat, že fotbal berou více jako hru než povinnost. Z toho usuzuji, že procento zranitelnosti je u mladších hráčů menší než u starších hráčů. Hypotéza H3 byla potvrzena. Hypotéza H4: Z celkového počtu hráčů je více jak polovina hráčů s jedním či více zraněním. Počet dotazovaných hráčů byl 249, z toho bylo zraněno 138 hráčů, což představuje 55,42%. To znamená, že více jak polovina hráčů z celkového počtu respondentů měla jedno nebo více zranění. Výsledky šetření ukázaly, že na jednoho hráče FK Baníku Sokolov vyšlo v průměru 0,8 zranění za sezónu 2011/2012. U týmu 1. FC Karlovy Vary počet čítal 1,4 zranění na jednoho hráče za sezónu 2011/2012. Odborné studie hovoří o tom, že statický ukazatel pro zranění se nachází v rozmezí 0,5 až 13,7 zranění na 1000 hodin (Peterson a ost. 2000 in Bahr a kol. 2008). Hypotéza H4 byla potvrzena.
V diskuzi bych se rád dále zmínil o tom, že hráči obou klubů do záznamových archů často uváděli také vyskytující se dlouhotrvající bolesti zad v oblasti bederní a hrudní páteře. Jedním z problémů může být dlouhodobé zatěžování. Dalším faktorem, který může 53
způsobovat bolesti zad je nerovnoměrný vývoj. Perič (2012) uvádí, že po 13. roce rostou končetiny rychleji než trup a růst do výšky je intenzivnější než do šířky. Období rychlého růstu s sebou přináší větší riziko ke vzniku poruch hybného ústrojí. Nejvíce mě ve výzkumu překvapil velmi nízký počet zranění lýtkového svalu. Přestože se položka zranění lýtkového svalu nenacházela v záznamovém archu, měli hráči možnost se o zranění zmínit v doplňující otázce. Pouze v jednom případě hráč označil natažení lýtkového svalu. V dotazníku nebyla bohužel ani zmínka o svalových křečích. Je možné, že to hráči nepovažovali za zranění. Křeče mohou trvat několik sekund až několik desítek minut. V ojedinělých případech hráči bohužel uváděli do záznamového archu i velmi těžká zranění. Jednalo se o zlomeniny horních a dolních končetin. Nejčastější výskyt zlomenin byl zpozorován u brankářů. Jednalo se především o zlomeniny prstů na rukou a zlomená zápěstí. Říká se, že jsou gólmani chráněni uvnitř malého pokutového území. Během utkání ale musí několikrát svůj prostor opustit, aby zabránili vstřelenému gólu. Ke zranění brankářů dochází v momentě, kdy dopadají po střele na tvrdý povrch nebo při kontaktu s útočícím hráčem.
54
7 Závěr Ve své závěrečné práci jsem se zaměřil na analýzu zranění u fotbalových týmů FK Baník Sokolov a 1. FC Karlovy Vary. V teoretické části jsem zaznamenal odborné poznatky na základě prostudované literatury. Věnoval jsem se především sportovním úrazům, jeho příčinám, dále jednotlivým zraněním, rehabilitaci a regeneraci. Příčiny a jednotlivá zranění jsem podrobněji rozebral. O rehabilitaci jsem se zmínil pouze okrajově. V kapitole Využití regeneračních a relaxačních prostředků jsem se zmínil o účincích masáží, vodních procedur a saunování. Neopomenul jsem ani prevenci proti zranění, která je nezbytná pro hráče fotbalu. Ve výzkumné části jsem se věnoval analýze zranění žákovských a dorosteneckých kategorií. Data jsem získával pomocí dotazníku. Celkem jsem připravil 280 dotazníků. Všechny dotazníky se mi vrátily do vlastních rukou a byly řádně vyplněny. Dotazování se zúčastnilo 249 hráčů. 138 hráčů napsalo do záznamových archů zranění, která se jim stala v sezóně 2011/2012. Zbylých 111 hráčů uvedlo do dotazníků nápis bez zranění. Cílem výzkumu bylo analyzovat nejčastější zranění, která se vyskytují u žákovských a dorosteneckých kategorií FK Baníku Sokolov a 1. FC Karlovy Vary. Dalšími dílčími úkoly bylo analyzovat zranění u jednotlivých klubů, analyzovat počet zranění u jednotlivých kategorií, analyzovat nejčastějších zranění u jednotlivých postů (brankáři, obránci, záložníci, útočníci) a nakonec analyzovat četnost zranění. Výsledky jsem se snažil porovnávat s odbornou literaturou. V některých fázích výzkumu se mi podařilo přiblížit se hodnotám odborných studií. Příkladem mohu uvést porovnání studií v počtu zranitelnosti s přibývajícím věkem. Mé výsledky šetření skutečně potvrdily, že riziko zranění v žákovských kategoriích je menší než v dorosteneckých kategoriích. Pomocí dotazníkové metody se mi podařilo identifikovat nejčastější zranění. U hráčů Sokolova se jednalo o poranění v oblasti třísla. V případě hráčů Karlových Varů to představovalo podvrknutí kotníku. Výsledek šetření pro mě nedopadl tak, jak jsem si představoval, jelikož jsem se domníval, že v obou klubech bude nejčastějším zraněním podvrknutí kotníku. Veškerá získaná data jsem během výzkumu graficky znázornil a řádně okomentoval. Ve své práci jsem čerpal poznatky z české, německé i anglické literatury. Internetové zdroje jsem využil hlavně kvůli obrázkům. Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat dotazovaným respondentům a jejich trenérům za ochotu při vyplňování záznamových archů. Práce je pro mě přínosem do budoucna. Snažil jsem se do ní zahrnout vše podstatné týkající se jejího tématu. S dosaženými výsledky jsem spokojen. Získal jsem spoustu informací o zranění. Tyto poznatky bych rád využil ve své trenérské kariéře. 55
8 Použitá literatura BAHR, R. a kol. Manuál fotbalové medicíny. Praha: Olympia, 2008, ISBN 978-80-7376-0809. BAHR, R., MÆHLUM, S. Clinical guide to sports injuries. Oslo: Gazzette bok, 2004, ISBN 07-360-4117-6. BAUER, G. Hrajeme fotbal. České Budějovice: Kopp, 1999, ISBN 80-7232-066-1. BURSOVÁ, M., VOTÍK, J., ZALABÁK, J. Kompenzační cvičení pro fotbalisty. Praha: Olympia, 2003. ISBN 80-7033-793-1. CLARK, N. Sportovní výživa. Praha: Grada, 2009, ISBN 978-80-247-2783-7. CLARKOVÁ, N. Sportovní výživa pro pěknou postavu, dobrou kondici, výkonnostní trénink. 1. vyd. Praha: Grada, 2000, ISBN 80-247-9047-5. ČELIKOVSKÝ, S. Antropomotorika. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. ISBN 80-04-23248-5. DOVALIL, J. Výkon a trénink ve sportu. 3. vyd. Praha: Olympia, 2009, ISBN 978-80-7376130-1. EKSTRAND, J. a kol. Football medicine. London: Martin Dunitz, 2003. ISBN 1 84184 164 1. GIFFORD, C. Fotbal: obrazový průvodce nejkrásnější hrou. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2002, ISBN 80-723-7476-1. HOŠKOVÁ, B. Masáž ve sportu, Praha: Olympia, 2000, ISBN 80-7033-093-7. CHARVÁT, A., KUČERA, M. Sportovní traumatologie. Praha: Olympia, 1978. CHOUTKA, M. Moderní kopaná, 1. vyd. Praha: Olympia, 1970. KOLÁŘ, P. et al. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, ISBN 978-807262-657-1. LEXIKON LÉČEBNÝCH PROCEDUR 23 str. NÁPRSTEK, Č. Lékař a kopaná. Praha: Olympia, 1987. PERIČ, T. a DOVALIL, J. Sportovní trénink. Praha: Grada, 2010, ISBN 978-80-247-2118-7. PERIČ, T. Sportovní příprava dětí. Nové, aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80247-4218-2 PERIČ, T. Sportovní příprava dětí. Praha: Grada, 2004, ISBN 80-247-0683-0. PILNÝ, J. a kol. Prevence úrazů pro sportovce: taping. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1675-6. 56
SCHOLZ, J. a kol. Notfallmedizin. Stuttgart: Thieme, 2013. ISBN 978-313-1127-839. VALDERRABANO, V. a kol. Fuβ & Sprunggelenk und Sport. Köln: Deutscher ÄrzteVerlag, 2009. ISBN 978-3-7691-1258-0. VILIKUS, Z., BRANDEJSKÝ, P., NOVOTNÝ, V. Tělovýchovné lékařství. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 80-246-8021-9. VOTÍK, J. Trenér fotbalu „B“ licence, Praha: Olympia, 2005, ISBN 80-7033-921-7.
Internetové zdroje Akutní stavy v neurochirurgii. Krvácení do mozku [online]. [cit. 2013-08-19]. Dostupné z: http://telemedicina.med.muni.cz/neurochirurgie/obr.php?im=82 Dotazníkové šetření. [online]. [cit. 2013-08-20]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Dotazn%C3%ADkov%C3%A1_%C5%A1et%C5%9 9en%C3%AD Fotbalová asociace České republiky. Zdravotnický manuál UEFA [online]. 2013 [cit. 201308-19]. Dostupné z: http://nv.fotbal.cz/scripts/detail.php?id=124408&tmplid=1393 Historie. [online]. [cit. 2013-08-21]. Dostupné z: http://www.fotbalkv.cz/historie.php?menu=his Historie.[online].[cit. 2013-08-21]. Dostupné z: http://www.fksokolov.cz/zobraz.asp?t=historie Koleno. [online]. [cit. 2013-08-19]. Dostupné z: http://kolena-kotniky.ic.cz/vpv.php MAREK, V. Natržení lýtkového svalu [online]. 2011 [cit. 2013-08-20]. Dostupné z: http://medicina.ronnie.cz/c-9209-ortezy-achillova-slacha-natrzeni-lytkoveho-svalu-patniostruha.html Podvrknutí kotníku [online]. 2012 [cit. 2013-08-19]. Dostupné z: http://www.zdravi4u.cz/view.php?cisloclanku=2005031301 Poranění páteře [online]. 2007 [cit. 2013-08-19]. Dostupné z: http://www.dostry.cz/podrobne/potize_skolioza.htm Poranění třísla [online]. 2012 [cit. 2013-08-19]. Dostupné z: http://www.etriatlon.cz/technika_a_trenink/2079_chronicke_bolesti_v_trisle_sportovcu.html Přetržený lýtkový sval [online]. [cit. 2013-08-19]. Dostupné z: http://www.rehbandcz.cz/injury_lytko1.htm Výživová pyramida. [online]. [cit. 2013-08-19]. Dostupné z: http://www.foodpyramid.com/mypyramid
57
9 Přílohy 9.1 Příloha – záznamový arch FK Baník Sokolov U12 Sezona 2011/2012 Post hráče Druh zranění u U12 Dolní končetina - poranění kotníku
Zranění zaškrtni Podvrknutí kotníku Zlomenina kotníku
Dolní končetina - poranění kolena
Poranění předního zkříženého vazu Poranění zadního zkříženého vazu Poranění vnitřního postranního vazu Poranění zevního postranního vazu Poranění menisku Poranění chrupavky kolenního kloubu
Dolní končetina - poranění svalů stehna
Poranění čtyřhlavého svalu Poranění hamstringů
Dolní končetina - poranění třísla
Bolesti v oblasti třísla
Poranění holenní kosti
Zlomenina holenní kosti
Poranění lýtkové kosti
Zlomenina lýtkové kosti
Poranění hlavy a mozku
Otřes mozku
Poranění páteře
Poranění krční páteře Poranění obratlových plotének Poranění hrudní páteře (zlomenina hrudního obratle) Poranění bederní páteře (pánevní pletenec)
Poranění hrudníku
Poranění žeberních kostí (zlomenina)
Horní končetina - poranění zápěstí
Vykloubené zápěstí Zlomené zápěstí
Horní končetina - poranění vřetenní kosti
Zlomenina vřetenní kosti
Horní končetina - poranění loketní kosti
Zlomenina loketní kosti Poranění loketního kloubu (vykloubený loket)
Horní končetina - poranění pažní kosti
Zlomenina pažní kosti Zlomenina klíční kosti Poranění ramenního kloubu (vykloubené rameno)
Poranění na obličeji
Zlomenina nosu
Bolesti zad trvající déle jak 10 dní
Oblast hrudní páteře Oblast bederní páteře
Stalo se ti jiné zranění? Vypiš, které..
58
