UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu
Diplomová práce Výživový stav seniorů v závislosti na výživových zvyklostech
Vedoucí diplomové práce:
Zpracovala:
Ing. Marcela Polášková
Markéta Horová
Prosinec 2012
Velice děkuji vedoucí diplomové práce ing. Marcele Poláškové za odborné vedení, za poskytnutí podkladových materiálů, za praktické rady a připomínky při zpracování diplomové práce.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jsem pouze literaturu uvedenou v seznamu citací.
------------------------------Markéta Horová
Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.
Jméno a příjmení:
Fakulta / katedra:
Datum vypůjčení:
Podpis:
______________________________________________________________________
Obsah Obsah ..................................................................................................................................7 Seznam použitých symbolů a zkratek..............................................................................8 1. Úvod ............................................................................................................................9 2. Přehled současného stavu problematiky................................................................11 2.1 Charakteristika stárnutí a stáří ...........................................................................11 2.2 Fyziologické změny ve stáří ..............................................................................14 2.3 Souvislost příjmu potravy s fyziologickými změnami ve stáří..........................16 2.4 Bazální metabolismus a změny energetického výdeje v průběhu lidského života .................................................................................................................17 2.5 Vliv výživy na zdravotní stav člověka...............................................................21 2.6 Výživový stav člověka a metody jeho zjišťování ..............................................21 2.6.1 Nutriční anamnéza .......................................................................................22 2.6.2 Klinická antropologie a klinická antropometrie ..........................................22 2.6.3 Klinické vyšetření ........................................................................................29 2.6.4 Biochemické vyšetření.................................................................................29 2.6.5 Zjišťování výživových zvyklostí .................................................................29 2.7 Kvalita a kvantita výživy ...................................................................................32 2.7.1 Energetická hodnota potravin ......................................................................32 2.7.2 Biologická hodnota potravin........................................................................33 2.8 Charakteristika a tvorba výživových doporučení ..............................................34 2.8.1 Výživová doporučení v ČR..........................................................................35 2.8.2 Výživová pyramida......................................................................................38 2.9 Specifika výživy seniorů....................................................................................41 2.9.1 Doporučení pro stravování ve starším věku ................................................43 2.9.2 Pitný režim seniorů ......................................................................................44 2.9.3 Zdravotní rizika seniorského věku...............................................................44 2.9.3.1 Obezita ...................................................................................................45 2.9.3.2 Poruchy zdraví spojené s obezitou........................................................47 2.9.3.3 Podvýživa ve stáří ..................................................................................48 2.10 Projekty pro podporu zdravého životního stylu seniorů ....................................50 3. Cíl práce....................................................................................................................53 4. Metodologie práce....................................................................................................54 4.1 Popis skupiny.....................................................................................................57 4.2 Procedura sběru dat............................................................................................57 4.3 Způsob vyhodnocení výsledků ..........................................................................58 5. Výsledková část ........................................................................................................59 6. Diskuse ....................................................................................................................101 7. Závěr .......................................................................................................................106 Přehled použitých informačních zdrojů ......................................................................107
7
Seznam použitých symbolů a zkratek AGI - Abdomino-gluteální index ATH – Aktivní tělesná hmota BI – Brocův index BM – Bazální metabolismus BMI – Body mass index DDD – Doporučená denní dávka GI – Glykemický index ICHS – Ischemická choroba srdeční kJ- Kilojoul MK – Mastné kyseliny SZÚ – Státní zdravotní ústav WHR - Waist-hip ratio WHO – Světová zdravotnická organizace
8
1. Úvod Celkový zdravotní stav člověka výrazně souvisí s výživovým stavem. Samozřejmě to není jen výživa, významnou roli zde má i genetika, složení těla a somatotyp. Špatný výživový stav se může projevit zhoršením zdravotního stavu, obezitou, malnutricí i dalšími onemocněními. Výživový stav organismu je určován rovnováhou mezi přívodem výživových faktorů na straně jedné a jejich výdejem na straně druhé (Kleinwächterová, Brázdová, 2005). Pro objektivní posouzení výživového stavu jedince jsou nutná vyšetření nutriční, antropometrická, klinická, biochemická a také posouzení výživových zvyklostí jedince. Informace o souvislosti kvality výživy a celkového zdravotního stavu je v populaci obecně známá. Méně se již hovoří o souvisejících individuálních vyšetřeních, která jsou pro objektivní určení nutričního stavu organismu nezbytná. Pro některé populační skupiny, např. seniory, mohou být tyto objektivní informace příliš složité, nepřehledné nebo zcela nedostupné. Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2001 žijí v ČR bezmála dva miliony osob ve věku šedesát a více let (Sýkorová, 2007). V roce 2011 bylo procentuální zastoupení populace ve věku 65 a více let v České republice 15,5 % (www.scitani.cz). Domnívám se, že s takto rozsáhlou populační skupinou obyvatel je třeba v celkové výživové politice státu počítat, starat se o ni a srozumitelně ji informovat o možnostech ovlivnění zdravotního stavu a kvality života správnými stravovacími návyky. Dále považuji za důležité seniory seznamovat se způsoby a významem preventivní kontroly celkového výživového stavu. Protože mě tato problematika zajímá, zvolila jsem si tématem diplomové práce sledování výživového stavu skupiny žen - seniorek v závislosti na výživových zvyklostech. Při sběru dat pro svou práci jsem spolupracovala se skupinou seniorek a ověřila jsem si, že moje měření a dotazování u nich vzbudilo zájem o vlastní výživový stav a možnosti ho ovlivňovat. Také díky těmto informacím mnohé z nich upravily své stravovací zvyklosti. Další význam mojí diplomové práce vidím v tom, že může být určitou formou pilotní studie výživového stavu zmíněné populační skupiny žen, z níž bude možné podle 9
výsledků zjištěných u respondentek, vytipovat případné společné rizikové faktory, které by mohly být vhodné pro širší výzkum, než umožňuje omezený rozsah diplomové práce.
10
2. Přehled současného stavu problematiky 2.1 Charakteristika stárnutí a stáří Stárnutí je specifický, nevratný a neopakovatelný biologický proces. Geny zodpovědné za genetický program a realizaci délky života určují nástup stárnutí, jeho rychlost, projevy a nakonec i smrt. Konečnou etapou procesu stárnutí nebo jinými slovy konečnou etapou geneticky vyměřeného trvání života je období, kterému říkáme stáří. Definovat stáří je velice obtížné. Světová zdravotnická organizace ho navrhla takto: 60 - 74 let : rané stáří 75 - 89 let : vlastní stáří 90 a více : dlouhověkost (Topinková, Neuwirth, 1995). Antropologie rozlišuje dva druhy stárnutí. Rozlišuje stárnutí normální a předčasné. Mezníkem v normálním stáří v Evropě je 30. rok života. K předčasnému stárnutí dochází vlivem poruch v biologickém vývoji. Kalendářní věk není mnohdy rozhodující. Důležitý je věk biologický. V něm dochází ke změnám, které nastávají v procesu stárnutí. Ty mají zpravidla charakter ireversibilní – jsou nevratné a jsou dokladem stárnutí. S přibývajícími léty se snižuje vitalita člověka a zvyšuje se zranitelnost. Proces stárnutí lze zaznamenávat v jednotlivých orgánech poklesem jejich funkcí (Kyralová, Matoušová, 1996). Psychologický výzkum, který se zabývá tématem stárnutí, stojí před problémem, kdy vlastně začíná stáří. Obecně se vychází z hranice pracovního života, která se pohybuje v rozmezí 60 - 65 let. Do tohoto pojetí jsou pak zahrnuti lidé ve věkovém rozpětí asi 40 let, tedy 60 - 100 letí. Tak široké je věkové spektrum pro „stáří“. Současně nelze prakticky přesně charakterizovat věkově typické znaky, na jejichž základě by bylo možné stanovit začátek stáří, tedy určit, kdy může být člověk označen za starého (Štikar a kol., 2007). Kalendářní stáří se určuje především dosažením určitého věku, přičemž platí demografické pravidlo, že čím je obyvatelstvo starší, tím je hranice stáří vyšší. Není ovšem jednoduché určit s přesností počátek stáří. Zatímco dříve bylo stáří pomyslně zahájeno šedesátým rokem, dnes se hranice posunula nad věk 65 let. Nelze ale
11
s určitostí říci, že s dosažením daného věku se člověk stává ,,starým“. Záleží na mnoha dalších aspektech, a to nejen na fyzických, ale i psychických (Mühlpachr, 2005).
Autoři se stále ještě v názorech na rozčlenění kalendářního stáří liší. Vágnerová (2007) uvádí toto dělení: 60 – 75 let období raného stáří 75 a více let období pravého stáří Další možné členění je dle Mühlpachra (2004): 65 – 74 mladí senioři 75 – 84 staří senioři 85 a více velmi staří senioři Ačkoli se autoři přesně neshodují na časové periodizaci těchto období, lze jejich kategorie charakterizovat typickými projevy (Perlmutter, Hall, 1992).
Období raného stáří je obdobím proměn fyziologických, sociálních i psychických. Ty však nemusejí být tak velké, aby staršímu člověku znemožnily svobodný a aktivní život (Vágnerová, 2007). Prodlužuje se průměrná délka života a prodlužuje se i doba odchodu do důchodu. Roste počet vitálních a aktivních mladých seniorů, kteří si svůj život chtějí stále užívat i po odchodu do penze. Na druhé straně část populace odchází z různých důvodů do tzv. předčasného důchodu ve věku nižším než 60 let. Hranice aktivního věku a raného stáří podle Vagnerové (2007) se tedy prolínají, nemusí být jednoznačně 60 let. V současném evropském projektu ,,Zdravé stárnutí“, který se zabývá otázkou „stáří“ a problémy této etapy lidského života, je za „stáří“ považován již věk 50 let. Autoři projektu upozorňují, že již v tomto věku je žádoucí včas populaci vyššího věku informovat o možných rizicích a změnách, které se mohou, v souvislosti se stárnutím v budoucnu vyskytnout (www.szu.cz).
Období pravého stáří je období života, kam zařazujeme staré a velmi staré seniory, u kterých dochází k omezení soběstačnosti. Autonomie a soběstačnost 12
jsou předpokladem pro samostatný a aktivní život. V případě omezení soběstačnosti pomáhají starším lidem jejich rodiny, nebo se stávají klienty státních i soukromých pečovatelských zařízení. V oblasti péče o seniory je cílem sociálních a zdravotních pečovatelských služeb podpora zdraví a prevence nemocí, posilování autonomie a soběstačnosti (Jarošová, 2006). Do charakteristiky stáří je třeba ještě zahrnout fázi, jíž říkáme dlouhověkost, která je označením pro seniory nad 90 let. Tohoto věku se dožije velmi málo lidí, přesto se počet dlouhověkých zvyšuje. Mühlpachr (2005) také dělí stáří na: Biologické stáří Sociální stáří Kalendářní stáří
Biologické stáří U pojmu biologické stáří se stále nedaří přesně vystihnout, co by mělo vyjadřovat. Vědci se shodují na tom, že se jedná o označení přirozených tělesných změn ve stáří, i těch, které jsou způsobeny nemocemi, které ve stáří přibývají. Příčina stárnutí není nijak objasněna, avšak existují
dva přístupy, které formulují postoje
k problematice stáří. Epidemiologický přístup říká, že stáří a umírání je velmi nahodilé a podmiňují je vnější vlivy. To, aby člověk zemřel přirozeně neexistuje, vždy je nutná nějaká příčina. Gerontologický přístup uvádí, že stárnutí a umírání je přirozenou součástí života. I v optimálních podmínkách se člověk nedožívá vyššího věku nad určitou hranici (Mühlpachr, 2005).
Sociální stáří Sociální stáří se vyznačuje změnou rolí, změnou životního stylu. Významnou součástí je i splnění určitého kritéria (odchod do důchodu po dosažení požadovaného věku), s čímž úzce souvisí, že stáří je v tomto pojetí chápáno jako sociální událost. Tato událost ukončuje jednu životní etapu a začíná novou. Člověk v tomto období přijímá nové role a nové statusy (Mühlpachr, 2005).
13
2.2 Fyziologické změny ve stáří Očekávané prodloužení života, které by mělo ve většině průmyslově vyvinutých států dosáhnout během dalších dvou dekád průměrného věku 75 let pro muže a 83 let pro ženy, znamená velký nárůst podílu starších osob v populaci. Významný přínos pro jednotlivce i celou společnost, bude mít však jen tehdy, bude-li spojen se získáním očekávané kvality života těchto seniorů (Máček, Radvanský, 2011). K základním předpokladům očekávané osobní i společenské pohody osob vyššího věku nezbytně patří i dobře fungující motorika a na ni navazující schopnost volného pohybu. Podle odhadů však asi 40 % osob ve věku od 60 do 74 let trpí poruchami, které snižují jejich funkční schopnosti. Nad 75 let počet osob s omezeními vzrůstá asi na 65 %. V nižší věkové skupině trpí větším funkčním omezením muži (48 %) více než ženy (38 %) (Máček, Radvanský, 2011). Potřeba energie v průběhu života klesá asi o 200 kJ na každých
10 let
od 50. roku věku. Bazální metabolismus i celkový výdej energie v průběhu involuce postupně klesá a po 60. roce je tento úbytek ještě markantnější. Snižují se všechny složky energetického výdeje, jak ukazuje obrázek č.1 (Máček, Radvanský, 2011). Někteří autoři zastávají názor, že především pokles rozsahu pohybové aktivity je prvotní příčinou, která současně ovlivňuje i vlastní průběh stárnutí. Dokazují to na reakci svalové tkáně, na které lze dobře demonstrovat dlouhodobé adaptační změny. Při snížení pohybové aktivity rychleji klesá síla, snižuje se počet svalových vláken, tím se zmenšuje objem svalů. Objevují se i další regresní změny v celém pohybovém systému včetně kostí. Není známa přesná příčina, ale má se zato, že souvisí s poklesem aktivity neuromuskulárních funkcí a s nižší schopností syntetizovat bílkoviny (Máček, Radvanský, 2011).
14
Obr. č. 1: Pokles celkového energetického výdeje v MJ/den vzhledem k věku (Máček, Radvanský, 2011).
S přibývajícím věkem dochází ke změně zastoupení tukové a svalové tkáně ve prospěch tkáně tukové. Ta se hromadí zejména v oblastech viscerálních prostor, což znamená okolo vnitřních orgánů. Podíl svalové hmoty představuje mezi 20.– 40. rokem života cca 21–36 %. V následujících dekádách dochází k trvalému poklesu asi o 5–7 % každých 8–10 let. U populace nad 65 let je průměrné zastoupení svalové hmoty kolem 12 - 18 % (Malá a kol., 2011). Spolu s úbytkem svalové hmoty, vyvolaným věkem, klesá současně kvalita koordinace pohybů i rychlost svalové kontrakce. Tyto změny zvyšují výdej energie zvláště u složitějších pohybových vzorů. Paralelní příčinou snížení síly a výkonnosti je vedle involučních změn přibývající inaktivita. Podstatou tohoto procesu je pokles počtu svalových vláken, zvláště bílých rychlých až o 26 %, ale nikoli jejich velikost. Tím se relativně zvyšuje počet červených pomalých oxidativních. Zhoršení motoriky se brzy zjevně projeví změnou v chůzi (Máček, Radvanský, 2011). Dochází k postupnému snižování ventilačních i respiračních schopností. Lze zaznamenávat úbytek výkonnosti transportního systému. Aterosklerotické pláty, které zužují průsvit cév, omezují dodávku krve k orgánům a způsobují atrofické změny buněk. Objevují se degenerativní artrotické změny kloubů, zmenšuje se kloubní rozsah. U kostní tkáně je tendence k odvápnění, proto je větší možnost vzniku fraktur. U sluchových analyzátorů je snížený výkon, oči postihuje zpomalená akomodace a snížení tolerance na světlo, zužuje se zorné pole a zpomaluje se adaptace na tmu. Také klesá plasticita centrálního nervového systému (Kyralová, Matoušová, 1996).
15
2.3 Souvislost příjmu potravy s fyziologickými změnami ve stáří Příjem potravy předpokládá funkční chrup, funkční motilitu všech částí trávicího traktu a dostatečnou sekreci trávicích šťáv, absenci stenozujících procesů a adekvátní osídlení trávicího traktu fyziologickou bakteriální flórou. V jícnu může s fyziologickou funkcí tohoto orgánu interferovat problematika zánětu, v žaludku poruchy motility, sekrece i přítomnost vředu. Dále je pro trávení třeba adekvátní funkční stav žlučníku, pankreatu, tenkého i tlustého střeva s koordinací činnosti těchto orgánů (Svačina, 2008). Při procesu stárnutí se postupně, ale také individuálně zhoršuje funkční kapacita orgánů a fyziologických systémů (Svačina, 2008). Dle Svačiny (2008) jsou z nutričního hlediska v negativním smyslu významné tyto faktory: -
ztráta pocitu žízně a zhoršení tekutinové bilance
-
zhoršení renálních funkcí
-
úbytek svalové hmoty
-
úbytek psychických funkcí a ztráta motivace
-
změny imunitního systému Nutriční stav starší populace je ovlivňován kromě zdravotních také sociálními
faktory. Uplatňuje se úbytek mezilidských kontaktů, zhoršení ekonomických možností, omezení fyzických schopností vařit a nakupovat. Starší lidé mohou, v důsledku těchto sociálních faktorů, trpět i konkrétním nedostatkem živin. Např. zhoršení ekonomických možností seniorů vede k šetření při nákupu základních potravin, ovoce a zeleniny a tím vlastně dochází k nedostatečnému příjmu bílkovin, ovoce a zeleniny, vitaminů D a C ve výživě (Svačina, 2008). Další změnou v seniorském věku je % hydratace organismu. Obsah vody při narození činí 70 % těla, v dospělosti kolem 60 % a ve stáří kolem 50 % . Starší člověk velmi často pravidelně užívá různé léky, a proto se u této části populace nejčastěji objevují interakce potravin s léky. S tím souvisí problém nechutenství, který je typický pro jakoukoli rozsáhlejší farmakoterapii (Svačina, 2008). V průběhu stárnutí se mění metabolické charakteristiky a potřeby živin, které mají zabezpečit rovnováhu mezi příjmem a výdejem energie. Výsledky analýz nutričních zvyklostí dlouhověkých jedinců obvykle uvádějí, že tito jedinci jedli spíš 16
sacharidová jídla, dávali přednost sladkým jídlům, jedli hodně zeleniny a ovoce, nevyhýbali se zcela bílkovinám. V žádném případě se nepřejídali, samozřejmostí byl dostatek pohybu a duševní vyrovnanost (Fraňková, Dvořáková – Janů, 2003). Při fyziologických změnách u seniorů dochází k atrofickým změnám v dutině ústní, počet chuťových pohárků se redukuje na polovinu (Stránský, 2005). První pohárky, které se opotřebují, jsou na špičce jazyka. Zde se rozpoznává sladká a slaná chuť. Hořkost a kyselost rozeznávají pohárky na stranách a vzadu na jazyku a jsou opotřebeny později. Důležitější změnou je úbytek počtu čichových receptorů v nose. Ve stáří však nedochází k úplné ztrátě chuti a čichu, protože poškozené a zaniklé čichové buňky jsou nahrazovány jinými. Ostatní buňky nervového systému nemají takovou schopnost (Rosenfeld, 2001). Mění se struktura sliznice jícnu, žaludku a střev. Snižuje se sekrece zažívacích šťáv
a
enzymů.
Snížená
tolerance
glukózy
vyžaduje
omezení
příjmu
nízkomolekulárních sacharidů na 10 % energetického příjmu. Štěpení tuků a bílkovin se zpomaluje. Ve stáří se redukuje absorpční schopnost střev, která spolu s nízkou enzymatickou aktivitou může mít za následek intestinální malabsorpci. Snížená elasticita stěny tlustého střeva je často příčinou vzniku divertikulóz, zpomalená peristaltika má za následek sklon k zácpám. Starší osoby trpí často několika chronickými nemocemi současně, které vyžadují pravidelnou konzumaci léků. Řada léků má vliv na příjem potravy, štěpení a resorpci živin ve střevě nebo jejich metabolismus. Staří lidé ztrácí pocit žízně, proto mají často problémy s dostatečným příjmem tekutin. Následkem může být nedostatečná tvorba slin, vysychání sliznice dutiny ústní, bolesti hlavy, poruchy koncentrace nebo zmatenost (Stránský, 2005).
2.4 Bazální metabolismus a změny energetického výdeje v průběhu lidského života Bazální energetický výdej neboli bazální metabolismus představuje energetický výdej nutný k udržení základních životních funkcí organismu a k udržení tělesné teploty. Bazální metabolismus zajišťuje jak základní fyziologické pochody ve tkáních, tak i životně důležité funkce, jako je srdeční činnost, dýchání, funkce ledvin a činnost základních regulačních mechanismů v těle (Hainer, 1996). 17
Výše bazálního metabolismu závisí na věku, pohlaví, váze a výšce, resp. na tělesném povrchu jedince. Zpravidla tvoří 60 - 70 % celkového energetického výdeje. Bazální metabolismus neboli základní energetická potřeba představuje při obvyklé fyzické zátěži největší část energetického výdeje. Jeho výše úzce koreluje s netukovou tělesnou hmotou. Ta ve stáří ubývá. Muži mají více netukové hmoty, proto je u nich bazální metabolismus asi o 10 % vyšší než u žen (Stránský, Kohout, 2011).
Složky energetického metabolismu dle Vilikuse a kol. (2012). -
bazální metabolismus
-
termický, specificko – dynamický účinek potravy
-
termoregulace
-
práce kosterního svalstva
Bazální metabolismus (BM) je definován jako minimální energie, která je potřeba k udržení homeostázy - k udržení růstu a obnovy buněk v organismu, k udržení všech klidových biochemických reakcí a k zabezpečení klidové činnosti všech orgánů. Bazální metabolismus se měří v podmínkách tepelného komfortu a v úplném svalovém klidu. Od 5 let začíná hodnota bazálního metabolismu pozvolna klesat až do pozdního stáří s výchylkou v době puberty. U dospělého muže činí BM asi 40 kcal na 1m2 tělesného povrchu za hodinu. U osob přes 60 let je BM asi o 20%
nižší než
u třicetiletých. U žen je BM o 10 – 15 % nižší než u mužů ve srovnatelném věku (Vilikus a kol., 2012). Termický, specificko – dynamický účinek potravy je složka která je potřebná k trávení potravy (produkce trávicích enzymů, střevní peristaltika, zpracování vstřebaných látek v játrech). Nejméně energie je potřeba k trávení sacharidů, více energie k trávení tuků, nejvíce pak k strávení bílkovin. Specificko – dynamický účinek potravy činí asi 5 – 10 % celkového energetického metabolismu v závislosti na převažujících živinách v požité stravě. Nejvíce se na tomto procesu z celého trávicího ústrojí podílejí játra (Vilikus a kol., 2012). Termoregulaci potřebuje organismus k vyrovnání tepelných rozdílů oproti prostředí, v němž se nachází. Také termoregulace tvoří u člověka jen relativně malou část, asi 10% celkového energetického metabolismu (Vilikus a kol., 2012).
18
Práce kosterního svalstva je složkou energetického metabolismu, která nejvíc ovlivňuje energetický výdej člověka. V klidu využívají svaly asi 1/3 celkové spotřebované energie, při lehké práci jsou to asi 2/3 a při maximální zátěži až 95% (Vilikus a kol., 2012).
Měření energetického metabolismu Metody dle Pánka (2002) na měření energetického metabolismu: a) přibližným určením - pomocí Harrisových-Benedictových rovnic b) přesným určením - klinické testy – kalorimetrie (přímá, nepřímá) c) orientační hodnoty: cca 300 kJ/h nebo ca 100 kJ/kg/d Dle Svačiny (2008) byly pro jednoduchost a pro využitelnost v praxi u řady klinických stavů vypracovány matematické závislosti energetického výdeje a základních antropometrických
parametrů
(hmotnosti,
výšky,
pohlaví
a
věku).
Jednou
z nejznámějších a nejpoužívanějších je Harrisona a Benedictova rovnice Vzorec pro výpočet, pomocí Harrisových-Benedictových rovnic dle Svačiny (2008) : Rovnice pro ženy: (kJ/24 hod) 655,09 + 9,6 x hmotnost (kg) + 1,86 x výška (cm) - 4,86 x věk (roky) = Rovnice pro muže: (kJ/24 hod) 66,47 + 13,75 x hmotnost (kg) + 5 x výška (cm) - 6,75 x věk (roky) = Výsledek výpočtu se zvyšuje o 10 % při vzestupu tělesné teploty o 1 stupeň Celsia. Přesnost výpočtu klesá v závislosti na věku, nemoci a na poklesu podílu aktivní tělesné hmoty (Svačina, 2008). Od bazálního metabolismu se liší klidový metabolismus, který zajišťuje energetickou spotřebu nutnou k zajištění chodu organismu pouze v klidových podmínkách (nikoliv ve spánku). Hodnoty klidového metabolismus se od bazálního liší cca o 10 %. Klidový metabolismus odráží metabolické nároky organismu v kteroukoli denní dobu (Svačina, 2008). Intenzita pracovní či tělesné zátěže je často vztahována ke klidovému metabolismu jako její násobek čili metabolický ekvivalent (1 MET). Násobky klidového metabolismu (METs) se při různých aktivitách liší (Vilikus a kol., 2012).
19
V ekonomicky vyspělých zemích jsou k dispozici tabulky hodnot, které s různou mírou přesnosti udávají průměrný energetický výdej u různých populačních skupin obyvatelstva vzhledem ke stáří, pohlaví či zaměstnání (Mourek, 2005).
Tab. č. 1: Průměrný denní výdej skupin obyvatelstva (Mourek, 2005).
Průměrný denní výdej
Skupiny obyvatelstva Děti 1-5 let
6200 kJ
Děti 5-10 let
9000 kJ
Muži do 50 let
12000 kJ
Muži nad 50 let
10000 kJ
Ženy do 50 let
9600 kJ
Ženy nad 50 let
7500 kJ
Zřetelný rozdíl v energetických nárocích je také způsoben typem zaměstnání. Sedavé zaměstnání s minimálním pohybem představuje energetický výdej asi 11000 kJ/24h. Středně namáhavá práce vyžaduje asi 14000 kJ/24h. Namáhavá práce představuje energetický výdej asi 18000 - 19000 kJ/24h (Mourek, 2005). Tyto energetické výdeje by měly být kompenzovány příslušným příjmem energie z výživy tak, aby obě položky byly v rovnováze. Obr. č. 2: Jak se mění bazální metabolismus s věkem (www.info.na-hubnuti.cz, 2011).
20
2.5 Vliv výživy na zdravotní stav člověka Těsný vztah mezi kvalitou výživy a zdravím je vědecky dokázaný. Vědci se neustále snaží najít optimální, univerzálně platná doporučení pro správný způsob výživy. Dle Fořta (2005) je více než 40 % všech chronických civilizačních onemocnění je způsobeno dlouhodobě praktikovanou nevhodnou výživou, přičemž špatný výživový styl je jedním z hlavních příčin více než 60 % všech onemocnění. Česká republika má světové prvenství ve výskytu nemocí srdce a cév způsobených sklerózou cév, ve výskytu koronární nemoci srdeční a infarktu myokardu. Statistiky ukazují, že v zemích s nejnižší spotřebou živočišných potravin, resp. živočišných bílkovin, je úmrtnost na tyto nemoci desetkrát nižší (Makarová, 2010). Cílovou skupinou, která potřebuje změnit svůj způsob výživy, je v ČR řádově milion lidí. Patří sem lidé s diabetem, zhruba stejně početná je populace s ICHS. V širším pohledu sem můžeme zařadit i zhruba polovinu naší populace s nadváhou (Máček, Radvanský, 2011).
2.6 Výživový stav člověka a metody jeho zjišťování K přesnému posouzení nutričního stavu jedince je nutné znát individuální potřeby konkrétní osoby. Lze odhadnout, zda příjem živin v určitém časovém úseku odpovídá doporučeným hodnotám. Pro celkové, objektivní posouzení výživového stavu jednotlivce musí být použity také metody antropometrického, klinického a biochemického vyšetření stejně jako množství a kvalitu stravy. (Stránský, Kohout, 2011). Výživový stav člověka je třeba posuzovat komplexně, na základě určitých kriterií. Jednou částí vyšetření je hodnocení tělesného složení a somatotypu, další část spočívá ve vyhodnocování kvantity a kvality zkonzumované stravy za určité období (Vilikus a kol., 2012). Výživový stav výrazně ovlivňuje celkový zdravotní stav jedince. Proto by měl být u populační skupiny starších osob preventivně sledován odborníky.
21
V praxi se obvykle používá kombinace více vyšetřovacích metod a to např.: nutriční anamnéza, antropometrické vyšetření, klinické vyšetření, biochemické vyšetření a zjišťování výživových zvyklostí jedince (Kozáková, Jarošová, 2010). 2.6.1
Nutriční anamnéza Nepřímým ukazatelem nutričního stavu seniorů je odhad příjmu potravy
za pomocí výživové anamnézy. Velice důležitou součástí výživové anamnézy je metoda sledování stravy, která využívá průběžné záznamy o přijímané stravě. Ty jsou založeny na plynule pořizovaných záznamech o každém konzumovaném jídle. Nejrozšířenější a velice často používanou metodou je krátkodobá anamnéza, kdy se zaznamenává potrava, kterou jedinec zkonzumoval během posledního dne (24-hour recall) nebo během posledních tří dnů, s co nejpřesnější charakteristikou množství (Kozáková, Jarošová, 2010). 2.6.2
Klinická antropologie a klinická antropometrie Klinická antropologie nám může říct mnoho o složení těla. Historicky jde
zejména o stanovení antropologických tělesných znaků člověka ve smyslu pozitivních, případně negativních odchylek od znaků běžné zdravé populace. Základní výzkumnou metodou v antropologii je somatometrie neboli klinická antropometrie. Jedná se o měření tělesných proporcí a rozměrů na živém jedinci, o hodnocení tělesné konstituce, množství tělesného tuku a jeho rozložení, podíly dalších tkání na složení lidského těla. K tomu účelu se mmj. používají indexy odvozené ze dvou základních antropometrických parametrů – hmotnosti a výšky. Pro běžnou populaci se vzhledem k těmto dvěma parametrům většinou kvantifikuje právě nadváha a obezita. (Vilikus a kol., 2012).
Tab. č. 2: Složení těla (Středa a kol., 2010). VODA
45 – 70 %
BÍLKOVINY
17 – 20 %
TUKY
15 – 25 %
SACHARIDY
kolem 1 %
SOLI a ostatní
5%
22
Tělesná hmotnost je jedním z individuálních parametrů jedince, odvozovaných z rovnováhy příjmu a výdeje energie. Zvýšení hmotnosti nad ,,normální“, nebo „ideální“ hodnotu hmotnosti může vést ke zdravotním problémům. Přesně však určit ideální hmotnost nelze, její odhad vychází většinou ze statistických porovnání. Odhad ideální hmotnosti lze provádět několika způsoby, zpravidla na základě vzorců, v nichž je vztažena hmotnost k tělesné výšce (Středa a kol., 2010). Mezi nejběžnější antropometrické ukazatele patří v praxi tzv. body mass index (BMI). K jeho stanovení stačí
stanovení tělesné výšky a tělesné hmotnosti
vyšetřovaného. Z těchto hodnot lze provést výpočet hmotnostně-výškového indexu, který je oblíben pro rychlou orientaci o základní stavbě vyšetřovaného. -
Tělesná výška se měří antropometrem s přesností na 1 mm.
-
Tělesná hmotnost se udává s přesností na 100 g. V minulosti byl používán tzv. Brocův index (BI). Vypočte se tak, že od tělesné
výšky odečteme 100. Výsledná hodnota + - 5 % je hodnotou ideální hmotnosti (Středa a kol., 2010). Nyní využívaný index BMI podává rychlou, orientační, nikoli však zcela spolehlivou informaci o aktuální hmotnosti vyšetřovaného jedince ve vztahu k výšce. Hmotnost těla v kilogramech vydělíme druhou mocninou tělesné výšky v metrech. Výsledkem výpočtu je číslo. Čím vyšší je číslo, tím je člověk na svoji váhu těžší. Za normální hmotnost je považován body mass index v rozmezí od 18,5 do 24,9. U mužů se uvádí ideální hodnota 23, u žen 22 (Moris, Schoo, 2004). BMI je orientační hodnotou, nehodnotí například % podílu tělesného tuku, neukazuje také, ve kterých partiích se zásobní tuk hromadí. K indexu BMI je potřeba přistupovat individuálně a to nejen s ohledem na pohlaví, věk a stávající zdravotní stav každého jedince, ale i s ohledem na stavbu kostry a množství svalové hmoty (Hainer, 1996). Vilikus a kol. (2012) uvádí hodnoty BMI, které jsou vhodné pro populaci středního věku. Tyto hodnoty však nemusí být stejné pro populaci seniorského věku. Kalvach (2008) se domnívá, že u lidí ve věku nad 65 let, je za normální považována ještě hodnota BMI 27,0.
23
Tabulka č. 3 ukazuje, jak je rozpětí „normálního“ BMI odlišné (bez rozlišení pohlaví), vzhledem k věku. Hodnoty BMI v tabulce jsou považovány za normální.
Tab. č. 3. Klasifikace normálního rozpětí BMI podle věku (www.psylliumforte.eu). Věk
BMI
19-24 let 19-24 25-34 let 20-25 35-44 let 21-26 45-54 let 22-27 55-64 let 23-28 > 64 let
24-29
Málo spolehlivá informace plynoucí z údaje BMI spočívá ve skutečnosti, že BMI nezohledňuje individuální ,,trojpoměr“ robusticity kostry, rozvoje muskulatury a množství tělesného tuku. Uplatnění indexu BMI je vhodnější spíše pro obézní osoby než pro běžnou populaci (Vilikus a kol., 2012).
Tab. č. 4: Kritéria pro hodnocení BMI (Vilikus a kol., 2012). Hodnocení
Muži
Ženy
Podvýživa
pod 18,9
pod 17,9
Hubený
19,0 – 20,9
18,0 – 19,9
Štíhlý
21,0 – 22,9
20,9 – 21,9
Normální
23,0 – 25,9
22,0 – 24,9
Lehká nadváha
26,0 – 27,9
25,0 – 27,9
Nadváha
28,0 – 30,9
28,0 – 29,9
Obezita
nad 31,0
nad 30,0
Pro orientační hodnocení nadváhy a obezity lze použít i tzv. měření tělesných obvodů. U osob s nadváhou se doporučuje měřit obvod v pase. Obvod pasu měříme v místě největšího objemu břicha ve stoji, ve výdechu. Jedním z rizikových ukazatelů metabolického syndromu je obvod u mužů větší než 102, u žen větší než 88 cm (Vilikus a kol., 2012).
24
V poslední době je sledován Abdomino-gluteální index (AGI). Vyplynul z poznatku, že distribuce tělesného tuku uložená v horní polovině trupu (androidnímužská) znamená větší riziko vzniku ischemické choroby, než uložení tělesného tuku v polovině dolní (gynoidní-ženská). Výpočet je dán vzorcem: AGI = (obvod břicha [cm] / obvod hýždí [cm]) x 100 V praxi vznikl problém kde měřit obvod břicha. Obvod hýždí je jednoznačný, v místě jejich největšího obvodu. S měřením obvodu břicha je to trochu jiné. Původně se bralo místo v rovině bodu omphalion (pupku). Jde o metodicky nejspolehlivější způsob měření obvodu břicha v místě přesně definovatelném (Vilikus a kol., 2012).
Tab. č. 5: Kritéria pro hodnocení AGI (Vilikus a kol., 2012). AGI
Muži
Ženy
Velmi nízký
pod 84,1
pod 74,2
Nízký
84,2 – 86,4
74,3 – 77,2
Snížený
86,5 – 88,6
77,9 – 81,5
Normální
88,7 – 93,3
81,6 – 88,9
Zvýšený
93,4 – 95,6
89,0 – 92,5
Vysoký
95,7 – 97,7
92,6 – 96,2
Velmi vysoký
nad 97,8
nad 96,3
Waist-hip ratio (WHR) je ukazatel analogický AGI, avšak měření obvodu břicha se provádí uprostřed vzdálenosti horního okraje crista illica a dolního okraje žeber (Vilikus a kol., 2012). Tab. č. 6: Kritéria pro hodnocení WHR (v %) (Vilikus a kol., 2012). WHR
Muži
Ženy
Velmi nízký
pod 82,2
pod 68,6
Nízký
82,3 – 84,9
68,7 – 72,5
Snížený
85,0 – 87,6
72,6 – 76,4
Normální
87,7 – 93,1
76,5 – 84,3
Zvýšený
93,3 – 95,8
84,4 – 88,2
Velmi vysoký
nad 98,6
nad 92,2
25
Problematika celkového tělesného složení bývá v běžné praxi zjednodušována především na otázku množství tělesného tuku. Ke starším metodám
určení množství tělesného tuku patří hydrostatická
senzitometrie (podvodní vážení založené na různé hustotě tkání). Je to velmi přesná, ale pracná metoda. V klinické praxi se nejčastěji zjišťuje množství tělesného tuku kaliperací. Název je odvozen od speciálního měřícího nástroje kaliperu. Kaliperem se za konstantního tlaku měří tloušťka 10-ti určených kožních řas na těle. (Vilikus a kol., 2012). Součet naměřených hodnot tloušťky kožních řas dosazujeme do regresních rovnic. -
dospělí muži: y = 22,3 log x – 29,2
-
dospělé ženy: y = 39,527 log x – 61,25
x = součet údajů o tloušťce deseti kožních řas y = výsledný údaj o množství tělesného tuku v % tělesné hmotnosti Měření množství tělesného tuku metodou kaliperace je jednoduchý proces a přináší poměrně spolehlivé výsledky. Je však nutná znalost míst určených k měření kožních řas a zkušenost s odlišením kůže od podkožního vaziva. Při hodnocení výsledku je vždy nutné brát v potaz primární somatotyp (Vilikus a kol., 2012).
Tab. č. 7: Kritéria pro posouzení množství tělesného tuku v (%) (Vilikus a kol., 2012). Hodnocení
Muži
Ženy
Velmi nízké
pod 9,9
Pod 12,9
Nízké
10,0 – 11,9
13,0 – 15, 9
Snížené
12,0 – 13,9
16,0 – 18,9
normální
14,0 – 15,9
19,0 – 21,9
Zvýšené
16,0 – 17,9
22,0 – 24,9
Vysoké
18,0 – 21,9
25,0 – 30,9
Velmi vysoké
nad 22,0
Nad 31,0
Pro určité účely je dle Vilikuse a kol. (2012) vhodné vyhodnotit morfologickofunkční dispozice a tělesné složení jedince určením jeho somatotypu. Somatotyp má definované tři složky: 26
a) endomorfie – vyjadřuje především relativní podíl tělesného tuku na tělesném složení, bez ohledu na jeho distribuci. Postava je mohutná, avšak postava spíše gracilní. b) mezomorfie – vyjadřuje relativní muskuloskeletální rozvoj těla, robusticitu svalů a kostí. Postava je větší, charakterizována robustní kostrou a výraznou muskulaturou. c) ektomorfie – vyjadřuje relativní výšku a štíhlost těla, gracilitu končetin. Postava je většinou vyšší a štíhlá (Vilikus a kol., 2012). Genetické vlohy vytváří primární somatotyp jedince a přinášejí do jeho života specifické morfologické i funkční předpoklady. V průběhu života jsou u každého jedince vrozené somatotypické znaky významně ovlivněny životním režimem (pohybovou aktivitou, výživou, psychickými vlivy a onemocněním). Tak vznikají i sekundární komponenty, které život jedince funkčně i zdravotně příznivě či nepříznivě ovlivňují (Vilikus a kol., 2012). Nejrozšířenější metodou jak určit složení lidského těla je v současné době metoda podle Sheldona. Jednotlivé komponenty charakterizující somatotyp jsou označovány jako endomorfní, mezomorfní a ektomorfní. Stupeň zastoupení jednotlivých komponent označil Sheldon stupněm 1-7. Od zcela nevýrazného zastoupení až k maximálnímu. Jednotlivé morfologické znaky, které mají vztah ke tvaru a složení těla, mohou být vyjádřeny číselnými hodnotami (Vilikus a kol., 2012). Obr. č. 3. Somatograf (www.ospage2000.ic.cz).
27
Somatotyp má empiricky definované tři složky. Studie, které se zabývají složením lidského těla prokazují, že některé somatotypické komponenty se vyskytují častěji u osob s určitým onemocněním. Tím se dostává stanovení somatotypu do oblasti klinické (Vilikus a kol., 2012). Dle Vilikuse a kol. (2012) nesou větší rizika kardiovaskulárních onemocnění osoby se somatotypem endomorfním, mezomorfně-endomorfním a ekotomorfněendomorfním. Riziku gastroenterologických onemocnění jsou naopak vystaveny osoby se somatotypem ektomorfním, endomorfně-ektomorfním a mezomorfně-ektomorfním. K určení složení těla a stanovení hmotnostního podílu tukové tkáně se v současnosti využívá metod elektrické impedance, izotopové diluce, infračervené interaktance, výpočetní tomografie, magnetické rezonance a především DEXA (dual Xray absorptiometry) – současné referenční metody. Bioimpedanční analýza je založena na rozdílné vodivosti střídavého elektrického proudu u různých tělesných tkání. Princip metody je založen na odlišné vodivosti tkání, tuku a hlavně tělesné vody. Tukuprostá hmota, obsahující vysoký podíl vody a elektrolytů je dobrým vodičem proudu, zatímco tuková tkáň se chová jako izolátor a špatný vodič. Na základě regresivních rovnic jsou pak z hodnot impedance vypočteny hodnoty celkové tělesné vody, procento tělesného tuku, hodnoty aktivní tělesné hmoty, buněčné hmoty (Bunc a kol., 2012). Procento tuku v těle je důležitý údaj, který říká, kolik procent z celkové hmotnosti člověka tvoří tuková tkáň. Za normální hodnoty je u žen považováno méně než 30 % tuku v těle a u mužů méně než 25 % tuku (Středa a kol., 2010). Prakticky je měření zajištěno podle toho, zda probíhá v laboratorních podmínkách nebo se jedná o rychlé, terénní měření. Podle těchto variant se pak liší jednak používané přístrojové vybavení, ale i celkový průběh a uspořádání měření. (Roschinsky, 2006). Laboratorní měření vydávají přesnější výsledky, při terénním hodnocení procenta tělesného tuku je u této metody nutno počítat s chybou měření, která se pohybuje v rozsahu 3-4 %. Všeobecně se uvádí, že metoda měření bioelektrické impedance nadhodnocuje % tělesného tuku asi o 4 % ve srovnání s jinými běžně používanými terénními metodami určení % tělesného tuku (Havlíčková, 2003).
28
2.6.3
Klinické vyšetření Klinické vyšetření hodnotí celkový stav výživy ve smyslu energetické
malnutrice, optimální hmotnosti, nadváhy a obezity (Svačina, 2008). Diagnózu doplňujeme také údaji o vlivu chorob na funkční stav organismu a informacemi o užívaných lécích. Zaměřujeme se na screening nejčastěji se vyskytujících poruch (Topinková, Neuwirth, 1995). 2.6.4
Biochemické vyšetření Biochemické vyšetření krve, krevního séra a moči je dalším ukazatelem
pro posouzení výživového stavu organizmu. Mezi směrodatné biochemické ukazatele řadíme např.: koncentraci kreatinu, albuminu, transferinu a prealbuminu (Kozáková, Jarošová, 2010). Z krevního séra získáme informace např.: o iontech, metabolitech, bílkovinách, enzymech, lipidech, glykémie a hormonech. U iontů převládá stanovení koncentrace elektrolytů v krvi (sodík, draslík, chloridy, vápník, fosfor, hořčík, železo). U metabolitů jsou to produkty metabolismu – urea, kreatinin, bilirubin. U lipidů se nejčastěji zjišťuje cholesterol a trygliceridy, které jsou zvýšené u obézních a diabetiků. Výživa, tělesná zátěž, biorytmus, pohlaví a věk jsou faktory, které ovlivňují hodnoty biochemické složení krve i dalších tělesných tekutin (Hrušková, 2009). 2.6.5
Zjišťování výživových zvyklostí Pojem zvyklost lze charakterizovat jako ustálené pravidlo pro opakování nějaké
činnosti. Výživové zvyklosti tedy můžeme definovat jako opakovaný, obvyklý způsob stravování pro daného jedince (Fraňková, Dvořáková- Janů, 2003). Výživa a zdravotní stav obyvatelstva souvisí s životními podmínkami. Konzumace stravy je ovlivňována řadou faktorů, které mohou způsobovat rozvoj nezdravého způsobu stravování (Středa a kol., 2010).
Dle Čelakovského (2012) je cílem metod, které zjišťují výživové zvyklosti (nutričního monitoringu), zodpovězení následujících otázek: -
Jaký je průměrný příjem potravin nebo jednotlivých živin v populaci?
-
Jaká část populace přijímá větší nebo naopak menší množství potravin či jednotlivých živin, něž jsou doporučené dávky?
29
-
Lze vytipovat populační skupiny ohrožené tím, že nesplňují některé výživové doporučené dávky, nebo naopak populační skupiny ohrožené důsledky nadměrného příjmu?
Dle Müllerové (2003) jsou v nutričním monitoringu nejčastěji používané metody potravinového frekvenčního dotazníku a metoda energetické a nutriční analýzy zapsaného stravovacího záznamu (jídelníčku). Pro vyhodnocení zjištěných jídelníčků byly vytvořeny různé standatizované aplikace
softwarů.
Výživový software
NutriDan
autorky Müllerové
(2012),
vyhodnocuje jídelníčky a snadno vypočítá nutriční příjem vyšetřované osoby. Aplikace umožňuje dlouhodobě sledovat vývoj stravovacích zvyklostí. Program obsahuje databázi stovek potravin, jejichž nutriční hodnota byla ověřena Ústavem hygieny na Lékařské fakultě UK v Plzni. Databáze slouží ke snadnému výpočtu průměrného denního příjmu energie vyšetřované osoby. Díky stejné databázi se pak vytvoří pro sledovanou osobu energeticky vyvážený návrh jídelníčku. Program rozliší, jaká míra fyzické aktivity u pacienta převažuje. Zohledňuje jeho věk a aktuální stav výživy, ve kterém se jedince nachází (podvýživa, nadváha, obezita). Výsledky lze znázornit v grafech a lze je vzájemně porovnávat nebo zobrazit v potravinové pyramidě (Müllerová, 2012).
Používané metody dle Čelakovského (2012) 1. Inventorní analýza stravovacího záznamu = jídelníček Do tohoto stravovacího záznamu patří jídelníček (24-hodinový), průběžně zapisovaný, velikost porcí odhadovaná, zjišťovaná vážením (24-hodinový, 3-denní, 7-denní). Vilikus a kol. (2002) vytvořil ve spolupráci se svými kolegy 4-denní stravovací záznam, kde klienti zapisují po celou dobu čtyř dnů svůj jídelníček a velikost porcí zjišťují vážením. K hodnocení výživy slouží tabulkový procesor MS Excel. 2. Frekvenční potravinový dotazník Frekvenční dotazník je ukazatelem kvalitativního složení konzumované stravy. Vyjadřuje skladbu jídelníčku a vzájemný poměr jednotlivých potravinových skupin. Metodu může ovlivnit vyšetřovaný jedinec, kdy vědomě či nevědomě skreslí informace 30
o konzumaci a výběru potravin. Proto je lepší vyšetření u jednoho člověka opakovat, a to v kratším časovém úseku. Problémem je, jak zvolit dotaz na frekvenci příjmu a časové intervaly popisující míru frekvence konzumace stravy. Před vyplňováním formuláře je nutné vyšetřovanému poskytnout alespoň základní informaci o tom, co všechno se řadí do jednotlivých skupin, a dále o tom, jak by měl svoji stravu dělit na komponenty. Základem této metody je anamnestické získávání frekvenčních dat pomocí speciálního protokolu. Zjišťuje se obvyklá denní frekvence konzumace hlavních potravinových skupin. Je porovnán doporučený a zjištěný počet porcí pro každou potravinovou skupinu. Data mohou být zpracovány pomocí speciálního počítačového programu. Výsledkem je vyjádření skladby jídelníčku. Ústav preventivního lékařství LF MU v Brně vytvořil aplikaci užití frekvenčního potravinového dotazníku. Kromě kvalitativního složení umožňuje tato metoda do jisté míry i kvantitativní hodnocení přijímané stravy. Základním principem je srovnání zjišťované výživové spotřeby s výživovými doporučeními ve formě potravinové pyramidy (Čelakovský, 2012). 3. Chemická analýza dvojité porce Metoda je velmi náročná finančně i technicky a užívá se jen pro specifické případy a jen jednotlivé nutrienty či fyziologicky aktivní látky, eliminuje chyby předchozích metod. Přesnými laboratorními postupy se stanoví zkoumaná živina ve stejné porci, jakou vyšetřovaný jedl (Čelakovský, 2012). 4. Bilanční metoda spotřeby potravin Tato metoda zjišťuje hrubou spotřebu potravin na osobu a rok na úrovni státu a provádějí ji statistické úřady. Hrubou spotřebu určuje pro zkoumanou potravinu podle její produkce, importu a exportu na základě vzorce a výpočtu: produkce + import – export / počet obyvatel = hrubá spotřeba v kg / 1 obyvatel. Slouží pro národohospodářské účely a pro mezinárodní srovnání spotřeby, ukazuje vývojový trend spotřeby potravin (Čelakovský, 2012). Po získání dat z výše uvedených dotazníků jsme schopni provést analýzu potravin. Získáme tak přehled o současném energetickém příjmu klienta a zastoupení živin ve stravě. Nedostatky a přebytky jednotlivých nutrientů jsou základem pro následná výživová doporučení. Množství a poměr jednotlivých živin vyhodnotíme pomocí počítačových programů. V České republice jde např. o softwarový program 31
NutriDan (Provazník a kol., 1995), nebo Hodnocení výživy v tabulkovém procesoru MS Excel (Vilikuse a kol., 2002).
2.7 Kvalita a kvantita výživy Výživa patří k jednomu z nejdůležitějších činitelů vnějšího prostředí, které ovlivňují vývoj a zdraví člověka. Může zasahovat do všech oblastí lidského života. Bývá zařazována mezi psychosociální determinanty zdraví a patří k faktorům životního stylu (Středa a kol., 2010). Je třeba si uvědomit, že dostatek stravy neznamená automaticky i dostatek potřebných výživových faktorů (Kleinwächterová, Brázdová, 2005). Kvalita výživy je spojována s biologickou hodnotou potravin, obsahem esenciálních složek hlavních živin, vitaminů a minerálů a dodržováním trojpoměru hlavních živin ve stravě. Kvantita je charakterizována vyrovnaným energetickým příjmem a výdejem, dodržováním DDD potravin pro populační skupiny. Dle Topinkové a Neuwirtha (1995) by měla být doporučená denní dávka sacharidů 55 -75 %, z toho jen 10 % cukru. Denní dávka tuků by neměla překročit 30 % a 10 - 15 % bílkovin. Doporučená dávka vlákniny by měla být alespoň 24 g. Dávka cholesterolu do 300 mg a příjem ovoce a zeleniny více než 400 g. Doporučená denní dávka soli do 6 g. Dle Zlocha (2010) jsou hodnoty trojpoměru u žen ve věku 55 - 74 let následovné. Bílkoviny 10 %, tuky 27 % a sacharidy 63 %. 2.7.1
Energetická hodnota potravin Energetická hodnota určuje, kolik energie získá organismus při strávení potravy.
Energetická hodnota potravin se udává v joulech nebo kaloriích. Jestliže hovoříme o kaloriích, máme na mysli kilokalorie, respektive kilojouly. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje používání kilojoulů (kJ). Převodní vztah mezi nimi je 1 kcal = 4,1868 kJ. Energetickou hodnotu potraviny tvoří obsah jejích jednotlivých energetických živin. Bílkoviny, tuky, sacharidy, ale také organické kyseliny, polyoly, etanol
a
vláknina
se
podílí
na
celkové
(www.vyzivaspol.cz)
32
energetické
hodnotě
potraviny.
Využitelná energetická hodnota bílkovin i sacharidů je stejná: 17 kJ/g. U tuků je tato hodnota více než dvojnásobná: 38 kJ/g. U alkoholu představuje 29 kJ/g (www.healthyeatingclub.com). Polyoly a organické mastné kyseliny mají 10-13 kJ/g vláknina průměrně 8 kJ/g (www.vyzivaspol.cz). Optimální příjem energie se stanoví v závislosti na energetickém výdeji. Ten je ovlivňován věkem, pohlavím a stupněm fyzické aktivity jedince. Větší energetický příjem je doporučován u mužů než u žen a u mladších než u starších jedinců. V někdejší ČSSR stoupla v letech 1980 – 87 průměrná denní energetická spotřeba z 12 456 kJ na 13 222kJ. Počátkem 90. let v České republice průměrný denní energetický příjem na hlavu přesáhl 14 000 kJ (Hainer, 1996).
Tab. č. 8: Energetický obsah živin (www.healthyeatingclub.com). Živina
Energetický obsah
Sacharidy
17 kJ/g (4, kcal/g)
Bílkoviny
17 kJ/g (4, kcal/g)
Tuky
38 kJ/g (9 kcal/g)
Alkohol
29 kJ/g (7 kcal/g)
Energetická potřeba ve stáří klesá asi o 2 % za každé desetiletí života a mění se v závislosti na změnách složení těla, pohybové aktivity a funkčních schopností organismu. Bazální energetická potřeba, rozdíl mezi hodnotou v mládí a ve stáří činí asi 840 kJ/den. Rozdíl v energii spotřebované na denní aktivity dosahuje 1680-2100 kJ/den (Holmerová, 2007). 2.7.2
Biologická hodnota potravin Zatímco energetická hodnota potravy závisí na energetickém obsahu
jednotlivých živin, biologická hodnota potravy je určována podílem jednotlivých živin v jídelníčku, a jejich kvalitativním charakterem (Hainer, 1996). Biologická hodnota potravin vyjadřuje obsah a vzájemný poměr živin ve stravě, tzv. kvalitu stravy. Zejména bílkoviny a minerální látky, které jsou nutné pro zabezpečení činnosti všech orgánů v těle. Bílkoviny, které obsahují všechny esenciální aminokyseliny mají vysokou biologickou hodnotu. Biologická hodnota tuků 33
je ovlivněna obsahem nenasycených mastných kyselin, zejména polynenasycenýchesenciálních MK a obsahem vitaminů rozpustných v tucích. Významnou roli přisuzujeme i vláknině, která je tvořena nestravitelnými neboli balastními látkami rostlinného původu (Šlaisová, 2012). Biologicky hodnotná, vyvážená strava by měla poskytovat doporučené denní množství živin a dalších nutričních faktorů. Při pestrém jídelníčku lze obvykle v dlouhodobém
průměru
docílit
jak
přiměřeného
energetického
příjmu,
tak
i doporučeného přísunu jednotlivých živin a nutričních faktorů (Hainer, 1996). Výživová hodnota potravin znamená schopnost potravin pokrýt energetickou a biologickou potřebu organismu na úrovni výživových doporučení (Šlaisová, 2012).
2.8 Charakteristika a tvorba výživových doporučení Obecná výživová tvrzení a doporučení jsou určena široké veřejnosti. Definují obecně nejdůležitější žádoucí změny a cíle, které v široké populaci vedou k podpoře zdraví. Jsou souborem výživových tvrzení a rad, která mají v populaci podporovat celkově dobré zdraví za všech výživových podmínek (Svačina, 2008). Vztaženo na jednotlivé osoby, vyjadřuje doporučený příjem pouze hodnotu, která přibližně zajišťuje dostatečný příjem určité živiny. Přesné posouzení nutričního stavu konkrétní osoby na základě obecně doporučeného příjmu živin není možné. K tomu je nutné znát individuální potřebu daného jedince (Stránský, Kohout, 2011). Přesto mohou výživová doporučení posloužit lidské populaci jako jakýsi návod k vhodnému stravování. V mnoha vyspělých zemích zveřejňují odborné lékařské společnosti a státní organizace výživová doporučení pro obyvatele, pro různé populační skupiny. Výživová doporučení mohou být znázorněna např. graficky. Jedná se o výživové pyramidy, duhy nebo podoby spotřebního talíře (Slimáková, 2012).
34
2.8.1
Výživová doporučení v ČR V roce 2007 byl přijat pracovní dokument komise Evropských společenství
s názvem: „Strategie pro Evropu“ týkající se zdravotních problémů souvisejících s výživou, nadváhou a obezitou. Dokument uvádí, že 80-ti % případů nemocí srdce, cévních mozkových příhod, diabetu mellitu 2. typu a 40-ti % případů rakoviny by bylo možno předejít, pokud by se vyloučily rizikové faktory běžného životního stylu. Podle WHO většina hlavních faktorů, které nepříznivě ovlivňují zdraví člověka, souvisí s výživou. V pořadí závažnosti jsou to: nadbytečný příjem soli, vysoký příjem alkoholu, nevhodné množství a složení konzumovaného tuku, vysoký příjem energie a nedostatečný příjem ovoce a zeleniny. Nesprávná výživa se tak podílí na řadě onemocnění, která způsobují předčasná úmrtí a ovlivňují aktivitu člověka (Dostálová a kol., 2012). Česká republika, stejně jako mnoho dalších vyspělých států, disponuje výživovým doporučením pro obyvatelstvo. V České republice vydalo první výživová doporučení pod názvem ,,Směry výživy obyvatelstva ČSR“, předsednictvo Společnosti pro racionální výživu (v současné době pod názvem Společnost pro výživu) v roce 1986 a v roce 1989 jejich inovovanou formu. V roce 1994 byla Radou výživy Ministerstva zdravotnictví České republiky vypracována doporučení o zdravé výživě obyvatelstva ,,Jezte zdravě, žijte zdravě,,. V roce 2004 Společnost pro výživu inovovala a zveřejnila dokument, obsahující výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR. V roce 2005 Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo leták s názvem „Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR“ (Dostálová a kol., 2012). V roce 2011 Česká republika převzala a vydala, na základě evropské spolupráce a podobných regionálních středoevropských podmínek, referenční výživové hodnoty zemí D.A.CH. z Německa, Rakouska a Švýcarska a jako takové je považuje za vhodné i pro Českou republiku. Smyslem referenčních hodnot, tedy doporučení, je odhad příjmu živin a normativ k udržení a podpory zdraví a kvality života. U referenčních hodnot se předpokládá, že chrání téměř všechny osoby dané populace před poškozením zdraví, které může být způsobeno výživou. Také musí zajistit organismu jistou rezervu, která je okamžitě dostupná při zvýšení nároků, bez toho aniž by byl zároveň negativně ovlivněn zdravotní stav. Referenční hodnoty splňují požadavky pro zdravé osoby ve střední Evropě (Stránský, Kohout, 2011).
35
Potřeba energie a živin je u různých osob rozdílná a závisí na řadě endogenních a exogenních vlivů. Normativy pro příjem energie nelze uplatnit individuálně bez dalších opatření. Hmotnost, pohlaví a fyzická aktivita má na přeměnu energie významný vliv. Výživová doporučení podle Stránského a Kohouta (2011) jsou následující: -
S ohledem na sníženou stravitelnost smíšené stravy je doporučení přísun bílkovin 0,8 g/kg/den.
Ve vyvážené smíšené stravě se podílí bílkoviny
na energetickém příjmu u dospělých 9-11 %. 15 % je však snáze realizovatelný a přijatelný (Stránský, Kohout, 2011) -
Energetická hodnota tuků přesahuje více než dvojnásobek hodnoty sacharidů a bílkovin. Příjem tuků v množství větší než 30 % energetického příjmu, s vyváženým složením mastných kyselin. Při příjmu tuků do 30 % energetického příjmu by měl u dospělých podíl nasycených mastných kyselin tvořit maximálně třetinu veškerého příjmu tuků; to odpovídá 10 % celkové energie. Polynenasycené mastné kyseliny by měly dodávat 7 % energie, do 10 % celkového příjmu energie (Stránský, Kohout, 2011).
-
Potraviny živočišného původu obsahují kromě nasycených mastných kyselin často i větší množství cholesterolu, proto snížení příjmu nasycených mastných kyselin vede současně k žádoucímu snížení příjmu cholesterolu. Přísun cholesterolu by měl být v potravě 300 mg/den (Stránský, Kohout, 2011).
-
Plnohodnotná strava by měla obsahovat omezené množství tuků a hojně sacharidů, které by měly tvořit více než 50 % celkového energetického příjmu. Minimální doporučená dávka pro příjem vlákniny u dospělých je 30 g/den (Stránský, Kohout, 2011).
-
Není možné stanovit prahovou hodnotu příjmu alkoholu, při které převažují negativní vlivy alkoholu nad pozitivními účinky. Za akceptovatelné množství alkoholu se považuje u žen 10 g/den a u mužů 20 g/den. Toto doporučení není chápáno pro každodenní konzumaci (Stránský, Kohout, 2011).
-
Přísun cholesterolu v potravě na max. 300 mg za den. Polynenasycené mastné kyseliny by měly dodávat 7-10 % celkové energie. Poměr mastných kyselin řady n-6:n-3 maximálně 5:1. Příjem trans-nenasycených mastných kyselin by
36
měl být co nejnižší a neměl by překročit 2 % celkového energetického příjmu (Stránský, Kohout, 2011).
Pro spotřebitele je důležité, aby věděl, kolik energie a jednotlivých živin by měl denně, event. za delší časový úsek spotřebovat, aby měl dostatek pro zajištění všech výživových potřeb (Pánek a kol., 2002). Doporučená dávka živin je množství, vhodné pro spotřebu v určitém časovém intervalu. Toto množství není pro všechny skupiny obyvatelstva stejné a liší se podle věku, pohlaví a zaměstnání. V České republice existuje 33 populačních skupin obyvatelstva, pro něž byly doporučené dávky živin stanoveny (Pánek a kol., 2002).
Tabulky č. 9 a č. 10 vyjadřují různé formy doporučení různých autorů. Tab. č. 9: Výživová doporučení pro českou populaci podle SZÚ (www.med.muni.cz). 1. Jezte pestrou stravu 2. Udržujte si vhodnou tělesnou hmotnost 3. Vybírejte stravu obsahující nízké množství tuku, zvláště živočišného a cholesterolu 4. Konzumujte dostatečné množství ovoce, zeleniny a potravin připravených z obilovin 5. Omezujte spotřebu cukru 6. Omezujte příjem kuchyňské soli 7. Přijímejte dostatečné množství tekutin 8. Pokud pijete alkoholické nápoje, čiňte tak umírněně
Tabulka č. 10 a její doporučení jsou pro využití laickou veřejností složitá, neboť uvádí DDD jednotlivých živin.
37
Tab. č. 10: Navrhované denní doporučené dávky živin (Pánek a kol., 2002).
Živina
Děti 3-6 let
Muži 19-59 let
Ženy 19-59 let
Osoby nad 60 let
Energie MJ Bílkoviny g Tuky g Linol.kys. g Vápník mg Hořčík mg Železo mg Jod µg Zinek mg Fosfor mg Selen µg Vitamin A mg Vitamin D µg Vitamin E mg Vitamin K µg Vitamin B1 mg Vitamin B2 mg Niacin mg Vitamin B6 mg Kys. listová µg Vitamin B12 µg Vitamin C mg
7,0 30 50 7,5 900 10 0,7 1,0 1,1 65
10,0 70 70 8,0 1000 400 10 200 12 1200 55 1,0 5 14 75 1,2 1,6 18 1,9 400 3,0 100
9,2 65 65 7,0 1000 400 15 200 10 1200 55 0,9 5 12 65 1,1 1,4 15 1,8 400 3,0 100
8,0 70 60 8,0 1000 350 12 180 12 1000 55 1,0 5 12 m80, ž65 m1,2, ž1,1 1,4 15 1,8 400 3,0 100
Jednodušší je v běžném životě dodržovat doporučení, která odkazují na skupiny vhodných potravin (podle podílu hlavních živin v nich obsažených) a na konzumaci počtu porcí definované velikosti. Tak vznikly různé podoby doporučení ve formě výživových pyramid. 2.8.2
Výživová pyramida Výživová doporučení založená na konzumaci určitých skupin potravin (Food-
Based Dietary Guidelines – FBDG) jsou jednoduchými sděleními ohledně zdravého stravování zaměřenými na širokou veřejnost. Udávají, jaké potraviny, (a tím vlastně skrytě i poměr živin), by měl člověk konzumovat a tvoří základní rámec pro plánování jídel nebo denních jídelníčků (www.eufic.org).
38
Většina zemí vytvořila grafické znázornění doporučení FBDG, které udává množství různých potravin s podobnou charakteristikou, jež by měla obsahovat vyvážená strava, některé mohou uplatňovat i seznam sdělení nebo tipů. Grafické formáty spotřebitelům poskytují snadno srozumitelný rámec – pokud budou jíst každý den potraviny z hlavních skupin, udělají zásadní první krok ke zdravému stravování, aniž by museli mít konkrétní znalosti o složení a poměru jednotlivých živin ve stravě (www.eufic.org). Patrně nejoblíbenějším takovým grafickým znázorněním doporučení je potravinová pyramida. Využívá ji řada zemí. Nejčastěji je pyramida dělena na pět skupin, z nichž každá tvoří samostatné patro. První patro, v nejširší části pyramidy, patří potravinové skupině, jejíž potraviny bychom měli konzumovat nejvíce, tj. „chléb, cereálie a brambory“, kdežto úzký vrchol obsahuje skupinu, jejíž potraviny bychom měli konzumovat nejméně, tj. „oleje, tuky a sladké potraviny“. Nad prvním patrem se nachází „ovoce a zelenina“, prostřední patro tvoří „mléko, sýry a jogurty“ a pod vrcholem nalezneme „maso, ryby a alternativy“. Rady ohledně pití dostatečného množství vody jsou uvedeny hned vedle (www.eufic.org). V některých zemích potravinová pyramida uvádí tekutiny jako další skupinu v základně, také se objevují
grafická doporučení obsahující informace o fyzické
aktivitě, avšak mimo pyramidu. V některých zemích místo pyramidy využívají grafickou podobu jídelního talíře. Evropská pobočka Světové zdravotnické organizace vytvořila pyramidu CINDI (program
Countrywide
Integrated
Non
communicable
Disease
Intervention).
Zajímavostí u této pyramidy je použití barev, které se používají i u semaforů. Zelená barva se nachází v základně pyramidy (cereálie, ovoce a zelenina), což poukazuje na to, že by tyto potraviny měly být hlavní součástí stravy. Mléko a mléčné produkty a maso, ryby a vejce jsou uvedeny v oranžové střední části pyramidy. Oranžová barva upozorňuje, že pro zdravou a vyváženou stravu je třeba jen přiměřené množství těchto potravin. Červená barva zvýrazňuje vrchol pyramidy a pokrývá tuky, oleje a cukry. Červená barva všechny informuje, že je třeba jen velmi malé množství těchto potravin (www.eufic.org).
39
Obr. č. 4: Potravinová pyramida CINDI. (www.eufic.org)
Obr. č. 5: Model doporučených denních dávek potravin pro obyvatele ČR. (Peřina, 2006).
40
Tab. č. 11: Doporučené dávky potravin (počet porcí/osobu/den) pro vybrané skupiny populace (Peřina, 2006). Děti 4–6 r.
Dospělí muži 18 > r.
Dospělé ženy 18 > r.
Těhotné a kojící ženy 18 > r.
Starší osoby 60 > r.
Cereálie
3
6
4
5
3
Zelenina
3
5
4
4
3
Ovoce
2
4
3
3
2
Mléko
3
3
3
3
2
Zdroje bílkovin (maso, ryby, vejce, luštěniny)
2
3
1
2
1
Věková skupina
Cukr, sůl, tuky a oleje
střídmá konzumace
Při tvorbě a hlavně využití doporučení formou pyramidy musí být definován počet vhodných porcí za časový úsek, většinou den a velikost jednotlivých porcí u jednotlivých potravin.
2.9 Specifika výživy seniorů Nutriční potřeby seniorů se poněkud liší od potřeb osob v produktivním věku a to v několika oblastech. Množství jednotlivých živin (bílkovin, tuků, sacharidů), vitaminů a minerálních látek ve stravě by mělo být přizpůsobeno jejich vyšší potřebě z důvodu horšího vstřebávání a horšího využití jednotlivých složek. Je třeba brát v úvahu, že organizmus seniorů prochází fyziologickými změnami, které mohou vést k nedostatečnému příjmu stravy. Příčinami nedostatečné výživy mohou být dle Starnovské (2005) zejména: •
snížené chuťové a čichové vnímání (až u 80 % seniorů) a atrofie chuťových pohárků vedou ke snížení chuti k jídlu
•
snížený pocit žízně a snížená potřeba pít vede k dehydrataci a snížení chuti k jídlu
•
často značná konzumace léků vede ke snížení chuti k jídlu
•
problémy s chrupem, ústní sliznicí a s polykáním také vedou ke snížení chuti k jídlu
41
•
suchost v ústech, choroby dásní či umělý chrup vyvolávají potíže s konzumací jídel
•
zhoršená pohyblivost a zhoršený zrak vedou ke snížené schopnosti nákupu i přípravy pokrmů
•
zhoršení duševních funkcí, například zapomnětlivost, vede k vynechávání denních jídel
•
stárnutí vnitřních orgánů zhoršuje vstřebávání živin ze stravy a snižuje jejich využití, snižuje se sekrece trávicích šťáv, ochabuje činnost trávicího traktu, snižuje se funkčnost tenkého střeva
•
omezené finanční prostředky, osamělost, sociální izolace vedou k nevhodné výživě
•
nezájem, apatie, lhostejnost vede k jednostranné výživě, převážně s obsahem sacharidů (Starnovská, 2005). S věkem se zvyšuje odbourávání svalových a kosterních bílkovin. Roste potřeba
organismu na příjem vápníku a navíc schopnost organismu vstřebávat vápník z potravy s věkem klesá. Staří lidé by tak měli denně přijmout až 1,5 g vápníku. Mírně stoupá také potřeba organismu na vitaminy skupiny B, D, E. Zvyšuje se také potřeba vápníku a zinku. Naopak klesá potřeba organismu na vitamin A. Vzhledem ke snížené činnosti trávicí trubice je vhodný vyšší přívod vlákniny (Burianová, 2008). U seniorů se velice často setkáváme s dehydratací. S vyšším věkem se ztrácí pocit žízně. Dehydratace je problémem více než 10 % starých lidí a čtvrtiny lidí s poruchou hybnosti. Ztráta 20 % tekutin již může mít fatální důsledky. Špatným zavodněním organizmu se zvyšuje riziko trombóz, zácpy. Dehydratace způsobuje nepříjemný pocit v ústech, častější výskyt infekce močových cest. Vyvolává sníženou perfúzi mozkem, což způsobuje zmatenost, snadněji dochází k nerovnováze elektrolytů v organizmu (Starnovská, 2005).
42
2.9.1
Doporučení pro stravování ve starším věku Mnoho autorů se zabývá problematikou týkající se stravování seniorů.
Doporučení se obvykle v mnohém shodují. Pánek (2002), Dlouhá (1998) i Klézl (2007) tvrdí, že strava seniorů by měla být pestrá, s ohledem na časté poruchy chuti více kořeněná, s výběrem potravin podle vlastní možnosti žvýkání, ale bez omezení jakéhokoliv typu potravin. Senioři by měli dávat přednost potravinám, které obsahují vysoce hodnotné bílkoviny, aby byla pokryta denní potřeba (60-80 g/den), což odpovídá cca 1-1,25 g bílkovin/1kg hmotnosti/den. Preferovat by měli polotučné či nízkotučné výrobky. Doporučují se omezit potraviny bohaté na tuky, omezit množství cukrů a sladkostí. Snížit na nezbytné minimum by měli používání soli, vzhledem k jejímu možnému vlivu na poruchy krevního oběhu. Strava by měla obsahovat odpovídající množství potravin s obsahem polysacharidů (těstoviny, chléb, luštěniny) a vlákniny (ovoce, zelenina). Vláknina se uplatňuje v prevenci zácpy, ale též nádorových onemocnění střev (Klézl, 2007). Nezbytnou součástí stravování je pitný režim. Starý člověk by měl denně vypít alespoň dva litry tekutin. Při pohybové aktivitě a v horkých dnech i více. Dle Pánka (2002) i Klézla (2007) není mírná konzumace alkoholických nápojů pro seniory škodlivá. Dlouhá (1998) však konzumaci alkoholických nápojů seniorům nedoporučuje. Základní principy, na kterých jsou založena doporučení pro starší generaci jsou podobné jako pro dospělé. Rozdíl je v kvantitativním přizpůsobení vzhledem k progresivnímu snížení bazálního metabolismu, které ještě stoupá násilným omezením pohybu (Dlouhá, 1998). U výživy starších osob je dobré dodržovat obecné zásady. Do těchto zásad spadá adekvátní energetický příjem 25-30 kcal/kg hmotnosti denně. Příjem minimálně 1g bílkovin/kg hmotnosti denně. Dále příjem vápníku, železa a hrubé vlákniny. Příjem tekutin by u starších osob měl být minimálně 2 litry denně (Komárek, Kernová, 2008). Senioři tvoří velice různorodou skupinu, která zahrnuje jak vitální zdravé jedince, tak i osoby se značně omezenou pohyblivostí. Proto se průměrné referenční hodnoty této skupiny dají obtížněji vztahovat na jednotlivce. To stěžuje stanovení obecně platných referenčních hodnot. Procesy stárnutí neprobíhají jednotně a jsou ovlivňovány životním stylem. Proto je nutné ke každému člověku volit individuální 43
přístup a výživová doporučení konzultovat s ošetřovatelem nebo odborným lékařem, vždy s ohledem
k celkovému
výživovému
stavu
jedince.
V důsledku
těchto
individuálních výkyvů zdravotního stavu je žádoucí, aby byla pokud možno formulována individuální doporučení. U seniorů je obzvláště nutné brát zřetel na psychickou, sociální a finanční situaci jednotlivce (Stránský, Kohout, 2011). 2.9.2
Pitný režim seniorů Nezbytnou součástí stravy je také voda. Více než polovina hmotnosti lidského
těla je tvořena tělesnými tekutinami. Tělo vyloučí během dne zhruba 2,5 l tekutin potem, močí, dýcháním a stolicí. Aby nedocházelo ke ztrátám tělesných tekutin, je třeba je během dne doplňovat (Roschinsky, 2006). V pitném režimu seniorek, žen po klimakteriu a mužů po 65. roce dochází k podstatným změnám ve vodním hospodářství, které ovlivňují řadu fyziologických funkcí. V důsledku toho se snižuje obsah intra- i extracelulární tekutiny. Ženy jsou tímto procesem více postiženy než muži. Nedostatek tekutin vede rychle k vážným následkům. Např. již po 2 - 4 dnech dochází k poruchám vylučování látek močí, zvyšuje se viskosita krve s následným zvýšeným rizikem pro trombózy a embolie a pro selhání ledvin, dochází ke stavům zmatenosti a selhání krevního oběhu. Nedostatečný příjem tekutin snižuje tělesnou výkonnost, modifikuje účinek léků, zvyšuje riziko pro infekci močových cest a ovlivňuje regulaci tělesné teploty. Doporučený příjem tekutin pro seniory se pohybuje v rozmezí 1,5 - 2,0 l denně, je však závislý na řadě faktorů, kupř. na zevní teplotě, vlhkosti vzduchu, nadmořské výšce, tělesné aktivitě, přísunu kuchyňské soli, horečce, průjmům, zvracení (Stránský, 2005). 2.9.3
Zdravotní rizika seniorského věku Zdravotní stav a výživa obyvatelstva souvisí s životními podmínkami.
V průmyslově vyspělých zemích je konzumace stravy ovlivňována řadou faktorů, které mohou způsobovat rozvoj nezdravého způsobu stravování. Nadbytek potravin a jejich snadná dostupnost na trhu se výrazně promítá do lidského života nerovnováhou v jejich příjmu (Středa a kol., 2010). V současné době přetrvává v České republice vysoký, v řadě případů předčasný, výskyt neinfekčních onemocnění hromadného výskytu, a to zejména aterosklerózy 44
s různými orgánovými komplikacemi, hypertenze, nádorů, především plic a tlustého střeva, obezity, diabetu II. typu, dny, osteoporózy a dalších chorob, které zvyšují nemocnost a zejména pak úmrtnost naší populace proti jiným zemím. V řadě příčin, které vedou k tomuto stavu, má největší význam nesprávná výživa (Dostálová a kol., 2004). Dle Středy a kol. (2010) se výživa uplatňuje při vzniku i prevenci onemocnění. Způsob výživy má přímý vztah ke vzniku hromadně se vyskytujících chronických onemocnění v populaci. Špatný způsob stravování má nepříznivý dopad na zdravotní stav: -
nasycené tuky a cholesterol ve stravě zvyšují hladinu cholesterolu v krvi a podílejí se tím na vzniku aterosklerózy a jejich orgánových projevů
-
vysoký energetický příjem v podobě nasycených tuků a nízký příjem vlákniny jsou spojovány s rizikem nádorových onemocnění
-
vysoký příjem solí je spojován se vznikem vysokého krevního tlaku a rakoviny žaludku
-
nadměrný energetický příjem má za následek hromadění tuků v těle a vznik obezity, která je současně rizikovým faktorem onemocnění cév, srdce, mozku a cukrovky II. typu. Zhoršuje pohyblivost, vyskytují se kloubí potíže a představuje velké zatížení pro páteř, kyčelní a kolenní klouby (Středa a kol., 2010).
2.9.3.1
Obezita V současné době trpí ve vyspělých zemích mnoho starších lidí nadváhou či
obezitou. Obezita často vede k různým onemocněním a končit může i smrtí. Nadváha snižuje kvalitu a plnohodnotný život člověka (Chapman, 2008). Obezita může být způsobena nadměrným příjmem potravy a nedostatkem pohybu, příčinou však mohou být také genetické vlohy nebo poruchy vnitřní sekrece, případně porucha signalizace o stavu zásob tuku (Rokyta a kol., 2000). Středa a kol. (2010) shodně uvádí, že hlavní příčina vzniku obezity je vyšší příjem energie, než její výdej, ale též genetické, vrozené dispozice. A to minimálně z 50 %. Dále pak její příčiny vidí Středa a kol. (2010) v poruchách metabolismu, užívání některých léků, psychické faktorech a hormonálních vlivech. 45
Obezita je rizikovým faktorem, může vést k dalším, život ohrožujícím onemocněním. Často je to např. ischemická choroba srdeční, hypertenze a diabet. Obézní jedinci mají poruchy pohybového aparátu a také problémy s dýcháním (www.obesity.ygoy.com). Americká dietologická asociace definuje obezitu číselným údajem: jde o hmotnost o 20 % vyšší než je hmotnost ideální, kdy BMI je vyšší než 30 (Středa a kol., 2010). Dle Středy a kol. (2010) rozlišujeme otylost na: -
prostou obezitu (exogenní, elementární), kdy se uvádí převážně sklon k přejídání, vliv životního období nebo snížená tělesná činnost.
-
druhotnou obezitu (sekundární, symptomatickou), která vzniká při některých endokrinních chorobách. Stupeň obezity se obvykle určuje dvěma základními způsoby a to, podle
procenta navýšení hodnoty ideální tělesné hmotnosti nebo podle hodnoty body mass indexu. (Středa a kol., 2010). Dle Středy a kol. (2010) hodnoty body mass indexu charakterizují tři stádia obezity: První stádium obezity – hodnota BMI od 30 do 35; Výrazná obezita (druhé stadium) – hodnota BMI od 35 do 40; Morbidní obezita (třetí stadium) – hodnota BMI je vyšší než 40.
Dalším kriteriem, které signalizuje obezitu a tedy i zvýšené zdravotní riziko je hodnota obvodu pasu. Uvádíme tabulku, která orientačně ukazuje vztah zdravotních rizik obezity v závislosti na údaji, jakým je naměřený obvod pasu (Středa a kol., 2010).
Tab. č. 12: Obvod pasu a rizika obezity (Středa a kol., 2010). Zvýšené zdravotní riziko
Vysoké zdravotní riziko
Muži
Více než 95 cm
Více než 103 cm
Ženy
Více než 81 cm
Více než 89 cm
46
Dle Středy a kol. (2010) musí být terapie otylosti komplexní. V obecném povědomí je, že by obézní člověk měl omezit příjem potravy a zvýšit výdej energie tělesnou činností, nejlépe cvičením. Neméně důležité je však změnit skladbu přijímané potravy. Z psychologických faktorů je důležitá motivace k hubnutí, změna nevhodných stravovacích návyků a každodenní sledování hmotnosti. V některých případech je nutná farmakologická nebo dokonce chirurgická léčba. 2.9.3.2 Poruchy zdraví spojené s obezitou Příčinou úmrtí v důsledku kardiovaskulárních nemocí jsou nejčastěji ischemická choroba srdeční, cerebrovaskulární postižení (cévní mozkové příhody) a hypertenze. Rizikové faktory ICHS bezprostředně souvisejí s výživou. Především vysoký příjem nasycených tuků, nedostatečný příjem polyenových mastných kyselin a vlákniny, napomáhá k rozvoji aterosklerotických změn v krevním řečišti. Zmenšuje se průsvit koronárních cév, postupně se poškozuje cévní stěna a stoupá tendence vzniku trombů. Nedokonalé prokrvení srdečního svalu nestačí pokrýt potřeby kyslíku. Zpočátku při namáhavé činnosti, později v klidu. Častým vyústěním ICHS je infarkt myokardu, což je úplné uzavření cévního průsvitu některé z koronárních artérií (Středa a kol., 2010). Hypertenze postihuje asi 20 % dospělých jedinců. Z rizikových faktorů zde jednoznačně převládá vysoká konzumace kuchyňské soli ( u nás zjištěna spotřeba až 17 g, akceptovaná je dávka kolem 3 až 5 g) (Středa a kol., 2010). Cukrovka neboli diabetes mellitus je onemocnění, které charakterizuje důsledky absolutního nebo relativního nedostatku inzulínu. Důsledkem je neschopnost převést glukózu z krve do buněk a vysoká hladina krevního cukru. Cukr je rozhodující zdroj energie pro okamžité využití však chybí uvnitř buněk. Důsledkem je snížení obranyschopnosti organismu, ochabování kosterního svalstva, odbourávání bílkovin jednotlivých orgánů. Diabetes mellitus se dělí na dva typy: DM I. typu je charakterizovaný absolutním nedostatkem inzulinu, vzniká častěji v dětství a dospívání; DM II. typu se vyskytuje převážně u osob nad 40 let, bývá často spojen s obezitou. Příčinou je neschopnost organismu reagovat na inzulín (Středa a kol., 2010).
47
Osteoporóza je stav kostní tkáně charakterizovaný snížením denzity kostní hmoty, který zvyšuje náchylnost ke zlomeninám. V ČR trpí tímto onemocněním až 9 % obyvatelstva. Postihuje obě pohlaví, ženy bývají ohroženy dříve, kolem 50. roku života. Vznik osteoporózy má přímý vztah k příjmu vápníku ve stravě. K rizikovým faktorům patří nedostatek pohybu, konzumace alkoholu, kouření a vysoký příjem kofeinu (Středa a kol., 2010). 2.9.3.3 Podvýživa ve stáří Malnutrici lze definovat jako abnormální složení těla spojené s poruchou funkce různých orgánů z důvodu akutní nebo chronické poruchy příjmu energie a živin. Senzitivita a specificita užitých metod k průkazu malnutrice se liší. Liší se především definice malnutrice. Často bývá podvýživa definována jako snížený stav výživy s poklesem hmotnosti o 5 – 10 % (Svačina, 2008). Pokročilé formy malnutrice se ve stáří vyskytují téměř v 50 %. Podvýživa vede k řadě komplikací. Snížení svalové síly, včetně dechového svalstva dochází k hypoventilaci a vzniku plicních insektů. Přispívá k tomu i snížená obranyschopnost. Malnutrice může také způsobovat zhoršení motility střeva se zhoršením střevní bariéry. S poklesem
bazálního
metabolismu
dochází
k ovlivnění
termoregulace,
která
se projevuje snížením tělesné teploty a zimomřivostí seniorů (Svačina, 2008). Malnutrice je stav výživy, kdy nedostatek energie, proteinů a ostatních nutrientů způsobuje měřitelné vedlejší účinky na tkáně nebo formu těla, funkce a výsledný klinický stav. K malnutrici dochází, pokud je příjem základních energetických substrátů a bílkovin nižší než jejich potřeba. Buď při sníženém příjmu potravy a neměnících se potřebách organizmu nebo při normálním příjmu a zvýšených potřebách (Jurášková, 2007). Dle Juráškové (2007) rozlišujeme dva typy hladovění: prosté a stresové. Příčina prostého hladovění je v dlouhodobém, nedostatečném přísunu živin a energie. Organizmus nejprve čerpá energii ze zásobních zdrojů. Postupně se snižuje energetický výdej až o 40 % a snižuje se tělesná aktivita. Nejčastěji se tato porucha vyskytuje u seniorů. Při stresovém hladovění dochází k současnému působení podvýživy a onemocnění. Během prostého hladovění jsou za 40 - 50 dní vyčerpány všechny bílkovinné a energetické zdroje. Při stresovém hladovění probíhá proces 2-3x rychleji. 48
Nejčastější příčiny malnutrice ve stáří dle Juráškové (2007): -
defekt chrupu
-
postižení slinných žláz
-
onemocnění dutiny ústí, jícnu, gastrointestinálního traktu a jater
-
snížená chuť k jídlu
-
psychické poruchy – deprese, demence
-
omezená hybnost
-
sociální faktory
Věkem podmíněné příčiny dle Topinkové a Neuwirtha (1995): -
pokles apetitu v důsledku snížení chuťových a čichových vjemů (úbytek chuťových pohárků na jazyku o 40 – 60 %, atrofie čichových buněk až o 70 %)
-
snížená chuť k jídlu v důsledku tělesné aktivity
-
snížený pocit žízně a hladu
-
zvýšený pocit sytosti Malnutrice může provázet zvláště demenci, depresi, nemoci štítné žlázy
a chronické záněty, chronickou srdeční, respirační a ledvinovou nedostatečnost a nádory. Svůj podíl může mít i farmakoterapie (Topinková, Neuwirth, 1995). V příjmu živin ve stáří se uplatňují změny funkcí jednotlivých orgánů i regulačních mechanizmů. Nejčastějším problémem je snížení motility žaludku a sekrece trávicích šťáv, ochablost bránice, změny střevních klků, častá bakteriální dysbalance, snížení tonu svěračů. Dalším regulátorem přijmu potravy je oxid dusný, která má vliv na relaxaci žaludku. Jeho snížená tvorba ve stáří způsobuje předčasnou relaxaci žaludku a tím i pocit nasycení (Jurášková, 2007). Tab. č. 13: Klasifikace malnutrice (Klevetová, Dlábová, 2008). Závažnost malnutrice Lehká, klinicky nevýznamná
Středně závažná
Těžká
BMI
Charakteristika
Větší než 18-20 Pokles původní hmotnosti méně než 10% za 6 měsíců, bez somatických a funkčních poruch Pokles hmotnosti o 10% a více, 16 -18 úbytek podkožního tuku, bez funkčních poruch Pokles hmotnosti o 15 a více %, Menší než 16 svalová atrofie, otoky, spatné hojení ran, nízká vitální kapacita atd.
49
2.10 Projekty pro podporu zdravého životního stylu seniorů Jak bylo již výše zmíněno, populace v České republice i v Evropě stárne, zvyšuje se počet lidí, které můžeme řadit do seniorské kategorie. Proto se mnoho evropských i našich odborníků zabývá studiemi, spojenými s komplexním pohledem na životní styl seniorů a jeho kvalitu. Státní zdravotní ústav České republiky je do těchto studií zapojen a na svých stránkách zveřejňuje témata podpory zdraví pro různé skupiny obyvatel. V rámci těchto témat je jedno z nich zaměřeno na seniory. Jeho název je „Zdravé stárnutí“. V této sekci SZÚ uveřejňuje projekty, vytvořené za účelem zlepšení kvality života seniorů nejen v ČR ale i v celé Evropě. Ve všech dále citovaných projektech se objevuje shodně téma kvalitativní i kvantitativní optimalizace výživy ve starším věku, která může být významným preventivním faktorem uchování celkového dobrého zdraví.. Jako první uvádíme např. projekt Vintage od Sovinové (2010) „V dobrém zdraví do zralého věku“. Projekt je finančně podporován Evropskou komisí v rámci aktivit v oblasti zdraví EU v letech 2008 – 2013 a jeho cílem je posoudit důkazy o vlivu alkoholu na zdraví, tělesnou a duševní pohodu starších osob. Dalším projektem, zaměřeným na zlepšení života seniorů, je projekt pod názvem „Lékárna na talíři“ vytvořený Komárkem a Kernovou (2008) . Cílem tohoto projektu je zlepšování vědomostí a dovedností pracovníků sociální péče i seniorů samotných v oblasti výživových zvyklostí, výběru a přípravě pokrmů podporujících zdraví a napomáhajících odstraňování zdravotních obtíží typických pro seniorský věk. V roce 2007 skončil tříletý evropský projekt „Zdravé stárnutí“ autorky Janatové (2007),
který byl spolufinancovaný Evropskou komisí a za Českou republiku byl
partnerem Státní zdravotní ústav. Na základě rozboru statistických dat, příkladů z praxe a politických strategií členských států EU byla doporučení k podpoře zdravého stárnutí publikována v závěrečné zprávě „Healthy Ageing - A challenge for Europe“, která byla přeložena do 17 jazyků, včetně češtiny. Další projekt autorek Skývové a Janatové (2008) je nazván "Aktivní stárnutí". Cílem projektu je podpora aktivního zdravého stárnutí ve všech jeho složkách, které jsou ovlivnitelné samotnými seniory. 50
Jedná se zejména o podporu pohybu, zdravé výživy, psychického zdraví, životního stylu a snahu předcházet úrazům. Součástí projektu jsou přednášky a besedy týkající se problematiky, která seniory nejvíce zajímá, např. nadměrný stres a jeho zvládání, jak se správně stravovat, jak zůstat duševně fit, jak dosáhnout kvalitního spánku, jak "nestárnout", jak se hýbat a neublížit si. Projekt "Aktivní stárnutí" vychází ze zkušeností a závěrů úspěšného plnění projektu "Stárnout ve zdraví a v pohodě" realizovaného v Kraji Vysočina v předchozích letech, který byl Ministerstvem zdravotnictví a Výběrovou komisí zařazen mezi doporučené metodiky k celostátnímu využití. Do realizace projektu se zapojilo celkem 7 dislokovaných
pracovišť
Státního
zdravotního
ústavu
(České
Budějovice,
Hradec Králové, Jihlava, Liberec, Plzeň, Ústí nad Labem a Vsetín) (Skývová, Janatová, 2008). Další projekt Zdravé stárnutí I a II, realizovaný v roce 2010 - 2011 s názvem „Aktivizace seniorů v regionech“ byl financován dotačním programem Projekty podpory zdraví MZ ČR. Projekt navazuje na úspěšný projekt PPZ z r. 2008 „Zdravé stárnutí“ - Implementace evropského projektu
v ČR, který
vedl k vytvoření
regionálních platforem mezioborové spolupráce v oblasti zdravého stárnutí a z jeho hodnocení vyplynul požadavek na opakování projektu po dvou letech. Cílem projektu je stanovit priority zdravého stárnutí v regionech, pokračovat a rozšiřovat kontakty regionálních platforem pro aktivity v oblasti zdravého stárnutí. Jedná se o výměnu informací a zkušeností, vzájemnou podporu, doplňující se činnosti s cílem navazovat prohlubovat mezioborovou spolupráci především mezi zdravotní a sociální sférou včetně místních samospráv, vzdělávacích institucí, nevládních organizací
a podnikatelskou
s možnostmi
sférou. Dále také seznámit odbornou
aktivizace seniorů
a v neposlední prostřednictvím
řadě
neformální
a
v ČR
praxe
v EU
a příklady dobré praxe v Evropě
propagovat národní
projekty
spolupráce s Healthy
a
úspěšné
Ageing při
veřejnost
EuroHealthNet
(Janatová, Uličná, 2011). V roce 2012 byl vytvořen další projekt s názvem ,, Zdravé stárnutí II – aktivizace seniorů v regionech,, dle Janotové (2012). Do realizace se zapojilo celkem 7 krajů. (Praha, Středočeský, Liberecký, Plzeňský, Karlovarský, Moravskoslezský a Jihomoravský). Obsahem projektu je odhad a popis priorit zdravého stárnutí
51
v regionech. Jde o koncepční a strategický podklad pro ekonomicky efektivní programy a projekty. Dále jde o demografickou charakteristiku seniorské populace v krajích a srovnání krajů podle daných parametrů a o priority pro podporu zdraví ve zmíněných krajích (Janatová, 2012).
52
3. Cíl práce Cílem práce je monitoring výživového stavu skupiny žen ve věku 55 – 74 let v závislosti na výživových zvyklostech.
53
4. Metodologie práce Práce je případovou studií zaměřenou na průzkum výživového stavu skupiny žen ve věku 55 - 74 let v souvislosti s jejich výživovými
zvyklostmi. Má charakter
kvalitativního výzkumu. Pro monitoring sledované skupiny je použit projekt Survey - aplikace Zdraví, součást projektu č. 58/1999 „Jak poznat a zlepšit své zdraví“ v rámci Národního programu podpory zdraví (Fiala, Kozina, 1999). V podstatě se jedná o rozsáhlé standardizované dotazníkové šetření, složené z několika částí. První část tvoří frekvenční potravinový dotazník, kterým lze retrospektivně se získávají
data
zjišťovat výživové zvyklosti respondentek. V dalších částech o
konzumaci
alkoholu,
kouření,
míře
pohybové
aktivity,
psychosociální zátěži a rodinné anamnéze. Nedílnou součástí zjištění výživového stavu je i část klinických vyšetření. U jednotlivých respondentek jsou zaznamenána antropometrická data, složení těla zjištěné bioimpedanční metodou, krevní tlak, výsledky vybraných biochemických rozborů a další hodnoty. V plánech kvalitativního výzkumu je právě dotazování nejčastěji používaným postupem shromažďování dat. Dalším postupem může být pozorování. (Hendl, 1997). Dotazování obecně zahrnuje různé typy rozhovorů, dotazníků, škál a testů (Hendl, 2008). Dotazníková metoda se liší tím, že nemá aktivizující a usměrňující vliv. Jedná se o listitnu (arch) s předem připravenými formulovanými otázkami k danému problému, na které dotazovaný odpovídá. Z hlediska odpovědi to mohou být otázky formy zavřené (z několika alternativ určí dotazovaný jednu) nebo formy otevřené (dotazovanému se ponechává možnost vyjádřit svoje vlastní mínění). Nedostatkem dotazníku je okolnost, že výzkumník nemá často představu o tom, za jakých okolností a kým bude dotazník vyplňován a nemá možnost posoudit schopnost dotazované osoby odpovědět.
Z tohoto důvodu je třeba přikládat velký
význam technice, pomocí které se tvoří otázky. Jak na rozhovor, tak na dotazník klademe požadavek standardizace převážně co se týče platnosti a spolehlivosti získaných informací (Blahuš, Kovář, 1973). Pojem standardizace musí dle Blahuše a Kováře (1973) splňovat platnost (validitu), spolehlivost (reliabilitu), nezávislost (objektivitu) a citlivost (senzibilitu). Platností se rozumí schopnost hodnotit vlastnost, 54
o kterou se zajímáme. Spolehlivost je schopnost podávat při opakovaném hodnocení stejné nebo podobné výsledky. Nezávislost je chápána jako schopnost nepodléhat subjektivním vlivům hodnotícího a citlivost se projevuje ve schopnosti rozlišit a zaznamenat změny stavu. Případová studie patří mezi základní postupy kvalitativního výzkumu. Z názvu studie plyne, že se jedná především o detailní studium jednoho nebo několika málo případů. Jde o zachycení složitosti, o popis vztahů v jejich celistvosti (Hendl, 2008). Z metodologického hlediska by základem vědecké práce měly být závěry, které je možno zobecnit. Dle Hendla (1997) kvalitativní výzkum zahrnuje popis a interpretaci sociálních nebo individuálních lidských problémů a jeho podstatou je vytvoření komplexního, holistického obrazu o zkoumaném problému. Tento proces má vést k podrobným informacím. Kvalitativní výzkum se snaží o porozumění jevům, které zkoumá (Hendl, 1997). Existují ale také typy šetření, kde se zobecnění z určitých konkrétních důvodů nedá provést. Přesto může být dané šetření významné. Z důvodu rozsahu práce, kterou jsme byly limitovány při zpracování, jsme zvolily pro studii nízký počet respondentek. Výsledky práce tak můžeme považovat pouze za pilotní studii daného problému a nelze je zobecnit na celou populační skupinu. Přesto považujeme za významnou jejich informační hodnotu, kterou mají pro jednotlivé respondentky. Výživové zvyklosti osob se obecně zjišťují na základě informací o příjmu potravy retrospektivními nebo prospektivními metodami. Retrospektivní metoda se zabývá informacemi z minulosti respondenta, prospektivní metoda sleduje budoucí chování (Větrovská, 2009). K retrospektivním metodám se řadí anamnéza stravování, 24 hodinový záznam jídelníčku a frekvenční dotazník příjmu potravy. Frekvenční potravinový dotazník podle Fialy (1998) ke zjišťování výživových zvyklostí (příloha č.3) využívá principu sledování četnosti konzumace porcí hlavních potravinových skupin za den. Velikost porce každé potraviny je definována. Graficky i v tabulce je porovnán doporučený a zjištěný počet porcí pro každou potravinovou skupinu. Kromě kvalitativního složení umožňuje tato metoda do jisté míry i kvantitativní hodnocení přijímané stravy. Základním principem je srovnání zjišťované 55
výživové spotřeby s výživovými doporučeními ve formě potravinové pyramidy. Dotazník i standardy pro jeho vyhodnocení byly vytvořeny na LF MU v Brně v roce 1998. Jak již bylo uvedeno, projekt Survey - aplikace Zdraví, lze členit na část dotazníkovou a část klinických vyšetření. Faktory charakterizující životní styl jsou zjišťovány retrospektivně pomocí dotazování. Fyziologické a antropometrické parametry jsou přímo měřeny klinickými vyšetřovacími metodami. Z možných vstupů jsme se rozhodly zjišťovat data týkající se výživy, alkoholu, kouření, pohybové aktivity a psychosociální zátěže. V rámci klinického vyšetření jsme sledovaly rodinnou anamnézu, krevní tlak, biochemické vyšetření krve a měřily jsme antropometrické údaje. Složení těla bylo měřeno přístrojem Bodystat 1500. Pro zjištění tělesného složení respondentek byla použita bioimpedanční analýza pomocí terénního přístroje Bodystat 1500. Bioimpedanční analýza je založena na šíření střídavého proudu nízké intenzity biologickými strukturami při využití většího počtu frekvencí od 0 do cca 100 kHz. Princip metody je založen na odlišné vodivosti tkání, tuku a hlavně tělesné vody. Tukuprostá hmota, obsahující vysoký podíl vody a elektrolytů je dobrým vodičem proudu, zatímco tuková tkáň se chová jako izolátor a špatný vodič. Na základě regresivních rovnic jsou pak z hodnot impedance vypočteny hodnoty celkové tělesné vody, procento tělesného tuku, hodnoty aktivní tělesné hmoty, buněčné hmoty (Bunc a kol., 2012). Záměrně jsme nevyužily všech možností aplikace Zdraví a respondentek jsme se nedotazovaly na prevenci rakoviny prsu, neměřily jsme dechové funkce, ergometrii a kožní řasy. Cílem naší práce bylo monitorovat výživový stav žen v závislosti na výživových zvyklostech. Proto jsme největší pozornost věnovaly nalezení možných souvislostí zjištěných výživových zvyklostí s aktuálním výživovým stavem z pohledu nadváhy, obezity a rizik z nich plynoucích. V souvislosti s výzkumem, který se provádí s člověkem nebo na člověku je třeba splnit podmínku, kterou je ,,Informovaný souhlas“ respondentů výzkumu. Jedná se o standardní dokument, který je nezbytný v každém typu výzkumu s lidskými jedinci (Hendl, 2008). Celá verze dotazníku je uvedena v příloze č.2 56
4.1 Popis skupiny Zkoumanou skupinou je 10 žen ve věku 55 - 74 let ze Žinkov a blízkého okolí. Vybraly jsme věkovou kategorii, jejíž spodní věková hranice neodpovídá charakteristice ranného stáří (60 – 75 let), jak je uvádí Topinková a Neuwirth (1995) i Vágnerová (2007). Při výběru věkového rozmezí našich respondentek jsme se řídily příkladem evropského projektu Zdravé stárnutí (2008), jehož cílem bylo podporovat zdravé stárnutí u lidí již od 50 let (www.szu.cz). V naší skupině jsou čtyři respondentky mladší 60 let. Způsob života se však u nich výrazně neliší od zbylých starších žen. Dvě z těchto čtyř žen jsou v předčasném důchodu a dvě jsou v domácnosti. Respondentky byly seznámeny se způsobem, jakým bude měření probíhat, bylo jim vysvětleno vyplňování dotazníku. K podpisu jim byl předložen také informovaný souhlas (viz. příloha č.2). Celé šetření probíhalo za souhlasu etické komise FTVS UK (viz. příloha č.1).
4.2 Procedura sběru dat Sběr dat probíhal od května do června 2012. Data o výživových zvyklostech byla od respondentek získávána písemnou formou. Před vlastním vyplňováním frekvenčního potravinového dotazníku s ním byly respondentky podrobně seznámeny a byly jim vysvětleny velikosti porcí a skupiny potravin. Sledované ženy vždy písemně označily jednu z nabídnutých variant odpovědí. Podobně vyplnily i otázky týkající se konzumace alkoholu, kouření, pohybové aktivity a sociální zátěže. Pro zjištění antropometrických ukazatelů respondentek, které bylo třeba pro zjištění výživového stavu do aplikace Survey zadat, jsem využila přístroj Bodystat 1500. Je to neinvazivní, rychlá a relativně levná metoda pro určení tělesného složení. Do přístroje jsem zaznamenala základní tělesné parametry, pohlaví vyšetřované osoby a stupeň fyzické aktivity. Vyšetřovaná osoba ležela v průběhu měření na zádech a na nárt a hřbet ruky jí byly připevněny dvě elektrody. Dvěma vnějšími elektrodami jim byl do těla pouštěn slabý elektrický proud různých frekvencí a druhou vnitřní dvojicí elektrod bylo snímáno napětí a vyhodnocovaná elektrická impedance úseku těla mezi oběma elektrodami. Na základě regresních rovnic byly pak hodnoty impedance přepočteny na hledané hodnoty (Bunc a kol., 2012). Měření bylo bezbolestné a trvalo 57
maximálně 5 minut. Měřením bylo zjištěno procento tělesného tuku, procento svalové hmoty, celková hmotnost, podíl vody v těle, bazální metabolismus, BMR/tělesná hmotnost, BMI a impedance (www.bodystat.com). Respondentky do dotazníku zaznamenaly i údaje o hodnotách krevního tlaku a hodnoty biochemického vyšetření krve. Tyto údaje získaly respondentky od svých praktických lékařů. Také vyplnily informace o aktuálním zdravotním stavu.
4.3 Způsob vyhodnocení výsledků Veškerá získaná data byla zpracována pomocí aplikace SURVEY, která byla vytvořena Kozinou (2001) na LF MU v Brně v rámci již výše zmíněného projektu ,,Poznej a zlepši svoje zdraví“. Program SURVEY je určen k vytváření výstupních protokolů o vyšetřovaných osobách v grafické podobě na základě zadaných údajů. Formát vstupních dat lze dobře přizpůsobit specifickým požadavkům, stejně jako následné zpracování. Zadávat lze data různého typu, výstup je ve formě tabulek, škál, grafů a textu s libovolnou grafickou úpravou v rámci možností programu Excel.
58
5. Výsledková část Ve výsledkové části jsou individuálně popsány výsledky zjištěné u jednotlivých repondentek. Výsledky jsou zaznamenány graficky a také pomocí tabulek. Graf ve formě pyramidy zobrazuje vzájemný poměr doporučené a skutečné konzumace porcí potravin podle uvedených potravinových skupin. V tabulce jsou pak uvedeny skupiny potravin a jejich skutečné a doporučené počty konzumovaných porcí za jeden den. Aplikace Survey vyhodnotila hodnoty BMI, graf doporučené a skutečné váhy, index WHR, složení těla. Další výsledky jsou zaznamenány graficky ve formě tabulky a ve shrnutí rizik u jednotlivých respondentek. Je to pohybová aktivita, psychosociální zátěž, rodinná anamnéza, krevní tlak a biochemické vyšetření krve. V našem šetření jsme záměrně, z důvodů rozsahu práce, vynechaly dotazování na prevenci rakoviny prsu u žen a neměřily jsme dechové funkce, ergometrii a kožní řasy. V závěru výsledkové části jsme shrnuly celkové výsledky šetření. Ve sledované skupině žen 55 – 74 let jsme vzájemně porovnaly jejich výživové stavy a výživové zvyklosti. Výsledky ukázaly v mnoha parametrech shodné výživové zvyklosti a také podobné hodnoty tělesného složení ve skupině sledovaných žen.
59
PROBANDKA 1 Bodystat Věk Tělesná hmotnost
Tělesná výška
Obvody pas / boky
73 let
157 cm
107/110cm 44%
75 kg
% tuku % beztukové hmoty 56%
% vody
46,9%
Klidový KT (Syst./Diast.)
Tepová frekvence
120 – 74 mmHg
90 tep/min.
Biochemické vyšetření krve Celkový cholesterol
4,23 mmol/l
HDL cholesterol
1,08 mmol/l
Trigyceridy
0,66 mmol/l
LDL cholesterol
2,37 mmol/l
Glykémie
5,0 mmol/l
Osobní anamnéza- cukrovka 2. typu, cholesterol.
Ostatn ..... doporučená konzumace
..... zjištěná
Mléko a mléčné výrobky
Maso, ryby, vejce a luštěniny
Zelenina
Ovoce
Obiloviny a obilninové výrobky
60
Počty porcí jsou uvedeny v množství na jeden den. Skutečný Vhodný počet porcí počet porcí
Skupina potravin
Dosažená procenta
Doporučení
Obiloviny a obilninové výrobky
1,4
3,0
46
Zvýšit spotřebu
Zelenina
0,6
3,0
19
Zvýšit spotřebu
Ovoce
4,1
2,0
206
Omezit spotřebu
Mléko a mléčné výrobky
0,3
3,0
11
Zvýšit spotřebu
Maso, ryby, vejce a luštěniny Ostatní - volné tuky a sladkosti
1,4
1,0
137
Omezit spotřebu
1,1
0,5
220
Omezit spotřebu
Ostatní Obiloviny
12%
16% Zelenina 6%
Maso 15%
Mléko 4%
Ovoce 47%
BMI – 30,4 Podváha
Přiměřená
15
20
Nadváha 25
Obezita 30
35
Hmotnost – 75 kg 40
50
60
70
80
90
100
kilogramy
Dolní mez: 46 kg; horní mez: 62 kg.
Graf znázorňuje vztah mezi skutečnou a doporučenou váhou. Doporučené rozmezí, které je vyznačeno šrafovaným žlutým obdélníkem je stanoveno na základě výšky, pohlaví a doporučeného rozmezí BMI.
61
Index WHR 0,973 Nevyhraně ný
Spíše PERIFERNÍ
0,6
0,65
0,7
0,75
Spíše centrální 0,8
CENTRÁLNÍ
0,85
0,9
0,95
1
Vysoké číslo 0,973 u probanda č. 1 poukazuje na rizikové ukládání tuku v abdominální (břišní) oblasti. Složení těla zjištěné bioimpedančním měřením u probanda č. 1:
44
Tuk Nízké 5
Normál 15
10
Vysoké
20 25 % hmotnosti
30
35
40
46,9 Nízké
Normál
Vysoké
Voda 40
50
45
55 % hmotnosti
60
65
70
56
Aktivní tělesná hmota ( ATH )( svaly+voda+kosti )
Nízké 60
Normál 65
70
Vysoké 75
80
85
90
95
% hmotnosti
1,3
Poměr: ATH / Tuk
Nízké 2
Velmi vysoké procento tuku v těle – 44 % hmotnosti. Nízké procento vody v těle – 46,9 % hmotnosti. Velmi nízké procento ATH v těle – 56 % hmotnosti. Nízký poměr mezi ATH a tukem v těle – 1,3.
62
Normál
Vysoké 4
6
8
Shrnutí rizik proband č. 1:
Nedostatečná konzumace: -
obilninových výrobků
-
zeleniny
-
mléčných výrobků
-
vlákniny
Nadbytek ve stravě: -
potravin ze skupiny masa
-
ovoce
-
tuku/sladkostí
Nízká frekvence pohybové aktivity. Rodinná zátěž - ICHS, hypertenze, diabetes mellitus. Nadbytek tělesného tuku a nadváha. Rizikový androidní typ ukládání tuku.
Komentář: Podle hodnot tělesného složení
má
respondentka příliš vysoké procento
tělesného tuku a této hodnotě odpovídá i hodnota BMI, která ji řadí dle Fialy (1998) do kategorie obézních. Též zjištěný způsob ukládání tuku je považován za rizikový. Respondentka má nízké procento vody v těle a velmi nízké procento beztukové hmoty. Výživový stav odpovídá zjištěným výživovým zvyklostem, podle nichž lze soudit, že respondentka
má ve výživě velký nadbytek tuků, které přijímá spolu
s přebytkem masa a masných výrobků (137 %), ale i tuků samostatných (220 %). Další výrazný nadbytek vidíme v příjmu sacharidů ve formě velkého nadbytku ovoce a také sladkostí. Tyto potraviny by měla respondentka omezit. Nadbytečná konzumace tuků a sacharidů, které jsou zdrojem energie, zřejmě dochází u respondentky k jejich ukládání v těle ve formě tuku, neboť její pohybová aktivita je příliš nízká. Respondentka má ve svém jídelníčku nedostatek obilninových a mléčných výrobků, zeleniny a tím i vlákniny. Riziko rodinné zátěže, zjištěná obezita a způsob stravování korespondují se současným zdravotním stavem, diabetem 2. typu. 63
PROBANDKA 2 Bodystat Věk Tělesná hmotnost
Tělesná výška
Obvody pas / boky
70 let
155 cm
90/110cm
85 kg
% tuku % beztukové hmoty
% vody
48,1%
43,2%
51,9%
Klidový KT (Syst./Diast.)
Tepová frekvence
115 – 75 mmHg
64 tep/min.
Biochemické vyšetření krve Celkový cholesterol
5,3 mmol/l
HDL cholesterol
1,03 mmol/l
Trigyceridy
1,01 mmol/l
LDL cholesterol
3,59 mmol/l
Glykémie
5,03 mmol/l
Osobní anamnéza – zvýšený cholesterol. doporučená konzumace
zjištěná konzumace
.
Ostatní
Mléko a mléčné výrobky
Maso, ryby, vejce a luštěniny
Zelenina
Ovoce
Obiloviny a obilninové výrobky
64
Počty porcí jsou uvedeny v množství na jeden den Skutečný Vhodný počet porcí počet porcí
Skupina potravin
Dosažená procenta
Doporučení
Obiloviny a obilninové výrobky
5,0
3,0
167
Omezit spotřebu
Zelenina
2,2
3,0
73
Zvýšit spotřebu
Ovoce
1,9
2,0
93
Mléko a mléčné výrobky
0,1
3,0
4
Zvýšit spotřebu
Maso, ryby, vejce a luštěniny Ostatní – volné tuky a sladkosti
0,4
1,0
35
Zvýšit spotřebu
6,3
0,5
1253
Omezit spotřebu
Obiloviny Ostatní
32%
39%
Zelenina Maso Mléko 2% 1% Ovoce
14%
12%
BMI – 35, 4 Podváha
Přiměřená
15
20
Nadváha 25
Obezita 30
35
Hmotnost – 85 kg 40
50
60
70
80
90
100
kilogramy
Dolní mez: 44kg; horní mez: 60kg.
Graf znázorňuje vztah mezi skutečnou a doporučenou váhou. Doporučené rozmezí, které je vyznačeno žlutým šrafovaným obdélníkem je stanoveno na základě výšky, pohlaví a doporučeného rozmezí BMI.
65
Index WHR 0,810 Nevyhran ěný
Spíše PERIFERNÍ
0,6
0,65
0,7
0,75
Spíše centrální 0,8
CENTRÁLNÍ
0,85
0,9
0,95
1
Index WHR je u probanda č. 2 na hranici, spíše k androidnímu (centrálnímu) typu ukládání tuku. Složení těla zjištěné bioimpedančním měřením u probanda č. 2:
48,1
Tuk Nízké 5
Normál 15
10
Vysoké
20 25 % hmotnosti
30
35
40
43,2
Voda
Nízké
Normál
40
50
45
Vysoké
55 % hmotnosti
60
65
70
51,9
Aktivní tělesná hmota ( ATH )
Nízké
( svaly+voda+kosti ) 60
Normál 65
70
Vysoké
75 80 % hmotnosti
85
90
95
1,1 Nízké
Poměr: ATH /
Normál
2
Velmi vysoké procento tuku v těle – 48, 1 % hmotnosti. Nízké procento vody v těle – 43,2 % hmotnosti. Velmi nízké procento ATH v těle – 51,9 % hmotnosti. Nízký poměr mezi ATH a tukem v těle – 1,1.
66
Vysoké 4
6
8
Shrnutí rizik proband č. 2:
Nedostatečná konzumace: -
zeleniny
-
mléčných výrobků
-
potravin ze skupiny masa
-
vlákniny
Nadbytek ve stravě: -
obilovinových výrobků
-
tuku/sladkostí
Nízká frekvence pohybové aktivity
Rodinná zátěž – hypertenze, mozková mrtvice, diabetes mellitus.
Nadbytek tělesného tuku a nadváha.
Zvýšený krevní cholesterol a LDL cholesterol.
Komentář: Podle hodnot tělesného složení má respondentka dle Fialy (1998) příliš vysoké procento tělesného tuku a výsledek zjištěného BMI ji řadí do kategorie obézních. Tělesná váha je o 25 kg vyšší než je horní doporučená hranice. Respondentka přijímá v potravě nadbytek volných tuků, sladkostí (1253 %). Podle grafických výsledků konzumuje mnoho výrobků obilninového původu (167 %). To vše může mít za následek nadváhu, také vzhledem k tomu, že byla zjištěna nízká pohybová aktivita. Procento vody v těle je nízké a podíl
beztukové hmoty je velmi nízký. Mléčné výrobky
a zeleninu by měla respondentka konzumovat častěji. Vzhledem k rodinné anamnéze a zjištěným rizikům by bylo vhodné, aby respondentka změnila své výživové zvyklosti a pokusila se snížit nadváhu pod vedením odborníka.
67
PROBANDKA 3 Bodystat Věk Tělesná hmotnost
Tělesná výška
Obvody pas / boky
61 let
156 cm
87/110cm
62 kg
% tuku % beztukové Hmoty
% vody
35,5%
53,1%
64,5%
Klidový KT (Syst./Diast.)
Tepová frekvence
120 – 80 mmHg
64 tep/min.
Biochemické vyšetření krve Celkový cholesterol
5,6 mmol/l
HDL cholesterol
2,01 mmol/l
Trigyceridy
0,63 mmol/l
LDL cholesterol
3,27 mmol/l
Glykémie
4,5 mmol/l
doporučená konzumace
Osobní anamnéza – bez obtíží. zjištěná konzumace
Ostatn
Mléko a mléčné výrobky
Maso, ryby, vejce a luštěniny
Zelenina
Ovoce Obiloviny a obilninové výrobky
Obiloviny a obilninové výrobky
68
Počty porcí jsou uvedeny v množství na jeden den Skutečný Vhodný počet porcí počet porcí
Skupina potravin
Dosažená Procenta
Doporučení
Obiloviny a obilninové výrobky
2,4
3,0
81
Zelenina
2,1
3,0
71
Zvýšit spotřebu
Ovoce
1,0
2,0
50
Zvýšit spotřebu
Mléko a mléčné výrobky
1,0
3,0
33
Zvýšit spotřebu
Maso, ryby, vejce a luštěniny Ostatní – volné tuky a sladkosti
2,0
1,0
200
Omezit spotřebu
3,4
0,5
684
Omezit spotřebu
Obiloviny Ostatní
20%
29%
Zelenina 18%
Maso 17%
Mléko 8%
Ovoce 8%
BMI – 25, 5 Podváha
Přiměřená
15
20
Nadváha 25
Obezita 30
35
Hmotnost – 62 kg 40
50
60
70 kilogramy
80
90
100
Dolní mez: 44 kg; horní mez: 61 kg. Graf znázorňuje vztah mezi skutečnou a doporučenou váhou. Doporučené rozmezí, které je vyznačeno žlutým šrafovaným obdélníkem je stanoveno na základě výšky, pohlaví a doporučeného rozmezí BMI.
69
Index WHR 0, 791 Nevyhran ěný
Spíše PERIFERNÍ
0,6
0,65
0,7
0,75
Spíše centrální 0,8
CENTRÁLNÍ
0,85
0,9
0,95
1
Index WHR u probanda č. 3 je na hranici, spíše k androidnímu (centrálním)u typu ukládání tuku.
Složení těla zjištěné bioimpedančním měřením u probadána č. 3: 35,5
Tuk Nízké 5
Normál 10
15
Vysoké 30
20 25 % hmotnosti
35
40
53,1
Voda
Nízké
Normál
40
50
45
Vysoké
55 % hmotnosti
60
65
70
64,5
Aktivní tělesná hmota ( ATH )
Nízké
( svaly+voda+kosti ) 60
Normál 65
70
Vysoké
75 80 % hmotnosti
85
90
95
1,8
Poměr: ATH / Tuk
Nízké 2
Vysoké procento tuku v těle – 35,5 % hmotnosti. Normální procento vody v těle – 53,1 % hmotnosti. Nízké procento ATH v těle – 64, 5 % hmotnosti. Nízký poměr mezi ATH a tukem v těle – 1,8.
70
Normál
Vysoké 4
6
8
Shrnutí rizik proband č. 3: Nedostatečná konzumace: -
zeleniny
-
ovoce
-
mléčných výrobků
-
vlákniny
Nadbytek ve stravě: -
potravin ze skupiny masa
-
tuku/sladkostí
Nízká frekvence pohybové aktivity.
Rodinná zátěž – hypertenze, diabetes mellitus, rakovina tlustého střeva.
Nadbytek tělesného tuku a nadváha.
Zvýšený krevní cholesterol.
Komentář: Dle Fialy (1998) je procento tuku označeno za vysoké, přesto je BMI v normě. I optimální váha se liší jen zhruba o jeden kilogram od váhy skutečné. Výživový stav může být ovlivněn zjištěným velkým nadbytkem konzumace volných tuků a sladkostí (684 %) a také nadbytkem masa a masných výrobků (200 %), které tuky také obsahují. Vzhledem k rodinné zátěži (rakovina tlustého střeva), by měla respondentka upravit své výživové zvyklosti a konzumovat především potraviny s větším podílem vlákniny, např. ovoce a zeleninu. Procento tělesné vody je v normě. Beztuková hmota je naopak nízká. Ukládání tělesného tuku hrozí spíše v androidní oblasti. U respondentky byla zjištěna i nízká pohybová aktivita.
71
PROBANDKA 4 Bodystat Věk Tělesná hmotnost
Tělesná výška
Obvody pas / boky
64 let
164 cm
82/105cm
70 kg
% tuku % beztukové Hmoty
% vody
33%
53,1%
66,9%
Klidový KT (Syst./Diast.)
Tepová frekvence
120 – 80 mmHg
76 tep/min.
Biochemické vyšetření krve Celkový cholesterol
5,2 mmol/l
HDL cholesterol
1,02 mmol/l
Trigyceridy
0,67 mmol/l
LDL cholesterol
2,21 mmol/l
Glykémie
4,6 mmol/l doporučená konzumace
Osobní anamnéza – osteoporóza. zjištěná konzumace
Ostatn
Mléko a mléčné výrobky
Zelenina
Ovoce
Obiloviny a obilninové výrobky
72
Počty porcí jsou uvedeny v množství na jeden den Skutečný Vhodný Doporučená počet porcí počet porcí procenta
Skupiny potravin
Doporučení
Obiloviny a obilninové výrobky
2,2
3,0
74
Zvýšit spotřebu
Zelenina
0,4
3,0
13
Zvýšit spotřebu
Ovoce
1,8
2,0
89
Mléko a mléčné výrobky
1,4
3,0
48
Zvýšit spotřebu
Maso, ryby, vejce a luštěniny Ostatní – volné tuky a sladkosti
0,6
1,0
62
Zvýšit spotřebu
2,6
0,5
520
Omezit spotřebu
Ostatní
Obiloviny
28%
25%
Zelenina 4% Maso 7% Mléko
Ovoce
16%
20%
BMI – 26 Podváha
Přiměřená
15
20
Nadváha 25
Obezita 30
35
Hmotnost – 70 kg
40
50
60
70 kilogramy
80
90
100
Dolní mez: 50 kg; horní mez 67 kg.
Graf znázorňuje vztah mezi skutečnou a doporučenou váhou. Doporučené rozmezí, které je vyznačeno žlutým šrafovaným obdélníkem je stanoveno na základě výšky, pohlaví a doporučeného rozmezí BMI.
73
Index WHR
0,781 Nevyhran ěný
Spíše PERIFERNÍ
0,6
0,65
0,7
0,75
Spíše centrální 0,8
CENTRÁLNÍ
0,85
0,9
0,95
1
Index WHR u probanda č. 4 ukazuje na nevyhraněné ukládání tuku v těle, spíše však s tendencí k centrálnímu ukládání.
Složení těla zjištěné bioimpedančním měřením u probanda č. 4: 33
Tuk Nízké 5
Normál 15
10
Vysoké
20 25 % hmotnosti
30
35
40
53,1
Voda
Nízké
Normál
40
50
45
Vysoké
55 % hmotnosti
60
65
70
66,9
Aktivní tělesná hmota ( ATH )
Nízké
( svaly+voda+kosti )
60
Normál 65
70
Vysoké 75
80
85
90
95
% hmotnosti
2
Poměr: ATH / Tuk
Nízké 2
Vysoké procento tuku v těle – 33 % hmotnosti. Normální procento vody v těle – 53,1 % hmotnosti. Nízké procento ATH v těle – 66,9 % hmotnosti. Nízký poměr mezi ATH a tukem v těle – 2.
74
Normál
Vysoké 4
6
8
Shrnutí rizik proband č. 4: Nedostatečná konzumace: -
obilninových výrobků
-
zeleniny
-
mléčných výrobků
-
potravin ze skupiny masa
-
vlákniny
Nadbytek ve stravě: -
tuku/sladkostí
Nízká frekvence pohybové aktivity.
Nadbytek tělesného tuku a nadváha.
Nízký HDL cholesterol.
Komentář: Výživové zvyklosti respondentky ukazují na nadbytek tuků a sladkostí (520 %) ve stravě. Tyto nepříznivě ovlivňují výživový stav a mohou být důvodem, proč
je
hodnota BMI na horní hranici přiměřenosti. Respondentka má nízký celkový index pohybové aktivity a trpí nadváhou. Ukládání tuků v těle je nevyhraněné. V těle je normální procento vody. Procento beztukové hmoty je nízké. Ve svém jídelníčku by měla zvýšit jak příjem obilninových a mléčných výrobků, zeleniny, a také zvýšit příjem potravin ze skupiny masa (ryby, vejce, luštěniny).
75
PROBANDKA 5 Bodystat Věk Tělesná hmotnost
Tělesná výška
Obvody pas / boky
74 let
177 cm
95/119cm
85 kg
% tuku % beztukové hmoty
% vody
39,2%
46,4%
60,8%
Klidový KT (Syst./Diast.)
Tepová frekvence
125 – 80 mmHg
80 tep/min.
Biochemické vyšetření krve Celkový cholesterol
5,75 mmol/l
HDL cholesterol
1,42 mmol/l
Trigyceridy
2,79 mmol/l
LDL cholesterol
3,72 mmol/l
Glykémie
6,3 mmol/l
Osobní anamnéza – hypertenze, vyšší cholesterol. doporučená konzumace
zjištěná konzumace
Ostatn
Mléko a mléčné výrobky
Maso, ryby, vejce a luštěniny
Zelenina
Ovoce
Obiloviny a obilninové výrobky
76
Počty porcí jsou uvedeny v množství na jeden den Skutečný Vhodný počet porcí počet porcí
Skupina potravin
Dosažená Procenta
Doporučení
Obiloviny a obilninové výrobky
2,8
3,0
93
Zelenina
0,9
3,0
31
Zvýšit spotřebu
Ovoce
0,8
2,0
39
Zvýšit spotřebu
Mléko a mléčné výrobky
1,4
3,0
48
Zvýšit spotřebu
Maso, ryby, vejce a luštěniny Ostatní – volné tuky a sladkosti
1,5
1,0
150
Omezit spotřebu
3,0
0,5
600
Omezit spotřebu
Ostatní
Obiloviny
28%
27%
Zelenina 9% Maso 14% Mléko
Ovoce
14%
8%
BMI – 27, 1 Podváha
Přiměřená
15
20
Nadváha 25
Obezita 30
35
Hmotnost – 85 kg 40
50
60
70
80
90
100
kilogramy
Dolní mez: 58 kg; horní mez: 78 kg.
Graf znázorňuje vztah mezi skutečnou a doporučenou váhou. Doporučené rozmezí, které je vyznačeno žlutým šrafovaným obdélníkem je stanoveno na základě výšky, pohlaví a doporučeného rozmezí BMI.
77
Index WHR
0,798 Nevyhran ěný
Spíše PERIFERNÍ
0,6
0,65
0,7
0,75
Spíše centrální 0,8
CENTRÁLNÍ
0,85
0,9
1
0,95
Index WHR u probanda č. 5 poukazuje na spíše androidní (centrální) ukládání tuku v těle, tedy v abdominální (břišní) oblasti.
Složení těla zjištěné bioimpedančním měřením u probanda č. 5: 39,2
Tuk Nízké
Normál 25 20 % hmotnosti
15
10
5
Vysoké 30
35
40
46,4
Voda
Nízké
Normál 45
40
50
Vysoké
55 % hmotnosti
60
65
70
60,8
Aktivní tělesná hmota ( ATH ) ( svaly+voda+kosti ) Nízké 60
Normál 65
70
Vysoké 75
80
85
90
95
% hmotnosti
1,6
Poměr: ATH / Tuk
Nízké 2
Vysoké procento tuku v těle – 39,2 % hmotnosti. Nízké procento vody v těle – 46,4 % hmotnosti. Nízké procento ATH v těle – 60,8 % hmotnosti. Nízký poměr mezi ATH a tukem v těle – 1,6.
78
Normál
Vysoké 4
6
8
Shrnutí rizik proband č. 5:
Nedostatečná konzumace: -
zeleniny
-
ovoce
-
mléčných výrobků
-
vlákniny
Nadbytek ve stravě: -
potravin ze skupiny masa
-
tuku/sladkostí
Nízká frekvence pohybové aktivity.
Rodinná zátěž – mozková mrtvice.
Nadbytek tělesného tuku a nadváha.
ZVÝŠENÝ -
krevní cholesterol
-
triglyceridy
-
LDL cholesterol
-
glykémie
Komentář: Podle zjištěných hodnot tělesného složení
má
respondentka příliš vysoké
procento tělesného tuku. Této hodnotě odpovídá i nadváha, se kterou koresponduje zvýšená hodnota BMI. Výživový stav souvisí se zjištěnými výživovými zvyklostmi. Lze z nich soudit, že respondentka má ve výživě velký nadbytek tuků, které přijímá spolu s přebytkem masa a masných výrobků (150 %), ale i volných tuků a sladkostí (600 %). U respondentky byla zjištěna i nízká pohybová aktivita. Z našich výsledků vyplývá i nízké procento hydratace organismu a nízká beztuková hmota. Respondentka by měla zvýšit příjem ovoce, zeleniny, čímž se zvýší i podíl vlákniny. 79
PROBANDKA 6 Bodystat Věk Tělesná hmotnost
Tělesná výška
Obvody pas / boky
72 let
168 cm
106/115cm 46,1%
96 kg
% tuku % beztukové hmoty 53,9%
% vody
42,9%
Klidový KT (Syst./Diast.)
Tepová frekvence
130/90mmHg
72tep/min.
Biochemické vyšetření krve Celkový cholesterol
5,95 mmol/l
HDL cholesterol
1,51 mmol/l
Trigyceridy
2,45 mmol/l
LDL cholesterol
3,42 mmol/l
Glykémie
7,5 mmol/l
Osobní anamnéza – hypertenze.
doporučená konzumace
zjištěná konzumace
Ostatn
Mléko a mléčné výrobky
Maso, ryby, vejce a luštěniny
Zelenina
Ovoce
Obiloviny a obilninové výrobky
80
Počty porcí jsou uvedeny v množství na jeden den Skutečný Vhodný počet porcí počet porcí
Skupina potravin
Dosažená procenta
Doporučení
Obiloviny a obilninové výrobky
2,1
3,0
71
Zvýšit spotřebu
Zelenina
1,7
3,0
56
Zvýšit spotřebu
Ovoce
1,7
2,0
86
Mléko a mléčné výrobky
2,3
3,0
76
Zvýšit spotřebu
Maso, ryby, vejce a luštěniny Ostatní – volné tuky a sladkosti
2,0
1,0
202
Omezit spotřebu
0,6
0,5
110
Ostatní 5%
Obiloviny 20%
Maso 19%
Zelenina 16%
Mléko 23% Ovoce 17%
BMI – 34 Podváha
Přiměřená
15
20
Nadváha 25
Obezita 30
35
Hmotnost – 96 kg 40
50
60
70 kilogramy
80
90
100
Dolní mez: 52 kg; horní mez 71 kg. Graf znázorňuje vztah mezi skutečnou a doporučenou váhou. Doporučené rozmezí, které je vyznačeno žlutým šrafovaným obdélníkem je stanoveno na základě výšky, pohlaví a doporučeného rozmezí BMI.
81
Index WHR 0,922 Nevyhran ěný
Spíše PERIFERNÍ 0,65
0,6
0,7
0,75
Spíše centrální 0,8
CENTRÁLNÍ 0,85
0,9
0,95
1
Vysoké číslo 0,922 u probanda č. 6 poukazuje na rizikové ukládání tuku v abdominální (břišní) oblasti. Složení těla zjištěné bioimpedančním měřením u probanda č. 6: 46,1
Tuk Nízké
Normál
5
15
10
Vysoké
20 25 % hmotnosti
30
35
40
42,9
Voda
Nízké
Normál
40
50
45
Vysoké
55 % hmotnosti
65
60
70
53,9
Aktivní tělesná hmota ( ATH )
Nízké
( svaly+voda+kosti ) 60
Normál 65
70
Vysoké
75 80 % hmotnosti
85
90
95
1,2
Poměr: ATH / Tuk
Nízké
Normál
2
Velmi vysoké procento tuku v těle – 46,1 % hmotnosti. Nízké procento vody v těle – 42, 9 % hmotnosti. Velmi nízké procento ATH v těle – 53,9 % hmotnosti. Nízký poměr mezi ATH a tukem v těle – 1,2.
82
Vysoké 4
6
8
Shrnutí rizik probanda č. 6:
Nedostatečná konzumace: -
obilninových výrobků
-
zeleniny
-
mléčných výrobků
-
vlákniny
Nadbytek ve stravě: -
potravin ze skupiny masa
-
tuku
Nízká frekvence pohybové aktivity. Rodinná zátěž – ICHS, hypertenze. Nadbytek tělesného tuku a nadváha. Zvýšený: -
krevní cholesterol
-
krevní tlak
-
glykémie
Rizikový androidní typ ukládání tuku. Komentář: Podle hodnot tělesného složení má
respondentka příliš vysoké procento
tělesného tuku a této hodnotě odpovídá i hodnota BMI, která ji řadí do kategorie obézních. S tím mohou být spojené zdravotní problémy (vysoký krevní tlak, cholesterol), který byl vyhodnocen v rizicích a souhlasí i s rodinnou zátěží. Doporučená optimální váha je asi o 25 kg nižší než zjištěná. Též zjištěný způsob ukládání tuku je považován za rizikový. Výživový stav odpovídá zjištěným výživovým zvyklostem, podle nichž lze soudit, že respondentka má ve výživě velký nadbytek tuků, které přijímá spolu s přebytkem masa a masných výrobků (202 %) ale i sladkostí a tuků samostatných (110 %). Respondentka má nízké procento vody v těle a také velmi malé procento beztukové hmoty. Nedostačující je pohybová aktivita. Respondentka má naopak ve svém jídelníčku nedostatek obilninových a mléčných výrobků, zeleniny a tím i vlákniny. 83
PROBANDKA 7 Bodystat Věk Tělesná hmotnost
Tělesná výška
Obvody pas / boky
55 let
172 cm
84/113cm
72 kg
% tuku % beztukové hmoty
% vody
28,4%
53,7%
71,6%
Klidový KT (Syst./Diast.)
Tepová frekvence
120/80mmHg
75tep/min.
Biochemické vyšetření krve Celkový cholesterol
5,15 mmol/l
HDL cholesterol
1,59 mmol/l
Trigyceridy
2,33 mmol/l
LDL cholesterol
3,39 mmol/l
Glykémie
6,0 mmol/l
Osobní anamnéza – bez obtíží. doporučená konzumace zjištěná konzumace
Maso, ryby, vejce a luštěniny Ostatn
Mléko a mléčné výrobky
Zelenina
Ovoce
Obiloviny a obilninové výrobky
84
Počty porcí jsou uvedeny v množství na jeden den
Skutečný Počet porcí
Vhodný počet porcí
Dosažená Procenta
Obiloviny a obilninové výrobky
3,0
4,0
75
Zvýšit spotřebu
Zelenina
3,9
5,0
78
Zvýšit spotřebu
Skupina potravin
Doporučení
Ovoce
5,0
4,0
125
Mléko a mléčné výrobky
1,7
3,0
57
Zvýšit spotřebu
Maso, ryby, vejce a luštěniny Ostatní – volné tuky a sladkosti
2,1
1,0
205
Omezit spotřebu
1,1
0,5
214
Omezit spotřebu
Ostatní 6%
Obiloviny
Maso
18%
12%
Mléko 10%
Zelenina 23%
Ovoce 31%
BMI – 24, 3 Podváha
Přiměřená
15
20
Nadváha 25
Obezita 30
35
Hmotnost – 72 kg
40
50
60
70 kilogramy
80
90
100
Dolní mez: 55 kg; horní mez: 74 kg. Graf znázorňuje vztah mezi skutečnou a doporučenou váhou. Doporučené rozmezí, které je vyznačeno žlutým šrafovaným obdélníkem je stanoveno na základě výšky, pohlaví a doporučeného rozmezí BMI.
85
Index WHR
0,733 Nevyhran ěný
Spíše PERIFERNÍ
0,6
0,65
0,7
0,75
Spíše centrální 0,8
CENTRÁLNÍ
0,85
0,9
0,95
1
Ukládání tuku v těle u probanda č. 7 je gynoidní (periferní). Dochází tedy k ukládání tuku v oblasti hýždí a stehen.
Složení těla zjištěné bioimpedančním měřením u probanda č. 7: 28,4
Tuk
Nízké
Normál 10
5
15
Vysoké
20 25 % hmotnosti
30
35
40
53,7
Voda
Nízké
Normál 45
40
50
Vysoké
55 % hmotnosti
60
65
70
71,6
Aktivní tělesná hmota ( ATH ) ( svaly+voda+kosti ) Nízké
Normál
60
70
65
75
Vysoké 80
85
90
95
% hmotnosti
2,5
Poměr: ATH / Tuk
Nízké 2
Normální procento tuku v těle – 28,4 % hmotnosti. Normální procento vody v těle – 53,7 % hmotnosti. Normální procento ATH v těle – 71,6 % hmotnosti. Normální poměr mezi ATH a tukem v těle – 2,5.
86
Normál
Vysoké 4
6
8
Shrnutí rizik probanda č. 7:
Nedostatečná konzumace: -
obilninových výrobků
-
zeleniny
-
mléčných výrobků
Nadbytek ve stravě: -
potravin ze skupiny masa
-
tuku/sladkostí
Nízká frekvence pohybové aktivity.
Rodinná zátěž – diabetes mellitus.
Gynoidní ukládání tuku v těle.
Komentář: Hodnoty, které byly zjištěny u respondentky č. 7 mohou být ovlivněné nejen výživovými zvyklostmi, ale také věkem, protože je z naší skupiny nejmladší. Hladina hormonů v těle může být v normálu, bez vlivu menopauzy na změnu tělesného složení. Podle hodnot tělesného složení má respondentka procento tělesného tuku v normě. Stejně tak procento vody v těle a procento beztukové hmoty. Normální je také poměr mezi beztukovou hmotou a tukem v těle. I hodnota BMI je přiměřená, stejně jako tělesná váha. Přesto by se měla respondentka snažit omezit konzumaci volných tuků a sladkostí (214 %) i tuků skrytých ve skupině masa (205 %) a předejít tak možnému riziku rodinné zátěže -
diabetu. Respondentka má naopak ve svém jídelníčku
nedostatek zeleniny, obilninových a mléčných výrobků.
87
PROBANDKA 8 Bodystat Věk Tělesná hmotnost
Tělesná výška
Obvody pas / boky
58 let
168 cm
81/105cm
74 kg
% tuku % beztukové hmoty
% vody
31,7%
52,4%
68,3%
Klidový KT (Syst./Diast.)
Tepová frekvence
120/80mmHg
65tep/min.
Biochemické vyšetření krve Celkový cholesterol
5,15 mmol/l
HDL cholesterol
1,62 mmol/l
Trigyceridy
1,45 mmol/l
LDL cholesterol
3,30 mmol/l
Glykémie
4,6 mmol/l
Osobní anamnéza – bez obtíží.
doporučená konzumace
zjištěná konzumace
Ostatn
Mléko a mléčné výrobky
Maso, ryby, vejce a luštěniny
Zelenina
Ovoce
Obiloviny a obilninové výrobky
88
Počty porcí jsou uvedeny v množství na jeden den Skutečný počet porcí
Vhodný počet porcí
Doporučená Procenta
Obiloviny a obilninové výrobky
4,7
4,0
117
Zelenina
1,9
5,0
37
Zvýšit spotřebu
Ovoce
2,0
4,0
50
Zvýšit spotřebu
Mléko a mléčné výrobky Maso, ryby, vejce a luštěniny Ostatní - volné tuky a sladkosti
2,0
3,0
67
Zvýšit spotřebu
2,4
1,0
244
Omezit spotřebu
6,2
0,5
1234
Omezit spotřebu
Skupina potravin
Doporučení
Obiloviny Ostatní
24%
33%
Zelenina 10%
Maso 13%
Mléko
Ovoce
10%
10%
BMI – 26,2 Podváha
Přiměřená
15
20
Nadváha 25
Obezita 30
35
Hmotnost – 74 kg
40
50
60
70 kilogramy
80
90
100
Dolní mez: 52 kg; horní mez 71 kg. Graf znázorňuje vztah mezi skutečnou a doporučenou váhou. Doporučené rozmezí, které je vyznačeno žlutým šrafovaným obdélníkem je stanoveno na základě výšky, pohlaví a doporučeného rozmezí BMI.
89
Index WHR
0,771 Nevyhran ěný
Spíše PERIFERNÍ
0,6
0,65
0,7
0,75
Spíše centrální 0,8
CENTRÁLNÍ
0,85
0,9
0,95
1
Index WHR u probanda č. 8 ukazuje na nevyhraněné ukládání tuků v těle.
Složení těla zjištěné bioimpedančním měřením u probanda č. 8:
31,7
Tuk Nízké 5
Normál 10
15
Vysoké
20 25 % hmotnosti
30
35
40
52,4
Voda
Nízké
Normál
40
50
45
Vysoké
55 % hmotnosti
60
65
70
68,3
Aktivní tělesná hmota ( ATH )
Nízké
( svaly+voda+kosti )
Normál
60
65
70
Vysoké
75 80 % hmotnosti
85
90
95
2,2
Poměr: ATH / Tuk
Nízké 2
Vysoké procento tuku v těle – 31,7 % hmotnosti. Normální procento vody v těle – 52,4 % hmotnosti. Nízké procento ATH v těle – 68, 3 % hmotnosti. Nízký poměr mezi ATH a tukem v těle – 2,2.
90
Normál
Vysoké 4
6
8
Shrnutí rizik probanda č. 8: Nedostatečná konzumace: -
zeleniny
-
ovoce
-
mléčných výrobků
Nadbytek ve stravě: -
potravin ze skupiny masa
-
tuku/sladkostí
-
konzumace cukru a sladkých potravin
Nízká frekvence pohybové aktivity.
Rodinná zátěž – hypertenze.
Nadbytek tělesného tuku a nadváha.
Komentář: Hodnoty tělesného složení poukazují na vysoké procento tělesného tuku a této hodnotě odpovídá i hodnota BMI, jehož hodnoty značí lehkou nadváhu. Výživový stav odpovídá zjištěným výživovým zvyklostem, podle nichž lze soudit, že respondentka konzumuje velký nadbytek volných tuků a sladkostí (1234 %), které přijímá spolu s přebytkem masa a masných výrobků (244 %). I procento obilovin je vyšší (118 %) než doporučené procento.
Nadbytek sacharidů se v těle může změnit na tuky. Zvlášť
významné to je v souvislosti s pohybovou aktivitou, neboť respondentka má nízkou frekvenci pohybové aktivity. Také má nadbytek tělesného tuku a nadváhu. Procento vody v těle je u respondentky v normě. Má nízké procento beztukové hmoty a také nízký poměr mezi aktivní tělesnou hmotou a tukem. Respondentka má naopak ve svém jídelníčku nedostatek mléčných výrobků, zeleniny a ovoce.
91
PROBANDKA 9 Bodystat Věk Tělesná hmotnost
Tělesná výška
Obvody pas / boky
57 let
160 cm
76/96cm
65 kg
% tuku % beztukové hmoty
% vody
31,5%
53,1%
68,5%
Klidový KT (Syst./Diast.)
Tepová frekvence
120/85mmHg
64tep/min.
Biochemické vyšetření krve Celkový cholesterol
5,0 mmol/l
HDL cholesterol
1,6 mmol/l
Trigyceridy
1,6 mmol/l
LDL cholesterol
2,5 mmol/l
Glykémie
5,1 mmol/l
Osobní anamnéza – bez obtíží. doporučená konzumace
doporučená konzumace
Ostatn
Mléko a mléčné výrobky
Maso, ryby, vejce a luštěniny
Zelenina
Ovoce
Obiloviny a obilninové výrobky
92
Počty porcí jsou uvedeny v množství na jeden den. Skutečný Vhodný Doporučená počet porcí počet porcí procenta
Skupina potravin Obiloviny a obilninové výrobky
2,2
4,0
Zelenina
3,0
Ovoce
4,2
Mléko a mléčné výrobky Maso, ryby, vejce a luštěniny Ostatní – volné tuky a sladkosti
Doporučení
55
Zvýšit spotřebu
5,0
60
Zvýšit spotřebu
4,0
106
3,0
3,0
100
1,1
1,0
109
1,2
0,5
232
Omezit spotřebu
Ostatní Maso
Obiloviny
8%
15%
7%
Zelenina Mléko
20%
20%
Ovoce 30%
BMI – 25,4 Podváha
Přiměřená
15
20
Nadváha 25
Obezita 30
35
Hmotnost – 65 kg 40
50
60
70 kilogramy
80
90
100
Dolní mez: 47 kg; horní mez 64 kg. Graf znázorňuje vztah mezi skutečnou a doporučenou váhou. Doporučené rozmezí, které je vyznačeno šrafovaným obdélníkem je stanoveno na základě výšky, pohlaví a doporučeného rozmezí BMI.
93
Index WHR 0,792 Nevyhran ěný
Spíše PERIFERNÍ
0,6
0,65
0,7
0,75
Spíše centrální 0,8
CENTRÁLNÍ
0,85
0,9
0,95
1
Index WHR u probanda č. 9 poukazuje na spíše androidní (centrální) ukládání tuku v těle, tedy v abdominální (břišní) oblasti.
Složení těla zjištěné bioimpedančním měřením u probanda č. 9: 31,5
Tuk Nízké
Normál 15
10
5
Vysoké
20 25 % hmotnosti
30
35
40
53,1
Voda
Nízké
Normál 50
45
40
Vysoké
55 % hmotnosti
60
70
65
68,5
Aktivní tělesná hmota ( ATH ) ( svaly+voda+kosti )
Nízké 60
Normál 65
70
Vysoké
75 80 % hmotnosti
85
90
95
2,2 Nízké
Poměr: ATH /
2
Vysoké procento tuku v těle – 31,5 % hmotnosti. Normální procento vody v těle – 53,1 % hmotnosti. Nízké procento ATH v těle – 68,5 % hmotnosti. Nízký poměr mezi ATH a tukem v těle – 2,2.
94
Normál
Vysoké 4
6
8
Shrnutí rizik probanda č. 9: Nedostatečná konzumace: -
obilninových výrobků
-
zeleniny
Nadbytek ve stravě: -
tuku/sladkostí
Rodinná zátěž – obezita. Nadbytek tělesného tuku a nadváha. Komentář: Hodnoty BMI jsou dle Fialy (1998) na rozhraní mezi normou a mírnou nadváhou. Skutečná tělesná hmotnost je jen o 1 kg vyšší, než horní hranice optimální váhy. Věkově patří respondentka do skupiny pod 60 let, kdy ještě hladina hormonů v těle může do jisté míry kladně ovlivňovat tělesné složení. Z našeho šetření vyplývá, že respondentka konzumuje nadbytek volných tuků a sladkostí (232 %). Rodinná zátěž poukazuje na obezitu, proto by měla respondentka změnit své stravovací zvyklosti. Respondentka má zvýšené procento tělesného tuku v těle. Hydratace organismu je v normě, naopak beztuková hmota je v těle nízká. Naopak nedostatečně je pokryt přísun obilninových výrobků a zeleniny.
95
PROBANDKA 10 Bodystat Věk Tělesná hmotnost
Tělesná výška
Obvody pas / boky
56 let
163 cm
115/133cm 49,3%
105 kg
% tuku % beztukové hmoty 50,7%
% vody
39,3%
Klidový KT (Syst./Diast.)
Tepová frekvence
130/80mmHg
67tep/min.
Biochemické vyšetření krve Celkový cholesterol
6,75 mmol/l
HDL cholesterol
1,5 mmol/l
Trigyceridy
2,3 mmol/l
LDL cholesterol
4,5 mmol/l
Glykémie
6,2 mmol/l
Osobní anamnéza – snížená funkce pankreatu.
Ostatn
Mléko a mléčné výrobky
Maso, ryby, vejce a luštěniny
Zelenina
Ovoce
Obiloviny a obilninové výrobky
96
Počty porcí jsou uvedeny v množství na jeden den. Skutečná Vhodný Doporučená počet porcí počet porcí procenta
Skupina potravin
Doporučení
Obiloviny a obilninové výrobky
1,3
4,0
32
Zvýšit spotřebu
Zelenina
1,1
5,0
21
Zvýšit spotřebu
Ovoce
0,3
4,0
7
Zvýšit spotřebu
Mléko a mléčné výrobky
0,6
3,0
21
Zvýšit spotřebu
Maso, ryby, vejce a luštěniny Ostatní – volné tuky a sladkosti
0,5
1,0
46
Zvýšit spotřebu
1,6
0,5
328
Omezit spotřebu
Obiloviny Ostatní
24%
30%
Zelenina 20%
Maso 9% Mléko Ovoce
12%
5%
BMI – 39,5 Podváha
Přiměřená
15
20
Nadváha 25
Obezita 30
35
Hmotnost – 105 kg
40
50
60
70 kilogramy
80
90
100
Dolní mez: 49 kg; horní mez 66 kg. Graf znázorňuje vztah mezi skutečnou a doporučenou váhou. Doporučené rozmezí, které je vyznačeno žlutým šrafovaným obdélníkem je stanoveno na základě výšky, pohlaví a doporučeného rozmezí BMI.
97
Index WHR 0,865 Nevyhran ěný
Spíše PERIFERNÍ
0,6
0,7
0,65
Spíše centrální 0,8
0,75
CENTRÁLNÍ
0,85
0,9
0,95
1
Index WHR u probanda č. 10 poukazuje na spíše androidní (centrální) ukládání tuku v těle, tedy v abdominální (břišní) oblasti.
Složení těla zjištěné bioimpedančním měřením u probanda č. 10: 49,3
Tuk Nízké 5
Normál 15
10
Vysoké
20 25 % hmotnosti
30
35
40
39,3
Voda
Nízké
Normál
40
50
45
Vysoké
55 % hmotnosti
60
65
70
50,7
Aktivní tělesná hmota ( ATH )
Nízké
( svaly+voda+kosti ) 60
Normál 65
70
Vysoké
75 80 % hmotnosti
85
90
95
1
Poměr: ATH / Tuk
Nízké
Normál
2
Velmi vysoké procento tuku v těle – 49,3 % hmotnosti. Nízké procento vody v těle – 39,3 % hmotnosti. Velmi nízké procento ATH v těle – 50,7 % hmotnosti. Nízký poměr mezi ATH a tukem v těle – 1.
98
Vysoké 4
6
8
Shrnutí rizik probanda č. 10: Nedostatečná konzumace: -
obilninových výrobků
-
zeleniny
-
ovoce
-
mléčných výrobků
-
potravin ze skupiny masa
-
vlákniny
Nadbytek ve stravě: -
tuku/sladkostí
Nízká pohybová aktivita.
Nadměrná stresová zátěž.
Rodinná zátěž – ICHS, obezita, hypertenze.
Nadbytek tělesného tuku a nadváha
Zvýšený : -
krevní cholesterol
-
LDL cholesterol
Androidní typ ukládání tuku.
Komentář: Podle hodnot tělesného složení dle Fialy (1998) má respondentka příliš vysoké procento tělesného tuku a této hodnotě odpovídá i hodnota BMI. Dle Středy a kol. (2010) je však již na hranici výrazné a morbidní obezity. Též zjištěný způsob ukládání tuku je považován za rizikový. Tělesná váha je o 40 kg vyšší než je horní mez optimální váhy. Procento vody v těle je nízké a stejně tak je nízké procento beztukové hmoty.
99
Výživové zvyklosti ukazují na nedostatečnou konzumaci veškerých skupin potravin, které tělu dodávají základní živiny ve správném poměru. Naproti tomu volných tuků a sladkostí přijímá respondentka nadbytek (328 %). Rodinná anamnéza poukazuje na sklony k obezitě. Proto by měla respondentka změnit své stravovací návyky a vyhledat odbornou lékařskou pomoc při redukci nadměrné hmotnosti. Přesto, že tato respondentka patří v naší skupině mezi mladší, její výživové zvyklosti nejsou dobré a i pohybová aktivita je nízká.
Celkové výsledky šetření: Výživový stav všech sledovaných žen (55 - 74 let) vypovídá o nadváze nebo dokonce obezitě. Pouze 10 % sledovaných žen má procento tuku v těle v normě, u 90 % bylo zjištěno vysoké procento tělesného tuku. Z 10 účastnic šetření jich 7 vykazovalo rizikové nebo spíše rizikové androidní ukládání tuku v abdominální oblasti. Společný všem ženám byl také nízký podíl pohybové aktivity. U všech žen korespondovalo procento tuku v těle s chybnými výživovými zvyklostmi. Ve 100 % se jednalo o přebytek konzumace sladkostí, v 60 % o přebytek volných i skrytých tuků. Nedostatek byl zjištěn ve 100 % u spotřeby zeleniny a ve 40 % u ovoce. Také 90 % žen mělo nízkou spotřebu mléčných výrobků. Šetřením diagnostikovaná rizika, plynoucí z výživového stavu a nevhodných výživových zvyklostí u respondentek souhlasila s rodinnou zátěží a v některých případech i se současnou zdravotní anamnézou.
100
6. Diskuse V naší diplomové práci jsme monitorovaly výživový stav skupiny žen ve věku 55 - 74 let včetně, v závislosti na výživových zvyklostech. Zjištěné celkové výsledky naší pilotní studie u početně omezené skupiny respondentek (10) nemají statistickou výpovědní hodnotu. Přesto je považujeme za přínosné. Každá účastnice sledování takto získala informace o svém výživovém stavu, rizicích z něj plynoucích a může podle zjištěných hodnot své výživové zvyklosti vhodně upravit či se o výsledcích a dalších krocích poradit s lékařem. Jako pilotní studie jsou uvedené celkové výsledky zjištěné na naší sledované skupině potvrzením oprávněnosti takových projektů, jakým byl např. evropský projekt Zdravé stárnutí. Probíhal v období od roku 2004 do roku 2007 ve SZÚ a jeho cílem bylo podporovat zdravé stárnutí u lidí ve věku 50 let a starších. Byl spolufinancován Evropskou komisí. Výsledkem projektu bylo vytvoření konkrétní doporučení pro starší osoby v různých oblastech např.: duševní zdraví, životní prostředí, výživa, pohybová aktivita, prevence úrazů aj. Doporučení projektu týkající se výživy ve stáří jsou: propagovat zdravou stravu a správnou výživu seniorů s důrazem na nízkou spotřebu nasycených tuků a vysokou spotřebu ovoce, zeleniny a potravin obsahující vlákninu. U všech našich respondentek jsme zjistily chybné výživové návyky právě v uvedených bodech. Cíle projektu týkající se pohybové aktivity jsou: zvýšit úroveň pohybové aktivity u seniorů v souladu s mezinárodními doporučeními na nejméně 30 minut alespoň mírné intenzivní pohybové aktivity nejlépe každý den v týdnu. Opět musíme říci, že všechny naše respondentky měli jen nízkou míru pohybové aktivity oproti doporučením projektu. Hlavním ukazatelem stravovacích zvyklostí ve vztahu ke stárnutí a stáří je dle Kalvacha (2008) obezita. Starší generace se potýká s nižší pohybovou aktivitou, a proto by mělo dojít ke snížení energetického příjmu, aby nepřevládal energetický příjem nad výdejem. Strava by ale měla být dle Kalvacha (2008) nutričně hodnotná, pestrá a vyvážená, nikoli však tak energeticky bohatá, aby mohlo docházet 101
k nežádoucímu zvyšování tělesné hmotnosti. Kalvach (2008) ve své publikaci uvádí, že BMI u mužů i žen by ve věku nad 65 let nemělo překročit hodnotu 27,0. Dle Fialy (1998), s jehož standardy byly výsledky našich respondentek v programu srovnávány, je za malnutrici považováno BMI od 15 - 18. Normálním BMI jsou hodnoty od 19 - 25. Za nadváhu jsou považovány hodnoty BMI od 25 – 30. BMI nad 30 a výše se vyznačuje jako obezita. Podle těchto kritérií má v naší skupině 10 % respondentek BMI v normě, na horní hranici přiměřené váhy je 20 %. Na horní hranici nadváhy je 10 % respondentek, 30 % žen má nadváhu a 30 % žen je obézních. Dle německého internetového zdroje (www.psylliumforte.eu) se „normální“ hodnota BMI mění s přibývajícím věkem. Např. ve věku nad 64 let a více je za normální BMI považována hodnota v rozmezí 24 – 29. Při hodnocení na základě těchto posunutých kriterií by v naší skupině by mělo 60 % žen hodnotu BMI v normě. Zbylých 40 % žen je obézních. Obezita je dle Středy (2010) členěna na tři stádia. První stadium obezita, kdy je hodnota BMI od 30 - 35. Druhé stadium, tzv. výrazná obezita je od 35 - 40 a třetí stadium, morbidní obezita, nastává při hodnotě BMI vyšší než 40. Respondentka č. 10 je dle Středy (2010) na hranici výrazné a morbidní obezity. Respondentky č. 1. a č. 6. jsou v prvním stadiu obezity a respondentka č. 2 je na horní hranici prvního stadia obezity. Dle Chapmana (2008) je zvýšení tělesného tuku v těle dáno mmj. sníženou fyzickou aktivitou, která je uváděna jako hlavní příčina tohoto problému. Také dochází ke snížení klidového metabolismu a termického efektu potravy. S přibýváním tělesného tuku v těle se zvyšuje riziku kardiovaskulárních a civilizačních onemocněních. Protože hodnocení tělesného složení pomocí BMI je pouze orientační, měřily jsme složení těla respondentek pomocí přístroje Bodystat 1500. Do programu Survey jsme pak zaznamenaly naměřené procento tuku, procento vody v těle a procento beztukové hmoty. Tyto hodnoty byly získány pomocí bioimpedance. Fiala (1998) uvádí ve svém programu ,,Poznej a zlepši svoje zdraví“, pojem aktivní tělesná hmota. My se však domníváme, že přesnější a výstižnější slovní spojení je beztuková hmota. Tento program nám vyhodnotil graficky procento tuku, procento vody v těle, procento beztukové hmoty a také poměr mezi beztukovou hmotou a tukem v těle. 102
Naše výsledky jsou vyhodnoceny dle Fialy (1998), který považuje za nízké procento tuku v těle hodnoty od 5 - 22 % hmotnosti. Normální hodnoty jsou od 22 - 30 % a za vysoké procento tuku v těle jsou brány hodnoty od 30 do 40 % hmotnosti. Ze skupiny našich respondentek má 90 % žen vysoké procento tuku a jen 10 % žen má normální procento tuku v těle. V seniorském věku se mění i procento hydratace organismu. Dle Svačiny (2008) je v dospělosti kolem 60 % a ve stáří je procento vody v těle menší - kolem 50 %. Procento vody v těle je nízké dle Fialy (1998) od hodnoty 40 - 50 % hmotnosti. Normální od 50 - 60 % hmotnosti a za vysoké hodnoty považuje 60 - 70 %. Z naší desetičlenné skupiny má 50 % nízké procento vody v těle a dalších 50 % má procento vody v těle v normě. Procento aktivní tělesné hmoty (svaly, voda, kosti) je nízké dle programu ,,Zlepši a poznej svoje zdraví,, pokud nepřesáhne hodnoty 60 - 70 %. Za normální jsou považovány hodnoty od 70 - 78 % hmotnosti a za vysoké 78 – 95 % hmotnosti. 90 % žen má dle těchto kritérií nízké procento aktivní tělesné hmoty a 10 % má procento aktivní tělesné hmoty v normě. Stejné výsledky jsme naměřily i v porovnání mezi aktivní tělesnou hmotou a tukem. Dle Fialy (1998) je pro vzhled člověka, ale i pro zdravotní riziko důležité nejen celkové množství tuku v těle, ale také jeho rozložení a typ ukládání. Existují dva základní typy. Androidní (mužský), kdy se tuk ukládá v abdominální (břišní) oblasti a gynoidní (hruškový) typ s ukládáním tuku spíše v oblasti gluteofemorální. Tedy v oblasti hýždí a stehen. Dle Vilikuse (2012) distribuce tělesného tuku uložena v horní polovině trupu (androidní – mužská) znamená větší riziko vzniku ischemické choroby než uložení tuku v polovině dolní (gynoidní – ženské). Dle Fialy (1998) je index WHR od 0,6 do 0,75 typický spíše pro gynoidní ukládání tuku. WHR od 0,75 - 0,8 je známkou nevyhraněného způsobu ukládání tuku. U indexu 0,8 - 0,85 to znamená spíše androidní ukládání a hodnoty WHR nad 0,85 - 1 index plně potvrzuje androidní způsob ukládání tuku. V respondentky č.7 se ukládá tuk v oblasti gynoidní. U 20 % našich respondentek je ukládání tuku nevyhraněné. 40 % z těchto žen má ukládání tuku na horní hranici nevyhraněnosti, spíše však s tendencí k androidnímu ukládání. Androidní ukládání tuku se vyskytuje ve 30 % sledovaných žen a to u respondentky 103
č. 1, č. 6 a č. 10. Respondentky mají stejnou rodinnou anamnézu a to: ICHS a hypertenzi. Senioři by měli preferovat ve své potravě kvalitní bílkoviny. Dle Malé (2011) je potřeba bílkovin u starších osob nad 65 let obdobná, jako u všech věkových kategorií. U seniorek ve vyšším věku, je pokles příjmu kvalitních bílkovin nejvýznamnější. Doporučená denní dávka bílkovin ve věkové populaci nad 65 let se dle Malé (2011) pohybuje mezi 1,0 – 1,25 g na kg hmotnosti. Dle Komárka a Kernové (2008) by měl být denní příjem bílkovin u seniorů 1g/kg/den. Stránský a Kohout (2011) uvádí, že je vhodné konzumovat 0,8 g bílkovin/kg/den. Dle Pánka (2002), Dlouhé (1998) a Klézla (2007) by senioři měli dávat přednost potravinám, které obsahují hodnotné bílkoviny a aby byla pokryta denní potřeba 60-80g/den cca 1 – 1, 25 g bílkovin/kg/den. S konzumací bílkovin tedy masa je vždy spojena společná konzumace tuků v něm obsažených. Senioři by měli ve svém jídelníčku omezit konzumaci uzenin a jíst především libová masa. Z našeho šetření vyšlo, že 60 % žen přijímá nadbytek masa a masných výrobků. Naopak 30 % žen má v potravě nedostatečné množství masa. V 10 % byl příjem potravin ze skupiny masa v normě. Dále by měli konzumovat celkově nižší množství jakýchkoli tuků a mezi konzumovanými by měly preferovat kvalitní rostlinné tuky a oleje a omezit množství živočišných tuků. Komárek a Kernové (2008) tvrdí, že by senioři měli celkově omezit spotřebu tuků konzumovaných denně na 55 g. Dlouhá (1998), Pánek (2002) i Klézl (2007) se shodují, aby starší generace omezila potraviny bohaté na tuky a dále omezila množství cukrů a sladkostí. To koresponduje s výsledky našeho šetření. U všech žen naší studie byl zjištěn velký nadbytek konzumace potravin ze skupiny sladkostí a volných tuků a měly by se řídit výše citovanými doporučeními. Z rodinné anamnézy vyplývá respondentek plyne, že 40 % sledovaných žen má genetické předpoklady k diabetu a 20 % k obezitě. Např. respondentka č. 5 a č. 5 mají zvýšenou hladinu cukru v krvi, což může signalizovat především riziko onemocnění diabetem. Pro starší generaci je důležité přijímat v potravě dostatečné množství ovoce, zeleniny a potravin připravených z obilovin. Senioři se mohou záměrně vyhýbat konzumaci ovoce a zeleniny, z důvodu defektu chrupu nebo i důvodů nedostatku financí. Zelenina je však nedílnou součástí jídelníčku, a to i ve stáří. Má příznivý vliv 104
na peristaltiku, která je ve stáří zpomalená. Ovoce obsahuje oproti zelenině větší podíl cukru, a proto by senioři měli zachovávat doporučené denní dávky. Vláknina je přijímaná v potravě také v ovoci, zelenině a luštěninách. Dle Burianové (2008) je vhodné konzumovat ve stáří denně 200 g ovoce a 300 g zeleniny denně. V počtu porcí za den, je to dle Peřiny (2006) u ovoce 2 - 4 a u zeleniny 3 - 5 porcí denně. Celých 100 % respondentek z naší skupiny přijímá v potravě nedostatečné množství zeleniny. 40 % žen konzumuje nedostatečné množství ovoce. 10 % žen má ve svém jídelníčku nadbytečné množství ovoce. A 50 % žen má hodnoty ovoce ve svém jídelníčku v normě. Nedostatečné množství mléčných výrobků konzumuje 90 % sledovaných žen. Pouze 10 % přijímá adekvátní množství mléka a mléčných výrobků. Nedostatek obilninových výrobků v potravě jsme zjistily u 60 % žen a 10 % žen konzumuje nadbytek obilninových výrobků. 30 % žen má dostatečný přísun obilninových výrobků. Je třeba si uvědomit souvislost konzumace obilninových výrobků s příjmem sacharidů s vysokým GI a podle druhu těchto výrobků ještě souvislost s příjmem vlákniny. 100 % žen konzumuje nadbytek tuků a sladkostí. Z možných rizikových faktorů, které mohou ovlivnit negativně zdravotní stav respondentek byly jako nejčastější faktory uváděny: hypertenze, ICHS a diabetes mellitus. 90 % žen se cítí z psychosociálního hlediska v pořádku a nejsou ve stresu. Nebo se ním dokáží dobře vyrovnávat. Pouze respondentka č. 10 trpí nadměrnou stresovou zátěží.
105
7. Závěr V České republice přibývá seniorů a proto je nezbytné zabývat se životním stylem této populační skupiny. Výživa ve stáří je jedním z faktorů, ovlivňující zdravotní stav. Proto je důležité věnovat jí značnou pozornost stejně jako prevenci a včasné diagnostice všech dalších rizik, které mohou zdravotní stav seniorů ovlivňovat. Cílem diplomové práce byl monitoring výživového stavu skupiny žen ve věku 55 – 74 let v závislosti na výživových zvyklostech. Domníváme se, že cíle práce jsme splnily. Ve výsledkové části jsme nejprve uvedly jednotlivé výstupní protokoly o výživovém stavu, stravovacích zvyklostech a rizicích plynoucích ze zjištěného životního stylu jednotlivých respondentek. Tyto protokoly jsme získaly na základě zadaných dat do programu Survey – aplikace Zdraví (Fiala, 1998). V komentářích jsme se snažily o individuální zhodnocení jejich výsledků vč. doporučení pro jednotlivé ženy. Poté jsme celkově shrnuly výsledky šetření a poukázaly na některé společné významné faktory ve výživových zvyklostech, ale i ve výživových stavech naší věkově vymezené skupiny žen. Pro získání přesnějších, komplexnějších a hlavně zobecnitelných výsledků by bylo třeba provádět výzkum s reprezentativním výběrem a počtem probandů seniorského věku a zkoumat podrobněji i další ukazatele nutričního stavu. Také na vyhodnocení rizik by se měl podílet i lékař, aby bylo možno postihnout všechny souvislosti. Takový výzkum by překročil svým rozsahem rámec diplomové práce, která jen jako pilotní studie problému je již velmi obsáhlá. Domníváme se, že výsledek naší práce poskytuje každé seniorce, která se šetření účastnila, posoudit kriticky informace o vlastním výživovém stavu a buď sama nebo po poradě s lékařem mnohé ve svých výživových zvyklostech změnit k lepšímu. Jako pilotní studie výživového stavu
žen seniorského věku v souvislosti s
výživovými zvyklostmi mohou být výsledky námětem k možnému směru dalšího výzkumu nebo i rozsáhlejšího projektu. 106
Přehled použitých informačních zdrojů Bioelectrical Impedance Body Composition Analyser Single Frequency. [online]. 2012, [cit. 2012-05-20]. Dostupný z WWW: http://www.bodystat.com/products/bodystat-1500/
BLAHUŠ, P; KOVÁŘ, R. Stručný úvod do metodologie. 1. vydání. Praha:UK, 1973, 50s. MŠK číslo: 33421/62 VIII. 60-60-73 17/91.
BRÁZDOVÁ, Z; KLEINWACHTEROVÁ, H. Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. 2. vydání. Brno: NCONZO v Brně, 2005, 102 s. ISBN 80-7013-336-8.
BUNC, V; STABLOVÁ, A; SKOROCKÁ, I. Bioimpedanční metody používané v Laboratoři sportovní motoriky, UK FTVS. [online]. 2012, [cit. 2012-09-02]. Dostupný z WWW: www.lekarna-invest.cz/downloads/P1-010-e.pdf.
BURIANOVÁ, T. Výživa seniorů. [online]. 2008, [cit. 2012-06-06].
Dostupný
z WWW:http://www.ordinace.cz/clanek/vyzivasenioru/?increase=0&action=report&rep lyId=88673.
ČELAKOVSKÝ, J. Současné používané metody zjišťování stravovacích zvyklostí. [online]. 2012, [cit. 2012-05-11]. Dostupný z WWW: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/CINDI/kurz/metody_zjistovani_strav_zvykl .pdf.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Senioři. [online]. 2012, [cit. 2012-09-20]. Dostupný z WWW: http://www.scitani.cz/csu/redakce.nsf/i/seniori.
DLOUHÁ, R. Výživa – Přehled základní problematiky. 1.vydání. Praha: Karolinum, 1998. 215s. ISBN 80-7184-757-7.
107
DOSTÁLOVÁ, J.; DLOUHÝ, P; TLÁSKAL, P. Výživová doporučení pro obyvatelstvo České republiky. [online]. 2012, [cit. 2012-06-06]. Dostupný z WWW: http://www.vyzivaspol.cz/rubrika-dokumenty/konecne-zneni-vyzivovychdoporuceni.html .
DOSTÁLOVÁ, J; HRUBÝ, S; TUREK, B. Konečné znění výživových doporučení. [online].
2004,
[cit.
2012-03-05].
Dostupný
z WWW:
http://www.vyzivaspol.cz/rubrika-dokumenty/konecne-zneni-vyzivovychdoporuceni.html.
Energetický obsah živin. [online]. 2012, [cit. 2012-04-06]. Dostupný z WWW: http://www.healthyeatingclub.com/info/booksphds/books/foodfacts/html/data/data2a.html.
Energetická hodnota potravin. [online]. 2009, [cit. 2012-06-06]. Dostupný z WWW: http://www.vyzivaspol.cz/encyklopedie-vyzivy-e-hesla/energeticka-hodnotapotravin.html.
FIALA, J. Aplikace Zdraví - Poznej a zlepši svoje zdraví. [online]. 1998, [cit. 2012-0912]. Dostupný z WWW: http://www.med.muni.cz/prelek/survey/survey.html.
FOŘT, P. Výživa pro dokonalou kondici a zdraví. 1.vydání. Praha: Grada Publishing, 2005. 184s. ISBN 80-247-1057-9.
FRAŇKOVÁ, S; DVOŘÁKOVÁ – JANŮ, V. Psychologie výživy a sociální aspekty jídla. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2003. 256 s. ISBN 80-264-05548-1.
GRAF SOMATOTYPU. [online]. 2012, [cit. 2012-09-20]. Dostupný z WWW: http://ospage2000.ic.cz/sportsomatotyp.htm
HAINER, V. Tajemství ideální váhy. 1.vydání. Praha: Grada Publishing, 1996. 232s. ISBN 80-7169-128-3.
108
HAVLÍČKOVÁ, L. Fyziologie tělesné zátěže I. Obecná část. 1.vydání. Praha: Karolinum, 2003. 238s. ISBN 80-7184-875-1.
HENDL, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. 1. vydání. Praha:Karolinum, 1997. 243s. ISBN 80-7184-549-3.
HENDL, J. Kvalitativní výzkum, základní teorie, metody a aplikace. 2.aktualizované vydání. Praha:Portál, 2008. 407s. ISBN 978-80-7367-485-4.
HOLMEROVÁ, I; JURÁŠKOVÁ, B; ZIKMUNDOVÁ, K. Vybrané kapitoly z gerontologie.
[online].
2007,
[cit.
2012-04-22].
Dostupný
z WWW:
http://www.geriatrie.cz/dokumenty/VybrKapZGerontologie.pdf.
HRUŠKOVÁ, J. Biochemické vyšetření krve. [online]. 2009, [cit. 2012-05-06]. Dostupný z WWW: http://www.szsmb.cz/admin/upload/sekce_materialy/Biochemick%C3%A1_vy%C5%A 1et%C5%99en%C3%AD_krve.pdf.
CHAPMAN, I. Obesity in Old Age. [online]. 2008, [cit. 2012-05-20]. Dostupný z www:http://content.karger.com/ProdukteDB/Katalogteile/isbn3_8055/_84/_29/fhr36_ 03.pdf.
Jak se mění bazální metabolismus s věkem. [online]. 2011, [cit. 2012-04-13]. Dostupný z WWW: http://www.info.na-hubnuti.cz/bmr-kalkulacka.php.
JANATOVÁ, H. Healthy Ageing – Zdravé stárnutí. [online]. 2007, [cit. 2012-04-08]. Dostupný
z WWW:http://www.szu.cz/tema/podpora-zdravi/healthy-ageing-zdrave-
starnuti.
JANATOVÁ, H. Zdravé stárnutí II – aktivizace seniorů v regionech. [online]. 2012, [cit. 2012-05-20]. Dostupný z WWW: http://www.szu.cz/tema/podpora-zdravi/zdravestarnuti-ii-aktivizace-senioru-v-regionech.
109
JANATOVÁ, H; ULIČNÁ, E. Zdravé stárnutí I.,II. - aktivizace seniorů v regionech. [online]. 2011, [cit. 2012-09-11]. Dostupný z WWW: http://www.szu.cz/tema/podporazdravi/zdrave-starnuti-i-ii-aktivizace-senioru-v-regionech
JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory. 1.vydání. Ostrava: Repronis, 2006. 96s. ISBN 807368-110-2.
JURÁŠKOVÁ, B. Poruchy výživy ve stáří. [online]. 2007, [cit. 2012-05-20]. Dostupný z WWW: http://www.solen.cz/pdfs/med/2007/11/02.pdf.
KALVACH, Z. Úspěšné stárnutí a aktivní stáří. Státní zdravotní ústav, Praha. 1.vydání 2004, 2. přepracované vydání 2008. [online]. 2008, [cit. 2012-06-06]. Dostupný z WWW:http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/edice/plne_znani/letaky/uspesne_s tarnuti_a_aktivni_stari.pdf.
KLEVETOVÁ, D; DLÁBOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1.vydání. Praha: Grada Publishing, 2008. 208s. ISBN 978-80-247-2169-9.
KLÉZL, T. Problematika výživy seniorů. [online]. 2007, [cit. 2010-03-11]. Dostupný z WWW: http://www.nutris.net/_.../seminarni_prace_problematika_vyzivy_senioru.doc
KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vydání. Praha: Galén, 2009. 713s. ISBN 978-80-7262-657-1.
KOMÁREK, L; KERNOVÁ, V. Lékárna na talíři. [online]. 2008, [cit. 2012-03-14]. Dostupný z WWW: http://www.szu.cz/czzp/lekarna/.
KOZÁKOVÁ, R; JAROŠOVÁ, D. Metody hodnocení stavu výživu seniorů. [online]. 2010, [cit. 2012-05-20]. Dostupný z WWW: www.medicinapropraxi.cz
KOZINA, V. 2001. Program Survey v 2,95-Příručka pro uživatele. Brno: MUNI, 2001.
110
KYRALOVÁ, M; MATOUŠOVÁ, M. Zdravotní tělesná výchova II.část. 1.vydání. Praha: Onyx, 1996. 175s. ISBN 80-85 228-39-4.
MÁČEK, M; RADVANSKÝ, J. Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. 1. vydání. Praha: Galén, 2011. 245s. ISBN 978-80-7262-695-3.
MAKAROVÁ, A. Civilizační choroby. [online]. 2010, [cit. 2012-03-06]. Dostupný z WWW: http://civilizacni-choroby.zdrave.cz/civilizacni-choroby/.
MALÁ, E; KRČMOVÁ, I; BUREŠOVÁ, E; JURÁŠKOVÁ, B. Výživa ve stáří. [online].
2011,
[cit.
2012-11-27].
Dostupný
z WWW:
http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2011/03/04.pdf.
MORRIS, M; SCHOO, A. Exercise and physical activity in older people. 1. vydání. Butterworth-Heinemann, 2004. ISBN 0- 7506-5479-1.
MOUREK, J. Fyziologie – učebnice pro studenty zdravotnických oborů. 1.vydání. Praha: Grada Publishing, 2005. 204s. ISBN 80-247-1190-7.
MÜHLPACHR, P. Schola gerontolagica. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005. 314s. ISBN 80-210-3838-1.
MÜHLPACHR, P. Gerentopedagogika. 1.vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 203s. ISBN 80-210-3345-2.
MÜLLEROVÁ, D. Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve schématech. 1.vydání. Praha: Triton, 2003. 99s. ISBN 80-7254-421-7.
MÜLLEROVÁ, D. Výživový software NutriDan. [online]. 2012, [cit. 2012-09-20]. Dostupný z WWW: http://www.institut-danone.cz/cz/odborna-sekce/nutridan/
Obesity in old age. [online]. 2012, [cit. 2012-05-20]. Dostupný z WWW: http://obesity.ygoy.com/obesity-in-old-age.
111
PÁNEK, J; POKORNÝ, J; DOSTÁLOVÁ, J. Základy výživy a výživová politika. 1. vydání. Praha: VŠCHT, 2002. 219s. ISBN 80-7080-468-8.
PÁNEK, J; POKORNÝ, J; DOSTÁLOVÁ, J; KOHOUT, P. Základy výživy. 1.vydání. Svoboda servis, 2002. 208s. ISBN 80-86320-23-5.
PERLMUTTER, M; HALL, E. Adult development and aging. 1.vydání. Published simultaneously in Canada, 1992. 584s. ISBN 0-471-51846-8.
PEŘINA, A. Výživová doporučení. [online]. 2006. [cit. 2012-10-12]. Dostupný z www: http://www.zubrno.cz/studie/kap05.html.
PROVAZNÍK, K; KOMÁREK, L; JANOVSKÁ, J; OŠANCOVÁ, K. Manuál prevence v lékařské praxi. 2. Výživa. 1. vydání. Praha: Státní zdravotní ústav, 1995. 103s. ISBN 80-7168-227-6. ROKYTA, R. a kol. Fyziologie. 1.vydání. Praha: ISV nakladatelství, 2000. 359s. ISBN 80-85866-45-5.
ROSENFELD, I. Žijte nyní, stárněte později. 1. vydání. Praha: Pragma, 2001. 372 s. ISBN 80-7205-761-8.
ROSCHINSKY, J. Hubneme cvičením a správnou výživou. 1.vydání. Praha: Grada Publishing, 2006. 140s. ISBN 80-247-1747-6.
SKÝVOVÁ, M; JANATOVÁ, H. Projekt aktivní stárnutí. [online]. 2008, [cit. 2012-0406].
Dostupný
z WWW:
http://www.szu.cz/tema/podpora-zdravi/projekt-aktivni-
starnuti .
SLIMÁKOVÁ, M. Výživová doporučení. [online]. 2012, [cit. 2012-09-11]. Dostupný z WWW:
(http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/15113/JIDLOVEDA-VYZIVOVA-
DOPORUCENI.html/.
112
SOVINOVÁ, H. Projekt Vintage – V dobrém zdraví do zralého věku. [online]. 2010, [cit. 2012-04-07]. Dostupný z WWW: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/zavislosti/alkohol/VINTAGE_leafletCZ.pdf
STARNOVSKÁ, T. Specifika výživy seniorů. Sestra. 2005, roč.15, č. 7-8, s.19. ISSN 1210-0404. STRÁNSKÝ, M. Výživa ve stáří [online]. 2005, [cit. 2010-03-03]. Dostupný z WWW:http://www.lf3.cuni.cz/miranda2/export/sites/www.lf3.cuni.cz/cs/pracoviste/v yziva/vyuka/studijni-materialy/CPRVVY26/prednasky/Vyziva_ve_stari.doc. STRÁNSKÝ, M; KOHOUT, P. Referenční hodnoty pro příjem živin. Praha, 2011. ISBN 978-80-254-6987-3. STŘEDA, L; MARÁDOVÁ, E; ZIMA, T. Vybrané kapitoly o zdraví. 1.vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2010, 112s. ISBN 978-80-7290-480-8. SVAČINA, Š. Klinická dietologie. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2008. 381s. ISBN 978-80-247-2256-6.
SÝKOROVÁ, D. Autonomie ve stáří – kapitoly z gerontosociologie. První vydání. Praha: Nakladatelství slon, 2007. 284s. ISBN 978-80-86429-62-5.
ŠLAISOVÁ, J. Stanovení energetické a biologické hodnoty pokrmů.[online]. 2012, [cit. 2012-06-06]. Dostupný z WWW: http://vladahadrava.xf.cz/hodnota_pokrmu.html)
ŠTIKAR, J; HOSKOVEC, J; ŠMOLÍKOVÁ, J. Bezpečná mobilita ve stáří. 1.vydání. Praha: Karolinum, 2007, 135 s. ISBN 978-80-246-1339-0. TOPINKOVÁ, E; NEUWIRTH, J. Geriatrie pro praktického lékaře. 1. vydání. Praha: Grada publishing, 1995. 299s. ISBN 80-7169-099-6. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. 1.vydání. Praha: Karolinum, 2007. 463s. ISBN 978-80-246-1318-5.
113
VĚTROVSKÁ, R. Hodnocení nutričního stavu a nároků. [online]. 2009, [cit. 2012-0920].
Dostupný
z WWW:
http://www.google.cz/search?q=Hodnocení+nutričního+stavu+a+nároků.&oq=Hodnoce ní+nutričního+stavu+a+nároků.&sugexp=chrome,mod=0&sourceid=chrome&ie=UTF8#hl=cs&spell=1&q=V%C4%9Btrovsk%C3%A1+Hodnocen%C3%AD+nutri%C4%8 Dn%C3%ADho+stavu+a+n%C3%A1rok%C5%AF.&sa=X&ei=vw2VUKHWM5KK4g Tb_IG4CQ&ved=0CB0QvwUoAA&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.r_qf.&fp=f7d7b49776da VILLIKUS, Z. a kol. Výživa sportovců a sportovní výkon. 1.vydání. Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2064-0.
VILIKUS, Z. a kol. Hodnocení výživy v tabulkovém procesoru MS Excel. Konference s mezinárodní účastí. Optimální působení tělesné zátěže a výživy. Hradec Králové. 5.7.9. 2002. Sborník prací – CD ROM. VÝŽIVOVÁ DOPORUČENÍ V EVROPĚ. [online]. 2009. [cit. 2012-05-20]. Dostupný z WWW:
(http://www.eufic.org/article/cs/expid/food-based-dietary-guidelines-in-
europe/ VÝŽIVOVÁ DOPORUČENÍ. [online]. 2012. [cit. 2012-05-20]. Dostupný z WWW: (http://www.med.muni.cz/prelek/prevFSPS/VDFSPS.html). WORL TRADE MARKET http://www.psylliumforte.eu/cs/bmi.html
ZDRAVÉ STÁRNUTÍ – Výzva Evropě, Státní zdravotní ústav, 1. vydání, Praha 2008 ISBN:
978–80–7071–302-0.
[online].
2008,
[cit.
2012-04-06].
Dostupný
z WWW:http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/starnuti/zdrave_starnuti_web.pdf
ZLOCH, Z. Výživa ve vyšším věku. [online]. 2010, [cit. 2012-11-27]. Dostupný z WWW: http://mefanet.lfp.cuni.cz/clanky.php?aid=53
114
