UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Trenérská škola
ZÁVĚREČNÁ PRÁCE Trénink techniky hole hráčů žákovských kategorií
2015
Tomáš Černík
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Trenérská škola
ZÁVĚREČNÁ PRÁCE Trénink techniky hole hráčů žákovských kategorií
Vypracoval: Tomáš Černík Vedoucí práce:
PhDr. Zdeněk Vojta
Čestně prohlašuji, že jsem závěrečnou práci vypracoval sám s použitím literatury uvedené v seznamu literatury, eventuelně v seznamu internetových zdrojů.
Datum 4.3.2015
podpis
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto závěrečnou práci vypracoval samostatně a uvedl veškeré literární prameny, které byly během této práce použity. Zároveň souhlasím se zveřejnění této práce jak v tištěné, tak v elektronické podobě.
V Mladé Boleslavi 4.3.2015
--------------------Tomáš Černík
Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval vedoucímu práce PhDr. Zdenku Vojtovi za odborné vedení a podporu při tvorbě závěrečné práce a za
mnoho
problematiky.
podnětných
informací
týkajících
se
zvolené
Svoluji k zapůjčení své závěrečné práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musejí pramen převzaté literatury řádně citovat. Jméno a příjmení:
Číslo obč. průkazu: Datum vypůjčení:
Poznámka:
Obsah 1. Úvod ........................................................................................................................ - 8 2. Cíle a úkoly práce .................................................................................................. - 9 2.1. Cíl práce ............................................................................................................ - 9 2.2. Úkoly Práce....................................................................................................... - 9 3. Teoretická východiska práce .............................................................................. - 10 3.1. Rozbor literatury ............................................................................................. - 10 3.2. Význam individuálního tréninku hráče ledního hokeje .................................. - 11 3.3. Rozvoj pohybových schopností hráče ledního hokeje .................................... - 11 3.3.1. Rychlostní schopnosti .............................................................................. - 12 3.3.2. Silové schopnosti ..................................................................................... - 13 3.3.3. Vytrvalostní schopnosti ........................................................................... - 15 3.3.4. Obratnostní - koordinační schopnosti ...................................................... - 21 3.3.5. Pohyblivost .............................................................................................. - 22 3.4. Rozvoj pohyblivých dovedností ledního hokeje ............................................. - 23 3.4.1. Systematika ledního hokeje ..................................................................... - 23 3.4.2. Bruslení .................................................................................................... - 24 3.4.3. Herní činnosti jednotlivce útočné ............................................................ - 27 3.4.4. Herní činnosti jednotlivce obranné .......................................................... - 28 4. Praktická část ....................................................................................................... - 30 4.1. Úprava hokejové hole ..................................................................................... - 30 4.2. Držení hole při vedení kotouče ....................................................................... - 33 4.3. Držení hole při střelbě tahem .......................................................................... - 34 4.4. Držení hole při střelbě golfovým úderem ....................................................... - 36 4.5. Pomůcky ke zdokonalování techniky hole ..................................................... - 38 4.5.1. Pomůcky s kterými vykonáváme driblink ............................................... - 38 4.5.2. Pomůcky k tréninku techniky hole .......................................................... - 43 4.6. Příklady cvičení ke zdokonalování techniky hole .......................................... - 48 4.6.1. Dráhy pro nácvik techniky hole ............................................................... - 49 4.6.2. Kruhový trénink pro trénink techniky hole.............................................. - 54 4.6.3. Driblink na místě s fixací nohou .............................................................. - 56 4.6.4. IMS v tréninku techniky hole .................................................................. - 58 5. Diskuze .................................................................................................................. - 59 6. Závěr ..................................................................................................................... - 61 7. Seznam použité literatury ................................................................................... - 62 8. Seznam příloh ....................................................................................................... - 63 -
1. Úvod
Lední hokej, jako každá hra, se neustále vyvíjí. Při tréninku se využívají nové metody, tak aby byl trénink co možná nejvíce efektivní. V dnešní době spousta rodičů zajišťuje svým dětem tréninky navíc mimo jejich mateřský klub. Proto je hlásí na letní hokejové školy, uprostřed sezóny také na speciální individuální tréninky brusleni (powerskating), či techniky hole (stickhandling). Každý trénink navíc je pro hokejistu přínosem, když do něj není nucen a sám se chce zlepšovat v hokejových dovednostech. Když jsem před několika lety sledoval mistrovství světa hráčů do 20 let, nemohl jsem uvěřit, že je tak obrovský rozdíl v dovednostech mezi naší reprezentací a reprezentacemi Kanady, Švédska, Finska a USA. Sám sebe jsem se ptal: To opravdu trénujeme tak špatně? Kde děláme chyby? V roce 2013 už byl obrázek jiný. Naši hráči byli v dovednostech téměř srovnatelní s hráči ostatních zemí. Čeští hráči od ročníku narození 1995 na sobě začali více pracovat mimo klubové tréninky, to předtím nebylo zvykem a svět nám utekl. V dnešní době internetu není těžké pro trenéry shromáždit velké množství informací o nových tréninkových metodách z celého světa. Jde o to připravit pro mládež takový tréninkový program, aby tyto informace byli využity k maximálnímu rozvoji potenciálu hráčů.
-8-
2. Cíle a úkoly práce
2.1. Cíl práce Cílem mé závěrečné práce je vytvořit tréninkový manuál ke zdokonalování techniky hole. V něm popsat detailní rozbor techniky hole, pomocí fotografií a obrázků ukázat dostupné pomůcky pro trénink techniky hole na ledě i mimo led a navrhnout příklady cvičení na ledě i mimo led, které by mohli být vhodné pro další rozvoj hráče ledního hokeje.
2.2. Úkoly Práce V závěrečné práci jsem si zadal následující úkoly: Pomocí dostupné literatury popsat v teoretické části obecné charakteristiky sportovního tréninku Popsat detailní rozbor techniky hole (úprava hole, držení hole při vedení kotouče a při střelbě) Pomocí fotografií a obrázků vytvořit seznam pomůcek ke zdokonalování techniky hole Vyhledat a vymyslet ukázky cvičení ke zdokonalování techniky hole.
-9-
3. Teoretická východiska práce
3.1. Rozbor literatury Úkoly sportovního tréninku je možné vidět v osvojování si techniky a taktiky příslušného sportovního odvětví na základě osvojení si příslušných sportovních dovedností a rozvoje speciálních pohybových schopností. Toto osvojování probíhá na základě tělesného, psychického a sociálního rozvoje. Tělesný rozvoj si klade za cíl rozvoj pohybových schopností a jejich funkčních základů v obecné i speciální rovině. Tento rozvoj se kladně odráží v celkových změnách v organismu a osobnosti sportovce. Psychický rozvoj je zaměřen na rozšiřování znalostí a zkušeností, které mají charakter obecný i speciální. Důležitý je i rozvoj morálních a volných vlastností a ovlivňování osobnostních rysů. Sociální rozvoj spočívá ve formování osobních vztahů, které existují v prostředí tréninku a utkání. Tyto vztahy mají různou podobu i úroveň (Dovalil 2002). Teorie tréninku formovaná spíše metodologicky změnila směr a orientaci. Příčiny, následky, možnosti ovlivňování a růst výkonnosti jsou dnes hledány v tkáňových změnách. Zkoumány jsou molekuly, buňky, tkáně, činnosti svalu ve vztahu k dovednostem a myšlení. Vyzdvihuje se vzájemná příčinnost a kontext všech proměnných, které jakýmkoli způsobem na zátěž reagují. Zdůrazňuje se vliv myšlení a kreativizace. Individualizuje se trénink. Zvyšuje se výkonnost. Ustálené požadavky jednoty podlehly pestrosti. Tréninkový proces se stal specifičtější, konkrétnější, více diferencovaný, a tím i účinnější. Do úzké souvislosti výkonnosti a efektu tréninku se dává senzomotorika a kognitivní vliv. Problém aplikace sportovní vědy do praxe tkví v míře únosnosti (Bukač 2005). Herní činnosti jednotlivce jsou definovány jako činnosti, které jsou komplexem dílčích útočných úkolů jednotlivce a obranných úkolů jednotlivce, které na sebe navazují a vzájemně se podmiňují. Jsou charakterizovány snahou hráče udržet, či získat kotouč v kterémkoliv pásmu hříště a vytvořit tak možnost rozvinutí či zakončení útočné fáze (Pavliš 2002).
- 10 -
3.2. Význam individuálního tréninku hráče ledního hokeje Individuální trénink v kolektivním sportu jako je lední hokej je nutností. Trénink je interakcí mezi trenérem a hráčem. Obsahuje detaily jednodušších aktivit i složitý program herního dovednostního základu. Cílem je osobní růst výkonnosti. Průnik účinků do herního výkonu zprostředkovává technika a herní myšlení. Obsah tvoří naléhavost úprav herního dovednostního základu nebo kondice. Trénink ve smyslu růstu výkonnosti řeší individuální potřeby. Význam, obsah a organizace tohoto tréninku jsou orientovány na jedince nebo malou skupinu hráčů. Cílem je technika, vazebné relace dovedností s kotoučem a bruslení. Zdokonalování jak útočných tak obranných prvků a boje o kotouč. Řetězení dovedností se aktivuje překážkami a omezováním prostoru. Cvičení suplují vybrané situace utkání a v průběhu herního nácviku na sebe dovednosti navazují. Princip řetězení implikuje i načítání kinetické energie. Výběr řetězení volí stejně jako v utkání sám hráč. Opakováním dochází k herním návykům. Bruslení a dovednosti tak dostávají stálost. Kondiční obsah individuálního tréninku tvoří požadavky dynamičnosti a techniky (Bukač 2005).
3.3. Rozvoj pohybových schopností hráče ledního hokeje Pohybové schopnosti je třeba chápat jako relativně samostatné soubory vnitřních předpokladů lidského organismu k pohybové činnosti. Jsou to v podstatě vrozené předpoklady k pohybu, které se nedají získat, nýbrž do určité větší či menší míry rozvíjet (Pavliš 2002). Rozeznáváme tyto základní pohybové schopností:
-
rychlostní schopnosti
-
silové schopnosti
-
vytrvalostní schopnosti
-
koordinační schopnosti
-
pohyblivost
- 11 -
3.3.1. Rychlostní schopnosti Rychlostní schopnosti jsou jednou ze základních pohybových schopností pro přípravu dětí a mládeže v ledním hokeji. Jedná se o krátkodobé pohybové projevy / 3 – 10 s. / prováděné maximálním úsilím. Trénink rychlosti by měl být zaměřen na různé části těla – horní končetiny, trup a dolní končetiny. Parametry zatížení rozvoje rychlostních schopností jsou udávány následovně: doba trvání…………... 3 – 10s. intenzita zatížení……. maximální počet opakování…….. 2x – 6x v jedné sérii, 2 – 3 série délka odpočinku… 2–3 min. v přípravě mimo led, na ledě 1:8 (Bukač 2005).
V praxi rozeznáváme tři rychlostní schopnosti :
- rychlost reakce - rychlost acyklická - rychlost cyklická
Rychlostí reakce rozumíme schopnost reagovat pohybem na určitý podnět. Její doba je dána od vzniku podnětu do zahájení pohybu. V ledním hokeji má zásadní význam v mnoha oblastech – při reakci na pohyb spoluhráčů a soupeřů, reakce na kotouč, reakce na herní situaci. Pohyb zahajujeme na základě vzniku podnětu. Za hry se setkáváme s možností většího počtu podnětů a odpovědi na ně / např. současný pohyb rukou i nohou / zde hovoříme o reakci jednoduché a výběrové. Rychlost acyklická je charakterizována jako maximální rychlost provedení jednotlivého pohybu. Jejím projevem může být odraz při skocích, vystřelení kotouče či osobní souboj. Tento druh rychlostních schopností je nejvíce podoben explosivní síly. Rychlost cyklická bývá charakterizována snahou o co nejrychlejší překonání určité vzdálenosti nebo přemístění se v prostoru. Schopnost akcelerace, maximální frekvence pohybů a rychlé změny směru (Pavliš 2003).
- 12 -
3.3.2. Silové schopnosti Silové schopnosti jsou definovány jako schopnost překonávat či udržovat vnější odpor svalovou kontrakcí. V ledním hokeji se silové schopnosti podílí velmi významně na struktuře sportovního výkonu. Zapojí se do mnoha činností bruslení, hra tělem, kde kromě techniky provedení rozhoduje i dosažená úroveň síly. Svými důsledky se silové schopnosti promítají do koncepce hry družstva, mají výrazný vliv na taktiku a psychiku. Lze tedy hovořit o zvyšování herní výkonnosti jako nepřímém důsledku rozvoje silových schopností hráčů (Pavliš 2000). Typy svalových kontrakcí : - izometrické, statické – napětí se zvyšuje, délka se nemění - izotonické, dynamické – mění se délka svalu, napětí zůstává přibližně stejné Druhy silových schopností U silových schopností můžeme rozeznávat několik druhů silových schopností. Rozdělení je založeno na vnějším projevu, typu svalové kontrakce a na požadavcích jejich rozvoje. Statická síla – charakteristická izometrickou kontrakcí, úsilí se neprojevuje pohybem, většinou se jedná o udržení těla nebo břemene v určitých polohách Dynamická síla – podstatou je izotonická, projevuje se pohybem hybného systému či jeho částí •
výbušná síla – je charakteristická maximálním zrychlením a nízkým odporem / při startech, střelbě vhazování /
•
rychlou sílu – spočívá v nemaximálním zrychlení a v nízkém odporu např. bruslení / při nejrychlejším bruslení, změně směru apod. /
•
vytrvalostní sílu – pracuje se s nízkým odporem a nevelkou stálou rychlostí -
užíváme
ji
především
jako
podpůrný druh
silových
schopností, abychom byli schopni užít silový projev v průběhu celého utkání či prodloužení
- 13 -
•
maximální sílu – překonává vysoký až hraniční odpor malou rychlostí -
ovlivňuje úspěšnost osobních soubojů, je základem pro ostatní druhy silových schopností (výbušnou, rychlou a vytrvalostní sílu)
Rozvoj silových schopností Metod rozvoje silových schopností je velké množství. Jako jedno z dělících kritérií se užívá dělení podle typů svalové kontrakce, druhým je převážně užití těchto metod v určitém sportu. Pro lední hokej rozeznáváme osm základních metod rozvoje silových schopností :
- metoda maximálního úsilí - metoda opakovaných úsilí - metoda rychlostní - metoda vytrvalostí - metoda plyometrická - metoda izometrická, izokinetická - metoda intermediární (Pavliš 2002).
Rozvoj maximální síly - metoda maximálního úsilí / metoda těžkoatletická / je založena na překonávání nejvyšších možných odporů velikost odporu ………………… 95 – 100% rychlost pohybu ………………... malá počet opakování ………………... 1 – 3x interval odpočinku ……………... 3 – 5min. - metoda opakovaných úsilí / metoda kulturistická / její podstatou je cvičení s vysokým, ale nemaximálním odporem velikost odporu …………………80% počet opakování ……………….. 8 – 15x rychlost pohybu ……………….. nemaximální interval odpočinku …………….. 3 – 5min. - metoda izometrická / metoda statická / cvičení jsou stavěna na principu působení proti nepřekonatelnému odporu
- 14 -
délka kontrakce ……………….. 5 – 15s. počet opakování ………………. 3 – 5x, podle vyspělosti jedince délka odpočinku ………………. 3min. - metoda intermediární metoda v sobě spojuje v průběhu jednoho cviku dynamickou a statickou kontrakci cvik začíná dynamickým překonáváním odporu, přičemž v jeho průběhu dojde v určitých polohách k zastavení (Pavliš 2002). Rozvoj vytrvalostí síly Pod pojmem vytrvalostí síla chápeme spojení silových požadavků s pozitivním ovlivněním vytrvalostních schopností a zotavných procesů a jejich převod na požadavky herního výkonu. Dávkování se volí tak, aby vyhovovalo jak potřebám rozvoje silových schopností, tak stimulovalo i srdečně oběhový systém. Nejčastější tréninkovou metodou vytrvalostí síly bývá kruhový trénink. Dávkování : - stanovení časového intervalu - počtů opakování Z hlediska zón energetické krytí rozeznáváme v praxi především aerobní trénink a anaerobní silový trénink. Hlavním kritériem tréninku je intenzita tréninku. Při užití kruhového tréninku je vhodné střídat na jednotlivých stanovištích zatěžované svalové skupiny (Pavliš 1998).
3.3.3. Vytrvalostní schopnosti Vytrvalost je schopnost dlouhodobě vykonávat určitou činnost, jejíž intenzita není maximální, nebo provádět cvičení po stanovenou dobu co možná nejvyšší intenzitou. Vytrvalostní schopnosti můžeme obecně chápat jako schopnost odolávat únavě. Jsou závislé na úrovni rozvoje fyziologických funkcí, jako jsou okysličovací a transportní procesy ve svalech, rozvoj oběhového dýchacího systému. Dále ovlivňují i procesy psychické. V ledním hokeji plní vytrvalostní schopnosti úlohu kondičního základu výkonu ve hře. Vytvářejí v organismu takové podmínky, aby hráč mohl odehrát utkání v plném tempu a nasazení po celou dobu. Druhým úkolem vytrvalosti jsou vysoce rozvinuté zotavovací schopnosti, které se projevují v průběhu hry (Pavliš 1998)
- 15 -
Při opakovaném rychlostním zatížení nastává produkce laktátu, který způsobuje mírné až střední okyselení, které ovlivňuje negativně funkci centrální nervové soustavy a pro další činnost je nutné tyto produkty důsledně a rychle odbourávat. Za těchto hledisek je možné posuzovat vytrvalostní schopnosti i jako předpoklad pro uplatnění taktických dovedností, tvořivosti a herní inteligence. Druhy vytrvalosti Vytrvalostní schopnosti můžeme dělit podle několika hledisek : •
podle účasti svalových skupin – celková – pracují obvykle více jak 2/3 svalstva - lokální - pohybu se zúčastní méně než 1/3 svalů
•
podle typu svalové kontrakce - dynamická - statická
•
podle délky trvání / považuje se za základní hledisko dělení / - dlouhodobá – délka trvání je 8 – 10min. a více energeticky je zajišťována ze zóny O2 - střednědobá – její délka trvání je v rozmezí 3 –8min. a energeticky zabezpečována LA – O2 zónou - krátkodobá – doba trvání je od 20s. do 2 – 3min. energetické zabezpečení je prostřednictvím LA zóny - rychlostní – je v délce trvání do 20s. a energeticky zajišťována zónou ATP – CP
Dlouhodobá a střednědobá vytrvalost – aerobní vytrvalost -
metody intervalového zatížení
-
metody nepřerušovaného zatížení
-
metoda založená na využití anaerobního prahu
Metody intervalového zatížení – jsou založeny na střídání zatížení a odpočinku, při kterém nedojde k úplnému zotavení organismu. Její podstatou je, že organismus pracuje s vysokou intenzitou, ale než dojde k vysoké produkci laktátu, nastane přerušení činnosti. Tyto metody rozvíjí především aerobní výkon, to znamená maximální spotřebu kyslíku (Pavliš 2003).
- 16 -
Klasická intervalová metoda Parametry zatížení u této metody jsou následující : Doba trvání ……………… 90s Intenzita zatížení ………… TF na konci cvičení okolo 180 tepů.min -1 Interval odpočinku ………. do poklesu TF na 120 – 140 tepů.min –1 nejvýše však 90s Charakter odpočinku ……. Aktivní Počet opakování ………… Cvičení ukončit, je-li na konci konstantního zotavného Intervalu (90s) TF vyšší než 140 tepů.min-1 Počet sérií…………………… 1 – 3 Tato metoda značně ovlivňuje dýchací procesy a rozvoj srdečního svalu. Projevuje se v rychlém zlepšování VO2max.. Toto zlepšení však není příliš stabilní a pokud nedochází k pravidelnému rozvoji, poměrně rychle odeznívá. Metoda švédská Tato metoda operuje s parametry : Doba trvání …………………. 3 – 5 min. Intenzita cvičení ……………. taková nejvyšší intenzita, aby cvičení probíhalo po celou dobu rovnoměrně, tedy bez větších výkyvů v intenzitě / tedy ne na začátku maximální a na konci nízkou /, TF 170 – 190 tepů, min-1 Interval odpočinku …………. 3 – 5 min. (1:1) Charakter odpočinku ……….. aktivní Počet opakování ……………. nelze-li danou intenzitu již v dalších opakováních udržet, ukončit cvičení Tato metoda je velmi náročná, je však při ní maximální stimulace aerobního výkonu. Nevýhodou je souběžná, relativně vysoká produkce laktátu. Metoda velmi krátkých intervalů Tato metoda má parametry zatížení Doba trvání ………………… 10 – 15s Intenzita zatížení …………… absolutně vysoká Interval odpočinku …………. pasivní Počet opakování ……………. po doba 10 – 20min.
- 17 -
Tento model zatížení uplatňujeme na ledě i v tréninku mimo led. Vysoká intenzita vede k tomu, že práce je zabezpečována ATP-CP zónou a nedochází k produkci laktátu / pouze v malé míře /. Projevuje se ve směru aerobním, tak anaerobním. Příslušná intenzita má vysoké nároky na spotřebu kyslíku, což má za následek změny VO2max (Pavliš 2003). Metody nepřerušovaného zatížení Metody nepřerušovaného zatížení jsou založeny na principu absolvování cvičení souvisle bez přerušení 30 min. / i více / nízkou až střední intenzitou. To se příznivě projevuje v rozvoji aerobní kapacity. Svou nízkou náročností na spotřebu kyslíku však málo ovlivňují VO2max. Nedostatkem těchto metod je velká časová náročnost. Pozitivní pro psychickou stránku je vydržet a pokračovat v dlouhodobé, poměrně jednotvárné činnosti (Pavliš 2003). Prostředky rozvoje jsou následující: •
všeobecné prostředky rovnoměrný běh – v lese, v terénu jízda na kole – v terénu, silnici běh na lyžích plavání, kruhový trénink – ve spojení s rozvojem jiné pohybové schopnosti / sílou, obratností / hra – všechny druhy sportovních her / košíková, kopaná, házená, ragby, hokej s tenisovým míčkem / - nutné je však dodržovat neustálý a plynulý pohyb všech hráčů
•
speciální prostředky hra – nejméně 30min. v počtu 5 – 5 / i méně / na celé ploše, druhá skupina má jinou činnost / výběh , posilování atd. /. Tato forma je náročná na prostorové zabezpečení a celkovou organizaci tréninku kruhový trénink na ledě nácvik – skupinová forma / např. založení útoku, přesilová hra / individuální forma / většinou herní činnost jednotlivce /
- 18 -
Metoda souvislá Doba trvání ………………… 30 min. a více Intenzita zatížení …………... 130 – 150 tepů.min-1 (50 – 70%VO2max) Zatížení je rovnoměrné po celou dobu trvání / nedochází ke změnám intenzity / Metoda střídavá Doba trvání ………………… 30min. a více Zatížení ……………………. nepřetržité, dochází, ale k plánovitému / pravidelnému nebo nepravidelnému / střídání vyšší a nižší intenzity. Úsek s vyšší intenzitou je na úrovni 150 – 170 tepů.min-1, s nižší intenzitou kolem 120 – 140 tepů.min-1. Specifickou střídavou metodou je tzv. fartlek neboli hra s rychlostí. Při tomto typu tréninkového zatížení dochází ke střídání souvislé činnosti nižší intenzity s intenzitou vyšší. Tento program může být náhodný nebo předem přesně stanovený. V tréninkové praxi užíváme především pevně dané střídání intenzity (Pavliš 2003). Metoda založená na využití anaerobního prahu. V tréninku ledního hokeje se proto s výhodou využívá zatížení, při kterém jsou kladeny vysoké nároky na aerobní práci, ale nedochází k aktivaci anaerobní glykolýzy a s ní spojenému okyselení vnitřního prostředí. Tomuto optimu se blíží intenzita na úrovní anaerobního prahu. Jak již bylo řečeno, anaerobní práh je nejvyšší možná intenzita zatížení, při kterém je energie získávána převážně oxidativním způsobem, ale na její úhradě se podílí výrazněji i neoxidativní způsob krytí, avšak celý proces zůstává v dynamické rovnováze. Hodnoty laktátu se pohybují kolem 4 mmol.l-1Na těchto poznatcích je založena metoda dlouhodobých intervalů. Doba trvání ………………… 8 – 20min. Intenzita ……………………. na úrovni ANP (orientační TF je kolem 175-180t.min-1) Interval odpočinku …………. 6 – 10 (15) min. Charakter odpočinku ………. Aktivní Počet opakování …………… 2 – 4x
- 19 -
Povaha řady hokejových cvičení (hlavně na ledě) neumožňuje dodržení těchto parametrů, dochází tedy k aplikaci forem intervalového zatížení. Varianty těchto tréninků mohou být různé. Podle Bukače a Dovalila se v praxi osvědčuje následující dávkování. mimo led zatížení
na ledě zatížení
odpočinek
odpočinek
60s
20s
10 – 15s
10 – 15s
15s
15s
30 – 40s
60 – 90s
4min.
2min.
Krátkodobá (anaerobní) vytrvalost Krátkodobá vytrvalost je v délce přibližně od 20s do 2 – 3min. V ledním hokeji má rozhodující význam pro udržení co nejvyššího tempa hry po celé střídání, které je v délce kolem 30 – 50s a pro rychlost zotavení mezi jednotlivými pobyty na ledě. Rozhodujícím faktorem je množství energie uvolňované bez přístupu kyslíku (anaerobně). Energie je získávána především prostřednictvím aktivace LA zóny, přičemž dochází k výrazné produkci LA. Ten negativně ovlivňuje především dovednosti (technika hole, střelba aj.), takže hráč, který nemá dostatečně rozvinutou krátkodobou vytrvalost, není dostatečně adaptován na vysoký obsah LA v krvi. Proto má na konci delšího střídání problémy s technikou, které se projevují např. nepřesnou střelbou (Pavliš 2003). Metody rozvoje anaerobní vytrvalosti - využívá se metody krátkodobých intervalů Doba trvání …………….. 20s – 2min. Intenzita zatížení ………. relativně maximální Interval odpočinku …….. 1:3 nebo postupně zkracovány 6 – 4 - 2min Charakter odpočinku …………... lehce aktivní Počet opakování ……………….. podle zvolené délky cvičení 3 – 7x v jedné sérii, počet sérií v tréninkové jednotce 1 – 3. Tato metoda je velmi náročná na psychiku a vyžaduje značné volné úsilí.
- 20 -
Rychlostní vytrvalost Rychlostní vytrvalost velmi úzce souvisí s rychlostními schopnostmi. Zatímco rychlost můžeme chápat jako snahu překonat určitou krátkou vzdálenost co možná nejrychleji, je rychlostní vytrvalost schopnost provádět cvičení s maximální intenzitou (rychlostí) co možná nejdéle (Pavliš 2002). Metody rozvoje rychlostní Doba trvání …………….. 5 – 20s Intenzita zatížení ………. maximální Interval odpočinku …….. 1:4 – 5 Charakter odpočinku ….. aktivní Počet opakování ………. 15 – 20 (30 – 50), v sériích po 5 – 10, odpočinek mezi sériemi je 5 – 10min.
3.3.4. Obratnostní - koordinační schopnosti Obratnostní schopnosti patří mezi nejméně vymezenou oblast lidské motoriky (motorika = pohyb). Při jejím vymezení se spíše popisují její projevy nežli podstat. Je to dáno tím, že současné nároky na složitost pohybu, rychlost provedení, přesnost splnění úkolu při pohybové činnosti, která není energeticky příliš náročná. Druhy obratnostních schopností Obratnostní schopnosti můžeme členit ne několik dílčích relativně samostatných schopností. Tyto schopnosti nemají ustálenou strukturu a záleží často na úhlu pohledu autora na jejich počet a rozdělení. Podle těchto pohledů se počet obratnostních schopností pohybuje mezi 5 – 15. Žádná z těchto dílčích schopností se projevuje zcela samostatně, ale většinou v souvislosti s ostatními schopnostmi. Charakterizují ji určité zvláštnosti, jimiž se ve větší či menší míře odlišuje od ostatních. Pro naše potřeby je možné následující dělení : Schopnost rovnováhy - je založena na udržování těla, jeho částí či předmětů v určitých polohách Schopnost orientace v prostoru - je založena na sledování vlastního pohybu, ale i pohybu ostatních sportovců a náčiní v prostoru a čase. V ledním hokeji umožňují správné vnímání situací při hře.
- 21 -
Schopnost spojování pohybových operací - tato schopnost představuje v obecné podobě spojování již osvojených pohybových dovedností do určitých celků V ledním hokeji má význam např. při spojování bruslení s vedením kotouče a se sledováním hry Schopnost diferenciace pohybů •
- je důležitá pro přesné a ekonomické provedení určité pohybové činnosti. Spočívá ve vnímání přesného rozlišení prostoru a času pohybu (Pavliš 1998).
Schopnost rytmická - nemá pro lední hokej zásadní význam. Každý pohyb má svůj určitý rytmus, který je vhodné rozpoznat a užívat pro jeho přesné provedení. Schopnost přizpůsobivosti - je velmi důležitá pro úspěšné zvládnutí pohybových činností při hře. Schopnost reakce - spočívá v rychlé a správné reakci na určitý podnět Učivost •
- nepatří zcela jednoznačně mezi obratnostní schopnosti (Pavliš 1998).
3.3.5. Pohyblivost Pohyblivost je definována jako schopnost vykonávat pohyb ve velkém rozsahu kloubní soustavy. Je většinou považována za samostatnou pohybovou schopnost (někteří autoři ji, ale řadí mezi obratnostní schopnosti, podle jiných se nejedná o pohybovou schopnost, ale o anatomickou kategorii). Její význam pro lední hokej spočívá ve dvou oblastech : •
dostatečný rozsah kloubní pohyblivosti, který umožňuje lepší provedení pohybů – např. rychlost bruslení je dána délkou a frekvencí bruslařského kroku. Délka kroku je přitom závislá na velikosti kloubního rozsahu v kyčelním kloubu (10).
•
preventivní – dostatečná pohyblivost snižuje nebezpečí svalového zranění (natržení či přetržení svalů) při nekoordinovaných pohybech (po naražení, pádech, srážka)
- 22 -
Činitelé ovlivňující pohyblivost Pohyblivost ovlivňuje řada činitelů. Mezi nejdůležitější patří : •
anatomické zvláštnosti – patří mezi ně především tvar a druh kloubu. Z tohoto důvodu mají také ženy vyšší pohyblivost než muži. Jejich klouby jsou menší a tím umožňují větší rozsah pohybu.
•
Silové schopnosti svalstva – pohyb závisí do značné míry na silových možnostech svalů, které se na něm podílejí. Jedná se jak o svaly agonistické (tj. svaly, které pomáhají danému pohybu – např. ohnutí v kloubu loketním).
Metody rozvoje pohyblivosti Metody rozvoje pohyblivosti můžeme dělit podle dvou kritérií : •
aktivita pohybu – aktivní pohyb – provádění pohybu vlastními silami pasivní pohyb – krajní polohy se dosahuje vnějšími silami (pomocí partnera, gravitace aj.)
•
dynamika provedení – dynamické provedení – cviky jsou prováděné švihovým způsobem - statické provedení – jde o dosažení určité polohy a setrvání v ní (strečinková cvičení) (Pavliš 1998).
3.4. Rozvoj pohyblivých dovedností ledního hokeje Pohybové dovednosti jsou učením získané předpoklady správně, rychle a úsporně provádět určitou pohybovou činnost (Pavliš 2000).
3.4.1. Systematika ledního hokeje Z hlediska metodiky a pro potřeby tréninku a utkání je nutné celou hru systematizovat. Pohled na tuto problematiku může být u různých autorů svým způsobem odlišný, což nepochybně souvisí s jejich filosofií nazírání na určitý problém v daném časovém období. Myslíme si však, že cílem všech těchto snah je najít a stanovit takové tréninkové prostředky a nástroje, které povedou k dosažení co možná nejvyšší sportovní výkonnosti hráčů ledního hokeje.
- 23 -
Lední hokej je sportovní hra, jejíž děj je tvořen činností soupeřících hráčů, kteří se snaží prokázat svou převahu vstřelením většího počtu branek. Podle vztahu družstva ke kotouči rozlišujeme v ledním hokeji dvě fáze – útok a obranu. Útok – je fází hry, při níž družstvo, které má v držení kotouč, zahajuje aktivní činnost s cílem vstřelit či ohrozit branku nebo udržet kotouč pod svojí kontrolou. Obrana – je fází hry, při níž družstvo, které není v držení kotouče se snaží kotouč získat. S cílem zabránit brance a přejít do útoku. Obě tyto fáze zahrnují tzv. herní činnosti. Metodicky dělíme herní činnosti podle dvou hledisek. 1. Podle vtahu družstva ke kotouči na herní činnosti – útočné - obranné 2. Podle počtu hráčů, kteří se na dané činnosti podílejí na – herní činnosti jednotlivce
- herní kombinace - herní systémy
Z uvedeného vyplívá, že pod pojmem systematika ledního hokeje rozumíme základní uspořádání, roztřídění a vysvětlení hry, jejíž děj je tvořen činností jednotlivců, skupin, celého družstva a je ovlivňován a řízen trenérem (Pavliš 2000).
3.4.2. Bruslení Hokejové bruslení patří mezi základní oblast dovedností, které musí každý hráč zvládnout. Jeho nácvik a zdokonalování je činnost, která nikdy nekončí a kterou ani ti nejlepší hokejisté nemohou ve svém tréninku pominout. V prvních letech cíleného tréninku by měla tvořit z drtivé části obsah tréninku a mělo by být využito široké spektrum prostředků a forem pro její získání. Špatné zvládnutí bruslení hráče limituje a v pozdějších letech jeho kariéry mu neumožňuje rozvinout jeho herní výkonnost na potřebnou míru (Pavliš 2000).
- 24 -
Bruslení rozlišujeme •
Jízda v před
Jízda vpřed je základním pohybem hráče a vychází ze základního bruslařského postoje. Jedná se o cyklický pohyb / cyklus odraz – skluz – odraz /, ve kterém se pravidelně opakují tři fráze.
•
-
nasazení
-
odraz a skluz / vpřed a stranou /
-
přenesení
Jízda vzad Druhou základní bruslařskou dovedností je jízda vzad.
Základní postoj – nohy jsou při jízdě vzad rozkročeny / na úrovni boků /, trup je vzpříma, hlava rovně, pánev protlačena vpřed. Hůl drží hráč v jedné ruce na ledě před tělem. Hmotnost těla musí být na obou nohách na celých plochách bruslí. Pohybu napomáhá práce boků a ramen. Pohyb vychází z kyčelního kloubu, odkud se přenáší do špiček nohou. Odraz se provádí vždy z vnitřní hrany brusle / střídavě pravá a levá noha / opakovaným pokračováním a napínáním nohy v kolenním kloubu a pohybem příslušného ramene a boku vzad. Odraz začíná ze zadní části brusle z paty a končí na přední části přes špičku. Po odrazu se noha zcela napíná a hmotnost se přenáší na silně pokrčenou neodrazovou nohu, která vyjíždí oblouček vzad. Odrazová noha se připojuje k pohybu tak, že obě brusle jsou od sebe asi v šíři boků a vzniká pohyb dvojité vlnovky (Pavliš 2000). •
Užité bruslení -
změny rychlosti – zastavení
Slouží především ke snížení rychlosti a změny směru pohybu. Rozlišujeme zastavení z jízdy vpřed a z jízdy vzad.
- 25 -
U jízdy v před se jedná o zastavení : -
jednostranným pluhem / připlužení jednou bruslí /
-
oboustranným pluhem / připlužení oběma bruslemi /
-
smykem / vytočením / na obou bruslích
-
zastavení na jedné brusli / vnitřní /
-
zastavení na jedné brusli / vnější /
Zastavení z jízdy vzad : -
zastavení na obou bruslích – oboustranný pluh / V-zastavení /
-
zastavení na jedné brusli – jednostranný pluh
-
bočním smykem na obou bruslích
-
změny směru – vyjíždění oblouků
Nejjednodušší způsob změny směru, který se u začátečníků nacvičuje, je vyjíždění oblouků. Tento způsob změny směru nahrazuje zpočátku i zastavení. -
překládání
-
obraty
Obraty slouží ke změně směru a způsobu bruslení. Rozeznáváme dva základní typy obratů : - obrat z jízdy vpřed do jízdy vzad - obrat z jízdy vzad do jízdy vpřed Provádějí se vlevo i vpravo, na jedné i obou bruslích. Přitom je důležité zachovat plynulost jízdy a současně by nemělo dojít ke snížení rychlosti jízdy. Po obratu následuje vyjetí se zrychlením / stejné jako po zastavení /. -
starty
Technika
bruslařských
startů
je
založena
na
stejných
biomechanických principech jako v jiných sportech. Nejdříve dochází k vychýlení těžiště na stranu, kam chce hráč provádět start, s následným zachycením pádu provedením rychlých, kratších silových kroků. Tyto kroky postupně přecházejí do prodlouženého skluzu.
- 26 -
Pro potřeby hry je nutné ovládat starty z místa, z pohybu a různých poloh. Jedná se o starty : -
vpřed
-
vzad
-
stranou
-
po zastavení na jedné i obou bruslích všemi směry
-
další bruslařské dovednosti (Pavliš 2000).
3.4.3. Herní činnosti jednotlivce útočné 1/ Uvolňování hráče s kotoučem •
vedením kotouče
•
kličkou
•
jiným způsobem -
obratem
-
změnou směru
-
změnou rychlosti
-
přihrávkou o brusle apod.
2/ Uvolňování hráče bez kotouče •
změnou směru / překládání, krátký oblouk – „bogna“, obraty /
•
změnou rychlosti
3/ Přihrávání a zpracování přihrávky •
•
přihrávání -
po ruce – přes ruku
-
po ledě – vzduchem
-
přímé – s využitím hrazení
-
švihadlem – přiklepnutím
zpracování přihrávky -
po ruce
-
přes ruku
-
nepřesná přihrávka
- 27 -
4/ Střelba •
•
po ruce -
švihem
-
přiklepnutým švihadlem
-
golfovým úderem
přes ruku -
švihem
-
přiklepnutím
•
blafák / po ledě,vzduchem /
•
tečování
•
dorážení
5/ Klamání a fintování •
tělem
•
změnou směru
•
pohybem hole (Pavliš 2000).
3.4.4. Herní činnosti jednotlivce obranné 1/ Obsazování hráče s kotoučem •
napadání / přístup k soupeři /
•
odebírání kotouče
•
osobní souboj
•
bodyčekování
2/ Obsazování hráče bez kotouče •
volně
•
těsně
•
v postavení mezi soupeřem a vlastní brankou
•
v postavení mezi soupeřem s kotoučem a soupeřem bez kotouče
- 28 -
3/ Obrana prostoru •
krytí prostoru
•
krytí hráče v prostoru
4/ Blokování střel •
ve stoji
•
v pokleku a kleku
•
skluzem
•
holí (Pavliš 2000).
- 29 -
4. Praktická část
V praktické části se snažíme navrhnout správnou úpravu hokejové hole, její délku, obalení vrchního konce a čepele hole, šířku shaftu. Popsat správné držení hole při vedení kotouče, driblinku, střelbě tahem a golfovým úderem. Dále v praktické části chceme vytvořit seznam pomůcek a přehled cvičení, které používáme ke zdokonalování techniky hole.
4.1. Úprava hokejové hole
Hokejová hůl by měla mít správnou délku. U dětí se říká, že délka hole by měla být mezi kořenem nosu a špičkou nosu, když hráč nemá nazuté brusle. Děti do deseti let by se měli určitě naučit ovládat takto dlouhou hůl z důvodů správného zvládnutí techniky hole a eliminování špatných návyků, které by se mohly objevit v důsledku hole kratší či delší. Dospělí hráči volí délku své hole již podle toho co jim více vyhovuje. V dnešní době volí hráči spíše delší hole z důvodů většího rozsahu. Zvládnout techniku s takto dlouhou holí je však složitější. Další důležitou věcí při přípravě hokejové hole k tréninku je ,,špunt´´. Vytváří se textilní páskou na hokejku. Prodávají se i gumové špunty, ale ty nejsou vhodné. Díky gumovým špuntům dochází k poškození dlaně u hokejových rukavic (guma roztrhá kůži na dlani rukavice). ,,Špunt´´ se nachází na vrchním konci hole a neměl by omezovat svojí velikostí dlaň vrchní ruky, která vykonává rotační pohyb hole, aby snadno uchopila shaft a mohla v ní mít cit k vedení kotouče nebo při střelbě. Někteří hráči ještě omotávají rukojeť tzv. šnekem. U hokejových holí hráčů v žákovských kategoriích bychom v žádném případě nedoporučovali tuto úpravu
- 30 -
hokejové hole, protože zamezuje správnému uchopení shaftu dlaní, rukojeť se stává příliš širokou a dlaň ztrácí cit při ovládání kotouče. Poslední věcí je obalení čepele textilní páskou na hokejku. Hráč potřebuje mít kotouč na čepeli hokejové hole dokonale pod kontrolou. V dnešní době kdy se hokejové hole vyrábí z kompozitového materiálu, čepel hole bez obalení textilní páskou při práci s kotouče velice klouže, proto čepel hole obalujeme textilní páskou. Čepel začínáme obalovat od patky ke špičce, proto aby se páska při vedení kotouče nesrolovala zpět. Zkušenější hráči své obalení volí tak jak jim vyhovuje. Můžeme vidět hráče, kteří mají obalenou pouze špičku čepele nebo jen patku, ale ve většině případů mají hráči obalenou celou čepel a to právě z důvodu lepší manipulace kotouče na čepeli hole.
Obr.1 Délka hole u dětí
- 31 -
Hokejové hole se také liší svojí šířkou a tvrdostí
shaftu. Momentálně se
můžeme v obchodech setkat se čtyřmi variantami šířky shaftů. Od nejužších, pro nejmenší hráče až po shafty pro seniorské hráče. Menší děti by měli zvolit užší shafty, které mají vliv na cit v uchopení hole a jejich malé ruce dokážou lépe manipulovat s touto holí. Čím je hráč starší tím by měl volit velikost šířky shaftu úměrně k velikosti své dlaně. Další věcí na, kterou bychom se měli ještě zaměřit než začneme s tréninkem, je tvrdost hokejové hole. Vyrábějí se hole o tvrdosti 40flex, 60 flex, což jsou hole měkké určené pro hráče nejmladších kategorií. Vyrábějí se hole tvrdší pro silovější a starší hráče o tvrdosti 80 flex, 100 flex i 110 flex. Hráči by měli mít na paměti při výběru hole, že v případě když budou svoji hokejovou hůl řezat na kratší, tvrdost hole se zvyšuje a už nebudou mít tu tvrdost, jako když si hokejovou hůl vybírali.
Obr.2 Šířka shaftu
- 32 -
4.2. Držení hole při vedení kotouče
Klíčové body správného držení hole při vedení kotouče: Vrchní ruka drží hokejovou hůl dlaní pevně na jejím horním konci kladívkovým držením. Vrchní ruka řídí vysouvání a rotační pohyb celé hole. Zápěstí vrchní ruky by mělo být volné. Spodní ruka drží shaft volně a posouvá se po holi jak je potřeba, aby hráč mohl mít neustále rovná záda a docházelo tak k co možná nejmenšímu zatěžování pohybového aparátu. Hráč by měl být neustále v hokejovém postoji, pokrčená kolena, rovná záda a hlava vzpřímená. Při vedení kotouče, by hráč měl sledovat dění kolem sebe a pouze periferním viděním by měl sledovat kotouč.
Základní chyby: Špatný úchop hole nadhmatem, vrchní ruka neuchopila hůl na vrchním konci shaftu, uchopení spodní ruky příliš nízko, uchopení spodní ruky blízko ruce vrchní, křečovité ovládání hole vrchní rukou, pevný až křečovitý úchop hole spodní rukou, vedení kotouče špičkou čepele, lokty příliš před tělem, hráč je hodně předkloněn, nepokrčená kolena, hlava sleduje kotouč, příliš dlouhá nebo krátká hokejka.
- 33 -
Obr. 3 Správné držení hole
4.3. Držení hole při střelbě tahem Klíčové body správného držení hole při střelbě tahem: Vrchní ruka drží hokejovou hůl dlaní pevně na jejím horním konci kladívkovým držením. Zápěstí vrchní ruky by mělo být zpevněné. Spodní ruka drží shaft rovněž pevně tak aby hráč byl schopen zamířit čepelí a trefit místo v brance, kam hráč mířil. Při střelbě tahem je potřeba využít energii celého těla, aby střela byla co možná nejpřesnější a nejtvrdší. To znamená využít ke střelbě nejen sílu zápěstí a paží, ale i sílu ramen, sílu středu těla a u menších dětí se doporučuje ještě švihnutí zadní nohou, protože ještě nemají takovou sílu v pažích. Hlava by měla být vzpřímená. Oči by měli sledovat místo kam hráč míří. Kotouč by měl putovat od patky čepele ke špičce, která mu má udat směr a dráhu letu.
- 34 -
Základní chyby: uchopení spodní ruky příliš nízko, uchopení spodní ruky blízko ruce vrchní, křečovité ovládání hole vrchní rukou, lokty příliš před tělem, hráč je hodně předkloněn, nepokrčená kolena, hlava sleduje kotouč, špičky chodidel směrem k brance, váha těla na zadní noze, dloubnutí kotouče špičkou čepele
Obr.4 Držení hole při střelbě tahem
- 35 -
4.4. Držení hole při střelbě golfovým úderem
Klíčové body správného držení hole při střelbě golfovým úderem: Vrchní ruka drží hokejovou hůl dlaní pevně na jejím horním konci kladívkovým držením. Zápěstí vrchní ruky by mělo být zpevněné. Spodní ruka drží hůl pevně, ale rozdíl od držení hole při střelbě tahem je ten, že spodní ruka je na shaftu posunuta trochu níže, tak aby mezi vrchní rukou a spodní rukou vznikla větší páka. Při střelbě golfovým úderem je rovněž důležité využít energii celého těla. Zapojení celého těla zvýší razanci střely. Čepel hole by měla být mírně sklopená směrem k ledu. Hůl by měla při správné technice střelby udeřit čepelí do ledu mírně před kotoučem. Hůl se o led vypruží a toto vypružení přidá razanci, kterou udeří čepel do kotouče. Zásadní věcí při střelbě golfovým úderem je stabilní postavení nohou. Toto postavení pomůže hráči v přesnosti i razanci jeho střely.
Základní chyby: uchopení spodní ruky příliš nízko, uchopení spodní ruky blízko ruce vrchní, lokty příliš před tělem, hráč je hodně předkloněn, nepokrčená kolena, hlava sleduje kotouč, špičky chodidel směrem k brance, váha těla na zadní noze, příliš přiklopená čepel, příliš odklopená čepel, úder čepele jen do kotouče, využití pouze paží při střelbě.
- 36 -
Obr.5 Držení hole při střelbě golfovým úderem
- 37 -
4.5. Pomůcky ke zdokonalování techniky hole
Ke zdokonalování techniky hole můžeme využít velké množství pomůcek. K tréninku můžeme využívat pomůcky speciální, které se již v dnešní době prodávají ve speciálních internetových obchodech. Jako pomůcky můžeme využít skoro vše co najdeme v tělocvičnách, jako jsou švédské bedny, lavičky, překážky atd., záleží na vynalézavosti trenéra. V případě, že chceme ušetřit, můžeme si pomůcky sami vyrobit podle pomůcek, které prodávají na internetu, jen za použití rozdílných levnějších materiálů. Čím více pomůcek v tréninku techniky hole využijeme, bude trénink pro hráče pestřejší a zábavnější. Základní pomůcky si tu zkusíme vyjmenovat.
4.5.1. Pomůcky s kterými vykonáváme driblink Puk černý – Základní pomůcka k vedení kotouče, driblinku a samotné hře.
Obr.6 Puk černý
- 38 -
Puk modrý (odlehčený) – Puk modrý je oproti puku černému výrazně odlehčený. Využívá se k tréninku nejmenších kategorií pro lepší zvládnutí techniky vedení kotouče a střelby. V okamžiku kdy hráč zvládne s tímto odlehčeným kotoučem správnou techniku střelby, nahradil bych ihned tento lehký kotouč kotoučem černým. Hráč, který získá svým růstem větší sílu a je zvyklí na lehký puk, má velký problém v míření pukem černým a neustále přestřeluje branku. Srovnání se s váhou puku černého trvá i půl roku.
Obr.7 Puk modrý (odlehčený)
- 39 -
Dřevěná kulička – Výborná tréninková pomůcka pro trénink driblinku. Trénink s kuličkou je možné provádět prakticky kdekoliv v tělocvičně, doma, před domem na ulici, všude kde má hráč kolem sebe trochu místa.
Obr.8 Dřevěná kulička
- 40 -
Inline puk – Tréninková pomůcka, která se dá využít na klouzavém povrchu. Inline puk neleží celou svoji plochou na podložce, ale pohybuje se po polokouličkách rozmístěných po obvodu puku, které zmenšují tření o podložku. Inline puk svoji velikostí odpovídá puku černému, ale je nepatrně lehčí. U nás se rozšířil spolu s větším rozvojem inline hokeje, který hráči začali využívat v letních měsících jako doplněk své letní přípravy.
Obr.9 Inline puk
- 41 -
Hokejbalový míček – Další pomůckou k tréninku techniky hole je hokejbalový míček. Od dřevěné kuličky se liší tím, že váha míčku se blíží váze černého kotouče. Manipulace s hokejbalovým míčkem proto více připomíná manipulaci s kotoučem.
Obr.10 Hokejbalový míček
- 42 -
4.5.2. Pomůcky k tréninku techniky hole Kostičky a laťky – Nejvíce využívané pomůcky v tréninku techniky hole u nejmladších kategorií. Manipulace s těmito pomůckami je velmi jednoduchá pro jejich váhu a skladnost. Trenér pomocí těchto pomůcek může vytvořit prakticky neomezené množství cvičení, ať jde o vedení kotouče, driblink, nácvik stahovaček atd..
Obr.11 Kostičky
Obr.12 Laťky
- 43 -
Panák – Svojí velikostí připomíná reálného hráče, proto využíváme tuto pomůcku k nácviku naznačení a kličky, stahovačky, prohozením pod hokejkou, krytí kotouče atd.
Obr.13 Panák
Protahovačka – Další pomůcka sloužící tréninku driblinku hole. Stejně jako u panáka jde na tuto pomůcku nacvičovat stahovačky, prohození, přehození atd.
Obr.14 Protahovačka
- 44 -
Agility žebřík – V tréninku techniky hole lze využívat i agility žebřík. Tato pomůcka v tréninku techniky hole má tu výhodu, že můžeme hráči zadat rozdílné úkoly pro práci nohou a práci rukou. Cvičení v žebříku jdou různě obměňovat, abychom mohli udělat jejich různou náročnost pro různé věkové kategorie.
Obr.15 Agility žebřík
- 45 -
Balanční pomůcky,bosu – Pomůcky pro nácvik rovnováhy spojené s různými cvičeními pro trénink driblinku. Cvičení za pomocí balančních pomůcek rovněž aktivuje střed těla a dochází k jeho posilování.
Obr.16,17 Balanční pomůcky
Obr.18 Bosu
- 46 -
Trojúhelník pro driblink – Pomůcka pro nácvik tréninku driblinku. Skrz trojúhelník různými směry prohazujeme kotouč. Nohy jsou na stejném místě a driblink vykonávají pouze ruce.
Obr.19 Trojúhelník pro driblink
Pass-master – Pomůcka pro nácvik přihrávek. Guma ve spodní části puck-masteru vrací přihrávaný kotouč zpět hráči. Dbát na správnou techniku prováděného cvičení, postavení bokem, přihrávka tahem. Lze nahrávat bekhendem i forhendem.
Obr. 20 Pass-master (nácvik přihrávky) - 47 -
4.6. Příklady cvičení ke zdokonalování techniky hole Trénink techniky hole je důležitou součástí tréninkového procesu. Techniku hole můžeme vkládat do jednotlivých tréninkových jednotek na ledě nebo můžeme dělat speciální tréninky techniky hole na ledě i na suchu. Kombinací pomůcek představených v kapitole: Pomůcky k tréninku hole. Můžeme vytvořit nespočet pestrých a zábavných tréninkových cvičení. Záleží pouze na vynalézavosti trenéra, které pomůcky využije a co nejvíce svým hráčům trénink zpestří, protože on přesně ví, jaké nedostatky v dovednostech tréninku techniky hole jeho svěřenci mají. K tréninku techniky hole můžeme využít různé formy tréninku, jako jsou trénink na stanovištích, kruhový trénink, proudové metody tréninku, IMS atd. Některé z nich jsou uvedeny níže.
- 48 -
4.6.1. Dráhy pro nácvik techniky hole
Klíčové body techniky: Špičky udržovat ve směru driblinku, pokrčená kolena, rovná záda, hlava nahoře, volné zápěstí obou rukou, přiklápění kotouče čepelí.
Obr.21 cvičení krátký driblink
Obr.22 cvičení krátký driblink (forhend)
- 49 -
Obr. 23 cvičení krátký driblink (bekhend)
Obr. 24 cvičení krátký driblink (náčrt)
- 50 -
Klíčové body techniky při dlouhém driblinku: Špičky udržovat ve směru driblinku, pokrčená kolena, rovná záda, hlava nahoře, volné zápěstí obou rukou, spodní ruka drží hůl volně, přiklápění kotouče čepelí, přenášení váhy z nohy na nohu.
Obr. 25 cvičení dlouhý driblink
Obr. 26 cvičení dlouhý driblink (náčrt) - 51 -
Klíčové body při nácviku kličky: Naznačení hokejkou co nejvíce do strany, přenesení váhy z nohy na nohu, naznačení hlavou do strany, rychlé převedení hole s kotoučem na druhou stranu, pokrytí kotouče tělem, nohou, hokejkou, odpoutání od soupeře
Obr. 27 cvičení pro nácvik kličky, prohazovačky a stahovačky
Obr. 28 cvičení pro nácvik kličky, prohazovačky a stahovačky (náčrt) - 52 -
Obr. 29 cvičení pro nácvik s kombinací pomůcek
Obr. 30 cvičení pro nácvik s kombinací pomůcek (náčrt) - 53 -
4.6.2. Kruhový trénink pro trénink techniky hole
Další formou při tréninku techniky hole může být kruhový trénink. Tato forma tréninku je velmi využívanou, protože je možné zapojit do poměrně intenzivního tréninku celé družstvo. Stanoviště zvolí trenér na základě jeho cíle tréninku, který může být zaměřen jen na techniku hole, ale rovněž může trenér do tohoto tréninku zapojit i kondiční složku tréninku. Samozřejmostí takového tréninku musí být maximální disciplína a nasazení od všech hráčů od začátku až do konce tréninku.
Parametry zatížení můžou být následující: Doba zatížení 30 s Délka odpočinku 1:1
- 54 -
Obr. 31 Kruhový trénink (náčrt)
- 55 -
4.6.3. Driblink na místě s fixací nohou
Při nácviku driblinku na místě je důležité dodržovat hokejový postoj (obě špičky nohou dopředu, pokrčená kolena, rovná záda). Do tohoto tréninku může být zapojeno celé družstvo najednou. U menších hráčů je dobré proložit tento trénink nějakou hrou, protože děti po delší době ztrácejí pozornost a nejsou schopny dodržovat klíčové body techniky.
Klíčové body techniky při driblinku na místě: Špičky udržovat ve směru driblinku, pokrčená kolena, rovná záda, hlava nahoře, volné zápěstí obou rukou, spodní ruka nedrží hůl křečovitě, přenášení váhy z nohy na nohu, rotace v trupu, rovnováha celého těla, přiklápění kotouče čepelí.
Nejčastější chyby: Velký předklon, nedodržení základního postavení nohou, přesouvání váhy těla na patu, přesouvání váhy těla na špičku, nevyužívaní rotace těla, křečovitý stisk hole.
- 56 -
Cvičení pro driblink na místě:
1) Krátký driblink před sebou 2) Krátký driblink na forhendové straně 3) Krátký driblink na bekhendové straně 4) Dlouhý driblink 5) Dlouhý driblink s přenášením váhy z jedné nohy na druhou 6) Driblink kolem těla 7) Stahovačka dopředu 8) Stahovačka do strany 9) Driblink na forhendové straně patka-špička čepele 10) Nadzvednutí kuličky nad plochu 11) Prohození kuličky zezadu-dopředu mezi nohama 12) Udržení kuličky ve vzduchu na čepeli 13) Driblink s přikopnutím kuličky nohou 14) Driblink + kopání druhé kuličky mezi nohama 15) Driblink + druhý hráč ještě přihrává fotbalový míč 16) Nadhazování a chytání kuličky čepelí 17) Přehození kuličky přes laťku 18) Vedení kuličky kolem laťky 19) Obrat s kuličkou do forhendu 20) Obrat s kuličkou do bekhendu 21) Obrat s kuličkou na čepeli ve vzduchu 22) Nadhazovaní kuličky na čepeli bekhend-forhend 23) Driblink bobku 24) Driblink vsedě na zemi 25)Driblink vleže na břichu
- 57 -
4.6.4. IMS v tréninku techniky hole
V tréninku techniky hole lze využít i IMS trénink. IMS trénink je výborný prostředek ke zdokonalování kliček, stahovaček, protisměrných kliček atd., ale tohoto tréninku lze využít společně se zaměřením techniku hole i na kondiční složku zejména u hráčů starších kategorií. Jelikož se jedná o cvičení na malém prostoru je kladen velký důraz na koordinaci celého těla společně s ovládáním kotouče v těchto cvičeních využíváme velký rozsah pohybů celého těla.
Obr. 32 IMS cvičení (náčrt)
- 58 -
5. Diskuze
Při vyvozování závěrů bych rád připomněli svůj cíl, který zní: Cílem mé závěrečné práce je vytvořit tréninkový manuál ke zdokonalování techniky hole. V něm popsat detailní rozbor techniky hole, pomocí fotografií a obrázků ukázat dostupné pomůcky pro trénink techniky hole na ledě i mimo led a navrhnout příklady cvičení na ledě i mimo led, které by mohli být vhodné pro další rozvoj hráče ledního hokeje. V teoretické části jsem nastudoval a shromáždil přípravu hráče ledního hokeje z dostupné literatury. V praktické části jsem se snažil ukázat některé pomůcky pro využití v tréninku techniky hole a příklady cvičení, které lze provádět jak na ledě, tak mimo led. V průběhu sezóny jsme v klubu BK Mladá Boleslav prováděli pravidelný trénink techniky hole na suchu jednou týdně u kategorie 3. třídy a 6. třídy. Tréninky jsme různě obměňovali, tak aby byly pestré, zábavné a nebyly monotónní. U hráčů 3. třídy, kteří se účastnili tréninků pravidelně, bylo znát během sezóny velké zlepšení i v dovednostech pří práci s hokejkou na ledě. Hráči 6. třídy prováděli cvičení ve složitějších modifikacích, ale jejich zlepšení během sezóny již nebylo tak velké. Rovněž se tolik nedařilo odstranit jejich špatné návyky při práci s hokejkou. Proto doporučujeme využívat tréninku techniky hole již u nejmladších kategorií, aby si tyto dovednosti s hokejkou osvojily co nejdříve. V dnešní době internetu a počítačových technologií. Jsou malé děti zpožděné nebo zanedbané ve sportovním vývoji, když přicházejí do přípravky tak je učíme pomalu běhat, dělat kotoul, starší děti mají deficit ve sportovních hrách, protože po škole nechodí ven a nehrají hry. Zdá se, že všechny tyto ,,dobrovolné´´ složky tréninku, které jsme do nedávné doby neřešili, budeme muset suplovat v tréninkových jednotkách či speciálních tréninkách a omezí nám to další možnost tréninku hokejových dovedností na úkor dovedností ,,základních´´. Nemáme možnost vybírat do hokejového týmu z 40 dětí jako dříve. V dnešní době jsme pomalu rádi, že vezmeme toho kdo má ruce i nohy. A nevypadá to, že by se to mělo v dohledné době zlepšovat. Jak tedy můžeme konkurovat týmům ze Severní Ameriky či Ruska s obrovskými základnami hráčů? Hokej by se měl v dnešní době brát jako celosezónní sport. V případě, že je možnost být na ledě, měla by se tato možnost využít. Ve spojení s letními hokejovými školami by se - 59 -
nám mělo podařit udržet naše hráče na ledě po co možná nejdelší dobu roku. Nejde-li to, měli bychom při tréninkách na suchu trénovat i speciální dovednosti jako je střelba, stickhandling, kolečkové brusle, in-line hokej, tak abychom zbytečně neztráceli naučené dovednosti. Mírné zlepšení již bylo na nedávno sehraných mládežnických reprezentačních akcí vidět. Je potřeba neustále pracovat na všech možných detailech, které by naše hráče neustále přibližovali ke světové špičce.
- 60 -
6. Závěr
V této závěrečné práci jsem se pokusil ukázat základní pomůcky a cvičení k tréninku techniky hole. Zdokumentovaná cvičení by měli posloužit jako názorný příklad. Každý trenér si může vymyslet spousty dalších cvičení, které budou prospěšné pro rozvoj jeho hráče. Hráč v každém věku by měl zlepšovat nebo aspoň udržovat své naučené dovednosti. Starší hráči obecně přistupovali k takovému tréninku skepticky. Mysleli si, že takové věci jako je trénink bruslení či techniky hole nepotřebují. V dnešní době jak se hokej vyvíjí už i největší hvězdy NHL zařazují tyto speciální tréninky do svého tréninkového procesu. Věří, že každý trénink navíc může být důležitý k tomu, aby zlepšili svoje nedostatky a mohli být ještě lepšími hokejisty, než jsou teď. Proto bychom měli do našich hráčů neustále vtloukat, že by měli dělat každý trénink s co možná největším úsilím a soustředěním, tak aby každý trénink využili ke svému maximálnímu zlepšení. Momentálně jsou hokejový hráči na vysoké úrovni a jen maličkosti v jejich schopnostech a dovednostech rozhodují o jejich uplatnění v hokejovém prostředí. Trénink techniky hole by měl být zařazován do tréninkového procesu žáků i dospělých hráčů na ledě i na suchu. Je stejně tak důležitý jako trénink střelby, výbušnosti, síly, rychlosti či jiných složek sportovního tréninku. Proto by neměl zůstávat opomíjen.
- 61 -
7. Seznam použité literatury
1. BUKAČ, L. Intelekt, učení, dovednosti a koučování, Praha: Olympia 2005. 2. DOVALIL, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu, Praha: Olympia 2002. 3. PAVLIŠ, Z. A kol. Příručka pro trenéry ledního hokeje – 1. Část. Příprava na ledě. Praha ČSLH, 1998 4. PAVLIŠ, Z. A kol. Příručka pro trenéry ledního hokeje – 2. Část. Příprava na ledě. Praha ČSLH, 2000 5. PAVLIŠ, Z. A kol. Příručka pro trenéry ledního hokeje – 3. Část. Příprava na ledě. Praha ČSLH, 2002 6. PAVLIŠ, Z. A kol. Příručka pro trenéry ledního hokeje – 3. Část. Příprava na ledě. Praha ČSLH, 2002 7. PAVLIŠ, Z. A kol. Školení trenérů ledního hokeje. Vybrané obecné obory. Praha ČSLH, 2003. 8. KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov. 2. vyd. Praha: SPN, 1981. ISBN 14 – 545 – 83. 9. KRIŠTOFOVIČ, J. Gymnastická průprava sportovce, Praha: Grada 2004 10. KRIŠTOFOVIČ, J. Kondiční trénink, Praha: Grada 2007 11. PAVLIŠ, Z., a PERIČ, T. Abeceda hokejového bruslení. Praha: ČSLH 2003. 12. JARKOVSKÁ, H. JARKOVSKÁ, M. Posilování, Praha: Grada 2005. 13. DOVALIL, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu, Praha: Olympia 2002. 14. ALTER, M, J. Strečink, Praha: Grada 1998.
- 62 -
8. Seznam příloh Příloha č. 1: Použité grafické značení
Použité grafické značení
- 63 -
