UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Trenérská škola
ZÁVĚREČNÁ PRÁCE
2014
Jakub Volek, DiS.
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Trenérská škola
ZÁVĚREČNÁ PRÁCE Roční tréninkový cyklus juniorů v týmu HC Davos se zaměřením na explozivní sílu dolních končetin
Vypracoval: Jakub Volek, DiS. Vedoucí práce:
PhDr. Zdeněk Pavliš
Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci vypracoval sám s použitím literatury uvedené v seznamu literatury, eventuelně v seznamu internetových zdrojů. Zároveň souhlasím se zveřejnění této práce jak v tištěné, tak v elektronické podobě. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
Datum
podpis
Poděkování Touto cestou bych chtěl poděkovat panu PhDr. Zdeňku Pavlišovi za odborné vedení a konzultace mé závěrečné práce.
Svoluji k zapůjčení své závěrečné práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musejí pramen převzaté literatury řádně citovat. Jméno a příjmení:
Číslo obč. průkazu: Datum vypůjčení:
Poznámka:
OBSAH Úvod ...................................................................................................................8 Cíle a úkoly práce .............................................................................................9 Teoretická východiska ....................................................................................10 3.1. Dostupná literatura .....................................................................................10 3.2. Charakteristika kategorie juniorů ...............................................................12 3.2.1. Věkové a vývojové zvláštnosti pro kategorii juniorů .....................12 3.2.2. Koncepce dlouhodobého tréninku mládeže ....................................13 3.2.2.1. Dlouhodobá koncepce sportovního tréninku .........................13 3.2.2.2. DTM – Dlouhodobý trénink mládeže ....................................15 3.2.2.3. Rozvoj tělesných kapacit dětí a mládeže – LTAD ................20 3.3. Kondiční příprava na ledě ..........................................................................21 3.4. Kondiční příprava mimo led ......................................................................23 3.5. Silové schopnosti .......................................................................................24 3.5.1. Metody stimulace silových schopností ...........................................26 3.6. Roční tréninkový cyklus v ledním hokeji ..................................................29 3.6.1. Makrocykly .....................................................................................29 3.6.2. Mezocykly .......................................................................................32 3.6.3. Mikrocykly ......................................................................................32 3.6.4. Tréninková jednotka .......................................................................33 3.7. Metodologické nástroje .............................................................................36 3.7.1. Metoda experimentu .......................................................................37 3.7.2. Metoda pozorování .........................................................................37 3.7.3. Osoba pozorovatele a hodnotitele ...................................................37 3.7.4. Příprava pozorování a vyhodnocování ............................................38 3.7.5. Osoba pozorovatele a hodnotitele ...................................................38 3.7.6. Metoda měření ................................................................................38 3.7.7. Metoda testování .............................................................................38 Praktická část ..................................................................................................39 4.1. Metody práce ............................................................................................39 4.2. Struktura a charakteristika klubu HC Davos ............................................40 4.3. Sportovní Gymnázium SSGD ..................................................................41 4.4. Struktura švýcarské juniorské soutěže Elite Junioren A ..........................42
4.5. Koncepce celoročního tréninkového cyklu pro kategorii juniorů HC Davos .................................................................................................44 4.5.1. Přípravné období ...............................................................................45 4.5.2. Předzávodní období ...........................................................................55 4.5.3. Závodní období .................................................................................62 4.5.4. Přechodné období ..............................................................................68 4.6. Význam a filozofie celoročního tréninku explozivní síly dolních končetin v klubu HC Davos .......................................................71 4.6.1. Tréninkové metody a prostředky pro rozvoj explozivní síly dolních končetin ...............................................................................74 4.6.2.
Testování explozivní síly dolních končetin ....................................86
Diskuse .............................................................................................................88 Závěr ................................................................................................................89 Seznam literatury ............................................................................................90
1. Úvod Lední hokej jako jeden z nejrychlejších kolektivních sportů na světě nepochybně patří v naší republice k nejpopulárnějšímu sportu vůbec. Jako všechno ve 21. století jde i vývoj tohoto sportu velmi rychle kupředu. Na jedné straně je to podmíněné neustálým vývojem nových a lehčích materiálů pro hokejovou výzbroj a na druhé straně jsou to tréninkové metody, které se také neustále modernizují a vyvíjí. Moderní výuka ledního hokeje musí být komplexní, aby byla efektivní. Neodmyslitelnou součástí a doplňkem tréninkového programu současnosti je individuální trénink. Jsou to ale především trenéři, kteří rozhodují o tom, jakým směrem se v budoucnosti výuka ledního hokeje bude ubírat. Právě kvalita trenéra je tím nejdůležitějším v procesu vytváření nových tréninkových metod. Cesta hvězd začíná od mládí. Tréninkový proces tedy musí být dlouhodobý, plánovitý, smysluplný, směřovat od jednoduchého ke složitějšímu a musí brát zřetel na věkové zákonitosti dané kategorie. Tréninkový proces dále nesmí ničit tělo ani ducha nadměrným zatěžováním, musí být motivující a zároveň musí utvářet i osobnost člověka a nejen osobnost sportovce. Úspěšnost plánování a sestavování efektivních tréninkových plánů je o to vyšší, čím více informací o hráčích a celém mužstvu mají trenéři k dispozici. Tyto informace získávají trenéři analyzováním a hodnocením předchozích období (tréninky, utkání, testování kondiční připravenosti, výsledky funkčních měření, atd.). Cílem dobře plánovaného tréninku je snaha o dosažení co nejvyšší možné sportovní výkonnosti hráče ledního hokeje, jehož růst je závislý (kromě jiného) i na funkčních změnách organismu. Těchto funkčních změn organismu sportovce nelze dosáhnout krátkodobě, ale naopak až za delší dobu, a to systematickým a cíleným trénováním. V rámci sportovní přípravy a na základě výše uvedeného cíle sportovního tréninku se za základní stavební kámen plánování a organizování tréninkové činnosti považuje právě roční tréninkový cyklus.
8
2. Cíle a úkoly práce 2.1 Cílem práce je: Rozpracovat strukturu a charakteristiku HC Davos se zaměřením na kategorii juniorů v jednotlivých obdobích ročního tréninkového cyklu (RTC). Dílčím cílem práce je popsat metody a prostředky rozvoje explozivní síly dolních končetin v celoročním tréninkovém cyklu pro kategorii juniorů HC Davos.
2.2 Úkoly práce: Provést rešerši literatury zabývající se sportovní přípravou dětí a mládeže Charakterizovat věkové období juniorů se všemi specifiky Popsat kondiční přípravu na ledě a mimo led Popsat silové schopnosti a jejich stimulaci Popsat stavbu a prvky ročního tréninkového cyklu v ledním hokeji Charakterizovat hokejový klub HC Davos Charakterizovat sportovní gymnázium SSGD Popsat strukturu švýcarské juniorské soutěže Popsat jednotlivé období v ročním tréninkovém cyklu u kategorie juniorů Popsat význam a filozofii tréninku explozivní síly dolních končetin v klubu Charakterizovat tréninkové metody a prostředky pro rozvoj explozivní síly dolních končetin Popsat testování explozivní síly dolních končetin v klubu HC Davos
9
3. Teoretická východiska 3.1. Dostupná literatura Před vypracováním závěrečné práce bylo nutné si prostudovat široké spektrum odborné literatury pro získání konkrétních informací o dané problematice. Podle Pavliše (13) je roční tréninkový cyklus základní jednotkou dlouhodobé organizované tréninkové činnosti. Svým uspřádáním je výrazem zákonitosti racionální stavby sportovního tréninku. Jakákoliv cvičení, metody atd. ztrácejí smysl a efektivitu, nejsou-li používány v pravý čas a na správném místě. Dále píše, že základem procesu adaptace ve sportovním tréninku je střídání ztížení se zotavením. Pokud by se tato období určitým způsobem nestřídala, došlo by u sportovců k přetížení a přetrénování, které by se negativně projevilo na jejich dlouhodobé výkonnosti. Bukač a Dovalil (2) říkají, že plánovitý trénink je proces vyžadující určitou vnitřní kontinuitu, která omezuje na minimum nahodilost výběru a posloupnosti tréninkových vlivů. To předpokládá promyšlené využívání principů cykličnosti a důsledné uplatnění různě dlouhých tréninkových cyklů. Modely zatěžování se podle situace proměnlivě realizují v celoročním tréninkovém cyklu. Jeho stavba podléhá potřebám rozvoje, formování a udržování výkonnosti. Velmi důležitou součástí při sestavování ročního tréninkového cyklu je znalost věkových zvláštností dětí a mládeže. Dovalil (5) zdůrazňuje, že abychom byli v trenérské práci schopní naplňovat jednu z hlavních zásad tréninku dětí a mládeže – přizpůsobovat ho věku – je proto nezbytné podstatné zákonitosti dětství a dospívání znát. Jen tak lze trénink těchto věkových kategorií správně vést, sportovce vychovávat a rozvíjet. Vývoj člověka neprobíhá stejnoměrně. Vždy v určitém časovém úseku několika let nastávají takové změny, že se určitá nová kvalita relativně začíná a na konci období se relativně její vývoj ukončuje. Tyto anatomicko – fyziologické a psychosociální zvláštnosti jsou v určitých věkových obdobích charakteristické pro všechny děti, mládež i dospělé. Mají tak vlastně povahu zákonitostí, které vymezují jednotlivá období vývoje.
10
Závěrečná práce je také zaměřená na explozivní sílu dolních končetin. K danému tématu jsme nalezli poměrně velké množství literatury, z níž jsme pro naši práci čerpali. Pavliš (13) píše, že rozvoj rychlé a výbušné síly patří mezi obtížné tréninkové úkoly. Jejich projevy se blíží projevům rychlostním, a to především v podobě acyklické. Vindušková (18) popisuje explozivní sílu jako schopnost využití svalové síly k maximálně rychlému pohybu. Překonávat klidovou setrvačnost a uvádět tělo sportovce co nejrychleji do nejvyšší rychlosti je nutností při samotném sportovním výkonu. Proto zdůrazňujeme v praxi pojem explozivní síla (výbušnost), i když jsme si vědomi, že nejde o vyhraněnou schopnost, ale spíše o kombinaci dvou pohybových schopností – rychlosti a síly. Keil a Weineck (9) píší, že u rozvoje plyometrické tréninkové metody se jedná o dynamický trénink, který explozivně spojuje negativní dynamické podíly (seskoky) s pozitivními (výskok/skok do dálky). Twist (17) dodává, že hráč ledního hokeje musí mít pevné core, silné a rychlé nohy a pevnou a silnou horní část těla bez přebytečné hmoty která zpomaluje rychlost pohybu. Jansa, Dovalil a spoluautoři (8) říkají, že silový trénink také vyžaduje vhodnou relaxaci a regeneraci svalového systému jak v průběhu, tak především po jeho ukončení. Jako vhodné prostředky se ukazují průpravná gymnastika, vyklusání, vyplavání, strečink. Při posilování je nezbytná maximální koncentrace na správné provedení. Velmi důležitým aspektem je technika dýchání. Samozřejmostí při posilování by měla být znalost a dodržování bezpečnostních pravidel. Dále autoři zdůrazňují, že silné vyčerpání může vést ke svalovému zranění. Zdroje literatury použité pro vytvoření této práce jsem čerpal především z Ústřední tělovýchovné knihovny FTVS UK v Praze, dále z vlastních zdrojů a internetu.
11
3.2. Charakteristika kategorie juniorů Jde o poslední vývojovou fází mezi dětstvím a dospělostí. Všechny dosavadní disproporce se postupně vyrovnávají. V tomto období anatomického i fyziologického dozrávání dochází k plnému osvojení sportovních dovedností (13).
3.2.1. Věkové a vývojové zvláštnosti kategorie juniorů Období mladistvých - adolescence (15 – 20 let) Mnoho sportovců tohoto věku již dosahuje špičkových sportovních výkonů nebo se na ně připravují. Adolescentům ale většinou ještě chybějí životní zkušenosti, a to v nejširším slova smyslu. Týká se to i výkonnosti sportovní. K dosažení vrcholného výkonu jsou potřeba zkušenosti z hlediska techniky, taktiky, rozložení sil apod. – dále podmínkou pro špičkový výkon jsou maximální vytrvalostní či silové předpoklady (8). Charakteristika dorostového věku dokončování růstu a vývoje intenzivní a plynulé dozrávání vnitřní diferenciace mozku zmohutnění vnitřních orgánů, plný rozvoj a výkonnost srdce, plic, svalů atd. disharmonie motoriky vymizela období plného rozvoje všech pohybových schopností, logického a abstraktního myšlení ustálení zájmů a potřeb dotváří se individuální osobnost hledání specifického uplatnění a usilování o vlastní názor Trenérsko – pedagogický přístup specializovaná sportovní příprava zdokonalování techniky a větší důraz na taktiku důraz na oblast silovou a vytrvalostní řízená příprava na sportovní soutěže rozvoj schopnosti sebekritiky a vedení k samostatnosti a odpovědnosti za svoje jednání spojování osobních zájmů s celospolečenskými přístup trenéra: taktnost, čestnost, tolerantnost a spravedlnost
12
Dorostový věk není pochopitelně bezproblémový. Naopak. Materiální závislost na rodičích dosud trvá, nicméně touha po nezávislosti bývá silná. To někdy vede k nežádoucím projevům v chování (lhaní, násilí). Snaha jednat podle vlastních, nikým neomezovaných představ a rozhodovat po svém znamená často odmítání autority rodičů, učitelů a trenérů. Problémy mohou být závažnější, ať jde o kouření, alkohol či pojímání vztahů k druhému pohlaví. Je ale důležité si uvědomit, že sport není jen opakující se dřina a odříkání. Je to i tvořivá činnost, v níž se uplatňuje aktivní, tvořivý a nápaditý člověk. U takových typů se nevylučuje i jistá živelnost, která se může občas projevit i v překročení běžných norem chování. Rozumný trenér však přitom nesmí zapomenout na kladné stránky a vlastnosti sportovce a uplatňuje individuální přístup (5 - 6).
3.2.2. Koncepce dlouhodobého tréninku mládeže 3.2.2.1 Dlouhodobá koncepce sportovního tréninku Etapy sportovního tréninku Dlouhodobý trénink je vhodné členit do několika etap, které se od sebe odlišují svými cíly, úkoly a obsahem. Jednotlivé etapy trvají různě dlouhou dobu. Jedna na druhou navazuje a v podstatě jedna druhou podmiňuje. Není možné jednu vynechat nebo zkrátit, aniž by se to ve svých důsledcích negativně neprojevilo na výkonnosti svěřenců. Etapy nejsou od sebe oddělené, ale navzájem se prolínají. Rozeznáváme: etapu sportovní předpřípravy (6 – 10 let) etapu základního tréninku (10 – 13 let) etapu specializovaného tréninku (13 – 17 let) etapu vrcholového tréninku (17 +) Etapa vrcholového tréninku Mohou se zde setkat junior, kterému je 17 let a který má malé hráčské a životní zkušenosti, s hráčem přes 30 let, který se blíží ke konci své aktivní kariéry, s bohatými zkušenostmi. Je proto nutné plně respektovat biologické a psychické vlastnosti příslušné věkové kategorie a individuální zvláštnosti hráčů v souvislosti s jejich činností a rolemi v kolektivu. Velmi důležitý je individuální přístup trenéra k jednotlivým hráčům (13). 13
Úkoly etapy: dlouhodobě plánovat vysoké sportovní cíle a veškeré úsilí směrovat k jeho splnění rozvojem funkční, kondiční a psychické připravenosti vytvářet předpoklady pro další růst sportovní výkonnosti zdokonalovat a stabilizovat sportovní techniku rozvíjet taktické mistrovství upevňovat rysy osobnosti podřídit životní způsob požadavkům tréninku Obsah tréninkového procesu se vyznačuje vysokým objemem a intenzitou, ale také silným propojením jednotlivých složek tréninku. To znamená, že pomocí určitých taktických situací můžeme např. rozvíjet kondiční připravenost hráčů. Kondiční příprava Zaměřuje se na vytvoření širokého, speciálního základu výkonu, jednak na rozvoj speciálních pohybových schopností
- v dnešním hokeji zaměřené především na rozvoj
silových a rychlostně silových schopností. Snahou je dosažení co nejvyšších hodnot rozvoje pohybových schopností především ve speciální úrovni. Technika i taktika by měla vycházet a stavět na této úrovni rozvoje. Použitá cvičení musí být po všech stránkách blízká struktuře daného výkonu – musí mít vysokou míru specifičnosti. Dynamika přípravy má vlnovitý charakter, značný význam má periodická kontrola úrovně rozvoje rozhodujících pohybových schopností (13). Technická příprava Hraje rozhodující roli pro výkon. Je zásadně individuálně zaměřená. Využívá se předností sportovce k vytvoření účelnější techniky a naopak snížení vlivu jeho slabých stránek. Při stabilizaci techniky hraje významnou roli i modelový trénink a účast v soutěžích. V souvislosti s těsným propojením technické a taktické přípravy hovoříme v této etapě o technicko – taktické přípravě.
14
Taktická příprava Je propojena s technickou přípravou. Cílem je upevnění, zdokonalení a stabilizace technicko- taktických dovedností. Značný podíl se odehrává v nácviku a tréninkové hře, které umožňují přerušení a následné korektury nedostatků. Tyto formy jsou doplňovány výklady, rozbory, pozorováním a hodnocením, jejichž smyslem je rozšiřování vědomostí hráčů. Cílem je zvládnutí širokého základu taktických dovedností pro řešení různých herních situací ve spojení s vysokým stupněm improvizace v maximální rychlosti provedení. Psychologická příprava Vytváří předpoklady k motivované tréninkové činnosti, k odpovídající psychické odolnosti sportovce. Staví na individuálním přístupu k hráčům a vychází z jejich vrozených dispozic. Důležitou roli přitom hraje komunikace mezi trenérem a hráčem, do které vstupují další subjekty (sponzoři, média apod.) (13). 3.2.2.2 DTM – Dlouhodobý trénink mládeže Předložený model v žádném případě není formou jednotného tréninkového systému. Pro praxi plní roli flexibilního průvodce s časově řazenými režimy učení a trénování. Pružnost koncepce poskytuje dostatek prostoru pro předpokládaný akcelerovaný i retardovaný průběh. Kromě týmového tréninku model staví na individualizaci a osobních iniciativách (3). Mezi 18. a 20. rokem by vývoj hráče měl být ukončen. V dalším průběhu hráčské kariéry výkonnost zvyšují zkušenosti a stále se prohlubující adaptace. Účinnost DTM zesiluje profesní etika kouče. V každé věkové kategorii je role trenéra odlišná. Učební, tréninkové a věkové zvláštnosti formují pět funkčně odlišných a svým rozsahem pohyblivých etap vývoje (obr. 1 a 2). 1. Učení elementárních dovedností – ED (5 – 8 let) 2. Učení herně dovednostního základu – HDZ (8 – 12 let) 3. Herní trénink – HT (12 – 16 let) 4. Trénink kompetice (16 – 18 let) 5. Soutěžní trénink (18 – 20 let)
15
5–8
8 – 12
12 – 16
16 – 18
18 – 20
učení základů
učení techniky
herní trénink
maximalizovaný herní trénink
příprava na herní výkon
variabilní pohyb
motivace
trénink techniky postoj
herní výkon
zábava
zájem
píle úsilí
soutěživost
vůle
postoj
úsilí tvrdá práce
Obr. 1 Model DTM (Bukač 2007)
Obr. 2 Obecný model vzestupně pohyblivé tréninkové škály v dlouhodobých relacích vývoje herní výkonnosti (Bukač 2007) Trénink kompetice – TK (16 – 18 let) Závažné mentální složky herního výkonu jsou rysy soutěživosti a spolupráce. Každý hráč se chce prosadit jako jedinec. Vnitřně soutěží se svým spoluhráči, zjevně se soupeřem. K tomu, aby se prosadil jako individualita vítězného týmu, se musí naučit soutěži i spolupráci. Soutěžení i spolupráce jsou vzájemně propojené psychické složky. Trénink individuálních i týmových rysů soutěživosti je tématem tréninkové kompetice.
16
Charakteristickým rysem TK je maximalizování tréninkových i herních podmínek. Ohniskem pozornosti jsou problémové situace a fyzické parametry. Vysoké tempo, limitovaný prostor a čas jsou podmínky, které hernímu výkonu dodávají nezbytnou soutěžní ostrost. Posilování automatizace a koučem povolená volnost rozhodování je součástí všech cvičení. Hráči nacvičují, tvrdě pracují i tvoří. Důraz na pestrost cvičení již není tak zásadně požadovanou podmínkou . Stereotyp ovšem přináší nudu. Nuda utlumuje intelekt a v krizi ohrožuje odborný kredit kouče. Vysoká intenzita TK vyžaduje monitorování únavy. Intenzitu tréninku řídí intervalové dávkování. Vysoké anaerobní tempo produkuje zvýšenou hladinu LA v krvi. Acidózu v rozmezí 2-5mmol/l v krvi vznikající po intervalové zátěži hráči zvládají bez problémů. Rychle reagují. V závěru TJ se často využívá anaerobní kondiční bruslení (starty a zastavení, rychlostní úseky). Intenzita může jít i přes hranici 5mmol laktátů. V průběhu TJ se velmi osvědčují krátké alaktátové rychlostní vložky. 2 –3 vstupy s 2-3 opakováními jsou velmi účinné. Herní cvičení v délce 20-30s i delší obvykle probíhají na úrovni ANP. Organizace TK je celohřišťová, na polovinách zmenšeného prostoru (3). Rámcovou náplň tréninku na ledě i mimo led tvoří: útočné i obranné přesilové situace 2-1, 3-1, 3-2 útočné i obranné rovnovážné situace 1-1, 2-2, 3-3 cvičení na založení útoku cvičení na pronikání zakončování, hru změn, forčekink, bekčekink cvičení na obranu v obranném pásmu cvičení měnící ve svém průběhu záměr a poměr sil kondiční bruslení zaměřené na trénink energetických systémů a pracovní kapacitu svalstva nohou cvičení na trénink agility, reaktibility, mobility, rychlosti a rovnováhy forsírovaný trénink síly trénink core plyometrický trénink dynamické rozcvičování statický strečink jízda na rotopedu 17
Hlavním polem působnosti maximalizovaného tréninku je přípravné a předzávodní období. V závodním období možnosti zařazení maximalizovaného tréninku určuje herní kalendář. 60-90min. maximalizovaný trénink v závodním období vyžaduje dva i více dnů na vylaďování, v celoročním tréninkovém programu TK využívá třístupňovou periodickou strukturu. Forsírovaný trénink síly se stává trvalou součástí TK. Posilování je orientováno na rychlou sílu. Obvykle se používají váhy od 10-80kg. Při individuální potřebě akcelerovaného nárůstu svalové hmoty je třeba se poradit s odborníkem na fitness trénink. Pouze v případě, kdy herní výkonnost má vzestupnou tendenci, je možné zvyšovat hmotnost odporu. Trénink síly v závodním období vyžaduje zhruba 2TJ v týdnu v délce 30-40min. V přípravném období 2-3TJ v délce zhruba 45min. se považují za dostatečné. Trénink síly vždy předchází tréninku na ledě. V přípravném období po tréninku síly by měly následovat herní aktivity nebo cvičení na koordinaci. Posilování na ledě pomocí expandérů nebo jiných prostředků zaměřených na trénink energetických systémů musí být vhodně situované (přípravné a předzávodní období). Intenzita intervalové zátěže těchto období by měla probíhat na úrovni ANP. Silově orientovaný trénink nohou na hranici ANP zvyšuje kapilarizaci svalů bruslení. Maximalizování výkonu „herního motoru“ ve spojení s dovednostmi nárokuje umění kouče výkonnost vyladit, únavu odstranit a hráče i tým pro vítězný výkon připravit. Časování výkonnosti (tapering, peaking) v soutěžním období tvoří závěrečnou část DTM (3).
Obr. 3 Rámcové instrukce a proporční souhrn 4. stádia DTM (Bukač 2007) 18
Soutěžní trénink – ST (18 – 20 let) Soutěžní trénink harmonizuje psychické, dovednostní a fyzické herní složky. ST je mikro regulační formou přípravy na utkání. Příprava je zaměřena na vítězství. Aktualizování a načasování (tapering, peaking) formy obsahuje herní, fyzickou a psychickou stimulací. Cílem je dosáhnout relativního výkonnostního maxima. Kontinuum DTM sleduje výkonnostní progres. Vysoká převaha zápasové zátěže v soutěžním období bezesporu prohlubuje dovednostní, fyzickou i psychickou adaptaci. Hráč, který dostává dostatek příležitostí v herní praxi, výkonnost neustále posiluje. Adaptace a zkušenost výkon nepochybně zkvalitňují. Nejčastější potřebou je udržování výkonnosti a nácvik. Význam vylaďování firmy nachází uplatnění na konci předzávodního období nebo před turnajovou soutěží. Regenerační ST se prolíná celým závodním obdobím. Vytěžování hráčů a jejich výkonnost v průběhu soutěže je rozdílná. Napasovat účinný týmový trénink pro 20 hráčů v poli a 3 brankáře je velmi obtížné. Jedni vyžadují regulaci, druzí trénink techniky, další trénink kompetice a tým nácvik. Tréninková jednotka se v tomto případě dělí na více částí. Někteří absolvují celý trénink, jiní mají trénink zkrácený či individuálně zaměřený. Tréninková jednotka ST se pohybuje od 30-90min. Obsah může být jednodušší, složitější nebo i volně strukturován. Pevnou součástí ST jsou souběžné aktivity. Trénink síly, pasivní strečink, dynamické rozcvičování, masáž, rotoped a životní styl patří mezi osobní iniciativy, které výkonnost zhodnocují. Trénink síly se praktikuje 2-3krát v týdnu po3040min. Vždy předchází tréninku na ledě. Pasivní strečink se provádí 2 hodiny buď před nebo po tréninku na ledě (3).
Obr. 4 Rámcové instrukce a proporční souhrn 5. stádia DTM (Bukač 2007) 19
3.2.2.3 Rozvoj tělesných kapacit dětí a mládeže – LTAD LTAD, ve vývoji jedince se vyskytují specifické časové úseky, nazývané „senzitivní období“ nebo „kritické periody“, kdy dochází ke zrychlené adaptaci konkrétní pohybové schopnosti na tréninkovou zátěž. Rozlišujeme 5 kategorií tělesných kapacit: Stamina (vytrvalostní kapacita) Strength (svalová síla) Speed (kapacita k rychlostnímu výkonu) Skill (kapacita k osvojování dovedností) Supleness (ohebnost, flexibilita)
Obr. 5 Kritické periody LTAD (canadiansportforlife.ca/ten-ss-trainability/stamina)
20
Obr. 6 Schéma LTPD – Dlouhodobý hráčský vývoj – devítistupňová periodizace (cdn.agilitycms.com)
3.3. Kondiční příprava na ledě Pro lední hokej je charakteristické spojení techniky dokonalého provedení herních činností s vysokým stupněm rozvoje rychlostně – silových schopností. Tato cvičení je nutné provádět s odporem soupeře a v neustálé prostorové a časové tísni. Z toho důvodu klade hra vysoké nároky na pohybovou koordinaci, herní obratnost a rychlost provedení. Rychlostní projevy se velmi úzce váží na silové schopnosti, což vyplývá z podstaty hokeje (bruslení, hmotnost výstroje, možnosti kontaktu se soupeřem). Kondiční trénink na ledě se proto orientuje na : převedení všeobecného rozvoje pohybových schopností na schopnosti speciální, které se promítají do hry dosažení vysokého stupně rozvoje rychlostně silových schopností, které se promítnou do rychlosti bruslení a do zlepšení zotavných procesů po rychlostně silovém zatížení zabezpečení provádění technicko – taktických dovedností ve vysoké rychlosti bez toho, aby došlo k narušení techniky provedení
21
dosažení vysokého stupně ekonomičnosti a racionalizace technických dovedností, které se projeví především v šíření energetického potenciálu hráče při bruslení rozvinutí komplexního spojení vysoké kondiční připravenosti s technick – taktickými dovednostmi pro požadavky vysokého tempa současné hry Činnost hráče při hře klade vysoké nároky na pohybovou koordinaci a herní obratnost. Avšak tato činnost sama o sobě nemá význam, jsou–li pohyby vykonávány malou rychlostí, bez patřičného silového vkladu v dostatečném počtu opakování v potřebné kvalitě. Jakékoliv dovednosti ztrácejí v současné hře účinnost, jestliže jsou pomalé. Projevy rychlosti se ve většině herních činností váží na sílu (2). Komplex síla – rychlost – obratnost – technika Na náročné herní podmínky hráč reaguje nejen tělesně, ale i psychicky. Je třeba rychle vnímat, analyzovat situaci, zpracovat informace. Rozhodnout se a reagovat na řešení situace. Tento okruh psychomotorických reakcí představuje obsah tak zvané herní rychlosti. Takto chápaný souhrnný projev rychlostí má při tréninku určující význam. Při rychlostním rozvoji je třeba odlišovat dílčí složky, které komplexní herní rychlost utvářejí. Jsou to: rychlost reakce (hodnotit, „číst“ hru a reagovat) rychlost bruslení (jízda vpřed, vzad, zrychlení, start a zastavení) rychlost v bruslařské obratnosti (překládání, změna směru, pohyb na malém prostoru zachycení pohybu soupeře) rychlost v činnostech jednotlivce (kličkování, dribling, klamání, zpracování kotouče, střelba, vypíchnutí a odebrání kotouče) rychlost ve spolupráci a souhře (přihrávání, uvolňování bez kotouče, zajišťování) Zvýraznění silových aspektů cvičení Důraz na silový aspekt cvičení má pro rychlost potřebný účinek pouze tehdy, uskutečňuje-li se v pohybech, v nichž chceme dosáhnout vysoké rychlost. Silový efekt se tak v tréninku na ledě zdokonaluje převážně cestou zlepšení mezisvalové koordinace a rozvoje techniky v náročných kondičních podmínkách. Silová složka se výrazně promítá do způsobu bruslení a plynulosti akce. Rychlostně silová cvičení zahrnující starty, zastavení, ostré změny směru, vertikální pohyby těla dolů a nahoru kladou daleko větší silové požadavky než rychlostní činnost plynulého typu (2).
22
Komplex silová vytrvalost – vytrvalost a technika Komplex vytváří herně kondiční možnosti pro intenzifikaci hry. Dále rozvíjí a udržuje schopnost zotavení pro rychlostní výkony a zabezpečuje stabilizaci výkonnosti. Nesporná je i úloha a vliv na formování techniky, ekonomii pohybu a styl herních dovedností. Vlastní trénink je většinou zaměřen na udržování nebo zlepšování požadované úrovně vytrvalosti. Rozhodující stimulační rolí pro rozvoj aerobního systému má práce v intenzitě ANP. Zotavovací procesy a zvyšování jejich účinnosti probíhají v intenzitě aerobního prahu. Programy rozvoje tohoto komplexu se uplatňují při rozcvičení, zapracování a zotavovacích procedurách tréninkové činnosti. Aktivita úrovně ATP je zahrnuta
ve
speciálních cvičeních a v kondičním bruslení. Vzhledem k požadavkům vytrvalostního zatěžování doporučujeme délku trvání cvičení alespoň deset min (2).
3.4. Kondiční příprava mimo led Obsahem kondičního tréninku mimo led jsou především cvičení zaměřená na specializovaný rozvoj pohybových schopností. S ohledem na lední hokej získává na preferenci rozvoj rychlostních, rychlostně silových , silových, silově vytrvalostních, vytrvalostních a obratnostních schopností. Všeobecný charakter má tento typ tréninku pouze v přechodném a přípravném období. V předzávodním a závodním období má kondiční trénink mimo led význam především doplňkový, který se zaměřuje na rozvoj silových schopností a zlepšení zotavných funkcí organizmu. V tréninkové jednotce se zaměřujeme na rozvoj pohybových schopností buď monotematicky (pohybové schopnosti rozvíjené jakoby samostatně-rychlost, síla, vytrvalost apod.) nebo diferencovaně (rozvoj několika schopností dohromady-obvykle s podobnou strukturou-rychlost a obratnost, rychlost a síla apod.). Při tom je velmi důležité řazení rozvoje jednotlivých schopností i sledu cvičení, která jsou závislá na řízení pohybu CNS a na požadavcích zapojení jednotlivých zón energetického krytí (13).
23
3.5. Silové schopnosti Silové schopnosti jsou definovány jako komplex schopností překonávat či udržovat vnější odpor svalovou činností. Typ svalových kontrakcí je určující pro stimulaci silových schopností. Svalových kontrakcí rozeznáváme několik typů. Podle změn délky svalu a podle napětí svalu hovoříme o kontrakci: statické, izometrické – napětí se zvyšuje, délka se nemění dynamické, izotonické – mění se délka svalu, napětí zůstává stejné Dynamickou (izotonickou) kontrakci můžeme dělit ještě podle typu pohybu svalu na: koncentrickou – sval se zkracuje, napětí se nemění excentrickou – sval se násilím protahuje, napětí se nemění Metodotvorné činitele V metodách rozvoje silových schopností se operuje s tzv. metodotvornými činiteli. A to: a) velikost odporu b) počet opakování c) rychlost provedení pohybu d) délka odpočinku e) způsob odpočinku (8) Význam pro lední hokej Síla je zdrojem akcentované razance, dynamičnosti a rychlosti pohybu. Obsahuje složku výbušnou a rychlostní. V opakovaně aplikovaném nasazování síly je navíc významná i komponenta zotavování. Složka výbušná pohyb startuje a akceptuje. Složka rychlostní utváří průběhové tempo. Akcent na start a akceleraci dodává pohybu dynamičnost. Mocný a silově výbušný vklad vyžaduje bruslařský start a dílčí odrazy. Plyometrický trénink zaměřený na odraz zahrnuje vertikální, laterální a diagonální odrazy. Technika odrazů, střelby a kličkování se liší podle způsobu provedení a odporu soupeře. Silově nejnáročnější činností jsou starty, jízda vpřed, zastavení, přímé přechody z jízdy vpřed do jízdy vzad a naopak a osobní souboje. Transpozice síly z jednoho pohybu do pohybu druhého vyžaduje účelovou výstavbu svalů a návyk. Výrazně hypertrofované stehenní svalstvo generuje, akumuluje, načítá nebo převádí energii z bruslení do dovedností a naopak. 24
Přiměřeně hypertrofované svalstvo paží aktivuje kličkování a střelbu. Pevné core zabezpečuje tělesnou rovnováhu a regulaci pohybů rukou a nohou. Náročnost silověobratnostních návyků a načítání silových účinků do koncového úkonu zdokonaluje techniku (3). Silové schopnosti mají také výrazný vliv na taktiku a psychiku (např. statečnost hráče v osobním souboji). Lze tedy hovořit o zvyšování herní výkonnosti jako o nepřímém důsledku rozvoje silových schopností hráčů (13). Druhy silových schopností U silových schopností můžeme rozeznávat několik druhů silových schopností. Rozdělení je založeno na vnějším projevu, typu svalové kontrakce a na požadavcích jejich rozvoje. Statická síla – charakteristická izometrickou kontrakcí, úsilí se neprojevuje pohybem, většinou se jedná o udržení těla nebo břemene v určitých polohách. V ledním hokeji se uplatňuje např. při přetlačování v osobních soubojích, při blokování soupeře apod. Dynamická síla –
podstatou je izotonická kontrakce, projevuje se pohybem hybného
systému či jeho částí. V souvislosti s velikostí odporu (např.hmotnost břemen či velikost odporu prostředí) a s rychlostí pohybu můžeme dynamickou sílu dále diferencovat na: výbušnou (explozivní) sílu- je charakteristická maximálním zrychlením a nízkým odporem – vyvážíme ji při startech, střelbě, vhazování, zásazích brankáře (srovnej s rychlostí jednotlivého pohybu) rychlou sílu – spočívá v nemaximálním zrychlení a nízkém odporu, např. bruslení(při nejrychlejším bruslení, změně směru apod.) vytrvalostní sílu – pracuje se s nízkým odporem a nevelkou stálou rychlostí – užíváme ji především jako podpůrný druh silových schopností, abychom byli schopni užít silový projev v průběhu celého utkání či prodloužení maximální sílu – překonává vysoký až hraniční odpor malou rychlostí – ovlivňuje úspěšnost osobních soubojů. Je základem pro ostatní druhy silových schopností (výbušnou, rychlou a vytrvalostní sílu). Dále je možné rozlišovat sílu absolutní (daná např. nejvyšší hmotností vzepřeného břemene) a relativní (nejvyšší hmotnost břemene dělená hmotností sportovce). Tréninkem je nezbytné uvádět vždy v souladu rozvoj maximální výbušné, rychlé a vytrvalostní síly. Dosaženou úroveň je třeba nejen udržovat, ale dále rozvíjet (13). 25
3.5.1. Metody stimulace silových schopností Metod rozvoje silových schopností je velké množství a podle různých autorů se liší i hledisko jejich klasifikace. Jako dělící kritérium se užívá např. typ svalové kontrakce, převážně užití v určitém sportu apod. Nejčastěji se rozlišuje a používá: metoda maximálních úsilí, překonávají se nejvyšší možné odpory, vhodná pro rozvoj maximální síly, není vhodná pro děti a začínající sportovce metoda
izometrická,
cvičení
jsou
stavěná
na
principu
působení
proti
nepřekonatelnému odporu – např. tlakem proti stěně, zařízení tělocvičny atd. – jsou vhodná pro trénink maximální síly metoda opakovaných úsilí, operuje s vysokým, ale maximálním odporem, umožňujícím 8-15 opakování cvičení. Je vhodná pro stimulaci síly, metoda rychlostní (metoda dynamických úsilí) znamená co možná nejrychlejší provedení daného pohybu, k tomu se volí i příslušný nemaximální odpor (40 – 60% maxima) užití pro rozvoj rychlostní síly, tuto metodu je možné použít v případě dětí metoda (silově) vytrvalostní využívá nemaximální, spíše nižší odpory (do 50% maxima), podstatou je mnohonásobné opakování často do vyčerpání, vhodná pro trénink vytrvalostní síly Silové schopnosti potřebují pravidelné zatěžování po dlouhou dobu. Za základ se považuje silový rozvoj v přípravném období. První změny jsou vidět při silovém tréninku 4x týdně v době kolem 1měsíce až 6týdnů. Před zahájením silového tréninku je důležité rozcvičení, které se zaměřuje na důkladné protažení svalstva, na přípravu kloubního a vazivového aparátu. Po protažení by měla následovat lehká silová průprava (silová rozcvička), např. s lehkými činkami či kotouči, která navodí ve svalech potřebné napětí. Cílený silový trénink může ve svých důsledcích vést ke svalové nerovnováze, která bývá příčinou potíží jak momentálního, tak především trvalejšího charakteru. Proto je nutné při silovém tréninku dbát na vyvážení těchto disbalancí jak prostřednictvím podpůrných silových cvičení, tak vhodně voleným kompozičním cvičením. V tomto smyslu je zásadní vyvážený rozvoj svalového korzetu (svaly trupu, zádové, břišní, kyčelních kloubů, ramen). Při použití vysokých odporů bychom měli usilovat o fixaci těla, především základny, ze které pohyb vychází. Tuto zásadu je vhodné využívat především pro odlehčení páteře (cviky v lehu, v sedu, oporem o stěnu) (8). 26
Rozvíjení výbušné síly Rozvoj výbušné síly patří k nejobtížnějším tréninkovým úkolům. Uplatnění této schopnosti můžeme rozlišit zhruba ve dvou situacích: jednak v pohybech, kde je podstatná rychlost a nemusí se překonávat velký vnější odpor, jednak v požadavcích na rychlé vyvinutí maxima silového působení při větších odporech. Fyziologickými faktory, které ovlivňují výbušnou sílu, jsou maximální síla, dále pak rozložení a struktura svalových vláken aktivně zapojených v pohybu. Samotná úroveň maximální síly není ještě zárukou potřebné úrovně výbušné síly. Funkční význam má i vnitroa mezisvalová koordinace. Trénink výbušné síly v zásadě ovlivňují momenty: rozvoj maximální síly, který nezhoršuje čas a kontrakce svalových vláken zvětšení příčné plochy svalu metodou, která zabezpečuje současnou adaptaci svalových vláken na rychlost vnitro a mezisvalová koordinace Model zatěžování při stimulaci výbušné síly vychází z charakteristik činnosti dominantně aktivizující ATP-CP energetický systém (Tabulka 1).Dávkování silových cvičení se tak řídí principy rychlostního zatěžování (2).
Tabulka 1 Charakteristiky modelu zatěžování v rozvoji výbušné síly (Dovalil 1990)
27
Explozivní (výbušnou) sílu rozvíjíme především metodami: Metoda rychlostní (m.rychlostně silová, m.dynamických úsilí):
Metoda rychlostní je založena na překonávání nízkého odporu maximálně možnou rychlostí provedení pohybu. Celkový objem cvičení není jednoznačně vymezen, závisí na trénovanosti, období cyklu, definuje se kapacitou reprodukce opakování cvičení při zachovaní rychlosti provedení, její větší pokles je signálem k ukončení. Mimořádně důležitá je motivace a plná koncentrace při cvičení, bez ní účinek klesá. Problémem je kontrola rychlosti při cvičení, objektivních možností není mnoho (6). Metoda plyometrická (m.rázová):
Plyometrie je disciplína zabývající se rozvojem výbušné síly. Ta je v různých kolektivních hrách, individuálních sportech a v různých druzích bojových umění velice důležitá. Není podstatná statická síla (tedy např. kolik kilogramů vytlačím na benchpress), ale dynamická síla a zejména uvedená síla výbušná. Z biologického hlediska jde o rozvoj tzv. "rychlých svalových vláken". Z hlediska historického je to tréninková metoda vyvinutá v 50. – 60. letech minulého století v bývalém Sovětském svazu, dlouhou dobu spíše utajovaná a nyní používaná v celosvětovém měřítku. Rychlost, síla, výbušnost, především dolních končetin, by se měla pro každého hráče ledního hokeje stát prioritou. V průběhu celého ročního tréninkového cyklu by se měla síla, rychlost, výbušnost dolních partií těla neustále zdokonalovat. Studie a praxe ukazují, že právě vertikální skoky, nízké sprinty v základním bruslařském postoji a vlastní silové bruslení s prudkými změnami směru jsou nejlepšími prostředky ke splnění tohoto cíle. V kategoriích starších žáků spojujeme rozvoj rychlosti s rozvojem výbušné síly. U těchto kategorií je rozvoj rychlostně silových schopností formou odrazových, skokových, plyometrických cvičení dominantní. Jedná se především o jednoduchá odrazová, skoková cvičení, která provádíme izolovaně nebo je spojujeme do různých komplexů. Při všech odrazových cvičeních se snažíme o jeho správné technické provedení. Vlastní dopad a odraz, styk chodidla s povrchem by měl být proveden vždy v co možná nejkratším časovém úseku (14).
28
3.6. Roční tréninkový cyklus v ledním hokeji Roční tréninkový cyklus se skládá z mezocyklů. Všeobecně se považuje za základní jednotku dlouhodobě organizované sportovní činnosti. Vychází se z kalendářní časové periodicity roku i z reálné dynamiky sportovní výkonnosti, z faktu, že výraznější změny trénovanosti vyžadují delší časový úsek a nelze je očekávat v krátkodobém horizontu. Jeho stavba pak směruje k tomu, aby maximální sportovní výkonnost kulminovala v požadovaném čase.
3.6.1. Makrocykly Odpovídají standardní periodizaci, rozlišující přípravné, předzávodní, závodní (hlavní nebo soutěžní) a přechodné období (tabulka 2). Období
Hlavní úkoly období
přípravné
rozvoj trénovanosti
předzávodní
vyladění sportovní formy
závodní
prokázání a udržení vysoké
přechodné
dokonalé zotavení
Tabulka 2 Rámcové schéma periodizace ročního tréninkového cyklu (podle Dovalila 2012) Přípravné období Začíná u všech mládežnických družstev začátkem května a končí přechodem na ledovou plochu. V tomto období je hlavní důraz kladen na rozvoj pohybových schopností, všeobecnou a částečně speciální přípravu. Jedním z cílů je vytvořit relativně velkým tréninkovým zatížením příznivé předpoklady pro funkční připravenost organizmu, rozvíjet tělesnou připravenost všeobecného charakteru a celkovou psychickou odolnost hráče. Trénink je úplně věnován tělesné přípravě, která probíhá na hřišti, v terénu a v tělocvičně. Náplň tvoří řada činností: gymnastická cvičení, posilování, běhy v terénu, atletická cvičení, sportovní hry a podobně. Také technicko – taktická příprava má obecný charakter, zdokonaluje a upevňuje se základ taktického myšlení a jednání prostřednictvím různých sportovních her, přizpůsobeným potřebám ledního hokeje. Psychologická příprava probíhá podle principů dlouhodobé psychologické přípravy. Prolíná veškerou tréninkovou činností s obecným zaměřením na posilování motivace, rozvoj osobnosti, morálních a volních vlastností, vytváření celkové psychické odolnosti hráče vůči zátěži a v neposlední řadě také utváření sportovního kolektivu. 29
V prvé části postupně narůstá tréninkový objem, rozvíjí se síla, vytrvalost, rychlost a obratnost. Tréninky jsou delší, trénuje se spíše s nižší a střední intenzitou a preferuje se souvislé zatížení. Musí se rozvíjet oběhový systém (používáme cvičení submaximální intenzity probíhající v delším čase). Ve druhé části přípravného období se zvyšuje intenzita. Rozvíjí se speciální vytrvalost. Přípravné období ovlivňuje výkonnost hráče v hlavním období a mělo by trvat přibližně deset až dvanáct týdnů. Žákovské kategorie by měly trénovat třikrát až čtyřikrát týdně, neboť je prokázáno, že při této četnosti je na konci přípravného období dosaženo určitého stupně trénovanosti, aniž by tím bylo způsobeno poškození organizmu. Tento stupeň trénovanosti se v průběhu sezóny udržuje s tendencí mírného vzestupu (11). Předzávodní období Začíná příchodem družstva na led. Završuje úkoly předcházejícího přípravného období. Dále zde přistupují úkoly specializace. Jak rozvoj speciálních pohybových schopností, tak vlastní technicko-taktická příprava se zaměřením na první utkání závodního období. Toto období vrcholí vyladěním formy na první zápasy. Z počátku je zaměřeno kvantitativně, tzn. že sezvyšuje se objem tréninku. Po čtrnácti dnech se objem snižuje a zvyšuje se intenzita jednotlivých cvičení. V prvé části se zaměřujeme na činnost jednotlivce a zvyšování tělesné připravenosti, v druhé části pak na taktickou přípravu a sehrání několika přípravných utkání. Trénink má převážně intervalový charakter. Cvičení jsou prováděna na ledě a často je zařazována hra. Kombinujeme přípravu na ledě s přípravou na suchu. S blížící se soutěží zařazujeme méně často intenzivní intervalový trénink (vzhledem k náročnosti na rezervy organizmu) (10). Cílem tohoto období je pokračovat velkým tréninkovým zatížením ve zvyšování funkční kapacity organizmu, rozvíjet speciální tělesnou připravenost, zdokonalovat techniku jednotlivců, nacvičovat, zvládnout a zdokonalovat taktické prvky hry, zajišťují se i potřebné teoretické znalosti. Psychologická příprava se zaměřuje na zvládnutí utkání (10). V tělesné přípravě převládá zpočátku vytrvalostní charakter zatížení, a to nejen ve cvičeních speciální tělesné přípravy, ale i ve cvičeních herních a průpravných i ve vlastní hře. Postupně přibývá cvičení na rychlost. Mimo led pokračují průpravná gymnastická cvičení zaměřená na rozvoj síly, koordinace a obratnosti. V technicko-taktické přípravě tvoří náplň na začátku období hlavně cvičení pro zdokonalení herních činností jednotlivce. Postupně přistupujeme k nácviku hry družstva ve standardních a proměnlivých situacích a řízené hry. Součástí přípravy jsou taktéž tréninková utkání (12). 30
Závodní období Závodní období probíhá v týdenních tréninkových cyklech. V jednotlivých dnech se střídá stupeň zatížení organizmu s odpočinkem. Počet tréninků zůstává stejný. To znamená třikrát až čtyřikrát týdně. Avšak dochází k systematickému střídání tréninkového zatížení s jedním nebo dvěma utkáními v týdnu, zpravidla v průběhu víkendu. Trénink v závodním období musí zabezpečit tyto úkoly: nácvik a zdokonalování techniky i taktiky hry udržení vysoké úrovně tělesné připravenosti formování adekvátní psychické připravenosti řešení aktuální otázky přípravy na každém následujícím utkání Charakteristickým rysem tréninku v závodním období je specializace, dále pak většinou komplexní přístup, jehož cílem je slaďování všech faktorů výkonnosti (7). Obsahově je trénink v závodním období zaměřen především na technicko-taktickou přípravu. Při stanovení obsahu technicko-taktické přípravy se vychází jednak z průběžného sledování všech hráčů a ze zjištění vyplývajících z odehraných utkání, také však z aktuálních požadavků vzhledem k budoucímu soupeři (způsob hry, síla soupeře, utkání na domácím ledě x utkání na hřišti soupeře). Technicko-taktická příprava je obsahem každé tréninkové jednotky, její účinnost je prověřována v tréninkové hře, v přípravných utkáních a posléze i v mistrovských zápasech. I při stoprocentním plnění uvedených zásad dochází zhruba po dvou a půl měsících závodního období k poklesu ukazatelů aerobní vytrvalosti, v důsledku čehož dojde i ke snížení herní aktivity hráčů. Tomuto jevu je možno předcházet podle možností dvěma způsoby: buď zaměřením jednoho tréninku týdenního tréninkového cyklu převážně na tělesnou přípravu, nebo využitím speciálně organizovaných mezocyklů se zdůrazněnou tělesnou přípravou (10). Přechodné období Přechodné období začíná po skončení mistrovské soutěže a trvá do zahájení přípravného období nového ročního tréninkového cyklu. Slouží fyzickému i psychickému zotavení. Znamená pro organizmus hráče možnost regenerace sil po namáhavé sezóně. V případě nedostatečného odpočinku není možné přistoupit k potřebnému zatěžování v následujícím období (12). 31
Zatížení postupně klesá, přechází se k aktivnímu odpočinku (občasná sportovní aktivita různého druhu). Obsah tréninkových jednotek se volí pestrý, organizace je poněkud volnější. Jako náplň se doporučuje především volná neřízená hra. Jiná sportovní odvětví jako doplněk navíc dobře působí i z hlediska psychického. Přechodné období je postupným přechodem od hlavního k přípravnému období. Trvá jeden až jeden a půl měsíce. Má být naplněno sportovní činnosti jiného charakteru. Postupně snižujeme intenzitu tréninku, ale rozhodně není vhodné zůstat bez jakékoliv tréninkové činnosti. Měl by se udržet určitý vyšší stupeň tělesné zdatnosti pro snadnější započetí dalšího přípravného období (10).
3.6.2. Mezocykly Roční tréninkový cyklus jako makrocyklus formuluje svými požadavky pro jednotlivá období dlouhodobé záměry tréninkového procesu. Tyto úkoly jsou rozpracovávány do dílčích, časově kratších úseků – střednědobých cyklů, mezocyklů. Jejich délka se pohybuje rámcově v týdnech, jejichž hlavním znakem je opakující se sled mikrocyklů. Přípravné období ročního tréninkového cyklu začíná obvykle úvodním mezocyklem (1 – 3 mikrocykly), největší význam má mezocyklus základní (hlavní blok přípravného období). V něm se mění zatížení, nejen se zvyšuje ale, v určitých mikrocyklech se vědomě snižuje. Dále rozlišujeme mezocyklus předzávodní (několik vylaďovacích mikrocyklů), mezocyklus závodní (několik mikrocyklů závodního období) a zotavný mezocyklus (6).
3.6.3. Mikrocykly Tyto krátkodobé několikadenní cykly jsou nejdůležitějšími „manipulačními bloky“, skladebnými kameny plánovité tréninkové činnosti. Vycházejí sice z cyklů delšího typu (mezo- a makrocyklů), avšak rozsahem nejvíce vyhovují operativním požadavkům aktuálních tréninkových potřeb a změn. Dílčí tréninkové jednotky jsou v nich vzájemně spojeny navazujícími prvky, které určují požadovaný zájem. Jejich délka se většinou ustálila na týdnu, podle potřeby mohou však být kratší nebo delší (3 – 10 dní) (2). Stavba mikrocyklu vychází z jeho cíle nebo cílů, z počtu zahrnutých tréninkových jednotek, součtu velikosti zatížení a z místa mikrocyklu v cyklu vyššího řádu. To se rámcově vyjadřuje v tréninkovém plánu. Současně se však musí brát ohled na individuální zvláštnosti sportovců, jak zvládají tréninkové a závodní zatížení. Podle toho se rozlišují různé typy mikrocyklů (tabulka 3), mohou se i vzájemně kombinovat (6). 32
Hlavní úkol
Obsah
Celkové zatížení malé
Využití v ročním cyklu počátek přípravného období, po delším přerušení
příprava k náročnější tréninkové činnosti stimulace trénovanosti
specifická i nespecifická cvičení specifická (i nespecifická)
velké
udržení dosažených změn
specifický
střední
přípravné období (závodní podle potřeby cvičení) přípravné období
STABILIZAČNÍ KONTROLNÍ
hodnocení aktuálního stavu
utkání, turnaje, testy trénovanosti
střední až velké
přípravné období
VYLAĎOVACÍ
ladění sportovní formy
specifický, utkání
střední až malé
předzávodní období, závodní období
SOUTĚŽNÍ
demonstrace výkonu, udržení sportovní formy dílčí nebo celkové zotavení
účast v soutěžích
střední
závodní období
doplňkové sporty, nespecifická cvičení, odpočinek
malé
přípravné období, závodní období, přechodné období
Typ mikrocyklu ÚVODNÍ ROZVÍJEJÍCÍ
ZOTAVNÝ
Tabulka 3 Typy mikrocyklů v ročním tréninkovém cyklu (podle Dovalila 2012)
3.6.4. Tréninková jednotka Tréninková jednotka je základní organizační celek tréninkového procesu. Jejím prostřednictvím se uskutečňují v konkrétní podobě dlouhodobé tréninkové záměry tak, aby plnily úkoly jednotlivých mikrocyklů. Proto je potřeba dbát na návaznost obsahu jednotlivých tréninkových jednotek. Úkoly jednotlivých tréninkových jednotek jsou odvozeny od úkolů příslušných mikrocyklů. Délka tréninkové jednotky může být od 45 min. do několika hodin (7 – 8). Tréninková jednotka se v zásadě dělí na tři části: a) přípravná část (někdy nazývaná úvodní a průpravná část) b) hlavní část c) závěrečná část
33
Přípravná část Slouží jako příprava organismu a psychiky sportovce na tréninkové zatížení a plnění hlavního úkolu tréninkové jednotky. Plní následující dílčí úkoly: psychologickou přípravu – hráč i celé družstvo musí být seznámeni s úkoly tréninku, musí pochopit jeho podstatu a nároky a musí být schopeni koncentrovat se na jeho rozhodující momenty přípravu pohybového aparátu – srdečně cévního a dýchacího aparátu, zahájení prostřednictvím cvičení na protažení svalů, šlach a kloubů, intenzita těchto cvičení postupně stoupá, aby vyvolala odezvu ve funkčních systémech organismu přípravu k pohybové činnosti – které bude věnována hlavní část tréninkové jednotky, jejím obsahem bude činnost, na kterou obsahově navazuje hlavní část Trvání přípravné části je proměnlivé, v zásadě trvá asi 15 – 45 minut. Její zaměření může být ve dvou rovinách: a) všeobecné – obsahem jsou cvičení všeobecně rozvíjející, b) speciální – příprava organismu na úkoly hlavní části tréninkové jednotky. Obsah i struktůra úvodní části nejsou libovolné, musí vycházet z celkového záměru tréninkové jednotky (13). Hlavní část Hlavní část tréninkové jednotky plní většinou tyto úkoly: rozvinutí
nebo
udržení
jednotlivých
pohybových
schopností
(rychlostních
vytrvalostních a dalších) nebo kondice jako celku nácvik a stabilizace sportovní techniky a taktiky upevňování struktury sportovního výkonu, popř. jeho dílčích částí V tréninkové praxi je možné užít následující posloupnosti cvičení, která vychází z logiky únavy CNS a zapojování zón energetického krytí: a) cvičení koordinačně náročná – obratnostní schopnosti. Je to dáno tím, že základem obratnostních schopností je činnost centrální nervové soustavy. Ta nesmí být unavena, aby cvičení měla přínos pro rozvoj obratnostních schopností. b) cvičení rozvíjející rychlostní a rychlostně silové schopnosti – tato cvičení potřebují velké množství energie. Pokud bychom ji vyčerpali např. vytrvalostním zatížením, nedošlo by k žádnému rozvoji rychlostních schopností, ale rychlostně vytrvalostních a krátkodobě vytrvalostních 34
c) cvičení posilovací – rozvíjející silové schopnosti. I tato cvičení vyžadují určité množství energie, které nemusí být tak vysoké jako u rychlostních schopností d) cvičení na rozvoj vytrvalostních schopností – tato cvičení jsou řazena až na závěr hlavní části. Vyčerpané zásoby energie je negativně ovlivňují (13). Tato řazení májí ovšem orientační charakter. Stavba cvičení v jednotce je dána především jejich cílem. Jako příklad je možné uvést přesilovou hru. Pokud budeme chtít nacvičovat nový vzorec, je nutné toto cvičení zařadit již v začátku tréninkové jednotky, po rozcvičení. Pro nácvik je vhodné, aby hráči nebyli unaveni jak z hlediska fyzického, tak i psychického. Pokud je cílem zdokonalovat naučený vzorec v podmínkách blízkých utkání (např. únava), bude zařazeno v závěru hlavní části tréninku po dosažení požadovaného vyčerpání organismu. V tréninku mimo led, kde hraje dominantní roli kondiční příprava, je obdobně nutné zachovávat posloupnost ve využívání energetických zón. Součástí hlavní části by měla být téměř vždy hra, podle potřeb v délce trvání 10 – 20 minut. Závěrečná část Závěrečná část zajišťuje důležitý úkol tréninkové jednotky, kterým je plynulý přechod od vysokého tréninkového zatížení k postupnému uklidnění a návratu všech funkcí do původního stavu. Správné organizování této části má důležitý význam v tom, že přispívá k urychlení regeneračních procesů. Obsah závěrečné části je závislý na charakteru zatížení v hlavní části a musí být v souladu s ním. Úkoly by měly být zaměřeny na uklidnění funkčních systémů a upravení psychických stavů. Mělo by jím být zatížení mírné intenzity, které má v první fázi (asi 5 – 10 min. podle délky předchozího tréninku) podobu pohybové činnosti (vybruslení, vyklusání, vyšlapání na kole) o intenzitě 130 – 140 tepů za min. Ve druhé fázi (opět kolem 5 – 10 min. podle předchozího zatížení) se užívají statická cvičení (strečink), která jsou zaměřena především na svalové oblasti. (13)
35
3.7. Metodologické nástroje Vědecké poznání v pedagogice je procesem objevování nových poznatků o pedagogické skutečnosti. Vědecké poznání se vymezuje jako úsilí, které vede ke snižování nebo odstranění neurčitosti. K dosažení nových poznatků v pedagogice se používají rozmanité metody, techniky a prostředky, jejichž soubor bývá označován jako metodologie pedagogických věd. Každý výzkum má ovšem vždy jak metodologickou, tak též obsahovou stránku, oba aspekty výzkumu jsou vzájemně propojeny a podmíněny. Některé problémy nelze objektivně zkoumat, protože neexistují vhodné metody pro jejich řešení, a opačně některé existující výzkumné metody nejsou účinné při zkoumání určitých problémů. Procedury poznání mohou být buď empirické nebo teoretické, vždy se však vzájemně doplňují. V poznávacím procesu je třeba odlišovat jev (bezprostřední výsledek smyslového vnímání, zachycení vnější stránky vnímaného objektu) a fakt (zobecněný jev, obecný poznatek). Vědecké údaje (fakta) jsou závislé na vědecké teorii. Nezbytným prvkem vědeckého myšlení je hypotéza, která spojuje izolovaná fakta v určitý celek. Výzkumný proces: Vědecké poznávání pedagogických skutečností není jednorázovou záležitostí, nýbrž probíhá v čase. Lze je proto rozčlenit do několika fází, které na sebe navazují a do značné míry jsou vzájemně propojeny. Každá z fází výzkumného procesu má své specifické metody. Jde o tyto fáze: Příprava výzkumu Studium literatury Formulace hypotéz Zjišťování pedagogických faktů Vyhodnocení výsledků Zpracování výsledků Zpráva o výzkumu
36
3.7.1 Metoda experimentu Experiment nebývá vždy jednoznačně chápán a vymezován. Nejobecněji se experimentováním rozumí objevování něčeho nového postupným zkoušením, určitá aktivní činnost, druh praxe, jíž člověk záměrně působí na objekty svého prostředí. Toto praktické experimentování je tak staré jako lidstvo samo, neboť člověk se vždy vyrovnával s vlivy prostředí tím, že aktivně zasahoval do obklopující skutečnosti. Od tohoto praktického experimentování se postupně začalo vydělovat experimentování vědecké, sledující obohacení teoretického poznání člověka. Avšak ani ve vymezení vědeckého experimentu není jednoty, je totiž obtížné vést přesnou dělicí čáru mezi vědeckým pozorováním a experimentem. I když experiment na pozorování navazuje a je bez něho nemyslitelný, přece jen experiment představuje novou kvalitu tím, že počítá s uvědomělým zásahem experimentátora do skutečnosti. Jako základní rozlišující znak experimentu se uvádí kontrolovatelnost podmínek, ve kterých zkoumaný jev vyskytuje. Z toho vyplývá požadavek, aby experimentátor mohl navodit jev, kdy chce, aby mohl opakovat své pozorování za stejných podmínek a aby mohl systematicky měnit podmínky a zaznamenávat změny ve výsledcích (16).
3.7.2. Metoda pozorování Pozorování jako vědecká metoda je cílevědomé, plánovité a soustavné vnímání jevů a procesů, které směřují k odhalování podstatných souvislostí a vztahů sledované skutečnosti. Metoda pozorování se provádí v přirozených podmínkách. Způsoby pozorování je třeba zvolit tak, aby bylo dosaženo objektivity a spolehlivosti dat. Zkoumaný vzorek musí být dostatečně velký a reprezentativní, aby umožnil následné zobecnění získaných poznatků.
3.7.3. Osoba pozorovatele a hodnotitele Pro přímé pozorování je vhodné, aby osoba pozorovatele byla totožná - trenér. Pro nepřímé pozorování je osoba pozorovatele a hodnotitele vesměs různá.
37
3.7.4. Příprava pozorování a vyhodnocování Nejprve zvážíme reálnost zadaného úkolu na základě již získaných poznatků a na základě znalosti teorie hry. Poté stanovíme: co chceme sledovat jak budou pozorované jevy zaznamenávány jak budou získané výsledky analyzovány a vyhodnoceny
3.7.5. Písemný záznam Pozorovatel zapisuje a zakresluje obecně známými značkami průběh jednotlivých fází. Písemný záznam je ovlivňován : pozorovací schopností pozorovatele (postřeh, pozornost) odbornou úrovní pozorovatele – ví, co má pozorovat
3.7.6. Metoda měření Hromadné pozorování – měření
- přímé pozorování, sám výzkumný pracovník
bezprostředně sleduje zkoumané procesy a jevy. Pozorování je vždy plánovité a systematické. Výzkumník se řídí určitým projektem pozorování, které zahrnuje jeho časový postup, prostředky a techniky shromažďování a registrace sledovaných údajů a způsoby jejich vyhodnocení. Právě tato plánovitost a systematičnost do jisté míry vytváří standardní podmínky pro měření a umožňuje jistou míru objektivity této metody (16). Měření výkonu – měření aktuální úrovně vědomostí, dovedností a návyků včetně psychomotorických dovedností. Zjišťuje se pomocí standardizovaných postupů často pomocí testů. Naměřený výkon se může porovnávat s předem definovanou minimální přijatelnou úrovní výkonu a nebo s normami odstupňovanými podle rozložení výkonů v odpovídající populaci žáků .
3.7.7. Metoda testování Testování – jedna z mnoha metod pedagogické i psychologické diagnostiky. Spočívá v zadávání pečlivě vybraných a na dostatečném vzorku osob odzkoušených testových úloh. Provádí se za standardních podmínek (stejné pokyny, úkoly, časové limity apod.) (16).
38
4. Praktická část 4.1. Použité metody práce Tento druh práce je případovou studií, kde případ reprezentuje určitá skupina osob (hokejové družstvo). Silové schopnosti potřebují pravidelné zatěžování po celý rok. V ledním hokeji se za základ považuje silový rozvoj v přípravném období. Získaný silový potenciál je potřeba poté dále rozvíjet a dotvářet v předzávodním a závodním období, ale také dle potřeby udržovat v přechodném období. Pro zhotovení práce využíváme následujících metod: metody rozboru metody pozorování metody měření metody testování Naše práce vychází z koncepce, struktury a charakteristiky klubu HC Davos. Pro naši práci jsme zvolili kategorii nejvyší Švýcarské juniorské soutěže, u které byla v práci popsána koncepce celého ročního tréninkového cyklu. V práci také uvádíme příklady týdenních mikrocyklů pro jednotlivá období ročního tréninkového cyklu. Dalším cílem naší práce je popsat podrobně tréninkové prostředky a metody pro rozvoj explozivní síly dolních končetin v ročním tréninkovém cyklu. V metodách práce dále popisujeme testování síly dolních končetin.
39
4.2. Struktura a charakteristika klubu HC Davos Historie Hockey Club Davos byl založen v roce 1921 a patří ve Švýcarsku mezi nejstarší kluby ledního hokeje. Během více jak devadesáti let působení se klub stal vůbec nejúspěšnějším ve Švýcarsku. Bilancí zisků 30 mistrovských titulů a 15 vítězství na Špenglerově poháru se nemůže chlubit žádný jiný klub v zemi. Struktura a charakteristika klubu HC Davos Hockey Club Davos má vlastní písemnou klubovou koncepci. A – mužstvo (akciová společnost) je odděleno od mládeže (občanské sdružení), má dva prezidenty, ale jednoho společného sportovního manažera, tímto vzniká úzká spolupráce obou subjektů. Celkový rozpočet klubu na rok je zhruba 20 milionů švýcarských franků. Z toho je zhruba 18 milionů vyčleněno pro A – mužstvo a zbytek, zhruba 2 miliony, jde do mládeže. Struktura mládeže v klubu HC Davos V klubu působí zhruba 150 hráčů v mládežnických kategoriích. Dále v mládeži působí pět profesionálních trenérů, jeden trenér brankářů, jeden trenér bruslení, jeden kondiční trenér a devět pomocných trenérů. Hráči jsou rozdělení podle věku do následujících družstev: Hockeyschule – Hokejová školička – Věková kategorie (4 – 6 let) Bambini – Hokejová základna – Věková kategorie (7 – 8 let) Piccolo – Přípravka – Věková kategorie (9 – 10 let) Moskito – Mladší žáci – Věková kategorie (11 – 12 let) Mini – Starší žáci – Věková kategorie (13 – 14 let) Novizen Elite – Dorost – Věková kategorie (15 – 16 let) Elite Junioren – Junioři - Věková kategorie (17 – 19 let) Všechna mládežnická družstva klubu HC Davos působí v nejvyšších soutěžích, pořádaných a organizovaných švýcarským hokejovým svazem (SIHA). V roce 2002 byla také založena nadace HC Davos Academy. Úlohou této nadace je finančními prostředky podpořit a zajistit kvalitní výchovný program pro celou mládež klubu HC Davos.
40
4.3. Sportovní Gymnázium SSGD Davos V roce 1987 byla v Davosu založena sportovní škola Schweizerisches Sport Gymnázium Davos (SSGD). V současnosti školu navštěvuje zhruba 130 studentů, z toho jsou všichni vrcholoví sportovci z různých sportovních odvětví (lední hokej, lyžování, tenis, golf, snowboarding atd.) Obr.7. Filozofií a myšlenkou školy je nabídnout mladým sportovcům kvalitní školní výuku spojenou s intenzivním tréninkovým programem. Hokejový klub HC Davos úzce spolupracuje se sportovním gymnáziem (SSGD). Většina hráčů z kategorie dorostu a juniorů současně navštěvuje sportovní gymnázium. SSGD nabízí mladým sportovcům dva studijní obory, za prvé gymnaziální studium zakončené státní maturitní zkouškou a za druhé ekonomické studium zakončené státně uznávaným diplomem. Velkou výhodou SSGD je rozložení výuky ze standartních čtyř na pět let, na základě této skutečnosti vznikají pro sportovce časová okna pro speciální a intenzivní trénink během dne. Dále nabízí škola svým studentům také možnost celoročního ubytování a stravovaní. Roční školné zahrnující školní výuku, speciální tréninkový program v daném sportovním odvětví, ubytování a stravu činí celkem 13´450 ,- CHF pro studenty švýcarské národnosti. Pro zahraniční studenty je cena podstatně vyšší. Škola má dvě kritéria pro přijetí ke studiu, za prvé sportovní kvalifikace od trenérů z daného sportovního odvětví a za druhé úspěšné složení písemné přijímací zkoušky z vybraných předmětů.
Obr. 7 Sportovní Gymnázium SSGD Davos
41
4.4. Struktura švýcarské juniorské soutěže Elite Junioren Švýcarská nejvyšší juniorská soutěž Elite Junioren A je celostátní soutěž. Soutěž je určená pro hráče od 17 – 19 let. Soutěž je řízená Švýcarským hokejovým svazem (SIHA), je uzavřená a má 14 účastníků (družstev). V následující tabulce 4 uvádíme pro přehlednost hrací kalendář nejvyšší švýcarské juniorské soutěže Elite Junioren A pro sezónu 2012/2013.
Tabulka 4 Hrací kalendář švýcarské juniorské soutěže Soutěžní ročník je rozložený do třech částí: Část první Hraje se 14 družstev dvoukolově každý s každým (26 utkání). Část druhá a) Jistý postup do play-off Družstva umístěná po 1. části soutěže na 1. – 7. místě hrají dvoukolově každý s každým s tím, že se začíná s polovičním počtem bodů z 1. části soutěže (12 utkání). Družstva mají jistou účast v play off a hrají o konečné umístení na 1. – 7. místě.
42
b) O jedno volné místo do play-off Družstva umístěná po 1. části soutěže na 8. – 14. místě hrají dvoukolově každý s každým s tím, že se započítávají výsledky všech utkání z 1. části soutěže (12 utkání). Hraje se o konečné umístění na 8. – 14. místě s tím, že družstvo na osmém místě se kvalifikuje do play-off. Část třetí a) Play-off o titul „Mistr Švýcarska“ Družstva umístěná po 2. části soutěže na 1. – 8. místě hrají tři kola play-off (čtvrtfinále, semifinále a finále), a to (1 – 8, 2 – 7, 3 – 6 a 4 – 5), všechna tři kola se hrají na 3 vítězná utkání střídavě doma a venku. Vítěz finále play-off obdrží titul „Mistr Švýcarska v kategorii juniorů“. b) O konečné umístění 9. – 14. místo Družstva umístěná po 2. části soutěže na 9. – 14. místě místě hrají dvoukolově každý s každým s tím, že se započítávají výsledky všech utkání z 1. i 2. části soutěže (10 utkání) o končné umístění. Skončí-li určité družstvo dva soutěžní ročníky po sobě na 13. – 14. místě, ponechává si vedení soutěže právo možnosti výměny tohoto družstva za jiné družstvo z druhé nejvyšší juniorské soutěže.
43
4.5. Koncepce ročního tréninkového cyklu pro kategorii juniorů HC Davos Koncepce a složení ročního tréninkového cyklu pro kategorii juniorů HC Davos jsou rozděleny na následující čtyři období: přípravné předzávodní závodní přechodné Pro přehlednost jsme obecné tréninkové ukazatele pro roční tréninkový cyklus kategorie juniorů HC Davos pro sezónu 2013/2014 shrnuli do tabulky 5. Tabulka obecných tréninkových ukazatelů uvádí pro jednotlivá období ročního tréninkového cyklu: datum (od – do) období, počet týdnů v období, počet tréninkových jednotek v týdnu, celkový počet tréninkových jednotek za období, počet odehraných utkání za období, dny zatížení a dny volna v období. V posledním řádku tabulky uvádíme celkový součet jednotlivých ukazatelů za všechna období.
Období
Datum
Počet týdnů
Počet TJ v Týdnu
Počet TJ v období
Počet utkání
Dny ztížení
Dny volna
Přípravné
6.5. – 12.7.
9
10 - 12
93
0
49
12
Předzávodní
29.7. – 8.9.
6
10
69
8
34
8
Závodní
9.9. – 2.3.
25
8 - 10
275
45
145
30
Přechodné
3.3. – 25.4.
8
0-8
40
0
25
31
Součet
X
48
X
477
55
255
79
Tabulka 5 Roční tréninkové ukazatele
44
4.5.1. Přípravné období Cílem pro toto období je, aby byl tréninkový program komplexní, různorodý, a především efektivní. Proto by měla být příprava v tomto období zaměřená všestranně. Důležité je, aby v přípravném období byly rozvíjeny všechny složky kondiční přípravy. Tréninkové jednotky v tomto období jsou především zaměřené na stimulaci: rychlostních schopností – rychlost reakce, rychlost acyklická silových schopností – maximální, explozivní, vytrvalostní vytrvalostních schopností – dlouhodobá, střednědobá, krátkodobá, rychlostní kombinovaných schopností – agility dovednostních schopností – střelba, technika hole Charakteristickým prvkem přípravného období HC Davos je využívání střelnice a stickhandlingového povrchu přímo v aréně. Obecné tréninkové ukazatele přípravného období Doba přípravného období:
9 týdnů (6.5. – 12.7.)
Počet TJ v týdnu:
10 – 12 TJ
Počet TJ v období:
93 TJ
Objem týdenních tréninkových cyklů v přípravném období se lišil, jsou vytvořeny dva měsíční bloky se vzrůstajícím objemem práce (tabulka 6). Přehled týdenních tréninkových objemů v přípravném období 120% 100% 80% 60% 40% 20% 50%
80%
100%
100%
50%
80%
100%
70%
100%
0% Týden 1
Týden 2
Týden 3
Týden 4
Týden 5
Týden 6
Týden 7
Týden 8
Týden 9
Tabulka 6 Přehled týdenních tréninkových objemů v přípravném období Příprava vychází z týdenních mikrocyklů. Koncepci a náplň jednotlivých mikrocyklů přípravného období uvádíme v tabulkách (7 – 15). 45
Tabulka 7 Týdenní mikrocyklus přípravného období č.1
Tabulka Týdenní mikrocyklus přípravného období č.2 46
8
Tabulka 9 Týdenní mikrocyklus přípravného období č.3 47
Tabulka 10 Týdenní mikrocyklus přípravného období č.4 48
Tabulka 11 Týdenní mikrocyklus přípravného období č.5 49
Tabulka 12 Týdenní mikrocyklus přípravného období č.6 50
Tabulka 13 Týdenní mikrocyklus přípravného období č.7 51
Tabulka 14 Týdenní mikrocyklus přípravného období č.8 52
Tabulka 15 Týdenní mikrocyklus přípravného období č.9
53
4.5.2. Předzávodní období 54
V předzávodním období, které začíná 7 týdnů před prvním soutěžním utkáním, se zaměřujeme na rozvoj nejen obecných, ale i speciálních pohybových dovedností, velký význam má také silová příprava. Začátek tohoto období je charakteristický zvýšeným kondičním zaměřením, které se postupně zmenšuje a přechází v udržovací trénink zaměřený na intenzitu. První týden předzávodního období bývá především určen k tomu, aby se hráči po 3 – 4 týdnech volna zapracovali, aby si navykli na nové vybavení a aby se svalstvo a celkový organismus pozvolna adaptovaly na zátěž opětného tréninkového procesu. Součástí předzávodního období by mělo být absolvování soustředění (5 – 7 dnů), které je vedle kondiční přípravy také zaměřené na upevněné sociálních vazeb v daném kolektivu. Samozřejmou součástí tohoto období je absolvování přátelských utkání a turnajů. Význam v první fázi období je zaměřen především na adaptci těla a jeho zátěž v utkání, zkoušení nových formací a zkoušení nových herních prvků nacvičovaných při tréninkových jednotkách. Ve druhé fázi se v utkáních zaměřujeme především na ladění formy, stabilizování formací pro mistrovská utkání a na individuální korekci chyb, která vede k správnému pohybu hráčů na hřišti. Důležité je přípravu doplnit dostatečnou regenerací, např. bazén, sauna, vířivka, výklus, apod. Obecné tréninkové ukazatele předzávodního období Doba předzávodního období:
6 týdnů (29.7. – 8.9.)
Počet TJ v týdnu:
10 TJ
Počet TJ v období:
69 TJ
Počet soustředění v období:
1 (5.8. – 11.8.)
Počet přátelských utkání v období:
5
Počet turnajových utkání v období:
3
Charakteristické prvky přípravného období HC Davos jsou: postupné snížení tréninkových objemů při udržení vysoké intenzity důraz na kvalitu a provedení tréninkové činnosti využití speciálních cvičení – technika hole, střelba, power skating atd. dostatek prostoru pro odpočinek a regeneraci zdůraznění taktické a psychologické přípravy Příprava předzávodního období vychází z týdenních mikrocyklů. Koncepce a náplň jednotlivých mikrocyklů období uvádíme v tabulkách (16 – 21). 55
Tabulka 16 Týdenní mikrocyklus předzávodního období č.1
Tabulka 17 Týdenní mikrocyklus předzávodního období č.2
56
Tabulka 18 Týdenní mikrocyklus předzávodního období č.3 57
Tabulka 19 Týdenní mikrocyklus předzávodního období č.4 58
Tabulka 20 Týdenní mikrocyklus předzávodního období č.5 59
Tabulka 21 Týdenní mikrocyklus předzávodního období č.6 60
61
4.5.3. Závodní období Jedná se o období, kdy naši junioři prokazují svoji výkonnost v dlouhodobé soutěži. Závodní období rozdělujeme na 2 části: Část první (dlouhodobá) V této části se objem tréninku oproti přípravnému a předzávodnímu období snižuje, zaměřujeme se především na intenzitu při tréninkových cvičeních. V tréninkových jednotkách převládá kvalita nad kvantitou. Soutěžní období se především skládá z týdenních soutěžních mikrocyklů. Tréninkové mikrocykly jsou ovlivněny soutěžním kalendářem, aktualizujeme je podle potřeb a stavu jednotlivých hráčů nebo celého družstva, proto zařazujeme dle potřeby mikrocykly regenerační, kondiční, vylaďovací, kontrolní a někdy i rozvíjející. Standartní týdenní soutěžní mikrocykly se za prvé skládají z tréninkových jednotek na ledě (speciálních), probíhajících dopoledne nebo odpoledne – 3x týdně po 60 minutách. TJ jsou především zaměřené na rozvoj HČJ (bruslení, střelba, přihrávaní, blokování střel a techniku hole), na specializovaný trénink útočníků a obránců nebo na rozvoj herního čtení a reagování (hry na malém prostoru). Za druhé týdenní soutěžní mikrocykly obsahují také tréninkové jednotky na ledě (týmové), 3 – 4x týdně po 60 minutách. Při těchto TJ se hlavně věnujeme nácviku a upevnění hokejové techniky a taktiky. Klademe také důraz na herní trénink s využitím různých herních cvičení ke korekci zjištěných chyb z předešlých utkání. Věnujeme se také nácviku speciálních situací (přesilová hra, oslabení a vhazovaní), rámcově zařazujeme kondiční cvičení do tréninkových jednotek. Za třetí jsou soutěžní mikrocykly doplněny třemi tréninkovými jednotkami mimo led. Tyto tréninkové jednotky jsou zaměřené především na rozvoj rychlostních, kombinovaných schopností (agility) a na rozvoj silových schopností (explozivní síla DK, HK a posilovaní core). Hráčům dle potřeby zadáváme dílčí individuální plány s úkoly pro korekci nedostatků určitých schopností nebo dovedností. Část druhá (play off) Je to vrchol soutěžního období, přecházíme na vylaďovací mikrocykly. Tréninkový objem je velmi nízký, vše soustředíme na utkání play off, která se hrají pravidelně 3x v týdnu. Dáváme hráčům také mezi utkáními dostatečný prostor na potřebný odpočinek a zotavení. Obecné tréninkové ukazatele předzávodního období Doba předzávodního období:
6 týdnů (9.9. – 2.3.)
Počet TJ v týdnu:
8 – 10 TJ
Počet TJ v období:
275 TJ
Počet soutěžních utkání v období:
45
62
Příprava závodního období vychází z týdenních mikrocyklů. Koncepce a náplň jednotlivých mikrocyklů období uvádíme v tabulkách (22 – 26). Tabulka 22 Týdenní mikrocyklus závodního období č.2
63
Tabulka 23 Týdenní mikrocyklus předzávodního období č.10
Tabulka 24 Týdenní mikrocyklus předzávodního období č.19 64
Tabulka 25 Týdenní mikrocyklus předzávodního období č.24 (play off) 65
Tabulka 26 Týdenní mikrocyklus předzávodního období č.25 (play off) 66
67
4.5.4. Přechodné období Přechodné období u našeho juniorského družstva začíná po skončení mistrovské soutěže a trvá do zahájení přípravného období nového ročního tréninkového cyklu. Hlavní pozornost v tomto období věnujeme řádnému zotavení organismu hráčů. Podstatně v tomto období také snižujeme tréninkový objem a velikost zatížení. Pokud je to nezbytné, přerušujeme trénink i na několik dní. Vzhledem k tomu, že se v Davosu nacházíme ve sportovně založeném horském středisku, máme mnoho možností zařadit řadu doplňkových sportů do tréninkového plánu pro toto období. Přechodné období rozdělujeme do 4 částí: Část první Po skončení mistrovské soutěže (play off), dáváme našim juniorům 14 dní volna. Část druhá Poté následují 2 – 3 týdenní mikrocykly, kde se výhradně věnujeme doplňkovým sportům (lyže, běžky, snowboarding, tenis, badminton, plavání atd.) – převažuje nízká intenzita aerobních cvičení. Část třetí Náplň dalších 3 – 4 týdenních mikrocyklů obsahuje kombinovanou přípravu sucho/led s nižším počtem TJ v týdnu než v ostatních obdobích. Na ledě zařazujeme cvičení na rozvoj hokejových dovedností a různé hry na malém prostoru. Mimo led začínáme opět se silovým tréninkem. Část čtvrtá Před začátkem přípravného období nového ročního tréninkového cyklu dáváme opět hráčům 14 dní volna. Obecné tréninkové ukazatele předzávodního období Doba předzávodního období:
9 týdnů (3.3. – 4.5.)
Počet TJ v týdnu:
0 – 8 TJ
Počet TJ v období:
40 TJ
Hráčům národního mužstva, kteří se účastní v dubnu mistrovství světa do 18 let, zadáváme dílčí individuální plány s konkrétně stanovenými úkoly, aby předchozí dosažená trénovanost byla dále rozvíjena.
68
Příprava přechodného období vychází z týdenních mikrocyklů. Koncepce a náplň jednotlivých mikrocyklů období uvádíme v tabulkách (27 – 28). Tabulka 27 Týdenní mikrocyklus přechodného období č.4
Tabulka 28 Týdenní mikrocyklus přechodného období č.6 69
70
4.6. Význam a filozofie celoročního tréninku explozivní síly dolních končetin v klubu Trénink explozivní síly dolních končetin zaměřený na lední hokej má v klubu HC Davos podstatný význam, je neodmyslitelnou a pravidelnou součástí ročního tréninkového plánu našeho juniorského družstva. Podle naší klubové filozofie musí byt hráč ledního hokeje extrémně silově explozivní po dobu 30´´– 40´´ (střídaní), a to opakovaně po celou dobu utkání. Silový trénink dolních končetin u kategorie juniorů provádíme pravidelně 2 – 3 týdně. Abychom vůbec s rozvojem explozivní síly dolních končetin mohli začít, musí se dostat hráčům potřebný silový základ. Tento silový základ budujeme částečně už v přechodném a především v přípravném období. Zpočátku (2 – 3 týdny) rozvíjíme sílu metodou silově vytrvalostní a poté přecházíme po dobu (6 – 8 týdnů) na metodu opakovaných úsilí (m.kulturistickou) abychom nabrali potřebnou svalovou hmotu. V předzávodním a závodním období dodáme svalovým vláknům rychlostní metodou potřebnou rychlost a dynamiku. Odrazovou sílu rozvíjíme metodou plyometrickou pravidelně (1 – 2 týdně) po celý rok, počet odrazů se pohybuje mezi 60 – 160 v tréninkové jednotce. V přípravném a předzávodním období je počet odrazů v tréninkové jednotce vyšší (až 160 odrazů), v závodním období počet odrazů snižujeme na (60 – 80 odrazů) a v přechodném období odrazovou sílu udržujeme 1 x týdně (30 – 40 odrazů). Odrazovou sílu trénujeme na speciálních měkkých a elastických podložkách (KyBounder), které nepřetěžují a nepoškozují kloubní aparát našich hráčů. Klub HC Davos zaměstnává celoročně kondičního trenéra na plný úvazek. Kondiční trenér po konzultaci s hlavními trenéry jednotlivých družstev sestavuje a realizuje roční tréninkové plány kondiční přípravy mimo led pro kategorie (A – tým a junioři). U kategorie dorostu kondiční trenér plány pouze sestavuje a hlavní trenér se svými asistenty je realizují. U nižších mládežnických kategorií si hlavní trenéři roční tréninkové plány přípravy, mimo led sestavují a realizují sami, kondiční trenér pouze dohlíží na korektnost tréninkových plánů. U těchto kategorií rozvíjíme především rychlostní, koordinační a kombinované schopnosti (agility). Sílu (explozivní, odrazovou) rozvíjíme pouze s vlastní tělesnou váhou nebo s tyčemi a samozřejmě pouze metodami vhodnými pro danou věkovou kategorii. Silový trénink s činkami začínáme aplikovat od kategorie – dorostu. Pro názornost v kapitole pro každou mládežnickou kategorii klubu HC Davos uvádíme, v kolika tréninkových jednotkách během jednotlivých obdobích ročního tréninkového cyklu jsou zařazena cvičení na rozvoj výbušné síly (tabulky 29 - 34).
71
Základna / věková kategorie 6 - 8 let Délka trvání Přípravné období
Počet TJ mimo led v Zařazení cvičení týdnu výbušné síly
13.5. - 5.7.
2
-
Předzávodní období
19.8. - 22.09.
1
-
Závodní období
23.9. – 30.3.
1
-
Přechodné období
1.4. – 11.5.
0–1
-
Tabulka 29 Tréninkové ukazatele výbušné síly Základna HC Davos
Přípravka / věková kategorie 9 - 10 let Délka trvání
Počet TJ mimo led v Zařazení cvičení týdnu výbušné síly
Přípravné období
13.5. – 5.7.
3
1
Předzávodní období
12.8. – 15.9.
2
0–1
Závodní období
16.9. – 6.4.
2
0–1
Přechodné období
7.4. – 11.5.
0–2
0–1
Tabulka 30 Tréninkové ukazatele výbušné síly Přípravka HC Davos
Mladší žáci / věková kategorie 11 - 12 let Délka trvání
Počet TJ mimo led v Zařazení cvičení týdnu výbušné síly
Přípravné období
13.5. – 5.7.
4
2
Předzávodní období
5.8. – 8.9.
4
2
Závodní období
9.9. – 13.4.
3
1–2
Přechodné období
14.4. – 11.5.
0–2
0–1
Tabulka 31 Tréninkové ukazatele výbušné síly Mladší žáci HC Davos 72
Starší žáci / věková kategorie 13 - 14 let Délka trvání
Počet TJ mimo led v Zařazení cvičení týdnu výbušné síly
Přípravné období
13.5. – 5.7.
5
3–4
Předzávodní období
5.8. – 8.9.
4
3–4
Závodní období
9.9. – 13.4.
3
2–3
Přechodné období
14.4. – 11.5.
0–2
0-2
Tabulka 32 Tréninkové ukazatele výbušné síly Starší žáci HC Davos
Dorost / věková kategorie 15 - 16 let Délka trvání
Počet TJ mimo led v Zařazení cvičení týdnu výbušné síly
Přípravné období
6.5. – 12.7.
8 – 10
3–4
Předzávodní období
29.7. – 8.9.
3–4
4
Závodní období
9.9. – 14.3.
3
2–3
Přechodné období
17.3. – 25.4.
1–2
1
Tabulka 33 Tréninkové ukazatele výbušné síly Dorost HC Davos
Junioři / věková kategorie 17 - 19 let Délka trvání
Počet TJ mimo led v Zařazení cvičení týdnu výbušné síly
Přípravné období
6.5. – 12.7.
10 – 12
4–5
Předzávodní období
29.7. – 8.9.
4
5
Závodní období
9.9. – 2.3.
3–4
3–4
Přechodné období
3.3. – 25.4.
2–3
1–2
Tabulka 34 Tréninkové ukazatele výbušné síly Junioři HC Davos 73
4.6.1. Tréninkové prostředky a metody pro rozvoj explozivní síly dolních končetin v klubu Tréninkové prostředky pro rozvoj explozivní síly mimo led Vzhledem k pestrosti cvičení tréninku explozivní síly dolních končetin používáme v našem klubu široký výběr doplňkových pomůcek pro tento typ cvičení. Tréninkové metody pro rozvoj explozivní síly mimo led Posilováním svaly sílí a zvětšují se. Pro zefektivnění silového tréninku se používají specifická cvičení, která napodobují pohyby, např. bruslení. Rozdělený trénink zaměřený jen na dolní končetiny pomáhá ke zlepšení rovnováhy ve spodní části těla a kombinace s využitím nerovnovážných pomůcek urychluje jeho účinnost. KyBounder by Kybun Je měkká, elastická pérovací podložka. Její promačkávající se zóna dovolí, aby se noha hluboko zanořila, a zaručuje optimální zpětné pérování. KyBounder vybízí tělo k mírné, permanentní aktivitě, aby byla zachována rovnováha a správné držení těla. Efekt zpětného pérování podmiňuje vzájemné napětí a uvolnění svalů.
Obr. 8 Kybounder
74
Příklady cvičení s využitím podložky KyBounder
Cvičení č.1 Poskoky z jedné nohy na druhou
Obr. 9 Cvičení č.1
Cvičení č. 2 Poskoky snožmo s rotací ve vzduchu
Obr. 10 Cvičení č.2
Vodní vak Aquahit je univerzální tréninková a rehabilitační pomůcka s multifunkčním efektem, která využívá působení pohyblivé zátěže (voda). Vodní náplň představuje nepevnou posilovací zátěž v rozsahu 1kg – 24kg.
75
Obr. 11 Vodní vak
Příklady cvičení s využitím vodního vaku kombinovaně s podložkou KyBounder
Cvičení č. 3 Výpady z jedné nohy na druhou vpřed s vodním vakem na ramenou
Obr. 12 Cvičení č.3
Cvičení č.4 Výpady z jedné nohy na druhou laterálně s vodním vakem na ramenou
Obr. 13 Cvičení č.4 76
Gymnastický míč Gymnastický míč umožňuje provádět mnohostrannou činnost k upevnění zdraví i k relaxaci . Cvičení s tímto míčem snižuje napětí organismu, posiluje břišní a zádové svaly a aktivuje klouby. Průměr míče je 55, 65, 75, 85 nebo 95 cm.
Obr. 14 Gymnastický míč
Zátěžová vesta Zátěžové vesty s maximální zátěží 20 kg slouží jako vhodný doplněk k silově dynamickému cvičení pro vrcholové i kondiční sportovce. Vesta je vyrobena ze speciální nylonové tkaniny za účelem dosažení maximální odolnosti. Vesta je dodávána včetně 20-ti 0,5 kg závaží, která lze libovolně kombinovat a nastavit.
Obr. 15 Zátěžová vesta
77
Příklady cvičení s využitím vodního vaku kombinovaně se zátěžovou vestou
Cvičení č. 5 Hluboké dřepy na gymnastickém míči se zátěžovou vestou
Obr. 16 Cvičení č.5
Cvičení č.6 Přeskoky snožmo na gymnastickém míči
Obr. 17 Cvičení č.6
78
Slackline – popruh na balancování Slackline nebo také zkráceně slack je balancování, chození a skákání na popruhu upevněném mezi dvěma body, například stromy. Slackline se skládá ze tří částí: 2–3 cm širokého popruhu, smyček vypodložených kartonem nebo kusem koberce sloužících jako kotvicí body a napínacího zařízení. Lajnu lze napnout různými způsoby v závislosti na její délce. U těch kratších postačí i dvě karabiny, u delších průmyslové napínáky a u těch hodně dlouhých je nutné použít systém kladek nebo naviják.
Obr. 18 Slackline Příklady cvičení s využitím Slackline
Cvičení č.7 Hluboké dřepy na jedné noze na slackline
Obr. 19 Cvičení č.7
79
Cvičení č.8 Hluboké dřepy na slackline
Obr. 20 Cvičení č.8
Slideboard Slideboard je univerzální tréninkový systém pro všechny, kteří se chtějí zlepšit v technice bruslení, posílit svalstvo a zvýšit kondici. Na Slideboardu lze provádět posilovací a protahovací cvičení zaměřená na hluboký stabilizační systém a soulad s dechem. Neposilujete zde jen nohy, ale i tzv. Body Core (střed těla),
Obr. 21 Slideboard
80
Příklady cvičení s využitím slideboardu
Cvičení č.9 Skluz s odrazem na jedné noze – imitace bruslení
Obr. 22 Cvičení č.9 Cvičení č.10 Skluz s odrazem na jedné noze s vodním vakem na ramenou
Obr. 23 Cvičení č.10
Klasická nakládací činka Činka nakládací je vyrobena z vysoce kvalitní nerezové oceli. Zátěžové kotouče jsou vyměnitelné. Pravidelný trénink s činkami podporuje tvarování konkrétních svalových skupin a posiluje kardiovaskulární systém.
81
Obr. 24 Klasická nakládací činka
Příklady cvičení s využitím klasické nakládací činky
Cvičení č.11 Výpady laterálně s nakládací činkou na ramenou s kanystry naplněnými vodou
Obr. 25 Cvičení č.11 Cvičení č.12 Dřepy s nakládací činkou kombinovaně s nestabilní plochou
Obr. 26 Cvičení č.12 82
Překážky Celohliníková překážka se snadno nastavitelným odporem překocení překážky pomocí závaží v nohách. Robustní konstrukce, snadno nastavitelné výšky laťky. Velmi odolná plastová laťka.
Obr. 27 Překážky polohovací – atletické
Příklady cvičení s využitím překážek
Cvičení č.13 Překládaní jedné nohy přes překážku, druhá noha ve stoji na airpadu
Obr. 28 Cvičení č.13
83
Fotbalové překážky Překážkový set výškově nastavitelné překážky. Podstavce se závažím v nohách pro umělé povrchy a haly.
Obr. 29 Překážky polohovací – fotbalové Cvičení č.14 Poskoky snožmo stranou s vestou
Obr. 30 Cvičení č.14
84
Jump Box Jump Box je enormně pevná sada beden určených k plyometrickému tréninku.
Obr. 31 Jump box – různé výšky
Příklady cvičení s využitím jump boxu
Cvičení č.15 Výskoky snožmo na překážku
Obr. 32 Cvičení č.15
85
4.6.2. Testování explozivní síly dolních končetin v ročním tréninkovém cyklu Test je standardizovaná zkouška, která slouží ke zjišťování konkrétních znaků v kvantitativní podobě. Někdy se nepřesně jako test označuje každá zkouška. Od jiných zjišťovacích postupů se však testy odlišují standardizací – přesným vymezením úkolu, stanovením podmínek postupu co do obsahu, záznamu i zpracování, patří sem i informace o spolehlivosti a platnosti, popřípadě normy. Výsledek testu bývá zpravidla vyjádřen číslem. Může jít o údaje ve fyzikálních jednotkách – metry, sekundy, kilogramy, údaje získané sčítáním – počet opakování, počet chyb nebo údaje vyjadřující pořadí. Jejich hlavní ůkol pro trénink spočívá ve využití jako diagnostických prostředků, především pro kontrolu trénovanosti, změn různých ukazatelů v důsledku tréninkového působení nebo pro potřeby výběru osob k různým účelům. V klubu HC Davos používáme k testování explozivní síly dolních končetin speciální desku s příslušným softwarem (Kistler Mars) obr. 33. Jde o inovativní a jednoduše ovladatelný systém sloužící ke kompletní analýze silových měření. Tento systém automaticky přenáší údaje po vykonání konkrétního skoku na speciální desce do počítače, které jsou v příslušném softwaru okamžitě vyhodnoceny. Poté software exportuje údaje do požadovaných parametrů. Je možné používat pro měření i více desek současně.
Obr. 33 Testování síly dolních končetin pomocí desky a softwaru (kistler.com) Aby test mohl plnit své funkce, musí vyhovovat určitým požadavkům. Takový test musí být objektivní, spolehlivý a platný, měl by mít i normy. V tabulce 35 uvádíme příklady testovaných modulů pro explozivní silové schopnosti v klubu. 86
Jméno – testovaného modulu
Krátký popis
Squat Jump
Vertikální skokový test, měření koncentrického výkonu dolních končetin
Counter Movement Jump
Vertikální skokový test, měření excentricko – koncentrického výkonu dolních končetin
Drop Jump
Vertikální seskokový test, měření excentricko – koncentrického výkonu svalů zadní strany stehna
Long Jump
Situativní horizontální skokový test, měření excentricko – koncentrického výkonu dolních končetin
Squat
Vertikální pohybový test, měření koncentrického výkonu dolních končetin
Tabulka 35 Příklady testovaných modulů pro explozivní silové schopnosti Testování modulů provádíme u našeho juniorského družstva pravidelně 3 x v ročním tréninkovém cyklu. První testování probíhá na konci přípravného období, druhé na konci předzávodního období a třetí zhruba v půlce závodního období. Výsledky testů jsou ukládány a porovnávány jak s výsledky ostatních hráčů, tak s výsledky z předešlého testování obr. 34. Měřící systém obsahuje celkem 20 různých modulů k měření a analyzování určité fyzické výkonnosti v oblasti: síly anaerobní vytrvalosti koordinace a rovnováhy
Obr. 34 Příklad vyhodnocování provedeného skoku (kistler.com) 87
5. Diskuse Celoroční rozvoj silových schopností u dospívající kategorie hráčů juniorů hraje podle našeho názoru v současné době neodmyslitelnou roli v tréninkovém procesu, především při rozvoji explozivně – silových schopností. Může ale také při nadměrném zatěžování určitých svalových partií a příliš častém zařazování do tréninkového procesu mít negativní vliv na pohybový aparát hokejisty. Proto je třeba brát v úvahu zdravotní stav sportovce a nezapomínat na dostatečné rozcvičení, protažení a regeneraci zatěžovaných svalových partií. Úkolem rozvoje silových schopností je také zlepšení nervosvalové aktivity a rozvoj rychlých svalových vláken, která hrají podstatnou roli při rozvoji explozivní síly, která výrazně vede k zlepšení rychlosti, koordinace a pohyblivosti. V teoretické části práce jsme nastudovali, analyzovali a shromáždili podklady o stavbě a prvků ročního tréninkového cyklu, o dlouhodobém tréninku mládeže a o silovém tréninku mládežnických hráčů ledního hokeje mimo led z dostupné literatury. V praktické části práce jsme nejprvé podrobně rozebrali makro a mikrocykly v ročním tréninkovém cyklu kategorie juniorů. Pro názornost jsme také u každé mládežnické kategorie v našem klubu uvedli tabulku s celkovým počtem tréninkových jednotek v týdnu pro každé období ročního tréninkového cyklu včetně četnosti tréninku na rozvoj explozivní síly (Tabulky 29 – 34). Dále praktická část obsahuje námi prezentované posilovací prostředky a pomůcky s příkladnými cviky, které by podle našeho názoru měly být pravidelně zařazováný do tréninkového procesu. Námi uvedená cvičení pro rozvoj explozivní síly dolních končetin jsou především určena pro aplikaci v juniorských kategoriích, ale velká část prezentovaných pomůcek a cvičení (obr. 8 – 32) se dají využívat od žákovských let. Později se dají kombinovat či přidávat větší zátěže. Myslíme si také, že by se na základě porovnávání výsledků z pravidelného testování síly dolních končetin měly dělat potřebné korekce při sestavování tréninkových plánů pro nadcházející cykly. Důraz v naší práci byl kladen na spojení teorie s hokejovou praxí. Hlavním a důležitým poznatkem pro nás je, že teoretické znalosti problémů slouží jako základ pro realizaci efektivního tréninkového procesu. Samotný trénink je o to účinnější a jeho definitivní výsledek promítající se do herního výkonu kvalitnější, o co mají trenéři hlubší teoretické znalosti problematiky a mnoho praktických zkušeností. Speciálně toto platí pro silový trénink, který hraje v současné době neodmyslitelnou roli v přípravě hokejistů. 88
6. Závěr Cesta malého hokejisty až k profesionálnímu hráči je velice dlouhá a strmá. Je to proces dlouhodobý, který je ovlivněn plno faktory, a roční tréninkové cykly jsou jeho podstatnou součástí. Současný hokej klade vysoké nároky na kondiční přípravu hráče, a to konkrétně na silovou připravenost dolních končetin. Síla dolních končetin musí být celoročně rozvíjena bez ohledu na období ročního tréninkového cyklu. Tréninkové programy, ať dlouhodobé nebo krátkodobé, které trenéři pro své hráče připravují, doprovázejí hokejisty na jejich cestě a vedou je ke stanovenému cíli, ale spoléhat se pouze na tréninkový proces ve svém klubu je v současnosti nedostačující, pokud sportovec nemá vnitřní motivaci, nedodržuje životosprávu a netrénuje navíc individuálně, tak se z něj profesionální sportovec pravděpodobně nikdy nestane. Cílem naší práce bylo přiblížit trenérům, hráčům, učitelům a studentům koncept ročního tréninkového cyklu a popis tréninkových prostředků a metod pro rozvoj explozivní síly dolních končetin v klubu HC Davos (Švýcarsko). Práce upozorňuje na charakteristické rysy klubu HC Davos, sportovního gymnázia Davos a strukturu nejvyšší Švýcarské juniorské soutěže. Dále práce obsahuje detailní popis jednotlivých období v ročním tréninkovém cyklu pro kategorii juniorů HC Davos včetně příkladů mikrocyklů. Práce již také zahrnuje vytvořený zásobník cvičení pro rozvoj explozivní síly dolních končetin, který jsme rozdělili podle použití pomůcek. Pro snazší provedení cviků lze využít barevných fotografií, přičemž každá obsahuje výchozí a konečnou polohu provedení. Jde tedy o souhrn dostupných poznatků o přípravě hráčů ledního hokeje s ohledem na rozvoj explozivní síly dolních končetin a vytvoření tréninkového plánu na celé roční tréninkové období hráčů juniorů ledního hokeje.
89
7. Seznam použité literatury 1. Boyle M., Functional Training, Riva Verlag, 2013 2. Bukač L., Dovalil J., Lední hokej (Trénink herní dokonalosti), Olympia, Praha 1990 3. Bukač L., Bukač L. jr., Dlouhodobý trénink mládeže, Praha 2007 4. Delavier F., Strength training anatomy, Human Kinetics, 2010 5. Dovalil J., Věkové zvláštnosti dětí a mládeže a sportovní trénink, učební text pro posluchače FTVS UK, Karolinum, Praha 1998 6. Dovalil J. a kol., Výkon a trénink ve sportu, Olympia, Praha 2012 7. Dovalil J., Choutka M., Sportovní trénink, Olympia, Praha 1991 8. Jansa P., Dovalil J. a spoluautoři, Sportovní příprava, Praha 2009 9. Keil M., Weineck J., Optimales Eishockeytraining, Spitta Verlag, 2005 10. Kočí V., Rozbor přípravy mládežnického družstva v ledním hokeji, 1996 11. Kostka V., Bukač L., Šafařík V., Didaktika, Lední hokej (teorie a didaktika), SPN Praha 1986 12. Kostka V., Wohl P. a kol. Trénink mladých hokejistů, Olympia, Praha 1979 13. Pavliš Z. a kol., Školení trenérů ledního hokeje. Vybrané obecné obory, ČSLH, Praha, 2003 14. Pavliš Z., a kol., Příručka pro trenéry ledního hokeje III. část., Praha: ČSLH, 2002 15. Rieder M., Fiala M., Lyžování kondiční příprava, Grada Publishing, a.s.,2006
16. Skalková Jarmila, Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu, 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983 17. Twist P., Complete Conditioning For Hockey, Human Kinetics, 2007 18. Vindušková J., a kol. Abeceda atletického tréninku, Praha Olympia, 2003
90
Internetové zdroje:
18. www.canadiansportforlife.ca 19. www.hockeycanada.ca 20. www.usahockey.com 21. www.swehockey.se 22. www.finhockey.fi 23. www.sehv.ch 24. www.cslh.cz 25. www.hcd.ch 26. www.sportgymnasium.ch 27. www.kybun.cz 28. www.kistler.com
91
