UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU. Kondiční příprava v požárním sportu

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Kondiční příprava v požárním sportu Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Prof. Ing. Václav Bunc, CSc.

Barbora Šubrtová

Praha, duben 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.

V Praze, 16. dubna 2013

Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své bakalářské práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto bakalářskou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny. Jméno a příjmení:

Fakulta / katedra:

Datum vypůjčení:

Podpis:

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat prof. Ing. Václavu Buncovi, CSc. za odborné vedení práce, za přínosné rady a připomínky, Mgr. Vladimíru Součkovi za cenné informace a všem ostatním, kteří mi pomáhali při psaní a realizaci této bakalářské práce.

Abstrakt

Cíle: Záměrem této práce je zpopularizovat požární sport, který v naší republice zatím nepatří k nejrozšířenějším sportovním odvětvím. Tím, že se neustále vyvíjí, nabízí možnost pestrého sportovního vyžití v téměř všech věkových kategoriích. Hlavním cílem této práce je prokázat fakt, že kvalitních výsledků v tomto sportovním odvětví nelze dosahovat bez promyšlené kondiční přípravy, která je nedílnou součástí celkové přípravy požárního sportovce i přípravy hasiče.

Metodika: Získávání dat z literárních zdrojů, od závodníků, trenérů a jejich následné teoretické zpracování.

Výsledky: Výsledkem práce je popis vývoje požárního sportu od minulosti po současnost, jeho disciplín a materiálního zabezpečení, shrnutí výsledků českého požárního sportu na mezinárodní scéně, souhrn pohybových předpokladů požárních sportovců, rozpis jejich kondiční přípravy v ročním tréninkovém cyklu a ukázkové jednotky, jak je možno kondici a především v kterém cyklu trénovat.

Klíčová slova: požární sport, kondiční příprava, pohybové předpoklady

Abstract Title: The Fitness Training for the Fire Sport Objectives: The aim of this bachelor‘s thesis is to make fire sport popular. Regarding the fact, that in our days it still ain’t widespreaded in our republic. Because of its on going progress it offers a wide range of sport activities for almost all age group. The main goal of this bachelor´s work is to present the idea, that without a well organized fitness exercise no sufficient results can’t be achieved in this branch. Which is also the main reason, why fitness trainig is an inseparable part of a fire sportman´s preparation.

Method: Gaining the information from literature, from the racers, couches and a theoretical analysis of the information.

Results: The result of the bachelor´s work is to describe the development of the fire sport from past till present days, its disciplines and a material provision, the summary of the results of the Czech fire sport at the international background, the summary motoric requirements the fire sportsman and the schedule of the fitness training of their the fire sportsman.

Keywords: fire sport, conditional preparation, motoric skills

Obsah Obsah ................................................................................................................................ 7 Úvod................................................................................................................................ 10 1. Historie a vývoj disciplín v požárním sportu .............................................................. 12 1.1 Historie požárního sportu ...................................................................................... 12 1.2 Vývoj plnění disciplín požárního sportu z hlediska materiálního zabezpečení .... 14 2. Hasiči a požární sport v současnosti ........................................................................... 15 2.1 Charakteristika hasiče ........................................................................................... 15 2.2 Disciplíny v požárním sportu ................................................................................ 16 2.2.1 Běh na 100 m překážek .................................................................................. 16 2.2.2 Výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku .............. 17 2.2.3 Štafeta 4 x 100 m ............................................................................................ 18 2.2.4 Požární útok .................................................................................................... 20 2.3 Výstroj požárních sportovců ................................................................................ 21 3. Kondiční příprava ....................................................................................................... 21 3.1 Kondiční příprava obecně a ke vztahu k požárnímu sportu................................. 21 3.2 Obecná kondiční příprava .................................................................................... 22 3.3 Speciální kondiční příprava ................................................................................. 22 4. Somatické a funkční nároky ....................................................................................... 23 4.1 Somatické nároky ................................................................................................. 23 4.2 Funkční nároky..................................................................................................... 24 4.3 Somatické a funkční požadavky požárního sportovce ......................................... 26 5. Způsob získání energie a systémy energetického krytí .............................................. 26 5.1 Způsob získání energie .......................................................................................... 26 5.2 Systémy energetického krytí ................................................................................. 27

7

6. Pohybové předpoklady ............................................................................................... 28 6.1 Rychlostní pohybové předpoklady........................................................................ 29 6.1.1 Charakteristika ................................................................................................ 29 6.1.2 Druhy rychlostí ............................................................................................... 29 6.1.3 Rychlostní pohybové předpoklady v požárním sportu ................................... 30 6.2 Silový pohybový předpoklad ................................................................................ 32 6.2.1 Charakteristika ................................................................................................ 32 6.2.2 Dělení ............................................................................................................. 32 6.2.3 Rozvoj silového pohybového předpokladu .................................................... 33 6.2.4 Metodotvorní činitelé ..................................................................................... 34 6.2.5 Metody posilování .......................................................................................... 36 6.2.6 Silové pohybové předpoklady v požárním sportu .......................................... 37 6.2.7 Cvičení prováděná v požárním sportu ............................................................ 38 6.3 Vytrvalostní pohybový předpoklad ....................................................................... 38 6.3.1 Charakteristika ................................................................................................ 38 6.3.2 Členění vytrvalostních pohybových předpokladů .......................................... 38 6.3.3 Metody rozvoje vytrvalosti............................................................................. 41 6.3.4 Vytrvalostní pohybové předpoklady v požárním sportu ................................ 42 6.4 Koordinační pohybové předpoklady ..................................................................... 42 6.4.1 Charakteristika ................................................................................................ 42 6.4.2 Základní koordinační pohybové předpoklady ................................................ 42 6.4.3 Koordinační pohybové předpoklady v požárním sportu ................................ 44 7. Kondiční příprava požárních sportovců v ročním tréninkovém cyklu ...................... 44 7.1 Struktura ročního tréninkového cyklu ................................................................... 44 7.2 Rozpis kondiční přípravy v ročním tréninkovém cyklu ........................................ 45

8

7.3 Rozvoj kondice v jednotlivých částech přípravy .................................................. 46 7.3.1 Přípravná část ................................................................................................. 46 7.3.2 Předzávodní část ............................................................................................. 48 7.3.3 Soutěžní část ................................................................................................... 49 8. Rozdíly kondiční přípravy ženy, muže dobrovolného hasiče a hasiče z povolání ..... 51 8.1 Trénink a kondiční příprava mužů a žen ............................................................... 51 8.2 Kondiční příprava dobrovolného hasiče a hasiče z povolání ................................ 52 9. Rozdíl mezi kondiční přípravou ve východních zemích a Českou republikou .......... 53 9.1 Možnosti kondiční přípravy ve východních zemích v porovnání s Českou republikou ............................................................................................................ 53 9.2 Porovnání tréninkové jednotky českého sportovce s ruským ............................... 54 10. Výsledky českého požárního sportu na mezinárodní scéně ...................................... 57 10.1 Český tým na mistrovství světa a Evropy ........................................................... 57 10.2 Hasičské olympiády CTIF................................................................................... 57 10.3 Ostatní mezinárodní soutěže ............................................................................... 58 10.4 Vývoj výkonnosti ................................................................................................ 58 Závěr ............................................................................................................................... 60 Seznam pramenů a literatury .......................................................................................... 61 Odkazy z internetových zdrojů ....................................................................................... 63 Odkazy schémat .............................................................................................................. 63 Odkazy obrázků .............................................................................................................. 64 Přílohy Příloha č. 1 – Výsledky požárních sportovců na mezinárodních závodech Příloha č. 2 – Vybavení pro požární sport

9

Úvod Požární sport je poměrně mladým sportem, v dnešní době zaznamenává velký rozvoj a je stále populárnější. Požární sport slučuje prvky atletiky s jistými činnostmi z klasické práce hasiče. Jedná se o velmi náročný sport, ve kterém je zapotřebí spojit veškeré pohybové předpoklady. V požárním sportu lze závodit buď jako jednotlivec v běhu na 100 m překážek a ve výstupu do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku, nebo za družstvo ve štafetě 4 x 100 m a požárním útoku. Výhoda v tomto sportu je i taková, že se dá provozovat do poměrně vyššího věku, neboť jsou vypsány i kategorie senior. Stejně jako všechny sporty i požární sport za svou existenci procházel a stále prochází určitým vývojem. V počáteční době se požární sport vykonával v zásahovém oděvu, obuvi i s výjezdovým materiálem. Postupem času se oblečení i obuv zlehčovaly, až dostaly podobu dnešního sportovního. Podobným vývojem prošel i materiál, se kterým se nyní požární sport provozuje. Tento sport dosahuje v posledních letech významného vzestupu nejen z hlediska materiálního vybavení a zabezpečení, ale i z hlediska propagace a mediálního zájmu. Velkou zásluhu na popularizaci požárního sportu mezi veřejností má hasičská televize, která díky internetové síti přenáší přímé přenosy z různých závodů konaných nejen v České republice. Rovněž veřejnoprávní Česká televize na svém sportovním kanálu věnuje požárnímu sportu v soutěžním období pravidelné relace. Já osobně jsem aktivní sportovkyně, která se požárnímu sportu věnuje. Bohužel o tomto sportu v porovnání s jinými bylo dosud vydáno jen nemnoho kvalitních publikací či materiálů. Téma mé bakalářské práce jsem si vybrala proto, že o kondiční přípravě v požárním sportu toho v literatuře nebylo zatím tolik napsáno. Dalším motivem bylo i to, že většina našich obyvatel si myslí, že profesionální hasiči jsou jen lidé, kteří jezdí k požárům a haváriím, a tradice dobrovolných hasičů je převážně na vesnici, kde zajišťují kulturní život v obci. O tom, že čeští dobrovolní i profesionální hasiči podávají v požárním sportu kvalitní výkony a provozují sport na mezinárodní úrovni, není všeobecné povědomí. Pokud požární sportovec chce podávat kvalitní výkony, musí se poctivě připravovat na každou sezónu, tak jako to chodí v jiných masově rozšířených sportech (atletika, fotbal, hokej), a k tomu je zapotřebí rozvíjet především pohybové předpoklady. 10

Tato bakalářská práce může sloužit jako zdroj obecných informací o požárním sportu a dále i jako návod, jak pohybové předpoklady v tomto sportu rozvíjet. V neposlední řadě ji lze využít pro porovnání tréninků v požárním sportu s jiným sportem. Je už pouze na každém čtenáři, aby se zaměřil na vyhledání těch informací, které pro něj budou přínosné a mít význam.

11

1. Historie a vývoj disciplín v požárním sportu 1.1 Historie požárního sportu Požární sport vznikl v roce 1937 v bývalém Sovětském svazu – dnešním Rusku. V tomto roce byla uspořádána již první soutěž požární ochrany, do níž byly zařazeny požární disciplíny. V letech 1939 a 1940 proběhly všesvazové soutěže podle pravidel, ve kterých byly popsány jednotlivé disciplíny a podmínky provedení (Kulhavý 2010). V průběhu druhé světové války soutěže v požárním sportu neprobíhaly. Sport a tělovýchova se během tohoto období podřizovaly potřebám válečného stavu. Po skončení války se zvedl zájem o požární sport a také se zvyšovalo mistrovství sportovců. V roce 1945 byla vypracována pravidla soutěží v požárním sportu a program všesvazových soutěží jednotlivců a družstev Ministerstva vnitra Sovětského svazu (Kulhavý 2010). Náplní těchto soutěží byly následující disciplíny: Výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku Běh na 100 m s překážkami Umístění třídílného vysunovacího žebříku a výstup po něm do okna třetího podlaží cvičné věže Dvojboj – výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku a běh na 100 m s překážkami Požární štafeta 6 x 100 m Požární útok V roce 1945 – 1954 docházelo k ustálení a rozvoji požárního sportu. Změnami procházela jednak výzbroj a také byly vyloučeny některé prvky u požární štafety i v běhu na 100 m s překážkami. U požární štafety docházelo k postupnému rušení dvou úseků, v běhu na 100 m s překážkami se měnily vzdálenosti mezi překážkami, snížila se velikosti bariéry. Díky změnám v pravidlech se začal zvedat zájem o požární sport. Sport se stával atraktivnější, bezpečnější a začal si získávat diváckou kulisu. V roce 1963 zahrnoval program soutěží tyto disciplíny: Výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku Běh na 100 m překážek 12

Dvojboj – výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku a běh na 100 m s překážkami Umístění třídílného vysunovacího žebříku a výstup po něm do okna třetího podlaží cvičné věže Požární štafeta 4 x 100 m Požární útok V roce 1966 přijala Federace požárního sportu SSSR rozhodnutí o rozmístění překážek a nářadí, které platí až do současnosti (Kulhavý 2010). V letech 1963 – 1968 nastává v požárním sportu SSSR bouřivý rozvoj. Sportovci se začínají připravovat celoročně. Je prováděn výzkum techniky provedení cviků a dochází k vypracování metodiky pro fyzický rozvoj. Velká snaha je směřována na rozvoj tělovýchovy, požárního sportu celkově a závodníků. Dochází ke stavbám stadiónů, specializovaných krytých hal či cvičných věží. Díky stavbám sportovišť je zabezpečena kvalitnější přípravě sportovce, lepší technika provedení a tím prudce stoupá rychlost provedení disciplín. Požární sport u nás můžeme datovat k roku 1967, kdy první čeští hasiči začali nacvičovat disciplíny požárního sportu. Požární sport byl koncipován jako součást fyzické a technické přípravy hasičů a ujal se tu velmi rychle. Již v roce 1968 se naše družstvo účastnilo mezinárodní soutěže v dnešním Petrohradu. V roce 1970 byl vydán rozkaz náčelníka hlavní správy požární ochrany MV ČSR, který stanovil povinnost všem členům Veřejného požárního útvaru, aby se zúčastňovali každý rok soutěží pro družstva a jednotlivce. Zprvopočátku požárního sportu byla vybírána jen celá družstva (Praha, Ostrava, Brno) na mezinárodní soutěže. Nedá se hovořit o reprezentaci

v

dnešním pojetí. V roce 1970 proběhlo první Mistrovství České republiky hasičů z povolání. Tato soutěž měla mnoho technických chyb, které byly na dalších celostátních soutěžích postupně odstraněny. Každému mistrovství předcházela okresní a krajská kola. Postupným zkvalitňováním přípravy se úroveň požárního sportu zvedala. V roce 1979 byl požární sport zaveden i mezi dobrovolné hasiče, kteří měli do tohoto roku odlišné soutěže (Minarský 2007). V současnosti jsou v systému soutěží v požárním sportu i ženské kategorie a v celosvětovém porovnání zaujímá naše republika velikostí základny v těchto kategoriích přední příčky.

13

1.2 Vývoj plnění disciplín požárního sportu z hlediska materiálního zabezpečení V počáteční době požárního sportu se vykonával sport v zásahovém oděvu, obuvi i s výjezdovým materiálem. Zásahový oděv byl určen pro ochranu člověka při požáru a ne na sportovní účely a navíc byl poměrně z těžkých materiálů. Výjezdový materiál byl vyroben z masivních surovin. V dřívějších dobách se běhalo v obuvi, která měla přesně podle pravidel stanovenou výšku podpatku a musela zakrývat kotníky - dala by se přirovnat k holínkám. Postupem času se obuv přibližovala ke sportovní obuvi a nyní se běhá většina závodů v tretrách. Výjimkou je disciplína výstup do čtvrtého poschodí cvičné věže, kde by závodníkům hroty od treter překážely. Od zásahového oděvu se přecházelo k teplákovým soupravám. Závodníci si je sami upravovali, aby byly pokud možno co nejlehčí, ale aby splňovaly určená pravidla. V současné době se běhá v oblečení, které je přiléhavé. Nejčastěji jsou to elastické kalhoty, funkční tričko či kombinéza. Dříve se muselo běhat i v zásahové přilbě. V dnešní době jsou ale vyráběny i lehké přilby speciálně pro sportovní účely. Závodník musel mít též výjezdový pás. Sportovci si ho sami různě upravovali, používali i staré hadice, aby pás splňoval normu uvedenou v pravidlech. Veškeré disciplíny se běhaly nejprve na loukách či stadionech se škvárovým povrchem. Postupem času se tato soutěž přesouvala, nyní je to už téměř pravidlem, na tartanové plochy. U běhu na 100 m překážek byly používány překážky dřevěné, svépomocně vyráběné, měly různou kvalitu. V současné době se využívají kvalitní překážky vyráběné specializovanými firmami. Bariéra byla vysoká 3,5 m, dnes je vysoká pouze 2 m. Dříve se nepoužívaly startovní bloky. Při výstupu do čtvrtého poschodí cvičné věže byl používán žebřík, který měl háky dva, nyní má hák pouze jeden. Nejprve závodníci lezli na každou příčli žebříku, v okně stáli a žebřík ve stoje vyhazovali postupně až do čtvrtého podlaží. Postupem času závodníci začali lézt ob jednu příčli a podle pravidel a z hlediska bezpečnosti si musí v okně sedat. Při provádění požárního útoku se používal opět výjezdový materiál včetně oblečení. Hadice byly těžké, proudnice neupravené, požární stříkačky měly malý výkon. Postupně se začaly odlehčovat hadice, upravovat koncovky pro lepší spojení, požární stříkačky mají silnější výkon.

14

2. Hasiči a požární sport v současnosti 2.1 Charakteristika hasiče Dosud v žádné dostupné literatuře nebyla uvedena charakteristika hasiče. Budu se ho snažit charakterizovat na základě vlastních poznatků a zjištěných informací. Hasič výjezdový (jdoucí do zásahu) svou činnost vykonává jako zaměstnání nebo jako dobrovolný hasič ve svém volném čase. Účastní se převážně likvidace požárů, havárií, živelních pohrom a katastrof, a tudíž bývá většinou vystaven náročným podmínkám. Mnohdy se ocitne v nebezpečném prostředí způsobeném otravnými chemickými látkami či v zakouřeném prostředí, a proto zásah provádí v ochranných oblecích a za pomoci dýchací techniky, která ovšem omezuje pohyb a dýchání. Dále se musí vyrovnat s nebezpečím spočívajícím v práci, kdy hrozí zřícení konstrukcí, ve výškách, v zakouřených a stísněných prostorách, žáru, mrazu. Také plní úkoly při záchraně osob mnohdy nepohyblivých, neschopných samostatného pohybu, dezorientovaných, těžce poraněných, v depresi vyplývající z přímého ohrožení života. To vše jsou faktory, které kladou vysoké nároky na psychickou a fyzickou připravenost hasiče. Hasič, kromě vysokých technických a odborných znalostí a již zmíněné psychické odolnosti, musí disponovat dostatečnou úrovní vytrvalosti, obratnosti, síly, rychlosti. Dále musí mít schopnost velmi rychle se adaptovat na podmínky u požáru či živelní pohromy, tj. na podmínky, které nelze do detailu modelovat v přípravě. Musí být schopen práce a koordinace záchranných prací v týmu, plnit ve všech výše uvedených i neuvedených situacích stanovené úkoly směřující k záchraně osob a majetku. Jednotky profesionálních hasičů jsou do zásahu povolávány „v první linii“, jednotky hasičů dobrovolných potom na základě schváleného poplachového plánu Hasičského záchranného sboru v případě potřeby jako jednotky „pomocné“. Svoji obratnost, sílu, rychlost, psychickou odolnost a schopnost pracovat v týmu hasiči nevyužívají pouze při výkonu své práce - zásazích, ale i při plnění disciplín požárního sportu, které z některých nejběžnějších pracovních úkonů hasiče vycházejí, kdy se je snaží splnit v co nejkratším možném čase.

15

2.2 Disciplíny v požárním sportu Požární sport slučuje prvky atletiky s jistými činnostmi z klasické práce hasiče. Jedná se o velmi náročný sport, ve kterém je zapotřebí spojit veškeré pohybové předpoklady. Požární sport je složen ze čtyř hlavních disciplín: Běh na 100 m překážek Výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku – pouze muži Štafeta 4 x 100 m Požární útok Hodnotí se také dvojboj v mužské kategorii, což je součet časů dosaženého v běhu na 100 m s překážkami a ve výstupu do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku.

2.2.1 Běh na 100 m překážek Běh na 100 m překážek je individuální disciplína, kde délka dráhy je 100 m a její šířka 2,5 m. Na startovní výstřel závodník vybíhá, překonává překážku1, která se nachází 23 m od startovní čáry. Po překonání překážky dochází k uchopení svinutých hadic (2 ks), které se nacházejí pět metrů za překážkou. Hadice včetně spojek musí být minimálně 2,5 kg těžké a minimálně 19 m dlouhé. Hadice si připravuje závodník před startem sám, v době přípravy na pokus. Následuje překonání kladiny, jejíž náběhový můstek je 10 m od místa, kde závodník uchopuje hadice. Kladina je pro muže 8 m dlouhá, 0,18 m široká a její výška je 1,2 m. Ženy, pro závody konané v České republice, mají kladinu sníženou na 0,8 m. Po překonání kladiny a seběhnutí ze seběhového můstku dochází ke spojení hadic. Na 75. m od startovní čáry se nachází vyznačené území, kde závodník napojí jednu půlspojku na rozdělovač. V posledních 25 m závodník spojí druhou půlspojku s proudnicí a probíhá cílem. V České republice se za „stovkaře“ považují sportovci, kteří tuto trať zvládnou okolo 16,0 vteřin u mužů a okolo 18,0 sekund u žen. Český rekord u mužů je 15,11 sekund, u žen je hodnota národního rekordu 16,43 sekund.

1

dle pravidel je překážka pro muže 2 m vysoká a překážka pro ženy je vysoká 0,8 m.

16

Schéma č. 1: Disciplína běh na 100 m s překážkami

2.2.2 Výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku Výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku je v požárním sportu nejrychlejší a nejatraktivnější disciplínou. Tato disciplína je velmi složitá, náročná. Proto je také nazývána jako desetiboj dohromady. Pro dosažení dobrých výsledků musí sportovec rozvíjet fyzické a morálně volní vlastnosti a také musí dokonale ovládat techniku provedení disciplíny. K provedení disciplíny se používá hákový žebřík, který slouží sportovcům k výstupu do vyšších pater. Hmotnost žebříku musí být minimálně 8,5 kg. Startovní čára je od věže vzdálena 32,25 m. Úkolem soutěžícího je po zaznění startovního výstřelu doběhnou s žebříkem k věži a zavěsit jej na parapetní desku okna druhého podlaží věže. Závodník vyběhne vertikálně po žebříku, vysedne na parapetní desku, přemístí výhozem žebřík do třetího podlaží, vystoupí po něm, vysedne opět na parapetní desku, převěsí žebřík do čtvrtého podlaží a vystoupí po něm. Nyní již soutěžící nesedá, ale „dopadá“ na dopadovou podlahu čtvrtého podlaží cvičné věže, čímž je pokus ukončen.

17

V České republice se za „věžaře“ považují sportovci, kteří tuto trať zvládnou vylézt do čtvrtého podlaží cvičné věže okolo 15,0 sekund, český rekord je 13,55 sekund. V roce 2012 byl na mistrovství světa zalezen neuvěřitelný čas 12,56 sekund.

Schéma č.2: Disciplína výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku

2.2.3 Štafeta 4 x 100 m Ve štafetě 4 x 100 m startují čtyři členové družstva. Hlavním úkolem štafety je překonat všechny překážky a donést štafetový kolík (v požárním sportu se jedná o proudnici) do cíle v co nejrychlejším čase. V kategorii muži je na prvním úseku překážka nazývána podle vzhledu domeček, pro ženy je tato překážka většinou nahrazena překážkou zvanou okno. Překážka je umístěna 30 m od startovní čáry. Domeček muži překonávají pomocí žebříku, s kterým závodník vybíhá již od stratu. Okno ženy překonávají většinou proskočením. Po překonání této první překážky dochází po sto metrech k předání proudnice v předávacím území. Druhý člen štafety překonává překážku, která se je umístěna 150 m od startu. Překážka je stejná jako v případě běhu na sto metrů 18

s překážkami. Po překonání překážky opět závodník předá proudnici ve vyznačeném území třetímu členu štafety. Jeho úkol spočívá v uchopení hadic, přeběhnutí kladiny, spojení hadic k sobě, jedné z koncovek na rozdělovač a druhé s proudnicí. Proudnici následně odpojí ve vyznačeném území a předá poslednímu členu štafety ve vymezeném prostoru. Poslední člen družstva má za úkol přenést hasicí přístroj, který je umístěn 320 m od startu a položit ho na značku, která je ve vzdálenosti 350 m. Na mistrovství světa, hasičských olympiádách nebo na mistrovství České republiky hasičských záchranných sborů dochází namísto k přemístění hasicího přístroje k hašení hořící kádi. Po položení hasicího přístroje nebo uhašení hořící kádě dobíhá závodník do cíle. Doba provedení disciplíny u žen se pohybuje okolo 64 sekund. Národní rekord je 61,23 sekund. U štafet mužů, kde se na posledním úseku nehasí, se považuje pokoření jedné minuty za kvalitní čas. V této kategorii nejsou evidovány národní rekordy. U štafet mužů, kde na posledním úseku dochází k hašení hořící kádi, se kvalitní čas považuje okolo 59 sekund. Národní rekord je 54,46 sekund.

Schéma č. 3: Disciplína štafeta 4 x 100m

19

2.2.4 Požární útok V požárním útoku se především jedná o sehranost sedmi členů družstva. Každý člen má svoji funkci – „košař“ (sací koš musí našroubovat na savici před ponořením do vody), „strojník“ (zapíná požární stříkačku a ovládá ji), „nalévač“ (spojuje dohromady savice, ve kterých je voda od „košaře“), „béčkař“ (spojuje a následně roztahuje hadice typu B) , „rozdělovač“ (dělí vodu k proudům) a dva „proudaři“ (snaží se co nejrychleji spojit věci na základně, běžet dopředu a naplnit terče). Závodníci si v době přípravného času připraví na základnu požární stříkačku (pokud není jednotná pro všechna družstva), 2 ks savic, sací koš, 3 ks hadic typu B (ženy 2 ks), rozdělovač, 4 ks hadic typu C, 2 ks proudnic. Čtyři metry od základny je umístěna nádrž na vodu. Po uplynutí doby na přípravu jde družstvo na startovní čáru. Po výstřelu startéra vyběhne družstvo ze startovní čáry, každý člen družstva plní své poslání. Úkolem v této disciplíně je pomocí motorové stříkačky, hadic, proudnic a veškerého již zmíněného materiálu dopravit vodu do terčů, které jsou vzdálené pro muže 90 m od základny a pro ženy 70 m od základny. Požární útok je dokončen, když dojde k naplnění dvou terčů. Čas okolo 25 – 26 sekund se u této disciplíny považuje za lepší v obou kategoriích. Vycházím z faktu, že požární útok je vykonán stejnou motorovou stříkačkou a s přetlakovým ventilem.

Schéma č. 4: Disciplína požární útok 20

2.3 Výstroj požárních sportovců Soutěžící nastupují ke všem disciplínám v pracovním stejnokroji II nebo ve sportovním oděvu, který sestává z dlouhých kalhot (zcela zakrytá stehna a lýtka) a blůzy nebo trička s dlouhým nebo krátkým rukávem, případně tomu odpovídající sportovní kombinéze (Pokyn GŘ HZS ČR č. 17/2010). Na disciplíny běh 100 metrů překážek, požární útok, štafeta 4 x 100 m se doporučují tretry pro střední tratě či krosové a na disciplínu výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku je vhodná běžecká obuv či obuv, která zajišťuje dostatečné tření. Při plnění jakékoli disciplíny v požárním sportu musí mít závodník povinně chráněnou hlavu přilbou schváleného typu. Do předepsané výstroje patří i kožený opasek o minimální šířce 50 mm. Zobrazení kompletního vybavení pro jednotlivé disciplíny požárního sportu je umístěno v příloze č.2.

3. Kondiční příprava 3.1 Kondiční příprava obecně a ke vztahu k požárnímu sportu Kondiční příprava patří k nejdůležitější části sportovního tréninku. Je zaměřena na vytváření základních tělesných předpokladů pro vysokou sportovní výkonnost. Kondiční příprava si jako obsahová složka tréninku klade za cíl především rozvoj pohybových předpokladů. Vychází přitom z adekvátního zatížení pomocí různých metod či modelů (Dovalil a kol. 2009). Výsledkem správně zaměřené kondiční přípravy je optimální stav fyzické a duševní připravenosti sportovce. Vyžaduje však dlouhodobý soustavný trénink. Kondiční příprava hasičů je stejně důležitá jako kondiční příprava v jiných sportech. Pokud trenéři a lidé z hasičských sborů chtějí po „svých“ svěřencích co nejlepší výsledky a sportovní výkony, musí být sportovcům umožněn kvalitní rozvoj, především ve složce kondičních faktorů. Pro naplňování kondiční přípravy nejen v požárním sportu je zásadní rozšiřování dvou základních forem. Jedná se o kondiční přípravu obecnou a o kondiční přípravu speciální.

21

U kondiční přípravy požárních sportovců by nejprve mělo docházet k rozvoji obecné části, která je tvořena velkou částí pohybovým předpokladem vytrvalostním. Ve speciální kondiční přípravě by měly být rozvíjeny zejména rychlostní a silové pohybové předpoklady ve spojení s koordinačními.

3.2 Obecná kondiční příprava Obecná kondiční příprava je širším základem všech sportovních disciplín. Zabezpečuje všestranný kondiční rozvoj, který nepřímo podporuje zvyšování sportovní výkonnosti vyvoláním nespecifických adaptací organismu. Při rozvoji obecné kondice je nutné dbát zvýšené pozornosti u dětí a mládeže (Lehner a kol 2010). Příkladem obecné složky v požárním sportu může být klus terénem, sportovní hry, kruhové tréninky na rozvoj silových pohybových předpokladů.

3.3 Speciální kondiční příprava Speciální kondiční příprava navazuje na obecnou kondiční přípravu a musí se v ní odrážet požadavky sportovního výkonu ve sportovním odvětví, které je spojeno s vytvářením specifických adaptací. Do speciální složky kondiční přípravy se zařazují různá cvičení zaměřená na rychlostní vytrvalost, speciální vytrvalost, přeběhy překážek. Zatížení ve sportu se chápe jako pohybová činnost vykonávaná tak, že vyvolává aktuální změnu funkční aktivity člověka a ve svém důsledku trvalejší funkční, strukturální i psycho-sociální změny (Jansa, Dovalil a kol. 2007). V kondiční přípravě hrají významnou roli požadavky určující zatížení. Jedná se o frekvenci zatížení, intenzitu zatížení, druh zatížení, dobu zatížení a objem zatížení. Frekvence zatížení – počet opakování prováděného cvičení. Jedná se o časový interval mezi jednotlivými zátěžovými podněty v rámci série cvičení nebo mezi sériemi (Lehner a kol. 2010). Intenzita zatížení – velikost vynaloženého úsilí, kterým řeší sportovec danou pohybovou činnost. Intenzitu dělíme: Maximální intenzita – do této intenzity spadají jednorázové pohyby (hod, odrazy apod.), jednorázové silové projevy, krátkodobé sprinty, starty apod. Submaximální intenzita – cvičení vysoké intenzity v době trvání je 1 – 3 minuty (Perič, Dovalil 2010). Tepová frekvence se dosahuje hodnot přes 180 tepů za minutu. 22

Střední intenzita – doba trvání prováděné činnosti je do deseti minut. Tepová frekvence se pohybuje mezi 150 – 180 tepů za minutu. Nízká intenzita – pohybová činnost, kde se tepová frekvence pohybuje pod 150 tepů za minutu, konaná dlouhodobě. Druh/specifičnost zatížení – míra specifičnosti vyjadřuje podobnost či odlišnost příslušeného cvičení s finální sportovní činností, tj. s pohybovým obsahem sportovního výkonu v dané specializaci (Lehner a kol. 2010). Specifičnost zatížení je možné dále rozdělit na: Cvičení všeobecně rozvíjející – pro cvičení je typické, že má malou podobnost se sportovní specializací. Pro požární sportovce je všeobecně rozvíjející cvičení například plavání, míčové hry, gymnastika. Cvičení speciální – je zde vysoký až vyšší stupeň shody provedení. V požárním sportu je cvičení speciální například zapojení rozdělovače z místa, zapojení a rozpojení středových koncovek za klusu. Cvičení závodní – pohybová činnost je stejná jako v závodě. Pro požární sportovce je to například provedení požárního útoku či zaběhnutí celé trati na 100 m překážek v tréninkovém prostředí. Doba zatížení – po jakou dobu budou působit jednotlivé zátěžové podněty Objem zatížení – kvantitativní ukazatel, který vypovídá o množství odtrénované jednotky či více jednotek (týdenní, měsíční, roční tréninkový cyklus).

4. Somatické a funkční nároky 4.1 Somatické nároky Somatické faktory se vztahují na podpůrný systém (kostra, svalstvo, vazy a šlachy), který z velké části vytváří biomechanické podmínky pro určitou sportovní činnost. Stanovují počáteční předpoklady pro odlišné typy sportovních výkonů. Podle Dovalila (2007) se k hlavním somatickým faktorům řadí: Výška a hmotnost těla Délkové rozměry a poměry Složení těla Tělesný typ 23

V požárním sportu dosud neproběhly žádné výzkumy, které by přesně stanovily optimální tělesné či délkové rozměry a jejich následné výhody v prováděné disciplíně, jaké by měl sportovec mít. Domnívám se, že požárního sportovce můžeme srovnat se sprinterem, neboť v požárním sportu i sprinterských disciplínách lehké atletiky je hlavním cílem dokončit trať v co nejrychlejším čase. Podle tabulky od Ulbrichové (1980) má sprinter optimální tělesnou výšku 178 cm a tělesnou hmotnost 73 kg. Sprinterky podle téže tabulky mají optimální tělesnou výšku 169 cm a hmotnost 59 kg. Vyšší sportovec, který závodí v disciplíně ve výstupu na cvičnou věž, má oproti nižšímu závodníku výhodu po výhozu žebříku do okna. Vyšší závodníci zpravidla končí s rukama na žebříku o jednu příčli výše, tím pádem i výše dosáhnou a lépe se jim naskakuje a leze po žebříku. Menší závodníci mají oproti vyšším více místa při zálezu do okna a následném zásedu. Ženy vyšší výšky (cca 180 cm) provozující v požárním sportu disciplínu sto metrů s překážkami mají výhodu při překonání překážek, oproti nim ženy nižšího vzrůstu (cca 160 cm) mají výhodu například při sběru hadic. U mužů je to v této disciplíně podobné. Ve složení těla lze rozlišit svalstvo a tuk (Dovalil a kol. 2009). V jednotlivých sportovních specializacích bylo vypozorováno, že dochází k rozdílnému množství beztukové hmoty. Kromě podílu beztukové hmoty hraje roli i typ svalových vláken. Domnívám se, že u požárního sportovce stejně jako u sprintera je lepší, když převažují bílá čili rychlá svalová vlákna. Tělesný typ můžeme určit podle somatotypu. Podle tabulky od Štěpničky (1974) lze říci, že pro sprintera, tudíž i požárního sportovce, je nejvýhodnější, když je nejvýše zastoupena mezomorfní komponenta (úroveň vyvinutého svalstva a kostry), dále ektomorfní komponenta (stupeň poměrného rozložení tělesné hmoty, útlost, křehkost, vytáhlost) a nejméně endomorfní komponenta (množství podkožního tuku).

4.2 Funkční nároky Funkčními faktory působící na náš organismus rozumíme jednotlivé nároky na systémy v organismu a jejich funkce. Každá pohybová činnost žádá jiný funkční rozvoj tak, aby sportovec mohl bez problému zvládnout činnost a dosáhl tak pokud možno nejlepšího výkonu. V krevním oběhu jsou funkční změny zejména spojeny s ukazateli činnosti srdeční. Srdeční frekvence u sportovce v klidu je nižší než u nesportujícího jedince. Systolický 24

objem srdeční je u netrénovaného v klidu 60 – 80 ml, u trénovaného 80 – 100 ml (Havlíčková a kol. 2006). V dýchacím systému má sportující lepší ekonomiku dechových funkcí. Dochází k nižší dechové frekvenci, lepší mechanice dýchání, minimálním projevům mrtvého bodu2, rychlejšímu nástupu setrvalého stavu3, vyššímu maximálnímu dechovému objemu, vyšší vitální kapacitě plic, vyššímu maximálnímu aerobnímu výkonu. Pro pohybovou činnost, kde je v popředí silový pohybový předpoklad, klademe důraz na činnost svalu, dokonalou nervosvalovou koordinaci, větší prokrvení svalů, zapojení velkých množství svalových jednotek. Při pohybové činnosti, kde je v popředí rychlostní pohybový předpoklad, vyžadujeme dynamickou sílu svalů s jejich rychlou kontrakcí (stah svalu) a relaxací (uvolnění svalu). Vzhledem k velké rychlosti střídání kontrakce a relaxace jsou zvýšené nároky kladeny i na koordinaci práce antagonistických svalových skupin (Havlíčková a kol. 2008). Dále dbáme na rychlou pohybovou reakci či dobrou součinnost nervosvalového komplexu. Při pohybové činnosti, kde je v popředí vytrvalostní pohybový předpoklad, je organismus aktivní delší dobu, dbá se na vysokou ekonomii práce nervosvalového i kardiorespiračního systému. Komplexním funkčním ukazatelem je maximální minutová kyslíková spotřeba (VO2 max), jejíž velikost nejlépe charakterizuje úroveň vytrvalosti (Havlíčková a kol. 2008). Při pohybové činnosti, kde je v popředí koordinační pohybový předpoklad, je důležitá práce nervosvalového komplexu. Dochází k vytvoření dokonalých časoprostorových vztahů exitačně inhibičních a koordinaci svalové činnosti, vysokému stupni kinestéze4.

2

vzniká na začátku práce (záleží na intenzitě) při přechodu z anaerobního na aerobní metabolismus (Bartůňková 2006). 3 je rovnovážný stav metabolických pochodů a funkcí organismu, ve kterém může organismus pokračovat teoreticky neomezeně dlouhou dobu (Havlíčková a kol. 2008). 4 uvědomování určité polohy pohybu v prostoru.

25

4.3 Somatické a funkční požadavky požárního sportovce Při definici požadavků u požárního sportovce musím vycházet z prosté empirie. Protože plnění disciplín je založeno na rychlostní vytrvalosti, výhodu mají rychlostněsiloví jedinci. Požární sportovec by měl dle mého názoru splňovat tyto předpoklady: Vysokou úroveň kondiční, technické a taktické přípravy Otevřenost k rozvoji stránky intelektuální, morální a emocionální Předpoklad běžet 30 m s pevným startem okolo 4 sekund (žena okolo 4,5 sekund), a 100 m okolo 11,5 sekund a žena okolo 13,5 sekund (požární sportovec vyšší úrovně) Ovládat složité pohybové struktury a vhodně je řešit Pro kolektivní disciplíny – vysokou úroveň spolupráce a týmový duch Veškeré plnění disciplín provádět co nejrychleji a s maximálním úsilím U disciplíny výstupu na věž do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku mít dobře vyvinutý nervosvalový systém a techniku lezení Nebát se výšek, případných pádů

5. Způsob získání energie a systémy energetického krytí 5.1 Způsob získání energie Energii pro svalovou práci lze využít dvojí cestou biochemických reakcí a to: Anaerobní Aerobní Anaerobní procesy Tyto procesy se začínají aktivovat, je – li intenzita pohybu tak velká, že organismus nestačí dodat svalu potřebné množství kyslíku a energetický požadavek je zajišťován procesy ATP-CP nebo anaerobní glykolýzou (Dovalil a kol. 2009). Aerobní procesy V tomto procesu se energie uvolňuje za přítomnosti kyslíku. Aerobní procesy jsou podmíněny především kapacitou organismu přijímat kyslík z atmosférického vzduchu a výkonností srdečně oběhového systému, který přenáší kyslík do činných svalů, kde dochází k aerobnímu štěpení a resyntéze ATP (Dovalil a kol. 2008). Čím vyšší je 26

intenzita pohybové aktivity, tím více potřebují svaly kyslíku. V organismu dochází ke zvýšení srdečního rytmu a svalové frekvence, dle intenzity až do určitého rytmu. (Dovalil a kol. 2009).

5.2 Systémy energetického krytí Podle Dovalila a kolektivu (2009) jsou uvedeny tři systémy energetického krytí a to: ATP-CP systém LA systém O2 systém Tyto systémy jsou sice rozdílné, ale jsou vzájemně propojené. Žádný z uvedených systémů nepracuje při pohybové činnosti izolovaně (Dovalil 2009). ATP-CP systém ATP-CP systém představuje anaerobní způsob získávání energie z přítomných energeticky bohatých fosfátů, které jsou uloženy v každé živé buňce. Při štěpení ATP se současně aktivují reakce zajištující resyntézu ATP ze svalových rezerv CP (kreatinfosfát). Tato aktivace nastává velmi rychle, rezerva zdrojů vystačí na 10 – 15 vteřin práce maximálně možnou intenzitou (Dovalil a kol. 2009). LA systém Tento systém se vztahuje též na anaerobní způsob energetického krytí. Energie se v LA systému získává štěpením glykogenu. Nastává anaerobní glykolýza, kde je výsledným produktem kyselina mléčná. Systém přejímá roli hlavního energetického krytí činnosti vykonávané téměř maximální (submaximální) intenzitou a po delší dobu, než postačuje uhradit ATP-CP systém. V aktivních svalech se vytváří a následně se v krvi koncentruje laktát. Dochází k nahromadění laktátu, což způsobí okyselení vnitřního prostředí.

O2 systém Tento systém je aktivní při štěpení cukrů, tuků a bílkovin za přítomnosti kyslíku. Výslednými produkty reakcí je voda a oxid uhličitý, který organismus vylučuje bez problémů. Tento systém se stává hlavním energetickým dodavatelem při souvislé činnosti delší než 2 minuty. Zdrojem energie se v tomto systému uplatňuje svalový glykogen, triglyceridy kosterního svalu, glukóza, volné mastné kyseliny a v krajních případech i bílkoviny. O2 systém pracuje velmi ekonomicky. Celkově může poskytnout 27

velké množství energie, za jednotku času však méně než systémy ostatní. Intenzita pohybové činnosti může být proto nižší, může však pokračovat delší dobu, desítky minut i hodin (Dovalil a kol. 2009).

Schéma č. 5: Průběh energetického výdaje a podíl jednotlivých systémů energetické úhrady ve svalu v závislosti na době trvání zatížení (Dovalil a kol. 2009)

6. Pohybové předpoklady Pohybové předpoklady se bezpochyby řadí k důležitým faktorům ovlivňujícím z převážné části sportovní výkon. Tyto předpoklady mají zásadní význam pro kondiční základ sportovní výkonnosti. V tréninkové jednotce se dá věnovat jednotlivým pohybovým předpokladům buď monotematicky či diferencovaně. Monotematicky znamená, že pohybové předpoklady rozvíjíme jakoby samostatně, výraz diferencovaně můžeme charakterizovat jako rozvoj předpokladů společně. 28

Základními pohybovými předpoklady, na něž je kondiční příprava v požárním sportu zaměřená, jsou: Rychlostní pohybové předpoklady Silové pohybové předpoklady Vytrvalostní pohybové předpoklady Koordinační pohybové předpoklady

6.1 Rychlostní pohybové předpoklady 6.1.1 Charakteristika Rychlost, jako pohybová schopnost, je konání krátkodobé pohybové činnosti do 20 sekund, v daných podmínkách co nejrychleji. (Choutka 1987). Z fyziologického pohledu se na energetickém krytí rychlých pohybových činností podílí zejména ATPCP systém rychlých svalových vláken. Rychlostní pohybové předpoklady jsou z velké části ovlivněné geneticky, a to až ze 70 – 80 %. Pro trénink rychlosti je především důležité, aby sportovec nebyl unavený. Proto se rychlost zařazuje na začátku tréninku hned po zahřátí a rozcvičení. Rychlostní cvičení je dobré zazařovat do tréninku pravidelně i v době, kdy trénink sleduje jiné cíle. S rozvojem rychlostního předpokladu je vhodné začít již v 8 – 10 letech, zejména herní a soutěživou formou. Další období pro rozvoj tohoto předpokladu je mezi 12. a 13. rokem. Zde dochází ke stabilizaci rozvoje nervové soustavy. Maxima rychlostních schopností se dosahuje mezi 20. – 26. rokem, kdy sportovci začínají nabírat sílu. (Tvrzík 2006). Rychlostní pohybový předpoklad je rozhodující pro špičkový výkon v každé disciplíně (Bowerman, Freeman 1991). Prolíná se ve všech disciplínách požárního sportu.

6.1.2 Druhy rychlostí Reakční rychlost Jedná se o typ rychlosti, kdy sportovec reaguje v co nejmenším čase na určitý podnět. Tuto rychlost dělíme na jednoduchou (například nízký start) a výběrovou (ta je využívána jen při náhlém rozhodnutí). Podněty pro reakci mohou být sluchové, zrakové a dotykové.

29

Cyklická rychlost Cyklická rychlost je rychlost pohybového projevu. Tuto rychlost můžeme dále členit na: Akcelerační rychlost – schopnost dosáhnout maximální rychlosti v co nejkratším možném čase Maximální rychlost – je to nejvyšší dosažená rychlost Frekvenční rychlost – rychlost opakujících se pohybů za jednotkový čas Rychlost se změnou směru Hráčská cyklická rychlost – využívají ji zejména hokejisti, fotbalisti…

Acyklická rychlost Acyklická rychlost je nejvyšší rychlost jednotlivých pohybů. Dělíme ji na: Vrhačskou rychlost Odrazovou rychlost Startovní rychlost Rychlost jednorázových pohybů – např. odhody, kopy Hráčskou rychlost

Komplexní rychlost Komplexní rychlost je kombinace cyklických a acyklických pohybů včetně reakční rychlosti

6.1.3 Rychlostní pohybové předpoklady v požárním sportu V požárním sportu se využívá reakční rychlost, která je důležitá při stratu u disciplín 100 m překážek, výstupu do čtvrtého podlaží cvičné věže pomoci hákového žebříku, požárním útoku a startu prvního člena ve štafetě 4 x 100 m. Z cyklických rychlostí se využívá zejména rychlost akcelerační, frekvenční, maximální. Z acyklické rychlosti je důležitá především rychlost startovní. Pro rozvoj rychlostních pohybových předpokladů v požárním sportu můžeme vyžít následující cvičení: Tapping nohou Běžecké paže na místě 30

Běžecká abeceda Starty z různých poloh Člunkové běhy Krátké letmé úseky Straty na výstřel s různě dlouhými přestávkami mezi povelem pozor a výstřelem Sprint s podporou větru či běh z kopce Úseky běhané s odporem (sáňky, pneumatika, brzda…) Mnohonásobné skoky Padavé a polovysoké starty Nízké starty Cvičení vhodná pro rozvoj rychlostních pohybových předpokladů s náčiním či na nářadí: a) pro 100 m překážek Náběh na bariéru/překážku maximální rychlostí Uchopování hadic Běh přes kladinu maximální rychlostí bez hadic i s hadicemi Sbíhání z kladiny s následným spojením středových koncovek u hadic b) pro výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku Start se žebříkem s maximální rychlostí Vyhazování žebříků maximální rychlostí Pro výhoz – vyhazování závaží 16 kg, 24 kg, 32 kg c) pro požární útok Běh k základně se spojením Při tréninku rychlostních pohybových předpokladů je nutné při cvičení dodržovat následující parametry: intenzitu cvičení, dobu cvičení, interval odpočinku, počet opakování a způsob odpočinku. Intenzita cvičení je maximální a vykonávaný pohyb je prováděn kontrolovaně. K dosažení vysoké intenzity je možno využít pomoci vnějších prostředků (běh z mírného kopce, běh po větru). 31

Doba cvičení je zhruba do 15 sekund, jen výjimečně déle. Interval odpočinku nemůže být libovolný. Odpočinek musí zabezpečit obnovu energetických zdrojů a zachovat aktivní centrální nervovou soustavu. Optimální doba odpočinku při rychlostním zatížení by měla být podle individuálních zvláštností a konkrétní délky cvičení 2 až 5 minut (Dovalil 2009). Počet opakování je vhodný okolo 10 – 15 ve třech sériích po 4 – 5 cvičeních. Důležité přitom je, aby intenzita pohybu provedeného cvičení byla ve všech opakováních stále maximální. Po každém sledu cvičení lze mírně protáhnout dobu intervalu odpočinku. Způsob odpočinku by měl být aktivní (dechová a protahovací cvičení, chůze, atd.). Při provádění tréninku v praxi by měla převažovat kvalita nad kvantitou.

6.2 Silový pohybový předpoklad 6.2.1 Charakteristika Bowerman, Freeman (1991) popisují silový pohybový předpoklad následovně: Silový pohybový předpoklad může být brán jednak ve smyslu celého těla a to z pohledu obecného udržování kondice a potom ve specifickém smyslu, kdy se bere v úvahu nejvyšší efektivita v rámci konkrétního pohybu. Většina českých autorů popisuje svalový pohybový předpoklad jako schopnost překonávat či udržet odpor svalovou kontrakcí. Síla je důležitá v každé disciplíně, a to jak pro muže, tak pro ženy a její úroveň má pozitivní dopad na rychlost i na výdrž (Bowerman, Freeman 1991). Silový projev závisí na celkovém množství svalových vláken, na počtu aktivovaných vláken i na souhře svalových skupin. Tréninkem narůstá počet zapojených svalových vláken.

6.2.2 Dělení Prvotní rozdělení silových pohybových předpokladů vychází z typu svalové kontrakce, kterou rozlišujeme na několik druhů. Podle Periče a Dovalila (2010) je dělení kontrakcí následovné: Podle změny délky svalu a podle napětí svalu Statické neboli izometrické – dochází ke zvýšení svalového napětí ve svalu, ale délka svalu se nemění 32

Dynamické neboli izotonické

- dochází ke změně délky svalu, ale napětí

zůstává přibližně stejné. Tuto kontrakci můžeme ještě dále rozdělit na: - Koncentrickou – dochází ke svalovému zkracování, kde se napětí nemění - Excentrickou – dochází ke svalovému násilnému protahování, kde se napětí také nemění Výchozím bodem pro členění jednotlivých druhů silového pohybového předpokladu se stává typ kontrakce. Statická síla je charakteristická izometrickou kontrakcí, úsilí se neprojevuje pohybem, většinou se jedná o držení těla či břemene v určité poloze (Perič, Dovalil 2010). Dynamická síla je charakteristická izotonickou kontrakcí. Projevuje se pohybem pohybového systému nebo jeho částí. V souvislosti s velikostí odporu a s rychlostí pohybu můžeme dynamickou sílu dále odlišovat podle Periče a Dovalila (2010) na: Výbušnou sílu - znakem této síly je maximální zrychlení a nízký odpor. V požárním sportu se tato síla využívá například při odrazovém cvičení Rychlou sílu – pro tuto sílu je typické, že velikost odporu je nízká a zrychlení je nemaximální. V požárním sportu se provádí tato síla například při startování z bloků Vytrvalostí sílu – síla, kde je, jak odpor, tak rychlost pohybu, nemaximální. Maximální sílu – je charakteristická překonáváním vysokého až hraničního odporu malou rychlostí a tvoří základ ostatních druhů silových schopností (výbušnou, rychlostní a vytrvalostní) (Perič, Dovalil 2010).

6.2.3 Rozvoj silového pohybového předpokladu Cílem tréninku, který je zaměřen na silový pohybový předpoklad, je v prvé řadě vytvořit silový potenciál pro podání sportovního výkonu. Můžeme ho rozdělit na tyto úkoly: 1) Rozvoj silového pohybového předpokladu - Obecný rozvoj silového předpokladu – Trénink je zaměřen na ovlivňování všech druhů síly a širokého spektra svalových skupin s přihlédnutím k vývojovým specifikům (Lehnert a kol 2010). Zde je třeba rozlišit vlastnosti a význam svalových skupin - svaly s převážnou funkcí tónickou, které mají tendenci se zkracovat a svaly fázické, které 33

mají tendenci ochabovat. Pro obecný rozvoj silového předpokladu v tréninku lze vyžít např. cvičení s plnými míči, s vlastní váhou, s činkou, na nářadí. V požárním sportu se často pro obecný rozvoj využívá forma kruhového tréninku. - Speciální rozvoj silového předpokladu – obecný rozvoj silových předpokladů tvoří základ pro speciální rozvoj. Dochází k rozvoji funkční síly5, která vzniká z rozboru sportovního výkonu v určitém sportu. Mezi speciální rozvoj můžeme zařadit trh, přemístění. 2) Zvyšování zatíženosti a prevence zranění Při kvalitním provedení obecné i speciální části dochází k rozvoji svalové síly, k pevnosti a pružnosti kostí, svalů, pojivové tkáně a zvýšení energetického potenciálu. Díky tomu se mohou postupně zvyšovat tréninkové dávky se záměrem dosáhnout vysoké úrovně trénovanosti jedince a současně zmenšit nebezpečí poškození organismu. Do tréninkového procesu je vhodné zařazovat kompenzační cvičení, balanční cvičení, cvičení s izometrickou svalovou kontrakcí, rotační cviky. 3) Udržení získaných adaptací v souladu s úkoly jednotlivých období ročního tréninkového cyklu Důležité je, aby silový trénink byl zařazen v dostatečné kvalitě a kvantitě (Lehnert 2010). Za minimální tréninkovou dávku se udává 1 – 2 tréninky týdně. Trénink silových předpokladů je velmi specifický. Je nutné dbát na správný poměr určitých druhů silových předpokladů v tréninku a spojovat trénink svalové síly do tréninkového procesu. V období soutěžním, kdy je organismus ve velkém zatížení, to může být velmi problematické.

6.2.4 Metodotvorní činitelé Mezi metodotvorní činitele silových pohybových předpokladů řadíme: Velikost odporu Počet opakování Rychlost provedení

5

je schopnost všech svalů produkovat dostatečnou sílu, která umožní provádět efektivně a bez sportovních zranění sportovní dovednosti a produkovat sílu pro koordinaci svalové činnosti (Lehner a kol. 2010).

34

Kromě těchto tří rozeznáváme podle Periče a Dovalila (2010) ještě doplňkové parametry: Délka odpočinku Charakter odpočinku

Velikost odporu Je základní charakteristikou zatížení, ze které vycházejí ostatní metodotvorní činitelé (Perič, Dovalil 2010). Za odpor můžeme považovat například vítr, vodu, sníh, břemeno a jeho hmotnost (činky, medicinbaly, zatěžovací pásy), hmotnost vlastního těla, odpor partnera (soupeře), posilovací stroje. Počet opakování Počet opakování předpokládá nižší odpor, než jsou maximální hodnoty, přičemž je vhodné, aby prodlení opakování bylo provedeno již s maximálním vypětím sportovce či s mírnou dopomocí (Perič, Dovalil 2010). Rychlost provedení Rychlost pohybu je informačním parametrem o koncentraci svalového úsilí v čase (Dovalil 2009). Při vysoké až maximální rychlosti provedení pohybu dochází k výraznému zvyšování napětí ve svalech. Rychlost provedení pohybu je velmi těžko kontrolovatelná, proto se většinou v tréninku vychází ze subjektivního pocitu trénujícího či pozorování trenéra.

Doplňkové parametry – délka odpočinku, charakter odpočinku Vhodnou délku odpočinku volíme na základě energetické zóny, která zabezpečuje daný pohyb. Kromě vytrvalostí síly je potřeba energii při rozvoji silových pohybových předpokladů zajišťovat převážně z ATP-CP zóny (Perič, Dovalil 2010). Za vhodnou dobu odpočinku mezi jednotlivými sériemi se uvádí 2 – 3 minuty. Doporučuje se zařazovat protahovací cvičení v době odpočinku.

35

6.2.5 Metody posilování Na různý druh svalové činnosti, na užití v jednotlivých sportech a pro odlišný účinek na silový předpoklad je třeba vybrat vhodnou metodu posilování. Metoda těžkoatletická Při využití této metody je velikost odporu 95 – 100 % maxima, rychlost pohybu je malá, počet opakování cvičení v sérii je 1 – 3 a doba odpočinku je 2 – 3 minuty. Je vhodná pro rozvoj maximální síly. Při její aplikaci je nutné dbát zejména na správnost provedení cviku. V požárním sportu se tato metoda nejvíce využívá v soutěžním období. Jako příklad cvičení dle této metody lze uvést benchpress. Metoda izometrická Dochází ke svalovému působení proti pevnému odporu, kde velikost odporu se stupňuje postupným zvyšováním volního úsilí po několika sekundách a poté setrváme v kontrakci 5 – 12 s a doba odpočinku je 2 – 3 minuty (Dovalil a kol. 2009). Tuto metodu můžeme vidět u cvičení, kdy sportovec provádí výpad vpřed s osou/činkou, v pozici vydrží okolo 10 s a vrací se do výchozí polohy. Metoda intermediární Při vyžití této metody se střídá dynamická a statická činnost svalových skupin, které se podílejí v daném cviku. Sportovec v průběhu cvičení setrvává v určené poloze zhruba 5 sekund. Velikost odporu je zhruba 60 – 80 % maxima a počet opakování se udává 1 – 3. V požárním sportu je možné tuto metodu uplatnit například při cviku dřep s činkou, kde sportovec setrvá 5 sekund v mírném podřepu, přejde do podřepu, kde opět setrvá 5 sekund, dojde do dřepu, kde znova setrvá 5 sekund a stejným způsobem se vrací zpět. Metoda brzdivá Dochází k brzdící kontrakci a pracuje se s odporem vyšším, než je možné daným pohybem překonat (Sedláček, Lednický 2010). Velikost odporu se udává 120 - 150 % z maxima, počet opakování nízký. V této metodě je důležité dbát na zvýšenou bezpečnost a dopomoc kolegů. U požárních sportovců je možno tuto metodu vidět při cvičení leh sedu, kdy kolega v určité poloze cvičícího drží a cvičící se snaží jeho odpor překonat.

36

Metoda opakovaných úsilí V této metodě se udává velikost odporu 60 – 80 % maxima, rychlost provedení pohybu je nemaximální, počet opakování je 8 -15 a doba odpočinku se udává 2 – 3 minuty (Dovalil a kol. 2009). Tato metoda vede ke značné hypertrofii svalu. V požárním sportu je tato metoda uplatňována při výpadech vpřed s osou/činkou. Metoda rychlostní Jak už je z názvu patrné, důležitou roli zde hraje rychlost provedení, která by měla být vysoká až maximální a neměla by být nižší než 50 % rychlosti pohybu bez zátěže. Velikost odporu se udává 30 - 60 % maxima a délka cvičení je zhruba 2 – 15 sekund. Tato metoda je využívána požárními sportovci například při výponech, legpressu. Metoda silově vytrvalostní Je charakteristická relativně vysokým použitím síly, společně s mentální a fyzickou vytrvalostí (Dick 2002). Při provádění silově vytrvalostní metody je počet opakování vysoký, ale velikost odporu je nízká. Počet opakování je velký, může dojít i k vyčerpání organismu. Tato metoda je využívána převážně v přípravném období, kdy sportovci volí kruhovou organizační formu tréninku spočívající v postupném přesunu na jednotlivá stanoviště rozestavěná po kruhu, kde provádí cviky určitého zaměření. Metoda plyometrická Plyometrická metoda je jednou z nejefektivnějších metod sloužících k rozvoji silových předpokladů (Boyle 2004). Velikost odporu při této metodě se udává nemaximální a počet opakování 5 – 10. V požárním sportu se s touto metodou lze setkat při cvičení přeskakování překážek snožmo.

6.2.6 Silové pohybové předpoklady v požárním sportu Svalová síla se v požárním sportu musí ukazovat mimořádně rychle, při velkém zatížení. Mezi základní prostředky pro rozvoj silového předpokladu patří cvičení se závažím – činky, medicinbal či pružiny, a překonání vlastní váhy. V požárním sportu má svalová síla význam například při výhozu žebříku, uchopování hadic, překonávání bariéry.

37

6.2.7 Cvičení prováděná v požárním sportu V požárním sportu se zejména využívají následující cviky: Podřepy, výpady, výpony, výstupy – prováděny buď bez závaží či s ním Zakopávání, předkopávání – převážně na stoji Přemístění, trh, bench press Cvičení s expandéry, medicinbaly, overbally Cvičení s balančními pomůckami – bosa, trx

6.3 Vytrvalostní pohybový předpoklad 6.3.1 Charakteristika Komplex předpokladů provádět činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou ve stanoveném čase, tj. v podstatě odolávat únavě (Dovalil a kol 2009) - takto zjednodušeně můžeme charakterizovat vytrvalost. Vystihuje ji vysoká úspornost dýchacího, oběhového a nervového komplexu (vysoká úroveň VO2max a jeho využití), vysoká úroveň anaerobního prahu, vysoké parametry dýchacího

systému,

nižší

intenzita

inhibičních

(útlumných)

a

exitačních

(podrážďujících) dějů v centrální nervové soustavě, což se ukazuje v úsporné kontrakční a relaxační činnosti, která je omezena počtem svalových skupin. Z morfologického hlediska je vytrvalost podmíněna nízkým podílem tukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti člověka, zesílením levé komory srdeční, bohatou kapilarizací svalů, kde převládají pomalá oxidační červená vlákna s četnými mitochondriemi a vysokou aktivací oxidativních enzymů. V těle se tvoří takové podmínky, aby sportovec dokázal dokončit závod, který může mít i nejeden start, ve velkém tempu i nasazení po vykonávanou dobu.

6.3.2 Členění vytrvalostních pohybových předpokladů Vytrvalostní pohybové předpoklady můžeme rozdělit z různých hledisek. Trenér nebo sportovec musí brát v úvahu typ vytrvalosti, kterou potřebuje ke sportu, a také to, jak bude správná vytrvalost zahrnuta v tréninkovém plánu (Bompa, Haff 2009). Podle zaměření cílového rozvoje vytrvalosti lze rozdělit vytrvalostní pohybové předpoklady na základní vytrvalost a speciální vytrvalost. (Měkota, Novosad 2005).

38

Základní vytrvalost Základní vytrvalost umožňuje provádět dlouhotrvající pohybovou činnost v aerobní zóně. Je to základní složka zaměřená na jistý druh pohybové činnosti, která předchází přípravu pro speciální vytrvalost. Jedná se tedy o důležitý základ jak pro tréninkové, tak pro závodní zatížení. Je možné ji také charakterizovat jako důležitý přechodný můstek na anaerobní zónu při intenzivnějším zatížení. Tvoří základ pro vytváření předpokladu snášet vysokou úroveň zatížení v tréninkovém procesu, tak jako pro vytváření předpokladu rychlého probíhajícího zatížení. Speciální vytrvalost Speciální vytrvalost pro potřeby požárního sportu lze popsat jako umění sportovce udržet vysokou rychlost běhu a plnění jednotlivých úkolů po celou dobu úseku ve všech disciplínách. Základem speciální vytrvalosti je schopnost nervových buněk a svalů pracovat i za nedostatku kyslíku = anaerobní vytrvalost. Velký důraz se klade na kvalitativní hledisko. Speciální vytrvalost je závislá zvláště na úrovni celkové vytrvalosti, úrovni participujících silových a rychlostních pohybových předpokladů a kvalitě speciální nervosvalové koordinace, aerobní kapacitě organismu a příslušných požadavcích techniky určité disciplíny. Souhrn speciálních vytrvalostních pohybových předpokladů je možné členit z různých hledisek. Podle Měkoty a Novosada 2005 se rozlišuje podle dělícího kritéria následovně: Podle zapojení svalstva – celková a lokální Podle typu svalové kontrakce – statická a dynamická Podle délky pohybové činnosti – rychlostní, krátkodobá, střednědobá, dlouhodobá Podle způsobu energetického krytí – aerobní, anaerobní Podle charakteru pohybové činnosti – cyklická lokomoční a acyklická Celková a lokální vytrvalost Při celkové vytrvalosti obvykle uskutečňují pohybovou činnost více jak 2/3 svalstva těla. Například: běh, plavání.

39

Při lokální vytrvalosti běžně pohybovou činnost koná méně než ¼ svalstva těla. Příklad: opakované výhozy žebříku při nácviku disciplíny výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku. Statická a dynamická vytrvalost Statická vytrvalost se vyznačuje schopností vydržet přes vnější odpor ve stanovené poloze po delší dobu. Dynamická vytrvalost je schopnost udílet segmentům těla pohybovou energii po relativně dlouhou dobu (Lehnert a kol 2010). Rychlostní, krátkodobá, střednědobá, dlouhodobá vytrvalost Rychlostní vytrvalost je zvláštní vytrvalostní pohybový předpoklad, který se uplatňuje při cyklických sprinterských disciplínách po dobu od zhruba 7 do 35 sekund. Krátkodobá vytrvalost je zvláštní vytrvalostní pohybový předpoklad, který nachází uplatnění při cyklických závodních činnostech a probíhá přibližně od 35 sekund do 2 minut. Střednědobá vytrvalost je zvláštní typ vytrvalosti uplatněný v cyklické vytrvalostní disciplíně. Její doba trvání je asi v rozmezí 2 – 10 minut. Dlouhodobá vytrvalost je pohybový předpoklad vykonávat pohybovou činnost déle jak 10 minut. Aerobní a anaerobní hledisko vytrvalosti Aerobní vytrvalost někdy nazývána vytrvalostí nízké intensity cvičení, dovoluje osobám předvádět aktivity nepřetržitě po dlouhou dobu (Bompa, Haff 2009). Anaerobní vytrvalost, neboli vytrvalost vysoké intenzity cvičení, zajišťuje schopnost opakovaně provádět cvičení o vysoké intenzitě v jakýchsi vlnách (Bompa, Haff 2009). Řadí se do skupiny speciální vytrvalosti, pro kterou je typické uvolňování energie za pomocí štěpení ATP a její resyntézou v anaerobně laktátové fázi k tvorbě energie. Tento proces probíhá bez přítomnosti kyslíku a nevytváří se zde kyselina mléčná. Jiným způsobem je uvolňování energie v anaerobně laktátové fázi, kdy dochází ke vzniku laktátu a tím dochází i k rychlému nárůstu únavy.

40

Cyklická lokomoční a acyklická vytrvalost Mezi cyklickou lokomoční vytrvalost se řadí např. klus, plavání. Pro cyklický pohyb je charakteristická pravidelně opakující se struktura pohybu. Mezi acyklickou vytrvalost je možné zařadit opakované odhody medicinbalem. Pro acyklický pohyb je charakteristická neopakující se pravidelná struktura pohybu.

6.3.3 Metody rozvoje vytrvalosti Při volbě vhodné metody vytrvalosti je nutné se řídit určitým záměrem postavit organismus do jistých více či méně rozdílných fyziologických podmínek pohybové činnosti. Tyto metody lze rozdělit na metody intervalové, metody nepřerušované, metody opakované (pro rozvoj krátkodobé vytrvalosti a pro rozvoj rychlostní vytrvalosti). Princip intervalové metody spočívá ve střídání zatížení a odpočinku, kde nedochází k úplnému zotavení organismu. Znakem metody nepřerušovaného zatížení je, že metoda probíhá souvisle bez přerušení v nízké a střední intenzitě. Tato metoda se dále člení: Metoda střídavá – po dobu pohybové činnosti se mění intenzita cvičení Metoda souvislá – zatížení je stejnoměrné po celou dobu cvičení, intenzita zůstává neměnná Metoda fartleková – intenzitu cvičení si mění sám sportovec podle subjektivního pocitu V opakované metodě dochází ke střídání poměrně krátkého, ale velmi intenzivního zatížení. Doba určená pro odpočinek je relativně dostatečně zabezpečená pro obnovu energetických rezerv. Nejčastěji je tato metoda užívána při rozvoji krátkodobé a rychlostní vytrvalosti. Metoda pro rozvoj krátkodobé vytrvalosti - tato metoda je velmi náročná na psychiku jedince. Je zapotřebí značné volní úsilí. Doba činnosti se pohybuje od 20 sekund do 2 minut, intenzita cvičení je relativně maximální, doba odpočinku je 1 : 3. Metoda pro rozvoj rychlostní vytrvalosti - hodnoty se blíží rychlostnímu tréninku, kde doba trvání je 5 – 20 sekund, intenzita provedení je téměř maximální (90 – 100 %), doba odpočinku je 1 : 4 -5, počet opakování je 15 – 20. 41

6.3.4 Vytrvalostní pohybové předpoklady v požárním sportu V požárním sportu se pro rozvoj všeobecné vytrvalosti používá zejména klus terénem, běh na lyžích, jízda na kolečkových bruslích, plavání či různé kolektivní hry. Speciální vytrvalost je v požárním sportu důležitá k uchování vysoké rychlosti pohybu při vícenásobných opakováních běhu na krátkých úsecích a silových pohybových činnostech. K rozvoji vytrvalostních pohybových předpokladů dochází u požárních sportovců převážně v zimní přípravě, kdy se nabíhá velké množství úseků.

6.4 Koordinační pohybové předpoklady 6.4.1 Charakteristika Koordinační pohybové předpoklady můžeme charakterizovat jako zvládnout a okamžitě čelit každému novému pohybu a rychle se přizpůsobit pohybovým požadavkům měnící se situace (Perič, Dovalil, 2010). Rozvoj koordinačních pohybových předpokladů je možný poměrně brzy. Vhodná doba rozvoje je okolo 6. – 8. roku, může nastat i dříve. Velmi dobrá tvárnost nervové soustavy dětí umožňuje naučit se velice rychle nový pohybový předpoklad. Koordinační pohybové předpoklady lze vystihnout známým příslovím: „ Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“. Pohybové zkušenosti, které získáme v dětství, nás mohou později pozitivně ovlivnit jak v motorickém učení, tak v pohybovém jednání. Jedna z hlavních zásad je stavět sportovce úmyslně a opakovaně do situací, kde musí vyřešit odlišné pohybové úkoly různé náročnosti. Dalo by se říci, že se jedná o zvyšování pohybové zkušenosti na základě nových, neustále obtížnějších pohybů. Na bázi již získaných pohybových zkušeností tvoříme dále stále nové a jedinečné soustavy pohybů, kde dochází k sjednocení již naučených pohybů v obtížný celek.

6.4.2 Základní koordinační pohybové předpoklady Mezi základní koordinační pohybové předpoklady dle Měkoty a Novosada (2005) patří: Reakční schopnost Rovnovážná schopnost Diferenciační schopnost Orientační schopnost Rytmická schopnost 42

Reakční schopnost Reakční schopnost můžeme charakterizovat jako zahájení pohybové činnosti na daný podnět, v co nejkratším čase. Ukazatelem je reakční doba. V požárním sportu se reakční schopnost projevuje při startování z bloků, začátku požárního útoku či předávce ve štafetě. Rovnovážná schopnost Rovnováha je schopnost udržet si střed těla okolo své osy. Je to uvědomování si pozice těla v prostoru a v závislosti na koordinaci mezi vnitřním uchem, mozkem, kostrou a svaly. Statická rovnováha je schopnost setrvat v nehybné pozici; dynamická rovnováha je schopnost udržet si rovnováhu v měnícím se stavu těla za pohybu, tvaru a orientaci (Davis 2003). Zvláštním případem rovnovážné schopnosti je balanční předpoklad (držení těla či předmětu na nerovném povrchu). V požárním sportu je možno vidět rovnovážnou schopnost při odběhu „proudařů“ od základny při požárním útoku, při vylézání do dalšího okna v disciplíně výstupu na cvičnou věž do čtvrtého podlaží cvičné věže či při běhu na kladině. Diferenciační schopnost Diferenciační schopnost je schopnost jemně rozlišovat a nastavovat silové, prostorové a časové parametry pohybového průběhu (Měkota, Novosad 2005). Úroveň tohoto předpokladu je dána pohybovou zkušeností a stupněm osvojení konkrétní činnosti. V požárním sportu se diferenciační schopnost projevuje ve všech disciplínách, například při zapojení rozdělovače na 100 m překážek.

Orientační schopnost Tento předpoklad se vztahuje především k

úkolům zrakového, sluchového,

kinestetického, taktilního a vestibulárního analyzátoru. Dochází především k pozorování nejen pohybu vlastního, ale i pohybu jiných sportovců či soupeřů. V požárním sportu je možno orientační schopnost pozorovat například u sportovců, kteří vykonávají disciplínu výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku, a to při přemisťování se z jednoho okna věže do druhého.

43

Rytmická schopnost Tato složka koordinačních pohybových předpokladů se vztahuje téměř ke každé sportovní činnosti a to zkrátka v různé míře či kvalitě. Jakýkoliv pohyb má svůj rytmus, který může být buď stálý či proměnlivý a je třeba se ho naučit. Stálý rytmus je možno vidět u běhu, bruslení. Proměnlivý rytmus je možné pozorovat například při překonávání bariéry, zapojení rozdělovače, ale i při výstupu na cvičnou věž.

6.4.3 Koordinační pohybové předpoklady v požárním sportu V požárním sportu jsou tyto pohybové předpoklady důležitým základem k vytvoření a zdokonalování již dosažených zručností, které jsou spojeny s technikou jednotlivých disciplín. Technika většiny disciplín požárního sportu má povahu automatizovaných komplexů vědomého jednání sportovce, které probíhá bez jeho větší kontroly. Koordinační pohybové předpoklady jsou proto v požárním sportu prvním předpokladem rychlého a kvalitního osvojení techniky jednotlivých disciplín. Jejich pozdější stabilizace je důležitým faktorem sportovního výkonu.

7. Kondiční příprava požárních sportovců v ročním tréninkovém cyklu 7.1. Struktura ročního tréninkového cyklu Roční tréninkový cyklus se dělí na přípravnou část, předzávodní část, hlavní část a závěrečnou část, začíná obvykle počátkem listopadu (tj. ve 45. týdnu kalendářního roku).6 Přípravné období v požárním sportu se dělí na tři etapy – první dvě etapy trvají šest týdnů, třetí etapa pět týdnů. Předzávodní období trvá osm týdnů. Mezi první a druhou etapou, které trvají obě čtyři týdny, se vkládá dvoutýdenní mikrocyklus, kdy je vhodné zařadit přípravný závod. Soutěžní období lze rozdělit na 3 etapy, z nichž první a třetí etapa trvají osm týdnů, druhá etapa čtyři týdny. Mezi tyto etapy se vkládá dvoutýdenní mikrocyklus, kdy dochází k obnově sil. Přechodné období trvá tři týdny a slouží k uvolnění organismu a regeneraci.

6

k případným drobným úpravám ročního tréninkového cyklu dochází v závislosti na termínové listině významných soutěží

44

7.2 Rozpis kondiční přípravy v ročním tréninkovém cyklu

45

V každém období ročního tréninkového cyklu (kromě období přechodného) je realizována obecná a speciální kondiční příprava, přičemž v rámci speciální kondiční přípravy je v různých etapách kladen větší či menší důraz na rozvoj toho kterého pohybového předpokladu. Ve výše vytvořené tabulce je uveden základní přehled pohybových předpokladů, na něž je kladen v dané etapě tréninkového cyklu důraz největší. Za předpokladu, že se jedná o sportovce, který se věnuje prioritně požárnímu sportu, lze za optimální považovat takovou přípravu, která probíhá čtyřikrát až šestkrát týdně v rozsahu dvou až tří hodin, není zaměřena jednostranně, ale rozvíjí veškeré pohybové předpoklady potřebné k plnění jednotlivých disciplín požárního sportu.

7.3 Rozvoj kondice v jednotlivých částech přípravy (použité zkratky v následujícím textu: p – pauza v sérii, P – pauza po sérii, ´ minuta, (..) – počet cviků, překážek

7.3.1 Přípravná část Přípravná část – období první V této části přípravy dochází především k rozvoji vytrvalostních předpokladů. Tento předpoklad se rozvíjí již při rozklusání, které trvá okolo 10 minut. Následuje protažení, speciálně běžecké cvičení a rovinky 3 x 100 m. Rovinky i speciálně běžecké cvičení je vhodné doplnit meziklusem místo mezichůze. Příklady hlavní části tréninku: krosy 50m (85%) – skipink 50m – zakopávání 50m – klus poskočný 50m - 100m (75%), P 1´, 10 žabáků - odrazy střídmonož 50m - 200m (75%), P3´, to celé 3x klus poskočný 3x (5x80m) mezi sériemi 1x200m, P2´, výběh do schodů 3x (5 x na každý, 5 x ob jeden, 3 x poskočnými poskoky, 1 x 100m), P3´, výklus 0,3km Hlavní část může být vyplněna i hrou (například basketbal 3 x 15minut), kde po 15 minutách následuje kruhový trénink – 10 stanovišť, která jsou zaměřená na posílení celého těla. Nebo lze trénink vyplnit hodinovou jízdou na inline bruslích či klusem. Po úvodní části je vhodné 2 x týdně vylézt 20 stěn na cvičné věži.

46

Přípravná část – období druhé V této části přípravy se přidává na objemu tréninku. V tréninku dochází opět k rozklusání okolo 10 minut, dále protažení, následuje speciálně běžecké cvičení (zhruba 10 – 14 cvičení) a rovinky 3 – 4 x 100 m vhodné s meziklusem. Příklady hlavní části jednotky: klus poskočný 40m – 50m – 50m – 40m, běh 60m, P2´, sřídmonož 20m – 30m – 30m – 20m, běh 60m, P2´, rytmy 12, 16, 20, 16, 12(odrazů), 60m, P2´, kopce 3x150m s mezichůzí, P4´, 3x120m s mezichůzí, P4´, 100m–80m s mezichůzí, výklus 500m kruhový trénink: kliky, leh-sed, výrazy na bosu, sklapovačky, zapažování, biceps, šikmé břicho, záda, švihadlo – jednotlivý cvik trvá 25s, 3série, mezi sériemi 2 min klusu; odhody medicinbalem – 250x, výklus 1km minutovky: 1´ - p2´ - 1:30´ - p2´- 1:30´- p 2:30´ - 1´, P5min, 1:30´- p2´- 45sp2´- 1´- p2´- 1:30´- p2:30´- 45s- p2 - 1´, výklus 500m úseky - 250m – 200m – 250m p2:30´, P6´, 200m – 250m – 200m p2:30´, P6´, 300m – 200m – 200m p2:30´, výklus 300m Po úvodní části je vhodné se 30 minut věnovat technickému provedení věže a trénink zakončit minimálně 2 x týdně 20 x zapojením rozdělovače

Přípravná část – období třetí V této části přípravy se objem cvičení ještě o trochu zvyšuje. V tréninku dochází opět k rozklusání okolo 10 minut, dále protažení, speciálnímu běžeckému cvičení (zhruba 10 – 14 cvičení) a následují rovinky 3 – 4 x 100 m vhodné s meziklusem. Příklady hlavní části jednotky: překážky(10) – 3 x přetahová noha levá, 80m, P2´, 3 x přetahová noha pravá, 80m, P2´, 3 x švihová noha levá, 80m, P2´, 3 x švihová noha pravá, 80m, P2´, 3 x středem přes překážku s tappinkem, 80m, P2´, kankán jednoduchý 2x na levou stranu, P2´, 2 x na pravou stranu, 80m, P2´, kankán složitý 2x na levou stranu, 80m, P2´, 2 x na pravou stranu, 80m, P2´, 4 x 200m p2´, výklus 500m klus poskočný 60m – 80m – 80m – 60m, 2 x 80m p30s, P2´, žabáky 5 – 8 – 10 – 10 – 8 – 5(skoky) + výběh 10m, 3 x 60 p30s, P3´, metkalfy 8 – 12 – 16 – 16 – 12

47

– 8 (odrazů)+ výběh 10m, 3 x 60m p30s, P3´, schody: 8 x po 2, P2´, 4 x 150m s mezichůzí 100m kruhový trénink – výrazy (16), leh sed (20), výrazy z ramen (16), sklapovačky (20), záda (20), bench (16), prsa (16), pulover (16), rozpažky (16), pánev (20), záda zapažování (20), P2 ´ - celé 3x, 5x80m kotníkové odrazy 120x, minutovky: 1:30´– p2:30´– 60´– p2´– 1:30´, P6´; 60´ p2´ – 60´ P6´; 1:30 – p2:30´ – 60´; výklus 600m 2 x ( 4x300m) p2,30´, P5´, výklus 500m Po úvodní části je vhodné se 30 minut věnovat technickému provedení věže a trénink zakončit minimálně 2 x týdně 20 x zapojením rozdělovače

7.3.2 Předzávodní část Předzávodní část – období první V této části přípravy dochází k postupnému snižovaní objemu prováděných cvičení, ale zvyšuje se intenzita jejich provedení. Dochází k poklesu rozklusání zhruba na 1 – 1,5 km. Následuje rozcvičení, speciálně běžecké cvičení a rovinky 3 x 100 m převážně už s mezichůzí. Příklady hlavní části: překážky (8) – 5 x přetahová noha pravá, 2x60m p30s P3´, 5 x švihová noha pravá, 2x60m p30s P3, 5 x středem přes překážky pravou, 2x60m p30s, P3´, 5x přetahová noha levá, 2x60m p30s P3´, 5 x švihová noha pravá, 2x60m p30s P3, 5 x středem přes překážky pravou, 2x60m p30s, P3´, 4x80m s nízkými překážkami, P3´, P6´, 1x60m všeobecné posilování 60x, rotace 3x8, výrazy z ramen 5x(8,6,8,6,6), pozdvihy 4x8, přemístění 5x(8,6,5,5,5), dřepy 6x6 + výskok na bednu 6x3, zákop 6x12, výpady s přeskok 4x(12,10,8,8)- místo toho výpadová chůze 5x8, výpony 4x12, kotníkové odrazy 4x10 technika věže 30minut, 8x200m p3´ technika rozdělovače 30 minut 2x (3x 150m) p3´, P8´ Předzávodní část – období druhé V této části přípravy dochází k postupnému dolaďování formy, dbá se na kvalitu provedení. Prohlubují se koordinační pohybové předpoklady, v tréninku je kladen důraz 48

i na techniku provedení jednotlivých úkonů dané disciplíny. Rozklusání se pohybuje okolo 1 km, speciální běžecké cvičení 8–12 x 30 – 40 m a rovinky 3 x 100 m. Příklady hlavní části: 3x polovysoký start, 4 x skokový běh 30m – 50m – 50m – 30m, trénink kladiny, 50m s tahačem, 60m ve frekvenci, 60m 90%, p3´, P8, 20 x zapojení rozdělovače, výklus s hadicemi – zapojení proudnice rotace3x8, výrazy 3x(12,10,8), přemístění 4x(8,6,3,2), přísedy 6x(12,10,8,6,4,4) +skipink do schodů, zakopávání 4x12, výstupy 4x8, bench 4x(12,8,5,3), pulover 4x12, zvedání osy z hlubokého předklonu 4x8, výpony 4x12+kotníkové odrazy 4x8, 5x60m medicinbaly 250x, 4x30m klus poskočný, 60m, 4x5 žabáky, 60m, 5xL(P) 60m, zapojení rozdělovače 20x, kopce 2x5x5, 50m s mezichůzí, P5´, výklus s hadicemi – zapojení středových koncovek 2x200m zrychlovaně po 33m, 2x400m na 80% po 35, 70, 235, 270 m náznak rozdělovače, 10x40m kopce

7.3.3 Soutěžní část Soutěžní část – období první V této části dochází nejvíce k rozvoji rychlostních a silových předpokladů. Rozklusání se zkracuje zhruba na 800 m, speciální běžecké cvičení 6 – 8 x 30 – 40 m a rovinky 3 x 100 m. Příklady hlavní části: věž – 3 – 5 stěn na rozlezení, 2 x zápich, 2 x celá věž ze startovních bloků, zaměření na chybně provedené části 2x náběh na bariéru/překážku, 2x úchop hadic, 2x přeběhnutí kladiny, 5x zapojení rozdělovače, 2 x celá stovka všeobecné posilování 60x, rotace 3x8, výrazy 4x(12,10,8, 8), přemístění 4x(5,4,2,2), přísedy 6x(12,10,8,6,4,4), zakopávání 4x12, výstupy 4x8, bench 4x(12,8,5,3), pulover 4x12, výpony 4x12, 5x60m rovinka klus poskočný 3x30m, odrazy levá a pravá noha 3x10m, 3x náběh na bariéru/překážku, 5x běh od startu po seběh kladiny, 5x zapojení rozdělovače, 2x celá stovka

49

Soutěžní část – období druhé Tato část přípravy následuje po mikrocyklu, jenž je určen na odpočinek a obnovu sil, a proto v ní dochází k přitrénování. Rozklusání se pohybuje okolo 1 km, speciální běžecké cvičení 8 – 12 x 30 – 40 m a rovinky 3 x 100 m. Příklady hlavní části: 3x polovysoký start, P3´, 4x 30m skokový běh, P3´, 4x30m výběh z bloků, 3x60m (tahač, frekvence, 90%), P4´, zapojení rozdělovače 20x věž - 10 stěn, 120m – úsek rozloženě po 20m, P4´, 150m 85%, P6´, 200m 90%, P8´, 150m 85% 6 překážek – 3x každá noha přes, 2x80m, 3x unožení, 2x80m, 3x vzad, 2x 80m, 3x tapping, 2x80m, 4x kankán, 2x80m (cviky jsou prováděny různě s medicinbaly nebo s tyčí) 20x zapojení rozdělovače, 2x ( 3 x 120m) rotace 3x8, výrazy 4x(12,10,8,8), přemístění 4x(5,4,2,2), přísedy 6x(12,10,8, 6,4,4), zákop 4x12, výstupy 4x8, zákop-stoj – 4x12, pulover 4x12, výpony4x12, 5x60m rovinka Soutěžní část - období třetí V této části dochází nejvíce k rozvoji rychlostních a silových předpokladů. Rozklusání je zhruba 800 m. Speciální běžecké cvičení 6 – 8 x 30 – 40 m a rovinky 3 x 100 m. Příklady hlavní části: věž – 5-7 stěn s náběhem, klus poskočný 3x30m, odrazy levá a pravá noha 3x 10m, 4x120m 3x zápich do 2. patra, 5x zapojení rozdělovače, 50m s tahačem, 60m ve frekvenci, 60m 90%, p3´,P8 rotace 3x8, výrazy 4x(12,10,8,6), přemístění 4x(5,4,3,2), přísedy 5x (10,10,8, 6,4), zákop 4x12, výstupy 4x8, zákop-stoj – 4x8, bench 4x(5,4,3,2), pulover 4x12, výpony 4x12, 5x60m rovinka 2x náběh na bariéru/překážku, 2x úchop hadic, 2x přeběhnutí kladiny, 5x zapojení rozdělovače, 2 x celá stovka

50

8. Rozdíly kondiční přípravy ženy, muže dobrovolného hasiče a hasiče z povolání 8.1 Trénink a kondiční příprava mužů a žen Sportovní trénink pro obě pohlaví vzniká ze stejných teoretických východisek, avšak při plánování a uskutečnění tréninkového procesu je třeba dodržovat absolutní i relativní rozdíly ženského a mužského organismu. Tyto odlišnosti jsou dány geneticky – anatomickým a fyziologickým charakterem, ale také charakterem psychologickým. Tabulka č. 2 – odlišnosti ženského a mužského pohlaví ve vybraných parametrech Ženy

Muži

Rozdíl (přibližně)

Tělesná výška

Nižší

Vyšší

6%

Tělesná hmotnost

Nižší

Vyšší

19% (stejný věk)

Velikost končetin

Kratší

Delší

1%

Velikost ramen

Užší

Širší

Velikost boků

Širší

Užší

Těžiště těla

Níže položené

Výše položené

Tělesný tuk

Vyšší

Nižší

10%

Svalová hmota

Méně

Více

10%

Množství vody

Méně

Více

5 – 10%

„Kostní“ dospělost

Dříve

Déle

3 – 5let

Velikost plic

Menší

Větší

Bazální metabolismus

Menší

Větší

Systolický krevní tlak

Nižší

Vyšší

Srdeční výkon

Nižší

Vyšší

Velikost srdce

Menší

Větší

Srdeční výkon

Nižší

Vyšší

Počet pomalých vláken

Vyšší

Nižší

15%

Maximální spotřeba kyslíku

Nižší

Vyšší

18 – 25%

Agresivita

Nižší

Vyšší

Citlivost na vyšší podněty

Vyšší

Nižší

Pohyblivost

Vyšší

Nižší

Činnosti spojené s rovnováhou

Lepší

Horší

51

15%

20%

V posledních desetiletích se značným způsobem zvyšuje a stále se přibližuje sportovní výkonnost žen k mužům. Rozdíl ve výkonnosti oproti mužům se za posledních 40 let snížil zhruba o 6 % (Dovalil a kol.). Tréninkové metody u mužů jsou již dlouhodobé a znalostí existuje velké množství. V případě žen je podložených poznatků méně. Obvykle dochází k tomu, že ženský trénink je imitací tréninku mužského a nejsou dodržovány odlišnosti obou pohlaví. Ženy oproti mužům mají nižší kondiční předpoklady pro rychlostně silový trénink. Tato příčina je nejspíše způsobena nižším silovým předpokladem i kratšími končetinami. Po stránce vytrvalostní dosahují ženy podobných hodnot jako muži. V některých případech dochází i k hodnotám lepším, což je pravděpodobný důsledek někdy vyššího počtu pomalých vláken ve svalech žen. V požárním sportu ženy oproti mužům nemusí trénovat disciplínu výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže. Jejich individuální disciplína je pouze běh na 100 m překážek. V této disciplíně je velmi důležitá především rychlost a technické provedení. Oproti mužům nemusí zpomalovat před překážkou (neboť podle upravených pravidel mají překážku nižší než muži), překonávají ji v plné rychlosti. Po uchopení hadic mají již stejnou trať jako muži. Domnívám se proto, že v této disciplíně mají výhodu ženy, které jsou vybaveny dobrým rychlostně – silový základem.

8.2 Kondiční příprava dobrovolného hasiče a hasiče z povolání Kondiční příprava v požárním sportu může být ovlivněna i faktorem, zda požární sportovec je hasičem dobrovolným či spadá pod Hasičský záchranný sbor České republiky. Například sportovci Hasičského záchranného sboru Hlavního města Prahy jsou republikovou výjimkou, neboť všichni požární sportovci, kteří vykonávají požární sport v Praze, jsou na jedné stanici a jedné směně. V jejím rámci si splní své tréninkové povinnosti obvykle dvakrát až třikrát týdně – výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku trénují na stanici individuálně, běh na sto metrů překážek a požární útok na jaře a v létě na stadionu v Třebonicích. Zimní příprava probíhá jednou týdně v hale.

Soustředění mají dvě – zimní (týden na horách) a potom jedno

soustředění před Mistrovstvím České republiky, kde již trénují převážně týmové disciplíny. Doba tréninku požárního útoku i s přípravou materiálu se pohybuje okolo dvou hodin, kdy je provedeno maximálně sedm útoků. Při trénování běhu sto metrů

52

s překážkami se pohybuje doba konání též okolo dvou hodin, na věži sportovci stráví většinou více než dvě hodiny. Naproti tomu sportovci reprezentující Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje mají tréninky individuální, kdy každý trénuje při výkonu své směny i mimo ní dle časových možností a svého uvážení zhruba čtyřikrát až šestkrát týdně. Na společné tréninky se družstvo schází jednou za čtrnáct dní, jeho doba trvání je okolo tří hodin, kdy hlavním cílem je trénování kolektivních disciplín. V závodním období se setkávají dle potřeby. Sportovci z řad dobrovolných hasičů či hasiček si řídí tréninky většinou sami. Funkci trenéra, zejména v mužském týmu, zastává obvykle člen družstva, ženská družstva převážně svého trenéra mají. Velký problém při společných trénincích nastává, pokud nejsou všichni členové ze stejné obce, v místě bydliště není kvalitní možnost přípravy či jeden pracuje, jiný studuje. Velkou roli potom hraje kolektivní duch a ochota jednotlivých členů družstva tyto překážky překonávat a nalézat kompromisy v tom, v jakém čase a místě se budou tréninky konat. Z těchto důvodů se společné tréninky obvykle nekonají více než dvakrát týdně, individuálně sportovci trénují většinou nepravidelně, dle svých časových možností. Disciplínou štafeta na 4 x 100 m se většinou zahajuje trénink, kdy dochází zejména k pilování předávek, což nezabere více jak jednu hodinu. Potom trénink pokračuje nácvikem jedné z dalších disciplín (tj.běh na sto metrů překážek, výstup na cvičnou věž nebo požární útok) v rozsahu okolo dvou hodin.

9. Rozdíl mezi kondiční přípravou ve východních zemích a Českou republikou 9.1 Možnosti kondiční přípravy ve východních zemích v porovnání s Českou republikou Požární sportovci v Rusku, Bělorusku a Ukrajině jsou profesionálními požárními sportovci. Sportovci z povolání se stanou, když jejich výkonnost je na takové úrovni, že jsou vybráni do reprezentačního družstva. V tom okamžiku přestávají pracovat a věnují se pouze sportu. V České republice není žádný profesionální požární sportovec – čeští hasiči trénují v čase, kdy neplní svoje pracovní povinnosti, tedy nejsou na výjezdu z důvodu požáru či technické pomoci.

53

Státy ve východní Evropě mají i lepší tréninkové zázemí. Sportovci mohou trénovat celoročně díky krytým halám určeným pro požární sport. V hale je umístěna dráha na 100 m s překážkami a věž k disciplíně výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku. Například v Rusku spadá jedna krytá hala v porovnání s Českou republikou na jedno krajské město. V České republice je umístěna krytá věž v Písku a Příbrami, kde ale sportovci nemohou natrénovat plnohodnotně „zápich“7. V Rusku, Bělorusku i Ukrajině jsou i profesionální požární trenéři. Svým svěřencům sestavují pravidelně tréninkové plány. Před velkým závodem mají Rusové měsíční soustředění.

Tím, že zde existují i sportovní školy zaměřené na požární sport, je

zabezpečeno, aby nedocházelo k úpadku členské základny v tomto sportovním odvětví. Díky kvalitnímu zázemí je možno rozvíjet i veškeré pohybové předpoklady celoročně, za každého počasí.

9.2 Porovnání tréninkové jednotky českého sportovce s ruským Pro porovnání přípravy uvádím dvě tréninkové jednotky – ruského sportovce a českého sportovce. Trénink je z přípravného období, kde je objem zatížení větší. Jako příklad uvádím dvoufázové tréninky podle tréninkových deníků sportovců. Ruský sportovec (z tréninkového deníku sportovce) I. dopolední fáze: Rozklusání 1,5 – 2km s opakovaným připojením na rozdělovač vždy po 200m Protažení Skokové cvičení 30minut Výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže – 20x, 4 x 400m, 2 x 400m s překážkami, 2 x 200m – tempo 60 – 70% Zklidnění organismu, protažení II. odpolední fáze Rozběhání 3km Protažení 20minut 2 x 400m Odrazové cvičení – vícenásobné skoky 5x70m, skoky na jedné noze 5x70m, odrazy snožmo 3x70m, střídavé odrazy 3x levá a 3x pravá – 5x70m, střídavé

7

zavěšení žebříku do okna cvičné věže nejlépe za běhu

54

odrazy 5x levá a 5x pravá – 5x70m, žabáci 3 x 50m, skoky pozpátku 2 x 50m, skok jednoduchý, dvojitý, trojitý, pětinásobný a z jedné nohy – vše 2 série 10x 2x200m stupňovaně Vyklusání na 200m + protažení 20min (z tréninkového deníku ruského sportovce bohužel není patrné, jaké měl doby odpočinku) Český sportovec (z tréninkového deníku sportovce) I. fáze Rozklusání 1km, rozcvičení, speciální běžecké cvičení 8x30m 3x100m (70%, stupňovaně, 90%) Věž - 14 stěn8 technicky (80-90%), 6x zalézání do okna v 2. patře s náběhem, 10x výhoz s náskokem na pátou příčli Vyklusání, protažení II. fáze Rozklusání, rozcvičení, speciálně běžecké cvičení 10x30m, 3x100m volně (70%, stupňovaně, 90%) Odrazy 3x35m levá noha, 3x35m pravá noha – interval odpočinku chůzí nazpět, po sérii 2 minuty 3x35m odpichy + 30m výběh na 80% - interval odpočinku – chůzí nazpět, po sérii 2 minuty – způsob: spíše pasivní 2x200m zrychlovaně po 33m – interval odpočinku 3 minuty, po sérii 5 minut způsob: spíše pasivní 3x35m poskočné poskoky pozadu + 35m poskočné poskoky popředu + 30m výběh na 80% - interval odpočinku chůzí nazpět, po skončení sérií 2minuty způsob: spíše pasivní 2x400m na 80% po 35, 70, 235, 270 m náznak zapojení rozdělovače – interval odpočinku 3 minuty, po sérii 5 minut způsob: spíše pasivní 10x40m sprint do kopce – interval odpočinku mezichůze, po skončení sérií 6min způsob: spíše pasivní 3x20 žabáci do kopce - interval odpočinku mezichůze Závěrečné vyklusání a protažení

8

tzn. žebřík je zavěšen v prvním okně a sportovec „pouze“ leze a vyhazuje žebřík až do třetího okna.

55

Z tréninkových jednotek je patrné, že ruský sportovec absolvuje trénink obsáhlejší a fyzicky náročnější. Ruští sportovci mají nalezeny ohromné počty stěn na cvičné věži a naběhaných celých stovek či dílčích úseků. V porovnání s přípravou u nás je to velké množství. Tato skutečnost týkající se tréninkových dávek a možností se promítá i do výsledků dosahovaných na mezinárodních soutěžích. V disciplíně ve výstupu do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku zatím oproti Rusku zaostáváme. Hlavní důvod není v tom, že by sportovci byli špatně připraveni z hlediska kondiční přípravy, ale velkou roli hraje fakt, že v naší zemi není kvalitní zázemí na celoroční trénování této disciplíny. V běhu na sto metrů s překážkami se Rusům začínáme pomalu přibližovat, a to zejména z toho důvodu, že jmenovanou disciplínu lze v posledních letech trénovat i v zimě v některých atletických halách. Lepších výsledků než Rusové dosahujeme v současnosti v požárním útoku. Domnívám se, že je to tím, že u nás se v posledních letech pořádá více závodů zaměřených pouze na požární útok, čímž je umožněno častější zdokonalování potřebných pohybových předpokladů. Pro porovnání jsou v následující tabulce uvedeny nejlepší dosažené časy českého sportovce a sportovce z Ruska na Mistrovstvích světa v letech 2006 a 2012. Tabulka č. 3 – Porovnání výsledků dosažených nejlepším českým sportovcem s nejlepším ruským sportovcem na Mistrovství světa 2006 a 2012 Čech Rus Výstup na věž

– r. 2006

14,69 sekund

13,45 sekund

- r. 2012

13,68 sekund

12,56 sekund

100m s překážkami – r. 2006

16,62 sekund

15,95 sekund

- r. 2012

15,11 sekund

15,10 sekund

Štafeta na 4 x 100m – r. 2006

56,56 sekund

55,38 sekund

- r. 2012

56,23 sekund

54,23 sekund

– r. 2006

30,63 sekund

32,12 sekund

- r. 2012

25,14 sekund

26,90 sekund

Požární útok

56

10. Výsledky českého požárního sportu na mezinárodní scéně Naše reprezentační výběry na mezinárodních soutěžích vždy patřily mezi světovou špičku s pravidelným umístěním na předních medailových místech. Nejvýznamnější úspěchy v jednotlivých soutěžích jsou uvedeny v následujících odstavcích, veškeré medailové výsledky českých sportovců ze zmíněných mezinárodních akcí pak v příloze č.1.

10.1 Český tým na Mistrovství světa a Evropy První Mistrovství světa se uskutečnilo v roce 2002 a dále se konalo jednou za dva roky. První Mistrovství Evropy se konalo v roce 2003 v ruském Petrohradu a proběhlo jen třikrát. Od roku 2009 se pořádá pouze Mistrovství světa. Na Mistrovství světa startují pouze sportovci, kteří jsou členy Hasičského záchranného sboru České republiky. Naše země neodjela nikdy z žádného mistrovství bez medaile. Česká reprezentace v roce 2011 na Mistrovství světa v Cottbusu vytvořila nový světový rekord v požárním útoku časem 25,58 sekund, v roce 2012 se jej v turecké Antalyi podařilo ještě zlepšit, když dosáhla času 25,14 sekund. V témže roce se stal Jakub Pěkný Mistrem světa v běhu na 100 m překážek, když v finálovém běhu předvedl čas 15,12 sekund. V základním kole běžel 15,33 sekund a v semifinále 15,11 sekund.

10.2 Hasičské olympiády CTIF9 První hasičská olympiáda CTIF se konala v roce 1973 v Brně. Stejně jako olympijské hry, i tato hasičská, se koná jedou za čtyři roky. Do roku 1981 startovali pouze profesionální hasiči. V roce 1985 se poprvé této soutěže zúčastnili i dobrovolní hasiči. Ženy se poprvé ukázaly na olympiádě v roce 2001, kde se jednalo o sport ukázkový. Do oficiálního programu byly ženské disciplíny zařazeny v roce 2005. I tady nikdy neodjela reprezentace bez medaile. Individuální medaile mají v držení pouze dva sportovci. Jozef Ridzik je majitelem bronzové medaile v běhu na sto metrů překážek z roku 1985 (čas – 16,62 sekund) a Ivan Trojan dokázal vybojovat zlatou medaili v běhu na sto metrů překážek (čas – 16,31 sekund) a bronzovou medaili ve dvojboji (čas - 31,08 sekund) v roce 1989.

9

Comité Technique International de preention et d´extincion du Feu = Mezinárodní technický výbor pro prevenci a hašení požárů.

57

Dobrovolní hasiči na olympiádě CTIF nezískali v individuální disciplíně cenný kov pouze v roce 1989. Na medailové příčky v kolektivních disciplínách dosáhli vždy. Dobrovolné hasičky vždy ukázaly, že ženy v naší republice patří ke světové špičce. Na první i na druhé hasičské olympiádě dokázaly zvítězit v individuálních i skupinových disciplínách.

10.3 Ostatní mezinárodní soutěže V požárním sportu již nyní existuje i mužská dorostenecká kategorie do 18 let a do 23 let, které mají také svá Mistrovství světa. Naše republika se může chlubit medailovými výsledky i v těchto kategoriích. Požární sport se dostal i do řad vysokých škol. Koná se Mistrovství světa akademiků, kde Českou republiku zastupuje vítěz z Akademických her.

10.4 Vývoj výkonnosti Díky postupným změnám v soutěžních pravidlech docházelo i ke zlepšování výkonnosti. Při vzniku požárního sportu u nás se za velmi povedený čas v disciplíně 100 m s překážkami považoval čas okolo 21 sekund. V dnešní době se považuje za dobrý čas okolo 16,00 sekund v kategorii muži, v kategorii žen je to čas okolo 18,00 sekund. U výstupu do čtvrtého podlaží cvičné věže se v počátcích této disciplíny považoval za velmi dobrý čas 20 sekund, nyní je to čas okolo 15 sekund. Faktory, které významně ovlivnily výkonnost hasičských sportovců: 1976 – změna koncovek hadic od DIN k ROT10 na 100 m překážek 1979 – první tepláková souprava místo těžkého výjezdového oděvu 1980 – první elektrická časomíra u běhu na 100 m s překážkami, požárního útoku a štafety 4 x 100 m – přesnější měření než dosavadní měření stopkami 1981 – první elektrická časomíra ve výstupu do čtvrtého podlaží cvičné věže – čidlo bylo umístěno na dopadovou desku 1983 – povolena lehká běžecká obuv oproti těžké výjezdové obuvi 1985 – první elektrická časomíra na hasičské olympiádě CTIF 1996 – první Mistrovství České republiky konané na tartanovém povrchu, dříve na škváře 2003 – povoleny tretry na Mistrovství světa v Rusku oproti běžecké obuvi 10

ROT koncovky se používají nyní při běhu na 100 m překážek, DIN koncovky se dnes používají převážně pouze při požárním útoku (viz přílohy – obrázky číslo 4, 12, 13)

58

2004 – povoleny tretry v České Republice 2013 – povoleny tretry na Hasičské olympiádě CTIF Mezi další faktory můžeme zařadit vyšší úroveň znalostí o rozvoji kondičních pohybových předpokladů, kvalitnější výstroj, lepší materiální i technické zabezpečení či vyváženou stravu a doplňky stravy. Trénink kondice by měl vycházet z obecné přípravy. Tato příprava závodníka obohacuje o nejrůznější pohybové návyky, které napomáhají k celkovému rozvoji. Při celoročním tréninku dochází ke střídání zátěže a odpočinku. Veškerý trénink se uskutečňuje postupným zvyšováním tréninkových dávek. V první části přípravného období se klade důraz na rozvoj všeobecných předpokladů, objemy cvičení stoupají, v další části tréninkového období klesá objem cvičení a nastupuje rozvoj speciálních vlastností a dochází ke zvyšování intenzity cvičení (příklad: v prvním přípravném období se běhají dlouhé úseky s menší intenzitou, s blížícím se soutěžním obdobím se postupně přechází na kratší úseky a zvyšuje se intenzita provedení).

59

Závěr Kondiční trénink v požárním sportu se realizuje podle možností 3 – 6x za týden, jeho doba trvání se pohybuje okolo dvou hodin. V přípravné části tréninkového období je tento trénink přednostně zaměřen na rozvoj vytrvalostního pohybového předpokladu. Intenzita cvičení je nižší, ale počty opakování jsou velké. V předzávodní části se do popředí dostává rychlostní a silový předpoklad. Intenzita provedení se zvyšuje a počty cvičení se snižují. V závodním období je zejména rozvíjen rychlostní a silový předpoklad ve spojení s předpokladem koordinačním. Zde převládá kvalita pohybu nad kvantitou. Považuji za velmi důležité, aby si požární sportovci a jejich trenéři uvědomili, že trénink, který je zaměřen pouze jednostranně na zvládnutí techniky jednotlivých disciplín (zejména na koordinační pohybové předpoklady) nezaručuje kvalitní sportovní výsledky. Je nutné, aby zařazením vhodných cviků docházelo k rozvoji rychlostního i silového pohybového předpokladu, o kterých se domnívám, že jsou prvotním předpokladem k dosažení maximálního výkonu.

60

Seznam pramenů a literatury BARTŮŇKOVÁ, Staša. Fyziologie člověka a tělesných cvičení: učební texty pro studenty Fyzioterapie a studia Tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2006, 285 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1171-6. BOMPA, Tudor O, Greg HAFF. Periodization: theory and methodology of training. 5th ed. Champaign, IL.: Human Kinetics, c2009, xii, 411 p. ISBN 07-360-7483-X. BOWERMAN, William J a William H FREEMAN. High-performance training for track and field. 2nd ed. Champaign, Ill.: Leisure Press, c1991, xiii, 243 p. ISBN 08-8011390-1. BOYLE, Michael. Functional training for sports. Champaign, IL: Human Kinetics, c2004, ix, 195 p. ISBN 07-360-4681-X. CACEK, J., GRASGRUBER P. Trénink rychlosti 1. Atletika. 2008, 60(711) DAVIS, B., Physical education and the study of sport: theory and methodology of training. 5th ed. Ilustrace Richard Tibbitts, Evi Antoniou-Tibbitts. Edinburgh: Elsevier, c2005, 707 s. ISBN 07-234-3375-5. DICK, Frank W. Sports training principles. 4th ed. London: A., 2002. ISBN 07-1365865-7 DOVALIL, J. aj. Lexikon sportovního tréninku. 2. upr. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 313 s. ISBN 978-802-4614-045. DOVALIL, J. aj. Výkon a trénink ve sportu. 3. vyd. Praha: Olympia, 2009. 336 s. ISBN 978 - 80-7376-130-1. JANSA, Petr a Josef DOVALIL. Sportovní příprava: vybrané teoretické obory, stručné dějiny tělesné výchovy a sportu, základy pedagogiky a psychologie sportu, fyziologie sportu, sportovní trénink, sport zdravotně postižených, sport a doping, úrazy ve sportu a první pomoc, základy sportovní regenerace a rehabilitace, sportovní management. Vyd. 1. Praha: Q-art, 2007. ISBN 978-80-903280-8-2. HALÍČKOVÁ, L. a kol. Fyziologie tělesné zátěže I., Obecní část. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 203 s. ISBN 978-80-7184-875-2 KALININ, A.P., Novotný J. Metodika příprav vrcholových sportovců. Rusko, 2001, Praha 2002: Česká asociace hasičských důstojníků, 70s.

61

KULHAVÝ, Martin. Metodika plnění disciplín požárního sportu. 1. vyd. V Ostravě: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2010, 96 s. ISBN 978-80-7385-091-3. LEHNERT, Michal a kol. Trénink kondice ve sportu. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, 143 s. ISBN 978-802-4426-143. MINARSKÝ, Antonín. Náš požární sport: 35 mistrovství České republiky hasičů z povolání. Karlovy Vary: Český hasič, 2007. MINARSKÝ, Antonín. Náš požární sport: na hasičských olympiádách CTIF. Karlovy Vary: Český hasič, 2005. MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-244-0981-X. PERIČ, Tomáš a Josef DOVALIL. Sportovní trénink. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 157 s. ISBN 978-802-4721-187. SEDLÁČEK, Jaromír a Anton LENDNICKÝ. Kondičná atletická príprava. Bratislava: Slovenská vědecká společnosť pre telesnú výchovu a šport, 2010. ISBN 978 80 89075 34 8. TVRZNÍK, Aleš. Rychlostní schopnosti. Atletika. 2006, 58(693) VELIČKO, V, J PANKOV a S TIMOŠENKO. Současný požární sport. 1. vyd. Praha: Tisková, ediční a propagační služba, 1989, 129 s. ISBN 80-706-5016-8. VLASÁKOVÁ, N. Žena a sport III. Zvláštnosti kondiční a psychologické přípravy žen ve sportu. Praha: ČOV,2001. VINDUŠKOVÁ, Jitka. Abeceda atletického trenéra. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 283 s. Atletika. ISBN 80-703-3770-2. ZVONAŘ, Martin a Igor DUVAČ. Antropomotorika: pro magisterský program tělesná výchova a sport. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 231 s. ISBN 978-8021053-809.

62

Odkazy z elektronických zdrojů ČESKÝ SVAZ POŽÁRNÍHO SPORTU. Český svaz požárního sportu [online]. 2011 [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: http://www.csps.cz/ GENERÁLNÍ

ŘEDITELSTVÍ

HASIČSKÉHO

ZÁCHRANNÉHO

SBORU

ČR. Hasičský záchranný sbor ČR [online]. 2010. vyd. [cit. 2013-02-10]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/hasicky-zachranny-sbor-ceske-republiky.aspx Международной спортивной федерации пожарных и спасателей [online]. 2003 2011 [cit. 2013-03-08]. Dostupné z: http://www.interfiresport.com/ SDRUŽENÍ HASIČŮ ČECH, Moravy a Slezska. Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezka [online]. 1999 - 2010 [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: http://www.dh.cz/

Odkazy schémat Schéma 1. Disciplína běh na 100 m s překážkami [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.dh.cz/dokumenty/smernice-pravidla/shsupravy.pdf Schéma 2. Disciplína výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.dh.cz/dokumenty/smernicepravidla/shsupravy.pdf Schéma 3. Disciplína štafeta 4 x 100m [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.dh.cz/dokumenty/smernice-pravidla/shsupravy.pdf Schéma 4. Disciplína požární útok [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.dh.cz/dokumenty/smernice-pravidla/shsupravy.pdf Schéma č. 5: Průběh energetického výdaje a podíl jednotlivých systémů energetické úhrady ve svalu v závislosti na době trvání zatížení. Dostupné z: DOVALIL, J. aj. Výkon a trénink ve sportu. 3. vyd. Praha: Olympia, 2009. 336 s. ISBN 978 - 80-7376130-1.

63

Odkazy obrázků Obrázek 1. Překážka pro muže. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.probo-nb.cz/bariera-1-2-x-1-5m.html Obrázek 2. Překážka pro ženy. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.knezek.cz/cz/e-shop/detail/pozarni-sport/prekazky/prekazky-ctif/barierauni-0-7-0-8-x-2m.html Obrázek 3. Kladina. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.knezek.cz/cz/e-shop/detail/pozarni-sport/prekazky/prekazky-klasickyps/kladina-4-x-0-8-m.html Obrázek 4. Pár hadice, spojka na rozdělovač, proudnice [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.flidr.cz/nabidka/vyrobky-pro-pozarni-sport/naradi-na-100-mprekazek-sady-na-stafetu/sada-na-100-m-prekazek-trikolora-quick.aspx Obrázek 5. Rozdělovač. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.pozarnisport.com/www-pozarnisport-cz/eshop/1-1-Rozdelovac-pro-100mprekazek/0/5/5-Rozdelovac-pro-100m-prekazek-bez-spojek Obrázek 6. Domeček. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.probonb.cz/domecek.html Obrázek 7. Okno. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://knezek.cz/cz/eshop/detail/pozarni-sport/prekazky/prekazky-ctif/bariera-2x2m-uni-s-oknem.html Obrázek 8. Hasicí přístroj. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.pobp.cz/101/6/pg6-euro-praskovy-hasici-pristroj.html Obrázek 9. Čtvrtý úsek – hašení. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://vlastina.rajce.idnes.cz/MCR_v_pozarnim_sportu_HZS_SDH_OSTRAVA_sobota _20.8.2011_-_stafety_4x100_m_s_prekazkami/#MG_0442.jpg Obrázek 10. Hákový žebřík.[online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://vlastina.rajce.idnes.cz/Liga_vez_-_Ceske_Budejovice_2008/#IMG_5669.JPG Obrázek 11. Výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://ceskyhasicliga.rajce.idnes.cz/8._HRADECKA_VEZ_A_STOVKA_24.8.2012/#K ralovehradecka_stovka_a_vez_2012_-_312.jpg Obrázek 12. Hadice C. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.flidr.cz/nabidka/vyrobky-pro-pozarni-sport/pozarni-tlakove-hadice/pyrotexfiresport.aspx

64

Obrázek 13. Hadice B. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.flidr.cz/nabidka/vyrobky-pro-pozarni-sport/pozarni-tlakove-hadice/pyrotexfiresport-neon.aspx Obrázek 14. Proudnice. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.knezek.cz/cz/e-shop/detail/pozarni-sport/sportovni-proudnice/sportovniproudnice-klimes-2010.html?var=1504 Obrázek 15. Savice. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.gumexpartner.cz/2010-13/ Obrázek 16. Terč. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.sdhdarkovice.cz/index.php?a=281 Obrázek 17. Požární nádrž. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://eshop.phhp.cz/pozarni-nadrz Obrázek 18. Rozdělovač. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.knezek.cz/userfiles/eshop/Kulov%C3%BD%20rozd%C4%9Blova%C4%8 D%20SDHPlus.jpg Obrázek 19. Sací koš.[online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.fireshop.sk/index.php?main_page=product_info&cPath=3&products_id=1 &zenid=krs4842rrgraup4d61koran425 Obrázek 20. Požární stříkačka. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.tyniste.cz/technika-a-vybaveni/prenosna-motorova-strikacka-ps12 Obrázek 21. Příprava základny. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://img8.rajce.idnes.cz/d0802/5/5318/5318838_176c512662bf072370baf173d79abcd e/images/MG_0080.jpg Obrázek 22. Ochranná přilba. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.sdhdarkovice.cz/index.php?a=281 Obrázek 23. Kožený opasek. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.pozarniprislusenstvi.cz/opasek-sluzebni-kozeny Obrázek 24. Krytá hala. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.csps.cz/index.php?menu=6&cislo_strana=27&rubrika=2&id_clanek=301 Obrázek 25. Krytá věž. [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.csps.cz/index.php?menu=6&cislo_strana=27&rubrika=2&id_clanek=301

65

Přílohy Příloha č. 1 – Výsledky českých požárních sportovců na mezinárodních závodech Při výstupu do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku se sčítají časy šesti nejlepších závodníků z osmi startujících. Stejné pravidlo platí i v běhu na sto metrů překážek. Štafetový závod absolvují dvě štafety na družstvo a počítá se čas lepší štafety. V požárním útoku jsou dva pokusy. Tabulka č. 4 – Výsledky hasičů z povolání dosažené na Mistrovství světa Rok a místo Výstup do Běh na 100m Štafeta Požární Celkové čtvrtého podlaží konání překážek 4x100m útok umístění cvičné věže Mistrovství světa

pomocí hákového žebříku

2002 Moskva 2004 Minsk 2006 Teherán 2008 Sofie 2009 Ufa 2010 Doněck 2011 Cottbus 2012 Antaya

93,71s 6. místo 91,60s 4. místo 89,09s 5. místo 88,34s 5. místo 86,86s 4. místo 87,55s 4. místo 85,48s 4. místo 85,44 4. místo

103,90s 4. místo 101,10s 4. místo 101,43s 4. místo 100,01s 4. místo 98,73s 2. místo 98,80s 3. místo 98,24s 4. místo 97,38s 4. místo

58,82s 4. místo 58,15s 6. místo 56,56s 2. místo 57,20s 2. místo 57,09s 3. místo 54,78s 3. místo 65,71s 12. místo 56,23s 6. místo

42,47s 2. místo 39,93s 1. místo 30,63s 2. místo 29,66s 3. místo 29,37s 2. místo 30,56s 3. místo 25,58s 1. místo 25,14s 1. místo

4. místo 3. místo 4. místo 3. místo 2. místo 2. místo 4. místo 3. místo

Poznámka: Na MS 2009 se dostal Jakub Pěkný do semifinálových běhů v běhu na sto metrů překážek jako první Čech v historii. Do semifinálových běhů se dostává nejlepších osm závodníků z individuálních disciplín, kde ve finálovém běhu vzejde Mistr světa v dané disciplíně

Tabulka č. 5 – Výsledky hasičů z povolání dosažené na Mistrovství Evropy Rok a místo konání Mistrovství Evropy

Výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku

Běh na 100m překážek

Štafeta 4 x 100m

Požární útok

Celkové umístění

2003 Petrohrad 2005 Ostrava 2007 Ostrava

91,80s 4. místo 88,99s 3. místo 87,90s 4. místo

100,53s 4. místo 101,20s 3. místo 99,60s 4. místo

57,85s 2. místo 56,23s 1. místo 55,43s 1. místo

48,49s 2. místo 26,01s 1. místo 26,07s 1. místo

3. místo 1. místo 1. místo

Tabulka č. 6 – Výsledky dosažené na Olympiádách hasičů z povolání Rok a místo konání Olympiády hasičů z povolání

Největší úspěchy

1973 Brno

2. místo v požárním útoku (čas – 45,7 s), 3. místo v celkovém hodnocení v běhu na 100m překážek (čas – 113,2 s a ve výstupu na věž (čas 106,2 s) 3. místo ve štafetě 4 x 100m (čas – 63,2 s), v celkovém hodnocení v běhu na 100m překážek (čas - 108,0 s) a ve výstupu na věž (čas – 98,3 s) 2. místo v celkovém hodnocení ve výstupu na věž (čas – 91,8 s), 3. místo ve štafetě 4 x 100m (čas – 63,5 s) 3. místo v běhu na 100m překážek - Ridzik Jozef (čas – 16,62 s), 2. místo ve štafetě 4 x 100m (čas – 58,48 s) a v hodnocení družstev v běhu na 100m překážek (čas – 102,51 s) 3. místo v celkovém pořadí družstev ve výstupu na věž (čas – 91,82 s) 1. místo v běhu na 100m překážek (čas –16,31 s) a 3. místo v dvojboji (čas – 31,08 s)- Ivan Trojan 1. místo v požárním útoku (čas – 39,59 s) a v celkovém pořadí družstev na 100m překážek (čas – 101,48 s) 2. místo štafeta 4 x 100m (čas – 59,11 s) 3. místo v celkovém pořadí družstev ve výstupu na věž (čas – 90,13 s) 2. místo ve štafetě 4 x 100m (čas – 58,23 s), v celkovém hodnocení družstev v běhu na 100m překážek (čas – 109,01 s) i ve výstupu na věž (čas – 91,72 s) 3. místo v celkovém pořadí družstev na 100m překážek (čas – 102,15 s) 1. místo v požárním útoku (čas – 28,47 s) 2. místo štafeta 4 x 100m (čas – 59,41 s) 3. místo v celkovém pořadí družstev ve výstupu na věž (čas – 90,40 s) 1. místo v požárním útoku (čas – 25,65 s) 2. místo v celkovém pořadí družstev v běh na 100m s překážkami (čas - 98,93 s) 3. místo ve štafetě 4 x 100m (čas - 56,25 s)

1977 Trento

1981 Böblingen 1985 Vöcklabruck

1989 Varšava

1993 Berlín

1997 Hernink 2001 Kuopio 2005 Varažin 2009 Ostrava

Celkové umístění 2. místo

3. místo

3. místo 3. místo

2. místo

3. místo

5. místo 2. místo 5. místo 2. místo

Tabulka č. 7 - Výsledky dobrovolných hasičů na Hasičských olympiádách CTIF Rok a místo konání Hasičké olympiády CTIF dobrovolných hasičů-mužů

Největší úspěchy

Celkové umístění

1985 Vöcklabruck

Běh na 100m překážek – 1. místo Zdeněk Prodělal (čas – 18,02 s), 2. místo Antonín Minarský (čas – 18,03 s), 3. místo Petr Bachmann (čas – 18,29 s) ; Výstup na věž – 1. místo Bedřich Vrkoč (čas – 16,54 s), 2. místo Jan Dvořák (čas – 16,58 s), 3. místo Vladimír Schneeberg (čas – 16,88 s) ; Dvojboj – 1. místo Bedřich Vrkoč (čas – 34,93 s), 2. místo Vladimír Schneeberg (čas – 35,67 s), 3. místo Petr Bachmann (čas – 35,82 s) ; Štafeta 4 x 100m - 1. místo – (čas – 62,99 s) ; 1. místa: celkové pořadí družstev na 100m překážek (čas – 109,86 s),i výstup na věž (čas – 103,26 s) ; požární útok - 2. místo (čas – 39,95 s) 2. místa: štafeta 4 x 100m (čas – 65,14 s), celkové pořadí družstev na 100m překážek (čas – 108,45 s) i výstup na cvičnou věž (čas – 98,25 s) Běh na 100m překážek – 1. místo Miroslav Hlavnička (čas – 17,85 s), 2. místo Martin Provazník (čas – 17,92 s), 3. místo Jan Šimíček (čas – 18,12 s) ; 2. místo výstup na věž (čas – 15,43 s) a 1. místo dvojboj (čas – 33,55 s) – Jan Šimíček ; 1. místo - celkové pořadí družstev na 100m překážek (čas – 110,34 s) i výstup na věž (čas – 97,94 s) ; 2. místo štafeta 4 x 100m (čas – 62,40 s) ; 3. místo požární útok (čas – 39,98 s) Běh na 100m překážek – 1. místo - Václav Mikiska (čas – 16,84 s), 2. místo ve dvojboji – (čas 32,86 s), 2. místo – Pavel Sádecký (čas – 16,97 s), 3. místo ve dvojboji – (čas 33,04 s) ; 1. místa: štafeta 4 x 100m (čas – 60,06 s), celkové pořadí družstev na 100m překážek (čas–104,02 s) ; 3. místa: požární útok (čas – 35,68 s), celkové pořadí družstev ve výstupu na věž (čas – 98,17 s) Běh na 100m překážek – 1. místo Jaroslav Hrdlička (čas – 16,35 s), 2. místo Roman Dvořák (čas – 16,79 s);

1. místo

1989 Varšava

1993 Berlín

1997 Hernink

2001 Kuopio

2. místo

1. místo

2. místo

1. místo

2005 Varažin

2009 Ostrava

2. místo ve výstupu na věž Jaroslav Hrdlička (čas – 15,28 s) ; 2. místa: štafeta 4 x 100m (čas – 61,46 s), požární útok (čas – 27,95 s), celkové pořadí družstev ve výstupu na cvičnou věž (čas – 96,95 s) ; 1. místa: celkové pořadí družstev na 100m překážek (čas – 102,83 s) Běh na 100m překážek – 1. místo Jan Lorenc (čas 1. místo – 16,55 s), 2. místo Dušan Iker (čas – 17,06 s), 3.místo Martin Stuchlík (čas–17,18 s) ; Výstup na věž – 1. místo Dušan Iker (čas – 15,64 s), 3. místo Václav Mikyska (čas–15,71s) ; Dvojboj – 1. místo Dušan Iker (čas – 32,70 s), 2. místo Vladimír Janko (čas – 33,34 s); 1. místa: celkové pořadí družstev na 100m překážek (čas – 103,59 s), výstup na věž (čas – 96,19 s), štafeta 4 x 100m (čas – 58,24 s) ; 2. místo - požární útok (čas – 30,46 s) Běh na 100m překážek – 1. místo Pavel Krpec (čas 1. místo - 16,27 s), 2. místo Pavel Maňas (čas – 16,40 s), 3. místo Martin Roháč (čas – 16,46 s) ; výstup na věž – 1. místo Pavel Krpec (čas–14,61s), 2. místo Martin Roháč (čas–14,83s) ; Dvojboj – 1. místo Pavel Krpec (čas – 30,88 s), 2. místo Martin Roháč (čas – 31,29 s), 3. místo Pavel Maňas (čas – 31,97s); 1. místa: celkové pořadí družstev na 100m překážek (čas – 100,21 s) , výstup na věž (čas – 91,92 s), štafeta 4 x 100m (čas – 57,02 s) ; 3. místo - požární útok (čas – 27,81s)

Poznámka: Je nutné zdůraznit, že v této kategorii nemohou startovat sportovci, kteří jsou zaměstnáni u hasičských záchranných sborů.

Tabulka č. 8 – Výsledky dobrovolných hasiček na Hasičských olympiádách CTIF Rok a místo konání Hasičké olympiády CTIF dobrovolných hasičů-žen

Největší úspěchy

Celkové umístění

2005 Varaždin

100m překážek - 1. místo Andrea Nolčová (čas – 18,88 s), 2. místo Blanka Králová (čas – 18,97 s), 3. místo Michaela Maruniaková (čas – 19,02 s) ; 1. místa: štafeta 4 x 100m (čas – 67,23 s), požární útok (čas – 33,25 s)

1. místo

2009 Ostrava

ČR A – 1. místa: štafeta 4 x 100m (čas – 66,49 s), 1. místo hodnocení družstev na 100m překážek (čas – 111,75 s) ; 2. místa: požární útok (čas – 28,75 s), běh na 100m překážek - Monika Sedlatá (čas – 18,41 s) ; 3. místo - běh na 100m překážek - Petra Čekalová (čas – 18,43 s) ČR B – 2. místa: štafeta 4 x 100m (čas – 68,34 s), 2. místo požární útok (čas – 26,32 s), hodnocení družstev na 100m překážek (čas – 114,16 s) ČR C – 3. místa: požární útok (čas – 29,27 s), 3. místo hodnocení družstev na 100m překážek (čas–114,65 1. místo - běh na 100m překážek - Lenka Tomandlová (čas – 18,05 s)

Poznámka – v Ostravě reprezentovala Českou republiku jako organizátora akce tři družstva žen.

Tabulka č. 9 – Výsledky dorostu dobrovolných hasičů na Mistrovství světa Rok a místo konání Mistrovství světa dorostu dobrovolných hasičů

Největší úspěchy

Celkové umístění

2011, Petrohrad

1. místa: Jan Gášek (kategorie 13–14let) - 100m překážek (čas – 17,24 s), výstup do prvního podlaží cvičné věže (tato kategorie leze pouze do prvního poschodí) ; 2. místo - František Kunovský v běhu na 100m překážek (čas – 16,24 s) ; 3. místa: – požární útok (23,75 s) a štafeta 4 x 100m (čas – 59,79 s) 1 .místo -Martin Lidmila - 100m překážek 3. místo – požární útok (čas – 24,03 s)

4. místo

2012, Valmiera

4. místo

Poznámka: Toto mistrovství je rozděleno do tří kategorií dle věku (mladší kategorie 13-14 let, střední kategorie 15-16 let, starší kategorie17-18 let) Požární útok se běží oproti kategorii muži pouze na 2 hadice typu B a 1 hadice typu C.

Tabulka č. 10 – Výsledky dobrovolných hasičů do 23 let na Mistrovství světa Rok a místo konání Mistrovství světa dobrovolných hasičů do 23 let

Největší úspěchy

Celkové umístění

2012, Plovdiv

Běh na 100m s překážkami - 1. místo - František Kunovský (čas – 16,20 s), 2. místo Jiří Volf (čas – 16,22 s), 3. místo Radek Šuba (čas – 16,66 s) ; 2. místa: požární útok (čas – 36,46 s) a štafeta 4 x 100m (čas – 59,77 s)

2. místo

Tabulka č. 11 – Výsledky akademiků na Mistrovství světa Rok a místo konání Mistrovství světa akademiků

Největší úspěchy

Celkové umístění

2011, Petrohrad

3. místo v běhu na 100m překážek – Jakub Pěkný (15,73s) 1. místo v požárním útoku (čas – 30,91 s) 2. místo v běhu na 100m překážek - Jakub Arvai (16,24s) 1. místo – požární útok (čas – 31,19 s) 2. místo - štafeta 4 x 100m (čas – 60,92 s)

5. místo

2012, Plovdiv

1. místo

Příloha č. 2 – Vybavení pro požární sport Vybavení na disciplínu běh 100 m s překážkami

Obrázek č. 1 – překážka pro muže

Obrázek č. 3 - Kladina

Obrázek č. 5 - Rozdělovač

Obrázek č. 2 – překážka pro ženy

Obrázek č. 4- Pár hadic, spojka na rozdělovač, proudnice, koncovky ROT

Vybavení na štafetu 4 x 100 m

Obrázek č. 6 - Domeček

Obrázek č. 8 - Hasicí přístroj

Obrázek č. 7 - Okno

Obrázek č. 9 – Čtvrtý úsek – hašení

Vybavení na disciplínu výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku

Obrázek č. 10 - Hákový žebřík

Obrázek č. 11 – Výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže

Vybavení na požární útok

Obrázek č. 12 – Hadice C, koncovka DIN

Obrázek č. 14 – Proudnice

Obrázek č. 13 – Hadice B, koncovka DIN

Obrázek č. 15 - Savice

Obrázek č. 16 - Terč

Obrázek č. 17 – Požární nádrž

Obrázek č. 18 - Rozdělovač

Obrázek č. 19 – Sací koš

Obrázek č. 20 – Požární stříkačka

Obrázek č. 21 – Příprava základny

Výstroj povinná pro všechny disciplíny

Obrázek č. 22 - Ochranná přilba

Obrázek č. 23 – Kožený opasek

Krytá hala pro požární sport

Obrázek č. 24 krytá hala

Obrázek č. 25 věž v hale