UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu DIPLOMOVÁ PRÁCE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Praha 2010

Bc. Jan Čihák

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu

PRINCIPY MODELOVÁNÍ V TENISOVÉ HŘE Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Zpracoval:

Prof. PhDr. Václav Hošek, DrSc.

Bc. Jan Čihák

duben 2010

Děkuji prof. PhDr. Václavu Hoškovi, DrSc. za odborné vedení mé diplomové práce. Dále děkuji PhDr. Jiřímu Šlédrovi za cenné připomínky a rady a za pomoc, kterou mi poskytl při zpracování mé diplomové práce.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a použil jsem pouze literaturu uvedenou v seznamu použité literatury. V Praze dne 1. dubna 2010 ___________________________________ Bc. Jan Čihák

1

BIBLIOGRAFICKÁ IDENTIFIKACE

Název práce:

PRINCIPY MODELOVÁNÍ V TENISOVÉ HŘE

Cíle práce:

Cílem této magisterské práce je ověřit výskyt nejběžnějších modelů zátěží soutěžních situací a zodpovědět vědeckou otázku – „Pomáhá stresová atmosféra, která je simulovaná již v tréninku, zvládat stresovou atmosféru v zápase?“ Pro splnění cíle byla vytvořena následující hypotéza – H: Trenéři se v tréninku věnují více modelování technické stránky herních situací než modelování psychosociálních zátěží tenisové hry.

Metoda:

V diplomové práci byla jako základní výzkumná metoda použita metoda explorativního výzkumu, jehož stěžejním prvkem bylo anonymní dotazníkové šetření (29 otázek) mezi trenéry. Nestandardní dotazník byl sestaven na základě odborného vedení prof. PhDr. Václava Hoška, DrSc., literárních rešerší, konzultací s předním odborníkem v oblasti tenisu PhDr. Jiřím Šlédrem a vlastních zkušeností získaných autorem.

Výsledky:

Stanovená hypotéza práce byla verifikována a bylo potvrzeno, že trenéři se v přípravě více věnují modelování technické stránky konkrétních herních situací než modelování psychosociálních zátěží tenisové hry.

Klíčová slova:

tenis, modelovaný trénink, stres, zátěž, psychika, taktika, technika, výzkum, četnost, psychosociální

2

BIBLIOGRAFICAL IDENTIFICATION

Title of thesis:

THE PRINCIPLES OF MODELLED TRAINING IN TENNIS GAME

The goal of thesis:

The main goal of this diploma´s thesis is to verify the occurence of most common models of stress in competitive situation and answer a scientific question – „Can a stress environment, which is already simulated in training, improve stress environment in tennis match? To fulfil the main goal a following hypothesis was set up – H: During training preparation tennis coaches are more engaged in modelling of technical aspect of game situation than a modelling of psychosocial stress of tennis game.

Method:

This diploma´s thesis as a main method of research uses the statistic explorative method of research whose main component is questionning on the anonymus way (29 questions) among coaches. Nonstandard questionary was set up on the base of expert leading of Professor PhDr. Václav Hošek, DrSc., literature retrieval, tutions with an specialist in area of tennis PhDr. Jiří Šlédr and natural experiences of author.

Results:

Set up hypothesis was verified – During training preparation tennis coaches are more engaged in modelling of technical aspect of game situation of specific situation than a modelling of psychosocial stress of tennis game.

Keywords:

Modelled training, Stress, Oppress, Psychics, Tactics, Technics, Research, Frequency, Psychosocial

3

Svoluji k zapůjčení své diplomové práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musejí pramen převzaté literatury řádně citovat. ______________________________________________________________________ Jméno a příjmení:

Číslo obč. průkazu:

Datum vypůjčení:

Poznámka:

______________________________________________________________________

4

Obsah str. 1. Úvod

7

2. Teorie problému principů modelování

9

2.1. Základní tenisové situace, stres a zátěž 2.1.1. Stres a zátěž

9 9

2.1.2. Základní tenisové situace

13

2.1.3. Míra aktivační úrovně a stav zápasu

18

2.2. Psychická složka tréninku a psychologické aspekty v tenise

25

2.2.1. Psychologické aspekty, homeostáza a adaptace

25

2.2.2. Anticipace a mentální činnost hráče v zápase

30

3. Empirická část

37

3.1. Popis metod a organizace výzkumu

37

3.1.1. Metodika výzkumu

37

3.1.2. Rozbor dílčích problémů výzkumu a charakter otázek

38

3.1.3. Sběr a zpracování dat (metodika výzkumu)

41

3.1.4. Charakteristika sledovaného souboru

42

3.1.5. Matematické zpracování

44

3.2. Výsledky výzkumu a diskuse

45

3.2.1. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 1

45

3.2.2. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 2

44

3.2.3. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 3

49

3.2.4. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 4

50

3.2.5. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 5

52

3.2.6. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 6

53

3.2.7. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 7

54

3.2.8. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 8

55

3.2.9. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 9

57

3.2.10. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 10

58

3.2.11. Samostatná otázka č. 29

60

5

4. Závěr

62

5. Seznam použité literatury

69

6. Přílohy Příloha č. 1. Dotazník – Sledování psychologických okolností tenisové hry (vzor)

6

1. Úvod Diplomová práce „Principy modelování v tenisové hře“ navazuje a rozšiřuje Bakalářskou práci „Modelovaný trénink v tenise“, kterou autor obhájil v roce 2007 na Vysoké škole tělesné výchovy a sportu PALESTRA, pod vedením prof. PhDr. Václava Hoška, DrSc., který je vedoucím i této práce. V současném období a na současné úrovni vědeckého poznání není pochyb o tom, že psychická složka ve sportu je jednou z velmi důležitých složek výkonu. To platí všeobecně, ale především v některých sportech, mezi které patří i tenis. Psychická složka výkonu je výsledkem psychologické přípravy, ve které hraje nejdůležitější úlohu modelovaný trénink a práce proto zjišťuje, jakým způsobem je modelovaný trénink využíván tam, kde je to potřebné. Tenis je sport, který patří k jednomu z nejrozšířenějších sportů u nás i na světě. Je znám ve všech světadílech a každoročně přibývá počet hráčů, kteří se mu méně nebo více soustavně věnují. V současné době tenis hraje více než 30 milionů hráčů. Tenis řadíme k míčovým sportovním hrám, charakteristické pro něj jsou rychlé výměny a rychlé střídání hráčů ve styku s míčem. Vliv na zásadní změny ve způsobu hry tenisu má míra jeho rozšíření, dostupnost a popularita, nové tréninkové postupy i vývoj nejnovějších technologií. K tomu také patří vnímání samotné hry, a to jak hráčem, tak i společností. (Tenis) „Klade velké nároky na psychickou i fyzickou přípravu hráče, moderní špičkový tenis vyžaduje koncentraci automobilového závodníka, který vjíždí do zatáčky, ale i vytrvalost maratónského běžce, který po čtyřicetikilometrovém běhu nasazuje k závěrečnému sprintu.“ 1 Každý den polovina hráčů, kteří hrají tenis, odchází jako poražení a druhá polovina jako vítězové. Čím se od sebe liší? Diplomová práce vychází ze skutečnosti, že většina tenistů v tenisovém zápase podává horší výkony než v tréninku. To se týká především problému zvládání stresů v zápase. Příčinou je soutěžní napětí. Na základě teorie adaptace byl již popsán princip „modelovaného tréninku“ (Vaněk), který má za cíl snížit psychické napětí sportovce v soutěži pod vlivem „modelové“ přípravy.

1

JANKOVSKÝ, Jiří. Tenis. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 2002. s. 9. ISBN 80-247-0169-3.

7

Pro výběr a zpracování tématu této diplomové práce se rozhodl autor práce zejména proto, že se problematikou tenisu zabývá již od mládí. Tenis hraje od svých 6 let, závodně pak od 10 let. Trenérem III. třídy se stal v 18 letech. Tenis byl v centru zájmu autora práce nejenom po dobu bakalářského studia, ale i nyní během navazujícího magisterského studia. V bakalářské práci (2007) bylo zjištěno, že většina dotazovaných tenisových trenérů sice modelovaný trénink běžně používá, ale především pouze k procvičování taktiky – teoretických schémat možných řešení soutěžních situací. Jedná se spíše o situační trénink řešení konkrétních zápasových situací. Diplomová práce zjištění tohoto výzkumu prohlubuje a zabývá se výzkumem četnosti používání konkrétních herních situací v rámci modelovaného tréninku. Cílem této diplomové práce je proto ověřit výskyt nejběžnějších modelů zátěží soutěžních situací a zodpovědět vědeckou otázku – „Pomáhá stresová atmosféra, která je simulovaná již v tréninku, zvládat stresovou atmosféru v zápase?“ Účelem této práce je také přispět k prohloubení návrhů využití principů modelování v tenisové hře a zařadit tyto principy do tréninkového procesu, protože problematika modelovaného tréninku psychosociálních zátěží je opomíjena.

8

2. Teorie problému principů modelování 2.1. Základní tenisové situace, stres a zátěž 2.1.1. Stres a zátěž Do každého sportovního výkonu se promítají prvky technické, taktické, kondiční, somatické a psychické. Zatímco prvky somatické jsou dány převážně genotypově, ostatní prvky lze rozvíjet s větším či menším úsilím. U prvků kondičních se vychází ze základních principů sportovního tréninku, u technických ze základních biomechanických poznatků daného sportu. Prvky taktické vycházejí především z pozorování herních činností a jejich následného zařazení do přípravy. U prvků psychologických vycházíme z nároků na psychiku u jednotlivých druhů sportu. Tyto prvky, jak se trenéři, odborníci a koučové shodují, jsou v přípravě nejobtížněji napodobitelné. Jedním ze způsobů jak tyto prvky začlenit do přípravy nebo tréninku je modelovaný trénink. „Modelovaný trénink znamená simulaci zápasové atmosféry a nejčastějších nebo nejdůležitějších situací v zápase již během tréninku.“ 2 „Východiskem modelovaného tréninku jsou teoretické zákonitosti procesu adaptace z psychologického hlediska. Adaptaci chápeme jako proces postupného přizpůsobení k podnětu, který na počátku procesu vystupuje jako stresor. Jako podněty zde zpravidla vystupují situační vlivy, které svými psychogenními účinky nepříznivě působí na činnost sportovce.“ 3 Aplikací různých specifických soutěžních situací v přípravě lze hráčovu odolnost vůči těmto zátěžím zvýšit. Z toho všeho plyne psychologický požadavek, aby se všeobecně do tréninku zařazovaly modely soutěžních situací. Název modelovaný trénink vychází ze skutečnosti používání modelů v tréninku. Až příliš často se trénuje v podmínkách, které jsou psychologicky velmi příznivé a komfortní. Z tohoto důvodu často nejsou sportovci připraveni na podmínky soutěže, které jsou psychologicky obtížné, diskomfortní. Tato obtížnost soutěže pramení z pocitů 2

STOJAN, Svatopluk. Moderní tenis. 1. vyd. Praha: Atos, 1991. s. 86. ISBN 80-900356-5-5. SLEPIČKA, Pavel – HOŠEK, Václav – HÁTLOVÁ, Běla. Psychologie sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. s. 203. ISBN 80-246-1290-9.

3

9

odpovědnosti, předstartovních stavů, z vědomí vyrovnanosti soupeřů, taktických zvratů utkání, velkého psychického napětí, z nutnosti dohánět náskok soupeře, hájit vlastní náskok, vyrovnat se s nespravedlivým výrokem rozhodčího, nezhoršit svůj výkon následkem vlastního neúspěchu. „Jako konflikty či frustrace mohou také působit např. chování či reakce diváků, soupeře či rozhodčího a další.“ 4 Tuto psychickou zátěž je možné navodit již v průběhu tréninku. Mimo odborných trenérských znalostí je k tomu zapotřebí ještě tvůrčí přístup trenéra a jeho schopnost zapůsobit na svěřence, protože je žádoucí, aby hráči v modelové atmosféře spolupracovali. Modelovaný trénink se z psychologického hlediska pokouší přiblížit zatížení podobné zápasu a tréninkový proces atmosféře vlastní soutěže. Podle Dovalila sportovní výkon ovlivňuje následujících pět faktorů:

Obr. 1. Struktura sportovního výkonu 5

4

KOČÍB, Tomáš – SÜSS, Vladimír. Výkon hráče v tenise jako psychosociální jev [online]. 2002. [cit. 2006-12-05]. Dostupné z www: . 5 Převzato z: DOVALIL, Josef et al. Výkon a trénink ve sportu. 1. vydání. Praha: Olympia, 2002. s. 16. ISBN 80-7033-760-5.

10

Existují modely konkrétních a obecných zátěží. Relativně snáze se modelují konkrétní psychické zátěže očekávané soutěže. To se děje věrným navozením podmínek, které předpokládaně nastanou v budoucí soutěži, například na základě údajů od sportovních pozorovatelů. Modelu konkrétních psychických zátěží se využívá především ve sportovních hrách a úpolech. Zde se v přípravě mimo jiné volí takový tréninkový protivník, který se způsobem sportovního boje podobá protivníkovi, kterého očekáváme v konkrétním zápase. V přípravě k významné soutěži se volí tréninkový protivník se způsobem sportovního boje, který se očekává od reálného soupeře v této soutěži (konkrétně například hra proti levorukému hráči v přípravě, víme-li, že v soutěži hráč nastoupí proti levorukému tenistovi, hra na různém povrchu a podobně). Poněkud hůře se modelují psychosociální zátěže sportovních soutěží. Zde musí předcházet určitá psychologická analýza frekvence výskytu a intenzity psychických stresů v soutěži a pokus o vytvoření adekvátních modelových situací v tréninkových podmínkách. Ne vždy se to však zcela podaří. A to proto, že v tréninku nelze organizačními

ani

psychologickými

prostředky

vytvořit

atmosféru

například

olympijského závodu se všemi zátěžemi. Avšak pokusy o vytvoření zátěžových modelů je vhodné použít, protože vybavují sportovce adaptačními vzorci k překonávání nepříznivých okolností závodu nebo soutěže. Moderní formou modelovaného tréninku je takzvaný přetížený trénink nebo nadhraniční trénink, tzv. overstress. To znamená zatížení sportovce do maxima. Cílem je učit překonávat pociťované možnosti, využít všech rezerv, tj. „vydat se“, „jít na sebe“, „sáhnut si na dno“ v psychologickém smyslu. Obsahem není tedy pouze vysoký objem tréninkové práce, nýbrž i kruhový trénink, ztížení podmínek, zkrácení a vnucení intervalů. Rovněž je možné a výhodné využít i syntetického tréninku, což ve své podstatě znamená absolvování tréninkové jednotky se všemi zátěžemi a stresory, jaké obsahuje skutečná a reálná soutěž. „Časté ztráty téměř vyhraných utkání, psychické selhávání v důležitých momentech utkání, malá adaptabilita tenistů na celkové podmínky utkání atd. vedou celou řadu profesionálních trenérů ke zjišťování příčin těchto jevů.“. 6 Modelovaný trénink je jedna z cest, jak zlepšovat sportovní výkon.

6

ŠLÉDR, Jiří. Co zatěžuje tenisty a jak se s tím vyrovnat. Tenis, 1998, roč. 9, č. 9, s. 21.

11

Existuje několik definic, které nám přibližují pojmy zátěže a stresu. „Stress je anglický termín vyjadřující zátěž, tíseň, tlak.“ 7 Tyto definice však nejsou ve shodě a v mnoha případech si částeně odporují. „Pojem ¨stres¨ v původním fyzikálním významu znamenal stav napětí až deformace.“ 8 „Stres je chápán jako mobilizace různých funkcí organismu člověka. Tyto aktuální změny se projevují například vzestupem dýchání, srdeční a oběhové činnosti, zvýšením

katecholaminů,

zvláště

adrenalinu

v krvi,

zesíleným

transportem

energetických zdrojů, zvýšením svalového napětí apod.“ 9 Podle Jiřího Šlédra se o stres jedná tehdy, jestliže je člověk při činnosti jakkoliv rušen. Zátěž bývá pro tréninkový proces a zvyšování výkonnosti podstatnou podmínkou, kdežto stres je obvykle překážkou při formování vlastností osobnosti. Pro vysvětlení tohoto jevu vycházíme z interakčního pojetí zátěže. 10 „Zátěž je český pojem pro stres, užitý akademikem Charvátem v konci šedesátých let.“ 11 Dochází k rozporu mezi vnějšími nároky situace a vnitřními předpoklady osobnosti i organismu se s nimi vyrovnat. Tímto způsobem dochází k vytvoření nových vzorců chování. Mezi podmínky, které hráče ovlivňují před zápasem nebo turnajem, patří znalost nebo neznalost soupeřů. Někteří hráči tak mají obavy jet na turnaj, pokud se dozví, že na něm budou stejně kvalitní nebo kvalitnější soupeři a tato skutečnost představuje pro hráče silnou zátěž. V dnešní době hráč díky technice a elektronickému podávání přihlášek předem ví, jací soupeři jsou na daný turnaj přihlášeni. Někteří hráči (především mladší) mohou mít problém například při komunikaci (registraci) s dospělou osobou. Jiným obdobně zatěžujícím vlivem může být nejistota, s kým bude hrát na daném turnaji čtyřhru (obavy z odmítnutí atd.). Většina rodičů nebo trenérů přejímá kompetence za mladší hráče především z těchto důvodů, ale hráči jsou pak nesamostatní, nekompetentní učinit samostatné rozhodnutí, což se může promítat následně i do samotného zápasu. Jsou-li však nároky situace ve srovnání s potenciálem člověka příliš vysoké, dochází k vyrovnání se s touto situací za cenu mimořádného vypětí. Rovněž může dojít 7

ŠLÉDR, Jiří. Co zatěžuje tenisty a jak se s tím vyrovnat. Tenis, 1998, roč. 9, č. 9, s. 21. HOŠEK, Václav. Psychologie odolnosti. Praha: Karolinum, 2001. s. 21. ISBN 80-7184-889-1. 9 DOVALIL, Josef et al. Výkon a trénink ve sportu.1. vyd. Praha: Olympia, 2002. s. 71. ISBN 80-7033760-5. 10 ŠLÉDR, Jiří. Co zatěžuje tenisty a jak se s tím vyrovnat. Tenis, 1998, roč. 9, č. 9, s. 21. 11 HOŠEK, Václav. Psychologie odolnosti. Praha: Karolinum, 2001. s. 21. ISBN 80-7184-889-1. 8

12

k selhání. „Střetávají se zde minimálně dvě protichůdné tendence: touha dosáhnout úspěchu a vysokého ocenění a snaha vyhnout se selhání, fiasku.“ 12 Jsou-li tyto nároky dlouhodobě působící, může samozřejmě dojít až k narušení integrity osobnosti. Z psychologického hlediska existují dvě hlavní skupiny osob: 1. Osoby s vysokou potřebou výkonu, které volí úkoly s 50% rizikem. 2. Osoby s potřebou vyhnout se selhání, které volí buď úkoly nepřiměřeně snadné, příliš lehké, nebo naopak úkoly nadmíru složité. Při každé hře můžeme pozorovat určitý prvek zátěže. Její velikost určuje formování vlastností hráče. Adaptace hráče probíhá na podněty tréninku postupně. Je velmi důležité, aby nároky tréninku a aktuální předpoklady jedince byly vždy respektovány. To se může jevit jako zastavení procesu adaptace nebo návrat hráče na vývojově nižší úroveň. Aplikujeme-li správně podněty při tréninku, budeme opakovaně zvyšovat odolnost hráče vůči fyzikálním, klimatickým a sociálním podmínkám. Proto je nezbytně nutné zařazovat tyto činitele do tréninkového procesu. Ke všem úkonům, jež jsou pro hráče relativně snadné, je vhodné přidat ještě další, a to buď fyzickou, nebo psychickou zátěž. Z obtížnějších úloh je nutné ostatní zátěžové činitele odstraňovat. „Z praktického hlediska se jedná o takovou situaci, kdy se v herních činnostech nepravidelně objevuje menší procento nestejných chyb.“ 13 Přitom je nutné míru zátěže neustále sledovat a upravovat. Jestliže při cvičení hráč nedělá téměř žádné chyby, můžeme si být jisti, že úkol je příliš snadný a hráč má již dobře zvládnutou techniku. Proto je vhodné aplikovat přídavnou zátěž. Nacvičujeme-li však nový prvek, který ještě není technicky dokonale zvládnut, bude přinejmenším vhodné všechnu ostatní zátěž odstranit. Objevuje-li se velké procento chyb, je úkol naopak příliš složitý. „S přibývajícím věkem musí být věnováno stále více pozornosti individuálnímu rozvoji každého jednotlivce. To platí jak pro tenisově-technické, tak i pro kondiční, taktické a (duševní) mentální oblasti.“ 14

12

HOŠEK, Václav – KOBYLKA, Jan – SLEPIČKA, Pavel. Průvodce psychologiií sportu. Praha: Multiprint s.r.o., 2004. s. 36. 13 ŠLÉDR, Jiří. Co zatěžuje tenisty a jak se s tím vyrovnat. Tenis, 1998, roč. 9, č. 9, s. 21. 14 GROSSER, Manfred – SCHÖNBORN, Richard. Závodní tenis pro děti a mladé hráče. Bílina: Ladislav Hrubý 2008. s. 98.

13

2.1.2. Základní tenisové situace V tenisové hře existuje ve své podstatě pouze pět možných herních situací: 1. hráč podává 2. hráč přijímá 3. hráč hraje agresivně od základní čáry 4. hráč nabíhá k síti 5. hráč se brání prohozy nebo loby. Mezi standardní situace v tenise bychom mohli zařadit ještě předstartovní stavy. Tyto stavy jsou způsobeny očekáváním blížícího se utkání. Mezi modelované situace můžeme zařadit následující situace: 

technické herní,



taktické herní, např. podání a příjem podání, podání – účinný volej nebo smeč, příjem podání – prohoz nebo lob, tři body za sebou, pouze forhend nebo bekhend na polovině dvorce a mnoho dalších,



kondiční herní „drill“ – hra velkou rychlostí, trénink vytrvalosti a úderů pod tlakem dva proti jednomu, síla vůle,



psychické herní. Psychická zátěž bývá v tréninku nejobtížněji napodobitelná. „Utkání skýtá

stovky jednotlivých herních situací. Každý odehraný úder je v něm jiný, jedinečný. (…) A při každém úderu tenista podstupuje následující proces: percepce – rozhodnutí – provedení – zpětná vazba.“ 15 Touto problematikou se zabývá přední český odborník Jiří Šlédr 16 . Podle něho existuje několik možných modelů následujících psychických herních situací. 1. Pouze jedno podání – hráč má v tréninkovém zápase k dispozici pouze jedno podání a je tedy vystaven vyššímu psychickému tlaku a náročnějšímu rozhodování, zda se pokusit zahrát podání na jistotu či zda si při tomto podání může dovolit riskovat.

15

LANGEROVÁ, Martina – HEŘMANOVÁ, Blanka. Tenis a děti. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. s. 53. ISBN 80-247-1256-3. 16 ŠLÉDR, Jiří. Údaje získané osobní konzultací autora (2009-11-15).

14

2. Pouze poslední bod ve hře a první bod v další hře – tím chceme dosáhnout vyšší koncentrace hráče a poukázat na to, že z taktického hlediska všechny body nejsou stejně důležité. 3. Pouze od stavu 6 : 6 v sadě – hráči mají za úkol představit si, že sehráli vyrovnanou sadu, stav je v tomto okamžiku 6 : 6 a na základě tie-breaku rozhodnout, komu tato vyrovnaná sada připadne. Hraje se zkrácená hra, která v mnohých případech zápas rozhoduje, a tudíž je vhodné, aby hráči měli možnost si tuto hru vyzkoušet a přizpůsobit se nárokům, které jsou na ně kladeny. 4. Pouze při vedení v tie-breaku. 5. Pouze při prohrávání v tie-breaku. 6. Risk management (složitá situace). 7. Self – koncept (2 nevynucené chyby) – pokud hráč udělá ve hře dvě nevynucené chyby (zkazí lehký nebo nahraný míč), hru automaticky prohrává. 8. Levá ruka (trenér) – hráč hraje s trenérem, trenér však hraje pouze levou nebo nehrající rukou. To vlastně znamená, že hráč hraje „de facto“ pouze sám proti sobě, poněvadž mu v tento okamžik trenér nemůže být žádným soupeřem. Zde se dostáváme k situaci, že svěřenec je „pánem na kurtu“ a o výsledku rozhoduje pouze on a jeho vlastní chyby nebo také koncentrace. 9. Do tří úderů – ukončit rozehranou výměnu nejdéle do tří úderů. Rozvoj sebedůvěry a schopnost zakončení výměny. 10. Nad pět úderů – rozvoj trpělivosti, koncentrace, míč musí vrátit nejméně pětkrát přes síť. Pokud hráč míč vrátí pětkrát, získává bod, pokud ne, bod má soupeř. 11. Hra do pěti her (gamů) – sada je ukončena za stavu 3:2. 12. Model zavírání sady – hra od stavu 5:5. 13. Hra při vedení v zápase. 14. Hra při prohrávání v zápase. 17

17

ŠLÉDR, Jiří. Údaje získané osobní konzultací autora (2006-07-07).

15

Jinou zátěží může být například vyřazení nebo nahrazení oblíbené herní varianty jinou nebo ještě zakázání jednoho silného x slabého úderu. Pokud má hráč nedostatečnou kondici například z důvodu předcházející nemoci a nyní má hrát zápas, je vhodné, aby z tohoto důvodu byla občas do tréninku zařazena hra do tří úderů. Na rozvoj vytrvalostních schopností a morálně volních vlastností lze využívat poměrně s úspěchem drill. Odlišným případem může být hra pouze s druhým podáním, kdy po hráči požadujeme aby každé podání směřovalo do dvorce. Snahou je zde navodit nepříjemné pocity při prohrávání a vlastním podání. Jinou variantou je pouze první podání (hráč má tak slabé druhé podání, že z něho vše prohraje). V případě, že hráč neovládá hru ze základní čáry, je nutné, aby využil taktické varianty podání – volej, což ale není bez předchozího tréninku možné. Velmi často se setkáváme i se situací, kdy se hráč musí v zápase vypořádat i s neoptimálním držením rakety a tato situace bývá trenéry velmi často opomíjena, protože se každý trenér snaží naučit hráče „správný“ úder, který není možné v zápase využít, protože mnoho úderů v zápase hráč není schopen zahrát jako „optimální úder“. Dalším opomíjeným faktorem v tréninku jsou údery samotné. Z hlediska neoptimálního držení těla nebo údery v časové tísni. Je žádoucí, aby trenér při trénování takovýchto úderů dbal na operativní myšlení hráče, které je spjaté s řešením právě vzniklé situace, kdy hráč hledá metodou pokusu a omylu nejlepší variantu řešení úkolu. Při tréninku postačí, pokud se hráči podaří vymyslet vhodnou variantu. Pokud tuto variantu hráč zkazí díky nezvládnuté technice, není to omezující, neboť hráč je schopen se naučit techniku časem. Je nutné si uvědomit, že není možné v zápase hrát údery, které hráč nemá osvojeny již z tréninkového procesu. „Nepoužívejte v utkání údery, které dobře neovládáte, a to ani kdyby na soupeře platily.“ 18 Navíc tyto složité situace přivádí hráče do situace, aby přijal chyby za součást tenisové hry a nebyl jimi frustrován. Podle dalšího českého odborníka, který se také zabývá touto problematikou, existuje několik možných modelů psychických herních situací, a to:

18

MAŠKA, Oldřich – ŠAFAŘÍK, Vladimír. Malá škola tenisu. Praha: Olympia, 1985. s. 123.

16

1. Hra o sázku – sázka nemusí být velká, ale neměla by být zase až příliš malá. Již vědomí možné prohry zatěžuje hráče. 2. Chyba rozhodčího – v každém zápase, je-li přítomen rozhodčí, je potřeba počítat se dvěma nebo třemi chybami v neprospěch jednoho nebo druhého hráče. Trenér to je schopen již při tréninkovém zápasu simulovat tím, že úmyslně rozhodne v neprospěch jednoho hráče, a tím mu může pomoci k lepšímu se vyrovnání s touto skutečností. Na závěr by mělo být zhodnoceno chování poškozeného hráče. 3. Přerušení zápasu – zápasy se obvykle nehrají pouze za ideálních podmínek, bývá zde časté i přerušení vzhledem k nepříznivým meteorologickým podmínkám, především kvůli dešti. To může trenér simulovat tak, že v napínavém okamžiku tréninkového zápasu hru bez udání důvodu přeruší. Tato příprava tak posiluje hráče v překonávání nepříjemných situací. 4. Pozitivní myšlení – hráč by měl být schopen přijmout skutečnost, že chyby jsou běžnou součástí sportovního výkonu, neměl by tudíž po své „hloupé chybě“ negativně myslet. Hráč by neměl propadat beznaději, „… nemohu“, ale myslet vždy pozitivně „… je to možné a dokáži to“. Hráč si musí představit nějaký svůj úspěšný úder (eso, úspěšný volej apod.). 5. Chování po bodu. 6. Optimální chování. 19 Zkušený hráč je v těchto situacích ve výhodě. Otázkou je, jakým způsobem tyto situace zařazovat do přípravy? Zápas je charakteristický střídáním bodů a přestávek. Tyto přestávky zabírají 1112 % zápasu. V těchto přestávkách je nutné, aby hráč uměl relaxovat a opět se koncentrovat na další bod, neboť pozornost není možné udržet po celou dobu utkání na maximální úrovni. Dle J. Šlédra 20 rozlišujeme přestávky do 15 s a přestávky 15-25 s. Čas se začíná měřit v okamžiku, kdy míč úspěšně dopadl do pole podání. To je důvod, proč by v tréninku měly být tyto situace simulovány, protože dá-li podávající hráč teč z podání, nebo returnující odpálí míč, je následně nutné sebrat míč, který skončil v síti a

19 20

STOJAN, Svatopluk. Moderní tenis. 1. vyd. Praha: Atos. 1991. s. 90-91. ISBN 80-900356-5-5. ŠLÉDR, Jiří. Údaje získané osobní konzultací autora (2009-11-15).

17

přestávky mezi body se následně prodlužují. Hráč musí být schopen udržet pozornost právě v těchto okamžicích. Po zápase je velmi důležitá skutečnost jak hráč v daném zápase uspěl a zda došlo k naplnění nebo nenaplnění jeho aspirací. Pokud hráč v zápase uspěl, vyhrál a naplnil své aspirace, prožívá to pozitivně. Nyní se ocitá v situaci, kdy půjde hrát další zápas. Je důležité, kdy se tento zápas bude konat. Zda až druhý den, nebo za jednu hodinu. V tréninkovém procesu je možné simulovat takovéto situace například dvoufázovým tréninkem, který dostatečně odráží situaci v reálném zápase. Tenis jako individuální sport, dle striktně daných pravidel, v některých případech umožňuje trenérovi, aby v průběhu zápasu komunikoval s hráčem, jindy je to zakázáno. V průběhu tréninku je nutné hráče na tuto situaci připravit. V přípravě by měl hráč sehrát dostatek zápasů při kterých nekomunikuje s trenérem, trenér na něj nedohlíží a hráč je odkázán pouze sám na sebe, což může pociťovat jako tíseň, která by jej v zápase svazovala. Mnohdy jsme svědky přesně opačných tréninkových metod.

2.1.3. Míra aktivační úrovně a stav zápasu Zápas je možné rozdělit na několik úseků. Na samotné soustředění před daným bodem (koncentrace), vlastní bod (od dopadu míče do pole pro podání), relaxaci (uvolnění po bodu). Při vlastním bodu se lze setkat v jedné hře s několika možnými stavy. Je nutné si uvědomit, že skóre lze rozdělit do šestnácti stavů, a to následovně 0:0, 0:15, 15:0, 15:15, 15:30, 30:15, 30:30, 30:40, 40:30, 40:40, výhoda podání, výhoda příjem, 40:15, 15:40, 40:0 a 0:40. Všechny výše zmíněné stavy lze rozdělit do čtyř skupin. Stavy v jednotlivých skupinách mají odlišný vliv na psychiku hráče a kladou nestejné psychické nároky na vyrovnání se s daným stavem. Každý bod je z psychologického hlediska odlišný a při některých se nejedná o velkou psychickou zátěž, jako tomu může být při jiných. Hráč bude zajisté prožívat zcela jiné emoce při stavu 0:0 a vlastním podání, než při stavu 30:40 a vlastním podání, rovněž tak, pokud bude podávat soupeř za stavu 40:30, není hráč pod tak velkým tlakem jako za stavu předešlého.

18

Dále je nutné si uvědomit, že důležitý není pouze samotný stav zápasu, ale i důležitost zápasu pro samotného hráče. Například, stejný hráč bude zajisté jinak vnímat zápas okresního přeboru než zápas o postup na mistrovství republiky nebo dokonce o vítězství ve finále Wimbledonu. Z tohoto důvodu je nutné i při tréninku zvažovat danou skutečnost a pokusit se o modelování těchto podmínek již v tréninku. Při dnešních velmi vyrovnaných výkonech nelze posuzovat kvalitu hráče pouze podle technických aspektů jeho hry a účinnosti úderů, ale rovněž i podle jeho chování, psychické odolnosti při jednotlivých stavech skóre. „Mentální část tenisové hry je nesmírně důležitá. Jimmy Connors kdysi dokonce řekl, že na profesionální úrovni znamená tenis 95 % psychiku.“ 21 Hráč musí být připraven na skutečnost, že chybovat v zápase je běžné, ale je výhodné vyvarovat se chyb v jistých okamžicích. „Počítejte s tím, že budete dělat chyby. Hlavní je, aby jste jich udělali méně než soupeř a abyste se vyvarovali chyb (hlavně školáckých a zbytečných chyb) při důležitých míčích (za stavu 40:30 nebo 30:40, při setbolu, mečbolu apod.).“ 22 Před zápasem je výhodné, aby hráč před zápasem nebo odjezdem na turnaj vyřešil pokud možno všechny nepříjemné záležitosti a mohl se tak plně soustředit na zápas. Není vhodné, aby hráč v průběhu zápasu myslel na nepříjemné věci, které bude muset zařídit a tyto věci nejsou podstatné pro výkon. To i přes skutečnost, že špičkoví hráči dokáží odstřihnout osobní život a problémy od podání vrcholového výkonu. Okamžitě po losování o podání hráč ví, zda bude zápas zahajovat svým vlastním podáním nebo zda bude podávat soupeř. Rozdělení do skupin podle stavu bodů v zápase:  první bod v zápase (stav 15:0 nebo 0:15)  stav 30:30, 40:15, 15:40, 0:40, 40:0  stav 40:40 a) první bod v zápase (stav 15:0 nebo 0:15) Po prvním bodě závisí na skutečnosti, zda tento bod hráč vyhrál nebo prohrál. Stav je 15:0 nebo 0:15, avšak nemá katastrofální následky, které se týkají psychické újmy. Hráč musí dokázat bod uzavřít a nezabývat se minulostí, aby se mohl následně 21 22

Tenisový trenérský manuál 1. stupně. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. s. 9. MAŠKA, Oldřich – ŠAFAŘÍK, Vladimír. Malá škola tenisu. Praha: Olympia, 1985. s. 123.

19

soustředit na další bod. Tuto situaci lze vysvětlit slovy relaxace a aktivace, totiž relaxace po skončení bodu a následná aktivace před bodem následujícím. Míra aktivace – aktivační úrovně je závislá především na úrovni hráčových vědomých procesů. „Hlavní regulační význam pro aktivační úroveň sportovce má to, že pochopí individuální a společenský význam situace.“ 23 Tento mechanismus aktivační úrovně je nápomocen k přizpůsobení organismu především těm situacím, které vyžadují velkou mobilizaci rezerv organismu. Tato mobilizace rezerv je způsobena zátěžovým charakterem daných situací. Mezi tyto situace patří akce ve sportu, neboť vyžadují přizpůsobení kardiovaskulárního systému a následného energetického krytí. Stupňování aktivační úrovně vede ke zvýšení činnosti vegetativního nervstva i neurohumorální regulace, z čehož jasně plyne, že intenzita emoce souvisí s mírou (velikostí) aktivace. „Tím je dán základní význam aktivační úrovně pro sportovní výkonnost.“ 24 Z výše uvedeného lze usuzovat, že každý sportovní výkon je podmíněn optimální úrovní aktivace. Aktivační úroveň lze označit jako stav připravenosti organismu k podání výkonu. Optimální stav aktivace (optimální aktivační úroveň) je pojem, který je spojován s optimálním (maximálním) výkonem. Aktivaci, která je příliš vysoká (označujeme ji jako startovní horečku) nebo příliš nízká (startovní apatie), nelze ze zřejmých důvodů spojovat s maximálním výkonem. Lze se setkat s jevem, který je nazýván jako paradoxní intence (paradox vůle), kdy maximální snahu není možné spojit s maximálním výkonem. Pokud je člověk velmi silně motivován, pociťuje příliš velkou odpovědnost, která může jedince dovést ke zhoršenému výkonu. Naopak nízký výkon lze vysvětlit nízkou úrovní aktivace organismu, která může být způsobena například únavou. „Zhruba platí, že optimální výkon souvisí se střední úrovní aktivace. Podrobněji to vysvětluje tzv. hypotéza převrácené U-křivky o vztahu mezi aktivační úrovní a úrovní výsledku činnosti (schéma). Tato hypotéza vychází

23

SLEPIČKA, Pavel – HOŠEK, Václav – HÁTLOVÁ, Běla. Psychologie sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. s. 57-58. ISBN 80-246-1290-9. 24 SLEPIČKA, Pavel – HOŠEK, Václav – HÁTLOVÁ, Běla. Psychologie sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. s. 58-59. ISBN 80-246-1290-9.

20

z představy, že se výkon se stoupající aktivační úrovní zvyšuje pouze do určitého okamžiku, pak už dochází ke snižování výkonu.“ 25 Pro tuto skutečnost musí trenéři hráčům vštípit, aby si uvědomili, že optimální výkon je spjat s optimální úrovní aktivace a že příliš pasivní přístup není vhodný. J. Šlédr 26 těmto prvním bodům ve hře od stavu 0:0 až do stavu 30:15, 15:30 říká hovorově „do důchodu daleko“, což přesně vystihuje podstatu dané věci. Hráči si mnohdy v prvních bodech neuvědomují jejich důležitost, prozatím na ně nedoléhá „tíha okamžiku“ a jak se vyvíjejí body do stavu 30:15, 15:30 je otázkou především výkonové motivace. Podle této teorie se zde prolínají dvě složky (tendence). První tendencí je dosáhnout úspěchu a protichůdnou k ní je tendence vyhnout se selhání. Každý výkon je proto výsledek jakéhosi konfliktu mezi nimi. Lidé, kteří jsou velmi silně motivováni tendencí dosáhnout úspěchu, kde tato tendence velmi silně převyšuje tendenci vyhnout se selhání, budou ponejvíce motivováni v situacích, které lze nazvat 50:50, tedy kde je možnost vítězství i prohry stejná. Opačným případem je tendence vyhnout se selhání, kde k nejvyšší motivaci dochází za předpokladu, že jsou si lidé vědomi snadnosti splnění úkolu, aby měli téměř jistý úspěch nebo naopak jeho nesnadnosti, kde se od nich neočekává úspěch a mohou pouze překvapit. Tito jedinci mají obavy z neúspěchu, mají tendenci vyhýbat se selhání, a proto jsou motivováni nejvíce při úkolech nepřiměřeně snadných vůči jejich schopnostem, kde je nemožné neuspět a v opačném případě, kdy je úkol značně nad jejich schopnosti a tudíž se nestane „neštěstí“, pokud daný úkol nezvládnou, protože byl tak těžký. Pokud si budeme vědomi s jakým sportovcem právě nyní pracujeme, lze této skutečnosti využít při jeho vedení. Sportovci obecně bývají více motivování tendencí dosáhnout úspěchu než běžná populace. Při prvních bodech v zápase je navíc velmi vhodné, aby sportovec byl výkonově velmi silně motivován. Tenisoví hráči, kteří jsou výkonově motivováni, jsou při těchto bodech ve výhodě. „Potřebu velkého výkonu aktualizují především situace, ve kterých se sportovec cítí kompetentní, tj. soutěžní situace vlastního sportu.“ 27 a 25

SLEPIČKA, Pavel – HOŠEK, Václav – HÁTLOVÁ, Běla. Psychologie sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. s. 59. ISBN 80-246-1290-9. 26 ŠLÉDR, Jiří. Údaje získané osobní konzultací autora (2009-11-15). 27 SLEPIČKA, Pavel – HOŠEK, Václav – HÁTLOVÁ, Běla. Psychologie sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. s. 77. ISBN 80-246-1290-9.

21

„Potřeba výkonu jeví vztah k motivační struktuře člověka, tj. k jeho kompetenční oblasti.“ 28 b) stav 30:30, 40:15, 15:40, 0:40, 40:0 Hlavní cíl je determinován v regulaci aktuálních psychických stavů. Aktuálním psychickým stavem lze všeobecně chápat skutečný stav organismu před výkonem, v průběhu výkonu a po výkonu. Některé z těchto stavů mohou být subjektivně nepříjemné a mohou mít negativní vliv na průběh dané sportovní činnosti. Jak již bylo řečeno, lze tyto stavy rozdělit na předstartovní, soutěžní a posoutěžní. Předstartovní stav se u sportovce dostavuje s okamžikem, kdy si hráč uvědomí svou účast na turnaji. Tento stav je závislý na skutečnosti jaký význam danému turnaji – dané soutěži přikládá. Pro hráče okresního formátu může být tento stav způsoben jeho účastí na krajském přeboru, naopak pro hráče zvučného jména krajský přebor nebude mít vůbec žádnou odezvu. Ale stejný stav se dostaví při účasti např. ve Wimbledonu. Tento předstartovní stav vrcholí těsně před samotným odjezdem na turnaj a je vystřídán soutěžním stavem, který trvá do zahájení soutěže nebo může přetrvávat i v celém jejím průběhu (především u nováčků a labilních sportovců). Při soutěžním stavu (v průběhu samotné činnosti) závisí především na souladu nebo nesouladu mezi aspirací (očekáváním jak se bude daná činnost vyvíjet) a činností samou. Pokud v průběhu činnosti hráč naplňuje své aspirace, může se soutěžní stav optimalizovat a to bez ohledu na ostatní (družstvo). „Teoretickým východiskem regulace APS jsou poznatky o dynamice aktivační úrovně organismu sportovce.“ 29 Aktivační úrovní označujeme stav připravenosti organismu k reakci a tato aktivační úroveň je velmi proměnlivá. „Může se plynule i skokem měnit od nízkých úrovní k vysokým a zpět.“ 30 Tato pohotovost k reakcím je např. velmi nízká ve spánku a nejvíce narůstá v silném emočním vzrušení – afektu, což tedy znamená, že se zvyšujícími se nároky dané činnosti aktivační úroveň roste. Ve sportu (nejen v tenise) se lze setkat se dvěma odlišnými protipóly aktivace. První z nich je nadměrná aktivace 28

SLEPIČKA, Pavel – HOŠEK, Václav – HÁTLOVÁ, Běla. Psychologie sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. s. 78. ISBN 80-246-1290-9. 29 SLEPIČKA, Pavel – HOŠEK, Václav – HÁTLOVÁ, Běla. Psychologie sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. s. 205. ISBN 80-246-1290-9. 30 SLEPIČKA, Pavel – HOŠEK, Václav – HÁTLOVÁ, Běla. Psychologie sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. s. 205. ISBN 80-246-1290-9.

22

(nadměrně vysoká aktivační úroveň) – startovní horečka. „Může mít negativní směr a potom je to aversivní tréma, nebo pozitivní směr a potom mluvíme o „přehřátém“(příliš dychtivém) stavu.“ 31 Oba tyto stavy jsou charakteristické neklidem, vzrušením. Aversivní tréma ještě navíc nadměrnou potivostí a překotnou mluvou. Příliš nízká aktivační úroveň – startovní apatie se projevuje ochablostí, odevzdáním, nezájmem. Tento stav také neumožňuje podat optimální výkon, protože zde není dosaženo optimální připravenosti organismu k výkonu. Pro každou činnost je nutná odlišně vysoká aktivační úroveň, která zaručí dobrou připravenost k výkonu (mobilizační pohotovost), která je cílem regulací aktuálních psychických stavů. Mobilizační pohotovost se projevuje především ve vysokém odhodlání podat co nejlepší výkon a v sebedůvěře. Možnosti ovlivnění aktuálních psychických stavů závisí především na situaci, zda potřebujeme u sportovce snížit aktivační úroveň (relaxace) nebo zvýšit aktivační úroveň (koncentrace). Relaxace a koncentrace může být řízena dvojím způsobem, a to z vnějšku (heteroregulace) nebo zevnitř (autoreguelace). Nadměrnou aktivační úroveň je možné redukovat prostředky biologickými, jakými jsou například spánek, jídlo, psychofarmaka apod., prostředky fyziologickými, do kterých zahrnujeme různé druhy masáží – především relaxačních, opakováním si dovedností (zvyšující sebevědomí atd.). Rovněž je velmi dobře redukovatelná jakýmkoliv odvedením pozornosti od následujícího zápasu, který může navodit strach z očekávání – zde se uplatní především bohatý program. Během soutěže a bezprostředně před výkonem se uplatňuje velmi dobrý fyziologický prostředek – rozcvičení, které snižuje napětí nejen fyziologicky, ale dokáže rovněž odvézt pozornost od výkonu. „Z fyziologických prostředků dále navozuje snížení aktivace teplá sprcha a vlažná koupel.“ 32 Humor má také dobré ventilační účinky, mnohdy je tento humor kombinován s agresí. To je také důvod různých hrubostí. Například v plné šatně hráčů před zápasem je možné pozorovat hrubou mluvu, různé formy vtipkování, humorná přiznání svých vlastních potíží atd. Tato agrese spojená vtipem patří mezi oblíbené ventily a je možné 31

SLEPIČKA, Pavel – HOŠEK, Václav – HÁTLOVÁ, Běla. Psychologie sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. s. 205. ISBN 80-246-1290-9. 32 SLEPIČKA, Pavel – HOŠEK, Václav – HÁTLOVÁ, Běla. Psychologie sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. s. 206. ISBN 80-246-1290-9.

23

se s ní setkat nejen v šatnách sportovců, ale například i u orchestrů před samotným vystoupením. Pro některé sportovce se jeví jako dobrý prostředek pro zklidnění poslech hudby (slouží k odvedení pozornosti). Je-li naopak nutné sportovce povzbudit v činnosti, lze využít koncentrativních technik (plné soustředění se na danou činnost), motivující hudbu, zpěv atd. V některých případech je možno využít ideomotorického tréninku. V zápase se mohou koncentrativní techniky hráčů promítat například do podoby různých rituálů (např. před podáním dělá většina hráčů split-step v okamžiku, kdy soupeř udeří do míče, někteří hráči se před tímto úderem pouze komíhají ze strany na stranu, jiní „tapují“ na místě, točí si s raketou. Naopak podávající obvykle poklepávají míčem před podáním o zem, někteří vždy přesným počtem úhozů. Toto jsou rituály, které mají pomoci soustředit se hráčům na daný (nadcházející) bod, a to je žádoucí. Stavy při kterých rozhoduje především regulace aktuálních psychických stavů mohou příznivě ovlivnit právě tyto rituály. Všechny tyto rituály je nutné systematicky procvičovat, a to již v tréninku nebo v tréninkovém zápase. c) stav 40:40 Za stavu výhoda podání, výhoda příjem vstupuje do popředí především psychická odolnost. Záleží zde na skutečnosti, zda dojde nebo nedojde k překvapení soupeře. Tyto body dobře přizpůsobený jedinec, který se v dané situaci již několikrát ocitl dokáže řešit lépe než jiný hráč.

24

2.2. Psychická složka tréninku a psychologické aspekty v tenise 2.2.1. Psychologické aspekty, homeostáza a adaptace Pro každý typ zátěže je nutné rozvíjet odpovídající zaměření psychické odolnosti. Při tenise jsou nejtypičtější tzv. stresové situace. Budeme-li vycházet z toho, že o stres se jedná tehdy, jestliže je člověk při jakékoliv činnosti rušen, jsou tyto situace pro tenis zcela typické a systematicky se opakující. Při tréninkových jednotkách se obvykle těmto situacím, ze strany trenérů ani samotných hráčů, nevěnuje dostatečná systematická pozornost. Hráč zpravidla bývá připravován pouze po stránce technické, taktické a kondiční. Tak velká pozornost však již nebývá věnována stresogenním faktorům. Trenéři si mnohdy ani neuvědomují všechny druhy zátěží, které působí na hráče před zápasem, v jeho průběhu nebo po něm. J. Šlédr 33 rozděluje tyto zátěže na sociální, fyzikální, psychologické a hráčské podmínky. Některé z těchto podmínek jsou obtížně napodobitelné již v přípravě, například

psychosociální

zátěže.

Tato

práce

se

zabývá

především

vlivy

psychosociálními, které je možné na základě principu modelovaného tréninku úspěšně zařadit do přípravy a pomoci tak hráči v zápase. Je třeba si uvědomit a zvážit všechny psychologické vlivy, které pro hráče představují psychickou zátěž ať již intelektovou nebo citovou. Před zápasem to právě může být znalost nebo neznalost prostředí (klubu) ve kterém se daný zápas (turnaj) bude odehrávat. V tomto případě hraje nemalou roli i předešlá zkušenost. U hráče, který v určitém klubu již několikrát prohrál, se stává, že si tak zafixuje prizma, že v daném prostředí se mu nedaří a nemůže zde již zvítězit. Tím předpokládá svůj úspěch nebo neúspěch, a to bez ohledu na jakékoliv skutečně objektivní důvody. Jiným odlišným případem může být znalost či neznalost soupeře, například hráč, který s daným soupeřem již několikrát těsně prohrál, může nabýt dojmu, že jeho soupeř je k neporažení a již s tímto pocitem nastupuje na dvorec. Oba tyto případy mají

33

ŠLÉDR, Jiří. Údaje získané osobní konzultací autora (2009-11-15).

25

společného jmenovatele, kterým je „nadměrná generalizace“, kdy „z jediné události vyvozujete dalekosáhle závěry. Stalo se to, a proto se to stane vždycky.“ 34 V takovémto případě je náprava poměrně jednoduchá a postačuje, když trenér dokáže svěřenci vysvětlit iracionálnost jeho jednání. Jiným odlišným případem je dostatek nebo nedostatek herních zkušeností v různých podmínkách (dvorec, slunce, vítr apod.). Pokud hráči vadí hra na mokrém dvorci, suchém dvorci, ve větru, proti slunci, na přechodu světla a stínu (má problémy s viděním), a je tedy buď skutečně znevýhodněn, nebo má jen psychické zábrany v těchto podmínkách hrát a vyhrát, opět uvažuje iracionálně. Jestliže se bojí nějakých podmínek, vždy se jeho myšlení zaměřuje na nejhorší možnou skutečnost, která se může stát. Tomešová toto nazývá „katastrofické myšlení“. „Představa katastrofy ve vás vyvolává silnou emocionální odpověď – strach, obavy a sebeobviňování.“ 35 Dle E. Tomešové 36 existují dva základní způsoby obrany proti katastrofickému myšlení. 1. racionální způsob – který znamená skutečný odhad situace, pravděpodobnost, že se stane to, co si hráč vymyslel. 2. iracionální způsob – což znamená záměrné přehnání úvahy o „dané katastrofě“, někdy i s co nejpodrobnějšími detaily, až hráči přijde tato situace naprosto směšná. Jinou cestou je možnost hráči vysvětlit, jakou výhodu může v těchto podmínkách získat a jak by se měl v daných podmínkách chovat a přizpůsobit danou hru, aby ho dané podmínky neznevýhodňovaly. Trenéři a hráči se shodují, že psychika hraje v tenise mimořádnou roli, obzvláště jsou-li fyzické schopnosti soupeřů vyrovnané. Těsně před utkáním není možné po technické a fyzické stránce udělat velký pokrok a mnoho se zlepšit. Pokud však jde o psychiku hráče, lze odvést značný kus práce. 34

TOMEŠOVÁ, Eva. Vnitřní řeč : Myšlenky, které vás porazí, I. díl [online]. 2007 [cit. 2008-12-13]. Dostupné z www: . 35 TOMEŠOVÁ, Eva. Vnitřní řeč : Myšlenky, které vás porazí, I. díl [online]. 2007 [cit. 2008-12-13]. Dostupné z www: . 36 TOMEŠOVÁ, Eva. Vnitřní řeč : Myšlenky, které vás porazí, I. díl [online]. 2007 [cit. 2008-12-13]. Dostupné z www: .

26

„Moran ve své studii z roku 1996 týkající se názoru trenérů na psychologické techniky v tenisu dospěl k následujícím závěrům. 

90 % z dotazovaných trenérů pevně věří, že pro úspěch v závodním tenisu mají psychické schopnosti mimořádný význam.



90 % dotazovaných trenérů uvedlo, že věnují každý týden určitou dobu „analýze a diskusi“ o aspektech hry, které se týkají psychiky.



Trenéři považují za obtížné převádění teoretických znalostí sportovní psychologie do praktického nácviku.



Trenéři uvádějí, že za nejdůležitější schopnosti psychologického charakteru považují motivaci, koncentraci, sebedůvěru, mentální přípravu, ovládání pocitu úzkosti, ovládání zlosti a vizualizace.



Trenéři uvádějí, že pozitivní samomluva, představivost, stanovení cílů pro výkon, hluboké dýchání a uklidňující chování patří k nejužitečnějším technikám aplikovaným v tenisu.“ 37

Psychologické aspekty tenisu nebývají trénovány tak často, jako aspekty technické, taktické, kondiční nebo fyzické. Důvody jsou proto následující. 

„Psychické schopnosti jsou mnoha lidmi nesprávně považovány za schopnosti vrozené: pokud je hráč psychicky „slabý“, má se většinou za to, že to nelze nijak změnit.



Je těžké nalézt sportovní psychology s tenisovou specializací.



V minulosti se nikdo psychickými aspekty nezabýval, tak proč nyní? Nicméně dobří tenisté minulosti (Tilden, Laver atd.) využívali psychologických strategií, aniž by si toho byli vědomi (např. trénink za nepříznivých povětrnostních podmínek nebo v hlučném prostředí).



Trenéři nevědí, jak psychické dovednosti vyučovat.

Je důležité, aby si trenéři uvědomili, že psychické schopnosti je možné pravidelným tréninkem rozvíjet. Tyto schopnosti nejsou dědičné a trenér může být schopen po psychické stránce hráči pomoci jak na dvorci, tak mimo něj.“ 38

37

CRESPO, Miguel - MILEY, Dave. Tenisový trenérský manuál 2. stupně. Překlad František Zlesák et al. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého. 2002, s. 108. 38 CRESPO, Miguel - MILEY, Dave. Tenisový trenérský manuál 2. stupně. Překlad František Zlesák et al. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého. 2002, s. 108.

27

To je důvod, proč by se ve fázi zdokonalování měla v tréninku objevovat určitá psychická zátěž, navíc specificky zaměřená a obměňovaná. Zátěž může hráče ovlivňovat pozitivně i negativně. To je závislé na aplikované metodě a na způsobu adaptace/adjustace hráče na psychickou zátěž. Podle Jánského (1979) se „adaptace obvykle definuje jako výhodné změny organismu směřující k udržení homeostáze v nových podmínkách.“ 39 Adaptace znamená schopnost přizpůsobovat se vlivům prostředí a udržet i při změně podmínek nepostradatelné životní děje. Dle Dovalila je „adaptace, obecný biol. děj,

který

představuje

soubor

biochemických,

funkčních,

morfologických

a

psychologických změn v organismu jako celku v jednotlivých orgánech; změny jsou vyvolány dlouhodobými a opakovanými změnami vnějšího prostředí.“ 40 Homeostáza je tedy ustálený rovnovážný stav. Jestliže dojde k vychýlení z tohoto stavu nějakým podnětem, dochází ke stavu nerovnovážnému. Tento stav může být navozen například psychickou zátěží – stresem. Při stresu dochází k nejrůznějším neurofyziologickým změnám (například vzestup dýchací frekvence, tepové a srdeční frekvence atd.). Odezva organismu na tyto změny je geneticky zakódovaná. Každý podnět však požadovanou změnu nevyvolá. Neurofyziologické změny však vyvolávají pouze podněty o určité dostatečné intenzitě. Je-li intenzita příliš nízká, nedojde k odezvě v organismu. Je-li intenzita příliš vysoká, k odezvě sice dojde, ale zároveň může dojít i k poškození organismu. Můžeme si to představit jako houpačku, na které sedí malé dítě. Budeme-li je houpat pouze málo, s malým úsilím, tak, že se houpačka téměř nepohne, nebudeme mít u dítěte odezvu. Když je ale budeme houpat s láskou, odezva bude velmi pozitivní. Překročíme-li však určitou mez, dítěti to přestane být příjemné a může nám z houpačky i vypadnout. 41 Z výše uvedeného plyne, že na úrovni organismu dochází k řadě změn, pokud jedinec opakovaně zvládá stresové situace. „Problém velikosti stresu a stresoru zůstává ne zcela objasněný. Přes některé pokusy (například Kliner a Vinšová 1998, Veselková a 39

DOVALIL, Josef et al. Výkon a trénink ve sportu.1. vyd. Praha: Olympia, 2002. s. 72. ISBN 80-7033760-5. 40 DOVALIL, Josef et al. Sportovní trénink (Lexikon základních pojmů). 1.vyd. Praha: Karolinum, 1992. s. 11. ISBN 80-7066-555-6. 41 TILINGER, Pavel. Údaje získané na přednáškách VŠTVS Palestra (2005).

28

Brodan 1983 a jiní) nejsme schopni přesněji určit, kdy se podnět – cvičení, tréninková činnost – stává stresorem a v praxi se musíme spoléhat na odhad.“ 42 Jako ukazatel nebo podnět k vyhodnocení úspěšnosti metod tréninku by měla sloužit zpětná vazba. To znamená, že dojde k růstu výkonnosti hráče, aniž by docházelo k nadměrnému fyzickému anebo psychickému vyčerpání. Pokud hráč udržuje po velmi dlouhou dobu stejnou výkonnost, je možné, že již dosáhl své maximální výkonnostní úrovně. Může také dojít k nevhodnému nebo k příliš homogennímu tréninku. Dojde-li k poklesu výkonnosti, je možné, že je hráč unaven nebo je přetrénovaný (stereotypními tréninkovými jednotkami). V tomto případě bývá vhodné změnit způsob tréninku nebo zařadit odpočinek. „Kromě zátěže, týkající se pohybového aparátu člověka, se rozlišuje zátěž informační, intelektová a citová.“ 43 Příjemný prožitek hráče ještě nezaručuje pozitivní odezvu v učení. Z tohoto důvodu je výhodnější, aby ze začátku a při nácviku trénink probíhal ve vlídnější atmosféře, avšak postupem času a po zautomatizování některých standardních herních činností by mělo být využíváno přidané psychické zátěže. „Tím utváří svoji specifickou psychickou odolnost vůči citové zátěži či stressu.“ 44 V žádném případě by se však nemělo jednat o takto dlouhodobě koncipovaný trénink, ale raději o krátkodobě koncipované vstupy. Tyto vstupy by měly být pravidelně vřazovány do tréninku. Převaha příjemného prožívání nad nepříjemným je i předpokladem k zachování duševně zdravé osobnosti. Stres je průvodní znak každé sportovní soutěže. To je důvod, proč je zapotřebí hráče na stres adaptovat s cílem udržet nebo zvyšovat jeho výkonnost tak, aby narůstala úměrně k nárokům sportovní činnosti. Zátěž vzniká v situacích, kdy jsou na psychický systém kladeny požadavky a tento systém odpovídá určitými změnami. Pokud jsou tyto požadavky nepřiměřeně vysoké, dochází ke vzniku stresu.

42

DOVALIL, Josef et al. Výkon a trénink ve sportu.1. vyd. Praha: Olympia, 2002. s. 71-72. ISBN 807033-760-5. 43 ŠLÉDR, Jiří. Co zatěžuje tenisty a jak se s tím vyrovnat. Tenis, 1998, roč. 9, č. 9, s. 21. 44 ŠLÉDR, Jiří. Co zatěžuje tenisty a jak se s tím vyrovnat. Tenis, 1998, roč. 9, č. 9, s. 21.

29

„Psychické změny vznikající v důsledku stresu se dělí na nespecifické a specifické. Specifické závisí na typu stresu, který je vyvolal. Nespecifické vznikají emocionálním napětím a v první fázi mobilizují organismus k akci.“ 45 Úroveň zátěže je určena především nároky, jež jsou kladeny na vlastnosti osobnosti a její prožitkové sféry. Tyto nároky jsou různě vysoké podle kapacitních možností osobnosti. „Úroveň zátěže je dána vztahem objektivních nároků činnosti a vnitřních předpokladů člověka.“ 46 Impuls, na kterém závisí míra zátěže a její druh, tedy vychází z vnějšího prostředí a potřeb člověka. Interakce mezi možnostmi člověka a zdroji vnějších i vnitřních požadavků specifikuje kvantitu, kvalitu a určuje druh i následky zátěže. Obdobné zátěžové situace vedou k rozvoji specifické psychické odolnosti. To vede ke změně psychických procesů (vnímání, představování, myšlení). Dlouhodobá specifická zátěž velké intenzity vede až k „restrukturalizaci specificky získaných dispozic či dimenzí osobnosti.“ 47 To je možné následně pozorovat na psychických stavech a procesech. Nespecifická zátěž je taková, kdy subjekt nejprve určuje charakter podnětů a až poté hledá adekvátní odpovědi na dominující podněty. Po jejich nalezení se situace již stává specifickou, tzn. že subjekt rozpoznává charakter působícího podnětu. Hráč postupně zkvalitňuje odpověď, až se tato stává zautomatizovanou. V tréninku je vždy nutné používat „různé standardní i modelové psychicky náročné situace“. Tím je možné zautomatizovat adekvátní odpověď a naučit se prožívat zátěž jako běžnou součást hry a tréninkového procesu. „Tyto situace by se měly přibližovat konkrétním soutěžním situacím. Zcela programově by měly být každodenní součástí tréninkového procesu.“ 48

2.2.2. Anticipace a mentální činnost hráče v zápase Častým stresorem je anticipace ohrožení fyzických, psychických, reálných a symbolických hodnot jedince a skupiny. Anticipací ve sportu rozumíme předvídavost.

45

ŠLÉDR, Jiří. Co zatěžuje tenisty a jak se s tím vyrovnat. Tenis, 1998, roč. 9, č. 10, s. 21. ŠLÉDR, Jiří. Co zatěžuje tenisty a jak se s tím vyrovnat. Tenis, 1998, roč. 9, č. 10, s. 21. 47 ŠLÉDR, Jiří. Co zatěžuje tenisty a jak se s tím vyrovnat. Tenis, 1998, roč. 9, č. 10, s. 21. 48 ŠLÉDR, Jiří. Co zatěžuje tenisty a jak se s tím vyrovnat. Tenis, 1998, roč. 9, č. 10, s. 21. 46

30

To v tenise znamená, že hráč předvídá směr letu míče ještě před tím, než jej soupeř odehraje a využívá této informace k odpovídající reakci. „Špičkoví hráči se na anticipaci do značné míry spoléhají. Statistiky utkání ukazují, že: 

Míč překonává vzdálenost z jednoho konce na druhý za 0,4s.



Hráči trvá 0,3 až 0,5s než zareaguje na míč ze svého základního postavení.“ 49 Z tohoto důvodu musí hráči instinktivně vycítit, co se může stát, a to dříve než se

to skutečně stane. Nebo alespoň vědět, co se rozhodně nestane nebo ani stát nemůže. „Rozlišujeme dva typy anticipace: 

Úplná anticipace – hráč předvídá, co soupeř v dané situaci udělá.



Dílčí anticipace – hráč předvídá, co soupeř neudělá.“ 50 Dílčí anticipace je velmi užitečná tím, že eliminuje některé možnosti a hráč tak

může rychleji reagovat na míč „V průměrném třísetovém zápase musí hráč asi padesátkrát anticipovat, především v důležitých situacích, proto anticipace patří k vlastnostem, které mají rozhodující vliv na výkon a výsledek v utkání.“ 51 V současné tenisové praxi je známo několik druhů anticipace. Mezi tyto druhy anticipace patří: 

Perceptivní anticipace. Odhad dráhy letu míče před dopadem i jeho odskok. Hráč sleduje jeho rychlost, výšku, směr, rotaci. Počítá s vlivy prostředí, větrem, povrchem atd. Tato anticipace se obvykle uplatňuje po odehrání míče soupeřem.



Situačně taktická anticipace. Sem jsou zahrnuty taktické tendence a způsoby hry, jež jsou hráči využívány v určitých taktických situacích, tím se umožní hráčům předvídat, co soupeř udělá nebo neudělá. Z pozorování soupeře je možné zjistit, jaké údery soupeř nejčastěji používá.

49

CRESPO, Miguel - MILEY, Dave. Tenisový trenérský manuál 2. stupně. Překlad František Zlesák et al. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého. 2002, s. 51. 50 CRESPO, Miguel - MILEY, Dave. Tenisový trenérský manuál 2. stupně. Překlad František Zlesák et al. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého. 2002, s. 51. 51 STOJAN, Svatopluk – BRABENEC, Josef. Tenis zdravým rozumem. 1. vyd. Praha: T/Production, spol. s.r.o. 1999. s. 106. ISBN 80-238-4745-7.

31



Situačně geometrická anticipace. Odhadnutí záměrů hráče vzhledem k jeho pozici na dvorci. S tím souvisí perceptivní situační, technická i taktická anticipace a znalost geometrie kurtu. Jde o trvalý proces – percepce x rozhodování x provedení x zpětné vazby, který je závislý na zkušenostech hráče. Tato anticipace má především vliv na pokrytí dvorce a uplatňuje se před tím, než soupeř zasáhne míč.



Technická nebo pohybová anticipace. Hráč předvídá, co soupeř udělá či co neudělá. Na základě jeho technických a pohybových schopností či poloze soupeře na dvorci. Hráč se rozhoduje na základě pohybových aktivit soupeře, např. rovnováha, držení rakety, švih, práce nohou , držení těla, nadhoz.

Reakční čas a anticipace jsou nesmírně podstatné pro taktiku a psychologii vlastní hry. Je důležité, aby vedle pohybové přípravy se hráč učil variantám techniky, taktiky, psychologickým momentům hry. Ty je pak možné anticipovat a podle nich jednat. Je tím urychlena příprava na každý úder a další výhodou je více času na taktické myšlení. Tyto činnosti vyžadují značně vysokou pozornost. Herní činnost soupeře lze poté vnímat jakoby zpomaleně a je možné na ni reagovat a důkladněji se na ni připravit. Tím také dochází k prodloužení reakčního času. Je známou skutečností, že některé silné emoční prožitky (afekty), které lze charakterizovat jako velmi silné emoce, ve velmi krátkém okamžiku narušují požitkovou sféru. Jsou známy případy, kdy silná emoce zužuje zorné pole, čímž zhoršuje pozorování a zpomaluje či znemožňuje anticipaci a tím je celý úder provedený nesprávně. Je to velmi logické, neboť má-li hráč zhoršené vnímání v emočně vypjaté situaci, tak tyto špatné informace narušují koordinaci (techniku), z čehož vyplývá následně špatně provedený pohyb (úder). Je to neodmyslitelný fakt, kdy psychika jako jeden z hlavních faktorů ovlivňuje vedle technické, taktické a kondiční připravenosti výkon v daném utkání. S narůstajícími technickými dovednostmi mají stále větší význam nejen rychlá, ale především správná rozhodnutí z taktického hlediska. „Psychické a fyzické schopnosti hráče a pravidelný trénink patří k zásadním přepokladům úspěchu. Špičkoví hráči jsou mimořádně fyzicky zdatní sportovci, dokáží se psychicky vyrovnat

32

s pozitivními i negativními okamžiky utkání …“ 52 Schopnost provést správná a rychlá rozhodnutí odlišují „průměrné“ hráče od „velkých“. Jestliže hráč správně anticipuje soupeřův úder a jasně provede sebevědomé rozhodnutí vzniklé situace a dokáže vybrat optimální řešení, je to ideální stav. Aby došlo ke správnému provedení rozhodnutí, je nutné na to hráče připravit. Naučit je včas rozeznávat délku úderu, směr úderu, rotaci míče, rychlost míče atd. Umožní to včasnější a lépe provedenou odpověď. Lze tomu hráče naučit, stejně jej naučit i nepanikařit a v případě lehkého nahraného míče tento míč zakončit na základě pohybu soupeře do opačné poloviny dvorce, než na kterou se soupeř vydá. Psychická únava hráče v zápase. Z analýz tenisových zápasů vychází, že nejen fyzické zatížení odčerpává z organismu energii, existují důkazy o tom, že i psychická mentální činnost spotřebovává energii a způsobuje během zápasu únavu. Stojan říká: „Ve své dvacetileté kariéře trenéra národního týmu Švýcarska jsem nikdy nezažil při tréninku hráče, který by dostal křeče, nebo byl unaven tak, že by dvouhodinovou přípravu nemohl dokončit. Avšak v utkání tentýž hráč, na pokraji totálního vyčerpání, musel vzdát…“ 53 Toto vše je způsobené i přes skutečnost, že v přípravě je fyzické zatížení někdy třikrát až pětkrát větší než ve skutečném zápase. Zápasová atmosféra, stres, psychické zátěže a psychická tenze spjatá s mentální činností hráče velmi vyčerpává. Děje se tomu tak, obzvláště v případě, že jsou tyto aktivity prováděny neekonomicky (nesprávně), dochází k nástupu únavy mnohem dříve v závodě než v tréninku, který obvykle bývá prováděn v psychicky komfortních podmínkách. Všechny stresové situace zatěžují organismus a z tohoto důvodu i fyzické výkony spotřebovávají více energie, jsou-li prováděny pod tlakem. Dojde-li k únavě, nejen fyzických, ale i psychických sil, ovlivňuje tato skutečnost velmi negativně nejen myšlení, ale i chování v daném zápase. Výsledkem této únavy jsou pomalejší reakce, chybná rozhodnutí, nemožnost koncentrace, zhoršují se morálně volní vlastnosti hráče, hráč zápas předem vzdává a hraje s nezájmem.

52

APPLEWHAITE, Charles. Jak se zlepšit v tenise. Překlad Jakub Zeman. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2005. s. 106. ISBN 80-251-0423-0. 53 STOJAN, Svatopluk – BRABENEC, Josef. Tenis zdravým rozumem. 1. vyd. Praha: T/Production, spol. s.r.o. 1999. s. 23. ISBN 80-238-4745-7.

33

Zde si lze povšimnout, že únava je schopná vyvolat nezájem, až demotivaci k dané činnosti, čímž dochází i ke zhoršování prožitku. Hráč má na dvorci dva soupeře. Toho na druhé straně a sebe samého. „Skutečností je, že tenis vyžaduje od hráče značnou mentální aktivitu, která hraje u špičkových hráčů rozhodující úlohu.“ 54 Pro toto konstatování neexistují tak objektivní statistické údaje, které lze vyjádřit v metrech, kilogramech nebo sekundách a i přes tuto skutečnost tato „mentální síla“ rozhoduje o skutečnosti, zda se z talentovaného tenisového juniora stane jednou dobrý (velký) hráč. I to je jeden z důvodů, proč je nutné se touto problematikou zabývat, neboť právě tato mentální síla rozhoduje o skutečnosti, zda hráč zůstane v průměru a nebo vynikne. Tento psychický diskomfort pramení ze zápasové atmosféry, psychického tlaku, stresu a všeobecně mentálních činností. Tento psychický diskomfort lze zjednodušeně vypočítat. Je známo, že během zápasu na tři vítězné sady musí hráč udělat v průměru pět set až pět set čtyřicet rozhodnutí. 55 Jsou to rozhodnutí před každým jednotlivým úderem. Mnohá z nich jsou rozhodnutí poměrně snadná, rutinní, jiné situace nevedou ke „katastrofálním“ následkům i přesto, že nejsou vždy správná. Dle skutečností však již víme, že nesprávné rozhodnutí ve vypjatém okamžiku dokáže velmi silně emocionálně hráče vzrušit. Mimořádně vysoká mentální aktivita během zápasu, vysoké psychické zatížení pramenící ze zápasové atmosféry a několik (dvě až tři) chybných rozhodnutí v důležitém okamžiku dokáže hráče rozhodit, ten následně začne o sobě pochybovat, začne negativně a pesimisticky myslet. Nejen tyto okolnosti, ale i vlivy zvenčí hráče nadmíru ovlivňují. Chyba rozhodčího – jeho chybné rozhodnutí, hlučné prostředí způsobené diváky nebo jinými vlivy, jakož i provokativně se chovající soupeř zvyšují psychické zatížení hráče. Pokud se ještě navíc započte okamžitá nálada hráče, která nemusí být nejlepší, existuje v zápase velmi mnoho mentální aktivity, což ukazuje i následující tabulka.

54

STOJAN, Svatopluk – BRABENEC, Josef. Tenis zdravým rozumem. 1. vyd. Praha: T/Production, spol. s.r.o. 1999. s. 20. ISBN 80-238-4745-7. 55 STOJAN, Svatopluk – BRABENEC, Josef. Tenis zdravým rozumem. 1. vyd. Praha: T/Production, spol. s.r.o. 1999. s. 20. ISBN 80-238-4745-7.

34

„ Mentální aktivity v tenisovém zápase (průměrné údaje) - Třísetový zápas 6:4, 4:6, 6:4 (10her), trvání 2 hodiny - 8 bodů pro hru, celkem 240 bodů v zápase - Průměrná výměna míčů = 4,5 úderů, celkem 1 080 úderů za zápas (obou hráčů dohromady) Mentální činnosti hráče během všech 1 080 úderů: - 540krát pozoruje, anticipuje úder soupeře - 540krát vyhodnocuje, rozhoduje a provádí vlastní úder - 240krát je plně koncentrován během boje o bod, při čemž vždy 3-5krát opakuje plný okruh koncentrační jednotky (viz. dále). Boj o jeden bod (výměna míčů) trvá průměrně 7 sekund – mentální aktivita hráče v tomto úseku trvá 28 minut Mentální činnosti hráče během 240 přestávek mezi body Každá přestávka trvá 18-20 sekund, hráč vždy - asi 2-4 sekundy hodnotí poslední bod (čím kratčeji, tím lépe, protože poslední bod je už minulostí) - asi 8-10 sekund uvolnění (důležité pro nabití mentální baterie) - asi 3-5 sekund pro rituály před podáním nebo returnem Mentální aktivity hráče v době, kdy nehraje, trvají 72 minut. Mentální aktivity hráče při střídáních stran (vždy 80 sekund) -

asi 10 sekund uvolněné chůze k lavičce, krátké zhodnocení posledních dvou her (v hlavě)

-

asi 55 sekund uvolnění, pití na lavičce, osušení ručníkem

-

asi 10 sekund pro vizualizování a plánování taktiky pro příští dvě hry

-

asi 5-8 sekund chůze základnímu postavení, plánování boje o příští bod

Aktivity na lavičce a mimo ni, celkem 20 minut. CELKOVÝ ČAS VŠECH VÝŠE UVEDENÝCH AKTIVIT 120 minut (včetně uvolnění, relaxace, pití atd.)

35

ČAS INTENZIVNÍCH MENTÁLNÍCH ČINNOSTÍ – 66 MINUT. Čas k mentálnímu uvolnění atd. – 54 minut.“ 56 Dle tabulky je vidět, že hráč je mentálně činný během celého zápasu, dle příkladu aktivně 66 minut a pasivně (odpočinek) 54 minut. Nejen tato aktivní mentální činnost, ale i pasivní, má velký význam, neboť koncentrovat se hráč může zcela jen tehdy, využije-li všech možností k relaxaci, které se mu během zápasu naskytnou. Jak je zřejmé z předchozích údajů, všechny činnosti, které se během zápasů střídají, probíhají v pravidelném cyklu. Po provedení úderu přichází situace pozorování soupeře. Před tím než soupeř provede vlastní úder, hodnotí hráč postavení soupeře na kurtu, ze kterého se snaží anticipovat především směr míče a poté hodnotí odpověď soupeře vzhledem k vlastnímu postavení na dvorce. Poté hráč provádí rozhodnutí, vybírá vhodnou úderovou variaci, taktickou variantu a následně provádí úder, který vzbuzuje emoci (libou nebo nelibou) dle toho, jak se daná situace vyvine nebo skončí. Tento cyklus je možné znázornit i graficky.

Obr. 2. Cyklus koncentrační jednotky 57 Při každém bodu se opakuje tento cyklus o průměru 2x až 4x než dojde k ukončení bodu a následné relaxaci. Zmíněný cyklus však může být mnohdy narušen, a to například jakýmikoliv negativními příhodami. Emocionální rozrušení z takového příhody poté narušuje tento koncentrační cyklus, čímž narušuje i výkon.

56

STOJAN, Svatopluk – BRABENEC, Josef. Tenis zdravým rozumem. 1. vyd. Praha: T/Production s.r o., 1999. s. 20-21. ISBN 80-238-4745-7. 57 Převzato z: STOJAN, Svatopluk – BRABENEC, Josef. Tenis zdravým rozumem. 1. vyd. Praha: T/Production s. r. o. , 1999. s. 21. ISBN 80-238-4745-7.

36

3. Empirická část 3.1. Popis metod a organizace výzkumu Na základě teoretické analýzy, vycházející z dostupných teoretických poznatků a praktických zkušeností, je zřejmé, že principy modelování v tenisové hře zaujímají důležité místo v přípravě hráčů. Z tohoto důvodu byl, na základě stanovení vědecké otázky (viz. Úvod této práce), proveden výzkum k ověření následující hypotézy: 

H: Trenéři se v tréninku věnují více modelování technické stránky herních situací než modelování psychosociálních zátěží tenisové hry.

3.1.1. Metodika výzkumu V diplomové práci „Principy modelování v tenisové hře“ byla jako základní výzkumná metoda použita metoda explorativního výzkumu, jehož stěžejním prvkem bylo samostatné dotazníkové šetření (29 otázek). Nestandardní a anonymní dotazník byl sestaven na základě odborného vedení prof. PhDr. Václava Hoška, DrSc., literární rešerše, konzultací s odborníkem v oblasti tenisu PhDr. Jiřím Šlédrem a vlastních získaných zkušeností k účelu, kterého mělo být dotazníkovým šetřením dosaženo. Vlastní dotazník (viz Příloha) obsahoval celkem 29 otázek. Těchto 29 otázek lze rozdělit do tří skupin podle povahy dotazu. 

Otázky uzavřené, ve kterých dotazovaní respondenti měli za úkol vybrat vždy jednu z daných možností (otázky číslo 4, 7, 8, 10, 11, 13, 16, 20, 21, 22, 26 a 27).



Otázky polootevřené, které nabízely několik možností k výběru a v některých případech dotazovaní sami ještě mohli doplnit další možnosti (otázky číslo 1, 2, 3, 5, 6, 9, 12, 14, 15, 17, 18, 19, 23, 24 a 29).

37



Otázky otevřené, které nenabízely žádnou variantu k výběru a byly určeny k doplnění celkového šetřeného obrazu (otázky 25 a 28).

3.1.2. Rozbor dílčích problémů výzkumu a charakter otázek Jednotlivé otázky (29) byly zaměřeny na zjištění celkem deseti dílčích problémů a jednu samostatnou otázku výzkumu. Ke každému dílčímu problému byly v dotazníku směřovány dvě až čtyři otázky a to tak, aby byl daný problém co nejvěrohodněji zodpovězen. Dotazník se snažil odpovědět na následující dílčí problémy výzkumu. Dílčí problém výzkumu č. 1 „Pomáhá zátěžová atmosféra simulovaná v tréninku zvládat tuto atmosféru v zápase?“ (otázky číslo 1, 2, 28) V prvním okruhu otázek bylo zjišťováno, zda trenéři využívají v tréninkovém procesu prostředku hry o sázku, pokouší se o navození co nejvěrnější zápasové atmosféry již v tréninku a jaký význam má pro ně pojem „zátěž“ a „psychická zátěž“. Dílčí problém výzkumu č. 2 „Které zátěže nejvíce ovlivňují zápas?“ (otázky číslo 3, 4, 5) Druhým dílčím okruhem výzkumu se zjišťovalo, zda podle názoru respondentů mohou rozhodčí ovlivnit výkon hráče v zápase, jakým způsobem na to hráče připravují a rovněž vliv negativních (astenických emocí) – obavy, strach, které působí na hráče před zápasem. Dílčí problém výzkumu č. 3 „Ovlivňují sociální a fyzikální podmínky výkon hráče v tréninku a zápase?“ (otázky číslo 6, 7, 8) Tento dílčí problém výzkumu zjišťoval vliv sociálních a fyzikálních podmínek na výkon hráče v tréninku a zápase. Tyto otázky se týkaly především subjektivních

38

problémů hráče, které byly spojeny s různými fyzikálními a sociálními podmínkami v kontrastu se skutečností v jakých podmínkách nejčastěji probíhá tréninkový proces, a tedy jak by na ně měl být hráč nejlépe připraven. Dílčí problém výzkumu č. 4 „Ovlivňují následující faktory psychiku hráče?“ (otázky číslo 9, 10, 11) Čtvrtý okruh otázek zabývající se vlivem faktorů periodicity tréninku a jeho zařazení do denního režimu, otázky týkající se zařazení simulace přerušení zápasu, jakož i pravidelnost zařazování tréninkových zápasů v tréninkovém procesu. Dílčí problém výzkumu č. 5 „Jaký je vztah mezi způsobem využití přestávek hráčem na jeho výkon a zisk bodů v zápase?“ (otázky číslo 12, 13) Dílčí problém číslo 5 zjišťoval vztah mezi způsobem využití přestávek hráčem mezi jednotlivými body a jeho výkonem v zápase a snažil se zjistit, co hráčům nejvíce pomáhá v přestávkách mezi jednotlivými body, pokud předešlý bod prohrají. Dílčí problém výzkumu č. 6 „Jak predikce a poznávací (kognitivní) procesy ovlivňují výkon hráče v zápase?“ (otázky číslo 14, 16, 27) Poznávací procesy a predikce mohou ovlivňovat výkon hráče v zápase. I z tohoto důvodu bylo využito otázek s cílem zjistit, zda dochází v tréninkovém procesu k rozvíjení pozornosti hráče. Pokud ano, tak jakým způsobem se to děje a zda je využíváno odlišností specifik jednotlivých dvorců v tenisovém oddílu, kde probíhá tréninkový proces. Zda je nebo není využíváno ideomotorického tréninku v přípravě tenisových hráčů.

39

Dílčí problém výzkumu č. 7 „Jaká je možnost využití rituálů a sebeinstrukcí u hráče?“ (otázky číslo 15, 17) V sedmém dílčím problému výzkumu byla zjišťována skutečnost, zda dochází k využívání rituálů prospěšných pro výkon v zápase a zda jsou tyto rituály nacvičovány již v tréninkovém procesu. Jestli i zde dochází k podpoře sebeinstrukcí u hráčů a zda tyto sebeinstrukce jsou pozitivně působící na výkon. Dílčí problém výzkumu č. 8 „S jakým cílem je využíván modelovaný trénink pro přípravu zvládnutí zápasové atmosféry?“ (otázky číslo 18, 19, 20, 21) Následující okruh otázek byl značně významný pro tento výzkum, protože zde bylo zjišťováno, s jakým cílem trenéři využívají modelovaný trénink, jak často využívají prostředku hry na body, zda dostávají hráči nějaký doplňující úkol v případě, že hrají tréninkový zápas se slabším soupeřem, zda dochází ke změně přípravy pokud hráč následující turnajový zápas hraje v předem známém nebo neznámém prostředí a s jak silnými soupeři vzhledem k trénovanému hráči nejčastěji probíhají tréninkové zápasy. Dílčí problém výzkumu č. 9 „Uvědomují si trenéři odlišnost a význam jednotlivých bodů (stavů) na psychiku hráče?“ (otázky číslo 22, 23) Devátý dílčí problém se zabýval skutečností, zda se trenéři domnívají, že jsou všechny stavy (body) v zápase stejně důležité nebo zda některé stavy kladou větší nároky na psychiku hráče než jiné.

40

Dílčí problém výzkumu č. 10 „Která tréninková cvičení považují trenéři za nejefektivnější pro zachování nebo zvýšení výkonu hráče v zápase?“ (otázky číslo 24, 25, 26) V desátém okruhu otázek bylo zjišťováno, která konkrétní cvičení trenéři v rámci modelovaného tréninku považují za nejefektivnější vzhledem k rozvoji podání, příjmu podání a vítězného úderu. Dále zda dochází k trénování neoptimální techniky úderů, nebo zda mají snahu pouze o optimální rozvoj techniky a zda dochází k záměrným zákazům určitých taktických variant nebo úderů. Samostatná otázka „Využívají vaši svěřenci před zápasem spíše relaxačních a odlehčovacích opatření (regulačních technik) nebo naopak koncentrativních (ke zlepšení vnímání sebe sama) a mobilizačních opatření (regulačních technik)?“ (otázka číslo 29) Samostatná otázka byla zařazena do dotazníku se záměrem zjistit, zda hráči využívají nebo nevyužívají před zápasem odlehčovací, relaxační, mobilizační a koncentrativní techniky. Stavy před zápasem rozhodují velmi často o výkonu v nadcházejícím zápase. Tato otázka nebyla zařazena do žádného z dílčích problému výzkumu, neboť souvisí úzce s principem modelovaného tréninku, ale není to samotný modelovaný trénink.

3.1.3. Sběr a zpracování dat (metodika výzkumu) Sběr Výzkum (vlastní dotazníkové šetření) probíhal cíleně a soustavně po dobu 4 měsíců v období 11/2009-02/2010 se záměrem obsáhnout co možná nejširší a zejména nejreprezentativnější vzorek tenisových trenérů působících v České republice. Výzkum byl prováděn mezi tenisovými trenéry všech trenérských tříd, bez ohledu na výkonnost a věk jejich svěřenců. Výzkum byl prováděn na základě jejich dobrovolného a anonymního rozhodnutí.

41

Výzkum byl prováděn ve skupině trenérů působících především v Hlavním městě Praha, Jihočeském kraji, Středočeském kraji a Kraji Vysočina. Dotazovaní trenéři také tvořili nestejnorodou skupinu jak z hlediska věku a pohlaví, tak dosaženého trenérského vzdělání. Rozdílná byla také doba provozování trenérské činnosti. Zpracování dat S ohledem na povahu výzkumu jsou výsledky uváděné v relativních četnostech dané kategorie. Ke stanovení charakteristiky sledovaných souborů je použito pouze základní popisné statistiky (průměr).

3.1.4. Charakteristika sledovaného souboru Z 52 oslovených trenérů 2 trenéři odmítli dotazník vyplnit, 8 trenérů přislíbilo jeho vyplnění, dotazník převzalo, ale neodevzdalo. To znamená, že z oslovených trenérů jich 42 používá nebo si myslí, že používá modelovaný trénink a jsou ochotni se výzkumu účastnit. Proto je 42 respondentů pro účel tohoto výzkumu považováno za 100,00 % respondentů. 2

8 odmít lo vyplnit slíbilo vy plnit, ale neode vzdalo odevzdalo

42

Obr. 3. Přístup respondentů k dotazníku a ochota se výzkumu účastnit Dotazníkový soubor tedy tvořilo celkem 42 respondentů, z toho 25 trenérů a 17 trenérek. Bylo zjištěno, že respondenti se zabývají trenérskou činností následovně: 1. rokem

13 respondentů

(30,95 %)

2.-5. rokem

15 respondentů

(35,71 %)

6.-10. rokem

7 respondentů

(16,67 %)

42

11.-15. rokem

6 respondentů

(14,29 %)

16. rokem a více

1 respondentů

( 2,38 %).

Z uvedeného vyplynulo, že mezi respondenty byla nejvíce zastoupena skupina trenérů, která se trenérskou činností zabývala mezi 2.-5. rokem (35,71 %). 2,38% 14,29% 1. rokem

30,95%

2.-5. rokem 16,67%

6.-10. rokem 11.-15. rokem 16. rokem a více

35,71%

Obr. 4. Délka trenérské činnosti respondentů Mezi respondenty byli trenéři (muži) zastoupeni 25 dotazovanými (59,52 %) a trenérky (ženy) 17 dotazovanými (40,48 %).

trenéři ( muži)

40,48%

59,52%

trenérk y (ženy)

Obr. 5. Rozdělení respondentů podle pohlaví Výsledky souboru respondentů – trenérů i trenérek – se v těchto hodnotách lišily následujícím způsobem: trenéři

trenérky

1. rokem

7 respondentů (16,67 %)

6 respondentů (14,29 %)

2.-5. rokem

8 respondentů (19,05 %)

7 respondentů (16,67 %)

6.-10. rokem

4 respondenti ( 9,52 %)

3 respondenti ( 7,14 %)

11.-15. rokem

5 respondentů (11,90 %)

1 respondent ( 2,38 %)

16. rokem a více

1 respondent ( 2,38 %)

0 respondentů ( 0,00 %)

43

9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

8 7

7 6

trenéři (muži)

5 4 3 1

trenérky (ženy)

1 0

1. rokem

2.-5. rokem

6.-10. rokem

11.-15. rokem

16. rokem a více

Obr. 6. Délka trenérské činnosti respondentů podle pohlaví Všichni respondenti byli osloveni jednotlivě, samostatně a anonymně. U některých trenérů, bez rozdílu pohlaví, zpravidla však těch, kteří trénují již delší dobu, byla v některých případech zřejmá nechuť k vyplnění dotazníku. Respondenti byli poučeni, že výzkum a v jeho rámci realizovaný dotazník bude použit ke zpracování diplomové práce na téma „Principy modelování v tenisové hře“. Poté byli požádáni o vyplnění dotazníku a byli ujištěni, že dotazníky jsou anonymní a všechny zjištěné výsledky budou i takto zpracovány. Čas na vyplnění dotazníku nebyl stanoven ani nijak omezen. Dotazovaní vraceli vyplněné dotazníky za cca 25 až 35 minut, ale někteří jej vraceli až za několik dnů, v některých případech i týdnů.

3.1.5. Matematické zpracování S ohledem na povahu výzkumu jsou výsledky uváděné v relativních četnostech dané kategorie. Ke stanovení charakteristiky sledovaných souborů je použito pouze základní popisné statistiky (průměr).

44

3.2. Výsledky výzkumu a diskuze 3.2.1. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 1 Otázka č. 1 První otázkou se zjišťovalo, zda se trenéři snaží navodit atmosféru zápasu již během tréninku. Z dotazovaných 42 respondentů (100,00 %) se navodit atmosféru zápasu již v tréninku snaží 29 dotazovaných (69,05 %) a 13 dotazovaných již tak nečiní (30,95 %). Trenéři, kteří se snaží podmínky zápasu přenést do tréninku k tomu nejčastěji využívají prostředku hry na body, cvičných tréninkových zápasů, simulují herní projevy soupeře nebo se snaží o navození konkrétní představy. Ti, kteří se o navození zápasové atmosféry nesnaží, proto uvedli následující důvody – nechtějí svěřence stresovat, trénink je spíše dolaďovací – ve 4 případech (9,52 %) a 9 trenérů (21,43 %) neuvedlo žádný důvod. Otázka č. 2 Druhá otázka měla za úkol zjistit, zda je využíváno hry o sázku. Celkem 18 dotazovaných (42,86 %) uvedlo, že jí využívají vždy nebo většinou, 20 dotazovaných (47,62 %) využívá tohoto prostředku spíše výjimečně, a to v případech, kdy se jim svěřenci zdají málo motivováni a nebo v okamžiku, kdy potřebují svěřence vyhecovat nebo je to napadne jako vhodný prostředek. Zbylí 4 respondenti (9,52 %) hru o sázku nevyužívají. 9,52% ano, vždy nebo většinou, když je to možné

42,86%

pouze občas nebo výjimečně ne, nikdy

47,62%

Obr. 7. Podíl hry o sázku v přípravě hráčů

45

Otázka č. 28 Tato otázka zjišťovala, jak trenéři chápou pojem zátěž a psychická zátěž a zda v tom spatřují nějaký rozdíl. Z dotazníku vyplynulo, že 40 dotazovaných (95,24 %) chápe pojem zátěž především jako fyzické zatížení, fyzicky namáhavou činnost zatížení ve fyziologickém slova smyslu (energetické krytí), déletrvající zápas než dvě hodiny apod. Zatímco pouze 2 dotazovaní (4,76 %) chápou zátěž jako to, co je těžší, než na co je hráč připraven. Pod pojmem psychická zátěž 38 dotazovaných (90,48 %) chápe především nároky, které jsou kladeny na psychiku hráče (když je zápas hodně vypjatý a může rozhodnout jeden míček, nutnost rozhodovat se pod tlakem, psychicky zvládnout zápasové stavy, schopnost vyrovnat se s trémou, strach z rodičů a trenéra, které nechci zklamat). Zatímco zde 4 dotazovaní (9,52 %) chápou psychickou zátěž jako to, co hráč musí dělat, ale nechce. Výsledek dílčího problému výzkumu K tomuto dílčímu problému je nutno uvést, že snaha o navození zápasové atmosféry již v tréninku by měla být velmi častá, protože tak dochází k lepšímu vypořádaní se zápasovou atmosférou, hráči jsou psychicky odolnější, samostatnější a jsou schopni lépe řešit nejčastější herní situace. Tyto důvody tak dokládají jasné potvrzení faktu, že již v přípravě je nutné napodobovat zápasovou atmosféru, aby se s ní hráči dokázali lépe vyrovnat. Jedním ze způsobů, jak docílit v přípravě velmi snadno podobnosti s utkáním, je hra o sázku. Tenisový odborník Svatopluk Stojan k tomu uvádí „To je podle mého názoru nejlepší způsob, jak simulovat zápasovou atmosféru.“ 58 Sázka by neměla být příliš vysoká, ale ani příliš nízká. Je nutné si uvědomit, že již možnost prohry zatěžuje.

58

Stojan, Svatopluk. Moderní tenis. 1. vyd. Praha: Atos. 1991. s. 90. ISBN 80-900356-5-5.

46

3.2.2.Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 2 Otázka č. 3 Otázka číslo 3 zjišťovala, zda přítomnost rozhodčích v zápase může ovlivnit zápas tak, že rozhodčí svými výroky dokáží hráče rozhodit. Všichni respondenti (100,00 %) se domnívají, že rozhodčí ovlivňují zápas a mohou hráče rozhodit. Z toho 9 dotazovaných (21,43 %) myslí, že se to děje téměř pokaždé a 33 dotazovaných (78,57 %) to pokládá spíše za výjimečné. Celkem 31 dotazovaných (73,81 %) k překonání obavy z rozhodnutí rozhodčího používá pouze verbální vysvětlení a diskusi s hráčem, kde se snaží hráči vysvětlit roli rozhodčího a snaží se hráčům vštěpovat, aby vždy měli k rozhodčím respekt, a to včetně uvědomění si možnosti chyby rozhodčího, ale během tréninkového zápasu možnost záměrně chybného rozhodnutí nikdy netrénují. Pouze 6 dotazovaných (14,29 %) přesto, že si je vědomo, že rozhodčí ovlivňují zápas, nepoužívá žádnou přípravu. Zbylých 5 respondentů (11,90 %) využívá přímo hry s rozhodčím již v přípravě, kdy rozhodčího dělá i trenér, který občas úmyslně vyřkne špatné rozhodnutí a v závěrečné diskusi pak zhodnotí chování hráče s cílem je optimalizovat. 0,00% 21,43%

ano, téměř každý zápas

ano, ale spíše výjimečně

ne, nikdy

78,57%

Obr. 8. Míra ovlivnění zápasu rozhodčími dle respondentů Otázka č. 4 Na dotaz, čeho se hráči nejvíce před zápasem bojí, byla odpověď trenérů – obecně prohry v 27 případech (64,29 %), ve 3 případech (7,14 %) výtek trenéra a vedoucího družstva, v 4 případech (9,52 %) reakce okolí na jejich slabý výkon

47

a 8 dotazovaných (19,05 %) odpovědělo, že jejich svěřenci nemají strach ani obavy. Otázka č. 5 Tato otázka zjišťovala, zda je upravována tréninková příprava v případě, že je znám soupeř a svěřenec s tímto hráčem již několikrát těsně prohrál. Celkem 20 dotazovaných (47,62 %) odpovědělo, že vždy upraví přípravu, a to následovně. Z toho 3 trenéři (7,14 %) tak, aby došlo k odpoutání od soupeře. Dalších 13 trenérů (30,95 %) tak, aby došlo ke změně taktiky. A nalézt podobného soupeře odpověděli 3 trenéři (7,14 %). Ostatní trenéři 22 (52,38 %) nezmění v přípravě nic. Z toho v 5 případech (11,90 %) proto, že se domnívají, že hráč podá takový výkon, kterého je schopen a zbylých 17 trenérů (40,48 %) změní přípravu jen výjimečně, a to v případě, že trenéři věnují nejvíce pozornosti přizpůsobení se hře s rozhodčím (alespoň pasivně, vysvětlení atd.). Následuje snaha přizpůsobit přípravu konkrétnímu soupeři, obzvláště v případech, kdy hráč má obavy z prohry, výtek trenérů a reakce okolí na svůj vlastní neoptimální výkon. Výsledek dílčího problému výzkumu Tuto snahu lze nazvat modelem zápasové atmosféry „pozitivní myšlení“, ke kterému například Stojan uvádí, že se v zápase můžeme zklamat třemi způsoby: „1.Po prohraném bodu - negativní myšlení 2. Negativní samomluva 3. Negativní představy“ 59 Tyto situace lze a je možné řešit s úspěchem při správném vedení.

59

Srovnej: Stojan, Svatopluk. Moderní tenis. 1. vyd. Praha: Atos. 1991. s. 91. ISBN 80-900356-5-5 a TOMEŠOVÁ, Eva. Vnitřní řeč : Myšlenky, které vás porazí, I. díl [online]. 2007 [cit. 2008-12-13]. Dostupné z www: .

48

3.2.3.Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 3 Otázka č. 6 Tato otázka se zabývá přizpůsobením samotné hry daným podmínkám. Ve 26 případech (61,90 %) dochází k vysvětlení, jak přizpůsobit samotnou hru daným podmínkám bez vlastní hry v těchto podmínkách. Zatímco v ostatních 16 případech (38,10 %) tyto podmínky trenéři simulují již v tréninku a to tak, že v případě měkkého dvorce se zaměří na zlepšení práce dolních končetin, zlepšení pohybu, úmyslným nadměrným nakropením dvorce. Při krátkých výbězích dochází k využití halfvolejů osvojení si hry v dvorci. Hra ve větru je řešena především uvědoměním si rozdílu hry proti větru a po větru, přidáním horní rotace a vlastní hrou ve větrném počasí. V 10 případech (23,81 %) bývá simulováno pouze hlučné prostředí a to tak, že hluk je běžný pro danou lokalitu (silnice, vlakové nádraží apod.), ale nikdo (0,00 %) tak již nepoužívá vytvoření umělého hlučného prostředí. Diváci jsou simulování buď svou občasnou přítomností na tréninkových zápasech (spíše náhodně), anebo záměrnou hrou na centrálním dvorci (kde se předpokládá zvýšený výskyt diváků). Otázka č. 7 Tato otázka souvisí přímo s otázkou číslo 6, kdy 42 dotazovaných trenérů (100,00 %) odpovědělo, že přítomnost rodičů a diváků je na trénincích pouze občasná. Otázka č. 8 Co se týká přímo konkrétních zátěžích spojených s fyzikálními podmínkami, 12 respondentů (28,57 %) trénuje v naprosto optimálních podmínkách (nakropený dvorec, bezvětří nebo mírný vítr, v ideální teplotě, v běžné hlučnosti, většinou bez diváků a rodinných příslušníků, se stejným pozadím na nestejném dvorci a nejobvykleji s měkkými a ohranými míči). Pouze 6 dotazovaných (14,29 %) využívá při tréninku nové míče a u 10 dotazovaných (23,81 %) se trénink odehrává v hlučném prostředí.

49

15

naprosto optimální podmínky

10

využití nových míčů v tréninku

5 0 naprosto optimální podmínky

využití nových míčů v tréninku

trénink se odehrává v hlučném prostředí

chybí zpětná vazba

trénink se odehrává v hlučném prostředí chybí zpětná vazba

Obr. 9. Četnost podmínek v přípravě hráčů Výsledek dílčího problému výzkumu Třetí dílčí problém výzkumu týkající se sociálních a fyzikálních podmínek zápasu odpovídá na otázky, které jsou řešené pokud svěřenci neradi hrají v některých specifických podmínkách. Ze sledovaného souboru je možné vyhodnotit a fakticky potvrdit, že trénink se velmi často stereotypně opakuje ve stejných a ideálních podmínkách, které kladou minimální nároky na hráčovu adaptaci. Tyto podmínky jsou pro hráče i psychologicky velmi komfortní, čemuž ale skutečný zápas neodpovídá. Ve skutečném zápase je obvyklá vyšší přítomnost diváků, s čímž je spojena i zvýšená hlučnost a rovněž i pozadí je díky střídáni stran pravidelně měněné. Přítomnost diváků a skutečnost, že se trénuje s ohranými míči, vede k adaptaci hráčovy hry a následnému zhoršenému výkonu v zápase, kde jsou míče vždy na počátku nové a neohrané.

3.2.4. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 4 Otázka č. 9 Celkem 39 dotazovaných (92,86 %) nepoužívá žádná specifická kritéria periodicity tréninku během dne a přizpůsobují tuto skutečnost například délce pracovní doby, délce školního vyučování, možnosti využití dvorců a podobně. Pouze 3 dotazovaní (7,14 %) se snaží tuto periodicitu měnit podle specifických

50

kritérií a jako hlavní byla uvedena skutečnost, kdy se bude odehrávat následující turnajový zápas. Otázka č. 10 Celkem 14 dotazovaných (33,33 %) nevyužívá v průběhu tréninkového zápasu žádnou delší pauzu. Ostatní trenéři této pauzy využívají pouze občas, při čemž tato pauza ve 21 případech (50,00 %) nepřesahuje dobu 5 min, v 4 případech (9,52 %) je dlouhá do 10 min v 3 případech (7,14 %) do15 min. Otázka č. 11 Tato otázka řeší dobu uskutečnění a periodicitu tréninkových zápasů. Není možné přesně určit, kdy probíhají tyto zápasy, protože pouze 10 dotazovaných (23,81 %) tyto zápasy jednoznačně vidí jako vhodné využití po tréninkové jednotce. Většina dotazovaných 32 respondentů (76,19 %) si to uvědomuje a využívá tohoto prostředku i v tréninku, kdy jsou tréninkové zápasy hrány velmi různorodě a nezávisle na tréninkové jednotce, což u hráčů podporuje schopnost vyrovnat se zápasovou hrou v různou denní dobu. 0,00% 23,81%

obvykle před pravidelným tréninkem zpravidla po pravidelném tréninku různě - nelze přesně stanovit

76,19%

Obr. 10. Periodicita tréninkových zápasů Výsledek dílčího problému výzkumu Z výzkumu vyplynulo, že trenéři nevyužívají vlivu periodicity na tréninkový proces a ani jí nepovažují za důležitou. Trenéři rovněž nevyužívají možnosti delší přestávky do tréninkového zápasu tak, aby došlo k napodobení modelu přerušení zápasu, které může mít velmi negativní důsledky pro hráče, pokud na to není dostatečně připraven a k přerušení dojde v důležitém okamžiku (například konec zápasu).

51

3.2.5.Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 5 Otázka č. 12 Celkem 19 respondentů (45,24 %) se vyjadřuje, že hráčům v přestávkách mezi body, pokud předešlý bod prohrají, pomáhá přemýšlet o následujícím bodu a taktice v zápase. Dalších 19 respondentů (45,24 %) doporučuje svěřencům, aby co nejrychleji zapomněli na předešlou chybu a naprosto čímkoliv se rozptýlili. Zbylí 4 dotazovaní (9,52 %) se domnívají, že je vhodné, aby hráč přemýšlel o předešlé chybě a to z důvodu, aby se tato chyba již neopakovala. Otázka č. 13 Většina dotazovaných 31 trenérů (73,81 %) se vyjadřuje ke vztahu mezi způsobem využití přestávek hráčem na jeho výkon v zápase tak, že přestávky jsou velmi důležité pro výkon hráče v zápase. Zbylých 11 respondentů (26,19 %) se shoduje na skutečnosti, že přestávky pro hráče nejsou důležité, protože hlavním atributem jsou jiné faktory, které ovlivňují zápas více. 0,00%

ano, jsou velmi důležité

26,19%

nejsou důležité, ale ani bezvznamné, protože výkon hráče ovlivňují jiné faktory nejsou důležité 73,81%

Obr. 11. Důležitost přestávek Výsledek dílčího problému výzkumu Z této části výzkumu je možné pozorovat, že trenéři uvažují o možnosti, že přestávky a jejich využití hráčem mohou ovlivnit probíhající zápas, avšak ne všichni trenéři si dostatečně uvědomují jejich důležitost. Mezi trenéry je již do značné míry rozšířena informovanost o skutečnosti, jakým způsobem je vhodné strávit následující přestávku po předešlé chybě, ale panuje jasná rozdílnost názorů, zda je lepší se rozptýlit čímkoliv nebo se soustředit na průběh a taktiku v následujícím bodu.

52

3.2.6. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 6 Otázka č. 14 Pozornost hráčů ani její predikci žádným způsobem nerozvíjí 9 trenérů (21,43 %). Ostatních 33 trenérů (78,57 %) tak činí a to následovně – 12 trenérů (28,57 %) požaduje, aby hráč před zahráním úderu rozlišil rotaci, 11 trenérů (26,19 %) délku úderu, 9 trenérů (21,43 %) směr úderu a 1 trenér (2,38 %) požaduje, aby hráč dokázal anticipovat (predikovat) pohybovou aktivitu soupeře a jeho postavení na dvorci.

21,43%

28,57%

2,38%

21,43%

ano - oznámit na jaký úder reaguje ano - oznámit délku úderu ano - rozlišit směr úderu ano - ale jinak ne

26,19%

Obr. 12. Způsob tréninku pozornosti hráče Otázka č. 16 Příprava hráčů probíhá buď vždy, nebo většinou, na stejném dvorci, a to ve 40 případech (95,24 %) a pouze ve 2 případech (4,76 %) bylo označeno, že příprava neprobíhá na stejném dvorci. Otázka č. 27 Z otázky vyplynulo, že trenéři ve 14 případech (33,33 %) využívají ideomotorického tréninku ke zlepšení techniky hráčů. Ve většině případů 19 respondentů (45,24 %) využívá možnost tohoto tréninku pouze občas, a to především tehdy, kdy hráči nemohou trénovat například z důvodu zranění atd. Ve 9 případech (21,43 %) není využíváno této možnosti vůbec.

53

Výsledek dílčího problému výzkumu Z výše uvedeného můžeme vysledovat, že se trenéři snaží využívat predikce a poznávacích procesů při rozvoji hry svých svěřenců. Ale velmi nevýrazně však využívají možnosti změny prostředí (tenisového dvorce a pozadí), přičemž právě pozadí ovlivňuje velmi výrazně poznávací procesy a tím i samotnou hru. Ideomotorická představa pohybu má předcházet nácviku vlastního provedení, a proto by trenéři měli využívat této možnosti pravidelně.

3.2.7. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 7 Otázka č. 15 Trenéři se vyjadřují k využití sebeinstrukce u hráčů tak, že tyto sebeinstrukce nepodporuje 5 trenérů (11,90 %). Občas je podporuje 20 trenérů (47,62 %) a vždy je podporuje 17 respondentů (40,48 %). Trenéři tyto sebeinstrukce odůvodňují tak, že mohou vést k lepšímu výkonu, ke zvýšení motivace, samostatnosti, seberegulaci, pomáhají hráči k uklidnění a povzbuzení. Otázka č. 17 Celkem 22 dotazovaných (52,38 %) si není vědomo, že by jejich svěřenci používali nějaké rituály v zápase, 7 dotazovaných (16,67 %) se vyjádřilo, že žádné rituály nepoužívají a 13 dotazovaných (30,95 %) si je vědomo, že svěřenci používají rituály prospěšné pro výkon a využívají je v přípravě. Trenéři za rituály považují přípravu vybavení, rozcvičení. 16,67% 30,95%

ano, používají a jsou prospěšné ano, používají, ale nejsou prospěšné

0,00%

není si vědom, zda používají ne, nepoužívají

52,38%

Obr. 13. Přístup k používání rituálů pro zlepšení výkonu hráče

54

Výsledek dílčího problému výzkumu Tento dílčí problém lze vyhodnotit tak, že v dostatečném povědomí trenérů není zakotvena možnost využití rituálů a následná práce s nimi. Z pozorování světových hráčů je však možné vidět, jak například před podáním několikrát udeří míčem o zem, v přestávkách si rovnají výplet rakety a podobně. Všechny tyto rituály slouží ke zvýšení koncentrace a rovněž i jako relaxační prostředek mezi jednotlivými body a pro podání maximálního výkonu jsou žádoucí.

3.2.8. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 8 Otázka č. 18 Všech 42 dotazovaných trenérů (100,00 %), se vyjadřuje k problematice využívání prostředku hry na body kladně a využívá ji jako přípravy k simulaci zápasové atmosféry. Z toho ve 25 případech z dotazovaných respondentů (59,52 %) vždy, když je to možné, v 17 případech (40,48 %) jen příležitostně. Otázka č. 19 V tréninkových zápasech se slabším hráčem 42 trenérů (100,00 %) dává svěřenci doplňující úkol. Tento úkol zpravidla zní vyhrát s největším rozdílem her, využít přednost nebo odstranit nedostatek v technice či procvičit určenou taktickou variantu. Otázka č. 20 V případě, že hráč bude následující zápas hrát v klubu, který dobře zná 23 dotazovaných (54,76 %) uvedlo, že se v přípravě zaměřují na trénink taktiky a taktických herních dovedností, 10 dotazovaných (23,81 %) se zaměřuje na psychiku a taktické herní dovednosti rovnoměrně a zbylých 9 dotazovaných (21,43 %) neupravuje přípravu žádným způsobem. Naproti tomu, je-li následující zápas hrán v klubu, kde hráč nikdy předtím nehrál, tak se trenéři v 18 případech (42,86 %) zaměřují především na zvýšení psychické odolnosti hráče, v 10 případech (23,81 %) se zaměří na psychiku hráče a taktické herní

55

dovednosti rovnoměrně, v 11 případech (26,19 %) přípravu neupravují žádným způsobem a ve 3 případech (7,14 %) se zaměřují především na taktické herní dovednosti. Jestliže je následující zápas hrán v prostředí, které je hráči nepříjemné a kam nerad jezdí, všichni dotazovaní (100,00 %) uvedli, že se zaměřují především na psychiku hráče. Otázka č. 21 Na otázku s jak silnými soupeři hrají jejich svěřenci nejčastěji zápasy, odpovídají trenéři ve 21 případech (50,00 %) tak, že je poměr slabších i silnějších soupeřů vyrovnán, v 5 případech (11,90 %), že se jedná především o silnější soupeře, v 5 případech (11,90 %) jsou dle hodnocení soupeři stejně silní, v 9 případech (21,43 %) to trenéři nedokáží jednoznačně určit a ve 2 případech (4,76 %) se slabšími soupeři. 21,43%

se silnějšími soupeři

11,90%

11,90%

se stejně silnými soupeři se slabšími soupeři

4,76% poměr slabších a silnějších je vyrovnán nelze jednoznačně určit

50,00%

Obr. 14. Herní úroveň soupeřů v tréninkových zápasech Výsledek dílčího problému výzkumu Modelovaný trénink je trenéry především využíván pro přípravu a následné zvládnutí zápasové atmosféry. Zpravidla tak, že se trenéři snaží navodit standardní zápasové podmínky již během tréninkového procesu, avšak bez dostatečného využívání nadměrných psychosociálních zátěží. V největším počtu uvedených dotazníků bylo uvedeno, že v tréninkových zápasech je poměr soupeřů slabších i silnějších vyrovnán, což hráči umožňuje zažít

56

pocit hry proti silnějšímu soupeři v případě, kdy „ještě o nic nejde“ a hráč tak může pouze překvapit a zároveň má pocit odpovědnosti za výkon, protože si je vědom své převahy nad slabším soupeřem se kterým „nemůže prohrát“. Trenéři, ale zároveň uvádějí, že pokud hráč trénuje se slabším protivníkem dostává, vždy ve 100,00 % případů doplňující úkol, čímž je hráč mírně znevýhodněn se záměrem srovnání šance na vítězství. V reálném zápase, ale hráč nemá žádný doplňující úkol. Hraje-li se slabším hráčem, má mnohem více času přemýšlet o možnosti neúspěchu. Trenéři, kteří dávají hráči za úkol vyhrát s co největším rozdílem bodů, tomu však předcházejí.

3.2.9. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 9 Otázka č. 22 Trenéři si uvědomují odlišnost a význam jednotlivých stavů skóre zápasu na psychiku svěřence a ve všech případech (100,00 %) označují za nejnáročnější situaci stav 30:40 nebo výhoda – příjem, kdy je podávající hráč pod velkým tlakem okolnosti, neboť právě on má „vše“ ve svých rukách. Jako další kritický stav bývá velmi často označován stav 40:40 nebo shoda, a to ve 24 případech (57,14 %). Ostatní stavy jsou již zastoupeny ve velmi malém procentu a trenéři je nepovažují za obtížné pro psychiku hráče. stav: 30:40

40 35 30

stav: výhoda-příjem

25 20 15

stav: 40:40

10 5 stav: shoda

0

Obr. 15. Vliv jednotlivých stavů hry na psychiku hráče

57

Otázka č. 23 Celkem 26 dotazovaných (61,90 %) občas nechává svěřence hrát tréninkové zápasy od stavu 3:0 nebo 4:0 a jako výhodu tohoto cvičení všichni shodně uvádějí snahu o podobnou situaci v utkání (snaha o uzavírání sady), někteří trenéři uvádějí, že je to především z důvodu nedostatku času, který jim zbývá pro tréninkové zápasy. Zbývajících 16 dotazovaných (38,10 %) se vyjadřuje, že nenechávají hráče od tohoto stavu hrát nikdy bez jakéhokoliv odůvodnění odpovědi. Trenéři využívají stavu simulace 3:0, 4:0 se záměrem simulovat závěr sady nebo této možnosti nevyužívají vůbec, a to i přes skutečnost, že tento stav může být pomůckou pro simulaci vedení nebo prohrávání v zápase. Výsledek dílčího problému výzkumu Respondenti neuvedli ani v jednom případě obtížnost stavu 15:30 na psychickou odolnost hráče, avšak pokud hráč za tohoto stavu prohraje následující bod, bude stav 15:40, kdy ale dochází ke stejné situaci jako ve stavu 30:40. Hráč tak při prohře následujícího bodu ztratí celou hru a tím i své vlastní podání. Je tedy vhodné, aby si trenéři uvědomili důležitost stavu 15:30 a jeho možné negativní důsledky pro zápas při nepříznivém vývoji. Dle vývoje prvních her se hráčův soutěžní stav může optimalizovat, pokud vývoj zápasu naplňuje jeho aspirace, ale rovněž může dojít i ke zcela opačnému problému a simulací tohoto stavu jej lze částečně napodobit.

3.2.10. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 10 Otázka č. 24 Hráči údery s neoptimálním držením celého těla (pouze rukou) netrénují ve 25 případech (59,52 %), trénují jen výjimečně ve 9 případech (21,43 %) a často trénují ve 8 případech (19,05 %). Všeobecně využívají toto cvičení například pro získání optimálního držení pro daný úder, ale také pro schopnost vyrovnání se s obtížnou herní situací v zápase. Pravidelně každý trénink však údery pouze rukou netrénuje nikdo z dotázaných (0,00 %).

58

0,00%

19,05%

ano, pravidelně každý trénink ano, často

59,52%

21,43%

ano, ale jen výjimečně ne, nikdy

Obr. 16. Četnost využití úderů s neoptimálním držením celého těla v přípravě Otázka č. 25 Pro nácvik druhého podání trenéři za nejefektivnější cvičení považují podání na umístění a přesnost do terčů s počítáním chyb, přičemž pouze 2 dotazovaní (4,76 %) využívají cvičné hry pouze s jedním pokusem při podání. Pro příjem podání je využíváno drillu, returnující (přijímající) je pod časovým tlakem a je využíváno podání z bližší vzdálenosti (ze středu dvorce). Pro rozvoj vítězného úderu 30 dotazovaných (71,43 %) využívá nahrávky z koše a 10 dotazovaných (23,81 %) herního cvičení, kdy trenér nahrává sérii míčů a na samotném hráči je rozhodnutí, který míč se rozhodne zakončit a po té následuje rozbor vhodnosti výběru rozhodnutí. Otázka č. 26 Většina dotazovaných – 27 trenérů (64,29 %) v tréninkovém zápase nezakazuje svým svěřencům používat nějaký úder nebo taktickou variantu, protože nevidí žádnou výhodu tohoto zákazu. Dalších 5 trenérů (11,90 %) zakazuje používat hráčům především jejich předností v tréninkovém zápase, 5 trenérů (11,90 %) jejich slabin a 5 trenérů (11,90 %) jejich oblíbených taktických variant. Výsledek dílčího problému výzkumu Respondenti dostatečně nevyužívají možnosti tréninku úderů s neoptimálním držením celého těla, trénují pouze ideální a standardní techniku, zatímco v zápase je nutné umět využít a zahrát i míče, které jsou hrány pod tlakem. Nedochází-li

59

k nácvikům těchto okolností již během přípravy, nebude hráč schopen na tyto situace v žádném případě v zápase adekvátně reagovat. Z tohoto okruhu bylo možné zjistit, že si trenéři v dostatečné míře neuvědomují možnost psychického tlaku pramenícího z frustrace, pokud hráči nejde v zápase jeho největší přednost nebo není schopen zahrát svou oblíbenou taktickou variantu, ze které získává vždy nejvíce bodů. A následně je nutné, aby byl schopen tuto variantu řešit v zápase, avšak bez potřebné adaptace již v tréninku je to velmi obtížné. Obdobně se tomu děje v případě, kdy hráč nemá ještě dostatečně zažitý nějaký úder nebo taktickou variantu, se kterou body nezískává a trenéři mu neumožňují vyzkoušet si ji během tréninkového zápasu. Obdobně je tomu tak i u tréninkových cvičení, která neodpovídají z hlediska psychosociálních zátěží adekvátnosti zápasové atmosféry. Pouze 2 trenéři využívají hry pouze s jedním podáním, která neodpovídá reálnému zápasu, avšak pokud hráč zkazí první podání, má již pouze jedno podání, a proto tato hra odpovídá mnohem více zápasovým podmínkám (psychický tlak) než pouhé trénování techniky daného úderu. V průběhu příjmu podání dochází k nácviku rychlého rozhodnutí a rozvoji anticipace díky cvičení již během tréninku, a tato cvičení odpovídají reálným zápasovým podmínkám. Toto ale již není možné konstatovat pro nácvik vítězných úderů, kde dochází opět především k rozvoji samotné techniky, případně taktiky dané hry a pouze v menšině případů k rozvoji tolik důležitého samostatného rozhodování, které je bezpodmínečnou součástí podání dobrého výkonu v tenisové hře.

3.2.11. Samostatná otázka č. 29 Touto otázkou bylo zjišťováno, zda trenéři využívají před zápasem relaxační odlehčovací

nebo

koncentrativní

a

mobilizační

techniky.

Celkem

3

z dotazovaných trenérů (7,14 %) používají koncentrativní a mobilizační techniky, stejně jako relaxační a odlehčovací techniky v poměru 1:1. Pouze 1 respondent (2,38 %) využívá především relaxační a odlehčovací techniky a také pouze 1 respondent (2,38 %) využívá především techniky koncentrativní a mobilizační. Z relaxačních technik je využíváno zejména poslechu hudby, rozcvičení, sprchy, rozehrání a jiné. U cviků koncentrativních a odlehčovacích

60

bývá využíváno cvičení typu senzibilizace – hmat, držení rakety, přemýšlení o taktice a zopakování taktického plánu. Zbývajících, 37 respondentů (88,10 %) nevyužívá tato cvičení v přípravě svých svěřenců a nezabývá se možnostmi jak optimalizovat stav hráče před výkonem. 2,38% 2,38%

7,14% ano, především relaxační a odlehčovací ano, především koncentrativní a mobilizační ano, v poměru 1:1 ne, nepoužívají

88,10%

Obr. 17. Využití relaxačních, odlehčovacích, koncentrativních a mobilizačních opatření Výsledek samostatné otázky výzkumu Děje se tak i přes skutečnost, že právě sprcha, rozehrání, rozcvičení jsou vhodné pro uvolnění napětí a lze je bez obtíží využít. Hudbu můžeme využít jako relaxační prostředek pro uvolnění, tak i jako mobilizaci pro nabuzení organismu, kde záleží především na výběru druhu.

61

4. Závěr Cílem magisterské práce „Principy modelování v tenisové hře“ bylo, prostřednictvím dotazníkového šetření, ověřit následující hypotézu. H: Trenéři se v tréninku věnují více modelování technické stránky herních situací než modelování psychosociálních zátěží tenisové hry. Hypotéza byla verifikována:  Celkem 47,62 % trenérů využívá hry na body spíše výjimečně.  Fyzikální a herní podmínky jsou v 61,90 % případů trenéry vysvětlovány a psychosociální zátěže nejsou záměrně simulovány.  Většina trenérů nevyužívá v průběhu tréninkového zápasu žádnou delší pauzu s cílem simulovat přerušení zápasu.  Celkem 52,38 % trenérů si není vědomo, že by jejich svěřenci používali jakékoli rituály v zápase.  Dle podmínek v jakých se bude odehrávat následující zápas 54,76 % trenérů se zaměřuje na taktické herní dovednosti (technickou stránku herních situací). Dotazníkovým šetřením použitým v této magisterské práci byly zjištěny následující závěry. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 1 Otázka č. 1 Celkem 69,05 % oslovených trenérů se snaží navodit podmínky zápasu již během tréninku a k tomu nejčastěji využívají prostředku hry na body. Otázka č. 2 „Hry o sázku“ využívá 42,86 % dotazovaných vždy, když je to možné, zatímco 47,62 % využívá tohoto prostředku spíše výjimečně, a to v případech, kdy se jim svěřenci zdají málo motivováni.

62

Otázka č. 28 Pojem zátěž trenéři převážně (95,24 %) chápou především jako fyzické zatížení, fyzicky namáhavou činnost zatížení ve fyziologickém slova smyslu (energetické krytí). Pod pojmem psychická zátěž 90,48 % dotazovaných chápe především nároky, které jsou kladeny na psychiku hráče, nutnost rozhodovat se pod tlakem, psychicky zvládnout zápasové stavy, schopnost vyrovnat se s trémou, strach z rodičů a trenéra. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 2 Otázka č. 3 Všichni respondenti (100,00 %) se domnívají, že rozhodčí ovlivňují zápas a mohou hráče rozhodit. Otázka č. 4 Svěřenci mají dle výpovědi trenérů obecně největší obavy z prohry (64,29 %) Otázka č. 5 Překvapivě 52,38 % trenéru v přípravě nezmění nic i přes skutečnost, že je znám soupeř a jejich svěřenec s tímto hráčem již několikrát těsně prohrál. Pouze menšina se snaží přizpůsobit přípravu s cílem zvyknout si na hru konkrétního soupeře. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 3 Otázka č. 6 a 7 Fyzikální a herní podmínky jsou v 61,90 % případů trenéry pouze vysvětlovány způsobem, jak přizpůsobit samotnou hru daným podmínkám, ale bez vlastní hry v těchto podmínkách. Psychosociální zátěže nejsou záměrně simulovány, jen spíše náhodně. Otázka č. 8 Ze sledovaného souboru je možné vyhodnotit a fakticky potvrdit, že trénink se velmi často stereotypně opakuje ve stejných a ideálních podmínkách, které kladou minimální nároky na hráčovu adaptaci. Tyto podmínky jsou pro hráče i psychologicky velmi komfortní, čemuž ale skutečný zápas neodpovídá.

63

Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 4 Otázka č. 9 Celkem 92,86 % nepoužívá žádná specifická kritéria periodicity tréninku během dne. Pouze 7,14 % dotazovaných se snaží tuto periodicitu měnit podle specifických kritérií (dle podmínek následujícího zápasu). Otázka č. 10 Většina trenérů nevyužívá v průběhu tréninkového zápasu žádnou delší pauzu s cílem simulovat přerušení zápasu. Otázka č. 11 Většina dotazovaných (76,19 %) si uvědomuje skutečnost a využívá změněnou (nepravidelnou) periodicitu tréninkových zápasů, což u hráčů podporuje schopnost vyrovnat se zápasovou hrou v různých podmínkách. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 5 Otázka č. 12 Trenéři většinou (90,48 %) doporučují hráčům v přestávkách mezi body, pokud předešlý bod prohrají, aby přemýšleli o následujícím bodu, taktice v zápase nebo aby zapomněli na předešlý bod a čímkoliv se rozptýlili. Otázka č. 13 Většina dotazovaných trenérů (73,81 %) se domnívá, že způsob využití přestávek má vliv na výkon hráče v zápase. Ale i přes tuto skutečnost nedochází k nácviku správného využívání přestávek – rituály atd. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 6 Otázka č. 14 Pozornost hráčů ani jejich predikci žádným způsobem nerozvíjí 21,43 % trenérů. Ostatních 78,57 % trenérů pozornost naopak rozvíjí. Otázka č. 16 Příprava hráčů probíhá v 95,24 % vždy nebo většinou na stejném dvorci.

64

Otázka č. 27 Trenéři (33,33 %) využívají ideomotorického tréninku ke zlepšení techniky úderů. Zatímco 45,24 % trenérů využívá možnost tohoto tréninku pouze když hráči nemohou trénovat, například z důvodu zranění atd. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 7 Otázka č. 15 Celkem 88,10 % trenérů podporuje sebeinstrukce u hráčů a odůvodňují je tak, že mohou

vést

k lepšímu

výkonu,

ke

zvýšení

motivace,

samostatnosti,

seberegulace, pomáhají hráči k uklidnění a povzbuzení. Otázka č. 17 Celkem 52,38 % dotazovaných si není vědomo, že by jejich svěřenci používali jakékoli rituály v zápase. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 8 Otázka č. 18 Všichni dotazovaní trenéři (100,00 %) se vyjadřují k problematice využívání prostředku hry na body kladně a využívají ji jako přípravy k simulaci zápasové atmosféry. Otázka č. 19 Všichni dotazovaní trenéři (100,00 %) dávají v tréninkových zápasech se slabším hráčem svěřenci doplňující úkol. Otázka č. 20 Trenéři mění zaměření přípravy na základě skutečnosti v jakých podmínkách se bude odehrávat následující zápas. Ve známém prostředí převládají taktické herní dovednosti (54,76 %) a v neznámém prostředí psychika (42,86 %). Otázka č. 21 V 50,00 % případů hrají svěřenci trenérů nejčastěji zápasy se soupeři, kde je poměr slabších i silnějších soupeřů vyrovnán a pouze v 11,90 % případech se jedná o silnější soupeře.

65

Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 9 Otázka č. 22 Trenéři si uvědomují odlišnost a význam jednotlivých stavů skóre zápasu na psychiku svěřence a ve všech případech (100,00 %) označují za nejnáročnější situaci stav 30:40 nebo výhoda-příjem. Otázka č. 23 Celkem 61,90 % dotazovaných nechává svěřence hrát tréninkové zápasy od stavu 3:0, nebo 4:0. Zatímco 38,10 % nenechává nikdy hráče hrát od tohoto stavu bez jakéhokoliv odůvodnění. Otázky k dílčímu problému výzkumu č. 10 Otázka č. 24 Většina 59,52 % trenérů netrénuje údery s neoptimálním držením celého těla. Děje se tomu tak i přes skutečnost, že v reálném zápase se tyto údery zcela běžně vyskytují. Otázka č. 25 Cvičení pro příjem podání se nejvíce podobají zápasovému rytmu, zatímco využívaná cvičení pro rozvoj druhého podání a vítězného úderu jsou zaměřeny převážně na samotnou techniku, což neodpovídá reálnému zápasu. Otázka č. 26 Většina dotazovaných (64,29 %) svým svěřencům v tréninkovém zápase nezakazuje používat nějaký úder nebo taktickou variantu, protože nevidí žádnou výhodu takového zákazu. Samostatná otázka č. 29 Relaxační, odlehčovací nebo koncentrativní a mobilizační techniky využívá pouze menšina (11,90 %) dotazovaných trenérů a ani se nezabývá možnostmi jak optimalizovat stav hráče před výkonem.

66

Z dotazníku vyplynulo, že trenéři více využívají přímo taktických herních situací a konkrétních modelů soutěžních stavů a již nevěnují pozornost modelům psychosociálních zátěží během tréninků. Tím ale značně podporují faktickou odlišnost tréninkového procesu od skutečného zápasu. Pro navození zápasové atmosféry je tak u většiny trenérů využíváno pouze části prostředků pro její navození, kdy se jedná především o zátěže, které jsou přímo pozorovatelné a zátěžím psychosociálním není věnována pozornost. Mezi tenisty se traduje, že každý hráč má dva protivníky, jedním z nich je sám hráč a až druhým soupeř. Trenéři se až příliš direktivně zaměřují na přípravu hráče proti jeho budoucímu soupeři na určitý styl hry, na určité herní varianty, které mají za úkol pomoci hráči v daném zápase zvítězit, ale již nedochází v průběhu tréninku k vytváření takových podmínek, které mají rozvíjet samotnou osobnost hráče, přispět k větší samostatnosti a sebevědomí hráče, odstranit zábrany, pokud se stane, že se hráč stane středem pozornosti na dvorci. Z výzkumu vyplývá, že tréninky obvykle doprovází stereotyp – stejná hodina, stejný den, stejný dvorce, stejný sparingpartner, stejné prostředí. Zpravidla nedochází k záměrnému nácviku a využívání rituálů, které jsou pro mnohé hráče přirozené a ve vypjatých situacích mohou vést ke zlepšení výkonu. Hráči jsou poměrně velmi dobře adaptováni na zápas z hlediska hry na body, která je zařazována pravidelně do tréninků, ale bez záměrných výkyvů skóre a tím způsobených zátěží, které následně ovlivňují výkon hráče. Největší problém při zápase nebývá se samotnou technikou či kondicí hráče, ale především s vnitřními zábranami, jako jsou pocit větší odpovědnosti, větší strach, silnější vzrušení apod. To vše se pak u hráče projevuje ve formě nervozity a nepříjemné psychické zátěže. Odborník na problematiku tenisu Richard Schönborn k tomu uvádí, že „ … je zápasový trénink velmi důležitým faktorem v tréninkovém procesu. Bohužel byl tento způsob tréninku v posledním desetiletí, především u juniorů, velmi vzácně uplatňován.“ 60

60

SCHÖNBORN, Richard. Moderní výuka tenisové techniky. Bílina: Ladislav Hrubý, 2006. s. 254-255.

67

Z výsledků zjištěných v této práci vyplývá, že by součástí každé tréninkové jednotky neměl být rozvoj pouze faktorů kondičních, technických, taktických, ale v neposlední řadě také psychických, neboť psychická odolnost by hráči měla pomoci k lepšímu výkonu i ve velmi vyrovnaném utkání.

68

5. Seznam použité literatury

1. APPLEWHAITE, Charles. Jak se zlepšit v tenise. Překlad Jakub Zeman. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2005. ISBN 80-251-0423-0. 2. CRESPO, Miguel – MILEY, Dave. Tenisový trenérský manuál 2. stupně. Překlad František Zlesák et al. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 3. DOVALIL, Josef et al. Sportovní trénink (Lexikon základních pojmů). 1.vyd. Praha: Karolinum, 1992. ISBN 80-7066-555-6. 4. DOVALIL, Josef et al. Výkon a trénink ve sportu.1. vydání. Praha: Olympia, 2002. ISBN 80-7033-760-5. 5. GROSSER, Manfred – SCHÖNBORN, Richard. Závodní tenis pro děti a mladé hráče. Bílina: Ladislav Hrubý, 2008. 6. HOŠEK, Václav. Psychologie odolnosti. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 807184-889-1. 7. HOŠEK, Václav – KOBYLKA, Jan – SLEPIČKA, Pavel. Průvodce psychologiií sportu. Praha: Multiprint s.r.o., 2004. 8. JANKOVSKÝ, Jiří. Tenis. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 2002. ISBN 80247-0169-3. 9. KOČÍB, Tomáš – SÜSS, Vladimír. Výkon hráče v tenise jako psychosociální jev [online]. 2002. [cit. 2006-12-05]. Dostupné z www: . 10. LANGEROVÁ, Martina – HEŘMANOVÁ, Blanka. Tenis a děti. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. ISBN 80-247-1256-3. 11. MAŠKA, Oldřich – ŠAFAŘÍK, Vladimír. Malá škola tenisu. Praha: Olympia, 1985. 12. SLEPIČKA, Pavel – HOŠEK, Václav – HÁTLOVÁ, Běla. Psychologie sportu. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1290-9. 13. SCHÖNBORN, Richard. Moderní výuka tenisové techniky. Bílina: Ladislav Hrubý, 2006. 14. STOJAN, Svatopluk. Moderní tenis. 1. vydání. Praha: Atos, 1991. ISBN 80900356-5-5. 15. STOJAN, Svatopluk – BRABENEC, Josef. Tenis zdravým rozumem. 1. vydání. Praha: T/Production, spol. s.r.o. 1999. ISBN 80-238-4745-7. 16. ŠLÉDR, Jiří. Co zatěžuje tenisty a jak se s tím vyrovnat. Tenis, 1998, roč. 9, č. 9. ISSN 0862-6766. 17. ŠLÉDR, Jiří. Co zatěžuje tenisty a jak se s tím vyrovnat. Tenis, 1998, roč. 9, č. 10. ISSN 0862-6766. 18. ŠLÉDR, Jiří. Údaje získané osobní konzultací autora (2006-07-07).

69

19. ŠLÉDR, Jiří. Údaje získané osobní konzultací autora (2009-11-15). 20. Tenisový trenérský manuál 1. stupně. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 21. TILINGER, Pavel. Údaje získané na přednáškách VŠTVS Palestra (2005). 22. TOMEŠOVÁ, Eva. Vnitřní řeč : Myšlenky, které vás porazí, I. díl [online]. 2007 [cit. 2008-12-13]. Dostupné z www: . 23. VANĚK, Miroslav. Teoretické základy psychologické přípravy sportovce – habilitační práce. Praha: 1964.

70

6. Přílohy Příloha č. 1. Dotazník – Sledování psychologických okolností tenisové hry

Dotazník – Sledování psychologických okolností tenisové hry „Modelovaný trénink znamená simulaci zápasové atmosféry a nejčastějších či nejdůležitějších situací v zápase již během tréninku“ (Stojan).

Pokyny k vyplnění dotazníku: Není-li uvedeno jinak, zaškrtněte jen jednu z uvedených možností 1. Snažíte se navodit atmosféru příštího turnajového zápasu již v tréninku? Pokud ano, tak jak; pokud ne, tak proč? a) ano b) ne Napište jak nebo proč

2. Používáte v přípravě hráčů hru o sázku? a) ano, vždy nebo většinou, když je to možné b) pouze občas nebo výjimečně c) ne, nikdy pokud odpovíte b), tak za jakých podmínek

3. Pokud jsou v zápase přítomni rozhodčí, může jejich přítomnost „rozhodit“ hráče a ovlivnit jeho výkon v zápase? a) ano, téměř každý zápas b) ano, ale spíše výjimečně c) ne, nikdy pokud odpovíte a) nebo b), tak používám následující přípravu

4. Z čeho mají Vaši svěřenci nejčastěji před zápasem obavy? a) obecně z prohry b) z výtek trenéra či vedoucího družstva v případě prohry c) z reakce jejich okolí v případě slabého výkonu d) mají obavu z něčeho co nesouvisí se zápasem e) nemají strach ani obavy 5. Pokud Váš svěřenec bude hrát s hráčem, se kterým již několikrát těsně prohrál, upravíte nějak jeho přípravu? a) ano vždy, následujícím způsobem

b) pouze občas, za následujících podmínek

c) ne nikdy, protože to není třeba z následujících důvodů

6. Jak řešíte problém, pokud některý ze svěřenců nerad hraje v některých specifických podmínkách (fyzikálních, psychologických a herních)? a) simuluji podmínky již v tréninku b) podmínky v tréninku nesimuluji, ale vysvětlím hráči jak přizpůsobit samotnou hru jednotlivým podmínkám c) nezabývám se tím, protože tyto podmínky nepovažuji pro výkon za rozhodující pokud odpovíte a), tak pro vybrané podmínky používám následující přípravu měkký dvorec krátký výběh vítr hlučné prostředí diváci

7. Jsou na trénincích pravidelně přítomni diváci nebo rodiče hráčů? a) ano, vždy b) pouze občas c) ne, nikdy 8. V jakých podmínkách se nejčastěji odehrává trénink hráče? (V každém řádku označte jednu z podmínek, která je nejfrekventovanější.) Mokrý dvorec

Nakropený dvorec

Suchý dvorec

Bezvětří

Mírný vítr

Vítr

Chladno

Přiměřená teplota

Teplo

Ticho

Běžná hlučnost

Hluk

Bez diváků

Příležitostná přítomnost

S diváky

Bez rodinných přísluš.

Občasná přítomnost

S rodinnými příslušníky

Měkké/ohrané míče

Zánovní míče

Nové míče

Stejné pozadí

Výjimečně měněné

Pravidelně měněné

9. Dle jakých kritérií volíte periodicitu tréninku během dne? a) používám tato specifická kritéria

b) nepoužívám specifická kriteria, protože je přizpůsobuji organizačním podmínkám (volné dvorce, délka školního vyučování/zaměstnání apod.)

10. Vkládáte do tréninku, tréninkového zápasu („sparingu“) delší pauzu? Pokud ano, jak je zpravidla dlouhá? a) ano, pravidelně b) pouze občas c) ne, nikdy pokud odpovíte a), b), označte jak je tato pauza zpravidla dlouhá (minuty) 5´

10´

15´

20´

25´

30´

30´ a více

11. Kdy zpravidla probíhají tréninkové zápasy („sparingy“) hráčů? a) obvykle před pravidelným tréninkem b) zpravidla po pravidelném tréninku c) různě – nelze přesně stanovit 12. Co nejvíce dle Vašeho názoru pomáhá hráčům v přestávkách mezi body, když předešlý bod prohrají? a) přemýšlet o následujícím bodu nebo taktice v zápase b) přemýšlet o předešlé chybě, aby se již neopakovala c) co nejrychleji zapomenout na předešlou chybu a čímkoli se rozptýlit d) jinak (Doplňte) 13. Domníváte se, že jsou přestávky mezi jednotlivými body důležité pro výkon hráče v zápase? a) ano, jsou velmi důležité b) nejsou důležité, ale ani bezvýznamné, protože výkon hráče ovlivňují jiné faktory c) nejsou důležité 14. Trénujete pozornost hráče? Jakým způsobem? a) ano – požaduji, aby hráč před zahráním úderu rozlišil rotaci a řekl (vykřikl) na jaký úder bude reagovat (např. přímý, s horní rotací apod.) b) ano – požaduji, aby hráč před zahráním úderu rozlišil délku a řekl (vykřikl) délku (např. krátký, střední, dlouhý) c) ano – požaduji, aby hráč před zahráním úderu rozlišil směr úderu a řekl (vykřikl) směr (např. křížem, po čáře, na střed) d) ano – ale jinak e) ne – pozornost hráče záměrně netrénuji pokud odpovíte d), doplňte jak

15. Podporujete u hráčů sebeinstrukce („samomluvu“)? a) ano, vždy b) občas c) ne, nikdy pokud odpovíte a), b) nebo c), doplňte proč

16. Probíhá Vaše příprava s konkrétním svěřencem obvykle na stejném dvorci? a) ano, vždy b) většinou ano c) ne, nikdy

17. Používají Vaši svěřenci nějaké rituály, které považujete za prospěšné pro výkon hráče v zápase? a) ano, používají a s těmito rituály lze pracovat pro zvýšení výkonu hráče v zápase b) ano, používají, ale tyto rituály nejsou pro výkon hráče v zápase prospěšné c) nejsem si vědom, že by používali nějaké rituály d) ne, nepoužívají pokud odpovíte a), doplňte, jak s těmito rituály pracujete pokud odpovíte b), doplňte, které rituály to jsou

18. Jak často v tréninku využíváte prostředku hry na body? Doplňte četnost. a) vždy, když je to možné b) pouze příležitostně c) ne, nikdy d) jinak pokud odpovíte d), doplňte dle jakého kritéria volíte četnost tohoto prostředku

19. Pokud hraje Váš svěřenec tréninkové zápasy se slabším hráčem, dostává nějaký doplňující úkol? (Zaškrtněte i více možností.) a) ano – vyhrát b) ano – vyhrát s co největším rozdílem her c) ano – využít přednost nebo odstranit nedostatek v technice d) ano – procvičit určenou taktickou variantu e) ano – jiný f) ne – již tak je to velká zátěž pokud odpovíte e), doplňte o jaký úkol se jedná

20. Jakým stylem především upravíte přípravu pokud hraje hráč následující zápas? (V každém řádku zaškrtněte jednu z možností a) – d).) V klubu který dobře zná

a)

b)

c)

d)

V klubu kde nikdy nehrál

a)

b)

c)

d)

V klubu kam nerad jezdí a) b) c) d) a) zaměřím se spíše na psychiku hráče b) zaměřím se spíše na taktické herní dovednosti c) zaměřím se na psychiku hráče a na taktické herní dovednosti rovnoměrně d) přípravu neupravuji nijak

21. S jakými soupeři hrají Vaši svěřenci nejčastěji tréninkové zápasy („sparingy“) a) se silnějšími soupeři b) se stejně silnými soupeři c) se slabšími soupeři d) poměr slabších a silnějších soupeřů je vyrovnán e) nelze jednoznačně určit 22. Který stav je dle vašeho názoru nejnáročnější na psychiku svěřence? Zaškrtněte 3 z následujících stavů, které jsou podle Vás nejnáročnější na psychiku hráče. 0:0 0:15 0:30 0:40 15:0 15:15 15:30

15:40

30:0

30:15

30:30

30:40

40:0

40:15

40:30

40:40

výhoda podání

výhoda příjem 23. Hrají Vaši svěřenci tréninkové zápasy („sparing“) od stavu např: 3:0, 4:0? a) ano b) občas c) ne, nikdy pokud odpovíte a), b) nebo c), doplňte proč

24. Trénují hráči údery s neoptimálním držením celého těla (pouze rukou)? a) ano, pravidelně každý trénink b) ano, často c) ano, ale jen výjimečně d) ne, nikdy pokud odpovíte a), b), c), tak používám tato cvičení

25. Která cvičení nejvíce pomáhají hráčům při rozvoji (druhého podání, příjmu podání a vítězného úderu)? (Napište ke každému jedno cvičení.) a) druhého podání b) příjmu podání c) vítězného úderu

26. Zakazujete hráčům v tréninkovém zápase používat nějaký úder nebo herní kombinaci? a) ano, jsou to především jejich přednosti b) ano, jsou to především jejich slabiny c) ano, jsou to jejich oblíbené taktické varianty d) ano, jsou to taktické varianty, které neovládají e) ne, nevidím výhodu tohoto zákazu 27. Využívají Vaši svěřenci ideomotorického tréninku (tréninku v představách nebo představy provedení daného sportovního pohybu) v přípravě? a) ano, hráči jej pravidelně využívají ke zlepšení techniky b) ano, hráči jej využívají pouze občas (např. když nemohou trénovat z důvodů zranění apod.) c) ne, nevyužívají jej vůbec 28. Co pro Vás v tenisové hře znamená termín „zátěž“ a termín „psychická zátěž“? (Doplňte.) zátěž psychická zátěž

29. Využívají Vaši svěřenci před zápasem spíše relaxačních a odlehčovacích opatření (regulačních technik) nebo naopak koncentrativních (ke zlepšení vnímání sebe sama) a mobilizačních opatření (regulačních technik)? a) ano, především odlehčovací a relaxační b) ano, především koncentrativní a mobilizační c) ano, v poměru 1 : 1 d) ne, nepoužívají pokud odpovíte a), b), c), tak používám tato opatření (regulační techniky) odlehčovací a relaxační

koncentrativní a mobilizační

Prosím zaškrtněte (doplňte) následující identifikační údaje: (pokud není uvedeno jinak, zaškrtněte vždy jen jednu odpověď) 

Jsem

muž žena



Jsem trenér

III. třídy II. třídy I. třídy



Trenérskou činnost provozuji

1. rokem 2. – 5. rokem 6. – 10. rokem 11. – 15. rokem 16. rokem a déle



Trénuji tyto následující kategorie (možné zaškrtnout i více odpovědí) děti mladší žáky/žákyně starší žáky/žákyně dorost dospělé



Nejvíce mých svěřenců, u kterých používám modelovaný trénink patří do kategorie děti mladší žáci/žákyně starší žáci/žákyně dorost dospělí



Hráči/hráčky, u kterých používám modelovaný trénink, se účastní soutěží družstev (napsat název soutěže) …………………………………………… …………………………………………… ……………………………………………