UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2011
Kristina Juretzková
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu
Historický vývoj disciplín poţárního sportu
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Zpracovala:
Mgr. Ing. Miloš Fiala, Ph.D.
Kristina Juretzková Praha 2011
ABSTRAKT Název práce Historický vývoj disciplín poţárního sportu.
Cíle práce Cílem této bakalářské práce je seznámit se s historií poţárního sportu, od úplného počátku, aţ do současné doby poţárního sportu u dobrovolných a profesionálních hasičů, jako ho známe dnes. Vysvětlit jednotlivé části a nářadí sportovních disciplín.
Metody práce Jedná se o práci popisnou, bude pouţita metoda sběru dat z dostupné literatury, vyhlášek a internetových zdrojů. V této bakalářské práci nebude prováděno ţádné osobní dotazování.
Výsledky práce Výsledkem bakalářské práce je souhrnný popis historického vývoje disciplín poţárního sportu, aţ do současnosti.
Klíčová slova Historie, disciplíny, překáţkový běh na 100 m, štafeta 4 × 100 m, poţární útok, výstup na cvičnou věţ.
ABSTRACT Name of thesis Historical evolution of fire sport discipline.
Aim of thesis The main aim of that bachelor these is to look at the history of fire sport since very beginning until we know fire sport for volunteers and also professionals today. The aim i salso to explain the individual parts and equipments for sports disciplines.
Methodology Collecting of the data from available literature, regulations and internet´s resources. There is no personal interviews in this work.
Results General description of the historical development of fire sport disciplines until now.
Key words History, disciplines, hurdle race of 100 m, relay race of 4 × 100 m, fire attack, climb of the training tower.
Touto cestou bych chtěla poděkovat Ing. Mgr. Miloši Fialovi Ph.D. za odborné vedení práce, za praktické rady a za moţnost vyuţít jeho zkušeností v této problematice.
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jsem pouze literaturu uvedenou v seznamu bibliografické citace.
---------------------------------------Kristina Juretzková
Svoluji k zapůjčení své bakalářské práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musí pramen převzaté literatury řádně citovat.
Jméno a příjmení:
Číslo o. p.:
Datum vypůjčení:
Poznámka:
Obsah 1
ÚVOD ....................................................................................................................... 8
2
REŠERŠE PROSTUDOVANÉ LITERATURY .................................................. 9
3
ÚVOD DO PROBLÉMU...................................................................................... 13
4
HISTORICKÝ
VÝVOJ DISCIPLÍN
ZAŘAZENÝ
DO
POŢÁRNÍHO
SPORTU ................................................................................................................ 15 5
SOUČASNOST POŢÁRNÍHO SPORTU .......................................................... 20 5.1
5.1.1
Běh na 100 m s překáţkami........................................................................20
5.1.2
Štafeta 4 × 100 m ........................................................................................23
5.1.3
Poţární útok ................................................................................................27
5.1.4
Výstup do čtvrtého podlaţí cvičné věţe pomocí hákového ţebříku ..........30
5.2 6
Disciplíny poţárního sportu ..............................................................................20
Soutěţe poţárního sportu v ČR .........................................................................33
ZÁVĚR .................................................................................................................. 35
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ......................................................................... 37
7
1 ÚVOD Poţární sport patří mezi hlavní části všeobecné tělesné přípravy profesionálních i dobrovolných hasičů, zaměřené na udrţení dobré fyzické zdatnosti a rozvoj pohybových vlastností. Pro většinu lidí je sportem netradičním a méně známým. Svým charakterem se jedná o speciální činnosti podobající se práci při zásahu profesionálních hasičů. Hlavním úkolem je upevnění zdraví hasiče, všestranný psychický a fyzický rozvoj, formování pohybových návyků, disciplinovanosti a morálně volních vlastností.
Aby hasiči mohli co nejrychleji pracovat, tj. zachraňovat lidi, dodávat hasební látky, evakuovat materiál, pracovat ve výškách, v kouři a vysokých teplotách a zdolávat různé překáţky, musí být nejen zodpovědní, ale i zdraví, silní, odolní, odváţní a musí rychle reagovat. Všechny tyto vlastnosti mají hasiči sportovci (Veličko, Timošenko, Pavlov, 1989).
Popis disciplín a překáţek poţárního sportu se v této práci zaměřuje více na muţskou kategorii, ţenské překáţky jsou uváděny buď v závorkách, nebo jsou pouze zmíněny, nerozebírány podobně. V dětské kategorii dobrovolných hasičů jsou disciplíny brány formou celoroční hry a jsou odlišné od disciplín v ostatních kategoriích. Pouze v kategorii dorost je moţné startovat v týmu nebo jako jednotlivec.
Jelikoţ jsem od útlého věku členkou sboru dobrovolných hasičů a aktivně se věnuji poţárnímu sportu, vybrala jsem si téma, které je mi blízké. Chci objasnit, aţ kam sahají kořeny poţárního sportu a jeho disciplín ve světě i u nás. V posledních letech se poţární sport stává více známým a obrovskou zásluhu na tom nese hasičská televize – „Hasiči150.tv“, zaloţena roku 2009. Cílem této televize je zpopularizovat nejen náročnou práci hasičů, ale i sportovní soutěţe v poţárním sportu a dává jim takhle moţnost prezentovat svou činnost.
8
2 REŠERŠE PROSTUDOVANÉ LITERATURY
Většinu informací budu získávat z literatury o poţárním sportu, která byla do dnešní doby vydána. Knih, ze kterých mohu čerpat, není bohuţel mnoho. Jak jsem jiţ zmiňovala, jedná se o sport méně známý, tudíţ i literatury není tolik, kolik bych si já sama představovala.
Dále v případě potřeby mohu čerpat z internetových stránek www.csps.cz, které jsou pro poţární sport a hasičské sdruţení Český hasič určené, další internetové odkazy www.mvcr.cz, www.stovky.cz, www.hzscr.cz, www.shcms.cz, www.firesport.cz, zde můţu sehnat další potřebné informace pro mou bakalářskou práci.
Tyto materiály spolu s prostudovanou literaturou budou mé hlavní zdroje informací, ze kterých budu vycházet při tvorbě bakalářské práce.
Krátký přehled úryvků z pouţité literatury V roce 1937 v bývalém Sovětském svazu byla uspořádána první soutěţ poţární ochrany, do níţ byly zařazeny poţární disciplíny. V letech 1937 a 1940 proběhly všesvazové soutěţe podle pravidel, ve kterých byly opsány jednotlivé disciplíny a podmínky jejich provedení (Kulhavý M., 2010).
První čeští hasiči, kteří začali disciplíny poţárního sportu nacvičovat, byli koncem roku 1967 hasiči z Prahy. Vedením a tréninkem druţstva byl pověřen Albín Porš, velitel hasičské stanice č. 2 v Praze – Dejvicích a trenérka atletiky z tehdejší Rudé Hvězdy Praha, slečna Olga Fomenková. Tito hasiči nás reprezentovali na 1. mezinárodní soutěţi v poţárním sportu v srpnu roku 1968 v Leningradě (dnešní Petrohrad), kde získali stříbrnou medaili v disciplíně poţární útok. Do roku 1970 se provozování poţárního sportu omezovalo pouze na přípravu reprezentačního druţstva pro mezinárodní soutěţe. Obě hlavní správy poţární ochrany, v Čechách i na Slovensku, se po prvních úspěších
9
našeho poţárního sportu na mezinárodním poli rozhodly tento sport zavést pro všechny profesionální hasiče jako součást jejich odborné a fyzické přípravy. Impuls k rozvoji poţárního sportu byl dán rozkazem náčelníka Hlavní správy poţární ochrany MV ČSR v roce 1970. Tento rozkaz stanovil povinnost všem Veřejným poţárním útvarům (VPÚ), aby se kaţdoročně zúčastňovaly soutěţí druţstev a jednotlivců (Minarský, 2007).
Na rozdíl od jiných Mistrovství světa či Evropy, kdy byla dráha na poţární útok dopředu připravená a všichni účastníci měli moţnost se s ní seznámit, nebylo v Íránu moţno dopředu odhadnout, kde a za jakých podmínek se bude závodit. I kdyţ byl místní rozhodčí pro technické zajištění jiţ tři dny ţádán rozhodčím disciplíny (tedy mnou – Ing. Tomáš Lefner) a mezinárodním vedením soutěţe (Kalinin, Alexandrov) o přípravu dráhy a materiálu na poţární útok, neustále nás přesvědčoval, ţe vše mají pod kontrolou a vše stihnou přesně na čas. Co nám bohuţel neřekli, byl fakt, ţe nejsou dohodnutí se správcem stadionu na tom, ţe se útok poběţí na travnaté ploše. Chtěli, aby se běţelo na tartanovém povrchu před hlavní tribunou. Toto však neumoţňovalo pouţít směr běhu ve směru tehdy foukajícího silného větru, ale proti němu. Situace byla nakonec tak vyhrocená, ţe Kalinin trval na telefonickém spojení s ministrem vnitra, který měl celou situaci vyřešit“ (Minarský, 2006).
Mezinárodní soutěţ hasičů ze států sdruţených v Comité Technique International de preventive et d` extincion du Feu (CTIF1) se konala poprvé v roce 1961 v městečku Bad Godesberg v Německé spolkové republice. Jednotlivé disciplíny tehdejší soutěţe připomínaly spíše pořadová cvičení. Poţární sport byl v Evropě předveden na mezinárodní soutěţi CTIF v září roku 1966 v městečku Kralovac v tehdejší Jugoslávii. Proti poněkud statickým klasickým disciplínám tehdejší soutěţe CTIF byl předveden dynamický, rychlý a extrémně náročný poţární sport, sport s prvky, které jsou potřebné při skutečném boji hasičů s ohněm, sport, ke kterému je třeba nejen obratnost a rychlost, ale i odvaha při akci ve výškách a při souboji s ohněm. Ukázkový závod nadchl a zaujal mnoho přítomných odborníků i diváků svou atraktivností 1
CTIF – Comité Technique International de preventiv et d ` extincion du Feu – Mezinárodní technický výbor pro prevenci a hašení poţárů.
10
a akčností tak, ţe valné shromáţdění CTIF přijalo návrh Federace poţárního sportu v SSSR na začlenění disciplín poţárního sportu do mezinárodních soutěţí CTIF. Tím byl učiněn první krok k rozšíření poţárního sportu za hranice tehdejšího SSSR. První mezinárodní soutěţ CTIF, na které byl poţární sport zařazen oficiálně mezi soutěţní disciplíny, se uskutečnila v Brně v roce 1973. Současně probíhající sympózium orgánů CTIF rozhodlo pořádat mezinárodní soutěţ CTIF jednou za 4 roky, tj. ve stejném intervalu jako se konají olympijské hry – mezinárodní soutěţ CTIF se tak stala pravou hasičskou olympiádou (Minarský, 2005).
V roce 1970 byla v Ostravě zorganizována první celostátní soutěţ, takzvané „Národní kolo soutěţe poţárních útvarů v poţárním sportu“. Akce se přes snahu pořadatelů moc nepovedla, projevila se nezkušenost s pořádáním soutěţí v poţárním sportu. Vše provázelo mnoho nejasností, zejména v nejednotném výkladu pravidel a směrnic. Chyběl i kvalifikovaný sbor rozhodčích. Zúčastněná druţstva se také potýkala s velkým nedostatkem potřebného sportovního materiálu (ţebříky, hadice, apod.). Tohoto prvního mistrovství se zúčastnilo pět druţstev – VPÚ Brno, VPÚ Ostrava, VPÚ Ústí nad Labem, VPÚ Frýdek Místek, ZPÚ dolu J. Fučíka Ledvice ze Severočeského kraje. (VPÚ – Veřejný poţární útvar, ZPÚ – Závodní poţární útvar). V roce 1979 byl poţární sport zaveden také mezi dobrovolné hasiče (Minarský, 2007).
Určitá stagnace v oblasti poţárního sportu u profesionálních hasičů nastala po roce 1990, kdy bylo rozpuštěno reprezentační druţstvo a docházelo k útlumu zapříčiněnému menším zájmem o organizování soutěţí v poţárním sportu, které přinášely stále sloţitější problémy v jejich materiálním a finančním zabezpečování. Mnohé hasičské záchranné sbory okresů a podniků se stále více věnovaly dalším sportům a začaly v nich organizovat sportovní soutěţe. Na pokles zájmu o tento druh sportovního zápolení měl vliv také rozpad tzv. východního bloku, kde byly do té doby pravidelně organizovány mezinárodní soutěţe v poţárním sportu a dobré umístění na nich bylo prestiţní záleţitostí všech zúčastněných států. O stagnaci poţárního sportu nelze hovořit u dobrovolných hasičů, kde je tento sport trvale v popředí zájmu členů mnohých jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí. Nemalý podíl na této skutečnosti mají
11
občanská sdruţení působící na úseku poţární ochrany (Timošenko, Veličko, Pavlov, 1989).
12
3 ÚVOD DO PROBLÉMU Poţární sport, sport vzniklý v roce 1937 v bývalém Sovětském svazu (dnes Rusko), spojuje atletiku s určitými prvky a úkony z práce hasičů. Je to sport velmi náročný, pro jeho zvládnutí je nutné spojit rychlost, obratnost a houţevnatost. Hasič se nesmí bát překáţek ani ohně či výšek – s tím vším se závodníci v jednotlivých disciplínách poţárního sportu setkají. (Minarský, 2005)
Poţární sport se skládá ze čtyř disciplín: běh na 100 m překáţek, výstup do čtvrtého podlaţí cvičené věţe pomocí nového ţebříku, štafeta 4 × 100 m s hašením ohně, poţární útok.
Odpovědi na otázku „Proč vznikl poţární sport?“ se ve většině případů shodují. Nejdůleţitější věcí bylo, ţe roku 1967 se stává poţární sport samostatným sportovním odvětvím. Díky tomu má jako sport přístup k dotacím a grantům ministerstva školství a tělovýchovy, krajských samospráv apod. Není uţ pouze součástí fyzické přípravy hasičů, nemůţe být kdykoliv a snadno zrušen, má svá pravidla jako samostatný sport. Světová federace poţárního sportu neměla do té doby, neţ vznikl ČSPS v České republice odpovídajícího partnera (národní svaz poţárního sportu).
Český svaz poţárního sportu (ČSPS) Cílem ČSPS je, aby se poţárnímu sportu dostalo statutu řádného sportu a byl brán na stejnou úroveň, jako je atletika, hokej, fotbal, lyţování, rychlobruslení a mnoho dalších sportů. Dle informací, které zazněly při poslední debatě o poţárním sportu v České televizi, se různých soutěţí v PS zúčastňuje v ČR ročně na 70.000 dospělých sportovců. Takové mnoţství lidí, věnující se jednomu sportovnímu odvětví, si určitě samostatný sportovní svaz zaslouţí (URL4).
13
Základní oblasti a cíle činnosti ČSPS: vytvoření metodiky vzdělávání trenérů a závodníků poţárního sportu, výrobu interaktivních materiálů pro výuku PS, provádění odborných seminářů pro trenéry a zájemce o PS, organizace MČR na kterém by se setkávali ti nejlepší závodníci a závodnice z celé ČR na základě svých výkonů (splněných limitů) jak je obvyklé v jiných sportech, vypracovávání vzorové projektové dokumentace víceúčelové kryté haly s vyuţitím pro poţární sport, získávání financí pro podporu reprezentačních druţstev a celého českého poţárního sportu, v budoucnosti vytvořit i sportovní střediska talentované mládeţe s výukou poţárního sportu (URL4).
Není záměrem tvořit další hasičskou organizaci, ale nezávislý sportovní svaz, který bude podporovat poţární sport jako takový. Členem ČSPS se můţe stát kdokoliv starší 13 let se zájmem o PS. Stačí souhlasit se stanovami a cíly svazu, vyplnit členskou přihlášku a zaplatit členský příspěvek. Vybudování fungujícího sportovního svazu bude trvat delší dobu a výsledky se nedostaví z roku na rok. Tvrdá práce nadšenců a fandů poţárního sportu ale výsledky v budoucnu určitě přinese (URL4).
14
4 HISTORICKÝ VÝVOJ DISCIPLÍN ZAŘAZENÝ DO POŢÁRNÍHO SPORTU Jak jiţ bylo zmíněno, počátky poţárního sportu byly poloţeny v bývalém Sovětském svazu roku 1937. V pozdějších letech nastává obrovský rozmach poţárního sportu nejen v zahraničí, ale i v českých zemích.
Během 2. světové války soutěţe v poţárním sportu neprobíhaly. Tělovýchova a sport se v tomto období podřizovaly potřebám válečného stavu. Po skončení války vzrostla masovost poţárního sportu a také se zvyšovalo mistrovství sportovců (Kulhavý, 2010).
V roce 1945 byla vypracována pravidla soutěţí v poţárním sportu a program všesvazových soutěţí jednotlivců a druţstev Ministerstva vnitra Sovětského svazu. Obsahem těchto soutěţí byly: výstup do 4. podlaţí cvičné věţe pomocí hákového ţebříku, běh na 100 m s překáţkami – rozšíření disciplíny o přenášení figuríny o váze 60 kg, umístění třídílného vysunovacího ţebříku a výstup po něm do okna 3. podlaţí cvičné věţe - dvojice závodníku vyběhla ze vzdálenosti 32,25 m od věţe. V první fázi sejmula vysunovací ţebřík umístěný na poţárním vozidle a běţela s ním do prostoru věţe. První závodník postavil ţebřík a zároveň jej vysunul, druhý vyběhl po ţebříkové sadě do 3. podlaţí cvičné věţe, poţární štafeta 6 × 100 m: 1. úsek – běh 100 m, z toho 25 m v ochranném oděvu 2. úsek – překonání domečku pomocí skládacího ţebříku 3. úsek – překonání bariéry 2 × 2 m 4. úsek – hadice + rozdělovač, tzv. „past na myši“ – plíţení se 10 m pod laťkami, které byly ve výšce 50 cm od země 5. úsek – hašení hasicím přístrojem, překonání kladiny
15
6. úsek – zdolání bariéry o výšce 3,5 m pomocí nastavovacího ţebříku poţární útok, dvojboj - výstup do 4. podlaţí cvičné věţe a běh na 100 m s překáţkami (Kulhavý, 2010).
V období let 1945 – 1954 probíhala konsolidace a rozvoj poţárního sportu. Změnilo se rozmístění výzbroje, byly vyřazeny některé elementy u poţární štafety a v běhu na 100 m s překáţkami (Kulhavý, 2010).
V roce 1948 byly změněny vzdálenosti mezi překáţkami v běhu na 100 m s překáţkami. V poţární štafetě 6 × 100 m byl zrušen 1. úsek – běh na 100 m, z toho 25 m v ochranném oděvu (Kulhavý, 2010).
V roce 1954 se opět mění disciplíny běh na 100 m s překáţkami a poţární štafeta 5 x 100 m. Bylo zrušeno překonávání velké bariéry o výšce 3,5 m a „pasti na myši“. Zrušení těchto překáţek umoţnilo sportovcům předvádět sloţité technické úkony při vysoké rychlosti, sníţila se moţnost úrazu při seskoku sportovce z velké bariéry, kde technika překonávání překáţky vyţadovala provedení střemhlavého skluzu po skládacím ţebříku a zdolání „pasti na myši“ vyţadovalo plíţení se, coţ bylo nejen nehygienické, ale sniţovalo to i atraktivitu soutěţe (Kulhavý, 2010).
Změny překáţek byly dalším potvrzujícím krokem, ţe poţární sport je dynamický a divácky zajímavý. Společně se zdokonalováním materiálně technické základny se stabilizují pravidla soutěţí, osvobozují se od nejrůznějších podmínek a omezení a roste mistrovství sportovců. Dynamika a divácká zajímavost pomohly k popularizaci poţárního sportu (Kulhavý, 2010).
16
V roce 1963 tvořily program soutěţe následující disciplíny: výstup do podlaţí cvičné věţe pomocí hákového ţebříku, běh na 100 m s překáţkami, umístění třídílného vysunovacího ţebříku a výstup po něm do okna 3. Podlaţí cvičné věţe, poţární štafeta 4 × 100 m, poţární útok, dvojboj (Kulhavý, 2010).
Období let 1963 – 1968 je charakterizováno jako etapa bouřlivého rozvoje poţárního sportu v SSSR. V těchto letech byla přepracována metodika tréninkového procesu a sportovci přešli na celoroční přípravu. Poprvé byl proveden výzkum techniky provedení cviků, vypracována metodika výcviku odpovídající současným poţadavkům teorie fyzického rozvoje. Hlavní úsilí bylo směřování do oblasti rozvoje tělovýchovy a sportu, rozvoj masovosti poţárního sportu a růstu mistrovství sportovců. Stavějí se stadióny, sportoviště, specializované kryté haly či cvičné věţe. Růst počtu sportovních základen poţárního sportu dal sportovcům moţnost zvýšit dobu speciálního tréninku a zvládnutí efektivních technik, čímţ prudce stoupla rychlost provedení disciplín (Kulhavý, 2010).
V roce 1966 přijala Federace poţárního sportu SSSR rozhodnutí o rozmístění překáţek a nářadí, které platí aţ do současnosti (Kulhavý, 2010).
Rok 1967 můţeme povaţovat za dobu, kdy byly poloţeny první základy poţárního sportu v českých zemích. Za zakladatele se povaţuje ing. Pavel Stoklásek (3. 2. 1939 11. 2. 1991), který v roce 1967 přivezl z tehdejšího Sovětského svazu první poznatky o poţárním sportu hasičů. Byl jeho velký fanda a především také propagátor, pod jeho vedením vznikla a řadu let i fungovala reprezentace hasičů z povolání.
17
Poţární sport se začal nacvičovat u hasičů v Praze, kde došlo k prvnímu náboru zájemců o tento nový druh sportu – úkolem nácviku byla příprava na I. mezinárodní soutěţ v poţárním sportu tzv. socialistických států, která se měla konat v roce 1968 v Leningradě v Sovětském svazu (dnes Petrohrad – Rusko).
Reprezentovali nás
narychlo secvičení hasiči z Prahy. Do roku 1970 se provozování poţárního sportu omezovalo pouze na přípravu reprezentačního druţstva pro mezinárodní soutěţe (Minarský, 2005).
První celostátní soutěţ v poţárním sportu byla uspořádána v roce 1970 v Ostravě. Tam se ještě projevila nedostatečná zkušenost s pořádáním takovéto soutěţe. Chyběl kvalifikovaný sbor rozhodčích, jednotný výklad pravidel PS, a rovněţ některé „narychlo“ zhotovené překáţky mnohdy nesplňovaly dané technické poţadavky. Další mistrovství ČSSR, kde jiţ byla většina chyb a nedostatků odstraněna, proběhlo v roce 1971 v Trenčíně, druhé pak v roce 1972 ve Frýdku-Místku. Tím bylo započato s pravidelným kaţdoročním konáním mistrovství ČSSR profesionálních hasičů a jeho pravidelným střídáním na Slovensku a v Česku. Kaţdému mistrovství ČSSR předcházely národní soutěţe, ze kterých se nominovalo prvních šest druţstev na celostátní soutěţ. V tomto období začala systematická práce v této oblasti tělesné přípravy hasičů, coţe se projevilo i na sportovních výkonech závodníků nejen na domácí aréně, ale i na mezinárodním kolbišti. Mezi vrcholné období výkonnosti našich závodníků lze zařadit období druhé poloviny 80. let (URL3).
Určitá stagnace v oblasti poţárního sportu u profesionálních hasičů nastala po roce 1990, kdy bylo rozpuštěno reprezentační druţstvo a docházelo k útlumu zapříčiněnému menším zájmem o organizování soutěţí v PS, které přinášely stále sloţitější problémy v jejich materiálním a finančním zabezpečování. Mnohé hasičské záchranné sbory okresů a podniků se stále více věnovaly dalším sportům a začaly v nich organizovat sportovní soutěţe. Na pokles zájmu o tento druh sportovního zápolení měl vliv také rozpad tzv. východního bloku, kde byly do té doby pravidelně organizovány mezinárodní soutěţe v poţárním sportu a dobré umístění na nich bylo prestiţní
18
záleţitostí všech zúčastněných států. O stagnaci PS nelze hovořit u dobrovolných hasičů, kde je tento sport trvale v popředí zájmu členů mnohých jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí. Nemalý podíl na této skutečnosti mají občanská sdruţení působící na úseku poţární ochrany, zejména Sdruţení hasičů Čech, Moravy a Slezska, Česká hasičská jednota a Moravská hasičská jednota, kde prvky poţárního sportu jsou uplatňovány jiţ ve sportovních soutěţích dětí a mládeţe (URL3).
19
5 SOUČASNOST POŢÁRNÍHO SPORTU V této kapitole se zaměřuji na detailní popis jednotlivých disciplín, rozdělení soutěţí poţárního sportu z hlediska profesionálních a dobrovolných hasičů v České republice.
5.1 Disciplíny poţárního sportu Disciplíny poţárního sportu jsou: Běh na 100 m s překáţkami, Štafeta 4 × 100 m, Poţární útok, Výstup do 4. podlaţí cvičné věţe pomocí hákového ţebříku.
5.1.1 Běh na 100 m s překáţkami Popis dráhy, nářadí a překáţek Dráha: Šířka dráhy je 2,4 – 2,5 m (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Překáţka: Na dráze je 23 m od startu umístěna bariéra o výšce 2 m a šířce rovněţ 2 m (muţi) anebo nízká překáţka (ţeny). Konstrukce ţenské překáţky je dřevěná nebo ocelová, výplň desky hladká - tloušťka 4 cm, výška 0,8 m, šířka 1,8 – 2,0 m (moţné pouţít i příčné břevno s výplní). Povrch překáţky můţe být chráněn spolehlivě připevněným pryţovým materiálem typu remapur nebo analogickým materiálem zlepšujícím adhezi (dále jen „pryţový materiál“) o max. tloušťce 12 mm. V takovém
případě musí být zachovány rozměry překáţky. Překáţka musí být řádně ukotvena (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Kladina: délka 8 m, šířka povrchu 18 cm, výška od země k povrchu kladiny 1,2 m u muţů a 0,8 m u ţen. Je upevněna na třech oporách, k oběma koncům jsou připevněny náběhy o délce 2 m, šířce 25 cm, tloušťce 4 cm. Dřevěné laťky na nich připevněné jsou
20
5 cm široké, tloušťka 3 cm. Vzdálenost latěk je po 35 cm od povrchu kladiny po celé délce náběhového můstku s tím, ţe poslední laťka je vzdálena 25 cm od začátku náběhového můstku. Povrch kladiny a náběhových můstků můţe být chráněn spolehlivě připevněným pryţovým materiálem zlepšující adhezi o max. tloušťce 12 mm. V takovém případě musí být zachovány rozměry překáţky (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Hadice: 1 pár hadic je umístěn ve vzdálenosti 28 m od startu, min délka 19 m, nejmenší hmotnost hadice 2,5 kg včetně spojek, min. plochá šířka 62 mm; spojky musí být opatřeny těsněním. Hadice musí mít kruhový průměr. Lze pouţít klasickou poţární hadici C schváleného druhu (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Rozdělovač: l ks rozdělovače se všemi ventily můţe být libovolně natočen. Spodní hrany všech spojek (u ROT spojky se nezapočítává zub) mohou být max. 60 mm od spodní podloţky. Nástavec ROT spojky včetně spojky je max. 80 mm dlouhý - měřeno od čela spojky ke konci závitu na hrdle rozdělovače. Rozdělovač nesmí být vybaven naváděcími pomůckami. Nesmí být zaslepeny otvory půl-spojek a rozdělovač nesmí být zatíţen dodatečným závaţím, vyplněn ţádným materiálem a kotven do dráhy. Rozdělovač můţe mít max. 4 noţičky (podpěry) o průměru max. 30 mm (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Proudnice: l ks proudnice (štafetový kolík), min. délka 25 cm, hmotnost min. 0,50 kg, můţe být upravena pro nesení v zubech, případně uchycení na řemínku max. délky od těla 50 cm a připevněna k opasku (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Rozdíl mezi ţenskou a muţskou kategorií v této disciplíně je v překonání překáţky (bariéry) a následném sběru hadic. Ţeny překonávají překáţku 100 % rychlostí, tato rychlost jim zůstává i při dopadu za překáţkou. Sběr hadic nejsou schopny při 100 % rychlosti silově zvládnout, musí proto rychlost, během následujících dvou aţ tří kroků k hadicím sníţit (setrvačný běh po dopadu) přibliţně na 85 % (prakticky ale tuto ztrátu
21
způsobí aţ sběr hadic). U muţů je rychlost před překáţkou taktéţ 100 %, po dopadu za překáţkou ale mají rychlost absorbovanou bariérou jiţ pouze přibliţně 40 %, odrazem od bariéry a následnými kroky tuto rychlost okamţitě zvyšují, tím sběr hadic provádějí jiţ obdobně jako ţeny v cca 80% rychlosti, coţ je mnohem snazší, nehledě na jejich fyzické předpoklady z hlediska absolutní síly (Kulhavý, 2010).
Průběh disciplíny Soutěţící zaujme postavení na startu, po odstartování překoná překáţku, uchopí hadice a rozvine je před, na, nebo za kladinou, přeběhne kladinu, seskočí z kladiny za ohraničující čáru do vlastní dráhy, spojí hadice, jednou půlspojkou je napojí na rozdělovač, připojí proudnici a proběhne cílem. Proudnici odpojí aţ na pokyn cílového rozhodčího. Ţeny a dorostenky místo překáţky (bariéry) překonají nízkou překáţku. (URL2).
Tabulka č. 1, Světový rekord disciplíny – běh na 100 m s překáţkami Jméno
Dosaţený čas
Reprezentace
Soutěţ
Vladimír Strelčenja
15,02 s
Bělorusko
Mistrovství světa 2010, Doněck, Ukrajina (URL13)
Sled pohybů disciplíny start, běh k bariéře (muţi) / překáţce (ţeny), překonání bariéry (muţi) / překáţky (ţeny), doskok a běh k hadicím, uchopení hadic,
22
běh ke kladině, náběh na kladinu, běh po kladině, sbíhání z kladiny, běh k rozdělovači a spojení půlspojek, přibíhání, připojování a odběh od rozdělovače, cílový úsek a připojení proudnice, doběh do cíle.
5.1.2 Štafeta 4 × 100 m Popis dráhy, nářadí a překáţek K provedení této disciplíny se vyuţívá totoţné nářadí – ţenská překáţka či muţská bariéra, hadice, kladina, rozdělovač, proudnice: viz.odstavec 5.1.1 Běh na 100 m s překáţkami.
Ţebřík k překonání domečku: výška postaveného skládacího ţebříku je 300 aţ 315 cm, vnitřní šířka 23 aţ 25 cm, 8 nebo 9 rovnoměrně rozmístěných příčlí. Nesmí být zakončen bodci ani hroty. Místo skládacího ţebříku můţe být pouţit jeden díl nastavovacího ţebříku. U dřevěného ţebříku lze odstranit kování. Min. hmotnost ţebříku je 8,5 kg. Pořadatel můţe rozhodnout o pouţití podloţky v místě styku paty ţebříku s povrchem dráhy (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Domeček: délka 5 m, šířka 2,5 m, výška do hřebenu střechy 2,5 m, plocha kaţdé poloviny střechy se sklonem v úhlu 30º je dána rozměry o délce 4 m a šířce 1,5 m. Na obou stranách přední strany střechy do vzdálenosti 30 cm od hřebene je zářez 6 cm hluboký na opření ţebříku. Hrana zářezu můţe být obloţena pryţovým nebo jiným analogickým materiálem, který ztlumí náraz ţebříku. Po délce střechy 20 cm od okapu jsou po obou stranách připevněny laťky o šířce 10 cm a výšce 6 cm. Přední stěna má výplň z prken. Zadní část domečku tvoří horizontální plošina o délce l m a výšce 1,75 m nad zemí. Šířka plošiny se rovná šířce domečku. Povrch střechy i plošiny můţe být chráněn spolehlivě připevněným pryţovým materiálem o max. tloušťce 12 mm. V
23
takovém případě musí být na obou stranách domečku v pásu širokém min. 0,4 m a u střechy musí přiléhat k horní hraně latě. Musí být při tom zachována výška latě 6 cm od povrchu pryţového materiálu (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Přenosný hasicí přístroj práškový o hmotnosti min. 5 kg. V propozicích soutěţe můţe pořadatel určit, kterými přístroji se bude soutěţit (losování, dodanými pořadatelem apod.) (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Nádrţ na hořlavou kapalinu: je z ocelového plechu. Délka nádrţe je 1,5 m, šířka l m a výška stěny 0,20 m. Na kratších stranách je nádrţ opatřena čtyřmi drţáky na přenášení, které nesmí přesahovat výšku nádrţe. Náplní je 30 litrů vody, 2 litry petroleje, 0,25 litru benzínu (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Průběh disciplíny Štafeta se běţí minimálně ve dvou drahách současně, kaţdá dráha je rozdělena do čtyř samostatných úseků. Na prvním úseku je umístěn ve vzdálenosti 30 m od startu „domeček“ délky 5 m, šířky 2,5 m a výšky 2,5 m. Na druhém úseku ve vzdálenosti 150 m od startu je umístěna překáţková stěna, stejná jako v běhu na 100 m s překáţkami. Na třetím úseku ve vzdálenosti 215 m od startu umístí závodník dvě svinuté hadice C-52 mm, dlouhé 20 m. 10 m za hadicemi začíná náběhový můstek kladiny a ve vzdálenosti 255 m od startu si závodník umístí rozdělovač. Na čtvrtém úseku ve vzdálenosti 320 m od startu je umístěn ruční hasicí přístroj a ve vzdálenosti 350 m je umístěná nádrţ s hořlavou kapalinou. Soutěţící na prvním úseku je vyzbrojen štafetovou proudnicí (štafetový kolík) a na překonání domečku sklapovacím ţebříkem. Soutěţící uchopí ţebřík a zaujme postavení na startu. Drţený ţebřík můţe startovní čáru přesahovat podle potřeby závodníka, přičemţ se musí dotýkat země. Ruce soutěţícího mohou přesahovat startovní čáru, pokud se dotýkají jen ţebříku. Po odstartování zdolá na prvém úseku štafety pomocí ţebříku domeček. Při překonávání domečku se musí dotknout plošiny a seskočit do vlastní dráhy. Po zdolání domečku se do nádrţe s hořlavou kapalinou vlévá do stanoveného místa benzin. Tímto místem je levý bliţší přední roh nádrţe ve směru běhu. V pásmu předání předá štafetu soutěţícímu na
24
druhém úseku. Při předání nesmí být štafeta hozena. Upadne-li štafeta na zem, musí ji zvednout ten, kdo ji předává. Pro posouzení, zda byla předávka uskutečněna v předávacím území, je rozhodující poloha štafety, nikoli poloha těl nebo končetin soutěţících. Soutěţící na druhém úseku zdolá překáţku a předá štafetu v pásmu předání soutěţícímu na třetím úseku. Při doskoku soutěţícího z překáţky se zapálí hořlavá směs v nádrţi. Soutěţící na třetím úseku uchopí hadice a rozvine je před, na, nebo za kladinou, přeběhne kladinu, seskočí z kladiny za ohraničující čáru do vlastní dráhy, spojí hadice, jednu půl-spojku napojí na rozdělovač, na druhou půl-spojku napojí proudnici před pásmem odpojení tak, aby bylo zřetelně vidět její napojení, v pásmu odpojení proudnici odpojí a v pásmu předání ji předá soutěţícímu na čtvrtém úseku. Soutěţící na čtvrtém úseku uchopí přenosný hasicí přístroj (PHP), uvede jej do činnosti, uhasí hořící kapalinu v nádrţi, odloţí jej tak, aby se nedotýkal nádrţe a přitom zůstal ve své dráze a běţí do cíle. Překáţky musí soutěţící překonat se všemi předepsanými ochrannými pomůckami a příslušným nářadím. Po kaţdém pokusu se musí vylít obsah nádrţe a pouţít nová směs (i kdyţ nebyla zapálena). Petrolej se nalévá do středu nádrţe v době vymezené na přípravu pokusu (URL3).
Pro soutěţe I. Kola, pro ţeny a dorostenky ve všech kolech se připouští nahradit domeček překáţkou s oknem. Tu soutěţící překoná tak, ţe okno proleze. Nesmí ji překonávat skokem plavmo. Ţebřík se v tom případě nepouţívá. Ţeny a dorostenky překonávají na druhém úseku místo překáţky nízkou překáţku (URL3).
U postupových soutěţí typu – okrsková, okresní, krajská a MČR se v disciplíně Štafeta 4 × 100 m hašení neprovádí. Přenosný hasicí přístroj se pouze přenese na stanovenou značku, kde musí zůstat stát (nesmí se převrátit), dokud soutěţící neproběhne cílovou čarou. Tato varianta se praktikuje v kategorii profesionálních hasičů, dobrovolných hasičů a členů občanských sdruţení - muţi. U ţen, dorostenek a dorostenců se na čtvrtém úseku hašení neprovádí. Hašení se provádí pouze v muţské kategorii na MS, ME a Olympiádě CTIF – jediná soutěţ, kde hašení provádějí jak muţi, tak i ţeny.
25
Tabulka č. 2, Světový rekord disciplíny – štafeta 4 × 100 m Jméno
Dosaţený čas
Reprezentace
Soutěţ
A. Makarčuk, Mistrovství světa
A. Tsedrik, Bělorusko
53,52 s D. Šavlik,
2008, Sofie, Bulharsko
N. Vasilčenko (URL13)
Sled pohybů disciplíny start, překonání pomocí ţebříku domečku (muţi) / proskočení oknem (ţeny), předávka štafetového kolíku, uchopení hadic, náběh na kladinu, běh po kladině, sbíhání z kladiny, běh k rozdělovači a pojení půlspojek, připojování a odběh od rozdělovače, zapojení proudnice – nutná ukázka rozhodčím, ţe proudnice je opravdu zapojena, předávka štafetového kolíku, běh k přenosnému hasicímu přístroji (PHP), běh 30 m s PHP, poloţení na značku, cíl.
26
5.1.3 Poţární útok Popis dráhy, nářadí Přenosná motorová stříkačka: 1 ks
Savice: 2 ks, 2,5 ± 0,05 m dlouhé, průměr 110 mm se šroubením, přičemţ případné pouţití těsnících „O“ krouţků nesmí bránit spojení savic a napojení na motorovou stříkačku šroubováním (pro I. kolo soutěţí se připouští 4 ks savic 1,6 m dlouhé, průměr 110 mm se šroubením, spojené do dvou dílů) (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Sací koš: 1 ks, 110 mm s funkčním zpětným ventilem (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Tlakové ploché hadice B: 3 ks, (dále jen „hadice”) B, průměru 75 mm po celé délce, izolované, min. délka 19 m, šířka ploché hadice B min. 113 mm. Ţeny a dorostenky pouţijí 2 ks výše uvedených hadic B (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Rozdělovač: l ks, s vřetenovým nebo kulovým uzávěrem (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Tlakové ploché hadice C: 4 ks, průměru 52 mm po celé délce, izolované, min. délka 19 m, šířka ploché hadice C min. 79 mm (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Proudnice C: 2 ks, průměr výstřikové hubice 12,5 mm ± 0,1mm, maximální délky (včetně půlspojky) 450 mm (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
27
Klíče na spojky: 2 ks - nejsou nutnou součástí (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Přetlakový ventil B: 1 ks (průměr vstupu a výstupu 75 mm) dle pravidla 48, nastavený na maximální tlak 1,2 MPa v dopravním vedení a příslušenství přetlakového ventilu pro odvedení vody z jeho obtoku mimo základnu. Nastavení přetlakového ventilu musí být zabezpečeno proti změně nastavených hodnot po celou dobu soutěţe (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Terče: 2 ks, terč je štítem o šířce 50 ± 0,5 cm a min. výšce 50 cm, s otvorem o průměru 50 mm v ose ve výši 1,60 m nad zemí. Na zadní straně štítu je nádrţka o objemu 15 aţ 22 litrů. Terč musí signalizovat po naplnění 10 litrů vody. Terče mohou být mechanické nebo elektrické (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Průběh disciplíny Tato disciplína se nejvíce přibliţuje úkonům při zásahu. Soutěţí sedm členů druţstva. Při přípravě k plnění disciplíny si členové druţstva připraví na základnu poţární stříkačku, 3 ks hadic B, 4 ks hadic C, rozdělovač, 2 ks proudnic, 2 ks savic a sací koš. Kromě savic nesmí ţádné nářadí přesahovat obrys základny. Ve vzdálenosti 4 m od základny je umístěn vodní zdroj a ve vzdálenosti 95 m od osy této základny jsou umístěny dva terče pro stříkání (URL2).
Motorovou stříkačku a nářadí potřebné k provedení poţárního útoku si druţstvo připraví k základně. Od povelu rozhodčího “Na základnu!” se měří doba stanovená na přípravu pokusu (5 min). V té době musí druţstvo umístit na základnu motorovou stříkačku a nářadí potřebné k provedení poţárního útoku. K zajištění nářadí proti pohybu nesmí být pouţito ţádných podpěr nepatřících mezi nářadí pro poţární útok. Zuby půl-spojek a půl-spojky se nesmí dotýkat. Ţádné nářadí s výjimkou savic nesmí přesahovat základnu a ţádné nářadí se nesmí dotýkat země. Motorová stříkačka se nesmí v době přípravy startovat na základně. V okamţiku startu musí být v klidu. Po startu vyběhne druţstvo
28
od startovní čáry (všichni vţdy od jedné), nastartuje motorovou stříkačku, provede přívodní vedení (sací koš našroubuje před ponořením do nádrţe), dopravní vedení, útočné proudy a nastříká oba terče (á 10 litrů). Voda v nádrţi je v té době pořadatelem průběţně doplňována. Při stříkání do terčů nesmí ţádný z členů druţstva překročit čáru hranice stříkání, ani se této čáry dotýkat a proudnice (včetně půl-spojky hadice) se nesmí opírat o zem nebo druhého člena druţstva. Poţární útok se povaţuje za skončený signalizací obou terčů nebo sepnutím časomíry po nastříkání obou terčů. Musí být proveden a ukončen do 2 minut po startu. Po ukončení pokusu mohou soutěţící přívodní vedení rozpojit aţ na pokyn rozhodčího (URL2).
Pro soutěţe I. kola se připouští pouţití 4 ks savic 1,6 m dlouhých, průměr 110 mm se šroubením, spojených do dvou dílů. V tom případě oba konce savic mohou přesahovat základnu a dotýkat se země (URL2).
Jedna z nejpopulárnějších soutěţí v poţárním útoku – Extraliga ČR, má své výjimky a odlišnosti od pravidel této disciplíny. Jednou z verzí je provádění poţárního útoku na sklopné terče, kdy časomíra vypne ihned po sraţení závaţí proudem vody, (závaţí je umístěno zezadu terče). Druhá verze je, ţe se při poţárním útoku musí naplnit nástřikové terče, tzn. nastříkat 10 l vody do nádrţky u kaţdého terče. Teprve poté časomíra vypne a ukáţe výsledný čas poţárního útoku.
Tabulka č. 3, Světový rekord disciplíny – poţární útok Jméno
Dosaţený čas
Reprezentace
Soutěţ
J. Hrdlička, M. Provazník, Mistrovství Evropy
P. Sládecký, P. Sloup, A. Matoušek, M. Onderka,
Česká republika
26,01 s
2005, Ostrava, Česká republika
M. Kulhavý (URL13)
29
5.1.4 Výstup do čtvrtého podlaţí cvičné věţe pomocí hákového ţebříku Popis dráhy, nářadí Cvičná věţ: parapetní desky oken v druhém podlaţí jsou ve výšce 4,25 m nad zemí. Vzdálenosti mezi parapetní deskou druhého a třetího, třetího a čtvrtého podlaţí jsou 3,3 m. Rozměry oken, umístěných ve 2., 3. a 4. podlaţí v ose dráhy, jsou 1,1 m × 1,87 m. Šířka pilíře mezi okny je minimálně 0,6 m, šířka parapetní desky 0,4 m. Parapetní desky vystupují z přední stěny cvičné věţe 3 cm. Přední strana cvičné věţe je obloţena prkny nebo deskami a ve výši 1,05 m nad zemí je opatřena 6 × 6 cm silnou latí (3,14 m od vrchní hrany parapetu po horní hranu latě o rozměrech 6 × 6 cm). Po celé šíři přední strany cvičné věţe jsou ve výši parapetů 1. a 2. okna umístěny latě, vystupující z cvičné věţe 3 cm a tvořící s parapety souvislou horizontální přímku. Povrch přední strany cvičné věţe můţe být chráněn spolehlivě připevněným pryţovým materiálem zlepšujícím adhezi o max. tloušťce 12 mm. V takovém případě vystupují parapetní desky a latě tvořící s parapety souvislou přímku z přední stěny cvičné věţe 3 cm od povrchu materiálu zvyšujícího adhezi. V takovém případě bude ochranný materiál umístěn v ose dráhy a šíři nejméně 1 m. Z druhé strany cvičné věţe jsou ve 2., 3., a 4. podlaţí umístěné podlahy 0,80 m pod parapetní deskou a pevný ţebřík pro sestup soutěţících po ukončení pokusu (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Na podlaze ve 4. podlaţí je moţno umístit cílové zařízení časomíry, které je max. 8 cm vysoké, min. 60 cm hluboké a 100 cm široké a má dvě nášlapné desky oddělené 30 cm širokým předělem. Spouštěcí hmotnost pro kaţdou nášlapnou desku je 10 aţ 15 kg na kaţdém jejím místě. Měření času bude zastaveno, kdyţ obě nášlapné desky budou současně stlačeny (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Pod cvičnou věţí je zajišťovací poduška nejmenší hloubky l m pod povrchem dráhy, šířka od přední stěny cvičné věţe 4 m - přesahuje šířku cvičné věţe po stranách o l m. Poduška musí být provedena tak, aby ztlumila případný pád soutěţícího. Skládá se ze dvou vrstev: 0,5 m pruţný materiál (pěnová guma, molitan atp.) a 0,5 m písku a pilin – směs 1 : 1. Horní část podušky musí být na úrovni dráhy. Pokud nelze zajišťovací
30
podušku zhotovit pod povrchem dráhy, je nutno pouţít polštářů zhotovených speciálně pro tento účel. Polštáře jsou zhotoveny z molitanové hmoty o rozměrech: délka min. 3 m od přední stěny cvičné věţe, šířka - na celou šířku cvičné věţe, výška min. 0,8 m. Šířku polštáře nutno dělit podle počtu drah. Výšku moţno rozdělit na dvě vrstvy. Jednotlivé části (díly) nutno sestavovat těsně k sobě (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Cvičná věţ musí mít nejméně dvě dráhy. Rám horní hrany okna nesmí přesahovat rovinu střechy.
Jednohákový ţebřík: je z lehkého kovu, má 13 dřevěných nebo kovových příčlí, délka ţebříku je 410 cm ± 10 cm, minimální šířka (vnější rozměr) je 30 cm. Kovový hák opatřený zuby má vnitřní rozměr min. 43 cm. Minimální hmotnost jednohákového ţebříku je 8,5 kg (Příloha k Pokynu GŘ HZS ČR č. 17/2010).
Provedení disciplíny Konstrukce čtyřpodlaţní cvičné věţe je tvořena kovovými profily obloţenými z přední strany prkny, ve kterých jsou ve druhém, třetím a čtvrtém podlaţí umístěna okna o rozměrech 110 × 187 cm. Parapet okna druhého podlaţí je ve výšce 425 cm a vzdálenosti mezi parapety druhého, třetího a čtvrtého podlaţí jsou 330 cm. V jednotlivých podlaţích jsou pod okny podlahy ve vzdálenosti 80 cm pod parapety. Při plnění disciplíny se pod věţí umisťuje z bezpečnostních důvodů zajišťovací poduška. Hmotnost hákového ţebříku musí být nejméně 8,5 kg. Výstup do 4. podlaţí cvičné věţe je velmi náročná disciplína, spojující v sobě výbušnou sílu rukou s koordinací nohou. Tuto disciplínu plní jen profesionální hasiči (URL2).
Soutěţící uchopí ţebřík a zaujme postavení na startu (startovní čára je vzdálena 32,25 m od cvičné věţe). Drţený ţebřík můţe startovní čáru přesahovat podle potřeby závodníka. Ruce soutěţícího mohou přesahovat přes startovní čáru, pokud se dotýkají jen ţebříku. Start můţe být nízký nebo vysoký, při vysokém startu se ţebřík musí
31
dotýkat země. Po odstartování doběhne se ţebříkem k věţi, zavěsí jej na parapetní desku okna 2. podlaţí cvičné věţe, vystoupí po něm, vysedne na parapetní desku, převěsí ţebřík do 3. podlaţí, vystoupí po něm, vysedne na parapetní desku, převěsí ţebřík do 4. podlaţí a vystoupí po něm. Pokus je ukončen, dotkne-li se soutěţící podlahy ve 4. podlaţí cvičné věţe. Při měření disciplíny elektrickou časomírou se jednoznačně stanoví způsob a podmínky pro ukončení pokusu, se kterými musí být soutěţící před zahájením disciplíny seznámeni (URL2).
Tabulka č. 4, Světový rekord disciplíny – výstup do 4. podlaţí cvičné věţe pomocí hákového ţebříku Jméno
Dosaţený čas
Reprezentace
Alexandr Tiškovskij
12,95 s
Bělorusko
Soutěţ Mistrovství světa 2009, Ufa, Rusko (URL13)
Sled pohybů disciplíny startovní rozběh, běh k věţi, zavěšení ţebříku (zápich), výstup po ţebříku do 2. podlaţí, posed ve 2. podlaţí, výhoz ţebříku, vstávání, přechod na ţebřík, výstup po ţebříku, cílový úsek od zavěšení ţebříku v okně 4. podlaţí do cíle, cíl.
32
5.2 Soutěţe poţárního sportu v ČR Mezi nejdůleţitější soutěţe, které prověří kvalitu druţstva v jednotlivých disciplínách poţárního sportu, patří: Okrskové kolo Okresní kolo Krajské kolo Mistrovství České republiky (Republikové kolo)
5.2.2 Pořadatelé soutěţí v PS Pořadatelem soutěţí jsou MV-generální ředitelství HZS ČR, SH ČMS, HZS kraje, právnické a podnikající fyzické osoby, příslušné orgány vojenské správy na úseku poţární ochrany a občanská sdruţení (URL1).
Pořádání jednotlivých kol soutěţí v poţárním sportu v kategoriích profesionální a dobrovolní hasiči stanoví MV-generální ředitelství HZS ČR v základním zaměření pravidelné odborné přípravy jednotek PO na příslušný rok (URL1).
Pořadateli těchto soutěţí jsou: příslušný HZS kraje v případě soutěţí I. a II. kola, MV-generální ředitelství HZS ČR s dalším pořadatelem v případě Mistrovství (URL1).
V kategorii dobrovolní hasiči mohou být pořadateli téţ občanská sdruţení a to u soutěţí I. a II. kola po dohodě s příslušným HZS kraje nebo po dohodě s MV-generálním ředitelstvím HZS ČR v případě Mistrovství. Pořadatelé zodpovídají za přípravu a průběh soutěţí. Kaţdé soutěţi proto musí předcházet včasná a důkladná příprava tak, aby soutěţ probíhala hladce, organizovaně, bezpečně a byly vytvořeny podmínky pro dodrţení pravidel poţárního sportu a propozic soutěţe. Za příslušné pojištění
33
soutěţících a ostatních účastníků soutěţe (na riziko úrazu a u zahraničních soutěţících téţ zdravotní pojištění) zodpovídá přihlašovatel (URL1).
Mistrovství České republiky Ministerstvo vnitra – Generální ředitelství HZS ČR se podílí na pořádání Mistrovství České republiky profesionálních hasičů v poţárním sportu. Závody se konají kaţdý rok v měsíci červenci. Účastní se jich zástupci HZS ze 14 krajů a soupeří mezi sebou ve všech 4 disciplínách PS. Letošní 40. mistrovství ČR se bude konat v Ostravě. Zajímavostí je, ţe poprvé zde poměří své síly členové sboru dobrovolných hasičů i závodníci z řad profesionálních hasičů.
Okrskové, okresní, krajské a republikové kolo v PS Hlavním pořadatelem je SH ČMS, které kaţdoročně pořádá postupové soutěţe v poţárním sportu. Začíná se okrskovým kolem, vítězové postupují do kola okresního, následuje kolo krajské pro vítěze z okresních soutěţí a metou je kolo republikové – Mistrovství České republiky v poţárním sportu. Na toto poslední hasičské klání se sjedou závodníci ze 14 krajů a hlavního města Prahy. Jsou to nejlepší druţstva muţů a ţen republiky. Mistrovství republiky se pravidelně koná v měsíci září. Soutěţí se ve třech disciplínách poţárního sportu (běh na 100 m s překáţkami, štafeta 4 × 100 m s překáţkami a poţární útok). Disciplína výstup do 4. podlaţí cvičné věţe pomocí hákového ţebříku je u dobrovolných hasičů vynechána.
34
6
ZÁVĚR
Stát se hasičem z povolání není jednoduchou záleţitostí. U profesionálních hasičů není podmínkou, aby se pracovník HZS věnoval poţárnímu sportu, ovšem ve většině případů tomu tak je. Být členem sboru dobrovolných hasičů je mnohem jednodušší - stačí se přihlásit do sboru v blízkosti svého bydliště, zaplatit členský poplatek a aktivně se podílet na činnosti sboru. Jak bylo zmíněno v předešlých odstavcích, hlavním úkolem poţárního sportu je upevnění zdraví, všestranný fyzický a psychický rozvoj člověka, formování pohybových návyků, disciplinovanosti a morálně volních vlastností.
Sbory dobrovolných hasičů se podílejí na zajišťování poţární ochrany v obcích, pomáhají při zdolávání mimořádných událostí na území svých obcí i mimo jejich katastrální území, rovněţ pořádají a spolu-zajišťují kulturní a společenské akce v obcích. Také se starají o svou členskou základnu. Snaţí se upoutat zájem dětí, proto se organizují nábory mladých hasičů. V krouţku se učí novým věcem a zároveň se rozvíjí jejich sportovní dovednosti. Mezi ty nejčastější patří – běh v přírodě (přespolní běh), vázání uzlů, poznávání hasičského nářadí, šplh na laně, základy první pomoci, občas bývá součástí i střelba ze vzduchové zbraně a další disciplíny, které děti pobaví a zároveň něco nového naučí.
V posledních letech se poţární sport mezi mladými lidmi stává oblíbenou činností a je pro ně kvalitním sportovním vyţitím. Napomáhá tomu velmi hasičská televize „Hasiči150.tv“, která je přítomna téměř na kaţdých závodech a vysílá přímý přenos ze závodu na svých webových stránkách. Myslím si, ţe pro rozvoj tohoto sportovního odvětví je hasičská internetová televize velkým přínosem. Ten, kdo poţární sport nezná a má zájem zjistit, o co se v tomto odvětví jedná, díky přímého přenosu na internetu si udělá dokonalou představu a svůj vlastní názor na tento sport.
35
Hasičské desatero 1)
Nehledej v dobrovolném sboru hasičském ni zisku, ni slávy, nýbrž jen povinnosti bratrské pomoci v neštěstí.
2)
Jsi-li hasičským dobrovolníkem, buď jím celou duší a celým tělem, nemáš-li dobré vůle, nejsi dobrovolníkem a jsi dobré věci na obtíž.
3)
Buď obětavý a statečný, ale jednej vždy s rozvahou, zbytečně nevydávej se v nebezpečí a dbej v činnosti hasičské svého zdraví.
4)
Jsi-li činovníkem, nevypínej se nad jiné, ale pamatuj, že Ti, kteří Tě zvolili, očekávají od Tebe činnosti zvýšenou a všechny přednosti těla i duše.
5)
Bratry své považuj za rodné, jsi-li vzdělanější, nepohrdej jimi, ale hleď se jich povznést.
6)
Pamatuj, že na hasičském dobrovolníku se žádá povaha přímá, šlechetná a vlastenecká, v pospolitém jednání počestná a vlídná.
7)
Nevyvolávej ve spolku různic, sporů a pohoršení, ale přičiň se kvůli dobré věci, abys všeliké neshody přátelským způsobem zamezil nebo usmířil.
8)
Máš-li na sobě čestný stejnokroj hasičského dobrovolníka, pamatuj, že nevhodným způsobem a chováním nezpůsobíš hanbu jen sobě, ale zařízení, jehož odznak nosíš.
9)
Jsi-li členem dobrovolnosti, pak se tímto desaterem řiď a pak budeš dobrým hasičským dobrovolníkem (URL14).
36
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY
MINARSKÝ, A. Náš požární sport: 35 mistrovství České republiky hasičů z povolání. Karlovy Vary: Český hasič, 2007. 143 s.
MINARSKÝ, A. Náš požární sport: na hasičských olympiádách CTIF. Karlovy Vary: Český hasič, 2005. 65 s.
MINARSKÝ, A. Mistrovství světa v požárním sportu 2006, Teherán, Írán. Karlovy Vary: Fireart, 2007. 103 s. ISBN 978-80-239-8707-2.
VELIČKO, V. M., TIMOŠENKO, S. I., PANKOV, J. I. Současný požární sport. Přel. Pavel Plachý. Praha: Hlavní správa Sboru PO MV ČSR, 1989. 129 s.
KULHAVÝ, M. Metodika plnění disciplín požárního sportu, Ostrava: vyd. Sdruţení poţárního sportu a bezpečnostního inţenýrství, 2010. 96 s. ISBN 978-80-7385-091-3
GŘ HZS ČR, příloha k pokynu ČŘ HZS ČR č. 17/2010. Pravidla požárního sportu. Česká republika. 2010. 53 s. Dostupná také z WWW:
DALŠÍ ZDROJE URL1: < http://www.csps.cz/index.php?menu=190> [cit. 10. 3. 2011] URL2: [cit. 23. 3. 2010] URL3: < www.hzscr.cz/clanek/pozarni-sport-439064.aspx> [cit. 15. 4. 2011] URL4: <www.forum.ponikla.cz/viewtopic.php?f=10&t=1392> [cit. 12. 4. 2011]
37
URL5: [8. 4. 2011] URL6: [25. 3. 2011] URL7: [26. 3. 2011] URL8: [16. 2. 2011] URL9: [19. 3. 2011] URL10: [10. 4. 2011] URL11: [4. 4. 2011] URL12: [ 4. 4. 2011] URL13: [cit. 12. 4. 2011] URL14: [12. 4. 2011]
38
