Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta
Marie Nečasová, M-Pg
Řeč těla (seminární práce ze sociální psychologie)
Rok 2005 2.ročník
Dostala se mi do rukou kniha Tajná řeč těla od D.Lewise a velice mne zaujala. Je opravdu pozoruhodné, co všechno ovlivňuje naše jednání. Toto téma spadá do sociální komunikace, konkrétně do neverbální komunikace. Řeč těla významně ovlivňuje náš úspěch či neúspěch v osobním nebo profesním životě. Výzkum dokazuje, že pouze nějakých 7% toho, co chce účastník konverzace vyjádřit, je obsaženo ve vyslovených slovech. Většina sdělované informace je předávána pomocí vzezření, držení těla, vystupování, gestikulace, pohledů a mimických výrazů. Často nás také ovlivňují naše nálady, postoje, očekávání a motivace, i když si to neuvědomujeme. Zcela určitě svým výrazem a postojem ovlivňujeme naše sdělení. Určité slovo má normálně určitý význam, ale podle toho jak se zatváříme, může znamenat zcela něco jiného. Řeč těla je obzvláště důležitá při prvních setkáních, kdy chceme udělat co nejlepší první dojem. První dojem se utváří během prvních čtyř minut setkání a pokud si o někom uděláme špatný první dojem, pak už jej opravdu těžko měníme. Je zřejmé, že většinou každý člověk chce udělat co nejlepší dojem a zapůsobit na ostatní. Důležité je si také uvědomit, že pokud se já sám sobě líbím, budu se také líbit ostatním. Jak bychom se měli chovat při setkáních s druhými. Každé setkání a pozdravy mají svou řeč těla. Prvně je dobré se zamyslet na tím, jakou mám chůzi a držení těla. Tyto dva aspekty jsou nutné pro vytvoření působivé image. Při chůzi přenášet váhu trochu dopředu a dělat plynulé kroky, nohy se pohybují od kyčlí dolů. Sdělení předávané chabým držením těla je všeobecně negativního charakteru. Hlavní oblastí komunikace při setkání je náš obličej, obzvláště oči a ústa. Jen mikrosekundy po úvodním zrakovém kontaktu se obočí obou osob pozdvihnou a klesnou pohybem trvajícím okolo jedné pětiny sekundy. Signál letmého pozdvižení obočí je spíše vrozený než aby byl naučenou reakcí. Řada lidí si neuvědomuje, že tento pohyb dělá, ani já si toho nejsem sama vědoma. Letmé pozdvižení obočí se zdá být účelem upoutání pozornosti druhého na oči a obličej, aby mohly být snadněji vyměňovány jasné a jednoznačné signály. Tento signál je jedním z přátelských pozdravů mezi lidmi, kteří se nacházejí v dobrých vzájemných vztazích. Vždy, kdykoli je to možné, je dobré použít signál letmého povytažení obočí a vždy opětovat tento signál vyslaný druhou osobou, pokud ovšem nechci signalizovat nepřátelský postoj. Jakmile je navázán zrakový kontakt, každý rychle prozkoumává obličej druhého. Vzájemný pohled trvá krátce a oba účastníci se zaměřují na oči a ústa druhého. Pak je zrakový kontakt přerušen, a to odvrácením pohledu dolů. Pohled jiným směrem než dolů může vyvolat znepokojení. Pohled dolů znamená projev vzájemné podřízenosti. Poté je zrakový kontakt obnoven. Prodloužený zrakový kontakt při počátečním setkání může znamenat nepřátelské úmysly nebo přání větší intimnosti. Každý člověk má „hezčí“ stranu obličeje, je to ta strana s větší vzdáleností mezi koutkem oka a úst. Pohled na hezčí stranu obličeje vyvolává silnější dojem. U většiny praváků, je to pravá strana, u leváků levá strana. Při rozhovoru zaujímáme takovou pozici, aby naše „hezčí“ strana byla blíže k druhému. Lidé si také spíše zapamatují tuto stranu obličeje. Setkání je často doprovázeno úsměvem, který může vyjadřovat nejen štěstí, ale i obavy, utrpení, nejistotu či dokonce agresivitu. Úsměv může větě dodat zcela jiný charakter. Je dobré používat takový úsměv, který je vhodný pro danou situaci. Nevhodný úsměv může vyvolat stejně negativní dojem jak vůbec žádný úsměv. Existují různé typy úsměvů. Setkáváme se s třemi typy přátelského úsměvu: prostý, horní a široký. Jejich intenzita se mění od nízké do vysoké, vyšší intenzita předává i silnější sdělení. • Prostý úsměv vzniká stažením koutků úst dozadu a jejich mírným zdvižením. Míra celkového zdvižení úst mění intenzitu úsměvu. Prostý úsměv nižší intenzity signalizuje nejistotu, váhavost a nedostatek sebedůvěry. Prostý úsměv vyšší intenzity vyjadřuje důvěru a srdečnost. Koutky úst jsou více roztaženy od sebe a stočeny vzhůru a rty jsou
2
malinko pootevřeny. Tento úsměv se používá pro vyjádření přátelských úmyslů někomu, koho dobře neznáme. • Horní úsměv odhaluje většinou horní řadu zubů, dolní zuby zůstávají ukryty, protože odkrytí dolních zubů signalizuje hněv nebo útok. Vyjadřované sdělení horním úsměvem je pocit mírného potěšení ze setkání. Horní úsměv nižší intenzity se používá tehdy, pokud chci vytvořit silnější, přátelštější a důvěrnější dojem. Vhodné je však tento úsměv použít až při druhém nebo třetím setkání. Horní úsměv vyšší intenzity znamená nejen výraz potěšení, ale lze ho použít i k přátelskému vyjádření pochybností nebo pobaveného úžasu. • Široký úsměv vyjadřuje nejvyšší intenzitu potěšení, radosti nebo štěstí. Více je už pouze smích. Při tomto úsměvu jsou odkryty jak horní, tak dolní zuby. Vždy je důležité použít úsměv tak a v takových situacích, aby neznamenal zcela něco jiného, aby nevyvolal negativní dojem jako vůbec žádný úsměv. Při každém setkání klíčový význam hraje vzdálenost, ve které se lidé od sebe zastaví. Vzdálenost a úhel postavení jsou důležité způsoby sdělování pocitů druhému. Kolem každého muže, ženy a dítěte se nachází „prostorová bublina“. Přílišná blízkost druhé osoby v nás vyvolává vzrušení a působí rušivě. Bublina je v podstatě obranné pásmo, které nám dává největší možnost přežití. Je zřejmé, že čím lépe někoho známe, tím více mu důvěřujeme, a čím intimnější setkání, tím menší je naše prostorová bublina. Na velikost bubliny má vliv charakter setkání. Mluvíme-li formálně ke skupině lidí, a přesto že je dobře známe a jsme s nimi přátelé, musíme stát ve větší vzdálenosti, abychom mohli účinně komunikovat se všemi najednou. Při jednání s neznámými lidmi nebo s náhodnými známými mezi čtyřma očima bude vzdálenost taková, abychom jednak druhého slyšeli a jednak mohli sledovat signály řeči těla. Rozlišujeme tedy několik zón: Intimní vzdálenost – užší zóna (15 cm nebo méně) – tato vzdálenost je vyhrazena pouze pro takové činnosti jako milování, objímání, útěchu či ochranu. Důležité jsou čichové a hmatové vjemy. Intimní vzdálenost – širší zóna (15-45 cm) – určena příbuzným, manželovi (manželce), dětem, rodičům, milenci a blízkým přátelům. Stále je důležitý hmatový vjem. Osobní vzdálenost – užší zóna (45-90 cm) – do této zóny mohou vstoupit pouze blízcí přátelé a příbuzní, aniž by vyvolali znepokojení. Zde už jsou důležité zrakové vjemy a rozeznáváme více detailů obličeje. Osobní vzdálenost – širší zóna (75-120 cm) – je používána k „udržení si lidí od těla“. Společenská vzdálenost – užší zóna (1,2-2,1 m) – je vyhrazena pro setkání s cizími lidmi a pro neosobní jednání. Zde již není možný dotyk Společenská vzdálenost – širší zóna (2,1-3,7 m) – je typická například pro učitele, když hovoří k malým skupinám studentů. Je vhodná použít při schůzích, při diskusích, pohovorech a podobných důležitých výměnách názorů. Veřejná vzdálenost – užší zóna (3,7-7,6 m) – nejčastěji se používá při jednání s cizími lidmi. Veřejná vzdálenost – širší zóna (7,6 m a více) – užívají ji učitelé a přednášející. Je to vzdálenost, která zvyšuje prestiž a autoritu těch, kteří si tuto vzdálenost dokážou udržet. Je tedy velice důležité dbát na to, abychom záměrně nenarušili intimní zónu jiné osoby. Za určitých okolností může narušení něčího osobního prostoru zvýšit vzájemné sympatie. Můžeme je použít jen tehdy, když to dotyčnému člověku vynahradíme slovní chválou anebo přátelskými a povzbudivými neverbálními signály. Za takovýchto podmínek zmenšení vzdálenosti mezi námi zvýší jeho sympatie, zájem a ochotu spolupracovat. Čím více umí člověk být přizpůsobivější v manipulaci s osobními zónami jiných lidí, tím větší kontrolu nad setkáním bude moci uplatnit. Ještě bych chtěla poznamenat vzájemnou pozici při setkání
3
muže s mužem a muže se ženou. Nikdy bychom neměli stát přímo čelem proti neznámému muži nebo po boku neznámé ženě. S mužem je správné začínat hovor spíše v boční pozici a postupně se přemisťovat více do pozice čelní. Na počátku rozhovoru se ženou zaujmout čelní postavení a potom se pomalu přesouvat do pozice boční. Ženy se cítí více ohroženy pokud jim někdo neznámý stojí po boku. Co ještě ovlivňuje naše jednání je podávání ruky. Správným použitím podání ruky můžeme při prvním okamžiku fyzického kontaktu posílit již vytvořený dobrý dojem nebo v mnohém napravit počáteční nepříznivý dojem. Podání ruky je jedním ze symbolů použitých ve slovníku řeči těla. Ačkoli je to nejrozšířenější způsob pozdravu v západní společnosti, není to však univerzální signál. Například mnoho arabských zemí se zdraví políbením na vousy, Eskymáci si navzájem třou nos o nos a tak dále. Lidská ruka dokáže přenášet přesné odrazy myšlenek a pocitů, vyskytujících se pod hranicí vědomí. Podání ruky, které nejpravděpodobněji vyjadřuje dojem jistoty a vysoké sebeúcty, je pevné, ruka je přitom suchá se stejnoměrným a silným stiskem po celou dobu jeho trvání. Jedním z nejzřetelnějších příznaků úzkosti je ruka vlhká a zpocená. Délka stisku by měla být přiměřená. Síla stisku a délka stisku vypovídá o naší osobě. Existuje devět typů stisků ruky: 1. slabý stisk a příliš krátké trvání – stisk působí negativně. Když jej použije muž, je hodnocen jako pasivní, slabá, zženštilá, neprůbojná a nepříjemná osobnost. Ženy jsou považovány za slabé, bezradné a bezmocné. 2. slabý stisk a správné trvání – muži jsou považováni za pasivní s přehnaným sklonem k podřízenosti, nedostatečně průbojní a ctižádostiví. Ženy jsou poddajné, postrádající ctižádost a individualitu. 3. slabý stisk a příliš dlouhé trvání – tato kombinace vytváří nepříznivý dojem. Muži jsou označováni jako vypočítaví, chladní a neupřímní, ženy jako vychytralé, pánovité a se sklonem manipulovat druhé. 4. pevný stisk a příliš krátké trvání – muži i ženy jsou hodnoceni jako nepřátelští, necitliví a neteční. 5. pevný stisk a správné trvání – tato kombinace vytváří pozitivní dojem jak u mužů, tak i u žen. Takový člověk je považován za přátelského, čestného, otevřeného, srdečného, ochotného spolupracovat a nechybí mu porozumění pro druhé. 6. pevný stisk a příliš dlouhé trvání – tento stisk ruky vyvolává negativní hodnocení, obzvláště použije-li jej žena. Muž je hodnocen jako rozhodný a ctižádostivý až k bezohlednosti, snaží se ovládnout druhé. Žena je považována za silnou, autoritativní a své emoce ovládající osobnost. 7. velmi pevný stisk a příliš krátké trvání – muži i ženy jsou hodnoceni jako netrpěliví, energičtí, necitliví a příkří. Ženy navíc ještě jako chladné, despotické, bezohledné a nepřátelské. 8. velmi pevný stisk a správné trvání – muž je považován za průbojného, úspěšného, sebejistého, spolehlivého a snaživého, ale také za bezohledného a přehnaně sebevědomého. Ženy vyvolávají pocit ohrožení a nadměrnou agresi. 9. velmi pevný stisk a příliš dlouhé trvání – takovýto stisk vyvolává negativní pocit. Ženy jsou hodnoceny jako nepříjemné a postrádající ženskost, snaží se ovládat druhé a jsou často považovány za lesbičky. Muž je hodnocen jako nepřátelský a agresivní. Podání ruky také vypovídá o tom, jak se vůči druhému cítíme, zda povýšeně, poníženě nebo ho bereme jako partnera. Pokud někdo podává ruku seshora ( tedy jeho dlaň směřuje dolů), pak se cítí nadřazený vůči druhému. Pokud podává ruku zespoda (dlaň směřuje nahoru), pak se cítí podřazený vůči druhému a pokud zroviny (dlaň je kolmo k zemi), pak se cítí být s druhým rovnocenný. Existuje celá řada dalších projevů řeči těla, třeba ještě jak upoutat muže či ženu, o kterého/kterou bych měl zájem, a tak dále. Řeč těla se nechá pozorovat kdekoliv, tedy i ve 4
škole. Podle výrazu tváře můžeme odhadnout, jak se daný člověk (dítě) cítí, zda je mu špatně nebo dobře, vypozorovat zlobu či radost, napětí či úlevu… Například je-li učitel rozzloben na žáka: aniž by učitel cokoli řekl, může se začít rychle přibližovat k danému žákovi a teď žák netuší, co se bude dít, vidí, že není něco v pořádku, znervózní a čeká, zda ho učitel uhodí či co se stane, učitel mu nic neudělá, ale dojde k němu, otočí se a rychle se zase od něj vzdaluje. Byla možná narušena intimní zóna žáka a ten je vyveden z míry. Nebo může učitel pohrozit prstem a žák by měl vědět, že si má dát pozor a zklidnit se. Učitel působí na žáka svými znalostmi, citovostmi a může žáka manipulovat nonverbální komunikací (výraz očí, úsměv,…), což ale může žákovi dost ublížit, protože třeba neporozumí, co tím výrazem chtěl učitel říci. Učitel by měl být žákům autoritou a s žáky si vzájemně důvěřovat. Myslím si, že by je učitel neměl svým chováním zastrašovat, ale ani dát najevo, že si neumí zajistit pořádek. Žáci často vycítí, co si mohou dovolit k danému učiteli a co nemohou. Učitel by také neměl při komunikaci porušovat vzdálenost mezi ním a žákem. Mezi učitelem a žákem je dodržena osobní zóna (jak jsem se zmínila výše) a její porušení může žáka vést k nejistotě. Učitel má právo, kdykoli něco neví nebo nezná pravdu, říci „já nevím“. Je lepší říci nevím, než si začít něco vymýšlet, protože žáci to stejně rozpoznají. Protože lhaní se také nechat vyčíst z výrazů obličeje a z gest ( například že se dotyčná osoba začne rukou dotýkat hlavy – vlasů, tváře,..). Také pokud učitel přizná, že něco neví nebo přizná svojí chybu, tak si ho žáci více považují a utváří se lepší vzájemný důvěrný vztah. Je zajímavé, co vše se nechá vypozorovat z jednání, chování a výrazů člověka. Řadu věcí o kterých se člověk dočte, tak si ani neuvědomuje, že dělá. Bylo by určitě dobré nahrát si svoje chování, a pak zjišťovat, jak se vlastně člověk projevuje. Je-li třeba nějaký žák ve škole příliš zlobivý a neví se přesná příčina, tak by bylo dobré provést videozáznam, a pak studovat chování onoho žáka, jeho reakce na dané podněty a třeba bychom našli příčinu. Ale domnívám se, že ne vždy se nechá vyčíst co daným gestem, postojem chtěl člověk říci. A ne vždy platí vysvětlení výrazů stoprocentně. Protože například, pokud si žák založí ruce při výuce, tak to má znamenat, že je žákovi jedno co učitel povídá, myslí si své a dává najevo nespolupráci. Ale to není vždy pravda, protože řada žáků si tak dává ruce, aby si udělali pohodlí a třeba velice bedlivě poslouchají mluvčího. Ale je opravdu pozoruhodné, co vše se nechá z jednání lidí vyčíst.
5
