UNIVERZITA KARLOVA Fakulta tělesné výchovy a sportu
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Návrh výcvikového plánu v přípravném období v tenise pro mladší žákyni ve věku 11 let
Vedoucí práce
Zpracovala
Mgr. Tomáš Kočíb
Přibylová Martina
Praha 2010
Abstrakt
Název práce: Návrh výcvikového plánu v přípravném období v tenise pro mladší žákyni ve věku 11 let Cíle práce: Sestavit vhodný výcvikový plán týkající se přípravného období v tenise pro mladší žákyni. Rozdělit celoroční tréninkový cyklus a pro přípravné období navrhnout konkrétní plán. Specifikovat úkoly, prostředky a metody technicko-taktické, tělesné a psychologické přípravy. Metoda: Na základě literární rešerše sestavit návrh optimálního výcvikového plánu pro mladší žákyni. Pomocí dotazování, testové baterie a pozorování zjistit herní přednosti a nedostatky hráčky. Výsledky: Poskytnou jeden ze způsobů, jak sestavit tréninkový plán. Umožní ověřit efektivnost sestaveného plánu. Klíčová slova: tenis, plán
Abstract
Title: Proposal of a tennis training plan in preparation time for younger junior in the age of 11. Goals: To make an appropriate tennis training plan regarding the preparation time for a younger junior. Divide all-year training cycle and propose a concrete plan for the preparation time. Specify tasks, resources and methods of technical, tactical, physical and psychological preparation. Method: Make a proposal of optimal training plan for younger junior on the basis of literal reserse. To find out play advantages and disadvantages of the player with the help of enquiring, testing batteries and observing. Results: To offer one of the ways how to make a training plan. It allows check the effectiveness of the plan.
Key words: tennis, plan
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla veškeré literární prameny, které byly během této práce použity. Zároveň souhlasím se zveřejnění této práce jak v tištěné, tak v elektronické podobě.
V Praze dne 25. 8. 2010
--------------------Martina Přibylová
Poděkování Touto cestu bych chtěla poděkovat Mgr. Tomáši Kočíbovi za odborné vedení a praktické rady při tvorbě práce.
Svoluji k zapůjčení své bakalářské práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musejí pramen převzaté literatury řádně citovat. Jméno a příjmení:
Číslo obč. průkazu: Datum vypůjčení:
Poznámka:
OBSAH 1
ÚVOD ..........................................................................................................................8
2
TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................................10 2.1 CHARAKTERISTIKA SPORTOVNÍHO VÝKONU V TENISE ..........................................10 2.1.1 Struktura sportovního výkonu v tenise ........................................................10 2.1.2 Problém rané specializace hráčů tenisu .......................................................15 2.1.3 Aspekty správného vývoje ...........................................................................17 2.2 CHARAKTERISTIKA KATEGORIE STARŠÍ ŠKOLNÍ VĚK ( 11 – 15 LET ) .....................18 2.3 SLOŽKY SPORTOVNÍ PŘÍPRAVY DĚTÍ ZAMĚŘENÉ NA TENIS ....................................19 2.3.1 Koordinace ...................................................................................................19 2.3.2 Rychlost........................................................................................................20 2.3.3 Vytrvalost .....................................................................................................22 2.3.4 Síla................................................................................................................22 2.4 TECHNOLOGIE ŘÍZENÍ SPORTOVNÍHO TRÉNINKU ...................................................25 2.4.1 Plánování ......................................................................................................25 2.4.2 Druhy plánů ..................................................................................................25 2.4.3 Evidence tréninku.........................................................................................27 2.4.4 Kontrola trénovanosti ...................................................................................28 2.4.5 Vyhodnocování tréninku ..............................................................................29 2.5 ROČNÍ TRÉNINKOVÝ CYKLUS................................................................................29 2.5.1 Přípravné období ..........................................................................................30 2.6 CHARAKTERISTIKA TESTOVÉ BATERIE PRO DIAGNOSTIKU VÝKONNOSTNÍCH PŘEDPOKLADŮ TENISTŮ ........................................................................................31
3
CÍL PRÁCE A METODY .......................................................................................33 3.1
CÍL PRÁCE ............................................................................................................33
3.2
METODY...............................................................................................................34
4
POSTUP ŘEŠENÍ ....................................................................................................35
5
VÝSLEDKY A DISKUZE .......................................................................................37 5.1
INDIVIDUÁLNÍ TESTOVÝ PROFIL TESTOVÉ BATERIE VÝKONNOSTNÍCH PŘEDPOKLADŮ TENISTŮ ........................................................................................37
5.2 ROZDĚLENÍ CELOROČNÍHO TRÉNINKOVÉHO CYKLU ..............................................42 Příklad výcvikového plánu pro přípravné období I (prosinec, leden)........................43 5.2.1 Příklad výcvikového plánu pro přípravné období II (únor, březen, duben) ...........................................................................................................46 5.2.2 Předzávodní a zápasové období II (květen – září) .......................................50 6 ZÁVĚR ......................................................................................................................52 7
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ....................................................................53
SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................55
1 ÚVOD Současná vysoká úroveň sportovních výkonů se neobejde bez vědeckého zkoumání a důkladného studia jednotlivých sportovních odvětví. Díky nim získáváme teoretické poznatky, na nichž se zakládá celý tréninkový plán. Pro efektivní uplatnění tréninku se musí ovšem dodržovat také příslušná pravidla a zásady sportovního tréninku. Bez toho nemůže dojít k výkonnostnímu nárůstu žádného sportovce. Výkonnostní budování hráče musí probíhat systematicky, svědomitě a cílevědomě bez ohledu na to, zda bude hrát na klubové či světové úrovni. Především je potřeba respektovat fyziologické a biologické zákonitosti vývoje dítěte. V posledním desetiletí se tenis skoro ve všech oblastech radikálně změnil. Vývoj šel dopředu a mnoho hráčů a hráček jsou předčasně tlačeni do výkonnostního tenisu. Následně pak dochází k rychlému vzestupu výkonnosti, a to bez ohledu na celkový vývoj dítěte. V období, kdy má dosáhnou svého maxima, pak dochází k jeho poklesu. Mým cílem bude snaha o návrh tréninkového výcvikového plánu pro mladší žákyni ve věku 11- ti let. Tato žákyně je hráčka mého domácího klubu a nyní také moje svěřenkyně. Přesně jsem jí začala trénovat tento rok po skončení mistrovských utkání. Je jedna z mála hráček, která má chuť a zápal do hry a snahu se zlepšovat. Při sestavování tohoto plánu budu vycházet z časových a finančních možností, podmínek pro realizaci tréninku, předností a nedostatků kondičních, technický, taktických a psychických faktorů, sebeanalýzy, testové baterie a mnoho dalšího. Zaměřila jsem se na přípravné období, jelikož tento program bych chtěla na této hráčce do budoucna aplikovat a tím si ověřit jeho efektivnost. V tomto období se hráč připravuje na svůj výkon ve všech oblastech sportovního tréninku. Probíhá tu jak příprava kondiční tak taktická, technická i psychologická. Jejich aplikace v tréninku není náhodná. Jak a kdy začlenit tyto faktory do tohoto období mi pomůže nastudování vědeckých a teoretických poznatků sportovního tréninku. Jelikož hráči se neustále zlepšují a technika sportu se mění, je nutné sledovat jejich nově zjištěné vědecké poznatky. Tento plán je určen pro konkrétní hráčku, čili se bude jednat o tzv. případovou studii.
8
Tato práce také ukazuje jeden ze způsobů, jak sestavit výcvikový plán, který se zpracovává pro jednotlivá období celoročního tréninkového cyklu. Jak už jsem zmiňovala, plán se bude týkat přípravného období, které bude rozděleno do dvou fází. Věřím, že sestavení tohoto plánu z odborného hlediska bude pro moji svěřenkyni úspěšným krokem k růstu její výkonnosti.
9
2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Charakteristika sportovního výkonu v tenise 2.1.1
Struktura sportovního výkonu v tenise
Charakteristika tenisu
Tenis můžeme charakterizovat několika způsoby. První je, že tenis řadíme mezi sportovní síťovou hru, ve které dochází k odehrání míče pomocí rakety mezi jednotlivci ve dvouhře nebo čtyřhře. ( Šafařík, 1978 ) Grasgrubera, P., Caceka, J. ( 2008, str. 232 ) charakterizují tenis takto: „tenis je velmi komplexní sport, který vyžaduje rychlost, vytrvalost, koordinaci, schopnost rychlé reakce, pohyblivost, sílu, výbušnost a samozřejmě také řadu mentálních schopností. Individuální výkonnost lze proto jen obtížně předpovídat na základě testů fyzické kondice.“ Fyziologicky se jedná o výrazně anaerobní, přerušovanou aktivitu. Kočíb T. v knize Základy teorie sportovních her píše, že tenis v současné době patří mezi nejrozšířenější sporty. Na úrovni amatérské jsou nejvíce oblíbené čtyřhry, naopak dvouhry mají větší zastoupení v mediální sledovanosti. ( Táborský, 2007 ) Z pohledu zařazení tenisu do energetického krytí se Kočíb T. shoduje s Grasgruberem, P., a Cacekem, J. Tenis je řazen mezi sporty se střední intenzitou zatížení, ovšem během náročnějších dvouher také do zatížení submaximální až maximální. Jednou větou tenis charakterizovat nelze. Proto uvádím tyto tři teorie, které dostatečně vystihují a zachycují základní pojmy týkající se tenisu. Existuje nespočetně dalších charakteristik, které říkají to samé, pouze v jiném konceptu.
Faktory sportovního výkonu v tenise 10
Somatické faktory
Obecně somatické faktory zahrnují konstituční znaky jedince. V oblasti tenisu po anatomické stránce je výhodná vysoká postava, která přispívá k lepšímu dosahu míčku i k účinnějšímu servisu. Tenisté jsou vysocí s nižším množstvím podkožního tuku a dosahují výšky max 200 cm. Hráči dosahující 200 cm se mohou potýkat s koordinačním handicapem. Obecnou výhodou jsou dlouhé paže a níže položené těžiště. Ženy dosahují nejčastěji výšky kolem 175 cm, dosti variabilních somatotypů ( kolem 3,5 – 3,5 – 3 ) s 15 – 20% tuku. V posledních letech se do profesionální špičky dostávají převážně ženy výšky nad 168 cm. ( Grasgruber, P., Cacek J., 2008 ) Mezi elitními tenisty se však setkáváme s velkou variabilitou tělesných proporcí.
Kondiční faktory
Kondiční faktory, to je soubor pohybových schopností ( silových, rychlostních, koordinačních, vytrvalostních ). Hráči tenisu by měli rozvíjet všechny oblasti kondičního tréninku, aby dosáhli optimální výkonnosti. Ne se pouze zaměřovat na specifické dovednosti, které tenis vyžaduje. Ovšem za nejdůležitější komponenty jsou považovány koordinace, obratnost, rychlost a výbušná síla. Viz obr. 1 ( Crespo, Dave, 1998 )
Obrázek 1 Nejdůležitější komponenty v tenise
11
rychlost reakce 70
koordinace 90
obratnost 80
výbušná síla 80 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Budování optimální kondice tenisových hráčů zahrnuje trénování a rozvíjení těchto výše uvedených složek. Tyto složky jsou vzájemně propojeny, takže trénováním jedné z nich budeme rozvíjet i složku další. Dále trénink nohou by měl být zaměřen na rozvoj agility 1 a schopnosti rychlé akcelerace maximálně do cca 15 m, horní část těla musí být trénována silově – výbušným způsobem. Obzvláště důležité je také vyvarovat se nerovnováhy v hypertrofii svalů způsobené jednostranným přetěžováním.
Faktory techniky
1
pohyblivost, čilost, hbitost
12
Faktory techniky souvisejí se specifickými sportovními dovednostmi a jejich technickým provedením. Tenis patří mezi sporty otevřených dovedností, v němž je každý úder jiný. „Hráč nikdy nezahraje dva zcela identické údery. Při každém úderu podstoupí vždy tento proces.“ ( Crespo, Miley, 1998, str. 72 ) Obrázek 2 Proces částí dovedností před a po odehrání míče
Nyní popíši fáze u základních úderů v tenise. U forhendu a bekhendu jsou totožné, servis a volej se liší.
Forhend, bekhend: Přípravná fáze: vytočení ramen a nápřah Úderová fáze: švih paže s raketou a místo zásahu Protažení: končí nad úrovní ramen
Servis: Nadhoz a nápřah Nápřahová smyčka Místo zásahu Protažení Volej: Držení 13
Příprava Místo zásahu a protažení Faktory taktiky
Mezi stěžejní podmínku vysokého sportovního výkonu patří také schopnost správně vyřešit soutěžní situaci. K tomu slouží strategie a taktika. Dle Dovalila ( 2002 ) strategii chápeme jako předem připravený plán. Nebo také rozvoj či stanovení herního plánu. ( Crespo, Miley, 2002). Crespo a Miley ( 2002 ) dále charakterizují taktiku jako uskutečnění herního plánu v zápase. A dle Dovalila ( 2009 ) taktická příprava umožňuje vybrat v každé sportovní situaci optimální řešení, které hráč může úspěšně realizovat. Tenisová taktika a strategie jsou velmi různorodé. Záleží na úrovni hry, povrchu, fyzické a herní zdatnosti, okolních podmínek a psychologických aspektů. ( Crespo, Miley, 2002) Nejdůležitější strategií u začátečníků je udržení míče ve hře, tzn. mít úderovou jistotu. Mezi další základní principy strategie a taktiky patří hraní míčů s dostatečnou délkou hluboko do pole ( blízko k základní čáře ). Tímto hráč dostane soupeře pod tlak. U pokročilých postupně dochází k ofenzivnímu způsobu hry. Hráči se snaží dosáhnout bodu vítězným úderem. Využívají své nejsilnější zbraně a soupeřových slabin. Samotní špičkoví hráči využívají především schopnosti anticipace. Rozumí se tím schopnost předvídat směr letu míče ještě dříve, než jej soupeř odehraje. Podle Crespa a Mileyeho ( 1998) statistiky ukazují, že: Míč překoná vzdálenost z jednoho konce dvorce na druhý v průměru za 0,4 s Hráči trvá mezi 0,3 až 0,5 s, než zareaguje na míč ze svého základního postavení. Hráč tedy musí, chce – li se včas dostat k míči, předvídat jaký úder soupeř hraje.
14
Faktory psychické
Faktory psychické dle Dovalila ( 2002 ) jsou kognitivní, emoční a motivační procesy uplatňované v řízení a regulaci jednání a vycházející z osobnosti sportovce. Mentální část tenisové hry je velmi důležitá. V manuálu od Crespyho a Mileyeho ( 2002 ) se můžeme dočíst, že Jimmy Connors kdysi řekl, že na profesionální úrovni znamená tenis 95% psychiku. Jestli- že dva hráči jsou velmi vyrovnaní, tzn. podobní v tenisových schopnostech a dovednostech, potom o vítězi rozhodne mentální síla. Patří sem především koncentrace, sebedůvěra a soutěživost. Sebedůvěra snad nejvíce ovlivní průběh a výsledek zápasu. Jestli- že si věří hráč po celou dobu, potom by neměl prohrát. Většinou během zápasu přijde krize, ale s tou se musí co nejrychleji vypořádat. Hráče hráčem dělá, když dokáže zapnout v nejkrizovější situaci a odvrátit pro něj negativní stav. Ve vyrovnaném zápase většinou rozhoduje jeden míček. Tuto situaci můžeme nazvat jako „ lámání chleba“. Hráč by měl rozpoznat tuto situaci a využít ji na svou stranu. Ale to vše záleží na tom, jak si člověk věří a jakou má odvahu zariskovat. Jak už jsme se dozvěděli, tak psychika v tenise má podstatnou roli. Tudíž trenér by neměl tuto složku zanedbat a opomenout. Měl by se na ni zaměřit v tréninku už od útlého dětství. A především svému svěřenci dodávat dostatek sebedůvěry a naučit ho pozitivně myslet za každé situace.
2.1.2
Problém rané specializace hráčů tenisu
Existují dvě základní koncepce tréninku dětí. První je snaha o co nejvyšší výkonnost v útlém dětství a tu nazýváme „ranou specializací“. Druhá koncepce spočívá v dosažení výkonnosti přiměřenosti věku. Dětství a mládí je pouze přípravnou etapou k dosažení pozdějších maximálních výkonů. ( Perič, 2008 ) Děti a později dospělí, kteří se věnují celý život jednomu sportu, se nevyhnou specializovanému zatěžování. Vždy to bude více či méně jednostranné. V důsledku toho hrozí
15
nebezpečí svalové nerovnováhy. Proto trénink dětí by měl být zaměřen na rozvoj všestrannosti ( Dovalil, 2002 ). Podle Periče ( 2008 ) do všestranné přípravy patří široká nabídka různorodých pohybových činností, tzn. seznámit děti s řadou sportů. Ze seriozních rozborů obou koncepcí vyplývá, že vyšší procentuální zastoupení na profesionální úrovni mají jedinci, kteří prošli tréninkem odpovídající vývoji. ( Perič, 2008 ) Tabulka 1: Charakteristické rysy tréninkové koncepce rané specializace a tréninku odpovídající vývoji ( Dovalil, 2002 )
RANÁ SPECIALIZACE
TRÉNINK ODPOVÍDAJÍCÍ VÝVOJI Strategie
Vysoká výkonnost
Výkonnost přiměřená věku
Co nejrychleji dosáhnout úspěchu
Dětství a mládí je přípravnou etapou Trénink
Úzké zaměření na specializaci
Vědomý podíl všestrannosti Zatížení
Neúměrné nároky na nevyzrálé jedince
Zřetel na individuální vývoj
Psychologické rysy Tvrdost, cílevědomost,
Omezování tlaku na výkon
napětí, vážnost, tlak na výkon
Radost, hravost, uvolněnost
Průzkumy Grossera a Schönborna ( 2008 ) prokazují, že 10 – 11 leté dítě hraje až 80 – 90 turnajových zápasů ročně. To odpovídá 25 – 30 turnajů za rok. Tyto děti už z čistě časových důvodů postrádají základní sportovní vzdělání a tenisově specifické základy. Zpočátku jejich výkonnostní křivka stoupá velmi strmě. Ovšem kolem 14. roku dochází 16
k první stagnaci. Těmto dětem chybí potřebné koordinační, kondiční a všestranně technické schopnosti, na jejichž rozvoj v dětském věku nebyl dostatek času. Tato fáze stagnace trvá přibližně dva roky. Potom přichází nárůst výkonnosti a kolem 20. roku dosahují svého výkonnostního maxima. Toto maximum bohužel nejsou schopni dlouho udržet z důvodu nedostatečné připravenosti organizmu na tak vysoké výkonnostní požadavky. ( Grosser, Schönborn, 2008 ).
2.1.3
Aspekty správného vývoje
Jinak probíhá dlouhodobý mnohaletý trénink. Jelikož děti nejsou malí dospělí, proto je vhodné tréninkový proces rozdělit do 4 základních etap: -
seznámení se se sportem
-
základní trénink
-
specializovaný trénink
-
vrcholový trénink Tyto etapy na sebe navzájem navazují, prolínají se a ovlivňují, proto není možné
ani jednu vynechat. Do tréninku dětí patří etapa seznámení se se sportem, základní trénink a částečně také specializovaný trénink. Každá trvá přibližně 3 – 4 roky. ( Perič T., 2008 ) U dětí do cca 12. roku převládá budování koordinace, rychlosti a všestrannosti tenisové techniky. Proto účast na turnajích a technická jistota nemůže být požadována. Do 13. až 14. roku jejich výkonnost roste relativně pomalu. Zlom nastává ve věku 14 až 15 let. Protože tyto děti absolvovaly dlouhou a rozsáhlou základní přípravu, nyní jsou dostatečně připraveni na náročné tréninkové a turnajové nasazení. Dále jsou méně náchylní ke zranění, jsou schopni rychlé regenerace a jsou mentálně silní. Výkonností křivka stoupá a kolem 23. – 26. roku života dosahují osobního výkonnostního maxima. ( Grosser, Schönborn, 2008 )
17
2.2 Charakteristika kategorie starší školní věk ( 11 – 15 let )
Starší školní věk spadá v tenise do kategorie mladších i starších žáků, žákyň. Moje svěřenkyně hraje ještě v kategorii mladších žákyň. Z hlediska charakteristiky jsem se proto orientovala na typické znaky týkající se věku kolem 11- 12 ti let. Pro toto období jsou typické především biologické a psychické změny. Urychluje se růst, zvyšuje se hmotnost i výška těla. Tím mohou nastat koordinační problémy. Dítě není schopné správně zkoordinovat své pohyby. Projevuje se to v jakési klátivosti až neohrabanosti. Tyto znaky jsou viditelnější spíše u chlapců než u dívek. Avšak u dětí, kteří trénovaly a trénují pravidelně se tyto znaky minimalizují. ( Dovalil J., 2002 ) První fáze staršího školního věku ( 11 – 12 let ) je považována z hlediska motorického vývoje za vrchol všeobecného vývoje. Na vysoké úrovni je schopnost anticipace 2 vlastních pohybů, jejich ekonomičnosti a účelnosti. Typickým znakem je rychlé chápání, schopnost rychle se učit novým dovednostem a přizpůsobovat se měnícím se podmínkám. ( Perič T., 2008 ) Toto období patří mezi klíčová období ve vývoji psychiky. Rozvíjí se paměť a objevují se znaky abstraktního i logického myšlení. Je schopné porozumět racionálnímu vysvětlení. Soustředit se vydrží delší dobu, než tomu bylo v předchozích letech. ( Perič T., 2008 ) V tomto věku se ještě nedosahuje výkonnostního maxima, ale přizpůsobovací schopnost je natolik dobrá, že dává vhodné předpoklady pro trénink. Věk 10 – 13 je nejlepší období pro rozvoj rychlostních schopností. Důležité je zaměření na všechny svalový skupiny, ne pouze na dolní končetiny. Patří sem rozvoj reakce, jednotlivých pohybů i rychlost frekvence. ( Dovalil J., 2002 )
2
předvídání
18
2.3 Složky sportovní přípravy dětí zaměřené na tenis
Sportovní příprava dětí vytváří základní předpoklady pro budoucí trénink. V tomto přípravném období se organizmus dětí adaptuje velmi rychle. Musí se ovšem dbát na přiměřené zatížení (ne moc velké, ani příliš nízké), aby nedocházelo k přetížení dítěte. ( Perič T., 2008 ) Tenis klade vysoké požadavky na techniku, koordinaci a rychlost, má však nižší požadavky na vytrvalost a sílu. ( Stojan S., Brabenec J., str. 72, 1999 ) Nyní zde uvádím charakteristiku těchto složek s využitím různých tréninkových prostředků pro hráče tenisu.
2.3.1
Koordinace
Koordinaci charakterizují nároky na rychlost a přesnost pohybu, přizpůsobení se vnějším podmínkám a na vytvoření nového pohybu. Kladou se zde nároky na řízení pohybové činnosti ovládané centrální nervovou soustavou. ( Perič, 2008 ) V tenise je koordinace považována za nejdůležitější komponent vůbec. Proto by ji měla být věnována největší pozornost. Koordinace úzce souvisí s obratností, citem pro míč, šikovností a timingem neboli načasování. Mezi ukazatele koordinace patří doba, rychlost, síla, ekonomičnost, přesnost, konstantnost, amplituda a obtížnost pohybu. Všechny tyto ukazatelé odpovídají kvalitě tenisové techniky. Čím lepší je kvalita koordinace, tím je průběh pohybu ekonomičtější a klesá stupeň únavy. ( Grosser, Schönborn, 2008 ) Trénink koordinace probíhá v odpočatém stavu, proto ji řadíme vždy na začátek výcvikové lekce. Dbá se na přesné provedení pohybů s nízkou intenzitou. ( Stojan S., Brabenec J., 1999 ) Perič ( 2008 ) i Dovalil ( 2002 ) doporučují rozvíjet koordinaci především v období „zlatého věku motoriky“, které probíhá od 8 – 13 tého věku. V tomto období se děti nejsnadněji a nejrychleji učí novým pohybům především pomocí ukázky. Cvičení by nemělo
19
být příliš lehké ani příliš obtížné. Patří sem všechny druhy akrobatických cviků, cviky na nářadí, manipulace s předměty. Manipulace s předměty mají k tenisu nejblíže. Jsou to cvičení s míčkem různého materiálu nebo s využitím švihadla. Tréninkový prostředek s míčkem: tlučení míče rukou do země házení míče zespodu proti zdi odbíjení míče dlaní házení chytání Tréninkový prostředek se švihadlem: přeskoky jednonož přeskoky střídnonož přeskoky snožné cval stranou
2.3.2
Rychlost
Rychlost jako pohybová schopnost znamená krátkodobé pohyby prováděné nejvyšší možnou rychlostí, maximálním úsilím, bez vnějšího odporu nebo s malým odporem. (Štilec M. a kol., 1989 ). V moderním tenise rychlost míče dosahuje až 200 km/h především u podání a u vítězných míčů až 120 km/h. Aby hráč takto zahrané míče stihl odehrát, je zapotřebí vynikajících schopností reakčních a startovních. ( Grosser M., Schönborn R., 2008 ) Tenisové pohyby mají acyklický charakter. Každý míč letí různou rychlostí a směrem, odskakuje jinak a herní situace se také mění. Proto rozlišujeme rychlost reakční ( co nejrychleji reagovat určitým pohybem ), silovou ( schopnost rychle běhat, měnit postavení 20
na dvorci) a pohybovou ( pohyby s raketou, rychlost provádění úderu ). Základní formy pohybové rychlosti se dají dobře vyvíjet během přípravného období. Během závodního a před ním tenisově specifická rychlost. ( Svatopluk S., Brabenec J., 1999 ) Převážná část rychlostních forem je řízena centrálním nervovým systémem projevující se pohyblivostí nervových procesů, rychlostí střídání podráždění a útlumu. Tyto procesy se podle poznatků fyziologie formují především do 12 – 13 let. Proto věk 10 – 13 let lze považovat za optimální při rozvoji rychlostních schopností. Do 12 let se doporučuje zaměřit se na rychlost frekvence ( pohyby s co nevyšší frekvencí ). (Štilec M. a kol., 1989 ). Základní požadavek při tréninku rychlosti je dosažení pohybu s maximální intenzitou nebo – li s maximální rychlostí. Cvičení se provádějí opakovaně s dostatečným odpočinkem. Doba trvání cvičení u dětí se pohybuje kolem 5 – 10 s. ( Perič T., 2008 ) Dle Štilce ( 1989 ) poměr doby cvičení a doby odpočinku by měl být 1:6. Odpočinek ve formě chůze či poklusávání. U dětí k dosažení maximální rychlosti využíváme především motiv soutěživosti: soutěže dvojic, skupin, vylučovací závod, symbolické odměny. ( Štilec M. a kol., 1989 ). Tréninkový prostředek pro rychlost frekvence pohybu starty z různých poloh běh na 5, 10, 30, 60, 100 m překážková dráha pohybové a sportovní hry Tréninkový prostředek pro rychlost jednotlivého pohybu ( rychlost paže ) hod kriketovým míčkem hod oštěpem Tréninkový prostředek pro rychlost reakce cvičení u odrazové stěny hra u sítě běhy se změnou směru
21
2.3.3
Vytrvalost
Dle Šafaříka ( 1978 ) vytrvalost je chápána jako schopnost jakékoli dlouhodobé činnosti se stále stejnou účinností. Grosser a Schönborn ( 2008 ) říkají, že vytrvalost je schopnost co možná nejdéle psychicky a fyzicky odolávat zátěžím. Udržovat stálý výkon a být schopen co nejrychlejší regenerace mezi a po zátěži, což je důležité zejména u nevytrvalostních sportů jako je tenis. Vytrvalost je pro tenis jen doplňujícím faktorem. V tréninku dětí na prvním místě je dlouhodobá, aerobní vytrvalost. Srdeční frekvence se pohybuje mezi 130 – 170 tepy za minutu. Kolem 11.- 12. roku se začínají vytvářet dobré předpoklady po nárůst dlouhodobé vytrvalosti, a proto trénink vytrvalosti v tomto věku má své pevné místo. Účinná metoda pro rozvoj dlouhodobé vytrvalosti je intervalová. Znamená to pravidelné střídání zatížení a odpočinku. Je vykonávána s relativně vysokou intenzitou a krátkým odpočinkem. Cvičení by mělo trvat 20 – 25 minut. ( Perič T., 2008 ) Prostředek rozvoje dlouhodobé vytrvalosti: běh 20 – 200 m plavání 10 – 200 m běh na lyžích Vytrvalostní trénink by měl být řazen na závěr tréninkové jednotky.
2.3.4
Síla
Perič ( 2008 ) charakterizuje sílu jako schopnost překonávat vnější odpor svalovou kontrakcí. V období 10- 12 let dochází k zdokonalování nervové regulace svalové činnosti, které umožňuje zahájení rozvoje silových schopností. Trénink síly by měl být zaměřen na krátkodobá rychlostně silová cvičení a harmonicky rozvíjet svalstvo celého těla jako prevence svalové dysbalance. Mezi nejvhodnější prostředky patří tzv. přirozené posilování. Znamená to překonání překážky pomocí vlastního přiměřeného svalového úsilí. Vhodná 22
metoda je také tzv. silové vstupy = přerušení činnosti a zařazení krátké silové cvičení (sklapovačky, dřepy s výskokem). V tomto věku se u dětí ukazuje nestabilita skeletu i slabiny v držení těla. Takzvané „podpůrné svalstvo“ je opomíjeno. Patří sem horní a dolní svalstvo zad, boků, prsou a břicha. Proto podpora svalového rozvoje je důležitá. Cílem svalového tréninku je nespecifikovaný základní trénink pro všechny skupiny svalstva a současné zlepšení rychlostní síly. (Grosser M., Schönborn R., 2008) V tenise potřebujeme především sílu dynamickou, která se na dvorci projevuje takto: -
síla ke zrychlení rakety s cílem dát míči požadovanou rychlost
-
síla ke zrychlení vlastního těla ( startovní rychlost, odrazová rychlost )
-
síla ve svalstvu paže, ramene, zad, trupu a nohou k udržení účinných pohybů těchto částí těla po dobu celého zápasu Trénink síly probíhá celý rok, ve zvýšené míře v přípravném období. Nejprve se po-
silují svaly celého trupu pak specificky tenisové (svaly pracující při úderech). (Svatopluk S., Brabenec J., 1999) Tréninkový prostředek s hmotností vlastního těla: leh – sed kliky dřepy sklapovačky šplh bez přírazu – na laně, tyči ručkování pouze rukama – na bradlech Tréninkový prostředek s medicinbalem: různé typy odhodů sedy – lehy s chytáním a házením
23
V tenisovém trenérském manuálu 2. stupně jsou uvedena kritická věková období pro jednotlivé složky fyzické kondice. Následující tabulka obsahuje pouze věk, na který jsem zaměřená.
Tabulka 2 Shrnutí dlouhodobého vývoje a kritických věkových období pro rozvoj fyzické kondice ( Crespo, Miley, 2001 )
Kondice
10 – 12 let
Maximální síla Výbušná síla
1
Silová vytrvalost Aerobní vytrvalost
1
Anaerobní vytrvalost Rychlost reakce
1
Flexibilita
2
Koordinace
3
1 = začátek tréninku (přibližně 1x nebo 2x týdně) 3 = výkonnostní trénink (4x týdně) 2 = zvýšení tréninku (přibližně 2x nebo 4x týdně) Nejdůležitější závěry z této tabulky: rozvoj výbušné síly by měl být zařazen do kondičního programu před rozvojem silové vytrvalosti a maximální síly ve věku mezi 10-12 rokem organismus hráče ještě nebude výrazně reagovat na anaerobní trénink, proto nemá význam zařazovat tento typ tréninku věnovat dostatečnou pozornost flexibilitě, aby nedošlo k jejímu snížení věk 10-12 je považován za nejlepší období pro rozvoj koordinace 24
2.4 Technologie řízení sportovního tréninku
2.4.1
Plánování
Dovalil ( 2002 ) považuje plánování za východisko řízení, které musí být ve spojitosti s ostatními řídicími činiteli. Plánování různých plánů je pro růst výkonnosti nepostradatelné. Je to převádění koncepce tréninku do určitých cílů, úkolů, ukazatelů zatížení, jeho rozložení v čase a návaznosti. U vrcholového a výkonnostního tenisu je plánování také velice důležité. Tato činnost, kterou vykonává trenér, musí být na vysoké odborné úrovni. Při sestavování všech druhů plánů je třeba brát na zřetel dvě skutečnosti: a) vrcholové výkonnosti lze dosáhnout po 6 – 8 letech usilovné a systematické tréninkové činnosti b) maximální výkonnosti se dosahuje většinou kolem 20. roku Plánování se uskutečňuje dle zásad soustavnosti, systematičnosti, přiměřenosti a cílevědomosti. ( Severa, 1997 ), ( Melišová, 1992 ) Dovalil ( 2002 ) a Severa ( 1997 ) rozdělují plán dle délky období na: -
perspektivní ( víceletý )
-
roční
-
operativní ( týdenní a vícetýdenní )
-
tréninkové jednotky
2.4.2
Druhy plánů
25
Roční tréninkový plán
Tento plán detailněji určuje úkoly a zaměření jednotlivých období ročního tréninkového cyklu. Vychází z vyhodnocení chyb a nedostatků předešlého roku. Zahrnuje: -
charakteristiku závodníka, dosaženou výkonnost
-
údaje z minulého roku ( zatížení, trénovanost )
-
cíl a úkoly na rok
-
kalendář soutěží a jejich diferenciace
-
periodizace ročního cyklu a úkoly pro jednotlivá období
-
rozložení tréninkového zatížení ( cvičení, objem a intenzita zatížení ) v průběhu roku
-
ukazatele trénovanosti, jichž má být dosaženo
-
materiální ( i ekonomické ) zajištění tréninku ( Dovalil, 2002 )
Nyní charakterizuji plán, na který jsem zaměřená, a ze kterého budu vycházet při sestavování tréninkového plánu.
Výcvikový (střednědobý) plán
Tento plán dle Severy J. (1997) je nazýván jako plán střednědobý a dle Šafaříka (1978) jako plán výcvikový. Z hlediska charakteristiky jsou tyto plány naprosto totožné. Zpracovávají se pro jednotlivá období celoročního tréninkového cyklu. Mohou být sestaveny pro vícetýdenní až měsíční cykly. V každém z těchto cyklů se uvádí: a) prostředky technicko-taktické, tělesné a psychologické činnosti b) velikost zatížení c) délka tréninkových jednotek d) termíny tréninkových jednotek 26
e) místo tréninkové činnosti (dvorec, tělocvična, hřiště, terén)
2.4.3
Evidence tréninku
Evidence tréninku znamená zaznamenávání všech podstatných a nezbytných informací o tréninku. V užším slova smyslu se jedná o evidenci tréninkového a závodního zatížení. Číselně se zachycuje obsah ( použitá cvičení ), objem ( tréninkové dny, jednotky, hodiny, závody, utkání ) a intenzita tréninkového a závodního zatížení. Ukazatelé jsou různé dle jednotlivých sportů. Mohou být obecně použitelné jako je ukazatel objemu nebo specifické, dle daného sportu. ( Dovalil, 2002 )
Dynamika hlavních ukazatelů tréninkového procesu v tenise dle Šafaříka ( 1978 )
-
počet tréninkových jednotek, celkový objem v hodinách, intenzita tréninku, počet akcí ( mistrovská utkání, turnaje )
Dle trenérsko – metodické komise federálního tenisového orgánu in Melišová ( 1992 )
a) speciální ukazatelé
b) všeobecné ukazatelé
-
údery od základní čáry
- dny zatížení ( počet )
-
náběh – volej – smeč
- počet tréninkových jednotek
-
podání – volej
- počet akcí
-
příjem podání
- celkový počet zatížení
-
tréninkové sady
- regenerace
-
tělesná příprava
- dny neschopnosti 27
V současné praxi slouží k evidenci tréninku deník trenéra a tréninkový deník sportovce. Deník trenéra obsahuje: -
docházku hráče
-
použité tréninkové prostředky
-
hodnocení předností a nedostatků hráče
-
dosažené výsledky v soutěžích
Deník sportovce odpovídá stupni výkonnosti, resp. etapě dlouhodobé sportovní přípravy. V etapě základní přípravy tenisty je evidence velmi jednoduchá.
Tabulka 3 Vzor evidence tréninkového procesu v etapě základní přípravy ( Melišová, 1992 ).
Datum
Technická pří-
hod.
Tělesná příprava
hod.
prava
2.4.4
Kontrola trénovanosti
Kontrola trénovanosti poskytuje informaci o změnách během tréninkového procesu. Plní úlohu zpětné vazby a informuje, zda nadále pokračovat v dosavadním tréninkovém 28
plánu nebo přistoupit k určitým korekcím. Důležité je vědět, na které ukazatele trénovanosti se při kontrole zaměřit. Stav trénovanosti je dán úrovní schopností, dovedností, vědomostí, somatických předpokladů, psychiky atd., které se podílejí na výkonu. Důsledná kontrola trénovanosti zahrnuje průběžné informace kondiční, technické, taktické a psychické připravenosti. Kontrolu trénovanosti si můžeme také objektivně ověřit za pomocí testování schopností nebo dovedností, posuzování, metod fyziologie a biochemie, antropometrie, biomechaniky a dalších diagnostických metod. Dle zkušeností, optimální kontrola se provádí za jeden až dva měsíce. ( Dovalil, 2002 )
2.4.5
Vyhodnocování tréninku
Cílem vyhodnocování, které probíhá v průběhu ročního tréninkového cyklu, je hledání odpovědi na otázku, zda to, jak a co sportovec trénuje, pomáhá zvyšovat jeho výkonnost. Znamená to porovnání ukazatelů trénovanosti, samotného výkonu a ukazatelů tréninku a jejich změn. Celkové vyhodnocení tréninkových a výkonnostních ukazatelů je východiskem tvorby plánu pro další tréninkový cyklus. (Dovalil, 2002)
2.5 Roční tréninkový cyklus
Podle ( Dovalila, 2002 ) je tento nejtypičtější makrocyklus považován za základní jednotku dlouhodobě organizované sportovní činnosti. Jelikož úkoly a zaměření tréninku se během roku mění, proto je vhodné tento cyklus rozdělit na přípravné, předzávodní, závodní a přechodné období. Roční tréninkový plán je velmi důležitý pro dosažení úspěchu v dlouhodobém horizontu, tak jako v krátkodobém horizontu důležitý mikrocyklus. Organizovaný a dobře naplánovaný tréninkový program pomáhá ke zlepšení výkonnosti hráče. ( Bompa, 1999 ) Podle ( Šafaříka, 1978 ) se roční tréninkový cyklus v tenise rozděluje buď na jednoduchý nebo zdvojený. Celoroční jednoduchý cyklus odpovídá etapě všestranné přípravy, ta 29
zahrnuje žákovskou kategorii 11 – 12, 13 – 14 let. Grosser a Schönborn ( 2008 ) věkovou kategorie 11 – 13 let zařadili do tzv. budovacího tréninku I. Celoroční jednoduchý cyklus v tenise: 1) přípravné období ( listopad – březen ) 2) předzávodní období ( duben ) 3) závodní období ( květen – září ) 4) přechodné období ( říjen )
Protože můj tréninkový plán se týká přípravného období, zaměřím se především na něj.
2.5.1
Přípravné období
Všeobecně má přípravné období za úkol vytvořit základy budoucího výkonu a zvýšit trénovanost. Zpočátku trénink v tomto období má charakter analytický s cílem dosáhnout co největších změn jednotlivých faktorů sportovního výkonu. Využívá se především širší výběr tréninkových cvičení pro rozvoj všestrannosti (důraz na dýchání, činnost srdce, rozvoj svalového systému), ale i jako prevence a kompenzace jednostranného pohybu. V přípravě technické se nacvičují nové dovednosti, v taktické dochází k osvojování nových řešení pohybových úkolů. Psychologická příprava se zaměřuje na celkovou psychickou odolnost, vůli a motivaci. Postupně se přechází na trénink specializovaný a od analytického charakteru k syntetickému. ( Dovalil, 2002 ) V první části přípravného období je dáván důraz na vyšší objem zatížení – více tréninkových dnů a prodloužení délky tréninkových jednotek. V druhé části narůstá intenzita zatížení anaerobního charakteru a přibývá počet dynamických cvičení. ( Dovalil, 2002 )
Přípravné období charakteristické pro tenis
30
Severa ( 1997 ) a Šafařík ( 1978 ) říkají že, úkolem přípravného období v tenise je postupně zvýšit úroveň technicko – taktické přípravy, tělesné a zlepšit psychické předpoklady pro vyšší sportovní výkonnost. Poměr technicko – taktické a tělesné přípravy v přípravném období je 50:50. Trénink o větším objemu a menší intenzitě práce je charakteristický pro první část tohoto období. Dochází k rozvoji obecných pohybových schopností. V druhé části se intenzita zvyšuje a objem snižuje. Důraz se klade především na přípravu technicko – taktickou a na rozvoj speciálních pohybových schopností. ( Šafařík, 1978 ) Přípravné období v tenise pro kategorii 11 – 12 let spadá do období listopad - březen. Dle budovacího tréninku I Grosser a Schönborn ( 2008 ) uvádějí měsíc listopad jako měsíc určen k zotavení a všeobecné regeneraci. Prosinec potom spadá do první části přípravného období, kde doporučují max dva turnaje. Leden jako druhá část období by měl být zaměřen na taktiku, zápasový trénink a komplexní a zápasu blízké aplikace natrénovaných prvků. Únor je uváděn jako zápasové období, kdy je možné odehrát až 4 turnaje. A březen je určen pro zotavení a všeobecnou regeneraci.
2.6 Charakteristika testové baterie pro diagnostiku výkonnostních předpokladů tenistů
31
Tato testová baterie patří mezi jeden z ukazatelů úrovně trénovanosti. Výběr cvičení, která baterie obsahuje, jsou určena přímo pro tenisové hráče. První oblast se týká tělesných předpokladů, kde se zjišťuje výška, váha a BMI 3 hráče. BMI informuje o tom, zda tělesná hmotnost odpovídá tělesné výšce. Druhá oblast jsou kondiční schopnosti. Patří sem test na dynamickou sílu paží a břišního svalstva, na rychlost a specifickou vytrvalost. Třetí oblast je zaměřená na koordinační schopnosti. Najdeme tu test na frekvenční rychlost rukou a nohou a test na pohyblivost trupu. Celá testová baterie obsahuje deset testů. Výsledky těchto testů je možné porovnat s výkonnostní úrovní průměru celé populace dle věku a pohlaví. Na základě dosažených výsledků zjistíme úroveň výkonnosti hráče ve zmíněných třech oblastech. Pro hráče, kteří tyto testy absolvují prvně a speciálně netrénují tyto oblasti, je dle mého názoru dosažení průměru či nadprůměru velice obtížné. Tuto testovou baterii nalezneme na internetových stránkách českého tenisu, která je vydána Metodickou komisí ČTS dne 20.10. 2004 a zpracována Dr.RNDr. Jiřím Zhánělem.
3
body mass index
32
3 CÍL PRÁCE A METODY 3.1 Cíl práce
Hlavní cílem je snaha o návrh výcvikového plánu pro hráčku tenisu ve věku 11ti let. Tento návrh výcvikového plánu se bude týkat pouze přípravného období, které je rozděleno do dvou fází. První fáze spadá pod měsíc prosinec a leden, druhá fáze pod únor, březen a duben. Pro obě tyto fáze sepíši konkrétní úkoly, prostředky a metody. Tyto úkoly, prostředky a metody se budou týkat technicko-taktické, kondiční a psychologické přípravy. Úkolem bude zjištění hráčských nedostatků a předností na základě pozorování, testové baterie a dotazování pomocí sebeanalýzy, které pomohou určit konkrétní úkoly pro zlepšení technicko-taktické, tělesné a psychologické přípravy. Dále zjistit časovou možnost trénování a dostupnost trénování jak v hale se dvorcem tak i mimo dvorec, v uzavřeném prostoru, a to vše v období od listopadu do dubna. Další úkoly: -
pozorování vybraných zápasů na mistrovských utkání
-
sebeanalýza hráče
-
testování výkonnostních předpokladů pomocí testové baterie
-
prostudovat dostupnou literaturu ke sportovnímu výkonu v tenise zaměřené především na kategorii mladších žáků
Tento program bude představovat návrh výcvikového plánu pro hráčku ve věku 11 let, který je specificky zaměřen na přípravné období. Jelikož přípravné období teprve proběhne, bude tento plán realizován až po odevzdání práce. Jeho ověření a úspěšnost tedy proběhne až po jeho aplikaci.
33
3.2 Metody Pro účely této práce budeme pracovat s metodami: analýza odborné literatury, metoda testování výkonnostních předpokladů pro tenisty, metoda pozorování a dotazování.
Analýza odborné literatury Analýza odborné literatury z oblasti sportovního výkonu v tenise, sportovní přípravy dětí a mnoho dalších pomáhá k řešení definované problematiky. Nastudování této teorie nám pomáhá k přesnému sestavení tréninkového plánu.
Dotazování Pro subjektivní vyhodnocení hráčských předností a nedostatků jsem použila záznam o sebeanalýze hráče. Znamená to jeho subjektivní pocit, který určuje úroveň kvality jeho schopností a dovedností. Jako záznam této sebeanalýzy jsme využili protokol dle Crespa a Mileyho ze str. 198 ( 2001 ).
Metoda testování výkonnostních předpokladů pro tenisty Při hodnocení úrovně výkonnostních předpokladů jsme využili modifikovaného testu podle Zháněla, který je veřejně dostupný na oficiálních stránkách českého tenisu. Na základě toho jsem mohla objektivně zjistit úroveň výkonnostních předpokladů mé svěřenkyně.
Metoda pozorování Metoda pozorování je metoda subjektivní, výsledky závisí na osobě pozorovatele, (Fialová, Rychtecký, 1998). Metoda pozorování byla využita ke zjištění předností a nedostatků konkrétních tenisových úderů a herních činností mé hráčky. Během vybraných zápasů na mistrovských utkání jsem zaznamenávala úspěšnost a neúspěšnost jejich úderů.
34
4 POSTUP ŘEŠENÍ
V této kapitole se pokusím popsat, jakým způsobem budu postupovat při návrhu tréninkové plánu v praktické části. 1. Na základě sebeanalýzy a testové baterie zjistím přednosti a nedostatky hráčských schopností a dovedností. 2. Použiji záznam sebeanalýzy, kde ohodnotím se stejnou bodovou stupnicí konkrétně vybrané údery dle posouzení kritických míst a poté porovnám její a moje hodnocení. 3. Pomocí dotázání zjistím časové možnosti trénování v hale se dvorcem a mimo dvorec. 4. Rozdělím celoroční tréninkový cyklus, kde přípravné období bude mít dvě fáze. 5. Ke každé fázi přípravného období uvedu příklad výcvikového plánu, jenž bude obsahovat: a) úkoly, prostředky a metody technicko-taktické, tělesné a psychologické přípravy b) velikost zatížení c) délka tréninkových jednotek d) termíny tréninkových jednotek e) místo tréninkové činnosti (dvorec, tělocvična, hřiště) 6. Předsoutěžní a soutěžní období stručně charakterizuji z hlediska jeho hlavních zásad a principů.
Doplňující informace Mezi tréninkové parametry jsem zahrnula: -
délku celé fáze (počet týdnů)
-
počet tréninkových jednotek za týden 35
-
intenzitu zatížení
-
celkový počet tréninkových jednotek
36
5 VÝSLEDKY A DISKUZE
5.1 Individuální testový profil testové baterie výkonnostních předpokladů tenistů
Nyní stručně popíši testy v této baterii (podrobněji jsou rozepsány v příloze): První test byl prováděn na dynamickou sílu paží. Jednalo se o hod medicinbalem o váze 2 kg. Zapsána byla nejdelší vzdálenost hodu. Druhý test byl zaměřen na dynamickou sílu břišního svalstva. Za 60 s hráčka musela provést co nejvíce lehů sedů. Ve třetím testu se měřila rychlost hráčky. Jednalo se o běh se změnou směru, tzv. vějíř. Ze třech měřených pokusů se zapisoval ten nejlepší. Ve čtvrtém testu se měřil čas specifické vytrvalosti, která se absolvuje nakonec všech testů. Frekvenční rychlost rukou, nebo-li tapping, byla měřena v dalším testu. Měřil se čas za 30 cyklů. Následovala frekvenční rychlost nohou, kde se zaznamenával počet bodů dosažený oběma nohama za 30 sekund. Poslední test na pohyblivost trupu se prováděl po dobu 20 sekund a počítali jsme jednotlivé dotyky značek.
Jméno P. T.
Věk Výška Váha BMI Ruka HM LS RB 11
SV
FR PT FN
151,0 45,0 18,3 Pravá 4,10 38 17,8 196,0 17,0 40 45 cm
kg
m
s
INDIVIDUÁLNÍ TESTOVÝ PROFIL
P. T. .........................................................................
Věk: 11 let
Výška: 146 cm
37
Váha: 43 kg
s
s
Testování: 16.7. 2010
Tělesné indikátory (3) Úroveň
Nízká
Průměrná
Vysoká
Výška Váha BMI Kondiční indikátory (4) Úroveň
Nízká (0)
Průměrná(1)
Vysoká (2)
Síla (HM) Síla (LS) Rychlost Vytrvalost Koordinační indikátory (3) Úroveň
Nízká (0)
Průměrná(1)
Vysoká (2)
FR FN PT Celkový testový výsledek Úroveň
Nízká
Průměrná (5-9)
(0-4) Body
38
Vysoká (1014)
VÝKONNOSTNÍ NORMY – ÚROVEŇ PRŮMĚRU
Dívky Výška Věk 149,3-158,3 11/12 Dívky Věk 11/12
RB 7 16,2-15,2
Váha 39,0-45,4 SV 8
BMI 4
HM 5
LS 6
16,5-18,7 4,9-6,1 46-54 FR 9
162,0-150,0 14,5-13,1
FN 10
PT 11
42-49
39-45
Na základě této testové baterie jsme zjistili výkonnostní průměr hráčky. Ve srovnání s průměrnými hodnotami jejího věku jí výsledek vyšel nízký. Dle mého názoru celková výkonnost této hráčky není tak nízká, jak ukázala baterie. Jelikož v tomto věku (11 let) zatím nerozhoduje kondiční připravenost, nýbrž ve větší míře technická stránka. Avšak v následujících letech špatná kondiční připravenost rozhoduje o konečných výsledcích. Proto je dobré se kondiční přípravě poctivě věnovat a rozvíjet ji po všech stránkách.
4
body mass index
5
hod medicimbalem
6
leh-sed
7
rychlost běžecká
8
specifická vytrvalost
9
frekvence rukou
10
frekvence nohou
11
pohyblivost trupu
39
Sebeanalýza hráče Jméno: P. T. Věk: 11
Datum narození: 27.6. 1999
Umístění na žebříčku: 236 Kategorie: mladší žákyně 1. herní styl: od základní čáry 2. nejoblíbenější povrch: antuka 3. zhodnoť kvalitu svých úderů stupnicí 1-10 (1= velmi špatný, 10= velmi dobrý)
údery (technika)
relativní hod-
údery (technika)
nocení
relativní hodnocení
forhend
10
forhendový lob
6
bekhend
5
bekhendový lob
5
první podání
5
stopbol
3
druhé podání
6
forhend s horní rotací
3
ritern prvního podání
5
bekhend s horní rotací
3
ritern druhého podání
7
forhend se spodní rota-
1
cí forhendový volej
4
bekhend se spodní ro-
1
tací bekhendový volej
4
forhendový prohoz
7
smeč
4
bekhendový prohoz
4
40
Hodnocení z pohledu trenérky
údery (technika)
relativní hod-
údery (technika)
nocení
relativní hodnocení
forhend
8
forhendový lob
7
bekhend
5
bekhendový lob
5
první podání
5
stopbol
4
druhé podání
5
forhend s horní rotací
3
ritern prvního podání
5
bekhend s horní rotací
3
ritern druhého podání
7
forhend se spodní rota-
1
cí forhendový volej
4
bekhend se spodní ro-
1
tací bekhendový volej
4
forhendový prohoz
7
smeč
4
bekhendový prohoz
4
Nyní bych chtěla porovnat a zhodnotit tyto dvě tabulky. Hráčka při vlastním hodnocení vycházela ze svých subjektivních pocitů. Já jako trenérka jsem její údery hodnotila na základě posouzení kritických míst. Mezi ně patří příprava na míč, včasný nápřah, držení rakety a bod zásahu míče. Mezi její nejsilnější úder patří bezpochyby forhend. Odpovídá tomu také jeho nejvyšší ohodnocení. Já jsem její forhend ohodnotila 8mi body. Vím, že je stále co zlepšovat. Mezi kritické místo tohoto úderu patří pozdní nápřah. Pozdní nápřah má za následek zasažení míče za tělem, který pak způsobí špatnou kontrolu nad míčem. Z hlediska hodnocení bekhend odpovídá 5ti bodům. Nepatří mezi její slabinu ani přednost. Je však technicky nestálý a postrádá u něj herní jistotu. Kritické místo u druhého podání je držení rakety. Hráčka přechází z držení kontinentálního na bekhendové, které ještě zdaleka nemá zažité. 41
Naopak vyzdvihnout musím forhendový lob a zkrácený míč. Tyto dva údery často využívá ve čtyřhře. V tomto věku jsou tyto údery velice účinné, jelikož hráčky nedosahují takové tělesné výšky a nedokážou číst hru a včas předvídat. Ovšem bekhend a forhend se spodní rotací patří mezi její slabiny. Na tyto údery je potřeba se zaměřit. Čím více úderů bude hráčka umět, tím více možností výběru bude mít. A díky širokému výběru úderů jí umožní ve hře měnit rytmus hry. Bekhend se spodní rotací se využívá také jako útočný úder při přechodu na síť.
5.2 Rozdělení celoročního tréninkového cyklu
Období jsem rozdělila dle doporučení Šafaříka (1978). 1) Říjen a listopad je určen pro zotavení a regeneraci. 2) Přípravné období I. (prosinec, leden) 3) Přípravné období II. (únor, březen, duben) 4) Předsoutěžní a soutěžní období II (květen – září)
Jelikož se specializuji na přípravné období, zpracuji tzv. výcvikový plán, který je určen pro jednotlivá období celoročního tréninkového cyklu.
42
Příklad výcvikového plánu pro přípravné období I (prosinec, leden)
Hned v úvodu bych chtěla připomenout hlavní zásady a úkoly pro toto období. Hlavním úkolem je především výstavba všech faktorů, zvyšování technicko-taktické a tělesné přípravy. První část přípravného období je charakteristické větším objemem a menší intenzitou. V prvním týdnu se doporučuje trénovat se zatížením střední intenzity. V druhém, třetím a čtvrtém pak dochází k postupnému zvyšování prodlužováním doby zatížení, zvětšováním počtu pokusů a větším počtem naběhaných metrů. Cvičení se submaximální hodnotou zatížení se doporučuje zařadit v tréninkovém cyklu uprostřed týdne.
Tabulka 4
Termín
St 1.
Pá 3.
Po 6.
St 8.
Prosinec Pá Po St 10. 13. 15.
Místo
T
D
H
T
D
H
T
D
H
T
Doba tréninkové jednotky v minutách
90
60
60
90
60
60
90
60
60
90
Velikost zatížení
ST
ST
ST
SM
Výcvikový plán pro přípravné období I
60
90
ST
0
ST
T
0
H
SM
St 29.
SM
Po 27.
ST
Pá 24. Štědrý den
SM
Doba tréninkové jednotky v minutách
St 22.
ST
Místo
Po 20.
SM
Termín
Pá 17.
Po 3. T
St 5. D
Pá 7. D
Po 10. T
Leden St Pá Po 12. 14. 17. D D T
St 19. D
Pá 21. D
Po 24. T
St 26. D
Pá 28. D
Po 31. T
90
60
60
90
60
60
43
90
60
60
90
60
60
90
ST
Max
SM
ST
Max
SM
ST
Max
SM
ST
Max
SM
ST
Velikost zatížení
Pozn. Z důvodu finančních podmínek a vytíženosti kryté haly je možné přes zimu trénovat na dvorci max 2x týdně po 60 minutách. Vysvětlivky: Po,St,Pá – dny v týdnu
D – dvorec
T – tělocvična
SM – submaximální intenzita
H – hřiště
ST – střední intenzita
Max – maximální intenzita
Tabulka 5 Tréninkové parametry
Počet
Počet trén.
Délka trén.
Intenzita zatí-
Celkový počet
týdnů
jednotek týdně
jednotky v
žení
trén. jednotek
střední, sub-
25
min Přípravné období I
10
3, kromě Štěd-
60 - 90
rého dne a Sil-
max. až maxi-
vestra
mální
První část přípravné fáze je charakteristická obecnou přípravou.
a) Technicko – taktická příprava Úkoly: všeobecně: omezení nevynucených chyb, naučit novým dovednostem, zlepšení slabých stránek a rozvoj silných stránek 44
podání – změna z kontinentálního držení na bekhendové, zvýšit úspěšnost druhého podání forhend – zdokonalit horní rotaci, nácvik spodní rotace bekhend – změna z kontinentálního držení na bekhendové, zdokonalit horní rotaci a nácvik bekhendu se spodní rotací volej – zautomatizovat split – step 12 halfvolej a stopbol - zdokonalit smeč – zautomatizování bekhendového držení lob – zdokonalit lob s horní rotací taktika – zlepšit rozhodování při závěrečným míči, nácvik 5ti základních herních situací Prostředky: průpravná a herní cvičení na dvorci, tréninkové sada Metody: metoda po částech, metoda progresivního spojování částí v celek (bekhend, podání)
b) Kondiční příprava Úkoly: všeobecně: zatěžování a rozvoj aerobního systému, cvičení vytrvalostního charakteru (25 – 40 minut), všestranný trénink (plavání, volejbal, košíková), velký objem, malá intenzita koordinace – rozvoj statické a dynamické rovnováhy, orientační schopnosti, reakční (doba vnímání), rytmické (změna a udržení rytmu), sdružování pohybů (rozličné možnosti uchopení rakety, koordinace pohybů končetin) rychlost – rychlost pohybu do stran, rychlost reakce, rychlost návratu do základní pozice vytrvalost – rozvoj aerobního systému pomocí tenisového specifického vytrvalostního tréninku síla - zvýšit úroveň obecné síly paží, výbušnost nohou, posílení břišního svalstva
12
poskok s dopadem do stoje rozkročného v šíři ramen
45
Prostředky: váha vlastního těla, kruhový trénink, cvičení na nářadí, výběhy do terénu, akrobacie, medicinbal (1,5 kg), jiné sporty, různé druhy běhu, chůze, skoků Metody: střídavý, intervalový trénink, metoda obměňovaných cvičení, kontrastní (střídání rychlých a pomalých úderů), stupňovaná (postupné zvyšování rychlosti úderů)
c) Psychologická příprava Úkoly: stanovení krátkodobých cílů – zlepšit vytrvalost během přípravného období motivace - doběhnout každý míč, hra o sázku najít si vyhovující rituály a zautomatizovat je informovat o regulačních prostředcích Prostředky: modelovaný trénink, regulace aktuálních psychických stavů Metody: regulace motivace, střídání a obměňování zátěže, intelektová příprava, výcvik sociálních dovedností
5.2.1
Příklad výcvikového plánu pro přípravné období II (únor, březen, duben) V únoru stojí v popředí vedle tréninku také účast na turnajích. Jak je známo, tak
turnaje podporují motivaci. Ve věku 11ti let je motivace velmi důležitá. Děti se chtějí poměřovat a hrát zápasy. Učí se zvládat stres a rozvíjí taktické myšlení. V průběhu turnajového zápasu lze vyzkoušet nacvičené taktické varianty či objevit nedostatky. Je potřeba zdůraznit, že výsledky v tomto věku nemají vliv pro pozdější výkon. Porážka musí být smysluplně zhodnocena a brána jako normální krok pro další výkon. Doporučují se max 3 – 4 turnaje v tomto měsíci. Což odpovídá jednomu turnaji v týdnu. V tréninkových jednot46
kách se nadále pokračuje s ohledem na naplánované turnaje. Snaha udržet získanou úroveň a zaměřit se na nedostatky projevené v utkáních. Tréninkové zásady v tomto období jsou obdobné jako u přípravného období I. Místo a délka tréninkových jednotek zůstávají stejné. Pouze velikost zatížení se zvyšuje. Do tréninkových jednotek zařezujeme intenzivní výbušné drily. A z obecné přípravy se přechází na přípravu specializovanou.
Tabulka 4
St 2. T
Pá 4. D
Po 7. H
St 9. T
Únor Pá Po 11. 14. D H
Délka tréninkové jednotky v minutách
90
60
60
90
60
60
Velikost zatížení
ST
ST
ST
Výcvikový plán pro přípravné období II
Termín
Max
ST
SM
Max
ST
St 2. T
Pá 4. D
Po 7. H
St 9. T
Březen Pá Po 11. 14. D H
St 16. T
Pá 18. D
Po 21. H
St 23. T
Pá 25. D
Po 28. H
Délka tréninkové jednotky v minutách
90
60
60
90
60
60
Velikost zatížení
Max
ST
SM
Max
ST
SM
60
SM
60
SM
90
ST
60
ST
60
Max
90
Max
Po 28. H
SM
Pá 25. D
SM
St 23. T
ST
Po 21. H
Max
Pá 18. D
SM
Místo
St 16. T
Pá 8.
Duben Po St 11. 13.
Pá 15.
Po 18.
St 20.
Pá 22.
Po 25.
St 27.
Pá 29.
Termín Místo
Termín
Pá 1.
Po 4.
St 6.
47
St 30. T
90
60
60
90
60
60
90
D
D
T
D
D
T
D
D
T
D
D
T
Doba tréninkové jednotky v minutách
90
60
60
90
60
60
90
60
60
90
60
60
90
Velikost zatížení
ST
SM
Max
ST
SM
Max
SM
Max
ST
Max
ST
Vysvětlivky: Po,St,Pá – dny v týdnu
SM
T
ST
Místo
D – dvorec
T – tělocvična
SM – submaximální intenzita
H – hřiště
ST – střední intenzita
Max – maximální intenzita
Tabulka 6 Tréninkové parametry
Přípravné
Počet
Počet trén.
Délka trén.
Intenzita zatí-
Celkový počet
týdnů
jednotek týd-
jednotky v
žení
trén. jednotek
ně
min
3
60 - 90
střední, sub-
38
14
období II
max. až maximální
Druhá část přípravného období je charakteristická specializovanou přípravou.
a) Technicko- taktická příprava Úkoly:
48
všeobecně: zvýšit úroveň všech úderů, pracovat na silných stránkách techniky, vytváření soutěžních situací podání – zdokonalit první a druhé podání příjem – zvýšit úspěšnost riternu bekhendem prohozy – specifická herní cvičení v různých kombinacích útočné míče ze středu kurtu – dril taktika - rozvoj protiútoku, herní cvičení na správné a včasné rozhodnutí, zdokonalit předvídavost, hlavní zásady taktiky pro dvouhru i čtyřhru Prostředky: specifická tenisová cvičení, herní cvičení, tréninkové sady Metody: opakovaný, intervalový, střídavý trénink
b) Kondiční příprava Úkoly: koordinace – schopnost přestavby pohybů (přizpůsobení se změnám situace, podmínkám vnějšího prostředí), diferenciační schopnost (svalové napětí a uvolnění, regulace nápřahu, nastavení úhlu plochy rakety, rychlost hlavy rakety), orientační schopnost (pohyb protihráče, spoluhráče, směr, délka, výška, rotace míče), rytmická schopnost (udržet vlastní úderový rytmus, vnímat změny rytmu a tempa) rychlost – rychlost reakce, obratnostní sprinty na 5-10 m, specifické rychlostní cvičení na kurtě, pohyb do stran vytrvalost – aerobní přechází na anaerobní, poměr zátěže a odpočinku odpovídá tenisové hře (1:3) síla – lehká odrazová cvičení, výbušný start prvních třech kroků
Prostředky: průpravná, herní cvičení, cvičné sady 49
Metody: intervalový trénink
c) Psychologická příprava Úkoly: rozvoj koncentrace, použití rituálů, vytvoření zápasových podmínek, zvládnout vlastní chyby, rozvoj sebedůvěry, stanovení krátkodobého cíle – práce na prohozu po lajně Prostředky: modelové hry, samomluva na povzbuzení, cvičná utkání, regulace aktuálních psychických stavů, morální příprava Metody: trénink ve ztížených podmínkách, regulace motivační struktury
5.2.2
Předzávodní a zápasové období II (květen – září) Květen spadá do předzávodního období. V tomto měsíce je potřeba dosáhnout vy-
soké sportovní formy. Údery se dolaďují a zpřesňují, trénink je zaměřen více na taktiku a psychiku. K tomu může posloužit tzv. vylaďovací trénink, kdy se hráč zaměřuje na specifické věci. V tomto období se přechází trénovat z kryté haly na otevřené dvorce, na co je potřeba se také adaptovat. Místo umělého osvětlení je denní a umělého povrchu antuka. Ovšem hráč by měl být schopen se během týdne přizpůsobit. Začíná se startovat také na mistrovských utkání, kdy je dobré si vyzkoušet naučená taktická jednání, popřípadě objevit taktické nedostatky. Hráč nyní hraje pod psychickým tlakem. Zde může uplatnit naučené rituály a využívat regulačních prostředků. Červen až září spadá do zápasového období. V popředí vedle tréninků je účast na turnajích. Turnaje by měly být vybrány s ohledem na hráčskou výkonnost. Tak aby měl 50
šanci na nějaké vítězství. Jak už jsem zmiňovala v zápasovém období I, je potřeba brát turnaje jako dobrou motivaci k další práci.
51
6 ZÁVĚR Cílem této práce bylo pokusit se navrhnout tréninkový plán pro konkrétní hráčku. Jelikož jsem se zaměřila na přípravné období, použila jsem plán výcvikový, který se týká jednotlivých období celoročního tréninkového cyklu. Snahou bylo rozdělit vhodně tento cyklus do jednotlivých období a sestavit k nim výcvikový plán dle vědeckých poznatků a tréninkových zásad. Součástí cíle bylo také určit úkoly, prostředky a metody technicko-taktické, tělesné a psychologické přípravy. Přípravné období jsem rozdělila do dvou fází, v nichž se jednotlivé úkoly, prostředky a metody liší. Tyto úkoly jsou specifické a vycházejí z předností a nedostatků hráčky. Její přednosti a nedostatky jsem zjistila na základě dotazování pomocí záznamu sebeanalýzy, testové baterie a pozorování. Touto prací jsem chtěla poskytnout jeden ze způsobů, jak sestavit tréninkový plán. Při zpracovávání jakéhokoli plánu je důležité nastudování odborné literatury týkající se zásad sportovního tréninku především z hlediska věkové kategorie. Každé věkové období má svá specifika, která je potřeba dodržet. Mezi ně patří např. aspekty správného vývoje. Aby výkonnostní růst dítěte byl v souladu s celkovým růstem (duševní, fyzický) musí se tyto zákonitosti řádně nastudovat. Tato cesta slouží také k prevenci jednostranného zatížení. Především u dětí je potřeba dbát na všestranný rozvoj. Dalším účelem této práce bylo sestavení výcvikového plánu pro moji svěřenkyni. Sestavila jsem pro ni podrobný výcvikový plán zaměřený na přípravné období, které teprve proběhne. Touto cestou bych ji ráda pomohla ke zvýšení její výkonnosti a v neposlední řadě si ověřila efektivnost tohoto plánu. Pro dosažení vytyčených cílů jsem nejprve zpracovala teoretickou část práce, ze které jsem pak vycházela při psaní části praktické.
52
7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie: BOMPA, T.O. Periodization training for sports. Champaingn, II: Human Kinetics, 1999. CRESPO, M., MILEY, D. Tenisový manuál 2. stupně (pro vrcholové trenéry). Olomouc : Univerzita Palackého, 2001. DOUGLAS P. 101 praktických rad Tenis - 1.vydání. Praha: Ikar 1999. ISBN 807202-344-6 DOVALIL, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia 2002. 331 s. ISBN 80-7033-760-5. DUŠEK, I. Tenisový trenérský manuál 1. stupně.- 2.vydání. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. FRANCIS, CH. 1999. Training for speed. In: Hykl, P., Současné trendy silové přípravy sprinterů: Diplomová práce. Praha: FTVS, 2006. GRASGRUBER, P., CACEK J. Sportovní geny. Brno 2008. GROSSER M., SCHÖNBORN R. Závodní tenis pro děti a mladé hráče. Bílina 2008. HÖHM, J., Tenis – technika, taktika, trénink. Praha: Olympia, 1982. CHVÁLOVÁ O. Kompenzační cvičení v tenise. Praha 1990. KOBYLKA J., HOŠEK V., SLEPIČKA P. Psychologie spotu. Obecná část pro školení tělovýchovných kádrů II. třídy. Praha: Olympia 1986. PERIČ T. Sportovní příprava dětí. Druhé, doplněné vydání, Praha 2008. PSOTTA R., VELENSKÝ a kol. Základy didaktiky sportovních her. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1694-0 RYCHTECKÝ, A., FIALOVÁ, L. Didaktika školní tělesné výchovy. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-7184-659-7 STOJAN, S., BRABENEC, J. Tenis zdravým rozumem. Praha : T/ Production, 1999. ŠAFAŘÍK V. a kol. Tenis pro trenéry II. a III. třídy. Praha: Olympia 1984. ŠAFAŘÍK V. Tenis. Vybrané kapitoly. Praha 1978. ŠTILEC M. a kol. Sportovní příprava dětí a mládeže. Praha 1989. 53
TÁBORSKÝ, F. a kol. Základy teorie sportovních her. Učební text pro bakalářské studium. Praha : UK FTVS, 2007. WILMORE J.H., COSTILL, D.L.1988. Training for sport and aktivity. In: Hykl, P., Současné tendy silové přípravy sprinterů: Diplomová práce. Praha: FTVS, 2006. ZHÁNĚL J., ZLESÁK F., Koordinační schopnosti v tenise. Olomouc 2001. ISBN 80-7067-959-X
54
SEZNAM PŘÍLOH 1. Testová baterie TENDIAG2 pro diagnostiku výkonnostních předpokladů tenistů zařazených do TSM
55
1. Testová baterie TENDIAG2 pro diagnostiku výkonnostních předpokladů tenistů zařazených do TSM:
POPIS TESTŮ 1.–3. Měření výšky, hmotnosti, BMI (hmotnost/výška2) Pomůcky: měřidlo, osobní váha, záznamový protokol Provedení: měření výšky probíhá nejlépe u stěny ve vzpřímené poloze za pomocí měřidla, měříme s přesností na 0,5 cm. Pokud není k dispozici jiné měřidlo, osvědčilo se nalepit na stěnu skládací metr a pomocí pravoúhlého pravítka přiloženého kolmo ke stěně odečítat výšku v nejvyšším bodě temene hlavy. Měření hmotnosti se provádí na osobní nášlapné váze pouze v šortkách a tričku (bez obuvi) s přesností na 0,5 kg. BMI je indikátorem, informujícím, zda tělesná hmotnost odpovídá tělesné výšce. Odvozuje se z tělesné výšky a z tělesné hmotnosti podle následujícího vzorce hmotnost (kg) BMI = ----------------------------tělesná výška 2 (m) Orientační průměrné hodnoty BMI pro populaci (Bláha 1990) Věk
BMI - MUŽI (x p 25 )
BMI - ŽENY (x p 25 )
8
15,2-16,7
15,1-16,8
9
15,7-17,3
15,6-17,2
10
16,1-17,6
15,9-17,9
11
16,5-18,4
16,5-18,5
12
17-18,7
17-19
13
17,7-19,3
16,6-18
14
18,8-20,8
19-20,6
15
19,9-21,4
19,9-21,1
16
20,5-22
20,2-21,4
17
21,1-22,7
20,3-21,7
18
21,6-23,2
20,6-21,9
19
22-23,6
20,7-22
20
22,3-23,9
20,7-22
4. Dynamická síla paží (hod medicinbalem 2 kg) Pomůcky: pásmo, medicinbal 2 kg (aspoň 2 ks), samolepící páska, záznamový protokol Provedení: test se provádí ve stoji mírně rozkročném (asi na šířku ramen), testovaná osoba stojí oběma nohama před čárou odhodu a drží medicinbal obouruč. Z mírného záklonu hází co nejdále, nohu nesmějí opustit podlahu, jinak se pokus opakuje. Každá TO provádí 2-3 pokusy na rozcvičení a 3 měřené a zapisované pokusy (s přesností 0,1 metru), které se zapisují. Výsledkem je nejlepší pokus. Pro zapisovatele se doporučuje připevnit pásmo (stačí 10m) na zem samolepící páskou a při měření stát kolmo ke směru hodu a pozorovat místo dopadu. Možné chyby, při nichž je třeba pokus opakovat:
nohy opustí při odhodu podlahu
překročení čáry odhodu
není dodrženo čelné postavení
medicinbal není házen obouruč
5. Dynamická síla břišního svalstva (leh-sed 60 sek) Pomůcky: žíněnka či gymnastický pás, stopky, záznamový protokol Provedení: testovaná osoba leží na žíněnce na zádech, ruce jsou složeny za hlavou (prsty propleteny), kolena jsou ohnuta do úhlu 90 stupňů, další osoba fixuje nohy za chodidla k zemi. Na povel POZOR-TEĎ provádí testovaná osoba zdvih trupu a dotkne se pravým (levým) loktem protilehlého kolena, vrací se zpět do lehu tak, aby se lopatky dotkly podložky, provádí další zdvih trupu a dotkne se levým (pravým) loktem protilehlého kolena,
tak aby se lokty a kolena pravidelně střídaly. Test se provádí po dobu 60 sekund, počítá se počet cyklů (leh-zdvih-dotek kolena-leh = 1 cyklus) při doteku podložky. Zaznamenává se i počet cyklů za 30 sekund, který se průběžně ohlásí hráči. Test se provádí po krátkém odpočinku 2x, oba se zapisují, výsledkem je nejlepší pokus. Možné chyby, při nichž se cyklus nepočítá:
Testovaná osoba se nedotkne kolena Testovaná osoba se nedotýká lopatkami podložky
6. Rychlost (běh se změnou směru-modifikovaný „vějíř“) Pomůcky: tenisová raketa, medicinbal 5 ks, stopky, záznamový protokol Provedení: Testovaná osoba stojí uprostřed zadní čáry tenisového hřiště pro dvouhru (S). Medicinbaly jsou položeny tak, jak je nakresleno ve schématu. Po zahájení testu běží TO postupně co nejrychleji k metě 1 (pravý zadní roh) dotkne se raketou medicinbalu, běží zpět ke středu (S), na který došlápne jednou nohou. Dále běží šikmo vpřed do pravého předního rohu pole pro podání (2) a zpět na střed, potom vpřed do středu pole pro podání (3) a zpět, dále šikmo vlevo do levého předního rohu pole pro podání (4) a zpět, nakonec do levého zadního rohu (5) a zpět. (Směr běhu je možno změnit a začínat nejdříve od levého rohu atd.). Doporučuje se nechat hráče dráhu jednou proběhnout na vyzkoušení. Provádějí tři zapisované pokusy na čas, který se měří od okamžiku zahájení pohybu hráče (od vyběhnutí) po poslední proběhnutí metou S (střed zadní čáry). Jako celkový výsledek se počítá lepší čas z obou pokusů. Čas se měří s přesností na 0,1 s.
Schéma:
8, 24 m
4
3
2
6,86 m
5,49 m
4,12 m 5
S
1
7. Specifická vytrvalost (běh se změnou směru na 60 doteků). Test se provádí jako poslední!!! Pomůcky: tenisová raketa, medicinbal 2 ks, stopky, záznamový protokol Provedení: testovaná osoba stojí uprostřed zadní čáry tenisového hřiště, medicinbaly jsou položeny v zadních rozích pro dvouhru. TO běží co nejrychleji k levému (nebo pravému) rohu (1) a dotkne se raketou medicinbalu na něm položeném. Potom běží k pravému (nebo levému) rohu hřiště (2) a dotkne se raketou položeného medicinbalu. Test se provádí na 60 doteků medicinbalů a jako výsledek se počítá celkový dosažený čas, který se zaznamenává od okamžiku 1. doteku medicinbalu (spuštění stopek) po okamžik 60. doteku (zastavení stopek). Zaznamenává se i čas po 30. doteku a ohlašuje se hráči. Test se provádí pouze jednou. Před započetím testu je nutné rozcvičení a rozběhání, doporučuje se hráče nechat dráhu několikrát cvičně proběhnout.
2
S
1
8. Frekvenční rychlost rukou (tapping 30 cyklů) Pomůcky: dva kruhové terče (průměr 20 cm 1 cm) ze silnějšího papíru, kartonu, nebo podlahové krytiny, oboustranná kobercová lepící páska, stopky, záznamový protokol
Provedení: kruhové terče přilepíme pomocí oboustranné kobercové pásky na stůl tak, že vnitřní okraje jsou vzdáleny 60 cm, uprostřed se nalepí značka pro položení ne-herní ruky. Testovaná osoba (TO) stojí u stolu (výška stolu nemá převyšovat výšku boků) a položí ne-herní ruku na značku doprostřed mezi kruhy a druhou ruku položí na jeden z kruhů tak, aby ruce byly zkříženy. Po startovním povelu POZOR-TEĎ provádí TO co nejrychleji 30 cyklů (1 cyklus=pohyb z kruhu A na B a zpět) mezi oběma kruhy, přičemž musí být dotek kruhu proveden dlaní (ne jen prsty). Měří se čas za 30 cyklů s přesností 0,1 s. Každá TO provádí 1 pokus na zacvičení a potom dva zapisované pokusy na čas. Nejlepší pokus se počítá jako výsledek.
9. Frekvenční rychlost nohou (tapping 30 sekund) Pomůcky: kruhový terč (průměr 20 cm 1 cm) ze silnějšího papíru, kartonu, nebo podlahové krytiny, oboustranná kobercová lepící páska, stopky, záznamový protokol Provedení: kruhový terč přilepíme pomocí oboustranné kobercové pásky na stěnu tak, že dolní okraj je vzdálen 25 cm od podlahy. Testovaná osoba (TO) stojí u stěny, čelem k ní – neopírá se rukama o stěnu!. Po startovním povelu POZOR-TEĎ zvedá TO co nejrychleji pravou (levou) nohu a vždy se dvakrát špičkou dotkne terče, pak položí nohu na zem a opakuje totéž levou (pravou) nohou. Dvojdoteky terče jednou nohou jsou hodnoceny jedním bodem. Zaznamenává se počet bodů dosažený oběma nohama za 30 sekund. Každá TO provádí 1 pokus na zacvičení a potom dva zapisované pokusy na čas. Nejlepší pokus se počítá jako výsledek. Je vhodné užít stopky s odpočítáváním.
10. Pohyblivost trupu (otáčení a předklon)
Pomůcky: barevná samolepící páska, stopky, gumové kolečko na posilování stisku rukou, záznamový protokol Provedení: test se provádí u kolmé stěny (nejlépe dřevěné). Testovaná osoba stojí zády ke stěně, nohy od sebe na šířku ramen. Na zemi se vyznačí páskou dotyková značka (asi 5x10 cm) tak, aby se jí TO stojící zády ke stěně mohla dotknout při předklonu rukama spojenýma v gumovém kolečku a nedotýkala se přitom zadní částí těla stěny. Další značka (asi 5x10 cm) se nalepí za TO na stěně v úrovni ramen (asi uprostřed lopatek). Je vhodné aby test prováděli postupně hráči podobné výšky - z důvodů přemísťování značek. TO začíná test ve stoji, ruce jsou spojeny v gumovém kolečku na posilování tak, aby doteky podlahy a stěny byly prováděny kolečkem. Po startovním povelu POZOR-TEĎ provede TO předklon a spojenýma rukama v kolečku se dotkne značky na zemi, po narovnání se otáčí vlevo, dotkne se spojenýma rukama značky za zády na zdi, provede opět předklon s dotykem značky na podlaze, narovná se a otáčí se vpravo atd. Test se provádí podobu 20 sekund (doporučuje se použití stopek s možností nastavení odčítání od 20 do 0 s) a počítají se jednotlivé dotyky značek. Test se provádí dvakrát, výsledkem je lepší z obou pokusů. Je vhodné užít stopky s odpočítáváním. Možné chyby, při nichž se dotyk nepočítá:
Testovaná osoba (TO) se nedotkne značky na podlaze či na stěně TO nedodržuje střídání otáčení vpravo a vlevo
