UNIVERZITA KARLOVA Fakulta tělesné výchovy a sportu
Bakalářská práce
Praha 2014
Jan Ječmínek
UNIVERZITA KARLOVA Fakulta tělesné výchovy a sportu
Nejčastější druhy zranění v judu Jan Ječmínek Bakalářská práce
Praha 2014
Děkuji PhDr. Radimu Pavelkovi, Ph.D. za hodnotné rady, odborné vedení a osobní přístup v průběhu zpracování mé práce.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Nejčastější druhy zranění v judu“ vypracoval samostatně na základě zdrojů, které jsem uvedl v seznamu literatury.
V Praze dne 8. 4. 2014
Jan Ječmínek
-----------------------------------------------------
Obsah Abstrakt..................................................................................................................................6 Abstract ..................................................................................................................................7 1 Úvod ...................................................................................................................................8 2 Teoretická východiska ...................................................................................................... 10 2.1 Historie juda .............................................................................................................. 10 2.1.1 Jigoro Kano a počátky juda ................................................................................. 10 2.1.2 Moderní judo ...................................................................................................... 12 2.2 Principy juda .............................................................................................................. 13 2.3 Pravidla juda .............................................................................................................. 14 2.4 Fyziologie .................................................................................................................. 15 2.4.1 Obecná charakteristika ........................................................................................ 15 2.4.2 Charakteristika sportovce .................................................................................... 16 2.5 Úrazy ......................................................................................................................... 17 2.5.1 Zranění kloubů .................................................................................................... 18 2.5.1.1 Pohmoždění kloubu ...................................................................................... 19 2.5.1.2 Podvrtnutí (distorse) kloubu ......................................................................... 20 2.5.1.3 Vykloubení (luxace) kloubu .......................................................................... 22 2.5.2 Zranění svalů....................................................................................................... 23 2.5.2.1 Svalová křeč ................................................................................................ 23 2.5.2.2 Naražení svalu ............................................................................................. 24 2.5.2.3 Natažení svalu ............................................................................................. 24 2.5.2.4 Natržení svalu.............................................................................................. 25 2.5.3 Zranění kostí ....................................................................................................... 26 2.5.4 Jiná zranění ......................................................................................................... 27 2.5.4.1 Krvácení ...................................................................................................... 27 2.5.4.2 Poškození ucha – ušní hematom ..................................................................29 3 Cíle, úkoly a metodika práce ............................................................................................. 31
3.1 Cíl práce .................................................................................................................... 31 3.2 Další cíle práce .......................................................................................................... 31 3.3 Úkoly práce ............................................................................................................... 31 3.4 Popis zkoumaného objektu ......................................................................................... 31 3.5 Použité metody .......................................................................................................... 31 3.6 Sběr a analýza dat ...................................................................................................... 32 4 Výsledky .......................................................................................................................... 33 4.1 Lokace úrazu ............................................................................................................. 33 4.2 Nejčastější lehké úrazy............................................................................................... 34 4.3 Nejčastější těžké úrazy ............................................................................................... 35 4.4 Závažnost zranění ...................................................................................................... 36 4.5 Příčiny úrazů .............................................................................................................. 37 4.6 Viník úrazu ................................................................................................................ 38 4.6 Úrazy pohybového aparátu......................................................................................... 39 4.7 Příčiny a možnosti předcházení .................................................................................. 40 5 Závěr ................................................................................................................................ 41 Seznam zdrojů ...................................................................................................................... 43 Obrázky................................................................................................................................ 45 Přílohy..................................................................................................................................46
Abstrakt Název: Nejčastější druhy zranění v judu
Cíle: Cílem této práce bylo zjistit nejčastější úrazy, které nastávají při tréninku a na závodech juda. Zjistit možnosti léčení a předcházení a zjistit nejčastější příčiny zranění.
Metody: Zvolená metoda je teoreticko-empirickou, tedy sběr dat a informací z jiných publikací a provedení vlastního výzkumu. Vybrání toho, co je pro téma zranění v judu relevantní a porovnání s autorovými zkušenostmi a výzkumy.
Výsledky: Bylo zjištěno, že nejčastějším druhem zranění v judu je krvácení, které patří mezi lehké úrazy. Nejčastější druh zranění, který patří mezi závažné, tzn., přeruší kariéru minimálně na 6 měsíců, je přetržení předních zkřížených vazů v koleni.
Klíčová slova: Judo, sport, úraz, vrcholový sport, trénink
Abstract Title: The most common types of injuries in judo
Objectives: The aim of this study was to determine the most common injuries that occur during training and judo competitions. Identify treatment options, prevention and identify most common causes of injury.
Methods: The chosen method was theoretical and empirical, ie collecting data and information from other publications and conduct its own research. Selecting what is relevant for judo injuries and comparsion whith author’s experience and research.
Results: It was found that the most common type of injury in judo is bleeding, which is among the least serious. The most common type of injury that is concluded as very serious, ie interrupted carrer for at least 6 months, is rupture the front cruciate ligaments in the knee.
Key words: Judo, sport, injury, professional sport, training
1 Úvod Judo je původem japonský úpolový sport zahrnující boj v postoji a boj na zemi. Mezinárodní judistická federace sdružuje na 200 členských zemí ze všech pěti kontinentů s účastnickou základnou 200 miliónů judistů po celém světě. Jedná se o nejrozšířenější asijské bojové umění na světě a jeden z nejoblíbenějších sportů vůbec. Velká škála acyklických pohybů spolu s aktivním odporem soupeře dělají z juda velmi náročný sport nejen po fyzické stránce, ale také po stránce psychické. Aktivním vlivem soupeře dochází k úrazům ve větší míře, než u jiných sportů, kde se vyskytují především cyklické a acyklické pohyby bez odporu soupeře, jako například atletika, či plavání. Velká úrazovost plyne už ze samotného faktu, že při boji v postoji a na zemi často dochází ke tvrdým pádům, otřesům a pro tělo atypickým pohybům. Jsou to třeba páky na loket, škrcení a hody. Všechny výše uvedené aspekty pohybového programu dělají z juda velice úrazový sport. A je časté, že judisti se musí loučit s vrcholovou kariérou právě díky zranění. V některých případech nemusí zranění přímo ukončit kariéru, ale dlouhá doba rekonvalescence spolu s následnými trvalými následky podmiňují nemožnost vrácení se zpět k předešlé vrcholné formě a sportovec už nemusí dosáhnout úrovně před zraněním. Právě to byl prvotní důvod výběru tohoto tématu. Díky zkompletování co možná největšího počtu zahraničních i českých studií a provedení vlastního výzkumu si tato práce klade za cíl vytvoření uceleného dokumentu, který bude volně k dispozici k dalšímu studování. Ideou je, že se na základě této bakalářské práce rozšíří všeobecné povědomí o nejčastějších zraněních v judistické veřejnosti. Trenéři, ale i sportovci budou seznámeni se zdravotními riziky tohoto sportu a budou lépe připraveni na vrcholový trénink. Druhým důvodem výběru tohoto tématu je skutečnost, že prací, týkající se zranění všeobecně je sice spoustu, ale málo z nich se věnuje úzké skupině sportů, jako je například judo. Fakt, že na poli úpolových sportů a juda konkrétně existuje velmi malé množství studií, utvrdil autora práce v přesvědčení, že toto téma bude zajímavé nejen pro judisty, ale i pro lidi studující tělesnou výchovu a sport a zajímají se o zranění do větší hloubky. 8
Zajímavá část této práce je v tomto ohledu skutečnost, že obsahuje zranění, které lze najít pouze v několika málo sportech. Jako například ušní hematom, tzv. Květákové ucho, které může být k vidění kromě juda také u zápasníků, boxerů a ragbistů. Vzniká totiž specifickým způsobem a to silným tupým úderem do ušního boltce, který vzápětí oteče a naleje se krví. Faktem i nadále zůstává, že pouhý sběr epidemiologických dat je pouze prvním krokem v prevenčních programech zranění, které by měly být dodržovány. Studium juda by měl být celoživotní koníček a prohlubováním znalostí o judu a sportu vůbec by měl trenér přispívat ke zlepšení prevence svěřených sportovců. Za tímto účelem v roce 2008 na hrách v Pekingu zahájil Mezinárodní olympijský výbor dohled a evidenci zranění a nemoci sportovců. Díky této systematické evidenci nejčastějších a nejzávažnějších zranění jsou zajišťovány nové poznatky nejen v judu a tvoří základ pro další výzkum rizikových faktorů a mechanismů úrazů a klade si za cíl vytvořit programy pro prevenci zranění.
9
2 Teoretická východiska 2.1 Historie juda 2.1.1 Jigoro Kano a počátky juda
Na rozdíl od mnohých sportů, ne jen bojových, víme naprosto přesně, kdo vymyslel a založil judo. Byl jím japonský profesor Jigoro Kano (Obrázek 1). Žil v letech 1860 – 1938 (Fojtík, 1975) a byl velmi malého vzrůstu. Již ve škole si ho spolužáci dobírali za jeho malou výšku a často se stával terčem šikany. Rozhodl se tak, že svůj život zasvětí bojovým uměním. V
té
době
bylo
nejrozšířenějším
bojovým uměním jiu-jitsu, které Kano pojal (Obrázek 1) Jigoro Kano (Threemilestone,
jako základ pro bojové umění, které se chystal
2013)
založit.
Podle
Reguliho
(2010),
Kanova
myšlenka byla vytvořit výchovný systém založený na dosažení cílů v mravní výchově, tělesné výchově a sebeobraně. Nešlo mu tedy o bezprostřední zneškodnění soupeře, ale především chtěl nový systém bojového umění využít k výchově svých svěřenců. Vzal tedy principy a základy z jiu-jitsu, odebral údery, kopy, některé nebezpečné chvaty a přidal své myšlenky a pojetí o jemné cestě. Vzniklo tak moderní bojové umění zvané judo. Starý systém jiu-jitsu, který se používal již za dob samurajů pro boj beze zbraně, začal pomalu upadat do zapomnění. Dalo by se tedy říci, že díky Jigorově snaze o vylepšení a modernizaci, zůstalo staré umění samurajů dodnes v podvědomí světa. Svůj nový systém vyučoval ve škole Kodokan judo (Obrázek 2), kterou založil roku 1882 v Tokiu.1 Jako budovu pro výuku našel nepoužívaný budhistický chrám, kde měl k dispozici pouze malou místnost, kde ze začátku cvičilo pouze devět žáků. Svou popularitu si Kodokan judo muselo vybojovat postupně, až roku 1886 začalo docházet k
1
PAVELKA, R., STICH, J. Vývoj bojových sportů. Praha: Karolinum, 2012.
10
většímu rozmachu. V té době taky začaly ožívat staré školy jiu-jitsu pod tíhou požadavků japonské policie a armády, která potřebovala bojový systém pro své členy. Na Kodokan judo se většina Japonska dívala stále pohrdavě a mezi prsty. Především protože Japonsko je velice konzervativní země a rada drží pevně v ruce své staré hodnoty. Veliká rivalita mezi tradičními školami jiu-jitsu vyvrcholila až do Turnaje pravdy, jak je nazýváno turnaji, který uspořádala tokijská policie, kde se proti sobě postavili týmy jiu-jitsu a Kodokan judo. Prohra judistů by jistě znamenala konec pro tento styl. Nicméně se ukázalo, že Kanova "jemná cesta" je nejen výborná morální a vzdělávací škola, ale také na sportovní úrovni mimořádně užitečná a kvalitní. Kodokan judo totiž porazilo reprezentanty jiu-jitsu ve všech zápasech, kromě dvou nerozhodných a Tokijská policie si vybrala judo jako moderní bojové umění pro své zaměstnance.2
(Obrázek 2) Ranná kresba školy Kodokan (Kuzushi, 2011)
2
FOJTÍK, I. Judo. Praha 1975, Diplomová práce na UK FTVS, vedoucí práce Jiří Kobrle.
11
2.1.2 Moderní judo Dnes má tokijská budova Kodokan výměrou
jedenáct několik
pater tisíc
s
metrů
čtverečních (Obrázek 3) a počet lidí studující judo jen v Japonsku je přes třináct milionů. Nehledě na to, že judo je v současnosti nejpopulárnější bojový sport na světě. Velkým přáním Jigora (Obrázek 3) Dnešní budova Kodokan (Umjudo, 2010)
Kana bylo ustanovit světovou judistickou federaci a dostat tak
judo do programu Olympijských her. Začlo se tak dít v roce 1932, kdy se sešli zástupci Velké Británie, Švýcarska, Rakouska, Německa a Maďarska a založila se mezinárodní organizace. V současnosti je zastřešující organizací International Judo Federation (IJF), pod níž spadají kontinentální unie. Jsou to Oceania Judo Union (OJU), Africa Judo Union (AJU), Confederacion Panamerica Judo (UDO), Judo Union Of Asia (JUA) a European Judo Union (EJU). Československo bylo přijato do Evropské judistické unie 29. listopadu 1953 v Londýně. 3 V roce 1964 se po dlouhodobé snaze IJF podařilo dostat judo do programu Olympijských her v Tokiu, kde je dodnes a těší se ohromné světové popularitě. Moderní judo se velice liší od původního konceptu profesora Jigora Kana. Především je kladen mnohem větší důraz na sportovní aspekt a dosahování maximálních výkonů a úspěchů, zatímco původní systém byl především výchovný a vzdělávací. Za zlomový okamžik by se dalo pokládat právě zařazení juda do programu olympijských her. Na vrcholové úrovni se už asi nedá mluvit o "jemné cestě", kterou si Jigoro Kano vysnil, ale o soustavném tréninku s cílem dosahování maximálního sportovního výkonu. Proto já osobně říkám, že judo je bojový sport, nikoliv bojové umění.
3
IJF. Federations. [Online] 2014, [cit. 2014-3-30]. Dostupné z: http://www.ijf.org.
12
2.2 Principy juda Judo je v zásadě založené na maximálním efektu, při minimálním úsilí. Na využití soupeřovy síly ve svůj prospěch. Právě proto se judo jmenuje tak jak se jmenuje – judo. Což v překladu znamená "jemná cesta". Ju – jemný, něžný; Do – cesta (Obrázek 4).4 Při zápase se oba dva závodníci snaží o přebrání kontroly povolenými technikami. Jinak řečeno nejde o skutečné zneškodnění soupeře, jako spíš o náznak zneškodnění teoreticky bezpečnou cestou. Občas ovšem dojde ke zranění a to především v souboji, kdy se ten, který je škrcen, házen, (Obrázek 4) Japonské
páčen, či držen aktivně brání, nebo v případě že spolu cvičí
znaky juda
dva zápasníci s diametrálně rozdílným stupněm zvládnutí technik (Pocceco, 2013).
Jedinec, který má zájem o studování a trénování juda, začíná s bílým páskem. Po jistém čase, ovládnutí požadovaných technik a předvedení katy zkušebnímu komisaři může postoupit o další stupeň výše. Stupně jsou symbolizovány barevným rozlišením pásků. Učňovských stupňů je šest a nazývají se kyu, mistrovských stupňů je deset a nazývají se dan (Tabulka 1).5 (Tabulka 1) Výkonnostní stupně
Stupeň 6. kyu 5. kyu 4. kyu 3. kyu 2. kyu 1. kyu -
Barva Bílý Žlutý Oranžový Zelený Modrý Hnědý -
Stupeň 1. dan 2. dan 3. dan 4. dan 5. dan 6. dan 7. dan 8. dan 9. dan 10. dan
Barva Černý Černý Černý Černý Černý Černý nebo červenobílý Černý nebo červenobílý Černý nebo červenobílý Černý nebo červený Černý nebo červený
4
FOJTÍK, I., Základní úpoly a úpolové sporty. Praha, 1996. ISBN: 80-7040-204-0.
5
ČESKÝ SVAZ JUDO, Zkušební řád [online]. 2014 Dostupné z:
http://www.czechjudo.cz/Files/1/Documents/kolegium_danu/.
13
2.3 Pravidla juda V zápase, stejně jako v samotném tréninku, je stále vidět silný japonský vliv a úcta k tradicím a soupeřovi. Už příchod na zápasiště (tatami), nebo do tělocvičny (dojo) začíná úklonem (rei). Pozdrav na začátku a na konci tréninku je také formou úklonu, což je variace nástupu a úklon je vyžadován i na začátku a konci každého jednoho zápasu při tréninku a závodech (Obrázek 5).
(Obrázek 5) Úklon na začátku zápasu (Judochannel, 2013)
Turnajové schéma je zpravidla řešeno play-off systémem, kdy je před soutěží náhodným losem každému přidělen soupeř a dále postupuje pouze ten, kdo v turnajovém „pavoukovi“ vyhraje. Opravy jsou pouze čtvrtfinálové. Obvykle je tedy potřeba vyhrát pět zápasů pro celkové turnajové vítězství. V případě většího počtu závodníků je možné počítat až se sedmi zápasy. Samotný zápas trvá 5 minut čistého času, kdy aktivita trvá cca 30 vteřin a přerušení cca 10 vteřin. V případě remízy po uplynutí základní doby se zápas prodlouží do „zlatého skóre“, kdy pro vítězství stačí provést jakoukoliv bodovanou techniku. Vyhrát před časovým limitem lze buď znehybněním soupeře na zádech po dobu 20 vteřin, škrcením a páčením soupeře, či hodem soupeře rychle, dostatečně silně a přímo na záda. Pokud se závodníkovi nepodaří naplnit všechny parametry hodu tak, aby byl vyhlášen ippon (10 bodů), může stále ještě získat částečné body – wazari či yuko. Yuko jsou pomocné body, za dvě wazari je ippon. Záporné body, takzvané shida lze dostat za pasivitu, nepovolené úchopy, vyhýbání se boji a nesportovní chování. Za čtyři shida je hansoku make - diskvalifikace. Přímou diskvalifikaci je možné získat za chycení soupeřovo nohy, podkopnutí zepředu či hrubé porušení fair-play. 6
6
ČESKÝ SVAZ JUDO, Pravidla [online]. 2014 Dostupné z: http://www.czechjudo.org/lexikon-juda.
14
2.4 Fyziologie 2.4.1 Obecná charakteristika Předpokladem pro maximální výkonnost v judu je zvládnutí všech složek kondičních faktorů. Především je kladen důraz na sílu a vytrvalost. Tím jsou vyžadovány vysoké nároky na funkční a svalový aparát, což má při přepětí vysoký vliv na pozdější zranění. Dynamická síla je trénována v oblasti horních a dolních končetin, zatímco statická síla v oblasti trupu za cílem zlepšení stability. 7 Vytrvalost se odvíjí z nároků na délku zápasů. Jeden zápas trvá pět minut čistého času v případě, že nedojde k ukončení zápasu před časovým limitem (ippon), či vinou nerozhodného skóre dojde k prodloužení zápasu do prodloužení. Za takovýchto podmínek je kladen důraz především na anaerobní energetické systémy, kdy anaerobní systém převažuje nad aerobním v poměru 3:1 (Graf 1), přičemž závodník musí v turnaji projít většinou čtyřmi až šesti takto náročnými koly, zatímco kvalita soupeřů se z pravidla zvyšuje. Tepová frekvence se nachází v rozmezí 180 – 195 tepů za minutu a hladina laktátu stoupá až na 10 – 15 mmol. Rychlost a obratnost jsou v judu trénovány především ve spojení s technickotaktickou složkou a s reakcemi. Důležitá je rychlost a přesnost provedení chvatů a schopnost rychle reagovat na změny soupeřova pohybů v zápase. 8 (Graf 1) Způsob energetického krytí
Anaerobní Aerobní
7
KAPOUNKOVÁ, K., Fysiologie sportovních disciplín: Judo. [Online]. Dostupné z:
http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/upoly-judo.html. 8
VELE, T., Metodika nácviku juda pro začátečníky. Turnov: 2000, Diplomová práce na ZU v Plzni.
Vedoucí diplomové práce Karel Kříž.
15
2.4.2 Charakteristika sportovce Judisté jsou zpravidla endomezomorfní typy (Obrázek 6) s tím, že v rámci bojových sportů patří k robustnějším. Somatotyp se mění společně s váhovou kategorií sportovce. Maximální příjem kyslíku VO2 MAX se pohybuje okolo 55 [ml*min*kg] a maximální srdeční frekvence okolo 190 tepů za minutu. Hmotnost a tělesná výška z většiny závisí na hmotnostní kategorii a stejně tak podíl tuku v těle, který je průměrně na 10 procentech u mužů (Kapounková, 2010).
(Obrázek 6) Somatotyp judistů. Zelená - muži; červená – ženy. Světlý odstín – lehké váhy, tmavý odstín – těžké váhy. (Kapounková, 2010)
16
2.5 Úrazy Podle MeSH, jsou zranění primárně definovány jako škody způsobené na těle přímým nebo nepřímým výsledkem vnější síly, s nebo bez přerušení strukturální kontinuity. Dle definice WHO (World Health Organization) je zdraví považováno za stav maximální duševní, tělesné i sociální rovnováhy. Nicméně definice se různě liší s každou vydanou publikací. Uvádím tedy dvě, které se nejvíce opakují a blíží realitě. Například IJF definuje zranění podle toho, požádá-li judista o lékařskou pomoc, nebo je či není schopen pokračovat v zápase. Podle Pietera (2005) jsou nejčastěji zraněné části pohybového aparátu tyto orgány: klouby – 60%, svaly – 25%, kosti – 15% (Graf 2).
(Graf 2) Četnost úrazů pohybového aparátu (Pieter, 2005)
Klouby Svaly Kosti
17
2.5.1 Zranění kloubů Úrazy
kloubů
patří
k
těm
nejčastějším zraněním, se kterými se judista
během
setkává.
Přesto
své
sportovní
jsou
kariéry
velice
často
zlehčovány, špatně léčeny a doléčovány, vedou k chronickým obtížím a někdy i trvalým, často zbytečným škodám. Platí zde známé pravidlo, že nejlepší způsob léčení je i způsobem nejkratším (Heinz, 1990). Proto zařazuji právě kloubní zranění (Obrázek 7) Kolenní kloub (ACL, 2009)
na začátek této kapitoly věnující se zraněním.
Kterýkoliv kloub v těle tvoří složitou jednotku, skládající se nejméně ze dvou kloubních konců, krytých chrupavkou (Obrázek 7). Dutina kloubu je vystlána nitrokloubní blánou, která produkuje vazkou kloubní tekutinu, usnadňující pohyb v kloubu. Kloubní konce obepíná kloubní pouzdro – silná vazivová membrána - která je navíc ještě zesílena v určitých namáhaných místech kloubními vazy. V některých kloubech (koleno, rameno) jsou takzvané vyrovnávací chrupavky nebo vazy, které mohou být samozřejmě také poraněny. 9
Stabilita kloubu, která má zásadní vliv na stupeň a četnost poranění, je vytvářena: 1) Kloubním pouzdrem a jeho vazy 2) Tvarem kloubních ploch 3) Svaly a šlachami v okolí kloubu
9
BŘEZINA, J. Trenér juda, Metodický spis ČSTV, Praha 1990.
18
Důležitý poznatek ovšem je to, že lze přiměřenou, postupně se zvyšující zátěží kloubu podstatně zvýšit jeho stabilita. Děje se to zmnožením vazivových vláken pouzdra a vazů, které zesilují a zpevňují tím samotný kloub. Na druhé straně však i jakákoliv nečinnost kloubu (třeba i fixace v sádře) vede k úbytku vaziva, ztenčení pouzdra, a tím k oslabení kloubu. (Březina, 1990) Z toho vyplývá důležitý praktický poznatek, že po sejmutí sádrové fixace není žádný kloub – i když je anatomicky zhojen – schopen okamžitě plného zatížení.
Úrazové škody na kloubech můžeme klasifikovat podle stupně postižení takto:
1) Pohmoždění kloubu 2) Distorse kloubu a. Natažení kloubního pouzdra a vazů b. Natržení kloubního pouzdra a vazů c. Přetržení kloubního pouzdra a vazů 3) Luxace kloubu
2.5.1.1 Pohmoždění kloubu Vzniká nejčastěji pádem nebo přímím nárazem na kloub, bez rotačních nebo ohybových sil. Projeví se krátkodobou bolestivostí, někdy otokem, pohyblivost kloubu není narušena. Někdy bývá v podkoží po několika hodinách krevní výron. Kloubní pouzdro nebo vazy nejsou narušeny. Léčení spočívá v přiložení ledového obkladu, později elastické komprese, aplikací léčivých gelů a několikadennímu šetření kloubu. Výjimečnou komplikací je vznik kloubního výpotku nebo zánětu tíhového váčku, vyžadující punkci, fixaci a nasazení protizánětlivých léků. 10
10
KUČERA, M., Sportovní medicína. Grada: 1999. ISBN: 80-7169-725-7.
19
2.5.1.2 Podvrtnutí (distorse) kloubu Samotný název distorse kloubu nevyjadřuje rozsah poškození, ale pouze mechanismus úrazu, kdy dochází k torsi a páčení v kloubu.
Podle stupně tohoto násilí na kloub pak můžeme rozlišit:
a) Natažení kloubního pouzdra a vazů (Obrázek 8) Projeví se prudkou, dobře ohraničenou bolestivostí, přetrvávající i po několika hodinách po
úrazu.
Kloub
oteče,
na
pohmat
bolí,
pohyblivost v určitém směru je omezena. Krevní výron do kloubu nebo do podkoží chybí. V kloubním pouzdru a vazech vznikly trhliny, bez anatomického přerušení tkáně. Léčba spočívá v přiložení ledového obkladu neelastickou kompresí stažený kloub. Končetinu odkrvujeme elevací alespoň do výšky srdce – podstatně omezíme (Obrázek 8) Mechanismus natažení (Březina, 1990)
krevní otok a zkrátíme tak dobu léčení. V dalším postupu se obejdeme většinou bez sádrové fixace,
důsledná elastická komprese je ovšem nutná na dobu alespoň dvou týdnů. Užívají se protizánětlivé masti, analgetické léky a obklady. V doléčování je vhodná vodoléčba a tejping.11 12
11
KUČERA, M., Sportovní medicína. Grada: 1999. ISBN: 80-7169-725-7.
12
BŘEZINA, J. Trenér juda, Metodický spis ČSTV, Praha 1990.
20
b) Natržení kloubního pouzdra a vazů (Obrázek 9) Je projevem většího násilí na kloub, než
u
předešlého natažení. Anatomicky je zde již viditelné přerušení vazů a pouzdra, provázené vně i dovnitř kloubu. Výrazná bolestivost, ustrnutí kloubu v úlevové poloze, nemožnost pokračovat v zápase, rychlý otok a krevní výron. První pomoc spočívá opět v přiložení elastické komprese, na kterou fixujeme vak s ledem přímo na bolestivé místo, končetinu zvedáme nad úroveň srdce. Dalším vyšetřením včetně rentgenu se upřesní rozsah poškození. Zásadně nutno odmítnout obstřiky (Obrázek 9) Mechanismus natržení
anestetikem,
které
sice
umožní
krátkodobý
(Březina, 1990)
bezbolestný pohyb v kloubu, ale dalším zatížením se zhorší nestabilita a prodlouží se léčba poranění. 13
c) Přetržení kloubního pouzdra a vazů (Obrázek 10) Je projevem brutálního násilí na rotovaný kloub – například pád soupeře na natažený loket, ohnuté koleno, a podobně. Anatomicky se jedná o úplné
přerušení
celistvosti
pouzdra
a
vazů.
Okamžitě vzniká krevní výron dobře zřetelný již v prvních minutách, nestabilita kloubu s prudkou bolestí, neschopnost pohybu. Končetina může zaujímat atypickou polohu v kloubu. První pomoc spočívá v opět v přiložení vaku s ledem, končetinu fixujeme v kloubu na dlaze. Je nutné co nejrychlejší (Obrázek 10) Mechanismus přetržení (Březina, 1990)
13
vyšetření lékařem, neboť úplné přetržení vazů je často indikací k operaci, Zhojení přetržených vazů
BŘEZINA, J. Trenér juda, Metodický spis ČSTV, Praha 1990.
21
je možné až po šesti týdnech, ať jsou či nejsou operovány, sádrová fixace je pravidlem, často bývají přerušeny nitrokloubní vazy a chrupavky. Ve fixačním sádrovém obvaze je nutné izometrické cvičení svalstva končetiny – na to se často zapomíná. Protože v sádrovém obvazu dochází velmi rychle k atrofii svalstva. Za týden až o 1 cm objemu (Jirka, 1986). Po sejmutí fixace pak opět rehabilitace s posilováním
svalstva, zlepšováním hybnosti kloubu (ideální je plavání
a kolo při postižení kloubů dolní končetiny). Tejping kloubu po zranění tohoto druhu je po dobu asi šesti měsíců nutností.
2.5.1.3 Vykloubení (luxace) kloubu (Obrázek 11) Je nejméně častým zraněním kloubu. Dochází zde k přerušení kontaktu kloubních ploch, natržení pouzdra a vazů. Časté jsou nitrokloubní zlomeniny, krevní výrony. Stav je alarmující silnou bolestivostí (bolí víc než zlomenina), deformací kloubu,
nemožností
pohybu.
Nejčastěji
jsou
postiženy drobné klouby rukou a nohou, loket, rameno, výjimečně ostatní. První pomoc spočívá ve znehybnění končetiny na dlaze, repozici lékařem, přiložení sádrové fixace na dostatečně dlouhou (Obr. 11) Mechanismus vykloubení (Březina, 1990)
dobu a doléčení podle výše uvedených zásad.
22
2.5.2 Zranění svalů Tato kapitola obsahuje druhou nejčastěji zraněnou oblast sportovce. Jsou to zranění svalů a nejčastěji se jedná o natažení. Svalová soustava umožňuje pohyb člověka. Sval je tvořen především svalovou tkání. Základní stavební jednotku tvoří svalová vlákna, takzvané myofibrily, které se formují do snopečků a dále do snopců, tvořící sval. Sval je obalen ve svalové povázce (fascie), která sval kryje a umožňuje plynulejší pohyb. Na obou stranách je sval zakončen šlachou, kterou je sval pevně připevněn ke kosti. Do každého svalu vede z míchy nerv, který v případě potřeby přenese vzruch a tím dojde ke stažení svalu (kontrakci). Typy svalové tkáně jsou: hladká svalovina (útrobní orgány, které nejsou ovládány vůlí), srdeční svalovina, myoepiteliální tkáň (druh epitelu, který se stahuje a umožňuje například vylučování) a nakonec kosterní svalovina (příčně pruhovaná, řízená nervy a vůlí). 14 Nejvíce nás zajímá právě kosterní svalstvo, které je při sportu ohroženo nejvíce. Úrazové škody na svalech můžeme klasifikovat podle stupně postižení takto:
2.5.2.1 Svalova křeč Primárně je svalová křeč předcházená ztrátou iontů a přílišnou dehydratací nebo velkým přetížením svalu. Svalová křeč je v zásadě prudké stažení svalových vláken, bez následného uvolnění. Svalovou křečí obvykle trpí ty svaly, které jsou nejvíce zatěžovány. Jedná se tedy hlavně o svaly stehen, lýtek a drobných svalů chodidel. Častá je také křeč v břišních svalech, které bývají ochablé, a při větším přetížení dojde ke křeči. Judista je nejčastěji ohrožen svalovou křečí ve dvou případech. První, ne tak častý, je při přípravném období, kdy jsou svaly silně přetěžovány. Druhý případ může nastat těsně před soutěží, kdy judista razantně omezí příjem iontů a tekutin za účelem redukce váhy a stále při tom trénuje. 14
HOŘEJŠÍ, J., Lidské tělo. Gemini: 1992. ISBN: 80-206-0810-9.
23
První pomoc při obtížích s křečemi spočívá v protažení svalu a doplnění iontů tomu určenými suplementy, či dostatečným pitným režimem. 15
2.5.2.2 Nařažení svalu Naražení svalu je způsobeno přímím, tupým úderem do svalové tkáně. V závislosti na síle úderu je naražení provázeno krevní sraženinou v místě zranění a bolestivostí. V některých případech může být naražení tak silné, že dojde ke krátkodobé neschopnosti pohybu svalu. Je to ale pouze dočasný stav bez trvalých následků. Při naražení obvykle nedochází k přetrhání svalových vláken. První pomoc spočívá v ledování postiženého místa a následnou aplikací gelů zabraňující srážení krve.
2.5.2.3 Natažení svalu Vzniká při jednorázovém přetížení nepřímým mechanismem, kdy se svalová vlákna natáhnou za hranice svých možností. Dochází pouze k mikroskopickým a zanedbatelným trhlinám. Velkou účast na natažených svalech má nedostatečné rozcvičení před zátěží, fyzická i psychická únava, nedostatečné protažení, nebo pokud sportovec přecení své možnosti. S tímto problémem se nejčastěji setkávají právě nárazoví sportovci, kteří nejsou dostatečně adaptováni na zátěž. Nejvíce ohroženou skupinou jsou svaly dolních končetin – lýtka a stehna. K natažení dochází vlivem nekoordinovaného pohybu a při náhlém a neočekávaném odporu (sprint). Při náznaku natažení svalu je potřeba přerušit sportovní aktivitu a nevystavovat sval další námaze. Důležité je nechat sval v klidu a neprotahovat jej, aby nedošlo ke zhoršení stavu – natržení svalu. V prvních hodinách po úrazu je potřeba sval ledovat a zvednout končetinu nad úroveň srdce, aby nedošlo k otoku. Později se spíše přechází k teplým koupelím a aplikací protizánětlivých mastí.
15
JANDOVÁ, E., První pomoc. Perfekt: 2003. ISBN: 80-8046-224-0.
24
Doba léčení závisí na rozsahu poškození. Může se jednat o dva dny až týden. Pokud po této době nedojde ke zlepšení stavu, musí sportovec navštívit lékaře, který provede vyšetření na podezření natržení svalu.
2.5.2.4 Natřžení svalu K natrhnutí či úplnému přetržení dochází při extrémním přetížení svalu. Zpravidla
při
několikanásobném
překročení možnosti svalových vláken nepřímím mechanismem. Nedostatečné prohřátí a protažení, stejně jako fyzická a psychická únava napomáhají k tomuto typu zranění. Na obrázku vedle vidíme Scotta Mandelsona, který si utrhl několik snopců prsních svalů při snaze o (Obrázek 12) Natržený sval (Scott Mandelson),
překonání světového rekordu na bench-
(Live fit, 20014)
pressu. Zřetelné je veliké zajití krví a
utrhnutá vlákna srolovaná u levého podpaží. Při přetržení části svalových vláken, nebo dokonce celého svalu dojde díky elasticitě svalu k jejich shrnutí směrem ke šlachám, k prudké bolesti a vytvoření mezery v oblasti, kde se svaly přetrhly. Okamžitě dojde k zalití rány krví, která je viditelná již po několika sekundách po úraze.16 Dle závažnosti a rozsahu poškození svalu můžeme přetržení rozdělit na následující čtyři kategorie. a) trhlina jednotlivých vláken b) přetržení několika vláken c) přetržení četných svalových vláken d) kompletní přetržení svalu i fascie
16
EUSTACHE, S., Sport injuries. Elsevier, UK: 2007. ISBN: 100-443-10203-1.
25
Čím závažnější zranění je, tím je potřeba podstoupit delší rekonvalescenci. Při úplném přetržení svalu je nutný chirurgický zákrok a minimálně tři měsíce klidového režimu. První pomoc spočívá v ledování inkriminovaného místa, elevací končetiny, aby nedošlo k nadměrnému otoku, silnou kompresí pomocí tejpu či bandáže a v závislosti na rozsahu vyhledání lékařské pomoci. (Jandová, 2003)
2.5.3 Zranění kostí Kosti slouží jako opora těla a fyzická ochrana vnitřních orgánů. Upínají se na ni šlachy a svaly a soustava kostí se nazývá kostra. Kost je tvořena kostní tkání, která je velice tvrdá a pružná zároveň. Kosti dle tvaru rozdělujeme na dlouhou kost (stehenní kost), krátkou kost (obratel) a plochou kost (lopatka), (Hořejší, 1992). Bezesporu velkou zajímavostí této práce je to, že při judu nedochází téměř vůbec ke zraněním kostí. Ačkoliv se jedná o kontaktní, silový a v některých případech hrubý a agresivní sport, opak je pravdou. Zlomeniny kostí se objevují ve velice malém rozsahu a to většinou pouze zlomeniny drobných kůstek v rukou či chodidlech, nebo volných žeber a klíčních kostí. Drtivá většina judistů se se zlomeninou nesetká za celou svou sportovní kariéru vůbec. Tento fakt je především způsoben tím, že při provozování juda nedochází k potřebnému mechanismu, který by mohl způsobit zlomeninu. Aby se kost zlomila, je potřeba vyvinout dostatečně silnou a rychlou páku na konkrétní kost. Judo se prakticky s žádným takovýmto pohybem nesetkává. Jedinou výjimku tvoří právě drobné kůstky v zápěstí a chodidlech, a žebra, kdy zranění obvykle nastane tehdy, zamotá-li se končetina do kimona, nebo dojde k silnému úderu do zmiňovaných partií, jako například šlápnutí na nohu, nebo dojde k nekontrolovanému hodu a judista dopadne na rameno, či je hrubě zavalen soupeřem. 17 Z toho vyplývá, že nejvíce jsou riziku vystaveni začínající judisté, kteří se při pádu nedokáží dostatečně uvolnit a nejsou zatím schopni adekvátně kontrolovat své pohyby. Vyspělejší a zkušenější judisté jsou riziku vystaveni minimálně.
17
JUDD, S., Sports injuries. Omnigraphios, USA: 2009. ISBN: 978-0-7808-0949-9.
26
2.5.4 Jiná zranění Mezi jiná zranění jsem zařadil ta zranění, která nespadají pod úrazy kloubů, svalů ani kostí. Jsou to například škrábance, spáleniny, odřeniny a jiné. Řadím sem také velice časté, pro judo a jiné úpolové a kontaktní sporty nevyjímaje, typické zranění ucha. Jelikož se v těchto případech jedná o zranění chrupavky zevního ucha – boltce, dalo by se toto zranění zařadit i mezi kosti. Já ale volím zvláštní kapitolu, protože jde o velmi specifické zranění v malé skupině sportů.
2.5.4.1 Křvačení Judo je úpolový sport. Je tedy nasnadě,
že
dochází
k
častým
kontaktům se soupeřem a velice často i ke kontaktu se žíněnkou i jinými částmi těla, Krvácení
než pouze chodidly.
vznikají
právě
těmito
hrubými kontakty. Tupým úderem na očnici (kost lemující oko) se může stát, že se kůže, která jí pokrývá a je velice tenká,
(Obrázek 13) Roztržená kůže nad okem (Travis
roztrhne a začne krvácet. Tento jev je
Stevens), (Washingtonpost, 2012)
například velice často viděn u boxerů. Při zápase spočívá první pomoc v zásahu lékaře, který ránu zacelí náplastí (Obrázek 13). V závislosti na rozsahu poškození může tento typ krvácení vyústit až v nutnost zašití rány. Škrábance jsou obvykle zapříčiněny nehty soupeře, který se aktivně snaží prosadit v boji o úchop. Ne vždy se soupeřovi podaří napoprvé chytit požadovaný úchop a ne vždy se trefí přesně na kimono. Častokrát je tedy závodník škrábnut v oblasti hrudníku, ale i obličeje. Ze škrábance může snadno začít téct krev. V takovém případě je potřeba co nejrychleji přerušit krvácení. V drtivé většině případů není závodník odstaven od 27
možnosti dalšího pokračování v boji. Pouze na turnaji je potřeba klást důraz na dokonalé zastavení krvácení, neboť pokud závodník krvácí za zápas dvakrát ze stejného místa, je diskvalifikován. Za odřeniny může obvykle judistický úbor – kimono. Má velice hrubou strukturu z důvodu pevnosti materiálu a možnosti snadnějšího a pevnějšího sevření kimona. Nese to ale v sobě i riziko, že při silnějším a delším kontaktem nastane právě zmiňovaná odřenina. Odřenina sama o sobě nese pouze malé nebezpečí pro zdraví sportovce. Je pouze vyžadována zvýšená pozornost krvácejícím odřeninám, které mohou závodníka diskvalifikovat z turnaje díky výše uvedenému důvodu. Spáleniny se z této kategorie zranění objevují nejméně, neboť vznikají při méně častých skutečnostech. Spálení nastává obvykle prostřednictvím brzdivého pohybu kusem odkrytého těla (kůže) o žíněnku. Nejvíce ohroženými partiemi jsou tedy chodidla plus kotníky, ruce a obličej, jelikož jsou to jediné odkryté části těla, která jsou vystavena možnosti kontaktu se žíněnkou.18 Krvácení z nosu je způsobeno tupým úderem do kořene nosu. Pokud je úder dostatečně silný, dojde k prasknutí cév sliznice nosu, a spustí se krvácení. První pomoc spočívá ve vsunutí tampónu do dutiny nosní, čímž se zastaví viditelné krvácení. Pokud se zranění stane v průběhu tréninku, spočívá druhý krok v přiložení ledového obkladu na kořen nosu, případně na zátylek. Vlivem chladu dojde k zúžení cév a omezení krvácení. Na závodech je nutné dbát na skutečně silné zastavení krvácení pomocí tampónu. Pokud vypadne a rána nekrvácí, nic se neděje, pokud ale dojde k opětovnému krvácení z nosu, je závodník diskvalifikován.
18
GREEN, M., Injuries among judokas during competition, Scand J Med Sci Sports 2007: 17 205-2010.
28
2.5.4.2 Poskožení učha – usní hematom Ušní hematom, či zkráceně karfiol, či karfík, jak se mezi judisty tomuto zranění říká, je velice specifický pro úpolové a kontaktní sporty. Lze jej spatřit například u ragbistů, zápasníků či kick-boxerů. Způsoben je silným tupým úderem do ušního boltce, načež dojde k prasknutí chrupavky a silnému otoku. Ucho je v tomto momentu velice bolestivé a na omak měkké, neboť je zalité krví (Obrázek 14). První pomoc spočívá v okamžitém ledování ucha a silné kompresi (Obrázek 14) Ušní hematom
zabraňující zhoršení otoku. Pokud je u zranění přítomen lékař se základními nástroji,
může přímo na místě provést odsátí krve z ucha injekční stříkačkou s tlustou jehlou a následnou silnou kompresi. V tomto stádiu je ucho stále velice citlivé na jakékoliv další údery, proto je nutné dbát vyšší opatrnosti. Ušní hematom nebrání sportovci ve vykonávání další činnosti, pokud si sportovec ucho dostatečně chrání a pokud má dost morální síly překonat bolest. Pokud problémy s otoky neustávají a ušní boltec se opakovaně plní krví, je zapotřebí podstoupit operační zákrok zvaný „HERMANN“ (Název nese podle Rakouského chirurga, který poprvé provedl rekonstrukci ušního boltce). Při tomto zákroku se nejprve odsaje krev z ucha, poté se skalpelem vyřízne do ušní chrupavky okénko, kterým se protáhne drén umožňující odtok krve ven a ucho se dále prošije kompresními tampóny tvořící základní kompresi a drží tvar ucha. Dále se kolem hlavy obmotá kompresní obvaz kryjící ucho a tvoří další potřebný tlak na ucho, který zabraňuje opětovným otokům. 19 V závislosti na rozsahu poškození se karfiol léčí 2 – 3 týdny, po této době by již měla být krev a chrupavka dostatečně zatvrdlá. Po vyléčení si ucho dále nese viditelně 19
DYLEVSKÝ, I., Speciální kineziologie. Grada: 2009, ISBN: 978-80-247-1648-0
29
trvalé následky, jako zvrásnění, zbytnění a ztvrdnutí. Právě kvůli atypickému tvaru připomínající karfiol nebo květák si ušní hematom nese právě tento lidový název – „karfík“.
30
3 Cíle, úkoly a metodika práce 3.1 Cíl práce Cílem této práce je zjistit nejčastější úrazy v judu.
3.2 Další cíle práce S jakými zraněními se čeští judisté setkávají nejčastěji a konfrontace s daty ze světových soutěží. Konkrétní rozepsání nejzávažnějších z nich s cílem popsat v jakých případech ke zranění dochází a možnosti prevence.
3.3 Úkoly práce Pro splnění úkolů práce bylo potřeba vytvořit dotazník a rozdat jej co největšímu vzorku aktivních judistů. Konzultace s hlavním ošetřujícím lékařem české reprezentace a získání statistik zranění ze světových soutěží.
3.4 Popis zkoumaného objektu Zkoumaný subjekt byli aktivní judisté, pravidelně se účastnící minimálně národních soutěží. Celkem se mi podařilo získat data od 85 subjektů, z nichž byli 4 účastníci Olympijských her, 7 reprezentantů ČR z Mistrovství světa a Evropy, 16 účastníků Světového poháru a 58 startujících na Mistrovství ČR (Příloha 1). Těchto 85 probandů vyplnilo v dotazníku celkový počet 405 různých zranění.
3.5 Použité metody Jako metodu výzkumu jsem použil dotazník, kde zkoumané subjekty vyplnili, která zranění je potkala, četnost úrazu, v jakých situacích a za jakých podmínek k nim došlo a na jaké výkonnostní úrovni se nacházejí. Většinu dat jsem získal díky mnou vytvořeným online dotazníkem a zbytek papírovým dotazníkem osobně, který jsem rozdal na soustředění a v mateřském klubu. Výhodou papírového dotazníku bylo to, že jsem měl osobní kontakt se zkoumaným subjektem a mohl jsem získávat případné doplňující informace. Pro dlouhodobou statistiku úrazů na světových soutěžích bylo zapotřebí kontaktovat hlavního ošetřujícího lékaře českého národního tymu, který má přístup k 31
materiálům světové judistické federace, a který mi velice ochotně vyšel vstříc.
3.6 Sběr a analýza dat Sběr dat probíhal v horizontu ledna a února 2014 a to buď online, nebo konkrétně na soustředění v Mittersilu a v Nymburku. Z celkově 109 rozdaných dotazníku se mi zpět vrátilo 85 kompletně vyplněných. Takovýto vzorek respondentů považuji za dostatečný pro srovnání s dlouhodobou statistikou IJF a jinými studiemi. Před samotnou analýzou dat bylo potřeba utřídit získané informace do kontingenční tabulky (Příloha 2) pro jejich srozumitelnost a přehlednost. Po utřídění dat přišla chvíle na samotnou analýzu, kterou jsem provedl pomocí nejrůznějších funkcí Excelu. Výsledky této analýzy se nachází v následující kapitole.
32
4 Výsledky 4.1 Lokace úrazu Lokace úrazu v mém výzkumu byla korelačně velice podobná výzkumu IJF, věnující se zraněním na světových turnajích pod záštitou IJF (Grand Prix, Grand Slam, Mistrovství světa, Turnaj mistrů, Olympiáda). 20 Závody byly více úrazové pro oblast hlavy, těla a rukou. Další lokace byly více úrazové v mém výzkumu. Chodidlo, paže, záda a noha zaznamenali vyšší procento úrazovosti v mém výzkumu. Tento trend je zapříčiněn především tím, že na světových soutěžích vysoké úrovně je nižší procento úrazů, než při závodech nižší úrovně a při tréninku (Pocceco, 2013). Dále se ve statistikách IJF píše, že „boxování před úchopem“ byla nejčastější příčina zavinění zranění. Dá se tedy předpokládat, že hlava, tělo a ruka jsou častěji zraněné při závodech z důvodu vyššího nasazení a snaze o lepší výchozí pozici v kumikata v průběhu utkání.
(Graf 3) Zranění periférií
35,00% 30,00%
31% 27,5%
25,00%
29% 26,5%
20,00% Dotazníkové šetření
16,0%
15,00%
IJF statistika
13%
11,5%
10,00%
11,0%
8% 5,00%
6,5% 6%
1,0%
0,00% Hlava
20
7%
6%
Ruka
Tělo
Chodidlo
Paže
Záda
IJF. World tour statistics. [Online] 2014, Dostupné z: http://www.ijf.org/ news/.
33
Noha
4.2 Nejčastější lehké úrazy Do kategorie lehčích zranění jsem zařadil ta zranění, která svým charakterem nezapříčinila dobu rekonvalescence delší než jeden týden. V následující grafice (Graf 4) jsem tedy uvedl 10 nejčastějších zranění, u nichž respondenti uvedli, že buď vůbec nebyli odstaveni od možnosti trénovat, nebo maximálně do týdne byli schopni plného tréninku. Respondenti uvedli jako nejčastější formu zranění různé formy krvácení (83 výskytů). Těsně za krvácením se umístilo pohmoždění prstů ruky (70x). Dále se nejvíce vyskytovaly pohmožděniny prstů nohy (31x), zhmoždění zápěstí (30x), kotníku (20x), natažení vazů lokte (19x), zhmoždění ramene (18x) a natažení vazů kolene (7x). Ze svalových zranění se do první desítky dostalo natažení svalů zad, a to konkrétně natažení bederních (9x) a šíjových svalů (8x).
(Graf 4) Lehká zranění (dotazníkové šetření)
3%
3% 2%
Krvácení
6% 28% 6%
Zhmoždění prstu ruky Zhmoždění prstu nohy Zhmoždění zápěstí Zhmoždění kotníku
7%
Natažení vazů lokte Zhmoždění ramene 10%
Natažení bederních svalů
11%
24%
34
Natažení šíjových svalů Natažení vazů kolene
4.3 Nejčastější těžké úrazy Do kategorie těžkých zranění jsem zařadil ta zranění, jejichž rekonvalescence vyžaduje dobu minimálně jednoho týdne a může vyústit až v nutnost operace. V následující grafice je uvedeno 10 nejčastějších zranění, u kterých respondenti uvedli potřebu rekonvalescence alespoň týden. Nejvyšší procento četnosti jsem zaznamenal u poškození ucha (19x) a přetržení vazů kolene (13x) a ramene (10x). Luxace prstu ruky a fraktura nosu se objevily 7x. Dále byla zaznamenána luxace prstu nohy (6x) a luxace kotníku (3x). Zlomení žebra, natržení hýžďového svalu a vyhřeznutí plotýnky shodně zaznamenaly 2 výskyty. (Graf 5).
(Graf 5) Těžká zranění (dotazníkové šetření)
3%
3% 3%
Poškození ucha
4% 27% 8%
Přetržení vazů kolene Přetržení vazů ramene Luxace prstu ruky Fraktura nosu Luxace prstu nohy
10%
Luxace kotníku Zlomení žebra 18%
10%
Natržení hýžďového svalu Vyhřeznutí plotýnky
14%
35
4.4 Závažnost zranění Z celkového získaného vzorku 406 zranění bylo v kategorii lehkých forem 335 z nich. Zbylých 71 bylo těžšího charakteru a vyžadovala delší dobu rekonvalescence než jeden týden (Graf 6).
(Graf. 6) Podíl lehkých a těžkých úrazů (dotazníkové šetření)
71; 17%
Lehká Těžká
335; 83%
36
4.5 Příčiny úrazů Respondenti v dotazníku uvedli, co bylo příčinou zranění. Příčiny jsem dále rozdělil do přehledných kategorií technik a typů bojů. Nejčastější příčinou úrazu je kumikata, ale z velké většiny je provázena lehčí formou úrazů. Velkou pozornost trenéru by si zasloužila kategorie kontrachvatů, která je téměř z poloviny charakteristická těžší formou úrazů (18 lehkých zranění, 16 těžkých) a kategorie ne waza a údery na hlavu, které jsou celé provázeny těžkými zraněními. Naopak uchi komi, koshi waza a kansetsu waza tvoří pouze lehké formy zranění, přesto se nevyplácí jejich odsun do pozadí na úkor vážnějších zranění (Graf 7).
(Graf 7) Příčiny úrazů (dotazníkové šetření)
180 160 7
140 120 100 Těžká
80
146 60
Lehká 11 8
40 54 20
42
16 18
0
0
22
21
3 13
0
37
16 0
3 8
0 11
7 0
4.6 Viník úrazu Příliš velký rozdíl v tom, kdo zranění způsobil, není. Tori (ten, kdo byl zraněn) mohl za 45% všech případů. Naopak uke (soupeř) nesl vinu 55% úrazů (Graf 8).
(Graf 8) Podíl viny ukeho a toriho (dotazníkové šetření)
182
Tori Uke
224
38
4.6 Úrazy pohybového aparátu Na začátku kapitoly 2.5 Úrazy jsme si ukázali, jaké jsou nejčastější typy zranění podle Pietera (2005). Byly to zranění kloubů - 60%, svalů - 25% a kostí - 15%. Oliveiro (2008) ve svém výzkumu přišel s obdobnými výsledky: Klouby - 66%, svaly – 19%, kosti – 15%. Na základě mého výzkumu jsem došel k lehce odlišným závěrům. Respektive u zranění kostí bylo procentuální vyjádření téměř identické – 59% (240 zranění ze 406 případů). Zranění svalů hrálo 13% roli (52/406), kostní zranění pouhá 2% (9/406). Zranění, která jsem zařadil do kategorie jiných, konkrétně krvácení a poškození ucha byla v četnosti 26% (105/406). V případě, že bychom neuvažovali krvácení jako druh zranění a poškození ucha bychom zařadili mezi zranění kostí. Dostali bychom se k těmto výsledkům: Klouby – 74%, svaly – 17%, kosti – 9%. Pro porovnání uvádím všechny tři možnosti v následující grafice (Graf. 9). (Graf 9) Úrazy pohybového aparátu
80,00% 70,00% 60,00%
Pieter (2005)
50,00% Dotazníkové šetření 40,00% Dotazníkové šetření bez kategorie Jiná
30,00%
Oliveiro (2008)
20,00% 10,00% 0,00%
Klouby
Svaly
Kosti
Jiná
39
4.7 Příčiny a možnosti předcházení Nejčastější příčiny úrazů jsem převedl do tabulky (Tab. 2) a napsal k nim možnosti předcházení. Možnosti prevence jsou vybrány po konzultaci s Dr. Vladimírem Heinzem (hlavní lékař české reprezentace), Mgr. Petrem Lacinou (trenér české reprezentace) a Liborem Švecem (hlavní trenér týmu USK Praha).
(Tab. 2) Příčiny a prevence zranění
Příčina
Prevence
Kumikata
Tejpování, úprava nehtů
Ashi waza
Tejpování, chrániče holení a kolen
Pády
Snaha o adekvátní provedení ukemi, uvolnění
Kontrachvaty
Uvolnění ve fázi kontrachvatu, mobilizace kloubů
Uchi komi
Pravidelné střídání levého a pravého střehu
Koshi waza
Zlepšení provedení cugiashi, zahřátí před výkonem
Te waza
Bandáže loktů, lepší časování chvatu, zahřátí před výkonem
Ne waza
Včasné vzdání – majta, ušní klapky
Goshi guruma
Dostatečné rozcvičení krku a paží před výkonem
Kansetsu waza
Včasné vzdání - majta
Úder na hlavu
Zvýšená opatrnost, zlepšení přehledu v boji
Poznámka k prevenci: Možnosti předcházení pomocí nejrůznějších chráničů jsou sice možné, ale samy o sobě omezují možnost pohybu. V tomto případě se obvykle používají tehdy, je-li judista zraněn, a chce zamezit dalšímu zhoršení stavu. Stejně tak uvolnění se ve fázi kontrachvatu nebo pádu je možnost, jak se vyhnout zranění, ale pouze při tréninku. Na závodech, kde by pád znamenal ztrátu utkání, obvykle dochází k tomu, že se judista vyhýbá pádu ze všech sil. Uvolnění se ve fázi kontrachvatu či hodu na závodech by tedy měla být až poslední možnost, kdy již není možnosti zabránění pádu. Schopnost vycítění takovýchto situací roste se zkušenostmi judisty.
40
5 Závěr Bakalářská práce se věnuje několika částem, které dohromady tvoří ucelený dokument věnující se zraněním v judu. Práce začíná teoretickými východisky, ve kterých se v první části zabývá historií juda z několika hledisek. Za jakých podmínek vzniklo a jak judo vypadá v současnosti a kam směřuje. Dále se věnuje principům juda a pravidlům, aby čtenář, který se neorientuje v judu, byl lépe seznámen s problematikou, kterou tato práce řeší. V další části se nachází fyziologie judistů a podmiňující faktory juda, které jsou predispozicí pro možnost zranění. Největší část kapitoly teoretických východisek se věnuje zraněním, které mohou provázet a provázejí sportovce jeho judistickou kariérou. Jedná se o jakýsi zásobník a návod, jak rozpoznat zranění a jaké jsou postupy první pomoci a následné rekonvalescence. Poslední kapitola je zaměřena na samotné výsledky. Porovnává se v ní, jaké jsou nejčastější zranění na vrcholové úrovni judistů v Čechách a jaké jsou úrazy na vrcholových světových závodech. Rozepsána je četnost lehkých a těžkých úrazů, jejich vzájemný poměr. Úrazovost pohybového aparátu a porovnání s jinými zahraničními studiemi a konečně četnost příčin úrazů a jaké jsou možnosti předcházení. Bylo zjištěno, že zranění Českých vrcholných judistů i jejich četnost je velice podobná těm na světových vrcholových závodech. Dále bylo zjištěno, že z lehkých zranění jsou nejčastější krvácení, zhmoždění prstů ruky a nohy a zhmoždění zápěstí a kotníku. Ze závažných zranění je nejčastější poškození ucha a přetržení vazů kolene a ramene. Podíl mezi vážnými a lehkými zraněními je výrazně vyšší pro lehké formy, a to v poměru 83:17. Poslední zjištění je to, že výsledky zahraničních studií příliš neliší od té mojí, naopak se v nich nalézá korelace. Význam této práce má především informativní charakter pro trenéry a jejich svěřence, ale i pro lidi, kteří by se rádi začali věnovat judu, ale zvažují zdravotní aspekty. Judo je sport rozvinující tělo i mysl a tento přínos výrazně převažuje nad rizikem úrazu. Tento výzkum probíhal pomocí dotazování vrcholových judistů v České republice. Pro přesnější výsledky by bylo potřeba zahájit dlouhodobější sledování 41
našich sportovců, kde by byl mnohem větší počet celkově zkoumaných subjektů. Jelikož si tato práce nese především informativní charakter, je třeba dále zapracovat na možnostech předcházení daným zraněním, které byly nastíněny v poslední kapitole. Zlepšením doktorského a fyzioterapeutického zázemí nejen české reprezentace v judu by jistě došlo ke zlepšení výsledků ČR na mezinárodním poli. Zde se prozatím nachází velká slabina a možnost dalšího zkoumání.
42
Seznam zdrojů 1. BARTŮŇKOVÁ, S. Fyziologie člověka a tělesných cvičení. Praha: Karolinum 2006. 2. BŘEZINA, J. Trenér juda. Metodický spis ČSTV, Praha 1990. 3. ČESKÝ SVAZ JUDO, Pravidla [online] 2014, [cit. 2014-3-30]. Dostupné z: http://www.czechjudo.org/lexikon-juda. 4. ČESKÝ SVAZ JUDO, Zkušební řád [online] 2014. Dostupné z: 5. http://www.czechjudo.cz/Files/1/Documents/kolegium_danu/. 6. DYLEVSKÝ, I. Speciální kineziologie. Grada: 2009, ISBN: 978-80-247-1648-0 7. EUSTACHE, S. Sport injuries. Elsevier, UK: 2007. ISBN: 100-443-10203-1. 8. FETTO, F. Sports injuries: Mechanisms, prevention, treatment, Judo and karate-do 1994: 455–68. 9. FOJTÍK, I. Judo. Praha 1975, Diplomová práce na UK FTVS, vedoucí práce Jiří Kobrle. 10. FOJTÍK, I. Základní úpoly a úpolové sporty. Praha, 1996. ISBN: 80-7040-204-0. 11. GREEN, M. Injuries among judokas during competition, Scand J Med Sci Sports 2007: 17 205-2010. 12. HOŘEJŠÍ, J. Lidské tělo. Gemini: 1992. ISBN: 80-206-0810-9. 13. IJF. Federations. [Online] 2014, [cit. 2014-3-30]. Dostupné z: http://www.ijf.org. 14. IJF. World tour statistics [Online] 2014, [cit. 2014-3-30]. Dostupné z:
http://www.ijf.org/ news/. 15. JANDOVÁ, E. První pomoc. Perfekt: 2003. ISBN: 80-8046-224-0. 16. JIRKA, Z. Základní prostředky k regeneraci sil sportovce. Olomouc 1986. 17. JUDD, S. Sports injuries. Omnigraph, USA: 2009. ISBN: 978-0-7808-0949-9. 18. KAPOUNKOVÁ, K. Fysiologie sportovních disciplín: Judo. [Online] 2010, [cit. 2014-3-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/upoly-judo.html. 19. KUČERA, M. Sportovní medicína. Grada: 1999. ISBN: 80-7169-725-7. 20. MINKOFF, L. Martial arts: A perspective on their evolution, injuries, and training formats, Orthop Rev 1988;17:208–21. 21. OLIVEIRA, T. Frequency of articulation injuries in judo practising, Fit Perf J 2008: 7 375-9. 22. PAVELKA, R. Vývoj bojových sportů. Praha: Karolinum, 2012. 43
23. PEKÁREK, M. Četnost úrazů při vrcholových závodech v džudó. Brno 2011. Bakalářská práce na MU v Brně, Vedoucí Zdenko Reguli. 24. PIETER, W. Epidemiology of Pediatric Sports Injuries. Individual Sports. Med Sport Sci. Basel, Karger, 2005, vol 48, pp 59–73. 25. Pocecco E, Ruedl G, Stankovic N, et al. Br J Sports Med 2013;47:1139–1143. 26. REGULI, Z. Judo na Olympijských hrách. Disertační práce, Brno 2011. 27. VELE, T. Metodika nácviku juda pro začátečníky. Turnov 2000, Diplomová práce na ZU v Plzni. Vedoucí Karel Kříž. 28. ZETARUK, M. Injuries in martial arts, Sports Med 2005: 39 29-33.
44
Obrázky
Obrázek 1 THREE MILESTONE. Jigoro Kano. [Online] 2013, [cit. 2014-3-30]. Dostupné z: http://tmsjudo.co.uk/history.html
Obrázek 2 KUZUSHI JUDO. Kodokan judo. [Online] 2011, [cit. 2014-3-30]. Dostupné z: http://kuzushidojo.wordpress.com/tag/kodokan-judo/
Obrázek 3 JUDO CHANNEL. Kodoukan gym. [Online] 2013, [cit. 2014-3-30]. Dostupné z: http://www.judo-ch.jp/english/koudoukan_judge/sinpan/
Obrázek 5 UM JUDO. Judo history. [Online] 2010, [cit. 2014-3-30]. Dostupné z: http://umjudo.com/JudoHistory/
Obrázek 6 KAPOUNKOVÁ, K. Fysiologie sportovních disciplín: Judo. [Online] 2010, [cit. Dostupné
2014-3-30].
z:
http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/upoly-judo.html.
Obrázek 7 ACL SOLUTIONS. Anatomy of the knee. [Online] 2009, [cit. 2014-3-30]. Dostupné z: http://www.aclsolutions.com/knee_anatomy.html
Obrázek 8 – 11 BŘEZINA, J. Trenér juda. Metodický spis ČSTV, Praha 1990.
Obrázek 12 LIVE FIT. Scott Mandelson pec tear. [Online] 2014, [cit. 2014-3-30]. Dostupné z: http://www.livefit247.com/wp-content/uploads/scott_mandelson -world_record.htm
Obrázek 13 WASHINGTON POST. Olympic games: Judo day 4. [Online] 2012, [cit. 2014-330]. Dostupné z: http://www.washingtonpost.com/gi/Olympics+Day+4+Judo/
45
Přílohy Příloha 1 Výkonnostní úroveň Účast
Počet respondentů
Počet uvedených zranění
Olympijské hry
4
28
Mistrovství světa, Evropy
7
31
Světový pohár
16
71
Mistrovství ČR
58
276
46
Příloha 2 Kontingenční tabulka # 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43
Zranění Krvácení Krvácení Krvácení Poškození ucha Fraktura nosu Poškození ucha Otřes mozku Poškození ucha Zhmoždění prstu nohy Zhmoždění prstu nohy Zhmoždění kotníku Zhmoždění kotníku Luxace prstu nohy Kontuze nártu Luxace kotníku Přetržení vazů kolene Nataženi stehenního svalu Přetržení vazů kolene Natažení vazů kolene Natažení vazů kolene Natržení hýžďového svalu Natažení vazů lokte Zhmoždění ramene Natažení vazů lokte Přetržení vazů ramene Zhmoždění ramene Přetržení vazů ramene Zhmoždění ramene Zhmoždění prstu ruky Zhmoždění prstu ruky Zhmoždění zápěstí Zhmoždění zápěstí Zhmoždění zápěstí Luxace prstu ruky Luxace prstu ruky Natažení mezižeberních svalů Zlomení žebra Natažení bederních svalů Natažení šíjového svalu Natažení bederních svalů Natažení šíjového svalu Vyhřeznutí plotýnky Vyhřeznutí plotýnky
Závažnost Lehká Lehká Lehká Těžká Těžká Těžká Lehká Těžká Lehká Lehká Lehká Lehká Těžká Lehká Těžká Těžká Lehká Těžká Lehká Lehká Těžká Lehká Lehká Lehká Těžká Lehká Těžká Lehká Lehká Lehká Lehká Lehká Lehká Těžká Těžká Lehká Těžká Lehká Lehká Lehká Lehká Těžká Těžká
47
Viník Uke Tori Uke Tori Uke Uke Tori Uke Tori Uke Tori Tori Tori Uke Uke Uke Uke Uke Uke Uke Tori Uke Tori Tori Tori Tori Uke Uke Uke Tori Tori Tori Uke Uke Tori Uke Uke Tori Uke Tori Uke Tori Tori
Příčina Kumikata Pád na žíněnku Goshi guruma Ne waza Úder na hlavu Ne waza Pád na žíněnku Goshi guruma Ashi waza Ashi waza Kontrachvaty Ashi waza Ashi waza Ashi waza Kontrachvaty Kontrachvaty Ashi waza Ashi waza Kontrachvaty Ashi waza Te waza Kansetsu waza Pád na rameno Te waza Pád na rameno Te waza Kontrachvaty Kontrachvaty Kumikata Kumikata Kumikata Pád na zápěstí Kumikata Kumikata Kumikata Kontrachvaty Pád na soupeře Uchi komi Koshi waza Koshi waza Uchi komi Te waza Kontrachvaty
Četnost 56 19 8 7 7 9 3 3 17 14 11 9 6 5 3 8 5 5 3 4 2 11 10 8 6 5 4 2 41 29 12 10 8 4 3 2 2 14 12 9 8 1 1
Lokace Hlava Hlava Hlava Hlava Hlava Hlava Hlava Hlava Chodidlo Chodidlo Chodidlo Chodidlo Chodidlo Chodidlo Chodidlo Noha Noha Noha Noha Noha Noha Paže Paže Paže Paže Paže Paže Paže Ruka Ruka Ruka Ruka Ruka Ruka Ruka Tělo Tělo Záda Záda Záda Záda Záda Záda
Příloha 3 Slovník Ashi waza Dan Do Dojo Goshi guruma Hajime Hansoku make Ippon Jiu-Jitsu Ju Kansetsu waza Koshi waza Kumikata Kyu Kate Ne waza Rei Tatami Te waza Tori Uchi komi Uke Wazari Yuko
Technika nohou Mistrovský stupeň technické vyspělosti Cesta Tělocvična Hod naražením bokem Začátek Diskvalifikace Vítězství, 10 bodů Japonský systém sebeobrany Jemný Páky na loket Technika boků Boj o úchop Žákovský stupeň technické vyspělosti Konec Boj na zemi Úklon Žíněnka Technika rukou Útočník Nástupy do chvatu Obránce Půlbod, 7 pomocných Čtvrtbod, 5 pomocných
48
Příloha 4 Dotazník
Jakého největšího stupně závodů jste se zúčastnil/a? A) Mistrovství České republiky B) Světový pohár C) Mistrovství světa, Evropy D) Olympijské hry E) Žádné
Vypište až pět zranění, jejichž doba léčení nepřesáhla jeden týden a uveďte, za jaké situace ke zranění došlo a kdo zranění způsobil (uke x tori).
1)…………………………………………………………………………………… 2)…………………………………………………………………………………… 3) …………………………………………………………………………………… 4) …………………………………………………………………………………… 5)……………………………………………………………………………………
Vypište až pět zranění, jejichž doba léčení přesáhla jeden týden a uveďte, za jaké situace ke zranění došlo a kdo zranění způsobil (uke x tori).
1)…………………………………………………………………………………… 2)…………………………………………………………………………………… 3) …………………………………………………………………………………… 4) …………………………………………………………………………………… 5)…………………………………………………………………………………… (V případě, že ke zranění došlo na levé i pravé polovině těla, napište za popis zranění „2x“. Pokud se zranění objevilo opakovaně, vypište pouze to nejvážnější z nich.)
49
