ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014

ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 PRESSESPIEGEL (Auswahl)

ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL

Neue Zeitschrift für Musik, Mainz

freiStil-Magazin, Wien







F E S T IV A L RE PORT Ulrichsberger Kaleidophon New Orleans Jazz Fest

she illumina Familia program. A day earlier, as Kneer constantly stroked or American e pulled on his strings to maintain low-frequency now lives in consistency and Barrett output crackling undertow or chatter thro reinforced the improvisations with live processing, Shuichi Chi Rose pulled his strings in every imaginable direction and shtick, m and as frequently whipped his bow in the air or juxtapositio bounced it off strings as he carved expressive passages melancholy from his instrument. While technically perfect, overall string tapp cohesion seemed to be somehow lacking. Another rock-band bill frise masterful technician, bassist Mark Dresser ’s solo impressivel recital of mid-length pieces extended from micro- pseudo blue minimal delicacy with a bow to violent, multi-string attempts at outbursts, plucked or scratched. While his sensuous contributed sweeps may touch on notated music, Dresser ’s pacing plucking an has a real jazz feeling. Sporadically Dresser ’s facial set as Honsi More f expression suggested that he too was baffled at a suddenly produced tone and as delighted as the Swedish Sko notated pie audience. Tristan Honsinger Pharoah Sanders Cello, the double bass’ welterweight sibling, an environm wasn’t neglected. Part of the all-Ulrichsberg-based Trio included dir Winterincontributed theown band’s intensity bu W ood fabrication in many forms, from house “ThisNow, is onecellist of the Uli last places America thatto is its modus operandi by frequently assuming renovation to cabinetry, is one of the industries in the place,” said Arcade Fire’s frontman Win Butler. the Thistime- electronics p keeping usually taken by a bassist. The From the op Tristan Honsinger area surrounding the small Austrian town of sentiment was role echoed by many performers—both bandmembers’ timbres snapped together like Lego clarinetist G Ulrichsberg. Appropriately, the 29th Ulrichsberger Louisiana natives and out-of-towners—at this year’s Mittens sma high-quality Kaleidophon (May 1st-3rd), featured a wood-based New pieces, Orleansleading Jazz &toHeritage Fest. free The jazz. 45th Resourceful annual drummer Frediplace Pröllover propelled rhythmic power ood fabrication in two many forms,between from with housePeter Abling his is instrument in nearly every performance. edition, which took weekends The s the same skill he brought sawing a industries violin bow in onthemusic. to cabinetry, istoone oftothethe place,” First among equals was French upright bassist Apr. renovation 25th-May 4th, was as dedicated cultural but incongr cymbals or sliding plastic cups over drum tops to Joëlle Léandre, performing in a quartet with Swiss traditions of New Orleans and Louisiana as ever. area surrounding the small Austrian town of sentimen pie extend tranquil passages.jazz Alto saxophonist soprano/tenor saxophonist Urs Leimgruber, Austrian This year’s lineup featured heavyweights likeTanja notated Ulrichsberg. Appropriately, the 29th Ulrichsberger Louisian photo by whit lane Feichtmair within three modes: midst of quickly and marylene mey the guitarist Burkhard Stangl and Rome-based American Pharoah Sandersexcelled and Chick Corea asfeatured well asinrockstars Kaleidophon (May 1st-3rd), athe wood-based New Or furious improvisation, sheperformance. deconstructed textures fortissimo composer Alvin Curran—known for his time with such as Bruce Springsteen Eric Clapton. Hometown instrument in nearlyand every edition,a repeated ins while fiercely reed-biting; to bring a theme to its Musica Elettronica Viva in the ‘60s—on piano and legends like Irma Thomas, Hot 8 Brass Band and Terence First among equals was French upright bassist Apr. 25t Experim appropriate conclusion, her playing became electronics. The latter ’s tapping on piano strings Blanchard homage to the funky brass music Joëlle paid Léandre, performing in a quartet with Swiss tradition Ulrichsberg descriptively tonal and cooperative; and prepared with cymbals made a perfect percussive pulsing through New Orleans andUrs Mardi Grasinfrequently Indian soprano/tenor saxophonist Leimgruber, Austrian This currents of jun 5-7 •8 Social Mus illuminated her solos with athrough familiar jazz lick. (ULRICHSBERGER CONTINUED PAGE 13)tribesshe counterpoint to Leimgruber ’s key slapsFROM and Stangl’s and second lines marched the Fair guitarist Burkhard Stangl and Rome-based Americanfreedom Pharoah to Barbash—al Familiar anything is not the stock-in-trade of The Jazz a vertical rubbing of a violin bow against his strings; Grounds, picking up curious passersby and dancing composer Alvin Curran—known for his time withaccording such as B expatriate cellist Tristan Honsinger, who Kuehn—bas program. A daydisruptive earlier, as response Kneer constantly or American Wynton Mt Léandre’s typically to this stroked was revelers. Local artisans showed off their crafts and this Musica Viva in kept the ‘60s—on piano andanniversary legends l that made th now livesElettronica in Berlin. The cellist up constant verbal pulled onbowing. his strings to maintain in its seaso semi-romantic When Curran’s low-frequency wheezy year’selectronics. Cultural Exchange Pavilion, renamed “Casa do The latter ’s tapping on piano strings Blanchar throughout his heritage duo set with pianist their range consistency and piano Barrettchording output crackling undertow Brasil”, or chatter harmonica and steady later referenced honored Brazilian with Japanese traditional preparedChino withthat cymbals made between a perfect percussiveFor pulsing more info marching th was halfway story-telling reinforced the improvisations with live processing, “St. James Infirmary”, she reversed course to slap a music,Shuichi dance and crafts. counterpoint to Leimgruber ’s key slaps andphrase Stangl’s members tribes to a and shtick, mostly involving word play and odd Rose pulled his strings in every imaginable direction bassline as Stangl strummed in spirit. When not As the Big Chief of The Congo Nation, an Afrovertical rubbing of a violin bow against his strings; Grounds Chick C Honsinger avoids the cello’sDonald purported and as frequently string whipped his inbow in the air New or juxtaposition. showcasing high-velocity sawing complement Orleans cultural group, alto saxophonist Léandre’s typicallysubstituting disruptive coordinated response toswing this was revelers. melancholy bounced it’soffextended strings as he carved expressive passages to Leimgruber techniques, Léandre’s Harrison Jr. is an nature, institution at Jazz Fest. He kicked off or (Tim Garlan ORLE semi-romantic bowing. When C Delyear’s Puerto stringweekend tappingwith and Chino, Curran’s who tradedwheezy his (NEW from pseudo-operatic his instrument. While overall ascending, cries technically and throatperfect, gurgles the second a sliding. soulful, hardbop set. Dressed jun 6-7 • 7 Quintero—p harmonica and steady piano chording later referenced Brasil”, rock-band roots for free improvisation, bonded cohesion seemed to be somehow lacking. Another kept the program constantly fascinating to the extent in traditional Mardi Gras Indian garb, Harrison ended gr Fellow guit Fresh comp impressively with the as both stretched out a aswinging technician, Dresser ’s solo “St. James Infirmary”, reversed course to on slap music, d that themasterful 45 minutes seemed to bassist flash byMark in an instant. his show with renditions of cellist theshe New Orleans standards meb infused the pseudo blues-boogie line. Later, he mocked Honsinger ’snotsoaring recital of mid-length pieces extended from micro- bassline partners as Stangl strummed in spirit. When As Greg Cohen, another stalwart bass player, provided “Li’l Liza Jane” and “Iko Iko”. New Orleans pride was M The VigilWol m attempts at high-velocity calm patterning with floridinpianism or trumpeter minimal delicacy with a bow to violent, multi-string showcasing Kenny sawing complement New Or the thumping bottom for clarinetist Ben Goldberg’s on full display during trumpeterstring Nicholas Payton’s set. festival ear Powell’s “Te contributed to ’s mutual textural deconstruction, outbursts, plucked or scratched. While his sensuous to of the elec Leimgruber extended techniques, Léandre’s Harrison animated trio while drummer Kenny Wollesen ensured Sporting a Saints football jersey, he declared, “No New Sanders’ set Lucía, the plucking and rattling his instrument’s internal string sweeps may touch on notated music, Dresser ’s pacing ascending, pseudo-operatic cries and the pieces swung in sophisticated fashion. Goldberg’s Orleans, no American pop music. Period.” Histhroat quartetgurgles the secon one anothe guitarist, tit set asthe Honsinger attacked his own strings. has a real jazz feeling. Sporadically Dresser ’s facial kept program constantly fascinating Russell to the extent in tradit woodwind command extended into that space where (Derwin Perkins—guitars, Braylon Lacy—bass, slower sensual com and More formal in their music was the six-member expression suggested that he too was baffled at a that the 45 minutes to flash byinterludes in an instant. his show Klezmer-like sighs brushed up against raunchy whistles Batiste Jr.—drums) threw seemed down with bluesy Gilmore’spi d suddenly produced tone and as delighted as the Swedish Skogen ensemble, which performed a subdued uptempo Gregslow Cohen, another stalwart provided “Li’l Liz and improvisational smarts melded with classical and sensual jams. Payton isn’t bass the player, strongest Jazz F an notated piece by pianist Magnus Granberg. As much Steinway audience. jun 11 • 7p the but thumping bottom Goldberg’s on fullfam d organization. Besides his compositions, which vocalist, his closing tune,for “I clarinetist Wanna StayBen In New seat with Fe a Cello, the double bass’ welterweight sibling, an environment as a composition, the narrative, which Marsalis Michael animated trio while drummer Kenny Wollesen ensured Sporting demonstrated how lilting melodies can have serious Orleans”, was a lovely tribute to his hometown. Dr. M bandmates. wasn’t neglected. Part of the all-Ulrichsberg-based Trio included directed improvisation, eventually inflated in Delfeayo Kevin Mah intent, Now, Goldberg proceedings upbeat withband’s Lonnie Smith’s Trionot with Kreisberg (guitar) the piecesbut swung in Jonathan sophisticated fashion. Goldberg’sheadlined Orleans, revelry thatt intensity tempo. The strings-percussion-andcellistkept Uli the Winter contributed to the Giordano sardonic song titles and comments. and Joe Dyson (drums) closed out the Jazz Tent May 1st woodwind command extended into that space where (Derwin There w modus operandi by frequently assuming the time- electronics performance was effective but not exciting. drummer Two German with aKlezmer-like haunting, deeply is as talented sighs soulful brushed upSmith against raunchy Batiste Jr a hometow From the opposite side ofset. the spectrum, Britishwhistles bass vibraphonis keeping rolebassists—Stefan usually taken Scheib, by a matched bassist. The with Luxembourg-based junk snapped percussionist Elisabeth a vocalist asimprovisational he isGareth an organist, growling, whispering and and smarts melded with classical and sen second Avenue. Sh clarinetist Davis and Dutch rock trio Julie the bandmembers’ timbres together like Lego Flunger, and Meinrad working with scatting with asmashed primal Besides ease. exploring gospel and whichclan, organization. compositions, pianist agevocalist, four (he Mittens out Deftly brief his compositions by Austrian pieces, leading Kneer, to high-quality free Australian/ jazz. Resourceful Britishdrummer violinistFredi Jon Pröll Rosepropelled and British electronic blues,demonstrated he harnessed and mentholated with a an w how after lilting melodies can have Orleans” breathing Peter Ablingerminimalist and, adrones break, showcased their serious own set rhythmic power with manipulator Richard their arespective noise to create lines that were spiritual talent Goldberg kepthard the proceedings upbeat withlocal Lonnie majestic, soS music. The lattermelodic was rock, perhaps well-played the same skill he Barrett—did brought to sawing violin bow white on intent, bests, utilizing to solder together garde. The audience erupted into standing to croon “DD but incongruous in this Ablinger ’s completely Jeffrey cymbals four-string or sliding authority plastic cups over drum tops yet to avant sardonic song titles andcontext. comments. and Mill Joe disparate portions of contrasting performances. With ovations more than once. groove. werebassists—Stefan more puzzling. Scheib, Based onmatched how Jason extend tranquil passages. Alto saxophonist Tanja notated Twopieces German withStewa aThe ha jazz at l stentorian thumps to establish his time-keeping or jazzthe took center stage in the formtones of Pharoah forFred am including b quickly foursome could inflate to Elisabeth super- room Feichtmair excelled within three modes: in the midst of Avant with Luxembourg-based junk percussionist a vocalis Venue spiccato delicacy for intricate explorations below the Sanders. The and Arkansas native found his explosive, Jon BatB “Buck fortissimo and immediately pause, oncewith demonstrated furious improvisation, she deconstructed textures Flunger, Meinrad Kneer, working Australian/and scatting Box Office bridge,while Scheibfiercely provided the anchor to to Flunger sound-to expressionist voice as aofmember of quickly John Coltrane’s York City, virtuosic repeatedviolinist instances the conceit became tired. reed-biting; bring a’stheme its British Jon Rose and British electronic CenterCha blues, lev hea making, which involved stroking, smacking, scraping, later ‘60s bands—and the-now-73-year-old saxophonist followed El Experiments such as these show how the appropriate conclusion, her playing became manipulator Richard Barrett—did their respective white no scratching and vibrating everything placed her hasn’tUlrichsberger lost his unbridled energy annually one bit. He dugthe intomany heavy, blue Foryet moreavan info descriptively tonal and cooperative; and on infrequently bests, utilizingKaleidophon four-string authorityreflects to solder together literal table of elements. The collaboration was so his extended solos with squawking birdcalls and the Orleans’ tra currents of improvisation. Musicians are given disparate portions of contrasting performances. With ovations perceptive that if any item on Flunger ’s elevated blistering Albert Ayler-esque squeals. longtime is a charis freedom to succeed (mostly) and His fail (infrequently) stentorian thumps to establish his time-keeping ortradition—a Ava platform inadvertently cascaded to the ground, the quartet (William according to Henderson—piano, their own standards.Nat NextReeves— year ’s 30th spiccato delicacy for intricate explorations below the Sanders. resulting timbre was quickly interpolated into the bass, anniversary Joe Farnsworth—drums) sustained a v and soulful edition is a program worth anticipating. bridge, Scheib provided the anchor to Flunger ’s sound-“St.expressi James (CONTINUED ON PAGE 54) (CONTINUED ON PAGE 54) making, which involved stroking, smacking, scraping,Gotta)”, later ‘60s bo (ULRICHSBERGER CONTINUED FROM PAGE 13) by Ivana Ng

Ulrichsberger Kaleidophon New

by Ivan

Photo by Ivana Ng

(c) Susan O’Connor / www.jazzword.com

Photo by Ivana Ng

by Ken Waxman

W

“T

MODE

Academy Records & CDs Cash for new and used compact discs,vinyl records, blu-rays and dvds. We buy and sell all genres of music. All sizes of collections welcome.

For large collections, please call to set up an appointment.

Academy Records

BILL FRIS GUITAR

LEGEN

The New York City Jazz Record

(c) Susan O’Connor / www.jazzword.com


by Ken Waxman

jalc.o

Open 7 days a week 11-7

12 W. 18th Street NY, NY 10011 212-242-3000

JIM

ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 PRESSESPIEGEL

his Voice - Magazin, Prag


Oberösterreichische Nachrichten, Linz


ORF - Ö1, ZeitTon, Wien


ORF - Ö1, ZeitTon, Wien


Der Standard, Wien

Česisrůz-

O

prosto ějž Pe omelo samo mnost le jeho vnímat Památ ak na n vse ostoru é i ob nášelo

n, kte čtvrtek vý pro u a v ní dávno uje se Budem ze 70. astře obíme, tím na v rám stoupí Moving ozezní manci u svou princi popu filmař zátory IQ+1). aví za xy/NoD n. A na jimeč estiva Kaštan. Slabý

Střídání ročních období v jazzovém Rakousku probíhá takto: březen Snow Jazz Gastein, květen Ulrichsberger Kaleidophon, červenec Nickelsdorfer Konfrontationen nebo Jazzfestival Saalfelden, listopad Music Unlimited Festival Wels, ale možná bych mohl zvolit i další akce. ULRICHSBERGER KALEIDOPHON, o kterém bude řeč, se konal už po devětadvacáté ve dnech 1. až 3. května a nabídl jedenáct vesměs zajímavých programů, pro které stálo za to vyjet těch pár kilometrů za jižní českou hranici.

Zamyšlení nad Kaleido-

----------

phonem

Tristan Honsinger

Triu Colophony se podařil na zastávce delšího turné mezi Brnem a Bielefeldem přímo kolosální vstup před plně obsaze ným sálem místního jazzového ateliéru. Jon Rose (1951) s tenorovými housle mi, Meinrad Kneer (1970) u kontrabasu a Richard Barrett (1959) nad elektroni kou předvedli, jak lze spontánně vytvá řet polomelodickou a polonoiseovou zá ležitost, plnou vzájemného protýkání, úhybných momentů a vábivé hudebnos ti. Rose opět v plné formě, překvapivě vymýšlivý a vstřícný k ostatním, Kneer, který mu dokázal ve všech situacích od povídat na neobvyklé výzvy, a Barrett, vymykající se z obvyklého elektronic kého doprovodování, takže byl skuteč ně tím třetím do party, všichni spoluvy tvářeli improvizační suitu, plnou nuancí, střetů i vynalézavosti. I když tedy start vyvolal otázku, zda v této souvislosti ob stojí následující formace, jak Trio Now! s altsaxofonistkou Tanjou Feichtmair, vi oloncellistou Ulim Winterem a bubení kem Fredim Pröllem, tak nové kvarte to francouzské kontrabasistky Joëlle Léandre v obsazení Urs Leimgruber (saxofon), Burkhard Stangl (elektric ká kytara) a Alvin Curran (klavír, elekt ronika) v pomyslné soutěži nezaostali. Jejich komprovizační schopnosti mísily intuitivnost souhry se zálibou v osvěži

vých plochách, přičemž zejména sesku pení kolem Léandre (která si neodpusti la vokální příměs ke své robustní base) prokombinovávalo různá stanoviska hráčů do jednotící vehemence. Dvojice Flunger & Scheib, tedy per kusistka Elisabeth Flunger a kontraba sista Stefan Scheib, v podstatě pokra čovala v improvizačním rejdění. Zatímco Scheib provokoval mimickou okázalos tí, Flunger v uspořádané řadě předmě tů, které paličkami či plechy nivočila, po určité době zestereotypněla, a tak neplánovaný pád jednoho z předmětů obecenstvo mile vyrušil. Zato následu jící klauniáda violoncellového mága Tristana Honsingera (1949) a japonské ho záměrně ležérního pianisty China Shuichiho strhla publikum k nebýva lému nadšení a k vyžadování přídavků. Honsinger, tvářící se jako zamračený bezdomovec, střídal brilantní ovládání svého nástroje s provokativně drsným zpěvem nebo spíše italskofrancouz skoněmeckoanglickým parléřstvím, vytvořil chaoticky ztvárněnou komic kou figuru, plnou dynamičnosti, smutku, hravosti, žvavosti a dryáčnictví zároveň, k čemuž mu zdárně přihrával klavíris ta, plný nonšalance, jemných hudeb ních žertů jak na klávesnici, tak uvnitř piana. Na rozdíl od Honsingera, jehož

ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 PRESSESPIEGEL

UNI Kulturni Magazin, Prag


Jon Rose

a jež byla založena na abstraktních dí lech malířů Maleviče, Mondriana, Al berse a Reinharda, a kterou pro ně na chystal skladatel Peter Ablinger (1959), tak vlastní superrockovou improvizaci. Jestliže v první části excelovali včasným nasazením ke zlomkům centrální kom pozice, ve svém ranku pak vévodili pe kelným zvukem, vybičovávaným však ve sladěné souhře, okázalostí rocko

UNI Kulturni Magazin, Prag

dosavadní dráhu jsme mohli sledovat vedle sólových alb i v souvislosti s tako vými avantgardními kolektivy, jako byla Company nebo ICP Orchestra, je Chino homo novus, ale předpokládám, že to se může záhy změnit; má na to. Ale pře skočil jsem další vrchol festivalu: dvoj koncert holandského freerockového tria Julia Mittens spolu s britským baskla rinetistou Garethem Davisem. Bylo co

přestávek, trávených v přilehlém dob ře zásobeném snacku). Průměrný věk návštěvníků bych odhadl mezi pade sáti a šedesáti. Samo obecenstvo bez netrpělivosti a velice vstřícně chápající jakoukoli novátorskou překvapivost. Po sluchači se spolu během oněch tří dnů sžívají, potkávají se přes den v městeč ku, konverzují o pauzách mezi sebou i s hudebníky, dovedou ocenit dobré vý kony, těm nejlepším pak dávají patřič ně znát své nadšení. 28 sponzorů včet ně Raiffeisenbanky. Možnost ubytování pod stany v přilehlém campingu nebo na matracích v mládežnické ubytovně. O prodej CD se tu jako při většině po dobných akcí postaral neúnavný Ger hard Busse z No Man’s Landu (jezdíval i k nám, dokud mu v Praze nevykrad li auto, plné kompaktů!). Ve dnech fes tivalu vysílal rozhlas ORF Oe1 plné tři hodiny pořadů z Kaleidophonu i o Ka leidophonu! Což pokračovalo i po skon čení festivalu. (Český rozhlase, kde jsi zaostal?) Vedoucí představitelé oněch rakouských jazzových období vzájem ně navštěvují své festivaly, nepovažují se za konkurenty, naopak sdílejí potě šení nad tím, koho zajímavého se po dařilo představit (možná zevšeobecňuji, ale mluvil jsem tu například s organizá torem Music Unlimited). Inspirují se vzá jemně. Dvě výstavy v přilehlých prosto rách. Možná by se ještě další důvody k zamyšlení našly. Podstatné však je, že touto zkušeností, kterou tu nezišt ně předávám, by se leckdo mohl inspi rovat i u nás. Ale zakončil bych citátem ze zamyš lení Radu Malfattiho: „Děje se něco no vého: nevěřím ve „vynalézání“ jednot livostí. Hudba (např.) se mění sama od sebe. Když máme štěstí, jsme v pravý čas na správném místě, abychom tuto proměnu vědomě (ale také nevědom ky) zažili, co možná tvůrčím způsobem na ni reagovali nebo také s materiá lem, který je po ruce nebo který se na bízí, správně zacházeli.“ Taková je totiž hudba, kterou většinou při obdobných příležitostech zažíváme, taková hudba provázela i leckterého účastníka letoš ního Kaleidophonu. V tom je právě smysl obdobných festivalů. Z. K. Slabý Foto Dušan Pavlovič

zoval, že jemu a jeho pěti druhům jde o zachycení prostředí, zda přírodního, krajinného či lesního, není zcela pa trné, avšak název seskupení Skogen znamená les. Tudíž jednotliví členo vé v průmětu s Petterem Wästbergem u perkusivně zpracovávaných objek tů setrvávají většinou u filigránské po tichlosti a nevzrušivé časosběrnosti (je jich CD se nazývá Ist gefallen in den Schnee, tedy cosi ve smyslu „hudba za padla do sněhu“). V příkrém kontrastu k nim nastoupil turntablista Dieb 13 se dvěma sličnými společnicemi, baskla rinetistkou Susannou Gartmayer a bu benicí Katharinou Ernst. Obě dívky se do vystoupení pustily s náramnou ver vou a setrvaly s ní značně neměnně, což obecenstvu nevadilo, aby postup ně nepookřávalo. Velkým zážitkem bylo sólové vystoupení kontrabasisty Marka Dressera (1952), který ze svého ná stroje vydobýval nové a nové možnosti a sám se tvářil, jako že se podivuje to mu, co všechno dokáže. O zakončení celého programu se postaralo naprosto profesionálně americké Ben Goldberg Trio; v jeho čele působí tento neklid ný klarinetista až s klezmerovou tan cechtivostí a sekundují mu přemýšlivý kontrabasista Greg Cohen a především Kenny Wollesen u bicích, které rozpará dí s takovým zaujetím, že na něho jeho spoluhráči zírají s nevěřícím úsměvem. Dobrá (skorozornovská) tečka za celým Kaleidophonem. A to zamyšlení? Je několikeré a uveďme si ho alespoň v bodech. Především tak nápaditě, cílevědomě a ujednoceně sesazený program, ode hrávající se v nevelkém Ulrichsbergu (nejde tudíž o skrumáž náhodně se sazených projektů). Tradice, která se tu jeví jako samozřejmost a můžeme ji vysledovat už v publikaci Jazzatelier Ulrichsberg, vydané v roce jeho dva cetiletého trvání. V ní je nejen vylíčena prehistorie a historie vůdčí personou celé akce Aloisem Fischerem, zvaným Luis, v ní však také najdeme příspěv ky Steva Lacyho, Franze Koglmanna, Radu Malfattiho, Paula Lovense, Tima Berna a dalších. Nadšené (mezinárod ní) publikum, setrvávající v naplněném sále po celých osmnáct hodin hudeb ních extravagancí (samozřejmě včetně

Gareth Davis

poslouchat, bylo se na co dívat. Davis spolu s Martinem Luitenem (elektrická kytara), Michelem van Damem (elek trická basa) a Leem Fabriekem (bicí) to tiž v rozmezí času, který jim byl vyme zen, dokázali jak přesvědčivě zvládnout „suprematickou“ desetidílnou kompo zici Černá série, jejíž jednotlivé pasáže se odehrály během jedné až čtyř minut

vého chování, intenzívní psychoatmo sférou a nelíčenou úderností. Zejména Davisův basklarinet prokluzoval do vý tržnické spontaneity, nicméně ostatní nezůstávali pozadu. Závěrečný den patřil už od 17 ho din švédské skupině Magnus Granberg & Skogen. Klavírista Granberg už předem v programovém sešitě avi

26

Mark Dresser

27

-

-


Auftakt zur 29. Ausgabe des Ulrichsberger Kaleidophons:

Spannendes Zusammenspiel

Das renommierte Ulrichsberger Kaleidophon ging am Donnerstag in die nächste Runde. Die 29. Ausgabe des jährlich stattfindenden Jazzfestivals startete im vollem Jazzatelier Ulrichsberg mit dem Trio Colophony. Bis heute, Samstag, sind elf Ensembles aus den Sparten Jazz, Neue Musik und Improvisation zu Gast. Das titelgebende Kolophonium brauchen von den drei Herren von Colophony aber nur der australische Geiger Jon Rose und der Bassist Meinrad Kneer aus Deutschland. Der dritte im Bunde, der Engländer Richard Barrett, ist nämlich kein Streicher – sein Instrument ist die Elektronik. Die Musiker zeigten sich kreativ in ihrer Spielweise und schienen völlig gleichberechtigt zu improvisieren. Das Resultat dieses spannenden Zusammenspiels erinnerte ab und zu ein wenig an Soundeffekte mancher Science Fiction-Epen, war aber erfreulich kurzweilig und abwechslungsreich. Dies auch dank der kurz gehaltenen Stücke, deren neckische Enden oft Grund zum Schmunzeln gaben.

Danach folgte mit dem österreichischen Trio Now! eine weitere dreiköpfige Formation, bei der die Rollen aber klarer verteilt waren.

Uli Winter und Fredi Pröll rollten auf dem Cello und Schlagzeug den Klangteppich aus, auf den die Saxophonistin Tanja Feichtmair ihre Töne setzte. Quirlig und rastlos wirkte das meist, mit der Zeit bekam die Musik aber immer mehr Momente zum Luftholen. J. Wahlmüller ? Programminfos für den letzten Festivaltag auf www.jazzatelier.at

Neue Kronen Zeitung, Linz


Mica Austria, Wien


Oberösterreichische Nachrichten, Linz ORF Oberösterreich, Linz

Concerto Magazin, Waldviertel



Skug-Magazin, Wien Tipps-Bezirksmagazin, Rohrbach


Zeitschrift für Neue Musik, Mainz

|

Rohrbacher Rundschau, Rohrbach


The Wire, London

|

ORF Ö1 Magazin, Wien

|

JazzPodium, Stuttgart

ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014

Recommend Documents