OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2002 * čtení na pokračování * informace a zprávy * knihovnička * příběhy a poezie * náměty před tábory _____________________________________________________________________________________
Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají Běžím spojovacím tunelem ve stanici metra „Florenc“. Není to žádný závod, do kterého bych se dobrovolně přihlásil, spěchám na vlak do Tábora, který jede za pár minut a po něm více jak pět hodin nic. Musím stihnout soupravu metra na „céčku“, ta příští už … Vbíhám na eskalátor, z chování lidí jsem pochopil, že vozy již stojí ve stanici. To musím zvládnout! Sbírám všechny síly a co nejrychleji do schodů. Pod vrcholem již slyším známá a nekompro misní slova z nadpisu tohoto povídání. Vbíhám na nástupiště, ze kterého pomalu odjíždí můj vlak. Ještě jsem se ho stihnul dotknout a pak už nenávratně mizí v tunelu a s ním i moje naděje. Je pozdě vyčítat si, že jsem nevyrazil dřív. Nezbývá než se s tím smířit a změnit své plány. Nebyl to jediný vlak, který jsem kdy viděl mizet v tunelu a navíc to, že ujel, mělo pro mě jen ne patrné důsledky oproti vlakům, které mají jméno. Nemám své vlastní děti, ale mám možnost být s dětmi často. Proto vím, že dřív nebo později přijde den, kdy všemi smysly ucítím tu větu z nadpisu. Nejednou jsem již běžel po eskalátorech vztahů s obavou, zda jsem vyběhl včas. Co když se již dveře zavřou? Co když budu jen bezmocným svědkem toho, jak nenávratně mizí v tunelu. V tu chvíli je již pozdě vyčítat si, že jsem eskalátor nepoužil dřív. To nebylo jen metro a pět hodin čekání, byl to ….. Michal, Petr, Eva, Věrča, Lukáš ….. Kam vede jejich tunel? Teď už to neovlivním. Pomalu se šourám na Hlavní nádraží, vím, že příště … Příště ve vztahu s tvými dětmi, s dětmi okolo nás, je právě teď. Nelze čekat až na poslední varovné hlášení, cena v takovém případě může být velmi vysoká. Máš jako rodič hodnotný čas na své děti? Uvědomuješ si jako vedoucí Pathfinderů, skautů, … svoji zodpovědnost a výzvu která před tebou stojí? Nenech se zmást tím, že je dost času - pak už jde všechno moc rychle. Přeji vám milí rodiče úspěch a odvahu do příštích dní s vašimi dětmi. Přeji vám vůdkyně a vůdcové oddílů, aby jste nacházeli cesty k srdcím dětí včas. Přeji každému nezažít prázdnotu nástupiště a poslední pohled za tím, na kom vám zaleží. Dawy
1
Květnové jednání ODV mělo na programu několik bodů, z nichž pro čtenáře mohou být zajímavé následující: - jmenování zástupce ústředního duchovního rádce Junáka za Římskokatolickou církev – na základě celé řady jednání v posledním měsíci se ústřední duchovní rádce Junáka bratr biskup František Lobkowicz rozhodl svým zástupcem jmenovat místonáčelníka Junáka a předsedu našeho odboru bratra Balůa – Jiřího Zikmunda, Opraem (tedy člena řádu bratří premonstrátů); - zařazení dosavadního Odboru duchovní výchovy - v novém uspořádání ústředních orgánů bude dosavadní odbor působit jako součást metodické skupiny pro vzdělávání a duchovní výchovu, která spadá do podřízenosti bratra místonáčeloníka Balůa; i toto zařazení (ve spojení se vzděláváním) je vyjádřením uznání smyslu duchovní výchovy v současném českém skautingu - schůzka duchovních rádců Římskokatolické církve – právě dnes (21. 5.) se koná schůzka římskokatolických duchovních rádců s ústředním duchovním rádcem za ŘK biskupem Františkem V. Lobkowiczem; příště o ní přineseme podrobnější zprávu; odbor se při té příležitosti shodl na tom, že působení duchovních rádců je jistě potřebné a zejména pro oddíly se zdůrazněnou náboženskou výchovou blahodárné, je však nutné, aby vycháze lo ze vzájemné důvěry mezi vedením oddílu (střediska) a dotyčným duchovním rádcem; v současné době ak tivně působí na našem území méně než 25 duchovních rádců, což je velmi málo; Balů byl požádán, aby na úrovni České biskupské konference prostřednictvím Františka Lobkowicze bylo posíleno přesvědčení, že skrze tuto službu církve je možno významně přispívat k účinné evangelizaci i nezbytné misijní činnosti v naší společnosti. - celorepublikové setkání křesťanských vůdců – na svátek knížete Václava 28. září chystá náš odbor setkání vůdců oddílů se zdůrazněnou náboženskou výchovou i všech, kteří mají zájem o křesťanskou dimenzi skautské výchovy. S velkou pravděpodobností se uskuteční v Havlíčkově Brodě (kvůli dopravě) a bude v pátek a sobotu; podrobnosti sdělíme v příštím čísle; v té souvislosti se odbor pokusí aktualizovat adresář vůdců oddílů, kteří mají zájem o tento typ spolupráce s naší odborem (tedy jednak vedoucí oddílů se zdůrazněnou náboženskou výchovou, jednak křesťané, kteří vedou oddíly ostatní) Edy
Stezka Písmáků Pro tuto celostátní soutěž ve znalosti Bible, jež se bude konat opět ve dvou kolech jako vloni,
p ro b í h á d i s t r i b u c e l e t á k ů a t a k é p ř e d á n í i n f o r m a c í p ro místní organizátory i příznivce této naší soutěže. L e t á č e k j e u m í s t ě n r o v n ě ž n a w w w. s k a u t . c z - Skautská křižovatka/Duchovní. V podobenství o rozsévači znázorňuje semeno a) Boží království b) Víru c) Boží slovo
Některé otázky z minulých ročníků (např. pro nácvik na táborech): EVANGELIA Když Pán Ježíš přišel na náš svět a) svět ho nepoznal b) všichni lidé ho vítali c) brzy ho všichni přijali jako Mesiáše
SKUTKY APOŠTOLŮ Čím se vyznačovali první křesťané? a) každý se staral jen o sebe b) měli všechno společné c) neměli vůbec nic
Ježíš má mezi svými předky v pozemském rodokmenu a) ženu jménem Rút b) muže jménem Jonáš c) ženu jménem Alžběta
U kterého města došlo k obrácení Šavla? a) u Jeruzaléma b) u Damašku c) u Prahy
Proč chtěli velekněží zabít Lazara? a) protože je nechtěl poslouchat b) protože kázal proti nim c) protože mnozí Židé začali věřit v Ježíše
Na cestě do Říma ztroskotala loď s apoštolem Pavlem u ostrova: a) Malta b) Kypr 2
c) Jamajka
b) Jeho největším ziskem. c) Pomocí svému muži, i když ji někdy zlobí.
KNIHA PŘÍSLOVÍ
Jaké tvrzení v knize Přísloví je správné: „Vlídná odpověď… a) působí pokoj.“ b) odstraňuje problémy.“ c) je vždycky na místě.“
Kniha Přísloví nabádá: Počátek moudrosti je: a) Snaž se získat moudrost…“ b) Snaž se získat co nejvíc bohatství…“ c) Snaž se získat uznání a postavení…“ Jak je označena „žena statečná“ v Přísloví? a) Korunou svého manžela.
Organizátoři
SKAUTSKÉ ČTENÍ K TÉMATU SPIRITUALITY NA POKRAČOVÁNÍ
Z knihy „Drumherum und mittendrin, Special: Spiritualität“, autoři: Martin Lätzel, Gustav Denecke, Christine Abel, Matthias Borst, vydal Georgs-Verlag Neuss v r. 2001, "POHLED ZVENČÍ I ZEVNITŘ, zvláštnosti spirituality" přeložila a upravila Anna Velichová – Ida. (8. pokračování)
POSTUPY JEDNÁNÍ Žít ve spiritualitě neznamená stáhnout se zpět do nějakého "zbožného koutku". Žitá spiritualita musí mít také svoje důsledky. Pro můj život s Bohem, pro mou vlastni osobnost, pro mé okolí, lidi a přírodu. Spirituální život znamená převzít zodpovědnost. 0 tom by měly pojednávat následující čtyři části. 1. Odpovědnost za Boha Převzít zodpovědnost za Boha, to zní zpočátku trochu divně. Kdopak jsem, že bych měl převzít takovou zodpo vědnost? Je-li Bůh všemohoucí, pak také nese zodpovědnost sám za sebe! V této souvislosti to však není takto mí něno. Převzít zodpovědnost za Boha znamená vytvořit v životě /a ve skautování/ čas a místo, v nichž může dojít k setkáváni se s Bohem. To je důležité pro můj vlastní život, ale také pro život ve smečce, v roji nebo ve středisku. Často máme tak mnoho práce, že pro Boha zůstává málo místa. Tu je cosi, v co věříme. 0 Bohu jsme slyšeli již doma, v kostele nebo v oddíle. Ale bohoslužby jsou tam u nás příliš nudné, tam jsme už dlouho nebyli a na táboře na to nezůstává také mnoho času. Stačí, když přijde farář v neděli "na skok". Může se pak starat o spiritualistu profesio nálně /koneckonců se tomu učil a je za to placen/. Živoucí skautská spiritualita se stará o to, aby pro Boha zůstalo dost času i prostoru. Modlitby, doba ztišení, meditace a bohoslužby potřebují určitou dobu přípravy. V některých skautských střediscích mají k tomu bedničku s modlitebními knížkami, literaturu s návrhy bohoslužeb a zpěvníky. To si pak berou na tábor a zase ukládají v klubovně, takže tam člověk vždycky může najít nějaký materiál k přípravě. Příprava ranní modlitby probíhá obdobně a po řadě by se jí měly zúčastnit všechny smečky, roje i družiny. Bohoslužby mohou připravovat i vůdci a vůdkyně společně s vlčaty a světluškami. Čas pro Boha potřebuje odpovídající rámec. Spiritualita žije z rituálů, přitom nemusíme ale pokaždé znovu "objevovat Ameriku". Tak se může stát zvykem, že se každý večer na táboře shromáždíme kolem ohně, abychom posoudili den a prosby či úspěchy, které se během dne na shromáždili, přednesli Bohu. Na oddílovkách můžeme k tomu odpovída jícím způsobem vyzdobit daný prostor /např. svíčkami atd./ Je důležitě dát pozor na to, že existují skutečné duchovní chvíle. Bůh není pořád "právě teď" přítomen na táboře nebo v ročním programu, ný brž si "smí nárokovat" pro sebe určitou dobu /na táboře jsou to ranní a večerní shromáždění, modlitby u stolu, ve smečce či roji pak svátek sv. Františka, sv. Jiří, modlitby k důležitým příležitostem atd./. Za to jsou zod povědní všichni oddíloví vůdci a vůdkyně, nejen duchovní rádci. 3
2. Odpovědnost za sebe sama Dlouhou dobu se právě v církvi stavěla na nejvyšší místo pouze starost o jiné. Byla to chybná cesta, neboť vlastní osoba byla zcela puštěna ze zřetele. Ježíš byl jednou farizeji tázán na nejdůležitější přikázání. Odpověděl: "Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe." /Matouš, 22,37-40/". Láska k Bohu je pro Ježíše to nej důležitější v životě člověka. 0 zodpovědnosti za Boha byla už řeč. Právě tak důležitá je láska k bližnímu /zodpo vědnost ze druhé/ a láska k sobě samotnému. Ježíš to výslovně zdůrazňuje. Základem každého poskytování podpo ry jiným lidem musí být přijetí vlastní osoby. Právě tohle je vždycky těžké. Znamená to, že se sám akceptuji se vším, co tvoří mou osobnost /včetně nedostatků/ a považuji se ze hodného této péče. Ztěžují nám to přehnané představy /jako: "člověk nestaví do centra zájmu sebe sama"/ a to, že právě my známe zvláště dobře své slabiny a neradi si je připouštíme. Avšak tato "sebeláska" je základem každé lásky k jinému člověku. Limburský biskup Franz Kamphaus k tomu jednou řekl: "Kdo sebe sama nemůže ani cítit, ten páchne i ostatním." Odpovědnost za sebe sama je tedy rozhodnutí brát sebe a mít se rád takového, jakým jsem a čím jsem: boží dítě, dokonce jeho obraz, jak je to zapsáno v knize Genesis u příběhu vzniku světa /Genesis 1,26/. Zodpovědnost za sebe sama také znamená objevit i své silné stránky a schopnosti, a ty podporovat. Tím, co dobře umím, pěstuji své vlastní sebevědomí a mohu být obci prospěšný. Zodpovědnost za sebe přebírám, když akceptuji své názory. Jam mohu při spět? Budou mne ostatní vůdci a vůdkyně nebo vlčata brát vážně? Kde potřebuji mít na táboře svůj koutek klidu a bezpečí nebo na cestě, abych se občerstvil? Každý vůdce a každá vůdkyně znají nebezpečí "přeskautování". Úkoly se vrší - ale pro středisko nebo pro svá vlčata jsem rád připraven udělat tohle i ono, i když to trvá dlouho... Nebezpe čí se skrývá v tom, že se přepínám a že své vlastní požadavky odsouvám tak daleko, že jednoho dne už se svou osobností nejdu kupředu, cítím se prázdný a vyhořelý /pro to existuje odborný výraz "burn-out-syndrom"/. Tedy, nejdříve je třeba pozorně prozkoumat vlastní hranice a uvědomit si je, mít ohled na tělo /nést odpovědnost nejen za duši, ale i za zdraví/. 3. Odpovědnost za jiné Je to velký a odpovědný úkol. Tím, že přejímáme vedení smečky či roje, máme za děti velkou zodpovědnost. Také tohle je spirituální úkol. 0 přikázáni lásky k bližnímu jsme již psali. Vlčata a světlušky mně jakožto vůdci nebo vůdkyni svěřili rodiče a středisko. Nyní se očekává nejen to, že na ně budu dávat pozor, aby se zase zdrávi vrátili domů. Skutečná zodpovědnost za jiné je celistvá. Musím zjišťovat, jaká je nálada mezi vlčaty čí světluškami, zda mají doma nebo snad navzájem v oddíle nějaké problémy. Je obtížné zaměřit svou pozornost na všechno, zvláště tehdy, když jsou smečka či roj velké, Snad se to podaří, budeme-li si každý týden všímat jiného dítěte. Mimo toho je důležité být otevřeni signálům, přicházejícím od rodičů. Někdy nejsou ani otcové a matky z chování svých potomků moudří a ptají se vůdců a vůdkyň na jejich hodnocení. Přirozeně jsou mají také děti ve smečce /roji/ odpovědnost, jejich odpovědnost za jiné nekončí před dveřmi klubovny. Smečka či roj jsou spoluodpovědní za středisko, za svou část bydliště. V mezinárodní skautské organizaci nás nenechává chladnými vývoj v ostatních zemích a pokoušíme se tam odpovídajícím způsobem angažovat /něm. Skaut svaz DPSG pořádá každoročně mezinárodní akce, informační kampaně atd./. Kdo začne být iniciativní, když se na středisku nebo na táboře využívá jen to, co už předtím vymyslel někdo jiný? Odpovědnost za jiné - důležitý základní princip skautingu - odpovídá našemu poslání skautů a skautek. Je ve shodě s naší spiritualitou, totiž abychom mi lovali své bližní. 4. Odpovědnost za životní prostředí Bůh nás pověřil nejen starostí o sebe a o své spoluobčany, o své " bližní", jak se tomu říká v Bibli, ale i starostí o svět kolem nás. To znamená o svět, v němž žijeme, o přírodu. Dříve byl tohle velmi důležitý bod. To můžeme vidět z toho, že příběh, v němž Bůh dává jím stvořený svět na zodpovědnost člověku, stojí v Bibli zcela na začátku /v knize Gene 4
sis/. To jisté souvisí s tím, že pro dřívější kočovníky, pastýře dobytka a rolníky měl stav životního prostředí, tedy úrodnost půdy, kvalita vody a počasí mnohem bezprostřednější vliv na jejich život, než dnes na nás, kteří žijeme ve městech a své potraviny si kupujeme v obchodě. Protože životní prostředí nebylo dlouhou dobu považováno za příliš důležité, nebylo toto téma diskutováno v koste lích a náboženských společenstvích. To se změnilo v posledních dvaceti letech, neboť mnoha lidem je stále jasnější, že nemůžeme žít bez přírody - navzdory vší technice! Co to nyní znamená nést zodpovědnost za životni prostředí? Znamená to zacházet s ní opatrně, nebrat vše, co je možné, až již nic nezbude - pro nikoho - a také ne pro nás, až budeme staří. Měřítkem nám může být, ochraňovat životní prostředí tak důsledně, aby také v budoucnu mohli lidé uspokojovat své potřeby a vychutnávat svět. Baden-Powell nám to zformuloval ve svém poselství skautům, v němž píše, že skauti mají "zanechat svět trochu lepším, než jaký jej nalezli." Tak již jedná mnoho lidí podle rozumu, neboť milují přírodu. Pro nás jako muže a ženy, křesťany a skauty, k tomu snad přistupuje ještě další důvod: víra, že to byl Bůh, kdo stvořil tento svět, kdo v něm stvořil nás a všechna zvířata, rostliny, Zemi, sluneční sou stavu, vesmír. Neboť Bůh je tvůrcem veškerého stvoření a vytvořil svět tak, abychom mohli žít - a protože jsme na světě na jeho přání, musíme se o svět starat. Jak se to může provádět právě nyní? Chci-li se chopit odpo vědnosti za životní prostředí, vůči sobě, jiným a Bohu, tak se to týká veškerého mého jednání, postoje a způsobu života. Nestačí jen třídit odpad , aniž bychom zároveň přemýšleli, jak bychom žili, aby nevznikaly hory odpadků. Díky pochopení pro životní prostředí však mohu celému svému jednání dát směr. To neznamená, napořád se vzdát čokoládové tyčinky, může to však znamenat, že nebudu bezmyšlenkovitě spotřebovávat všech ny nové věci. To nezbytné neznamená, že nebudu smět jíst maso, že však uvážím, jak se daří zvířatům, dříve než jsou na jatkách po ražena. A z toho vyplyne rozhodnutí, že budu dávat přednost masu z eko logických chovů. Neznamená to, že budu muset zůstávat pořád sedět doma. Je však dobré vybírat si pokrokové prostředky případ od případu a podle potřeby. Neznamená to nesmět spatřit nic ze světa. Je však dobré popřemýšlet o způsobu dovolené a také o jejím cíli. Neznamená to proklínat všechnu techniku /k čemu bychom měli svůj mobil, když ne k tomu, aby nám ulehčoval život/. Je dobré si však rozvážit, jak a k čemu má být tato technika využita. Zacházet s životním prostředím zodpovědné neznamená žít v odříkání, nevrle kráčet světem a nesmět se ani jedno radovat z luxusu, v němž žijeme. Znamená to však být ke světu ohleduplný, užívat věci hospodárné a být Bohu vděčný - Jemu vděčíme za vše. /Dokončení příště/ _____________________________________________________________________________________
KNIHOVNIČKA A PŘÍBĚHY Redaktor se asi nemá přiznávat, že mu unikla pěkná knížka – ale je to tak: teprve nyní se mi do rukou dostala „Škola malého stromu“*/ (autor Forrest Carter), vydaná Kalichem Praha v r. 1993. Poslechněme si úryvek z tohoto vyprávění ze severoamerického kontinentu…
hlavou, potravu a vůbec věci pro tělo. Je třeba jí užívat při zakládání rodiny, při vychováváni mla dých a tak. Řekla, že tuto mysl musíme mít, abychom si mohli zajistit živobytí. Ale zároveň řekla, že máme i jinou mysl, která s tím nemá nic společného. Řekla, že je to duchovní mysl. Babička řekla, že kdo používá mysl tělesného života k sobeckým a záludným plánům, k tomu, jak podrážet druhé lidi a vymýšlet si, jak z nich získat hmotný prospěch, špatně skončí; jeho duchovní mysl se scvrkne tak, že není větší než
Babička vyprávěla, že každý člověk má dvě mysli. Jedna mysl řídí potřeby tělesného života. Ta třeba rozhoduje, jak si opatřit střechu nad 5
hikorový oříšek. Babička ještě dodala, že když umře tělo, umře s ním i tělesná mysl, a že člověku, který celý život prožil jenom s touto myslí, zbude ta duchovní mysl velikosti hiko rového oříšku, protože jenom ta přežívá, když všechno ostatní zaniká. Potom, řekla babička, až se znovu narodíš protože tak to musí být - potom se tu octneš s oříškovou duchovní myslí, která prakticky není schopná pořádně chápat. Nakonec se může scvrknout jako hrášek nebo i docela zaniknout, když tělesná mysl začne vládnout všemu. V ta kovém případě ztrácíš svého ducha úplně. Tak se z tebe stane mrtvý člověk. Babička řekla, že mrtví lidé se dají docela snadno poznat. Když se mrtví lidé podívají na ženu, nevidí nic než špínu, když se podívají na druhého, nevidí nic než zlo; když se podívají na strom, spatří jen prkna a peníze, nikdy krásu. Ba
dosáhnout toho, že se jí nakonec tělesná smrt ani netkne. Babička mi řekla, že leccos z toho můžu po chopit na svém tajném místě. Na jaře, když se všechno rodí (a vůbec vždycky, když se něco rodí, dokonce i nějaká myšlenka), vládnou svíze le a zmatek. Jarní bouře, to je, jako když se v krvi a bolestech rodí dítě. Babička říkala, že to jsou duchové, kteří se úporně brání, aby nemuse li být zase vtěsnáni do hmotných pout. Pak přijde léto - naše dospělé životy - a podzim, kdy ze stárneme a duch má podivný pocit nežádoucího času. Někteří lidé tomu říkají nostalgie nebo smutek. V zimě je všechno mrtvé, nebo se tak aspoň zdá; tak jako naše těla, když umírají, ale pak se, stejně jako jaro, rodí znovu. Babička říkala, že Čerokíové to znali a pochopili už veli ce dávno. Řekla, že jednou poznám, že i gu movník na mém tajném místě má svého ducha. Ne ducha lidí, ale ducha stromů. Řekla, že to všechno ji naučil její táta. Babiččin táta se jmenoval Hnědý jestřáb. Řekla mi, že měl hluboké poznání. Dovedl chápat myš lenky stromů. Jednou, když byla malá holka, tátu popadla sta rost a říkal, že bílé duby na hoře jsou neklidné a mají strach. Na hoře, kde se procházel mezi duby, trávil mnoho času. Byly to velmi krásné stromy, vysoké a rovné. Nebyly sobecké, dopřály místo škumpám, tomelům, hikorám i bukům, aby živily divokou zvěř. Protože nebyly sobecké, měly hodně ducha a ten duch byl silný. Babička řekla, že táta byl tak zachvácen obavami, že k nim chodil i v noci, protože věděl, že je něco v nepořádku. Potom, jednoho časného rána, sotva se slunce vyhouplo nad hřeben, Hnědý jestřáb uviděl, jak se mezi bí lými duby pohybují dřevorubci. Značkovali je a vymýšleli, jak je porazit a všechny dostat dolů do údolí. Když odešli, řekl Hnědý jestřáb, bílé duby začaly plakat. Nemohl ani spát. Sledoval dřevorubce, kteří pro své povozy vybudovali cestu do hor. Babička řekla, že její táta promluvil s čerokískými muži. Rozhodli se, že bílé duby zachrání. V noci, když dřevorubci odešli a vrátili se do osady, Čerokíové rozkopali cestu a napříč vy hloubili výkopy. Ženy a děti jim pomáhaly. Ráno přišli dřevorubci a strávili celý den opravováním cesty. Ale v noci ji Čerokíové rozkopali znovu. Tak to pokračovalo další dva dny a dvě noci. Po tom tam dřevorubci postavili pokračovalo další dva dny a dvě noci. Potom tam dřevorubci po stavili stráže vyzbrojené puškami. Celou cestu
bička řekla, že světem se toulá mnoho mrtvých lidí. Babička vysvětlovala, že duchovní mysl je jako sval. Při používání se zvětšuje a sílí. Říkala, že jediný způsob, jak toho dosáhnout, je používat duchovní mysl k pochopení, k tomu se ale dveře prý neotevřou, dokud se neskoncuje se sobec tvím, a tak s tělesnou myslí. Teprve potom se za číná chápání rozvíjet, a čím víc se snažíš po chopit, tím je silnější. "Samozřejmě", řekla, "pochopení a láska jsou jedno a totéž, jenže lidi na to často jdou z fa lešného konce, snaží se předstírat, že milují věci, i když je nepochopili. To prostě nejde. " Hned jsem věděl, že musím začít poznávat všechno, co jde, protože jsem nechtěl skončit s myslí malou jako oříšek. Babička řekla, že duchovní mysl může dorůst takové velikosti a síly, že je schopná pochopit všechno o svých minulých tělesných životech a 6
však uhlídat nestačili a Čerokíové hloubili příkopy, kde se dalo. Babička říkala, že to byl úporný zápas, až byli všichni unaveni. Jednoho dne, když dřevorubci pracovali na cestě, padl na jeden z povozů ob rovský bílý dub, povoz rozdrtil a zabil dva mez ky. Řekla, že to byl nádherný zdravý strom, ne bylo nejmenšího důvodu, aby padl, a přece se to stalo. Dřevorubci se budování cesty vzdali. Při šly jarní deště a dřevorubci se už nikdy nevrátili. Babička řekla, že když měsíc dorostl do úplňku, uspořádali v porostu bílých dubů velikou slavnost. Tancovali při žlutém úplňku, bílé duby zpívaly, dotýkaly se navzájem větvemi a hladili i Čerokíe. Babička řekla, že zpívaly pohřební píseň za bílý dub, který položil svůj život na záchranu svých druhů; panovala přitom prý tak zvláštní nálada, že se téměř vznášela nad horami. "Malý strome", řekla, "takovéhle věci se nesmí nikomu říkat, protože v tomto světě, který je světem bí lého muže, by to ničemu neprospělo: Ale ty je musíš znát. Proto jsem ti je vyprávěla." Tehdy jsem pochopil, proč jsme v krbu topili jen takovými poleny, která už opustil duch. Po chopil jsem život lesa a hor. Babička říkala, že její táta měl takové pochopení, že ví, že bude si lnější ve všem, co bude poznávat ve svém příš tím životě. Řekla, že doufá, že bude taky silná;
že se s ním zase sejde a že se jejich duchové navzájem poznají. Babička řekla, že i dědeček se blíží k pochopení, aniž to tuší, a že budou vž dycky spolu; jejich duchové to budou vědět. Zeptal jsem se babičky, zda si myslí, že i já se můžu vydat tou cestou, abych nezůstal pozadu. Vzala mě za ruku. Šli jsme dlouho dolů, než ko nečně odpověděla. Řekla, abych se stále pokou šel chápat. Řekla, že by se mi to mohlo podařit a že bych se možná mohl dostat dál než ona. Řekl jsem, že mi vůbec nejde o to, abych se dostal dál. Že by mi docela úplně stačilo, kdybych ji aspoň dohonil. Je v tom totiž taková divná osamělost, když člověk zůstává pozadu.
*/ „Malý strom“ je jméno indiánského chlapce, který pří běh této knihy vypráví.
Kamzík
_____________________________________________________________________________________
K ROZHOVORU PO INTERNETU
se mezi staršími skauty třeba nenašel někdo, kdo by byl ochoten dělat průvod ce nevidomých při našich různých ak cích. Anebo třeba jen pomocníka v jiné oblasti. Zdraví Jana Červeňáková
nám ses. Červeňáková k za uveřejnění rozhovoru napsa la:
Děkuji mnohokrát za za slané číslo (NDS107), došlo v pořádku… Předáváme tuto výzvu zejména Pokud by byla nějaká ode Pražákům… zva týkající se našich věcí, budu moc -redráda. Již dříve mne napadlo, zda by ___________________________________________________________________________________________
V Uhříněvsi se ve dnech 19.-21.4.2002 konala v místní oboře za účasti více než 200 členů Junáka tradiční Georgiáda (v jejím rámci soutěžilo také 7 hlídek oldskautek a old skautů v celkovém počtu 17 účastníků). Zdaleka bylo vidět velké tí-pí, na hřišti u místní školy a ve škola samotné bylo plno nejen dětí, ale také vůdkyň, vůdců a organizátorů. Není bez zajímavosti, že ti nez datnější však nespali ve škole, ale ve svých stanech, umístěných rovněž na hřišti. Tento skautský víkend má velkou podporu nejen vedení školy, ale patří doslova ke společenským událostem Uhříněvsi - pro někoho především díky slavnostnímu průvodu na jeho zahájení, pro jiného při pohledu na „vlajkoslávu“ na hřišti; místní tisk ovšem za jímalo také výchovné působení závodu a Junáka vůbec! Díky krásnému počasí byla obora plná nejen soutěžících, ale i místních občanů – kdoví, kolik dětí, které se zatím jen držely přihlížejících maminek za ruku, bude zakrátko ve skautských řadách… 7
Účastníci měli možnost využít mezi mnoha příležitostmi také zajímavou nabídku Mezinárodního svazu Gedeonů (adresa: Soukenická 15, 110 00 Praha 1). Toto sdružení křesťanských podnikatelů a odborníků z více než 145 zemí světa dává stranou své peněžní prostředky a tiskne Bibli, kterou rozšiřuje bezplatně. Jejich aktivita je podporována mj. i řadou evangelických církví. Jimi vydávané Bible můžeme najít a pou žít především v mnoha hotelech na celém světě. Br. Dalibor Malík (tel. 420 2 74868376, e-mail:
[email protected]), člen tohoto sdružení, nabízel na uhříněveské Georgiádě zdarma pěkný vázaný Nový zákon s žalmy a příslovími, obsahující také rady pro různé životní situace. Využít tuto nabídku lze zejména při vybavování našich táborů, kdy by mohla vhodně doplnit např. i naši soutěž Stezka písmáků – na br. Malíka se lze kdykoliv obrátit a dohodnout s ním osobní předání NZ pro děti. Přispěli bychom tím také k uskutečnění výzvy br. místonáčelníka Jiřího H. Zikmunda - Balů k péči o duchovní rozměr skautingu také při příležitosti le tošního skautského jubilea. Kamzík ___________________________________________________________________________________
Na semináři Skautský oddíl A-Z, který se ko nal ve dnech 12.-14. dubna 2002 v Praze, byl mimo jiné představen jeden z modelů fungování společenství. Tento model platí obecně, dokonce i pro společenství jiná, než křesťanská. Zahrnuje 4 rozměry života a aktivit. Dva jsou orientovány směrem ven, další dva dovnitř na rozvíjení vlast ního života společenství.
žování vlastního společenství) a leitourgia (oslavy a rituály, které společenství slaví). Účastníci semináře vytvořili poté seznamy ob lastí aktivit oddílů, které lze zahrnout pod jednot livé rozměry společenství. Některé aktivity se objevují v několika seznamech, protože v sobě zahrnují více složek (typické je např. nošení skautského kroje). Následují tedy jednotlivé se znamy aktivit, které mohou inspirovat ke zpest ření činnosti oddílu. Účastníci semináře byli převážně z římskokatolické církve (ostatní konfese a denominace zaspaly), což se někde v seznamech aktivit odráží, ale jistě je lze přizpů sobit činnosti křesťanského nekatolického oddí lu.
Rozměry orientované ven lze pojmenovat: dia konia (služba potřebným v okolí, přitom mezi potřebné je počítáno i okolí samé, tedy příroda) a martyria (svědectví, tedy způsoby, jakým o sobě společenství dává vědět navenek, jaký obraz o sobě vytváří a jaký to má vliv na přijetí ostatní mi). Rozměry orientované dovnitř lze poj menovat: koinonia (aktivity směřující k utu 1. Diakonia
Oblast je zaměřena na pomoc druhým - služba v církvi (ministranti, schola, ...) - sbírky na charitativní účely (Tříkrálová sbírka, Misijní koláč, Květinový den...) - Betlémské světlo - zapojení do programu Adopce na dálku (některé oddíly mají tento program v sou vislosti s Betlémským světlem) - spolupráce s charitativními organizacemi, dětskými domovy... - preventivní programy - pomoc vrstevníkům (Teen challenge, peer programy) - programy a pomoc určená seniorům - práce pro obec a veřejně prospěšné práce - pomoc přírodě (ekologické projekty) - do této oblasti dále patří: Denní příkaz (dobrý skutek), body skautského zákona (3., 5., 6., 9.), body Stezky zaměřené na tyto oblasti (oblasti 2. Sebevýchova a služba, 5. Skautská dovednost - je ji možno aplikovat při pomoci druhým, 7. Příroda a ekologie), některé body Liliového kříže a odborky zaměřené na službu a ekologii (Ekolog, Služba bližním, Panda) 8
2. Martyria Oblast je zaměřena na vydávání svědectví o tom, co je skauting a jaký je náš oddíl - nošení kroje jako zviditelnění skautů - čestné stráže, účast na pietních akcích, na slavnostních bohoslužbách a akcích církve (setkání mládeže...) - akce pro veřejnost (rodiče, neorganizovaná mládež) - Den otevřených kluboven - prezentace činnosti (veletrhy, Bambiriáda, Den Země, MDD) - spolupráce s dalšími dětskými a mládežnickými organizacemi (výměna zkušeností, ČRDM?) - spolupráce s médii - skautské pouti, pochody, regionální jamboree, mezioddílové soutěže a srazy - do této oblasti dále patří: body skautského zákona (1., 3., 4., 5., 6. a 7.), body Stezky zaměřené na tyto oblasti (oblasti 3. Občanství, 4. Kultura), některé body Liliového kříže a odborky zaměřené na rozvoj spolupráce mezi skauty (odbornost Misie, Skautské přátelství) 3. Koinonia Oblast je zaměřena dovnitř na budování fungujícího oddílu, v němž je všem dobře - fungující družinový systém - tradice oddílu - setkání s bývalými členy oddílu - znalost historie oddílu - společné rituály - oddílový sněm - mezioddílové soutěže - společná modlitba za oddíl - budování vzájemných vztahů (úkol duch. rádce) - aktivity zaměřené na spolupráci (soutěže, hry, zpívání, práce, příprava akcí pro ostatní...) - překonávání překážek - do této oblasti dále patří: body skautského zákona (1., 2., 3., 4. a 7.), body Stezky zaměřené na tyto oblasti (oblasti 1. Idea, 2. Sebevýchova a služba, 6. Skautské znalosti, 9. Sport) 4. Leitourgia Oblast je zaměřena na společné prožívání mimořádných okamži ků, rituály... - bohoslužby, modlitby - kroj jako znak příslušnosti (někdo ho chápe jako slavnostní) - oddílová výročí - skládání a obnovy slibu, udílení 3 orlích per, stupňů a odborek - přijímání členů oddílu - přechody do vyšších věkových kategorií a rituály s tím spojné - slavnostní ohně - výročí a významné události v životě členů oddílu (popř. významné svátosti - svatba, svěcení, řeholní sliby...) - prožívání liturgického roku - svátek sv. Jiří a Den sesterství - do této oblasti patří dále body Liliového kříže a odborky zaměřené umění, na duchovní život a liturgii (Umělec, Divadelník, Literát, Muzikant, Historik, Duchovní život) Na základě výše uvedených seznamů aktivit se poté účastníci semináře pokusili vypracovat rámcové programy pro své oddíly, v nichž příslušná kritéria zohlednili jak při plánování jednorázových akcí, tak při formulaci výchovných cílů. Darina Bártová
9
Od:
[email protected] Předmět: Infomail z vira.cz Datum: 10. května 2002 04:00, Muž a žena - dva světy? Několik textů k příležitosti "Dne matek" viz http://www.vira.cz/index1.php?sel_id=75. Vní mání různých akcentů mužů a žen je velmi nutné. Vede k většímu vnímání lidské svobody, k radosti nad originalitou, kterou Bůh každému z nás vložil do srdce. ... (Několik autorů) http://www.vira.cz/index1.php?sel_id=74 - Už mezi nejstaršími legenda mi najdeme příběhy ženských snah o zrovnoprávnění s muži. Končí větši nou špatně, takže je asi nevyprávěly ženy samotné. Mezitím se ale jejich život změnil k nepoznání... (Petr Kolář) __________________________________________________________________________________________________________________
NÁVRAT Ladislav Rusek – Šaman
Vracím se do přírody, ke své věčné Matce, chci po ní odpověď, proč život někdy bolí. A právě proto, že žijeme tak krátce, den co den dělám vruby na své skautské holi. Jak jemný písek hodin přesýpacích mizí dny naše někde ve tmě, letí, letí jak hbitý sokol v mracích … Náš Stvořiteli, dobrou stezkou veď mě ze zrádných bludišť do Zahrad svého Jasu! Toužebně vzhlížím stromů korunami do modra nebes: Pane všeho Času, dal jsi nám život – Tvá láska zůstaň s námi. ____________________________________________________________________________
Tři krátké úvahy nad biblickými texty pro rádce a rádkyně (k využití na schůzkách, táborech apod. Text: Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“. (J 8,12) Úvaha: 1. Mít světlo – zvlášť v noci a na neznámém místě – to je moc důležité. Někdy světlo potřebujeme, abychom našli cestu sami pro sebe, jindy hledáme cestu společně se sestrami a bratry…Se světlem se cítíme v bezpečí! 2. Kdo pečuje o svoje světlo – ať už je to baterka nebo strážní oheň, musí mít v zá loze baterii, dřevo na přiložení… Když chci mít jasno v tom, kam jít, musím vědět, co mi to přinese - na schůzku skautské družiny chodím proto, že tam mám přátele, dozvídám se užitečné věci…Cítím se dobře mezi těmi, kteří hledají „poklady pro duši“ – proto chodím i do kostela, čtu dobrou literaturu, biblické příběhy… 3. Ježíš mluví tak, jako by šlo o život! Ztratím něco, když nepojedu na skautský tábor? Možná, že když jednou vynechám a po prázdninách budu zase chodit na schůzky, že se nic nestane. Ale přijdu o spoustu pěkných zážitků…A co víc: když vynechám tábor, nebude mě to táhnout na schůzku – a nebudu brzo bez opravdových kamarádů?Když nebudu číst Bibli a neposlechnu si, jak jí rozumět - dozvím se někde jinde, kdy mi může“ jít o život“, kdy na mně číhá veliké nebezpečí? 10
Poučení: Je dobré vědět, že Ježíš k nám mluví – jeho slova najdeme v Bibli. Je důležité se přesvědčit, že Jeho slova jsou jako světlo na cestě tmou – kdo mu naslouchá, ví jak žít – ať je malý nebo už velký. Už dva tisíce let pomáhají milionům lidí… Text: Leckdo se vydává za bohatého, ačkoli nic nemá, někdo se vydává za chudého, a má velké jmění. (Př 13,7) Úvaha: 1. Vydávat se za bohatého – a kde a jak? Nu, třeba nošením nejposlednější módy i na zahrádce, ve všední den, na výpravě do skal… Anebo: když se člověk chlubí, že byl na fantastických prázdninách třeba na Kanárských ostrovech a přitom chodí v rozšlapaných a nevyčištěných botách?Bohatí jsme, když máme něco opravdu cenného – zamysleme se, co to opravdu je… 2. Někoho nebo něco představovat – to je přece jedna ze skautských zajímavých her. Baví to jak toho, kdo třeba představuje nějaké zvíře, tak ty, kdo to mají uhádnout… Děláme všechno proto, abychom se nemuseli poddat! Je něco špatného na tom, vydávat se za někoho jiného? 3. Dejme si další příklad. Často slyšíme výmluvy kamarádů, kterým se nechce na skautskou výpravu, že na to nemají peníze! A pak vidíme, jak si náš kamarád třeba za 100 korun koupí různé sladkosti – a při tom naše výprava stála méně. Nedělá se ten náš kamarád chudým a přitom má víc než jinde opravdu chu dí lidé – třeba v Africe? Poučení: Každá nepravda, všechny přetvářky jednou „prasknou“. Neukazujme na jiné a raději se pořádně zamysleme sami nad sebou: jaké má náš oddíl cenné věci a jestli o ně řádně pečujeme (o kro niky, o inventář…). Mluvme někdy také o tom, jak dokážeme ušetřit - třeba pro zvířátka v ZOO. Byli jsme při tom, když se vybíralo na Květinový den? A co ještě bychom mohli udělat pro ty, kdo opravdu mají málo? Text: Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce. (L 6,43) Úvaha: 1. Tato Ježíšova slova se nám, skautům a skautkám určitě líbí! Jsou dokonce oddíly, které sázejí okrasné stromy nebo pečují o sady. Kdo dobře zná stromy, ví, který je dobrý pro okrasu a který pro ovoce – a taky, který keř nebo strom je jedovatý! 2. A co když jako rádce, rádkyně, vůdkyně nebo vůdce pečuji o svěřené děti? I dnes se přece říká: vyrostli ve skautském oddíle a proto je to dobrý hoch a dobrá dívka… Platí to i o mně? Řeknu druhým, jak se mi líbí v oddíle? Přivádím své kamarády? 3. Dneska „normálně“ lidi nic špatného nedělají – to jen ti kriminálníci… Ale pozor: Dobrý strom se musí být zasazen v dobré půdě a nesmí k němu zkažená voda! Je to tak i s námi? Když okolo nás někdo ubližuje slabým – pomůže me? Když nás chce „rádoby kamarád“ nalákat na nějakou lumpárnu – odmítneme? Nestydíme se nosit skautský kroj? Poučení: Dobrým ovocem lidského konání – a to nejen u skautů - jsou „dobré skutky“. Jistě, že se tím nechlubíme, ale tak jako na dobrých stromech je dobré ovoce vidět zdaleka, tak ani my, skauti a skautky, se nemáme stydět jednat všude podle slibu a zákona… ____________________________________________________________________________________ V loňském roce se Sázavský klášter vrátil původním majitelům a výstava staroslověnského písemnictví, která je zde instalována, má být zrušena. Proto my, kutnohorští oldskauti, i když Sázavu známe, jsme se tam vypravili na výlet. Jak už na našich výletech bývá zvykem, někteří vzali sebou i svá vnoučata, čímž se naše skupinka omladila. Město Sázava vzniklo koncem 20. století ze spojených obcí Sázavy na levém břehu stejnojmenné řeky a Černých Bud na pravém břehu. Právě zde vznikl začátkem 30. let 11. století klášter. Poustevník Prokop, když opustil prokopské údolí v Praze, se vydal do ještě větší divočiny, aby tu žil v malé jeskyňce u řeky Sázavy. Když se modlil, zjistil, že ho při modlitbách něco ruší. A hledal, co to je. Až vzadu, v nejzazším koutě to našel. Byl to čert. I jal se s ním zápasit a zvítězil. Co teď? Čerta vyhnat nemohl, protože by škodil jinde. Zabít ho? To snad ani nejde – čerta zabít. Tedy ho při nutil k práci! Zapřáhl čerta do pluhu a oral s ním. Tak vznikla Čer tova brázda, přírodní útvar, který se táhne od Sázavy až k Chocera 11
dům u Kouřimi, rodného Prokopova města. Tolik slova velice milé paní průvodkyně, které už možná nikdy nezazní. Čert je pohádková bytost, namítne leckdo, ten do dnešní doby nepatří. Ale zkusme nahra dit slůvko „čert“ slovem „zlo“, „špatnost“. A to už jsme v reálné současnosti. Mně samotnému se něko likrát při modlitbě stalo, že mi přišla myšlenka na nešvary současnosti – takový malý čertík v temném koutku jeskyňky. Jak vznikl Sázavský klášter? Kníže Oldřich ve zdejším kraji lovil bílého jelena. Jelen padl a kníže se chystal zasadit mu smrtící ránu. Tu se objevil sv. Prokop a nesl pohár čisté vody. Kníže se napil a slíbil splnit Prokopovi přání. Světec si přál zde založit klášter a kníže přislíbil stavbu financovat. Tak vznikl unikátní Sázavský klášter, spojující jak západní Benediktinský ri tus, tak východní prvky (staroslověnštinu). Spojil také všechny tři státní znaky na našem území: velkomoravské písemnictví, fi nancování z Přemyslovských Čech a přijetí mnichů ze zaniklého Zlicko-charvátského území, známějšího podle vládnoucích Slavníkovců, na jejichž území se klášter nacházel. Ještě něčím je Sázavský klášter unikátní: obrazem „Sázavské Madony“. Je na něm Ježíšek – právě se vrátil z nějaké dětské hry, v ruce má pytlík s kuličkami a zrovna provedl nějakou neplechu – maminka, Panna Maria, ho drží za ruku a druhou má napřa ženou k pokárání. Jako by jí z úst vycházela slova: „Ještě jednou něco takového uděláš…!!. Tady na tom obrázku od neznámého umělce je Ježíš jako dnešní vlčata, jako jeden z nás, je mi bližší než pozlacené barokní obrázky, tady se stal člověkem. Sázava stojí za návštěvu, i kdyby byl klášter zavřený. Je tu blízko soukromé muzeum pana Krále (nevím, zda si pa matuji jeho jméno dobře). V půdních prostorách má archeolo gické a geologické památky, ale i památky na různé spolky či jen věci denní potřeby z přelomu 19. a 20. století. Naše děti tím byly přímo nadšeny. A za městem u Čertovy brázdy - za sloupem s obrazem sv. Prokopa - je dům, odkud pocházel slavný rodák Jiří… To nechám jako hádanku. Napovím jen, že se svým přítelem napsal hru „West pocket revue“, čímž začala umělecká dráha této později tak slavné dvojice. Kdo se tam narodil a jak se jmenoval jeho přítel? /rozluštění na str. 16/. Květen 2002, Ladislav Marek _____________________________________________________________________________________ CVRČEK A PENÍZ Jednou opustil jeden indián rezervaci, aby navštívil bílého mže, svého přítele. Pohybovat se po městě mezi vším tím lu kem, auty a mnoha lidmi bylo pro indiána nové a neobvyklé. Když spolu oba muži kráčeli ulicí, náhle se indián dotkl ramene svého přítele a tiše řekl: "Zastav se. Slyšíš také, o slyším já?" Bílý muž poslechl, zastavil se a prohlásil: "Všechno, co slyším, je houkání aut a racho cení autobusů. A také hlasy a kroky moha lidí. Co slyšíš ty, příteli?"
"Slyším úplně na blízku cvrkat cvrčka," odpověděl mu indián. Bílý muž se znovu zaposlou chal. Pak zavrtěl hlavou. "Mu síš se mýlit," prohlásil, "tady nejsou žádní cvrčci. A kdyby přece nějací byli, člověk by jejich cvrkot v ta kovémto hluku stejně nesly šel." Indián kousek poodešel a zastavil se u zdi nějakého domu, po které se pnulo psí víno. Rozhrnul lístky a tam k velkému údivu bílého muže skutečně seděl cvrček a hlasi tě cvrkal. Teď, když běloch cvrčka viděl, zdál se mu jeho cvrkot nápadný a hlasitý.
12
Když potom kráčeli dál, vysvět loval svému indiánskému příteli: "Přirozeně, že jsi mohl slyšet toho cvrčka jen ty sám. Tvůj sluch je totiž lepší než můj. Indiáni umějí lépe naslouchat než bílí." Indián se usmál, zavrtěl hlavou a pravil: "Mýlíš se, příteli. Sluch indiána není horší ani lepší než sluch bílého muže. Dávej pozor, dokáži ti to." Sáhl do kapsy, vytáhl padesáti centovou minci, a hodil ji na si lnici. Zazvonila na asfaltu a chod
ci, kteří kráčeli kolem, zpozorněli a začali se rozhlížet. Nakonec někdo minci našel, zvedl, strčil do kapsy a šel dál svou cestou. "Vidíš?" řekl indián svému pří teli. "Zvuk, který způsobila ta pa desáticentová mince, nebyl hlasi tější než cvrček, a přece jej sly šelo mnoho bílých mužů a hned se za ním otáčeli, zatímco zvuk cvrčka neslyšel nikdo kromě mne. Protože všichni dobře slyšíme právě to, čeho jsme zvyklí si vážit." Phil Bosmans
_____________________________________________________________________________________
REPORTÁŽ Alena Břeňová Vážení čtenáři a čtenářky NDS, budu upřímná: reportáž z Květinového dne jsem původně nechtěla psát. Neuměla jsem si představit, O ČEM bych vlastně měla psát (podotýkám, že ani nejsem skaut…). Až později se mi to „rozleželo v hlavě“ a rozhodla jsem se tento „úkol“ přijmout. Je to moje první „reportáž na zakázku“, tak vás prosím: Buďte shovívaví… KVĚTINOVÝ DEN - je 15.května 2002, 7 hodin ráno. Slunce září naplno. Začíná Květinový den… 15:25 Jdu do akce! Ruce i nohy se mi klepou, srdce až v krku. Přijíždím do stanice met ra Roztyly, v hlavě prázdno a nekonečná otázka: „Na co se těch skautů budu ptát ?!“ Vyjíždím po schodech a již zdálky vidím chlapce ve žluté košili a hnědém šátku, který pobíhá s nějakými letáčky mezi dvěma eskalátory a nabízí je lidem, kteří na schodech vyjíždějí nahoru. Je aktivní, usilovný – a snad i trochu udýchaný. Za ním po stává mladá dívka a mladý muž, oba ve skaut ských stejnokrojích. Než se stačím vzpamatovat, „odchytává“ mě mladá žena, která stála za nimi a s úsměvem mi říká: „Zastupujeme Ligu proti ra kovině. Koupíte si taky kytičku ?“ V rukách má jakési prospekty (ty si pročtu až doma) a žlutou (umělou) kytičku, kterých jsem u spolucestujících v metru napočítala zatím 10 (za pět minut cesty metrem to není zase tak špatné skóre !). Ptám se (naoko dělám, že nevím, oč jde, (ha ha) jsem „tajný špión“ !): „Vy jste Liga proti rakovině ?“ Přichází vysvětlení a spontánně i další informace od oné usměvavé hnědovlásky: „Ne, jsme skauti. Tahle akce se koná na podporu Ligy proti rakovi ně. Loni jsme takhle vybrali asi 2 milióny korun ! Příspěvky jsou dobrovolné, záleží na lidech, kteří přispívají, ale základní příspěvek, o který žádáme činí 20
Kč.“ Na mou otázku „Kolik skautů je dnes v akci ?“ se dozvídám, že jen na Praze 10 působí 10 000 skautů (ovšem kolik z nich se do celé akce zapo jilo skutečně, toť otázka, na kterou se jistě dozví me odpověď později). Odcházím od usměvavé sdílné skautky a zvažuji, zda si také přilepím na svetr tu krásnou žlutou květinu (mám bílý, tam by zářila!). Nejdřív mě napadne bláznivá myš lenka, že v reportáži budu pokračovat INKOGNI TO !…(v skrytu duše jsem stále hravé dítě, co miluje dobrodružství !!!). Po zapsání 1.části reportáže až sem (píšu průběžně, velký notes a propisku s sebou), se rozhoduji, že si květinu pře ce jenom na svetr přichytím. Upřímně řečeno má pro mě dnešní den velmi symbolický a velmi osobní význam: právě dnes jsem se totiž dozvě děla, že se vážně zhoršil zdravotní stav mého ka maráda, táty dvou malých dcer, který zápasí o život s rakovinou. Nevím, proč jsem se o tom do zvěděla právě dnes a proč právě mně bylo sou zeno přijmout tento úkol a stvořit tuto reportáž ? …Jsou věci „mezi nebem a zemí“…Přesunuji se na další „stanoviště“ (se žlutou květinou hrdě se vypínající na mé hrudi, v místě, kde buší moje srdce – a s bolestí v srdci za člověka, kterému, bohužel, nemohu v těchto dnech pomoci jinak než tím, že na něj budu myslet a modlit se za něj). Je 16:04. Mám za sebou rozhovor s Mar tinem Jechem (Ježkem) z 30. oddílu, 38. střediska 13
z Prahy 2, který je shodou okolností synem re daktora NDS Kamzíka, který mě o tuto reportáž požádal a s jeho nastávající (doufám, že nevy zrazuji žádné tajemství!?), Šárkou Petříkovou (112. oddíl – „Promyky“, 901. středisko, Uhříně ves) – mimochodem to byla ona sympatická tmavovláska, která mě na Roztylech oslovila jako první. Martina a Šárku jsem „dostihla“ na Budě jovické, kam se přesunuli z Roztyl. Bylo to do slova „detektivní pátrání“ po nich. Potřebovala jsem si totiž u Šárky potvrdit údaj o množství peněz, které byly vybrány u příležitosti Květi nového dne v loňském roce (mimochodem již 6. květinového dne v pořadí !). Od Martina a Šárky jsem se dozvěděla následující informace: Podle údajů Pražské rady Junáka byly v roce 2001 v Praze vybrány cca 2 miliony korun a v České republice celkem 18 milionů! Do akce se kromě skautů zapojují i dobrovolné dvojice, děti a mladí lidé ze škol, gymnázií… zejména studentky ze středních zdravotnických škol, které mají účast na Květinovém dni povinnou. Výtěžek celé akce je předán zástupcům Ligy proti rakovině, kteří vybrané peníze použijí na financování projektů v rámci programu „boje proti rakovině“. V le tošním roce se Pražská rada Junáka, která byla v uplynulých letech spoluorganizátorem akce, rozhodla, že bude celou akci zajišťovat bez prostředníka a odebrat květinky od Ligy proti rakovině. Jednotlivé skautské oddíly si tedy odebraly již od Pražské rady Junáka žluté kvě tinky a letáčky a po skončení celé akce jí odevzdají vybrané peníze; PRJ vykonává 24-hodinový servis a na závěr akce všechny vybrané peníze od všech skaut ských oddílů odevzdá do banky... Je kupodivu, z mého pohledu, že děti a mladí lidé ze skaut ských oddílů nemají ostrahu ze strany policie, i když se jedná o dosti velké částky, které se po dařilo vybrat – alespoň já jsem se při sepisování této reportáže nikde v blízkosti mladých skautů s žádnými policisty nesetkala a bylo mně rovněž řečeno jednou ze starších skautek, že se v minu losti s touto ostrahou rovněž nikde nesetkala. Na druhé straně, zdá se, byla celá akce dosud „pod ochranou shůry“, poněvadž se skutečně v minu lých ročnících nic zlého nestalo (krádež peněz…) . Zřejmě i proto, že jsou skauti dost „na očích“ a pod dohledem svých vedoucích, podle mého sou du však také proto, že se o celé akci a zejména o jejích výtěžcích všeobecně málo ví.
17:10 ulice Na můstku. Skupinka děvčat ve skautských krojích (tři větší dívky cca ve věku 12 let a tři malá děvčátka, tak 6-ti, 7-letá) stojí v hloučku ve spodní části ulice Na můstku. Útlá vysoká dívka drží v rukou velké žluto-modré pruhované paraple s poutačem Ligy proti rako vině a jako maják na moři přitahuje zraky ko lemjdoucích. Děvčátka (nejmladší skautky) pole tují mezi staršími dívkami a s radostí připichují na halenky a trička lidí, kteří jsou ochotni přispět, žluté květinky. Ve chvíli, kdy se odhodlávám dát se s děvčaty do rozhovoru, přichází starší chlapec, zřejmě vedoucí (není však ve skautském kroji ?) a „velí“ jim, aby se přesunuly jinam. Než stačím cokoli říct, celá skupinka, v čele s dívkou s deštníkem, se přesunuje směrem ke Staroměst skému náměstí. Chvíli váhám a pak se rozhodnu je následovat. Přidám do kroku a skupinku doženu za prvním rohem. Oslovuji děvčata a ptám se jich, jestli se jich můžu na něco zeptat a dodávám, že píšu reportáž pro skautský časopis. Děvčata reagují individuálně, podle svého nature lu: některé se chovají poněkud stydlivě až odtaži tě, vše ovšem „vyrovnávají“ svým skutečným, nepředstíraným nadšením nejmladší členky oddí lu. Nadšeně souhlasí a tak se postupně dozvím, že jsou to děvčata z 52. oddílu (z Prahy 10), který má název ORIGAMI (skládají origami z papíru). Že jejich jména jsou: Nicola, Kiki, Píďa, Veverka, Aneta, Ferda, Fík („nosička“ deštníku). Že Ferda je „něco jako jejich vedoucí“ (jedna z nejmladších členek mi diktuje do pera: „to tam určitě napište, že Ferda je naše vedoucí!“, Ferda se brání, že tomu tak není a později uvádí věci na pravou míru: pomá há vedoucí oddílu.). Kiki, Nicola a Píďa přímo sálají štěstím. Usmívají se na kolemjdoucí a prosí je, aby si koupili žluté kytičky. Hlavně Kiki si po číná velmi obratně. Neúnavně jde v popředí, a s hřejivým teplem ve svém hlase říká naléhavě: „ Koupíte si kytičku ?“ Děvčátka jsou opravdu pilná jako včeličky. Mají upřímnou radost, když získají další peníze od kolemjdoucích. Jedna z nejmladších členek oddílu (odpusťte, děvčátka, že teď nevím jistě, která z vás to byla!) mi na mou otázku, jak se jim dnešní den líbí, říká: „Je to fajn. Líbí se mi to. Jenom mě mrzí, že ty děti jsou nemocný!“ (má samozřejmě na mysli děti, pro které jsou peníze určeny). Na klopě jedné z členek – Fíka – mě upoutá skautský odznak – skautská lilie. Ptám se, co symbolizuje a jsem odkázána na bývalou vedoucí oddílu, paní Mila du Bláhovou (Míťu). Když směřuji k ní (jsme 14
právě na Staroměstkém náměstí, kousek od Orlo je), pobaveně sleduji Kiki, která právě nabízí mladým turistkám odpočívajícím na obrubníku žlutou kytičku: „Twenty crowns“ (dvacet korun).“ Turistky, starší děvčata v oddíle i já se společně smějeme jejímu „obchodnímu talentu“ a neohroženosti. Paní Bláhová mi začíná vysvět lovat symboliku „skautské lilie“. Náš rozhovor však přeruší drobný incident. Zpoza našich zad se vynoří jakýsi muž a slovně „zaútočí“ na Ferdu. Obviní ji z toho, že si bankovky, které drží v ruce, nechává pro sebe a vyjadřuje rozhořčení nad jejím počínáním. Napadá skauty obecně a podezřívá je z nepravosti. Paní Bláhová, je z celé situace rozčarována. Zčásti dává tomu pánovi za pravdu – lidé by měli peníze házet rovnou do speciální „brašny-pokladničky“ k tomu určené. Na druhou stranu má strach, aby tento incident nepoškodil dobré jméno skautů v Čechách. Ferda dotyčnému muži vysvětluje, že si bankovky v ruce ponechala proto, aby mohla rozměňovat velké peníze cizincům. On ji však nevnímá a za hrnuje skauty obecně snůškou urážek. Ferda od mítá s tímto mužem nadále diskutovat a společně s ostatními staršími členkami oddílu se snaží od vést nejmladší skautky jinam. Muž, stále rozči lený, odchází s hlasitým nadáváním pryč a starší členové oddílu vzrušeně diskutují o tom, jak se vyvarovat případnému opakování podobného in cidentu v příštím roce. Docházejí k závěru, že ideální bude, když kromě „brašny“ na příspěvky od lidí bude používána i „brašna“, ve které budou skauti nosit peníze na rozměnění velkých ban kovek. Později, když utichá vzrušení z celé situa ce se od paní Bláhové a od pana Gustava Krejčí ho (rovněž starší, „zasloužilý“ skaut, který rovněž doprovází 52.oddíl), dozvídám doplňkové infor mace, které mi, coby naprostému „laikovi“ rám cově dokreslují obrázek o skautingu ve světě i v Čechách. Dozvídám se od nich, že tzv. Skaut ská lilie, odznak skautů, byla původně odvozena od Bourbonské lilie, což byl starý erbovní znak ve Francii. Tato lilie byla údajně znázorňována na kompasech mořeplavců a měla jim pomoci udržet správný kurz. Obdobně, symbolicky řečeno, skautský odznak ve tvaru lilie pomáhá skautům ukazovat správný směr v životě. Tento odznak dnes používají skauti v celém světě, čeští skauti mají ve znaku kromě lilie ještě psa, kterého na maloval Mikoláš Aleš a ten má údajně jistou spo jitost s Psohlavci Aloise Jiráska (ochrana českých
hranic). Podle pana Gustava Krejčího skauting ve světě má kořeny jednak v Americe, kde Ernst Thomson Seton založil Ligu lesní moudrosti (předzvěst skautského hnutí) a dále v Anglii, kde je spojen s úsilím Badena Powela, jenž je pova žován za zakladatele světového skautingu. V Če chách je za zakladatele skautského hnutí pova žován Antonín Benjamín Svojsík, který v roce 1912 zorganizoval první skautský tábor na Lipni ci. Český skauting neměl zrovna na růžích ustláno. Byl během své existence třikrát násilně zakázán. Bylo to vždy v souvislosti s velkými společenskými převraty (po roce 1938, 1948 a 1968). Podle slov paní Bláhové byli skauti „trnem v oku režimu“ proto, že kladou důraz na výchovu osobnosti a respekt individuality jednot livce, navíc mohlo být na závadu, že byli součás tí mezinárodní organizace. Jakousi „náhražkou“ skautingu byly v 70. letech turistické oddíly mlá deže, do nichž se uchýlili skauti, jejichž činnost byla přechodně zakázána. Přes všechny překážky kladené do cesty činnosti skautů, však skauting v Čechách nezanikl. V současnosti řady skautů tvoří zástupci již třetí generace skautů a v le tošním roce slaví český skauting již 90.let od své ho založení ! Přibližně v 6 hodin odpoledne 52. oddíl ukončil své cca dvouhodinové putování ulicemi Prahy (pohyboval se kolem Staroměského ná městí) a i já se rozhodla, že zamířím pomalu do mů. Přesunula jsem se na Vltavskou, kde jsem ještě měla v plánu navštívit bratra Tom-Seta (Pražská rada Junáka), abych od něj vyzvěděla aktuální informace o množství vybraných peněz apod. Nakonec jsem se však rozhodla, že pojedu domů. Už toho bylo na mě moc. Cestou domů jsem ještě sčítala květinky – od chvíle, kdy jsem „vyrazila“ na reportáž, jsem v duchu průběžně počítala lidi, kteří měli na klopě kabátu, na kabel ce, na baťůžku…žlutou kytičku. Když jsem vy stupovala ve stanici metra Chodov, kde končila moje „Květinová pouť“ a když jsem procházela prosklenými dveřmi u východu z metra, najednou koukám a - přímo pod nohama mi ležela žlutá květinka, kterou tady někdo ztratil. Jako by tady na mě čekala. 141. žlutá kytička v pořadí. Sym bolické ukončení Květinového dne, nemyslíte ? …Kéž myšlenka pomoci těm nejpotřebnějším má odezvu u všech lidí, kteří dokáží naslouchat hlasu svého srdce.
15
POZVÁNKA (z redakce časopisu Cesta) Zve opět do pražské Stromovky na "Malování na chodníku". S dětmi chtějí oslavit jejich svátek, a to v sobotu 8. června 2002. Sraz je v 9 hodin před Výstavištěm a společně všichni půjdou před Šlech tovu restauraci. Tam si rozdělí cestu na jednotlivá políčka, děti dostanou barevné křídy a začne malování. Tentokrát organizátoři vybrali téma z Nového zákona. Zkuste se už nyní zamyslet nad prosbami modlitby Páně. "Otče náš" patří mezi klenoty Bible (Mat 6,9-13). Věříme, že se vám to podaří vystihnout i v namalovaném obrázku. Také letos si zazpíváme při kytaře - děti i všichni ostatní, kte ří je budou doprovázet. Připraven je i zajímavý program jak na dopoledne tak i odpolední čas. Vedle mnoha zážitků si odvezete tradiční hodnotné ceny a dárky na památku. 8. června je Medarda. Lidové rčení praví: Medardova kápě 40 dní kape. Je tedy možné, že nás bude chtít zasko čit déšť. My se ale nedáme! - Vezměte si proto sebou vedle svačiny a pití také pláštěnku a pastelky. V případě deště budeme místo venku na chodníku malovat pod střechou na papír. Modlete se spolu s námi, aby se i letošní malování vydařilo a měli jsme na co vzpomínat. Informace poslala: ThMgr. Krasava Machová, far. CČSH (telefon na redakci Cesty: 02-20398107) Rozluštění hádanky ze strany 12: Jedná se o rodný dům Jiřího Voskovce (je v soukromých rukou, bohužel dnes nepřístupný). A samozřejmě – jeho přítel byl Jiří Werich!
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]) * 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 02/81865223, Jiří Zajíc (
[email protected]) a Petr Krampl (
[email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2002 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 100,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 45,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje. * Bez jazykové korekce. * 16
