KSBR 27 INS 1109/2012 3 VSOL 415/2013-A-71
Usnesení Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Kaskády s.r.o., se sídlem Brno, Tůmova 2245/13, PSČ 616 00, IČ: 26897318, zastoupeného JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 4, PSČ 604 12, o insolvenčním návrhu navrhovatelů a) ZLS bytové domy a.s., se sídlem Zlín, Bartošova 5532, PSČ 760 01, IČ: 28315472, zastoupeného Mgr. Michaelem Buchlovským, advokátem se sídlem Brno, Kopečná 987/11, PSČ 602 00 a b) JUDr. Rudolfa Daniela, nar. 22.7.1951, Zlín, Fabiánka II./233, PSČ 760 01, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.4.2013 č.j. KSBR 27 INS 1109/2012-A-49 takto: Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.
Odůvodnění: Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zjistil úpadek dlužníka Kaskády s.r.o. (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), insolvenčním správcem ustavil Mgr. Miroslava Sládka se sídlem Brno, Heršpická 800/6 (výrok III.), uvedl, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku s tím, že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (výrok V.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění
pokračování
-2-
KSBR 27 INS 1109/2012 3 VSOL 415/2013-A-71
neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok VI.), vyzval dlužníkovy věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách s poučením, že pokud věřitel v přihlášce pohledávky neuvede, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a neoznačí druh zajištění a dobu jeho vzniku, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo, a s poučením o tom, že zpeněžením zajišťující věci, práva nebo pohledávky v konkursu zaniká zajištění pohledávky věřitele, a to i v případě, že nepodal přihlášku své pohledávky (výrok VII.), nařídil přezkumné jednání na den 16.7.2013 (výrok VIII.) a svolal schůzi věřitelů, která se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání s blíže specifikovaným předmětem jednání (výrok IX.), dlužníkovi uložil, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (výrok X.), uložil insolvenčnímu správci, aby do 26.6.2013 předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, aby jej soud mohl uveřejnit v insolvenčním rejstříku nejpozději 15 dnů před konáním přezkumného jednání, a aby v téže lhůtě soudu předložil zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu, v níž porovná majetkovou podstatu se závazky dlužníka, s tím, že věřitelé mají právo do této zprávy nahlížet (výrok XI.), vyrozuměl o tom, že ten, kdo má u sebe dlužníkův majetek náležející do majetkové podstaty, je povinen to oznámit insolvenčnímu správci a uvést právní důvod, na jehož základě má tento majetek u sebe a na výzvu insolvenčního správce musí umožnit prohlídku tohoto majetku a jeho ocenění (výrok XII.), a dále o tom, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a na úřední desce podepsaného soudu (výrok XIII.), a uložil navrhovatelům a) a b), aby společně a nerozdílně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili na blíže označený účet soudu soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč (výrok XIV.). V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel a) osvědčil svou aktivní legitimaci k podání návrhu, neboť mezitimním rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3.3.2011 č.j. 35/33 Cm 322/2004-883 prokázal, že má za dlužníkem pohledávku, jejíž výše dosud není určena a je předmětem soudního řízení. Tento rozsudek sice není pravomocný, s jeho odůvodněním se však insolvenční soud plně ztotožňuje. Navrhovatel b) rovněž prokázal svoji aktivní legitimaci, když doložil pohledávku minimálně ve výši uznané dlužníkem, to je ve výši 87.000 Kč. Navrhovatelé a) a b) přitom podali řádné a projednatelné návrhy, které splňovaly všechny zákonné náležitosti, a zaplatili na výzvu soudu požadovanou zálohu ve výši 50.000 Kč. Jak soud prvního stupně dále uvedl, zjistil „řadu“ i dalších věřitelů dlužníka, jimž není dlužník schopen platit po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, těmito věřiteli jsou Petr Balajka, Anna Balajková, Iveta Sovjáková, Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Společenství vlastníků jednotek domu Podlesí I./5484 ve Zlíně, Pavla Zavadilová, Miroslav Zavadil, Libor Zehnal, Tomáš Hlaváč, RNDr. Alois Hlaváč, Finanční úřad Brno IV., Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, JUDr. Jan Vokál, Česká správa sociálního zabezpečení, Vojenská zdravotní pojišťovna, Ing. Daniel Richter, Pavla Kováčová, Jiří Dopita, MUDr. Jiří
pokračování
-3-
KSBR 27 INS 1109/2012 3 VSOL 415/2013-A-71
Loučka, JUDr. Jaroslav Čmiel, Ing. Blanka Sitařová, MVDr. Jan Chloupek, Zdeněk Hanáček a Doc. Tichá. S ohledem na tato zjištění soud prvního stupně uzavřel, že dlužník je v úpadku platební neschopností ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“), dále je v úpadku i dle § 3 odst. 2, písm. b) IZ, neboť neplní své závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, a dle § 3 odst. 2, písm. c) IZ, neboť není možné dosáhnout uspokojení pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Podle soudu prvního stupně se dlužníkovi nepodařilo úpadek vyvrátit, obrana dlužníka, že jeho majetek má vyšší hodnotu než objem jeho závazků nemá – jak soud prvního stupně pokračoval – při úvaze soudu a jeho závěru o insolvenci, nebo-li platební neschopnosti dlužníka, „své místo“. Soud proto rozhodl o úpadku a současně podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ rozhodl i o způsobu jeho řešení konkursem, neboť dlužník nesplňuje podmínky pro reorganizaci. Výrok o povinnosti navrhovatelů a) a b) zaplatit soudní poplatek odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 2 odst. 1, písm. a), § 4 odst. 1, písm. e) zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s položkou č. 4 odst. 1, písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Proto tomuto usnesení (výslovně proti výrokům I. a II., jak bylo doplněno u jednání odvolacího soudu) podal dlužník odvolání. Především namítal, že insolvenční návrhy mají vady, pro které měly být odmítnuty. Poukázal na to, že podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Těmito rozhodujícími skutečnostmi jsou – jak dále uvedl - podle § 3 odst. 1 IZ více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a neschopnost plnit tyto peněžité závazky, přičemž pokud insolvenční návrh neobsahuje tyto tři „zákonné podmínky“, nemůže jít o „způsobilý“ návrh. Z insolvenčního návrhu věřitelů podle odvolatele neplyne, že by dlužník nebyl schopen pohledávky věřitelů hradit tak, jak to vyžaduje zákon pro insolvenční návrh. V další části podaného odvolání odvolatel, s argumentací podrobně rozvedenou, zpochybňuje tvrzený nárok insolvenčního navrhovatele a) ve výši 21.250.053 Kč s poukazem na to, že insolvenční navrhovatel a) opírá svůj nárok o znalecký posudek ústavu STAVEXIS, s.r.o., č. 2919-336/06, dle kterého je hodnota díla 40.033.432 Kč, tento znalecký posudek však je – jak odvolatel namítal – tendenční, obsahující značné množství pochybení. Odvolatel však považuje za zásadní posudek č. 07/2008 ze dne 17.7.2008 znalce Ing. Miroslava Krejčího, podle něhož nemovitý majetek dlužníka, „spočívající“ ve vlastnickém právu k bytovým jednotkám, pozemkům a garážím dlužníka, je ohodnocen částkou ve výši 24.000.000 Kč. Ačkoliv dlužník popírá nárok navrhovatele a), je zjevné, že majetek dlužníka postačuje k úhradě tohoto nároku. Podle názoru odvolatele měl soud prvního stupně insolvenční návrh navrhovatele a) zamítnout, neboť je zřejmé, že majetek dlužníka převyšuje pohledávku tohoto navrhovatele, a pohledávky přihlášených věřitelů. Odvolatel rovněž poukázal na to, že „na jeho nemovitý majetek“ bylo vydáno předběžné opatření, jímž mu bylo zamezeno nakládat s tímto majetkem, toto předběžné opatření bylo vydáno na základě návrhu právního předchůdce navrhovatele a). Takový postup považuje
pokračování
-4-
KSBR 27 INS 1109/2012 3 VSOL 415/2013-A-71
odvolatel za jednání proti dobrým mravům, neboť v důsledku toho nemůže disponovat majetkem, který vlastní, a navrhovatel a) se podáním insolvenčního návrhu pak snaží navodit dojem platební neschopnosti. Odvolatel zdůraznil, že tvrzená pohledávka navrhovatele a) je sporná, což je zjevné i ze soudních sporů, jež se mezi dlužníkem a navrhovatelem a) vedou, s ohledem na rozdílná stanoviska účastníků přitom nemůže být dokazování provedeno v insolvenčním řízení, nýbrž v řízení nalézacím. Teprve v případě pravomocného rozsudku soudu by bylo možno považovat nárok navrhovatele a) za prokázaný. V této souvislosti odvolatel soudu prvního stupně vytýkal, že svůj závěr o tom, že navrhovatel a) má za dlužníkem pohledávku, založil na existenci nepravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3.3.2011 č.j. 35/33 Cm 322/2004-883, jímž bylo ve výroku III. rozhodnuto, že navrhovatel a) má vůči dlužníkovi pohledávku, byť v dosud neurčené výši. Tento rozsudek však byl napaden odvoláním, přičemž usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14.3.2013 č.j. 8Cmo 314/2012-1002 byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. zrušen a věc vrácena v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Konečně odvolatel namítal, že dovodil-li soud prvního stupně, že není možné dosáhnout uspokojení pohledávek cestou výkonu rozhodnutí nebo exekucí, je jeho rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. U jednání odvolacího soudu doplnil, že navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se insolvenční návrhy navrhovatelů a) a b) zamítají. Navrhovatel a) navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Navrhovatel b) se k podanému odvolání nevyjádřil. Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Vady uvedené v ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř. se z obsahu spisu nepodávají. Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 17.1.2012 na základě insolvenčního návrhu věřitele ZLS služby a.s. se sídlem Zlín, Bartošova 5532, IČ: 00530808, který uvedl, že má vůči dlužníkovi pohledávku v celkové výši 21.250.053 Kč bez příslušenství. Tvrdil, že dne 30.9.2003 byla mezi navrhovatelem (jako zhotovitelem) a dlužníkem (jako objednatelem) uzavřena smlouva o dílo, na základě které se věřitel zavázal provést pro dlužníka dílo, dodávku stavby Kaskádový bytový dům Zlín – Jižní Svahy „na klíč“ za podmínek v této smlouvě dále uvedených,
pokračování
-5-
KSBR 27 INS 1109/2012 3 VSOL 415/2013-A-71
a dlužník se zavázal uhradit cenu díla ve výši 68.736.008 Kč. V průběhu provádění díla začalo docházet k porušování smlouvy tak, že dlužník se dostával do prodlení s úhradou ceny díla. Podle platebních podmínek, ve smlouvě sjednaných, se dlužník zavázal v průběhu výstavby hradit měsíční faktury, daňové doklady včetně DPH, které věřitel vystaví vždy po uplynutí kalendářního měsíce na základě zjišťovacího protokolu o skutečně provedených pracech a dále bylo dohodnuto, že z částky k fakturaci bez DPH, odsouhlasené zjišťovacím protokolem, zaplatí dlužník věřiteli vždy 90 %, zbývajících 10 % bude tvořit pozastávku podle ujednání ve smlouvě. Věřitel vystavil faktury (v návrhu dále blíže specifikované), jimiž byla vyfakturována částka celkem ve výši 33.915.998 Kč, z níž měla být dlužníkem zaplacena částka 30.690.247,20 Kč, 3.225.750,80 Kč tvořilo oprávněnou pozastávku dlužníka. Dlužník na tyto vystavené faktury uhradil celkem částku ve výši 22.253.264 Kč, částka ve výši 3.225.751 Kč tvořila oprávněnou pozastávku dlužníka a částka ve výši 8.436.983 Kč představovala prodlení dlužníka. Dlužník dopisem ze dne 26.7.2004 účelově od smlouvy o dílo odstoupil, toto odstoupení označil navrhovatel dopisem ze dne 2.8.2004 za neplatné a sám od smlouvy o dílo odstoupil. Následně zaslal dlužníkovi dopisem ze dne 5.8.2004 vyúčtování ceny dosud provedeného díla v souvislosti s odstoupením od smlouvy včetně faktury č. 4400035, jíž byla vyúčtována celková cena provedeného díla ke dni odstoupení od smlouvy částkou 41.326.119 Kč bez DPH. Celková částka, kterou dlužník dluží, představuje 21.250.053 Kč bez příslušenství. Tato částka odpovídá závěrům znaleckého posudku ze dne 13.11.2006, který vypracoval znalecký ústav STAVEXIS, s.r.o. pod č. 2919-336/06, v němž znalec stanovil cenu rozestavěného díla částkou ve výši 40.033.432 Kč bez DPH. Podle znaleckého posudku, který byl vypracován na základě objednávky dlužníka Ing. Miroslavem Krejčím dne 3.9.2004 č. 2468-108-2004, činila hodnota rozestavěné stavby 32.947.503 Kč bez DPH. Protože dlužník v průběhu stavby uhradil částku 20.594.718 Kč bez DPH, činí rozdíl 12.352.722 Kč bez DPH, takže – ačkoli je výše dlužné částky, kterou dlužník věřiteli dluží, předmětem sporu - je nepochybné, že tato částka nebude nižší, než částka, ke které dospěl znalec ve znaleckém posudku, jehož zadavatelem byl sám dlužník. Věřitel a dlužník vedou u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35/33 Cm 322/2004 spor, jehož předmětem jsou vzájemné nároky stran vyplývající z odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 30.9.2003. Dne 3.3.2011 byl Krajským soudem v Brně vydán částečný a mezitimní rozsudek č. j. 35/33 Cm 322/2004-883, jímž byly nároky dlužníka zamítnuty a současně byla dlužníkovi uložena povinnost uhradit věřiteli (to je navrhovateli) to, o co se obohatil v důsledku skutečnosti, že věřitel zhotovoval podle smlouvy o dílo ze dne 30.9.2003 uvedenou stavbu. Dále navrhovatel uvedl, že dlužník je v současné době vlastníkem osmi bytových jednotek a tomu odpovídajícího podílu na společných částech domu č.p. 5484 a pozemku p.č. St. 8576, podílu na nebytovém prostoru – garážových stáních a skladech a tomu odpovídajícího podílu na společných částech domu č.p. 5484 a pozemku p.č. St. 8576, zapsaných na LV č. 21334 a na LV č. 21814 pro k.ú. Zlín, obec Zlín, u všech těchto jednotek je však nařízena exekuce a zřízeno zástavní právo, z toho pouze zástavní právo pro Finanční úřad Brno IV. bylo zřízeno pro pohledávku ve výši 5.388.682,20 Kč. Jiný majetek dlužník nemá. Jako další věřitele dlužníka označil navrhovatel Finanční úřad Brno IV.
pokračování
-6-
KSBR 27 INS 1109/2012 3 VSOL 415/2013-A-71
s pohledávkou ve výši 5.388.682,20 Kč, jež je zajištěna zástavním právem k nemovitostem dlužníka, JUDr. Jana Vokála, Brno, Barvičova 29a s pohledávkou ve výši 183.181 Kč s příslušenstvím, která je předmětem exekučního řízení, nařízeného usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18.3.2010 č.j. 81 EXE 779/2010-18, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR s pohledávkou ve výši 25.102 Kč s příslušenstvím, jež je předmětem exekučního řízení, nařízeného usnesením Městského soudu v Brně č.j. 64 EXE 677/2010-6 a OTIS a.s. se sídlem Břeclav, J. Opletala 1279, IČ: 42324254 s pohledávkou ve výši 40.358 Kč s příslušenstvím, jež je předmětem exekučního řízení nařízeného usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24.9.2009 č.j. 80Nc 2008/2009-11. Podle tvrzení navrhovatele je nepochybné, že se dlužník dostal do úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Neschopnost plnit peněžité závazky je dána skutečností, že dlužník ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 IZ zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků a tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, současně není možné dosáhnout uspokojení splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí. K osvědčení existence tvrzené pohledávky vůči dlužníkovi označil navrhovatel listinné důkazy – smlouvu o dílo ze dne 30.9.2003, blíže označené faktury (jimiž byla fakturována cena díla), podání dlužníka a věřitele, jimiž učinili úkon odstoupení od smlouvy o dílo, přípis věřitele ze dne 5.8.2004 (tzv. finanční vyrovnání), fakturu č. 4400035 (jíž byla vyúčtována celková cena provedeného díla ke dni odstoupení od smlouvy), znalecké posudky ze dne 13.11.2006 znaleckého ústavu STAVEXIS, s.r.o. a ze dne 3.9.2004 znalce Ing. Miroslava Krejčího a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3.3.2011 č.j. 35/33 Cm 322/2004-883. V průběhu řízení před soudem prvního stupně původní navrhovatel ZLS služby a.s. ztratil způsobilost být účastníkem tohoto řízení, neboť zanikl sloučením se společností BD Slavičín a.s., IČ: 28315553, BD Rožnov a.s., IČ: 28315618 a Nový Svět Kroměříž a.s., IČ: 28315545 do nástupnické společnosti ZLS bytové domy a.s. Krajský soud v Brně proto usnesením ze dne 4.12.2012 č.j. KSBR 27 INS 1109/2012-A-37 (které nabylo právní moci dne 22.2.2013) rozhodl podle ustanovení § 107 odst. 1 o.s.ř. o pokračování v řízení s tímto právním nástupcem. Dne 16.10.2012 došel Krajskému soudu v Brně insolvenční návrh věřitele JUDr. Rudolfa Daniela, který se domáhal zjištění úpadku dlužníka s tvrzením, že dlužník neplní podstatnou část svých peněžitých závazků, přihlášených do insolvenčního řízení, po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, proto se v souladu s ustanovením § 3 odst. 2 IZ má za to, že není schopen plnit svoje závazky. Navrhovatel tvrdí, že má vůči dlužníkovi pohledávku z titulu nezaplaceného nájemného za nájem nebytových prostor v domě navrhovatele ve Zlíně, Kvítková 6965, dlužník svůj dluh písemně uznal co do důvodu a výše, zůstatek jistiny uznaného dluhu činí 87.172 Kč a splatný byl do 31.7.2008. Jako další věřitele označil ZLS služby a.s., Českou republiku – Finanční úřad Brno IV., JUDr. Jana Vokála, advokáta v Brně, a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Soud prvního stupně nařídil k projednání insolvenčních návrhů jednání (jednání nařízeno na den 29.5.2012, odročeno na den 4.12.2012 a dále odročeno na den 9.4.2013), u jednání provedl dokazování přečtením rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3.3.2011 č.j. 35/33
pokračování
-7-
KSBR 27 INS 1109/2012 3 VSOL 415/2013-A-71
Cm 322/2004-883, seznamu závazků a seznamu majetku dlužníka, vyjádření věřitelů Finančního úřadu Brno IV., Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, JUDr. Jana Vokála a přečtením přihlášek pohledávek č. 1 až 18. Na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím. Podle ustanovení § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky insolvenční navrhovatel prokazuje ve smyslu ustanovení § 97 odst. 2 IZ své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) a současně zčásti naplňuje základní předpoklad podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku, neboť zjištění existence splatné pohledávky má význam jakožto jedno ze zjištění, potřebných k osvědčení úpadku dlužníka. Námitkám odvolatele je možno přisvědčit potud, že v přezkoumávané věci navrhovatel a) svoji aktivní věcnou legitimaci neprokázal. Pokud se týká závěru soudu prvního stupně o tom, že navrhovatel a) doložil svoji splatnou pohledávku vůči dlužníkovi, je třeba uvést, že soud prvního stupně v tomto směru vycházel z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3.3.2011 č.j. 35/33 Cm 322/2004-883 (s tím, že se plně ztotožňuje „s odůvodněním“ tohoto rozhodnutí), jímž Krajský soud v Brně ve věci žalobce Kaskády s.r.o. proti žalovanému ZLS bytové domy a.s. o zaplacení částky 17.194.649,10 Kč s příslušenstvím, a o vzájemném návrhu na zaplacení částky 21.250.053 Kč s příslušenstvím, rozhodl – mimo jiné – ve výroku III. o uložení povinnosti žalobci (to je dlužníkovi) uhradit žalovanému (to je navrhovateli a/) to, o co se žalobce obohatil v důsledku skutečnosti, že žalovaný zhotovoval podle smlouvy o dílo ze dne 30.9.2003 stavbu „Kaskádový bytový dům Zlín – Jižní Svahy“ (§ 544 odst. 1 obchodního zákoníku) s tím, že o výši úhrady a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Jak bylo odvolacím soudem zjištěno, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14.3.2013 č.j. 8 Cmo 314/2012-1002 citovaný rozsudek soudu prvního stupně pro jeho nepřezkoumatelnost ve výroku III. zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí přitom odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně v části odůvodnění rozsudku, týkající se rozhodnutí mezitimním rozsudkem, nijak nevysvětluje, jak dospěl k závěru, že se žalobce na úkor žalovaného obohatil, to znamená neřeší dosud spornou (hlavní a rozhodující) otázku, zda na straně žalobce došlo k obohacení na úkor žalovaného a v této souvislosti – je-li mezi účastníky nesporné, že žalobce uhradil žalovanému na základě smlouvy o dílo 22.253.264 Kč – zda hodnota díla ke dni ukončení smlouvy o dílo byla vyšší než částka dosud žalobcem žalovanému uhrazená. Za této situace je tudíž zjevné, že sporné skutečnosti, týkající se pohledávky insolvenčního navrhovatele a) nebude možno osvědčit pouze listinami, k insolvenčnímu návrhu připojenými, a že k prokázání existence splatné pohledávky
pokračování
-8-
KSBR 27 INS 1109/2012 3 VSOL 415/2013-A-71
insolvenčního navrhovatele a) by bylo potřeba provádět další obsáhlé dokazování, k němuž však insolvenční soud není povolán. Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – proto uzavírá, že insolvenční navrhovatel a) svou splatnou pohledávku vůči dlužníkovi nedoložil. Nicméně tato skutečnost je v přezkoumávané věci bez významu, neboť další insolvenční navrhovatel JUDr. Rudolf Daniel svoji aktivní věcnou legitimaci prokázal, když doložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku z titulu nezaplaceného nájemného minimálně ve výši 87.172 Kč, kterou dlužník písemně co do důvodu a výše uznal. Pro úplnost odvolací soud dodává, že pokud by ani insolvenční navrhovatel b) svoji splatnou pohledávku vůči dlužníkovi nedoložil, nebylo by to důvodem pro změnu rozhodnutí o úpadku, jestliže by i tak bylo možno uzavřít (ve vazbě na osvědčené pohledávky dalších dlužníkových věřitelů, kteří se nestali insolvenčními navrhovateli), že dlužník je v úpadku (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.10.2010 sen. zn. 29 NSČR 24/2009, které je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Námitkou odvolatele, že věřitelské insolvenční návrhy neobsahují vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, se odvolací soud nezabýval, neboť pro výsledek odvolacího řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku dlužníka to, že insolvenční soud osvědčil úpadek dlužníka, ačkoli věřitelský insolvenční návrh měl vady, pro které mohl být podle § 128 odst. 1 IZ odmítnut, není významné (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky v usnesení ze dne 1.3.2012 sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 83/2012). Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že byla osvědčena existence i dalších věřitelů dlužníka s pohledávkami, jež jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a jež dlužník neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti; dalšími věřiteli jsou Petr Balajka, Anna Balajková, Iveta Sovjáková, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Společenství vlastníků jednotek domů Podlesí I./5484,
pokračování
-9-
KSBR 27 INS 1109/2012 3 VSOL 415/2013-A-71
Pavla Zavadilová, Miroslav Zavadil, Libor Zehnal, Tomáš Hlaváč a RNDr. Alois Hlaváč. Jak bylo odvolacím soudem z přihlášek pohledávek těchto věřitelů dále zjištěno, věřitelka Anna Balajková přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 76.920 Kč jako pohledávku vykonatelnou, k jejímuž vymožení byla usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11.8.2011 č.j. 103 EXE 2916/2011-17 nařízena na majetek dlužníka exekuce, věřitel Společenství vlastníků jednotek domů Podlesí I./5484 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku celkem ve výši 607.033 Kč (č. přihlášky 7), s tím, že pohledávka č. 1 ve výši 27.590 Kč, č. 2 ve výši 182.692 Kč, č. 3 ve výši 124.564,20 Kč a č. 4 ve výši 86.103 Kč jsou pohledávky vykonatelné, přiznané pravomocnými a vykonatelnými rozhodnutími Městského soudu v Brně, z čehož pohledávka č. 2 ve výši jistiny 115.945 Kč, pohledávka č. 3 ve výši jistiny 72.992 Kč a č. 4 ve výši jistiny 68.564 Kč jsou již vymáhány v exekučním řízení vedeném Exekutorským úřadem Uherské Hradiště, soudním exekutorem Mgr. Pavlem Hanáčkem (pohledávky vůči těmto věřitelům ostatně dlužník v podaném odvolání ani nezpochybňoval). Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že v řízení bylo osvědčeno naplnění všech znaků úpadku dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ. Byla doložena mnohost věřitelů a existence pohledávek déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Neschopnost dlužníka hradit své splatné závazky se předpokládá, neboť doložené závazky vůči svým věřitelům neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ). Námitkou odvolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v té části, v níž dovodil platební neschopnost dlužníka, neboť nelze dosáhnout uspokojení některé ze splatných pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nepřezkoumatelné, a námitkou, koncentrující se do tvrzení, že dlužník není předlužen, se odvolací soud již nezabýval, neboť by to bylo s ohledem na shora uvedený závěr nadbytečné. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, to je ve výroku I., jímž byl zjištěn úpadek dlužníka, a ve výroku II., jímž byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs (§ 148 odst. 1 IZ), jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Poučení:
Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
pokračování
- 10 -
KSBR 27 INS 1109/2012 3 VSOL 415/2013-A-71
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčním navrhovatelům, insolvenčnímu správci a dlužníkovi se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí. V Olomouci dne 4. července 2013 Za správnost vyhotovení: Renáta Hrubá
JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. předsedkyně senátu
