Č.j.:MROV -6388/Z2-Tč-2005
Ostrava 7. října 2005
USNESENÍ Podle ustanovení § 159a odst.l trestního řádu o d k l á d á m věc týkající se trestního oznámení RNDr. Josef Skalník, nar. 22.1.1928, bytem, Bílovice nad Svitavou, ul. Komenského č. 48, a PhDr. Jiří Jaroš, nar. 14.2.1949, bytem Bílovice nad Svitavou, Táborské návrší č. 124, na právnickou osobu Koruna Česká -Monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska, kdy současným předsedou strany Koruna Česká je Václav Srb, nar. 13.4.1958, byt. Praha 2, ul. Římská č. 1240/39 a správci internetových stránek Koruny České David Hibsch, nar. 21.12.1970, bytem Ostrava-Hrabůvka, ul. Mjr. Nováka č. 1306/11, pro podezření ze spáchání trestných činů Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení dle ustanovení § 198 odst. 1 b) tr. zákona, Podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práva svobod dle ustanovení § 198a odst. 1,2 tr. zákona, Šíření poplašné zprávy dle ustanovení § 199 odst. 1 tr. zákona, Pomluva dle ustanovení § 206 tr. zákona a Poškozování cizích práv dle ustanovení § 209 odst. 1 tr. zákona, kterého se měli dopustit tím, že: - dne 14.3.2005 i v předchozích přesně neustanovených dnech na svých webových stránkách strany Koruna Česká-Monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska vyvíjí frontální útok na všechny demokratické skupiny republiky, jejichž cílem je totální popření stávající formy státu, zakotvené v Ústavě České republiky, popření svrchovanosti státní moci České republi1..')' (Ústavní systém České republiky) a nahrazení t~to svrchovanosti svrchovaností monarchie na jiném právním základě, nežli je právní základ platný, neboť v dané věci není dáno podezření ze spáchání trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.
Odůvodnění Policii České republiky, Obvodním oddělením Ostrava-Zábřeh n., bylo prováděno šetření k trestnímu oznámení oznámení RNDr. Josefa Ska1níka , nar. 22.1.1928, bytem, Bílovice nad Svitavou, ul. Komenského č. 48, a PhDr. Jiřího Jaroše, nar. 14.2.1949, bytem Bílovice nad Svitavou, Táborské návrší č. 124, na právnickou osobu Konma Česká Monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska, kdy současným předsedou strany Koruna Česká je Václav Srb, nar. 13.4.1958, byt. Praha 2, ul. Římská č. 1240/39 a správci internetových stránek Koruny České David Hibsch, nar. 21.12.1970, bytem OstravaHrabůvka, ul. Mjr. Nováka č. 1306/1.'., pro podezření ze spáchání trestných činů Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení dle ustanovení § 198 odst. 1 b) tr. zákona, Podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práva svobod dle ustanovení § 198a odst. 1,2 tr. zákona, Síření poplašné zprávy dle ustanovení § 199 odst. 1 tr. zákona, Pomluva dle ustanovení § 206 tr. zákona a Poškozování cizích práv dle ustanovení § 209 odst. 1 tr. zákona, kterého se měli dopustit tím, že dne 14.3.2005 i v předchozích přesně neustanovených dnech na svých webových stránkách strany Koruna Česká-Monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska vyvíjí frontální útok na všechny demokratické skupiny republiky, jejichž cílem je totální popření stávající formy státu, zakotvené v Ústavě České republiky, popření svrchovanosti státní moci České republiky. (Ustavní systém České republiky) a nahrazení této svrchovanosti svrchovaností monarchie na jiném právním základě, nežli je právní základ platný. Oznamovatelé ve svém trestním oznámení podávají trestní oznámení na právnickou osobu Koruna Česká -Monarchistická strana Č:ech, Moravy a Slezska. Trestní řád České republiky (zákon č. 141/1961 Sb) trestní stíhání právnické osoby nezná a dle ustanovení § 160 odst. I tr. řádu lze pouze stíhat konkrétní určitou osobu, je-li dostatečně odůvodněn
závěr, že skutek spáchala tato osoba a tudíž nelze stíhat právnickou osobu. Toto ustanovení je rozvinutím ustanovení § 2 odst. I tr. řádu, kdy nelze nikoho stíhat jinak, než ze zákonných důvodů a způsobem, který tento zákon stanoví, kdy se v tomto případě jedná o jednu z vůdčích právních idejí na kterých je vybudováno trestní řízení jako celek, které tvoří základ na němž spočívá trestní právo procesní. K uvedené věci následně podali vysvětlení, a to nejprve předseda strany Koruna Česká -Monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska Václav Srb, který uvedl, že internetové stránky jeho strany na kterých probíhá diskuse je volně přístupná každému, kdo má o ně zájem. Přímo do interní diskuse může v současnosti vstoupit cca. 500 osob z celé republiky a tudíž odkudkoliv. Zároveň se ohradil proti tomu, že by se zde objevovali věci proti jakémukoliv porušení zákona, kdy právě nikdo z vedení strany neodpovídá na otázky vulgární a nebo na otázky, které by mohly něco podněcovat. Dále podal vysvětlení k věci David Hibsch, a to správce webových stránek strany Koruna Česká - Monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska, který uvedl, že na webových stránkách probíhá diskuse, a to tak, že někdo položí otázku, kdy se otázka zobrazí v administrátorském prostředí a členové strany se rozhodnou, zda budou na otázku reagovat a zda na ní odpoví. Nereaguje se zde na vulgární otázky. Dále doložil některé odpovědi členů strany na otázky občanů, které bylo možno ještě dohledat, jelikož se časem mažou, protože se postupně nahrazují jinými. Konkrétně se vyjádřil k textu, který uvedli ve svém trestním oznámení oznamovatelé, a to "Český král je prostě právně vládcem i ve Slezsku, a to bez ohledu na to, zda si to jeho občané na Polské straně uvědomují či nikoliv... Je však ale jasné, že panovníkem Česka (a tedy i Kladska) je Český, nikoliv Polský král. Zda-li však jimi nárokované území podle dnešních měřítek leží na území jiné republiky, je vedlejší". Uvedl, že se jedná o text, který je vytržený z textu a takto podaný je klamavý a zavádějící, kdy otázka, která byla položená na internetových stránkách, zněla" Zda budeme usilovat o přípojem hrabství Kladského"? Odpověď na tuto otázku byla pouze akademická a zněla ve své plnosti takto: "Děkuji za velmi zajímavou otázku. Ta zavdává příčinu diskutovat o územních možnostech rozmachu České koruny alespoň do její skutečné historické podoby. Nejen hrabství Kladské, ale všechna území tvořící kdysi celé Slezsko po právu náleží Českému králi, neboť ten je krom svého královského majestátu ještě markrabětem Moravským, vévodou Horno-a Dolnoslezským a markrabětem Horno a Dolnolužickým co se týče všech historických zemí Koruny České (pak má ještě spoustu dalších titulů.) Situace ale dnes není zralá k větším územním změnám, takže osobně nepředpokládám, že doba vhodná k obnovení státu v jeho historických hranicích ještě někdy nastane. To však nemusí být na škodu. Český král je prostě právně vládcem i ve Slezsku, a to bez ohledu na to, zda si to jeho občané na Polské straně uvědomují čin nikoliv. Zde nám může paradoxně napomoci EU, která zrušením vnitřních hranic umožní taky nenásilnou propagaci historických témat. Je však ale jasné, že panovníkem Slezska (a tedy i Kladska) je Český a nikoliv Polský král. Zdali však jim nárokované území podle dnešních měřítek leží na území jiné "republiky" je vedlejší. Já osobně bych se spokojil s tím, kdyby si toto uvědomovali i obyvatelé Kladska podobně jako se dědická posloupnost českých panovníků nikdy nevytratila z myslí Lužických Srbů". Dále uvedl, že celé toto trestní oznámení je ze strany oznamovatelů nesouhlas s interpretací dějin tohoto státu jak ho prezentuje Koruna česká, kdy tato strana se nedopouští žádné trestné činnosti, nikoho vulgárně nenapadá a pouze využívá svobodu projevu kterou jim zaručuje Listina základních práva a svobod České republiky. Pokud se jedná o podezření ze spáchání trestných činů Hanobení národa, rasy a přesvědčení dle ustanovení § 198 odst. 1 b) tr. zákona a Podněcování k národnostním a rasové nenávisti dle ustanovení § 198a odst. 1,2, kdy v případě trestného činu dle ustanovení § 198 odst. lb) je uveaeno, že: ,,Kdo veřejně hanobí skupinu obyvatelů republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání". Toto ustanovení chrání klidné občanské soužití proti veřejnému hanobení, směřujícímu proti jednomu ze základních
lidských práv, a to rovnosti lidí bez rozdílu národnosti, jazyka, rasy, politického přesvědčení a náboženství a hanobení je subjektivní, hrubě urážlivý projev směřující k hrubému znevážení některého národa, jeho jazyka nebo některé rasy nebo skupiny obyvatel republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání; a v případě trestného činu dle ustanovení § 198a odst. 1,2 je uvedeno, že: " Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu nebo rase nebo k omezování práva svobod jejich příslušníků a kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v 1 odstavci. Toto ustanovení chrání rovnost lidí bez rozdílu národnosti a rasy, kdy podněcováním je třeba rozumět projev, kterým pachatel zamýšlí vzbudit u jiných osob nenávist k některému národu nebo rase, anebo vyvolat jednání dalších osob vedoucí k omezování práv a svobod jejich příslušníků. Zde je na místě upozornit, že "každý občan této republiky má právo na svobodné myšlení", článek 15 Listiny základních práv a svobod, kdy lze říci, že fyzičtí členové strany Koruna Česká Monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska na svých internetových stránkách prezentovali své myšlení auditur et altera pars (nechť je slyšet i druhá strana) a nelze do jejich consuetudo sermonis loquendi (způsob vyjadřování) a myšlení podsunovat úmysl, že svým dokumentem chtěli někoho coram publico (před veřejností) hanobit, urážet, podněcovat k národnostní a rasové nesnášenlivosti protože nikdo se nemůže dopustit výše uvedených trestných činů, pokud neví, že je páchá, kdy pro jejich spáchání trestní zákon v subjektivní stránce vyžaduje úmysl. Dále článek 17 Listiny základních práv a svobod o Politických právech hovoří, že : "Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu". Nelze tedy toto právo ubírat členům strany Koruna Česká Monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska jenom proto, že někdo další má na dané téma jiný názor. Pokud se týče dalšího podezření ze spáchání trestného činu Šíření poplašné zprávy dle ustanovení § 199 odst. 1 tr. zákona, kdy v zákoně je uvedeno že : ,,Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá", kdy toto ustanovení chrání obyvatelstVo před vyvoláním vážných obav na základě rozšiřování nepravdivých poplašných zpráv. Poplašnou zprávou je taková zpráva, která je podle svého obsahu způsobilá vyvolat obavy z nějakých, byť i neurčitých budoucích událostí zasahujících nepříznivě do života alespoň části obyvatelstva nějakého místa, např. že" hrozí nebezpečí válečného konfliktu, že hrozí protržení hráze přehrady a zaplavení vesnic či měst, nebo že hrozí výbuch jaderné elektrárny a radioaktivní zamoření okolí apod." Jejím účelem je vyvolat u obyvatelstva obavy o život, zdraví nebo osobní majetek, případně obavy obyvatelstva práva a svobody zaručené Listinou základních práva svobod. Zpráva. musí být nejen poplašná, ale i objektivně nepravdivá a v rozporu se skutečností (skutečným stavem) nebo skutečnost značně a tendenčně zkreslující. Při hodnocení konkrétního jednání pachatele je třeba pečlivě hodnotit charakter a povahu jeho projevu, kdy je třeba mít na zřeteli čI. 17 Listiny základních práva a svobod zaručující svobodu projevu a právo na informace. Trestné podle tohoto ustanovení je pouze "úmyslné způsobení nebezpečí vážného znepokojení aspoň. části obyvatelstva některého místa". Poplašná zpráva musí být tedy dostatečně konkretizována a takového charakteru, aby byla schopna takové vážné znepokojení vyvolat, i když k němu nemusí dojít. Musí zde však být nebezpečí takového vážného znepokojení, tedy toto vážné znepokojení musí "bezprostředně hrozit". Toto nebezpečí zde není vyvoláno rozšiřováním poplašné zprávy pachatelem, nýbrž jím vyvolanými opatřeními, která jsou učiněná příslušnými státními orgány. výrok, který ve svém trestním oznámení uvádějí oba oznamovatelé mimo jiné, a to, že monarchisté šíří poplašnou zprávu o chování se státu České republiky tím, že nepravdivě oznamují neexistující hon na šlechtu nelze považovat z hlediska výše uvedeného za poplašnou zprávu schopnou způsobit vážné nebezpečí části obyvatelstva nějakého místa a toto nebezpečí bezprostředně nehrozí. Dále, pokud se týká šlechtických rodů, které uvádí oba oznamovatelé ve svém trestním oznámení, a to rody Bucquoy, Walderode, Colloredo, Kinsky U.F, Rohan,
Hohenlohe, Schamuburg-Lippe, Harrach etc., tak někteří příslušníci těchto rodin se v současné době domáhají v občansko-právních řízeních navrácení bývalých majetků svých rodů, kdy v těchto řízeních rozhodují soudy České republiky, a nelze dopředu předjímat rozhodnutí nezávislých státních institucí v těchto řízeních jako jednoho ze tří nezávislých pilířů demokracie České republiky. Dále, pokud jde dle obou oznamovatelů o verbální útok na prezidenta České republiky pro výkon jeho funkce, tak objektem takového útoku může být pouze zájem na nerušeném, řádném a zákonném výkonu pravomoci veřejného činitele. Úmysl pachatelů musí směřovat k tomu, aby napadený orgán pravomoc vůbec nevykonal, nebo ji vykonal jinak, než ji zamýšlel vykonat před tím, než došlo k použití násilí. Tento skutek musí být tedy dokonán násilím v zákonem předpokládaném úmyslu. Útok na veřejného činitele spáchaný slovem, tiskem, obrazem dle trestního oznámení obou oznamovatelů trestní zákon České republiky č. 140/1961 Sb nezná. Pokud se týče dalšího podezření ze spáchání trestného činu Pomluva dle ustanovení § 206 odst. 1 tr. zákona, kterého se podezřelí členové strany Koruna Česká, Monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska dopustili tím, že pomlouvali státní akt prezidentského vyznamenání na Pražském hradě z nedůstojnosti a nezaslouženo cti vyznamenaných a dále, že označují legionáře za vlastizrádce jak uvádějí oba oznamovatelé ve svém trestním oznámení, a to za to, že tito vojáci zběhli z Rakousko-Uherské armády k Legiím. Ustanovení § 206 tr. zákona poskytuje ochranu cti a dobré pověsti člověka před pomluvou, která může vážným způsobem narušit občanské soužití. Čest je mravní hodnota člověka ve společnosti. Předmětem útoku u tohoto skutku může být pouze jednotlivec Tento paragraf nechrání kolektivy, instituce, úřady, právnické osoby apod. Trestného činu pomluvy dle § 206 odst. 1 tr. zákona se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména jej poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo mu způsobit jinou vážnou újmu. Trestným činem v obecném smyslu je dle § 3 odst. 1 tr. zákona pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Základními obligatorními znaky skutkové podstaty trestného činu jsou objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. Individuálním objektem trestného činu pomluvy je ochrana vážnosti, cti a dobré pověsti člověka, které mohou být calumnii (pomluvou) ohroženy. Konkrétní objekt v předmětné trestní věci nelze dovodit. Dále zde nebyla naplněná objektivní stránka trestného činu, jejíž podstata je ve sdělení nepravdivých údajů, které jsou způsobilé zasáhnou výše uvedené oznamovatele, a to způsobem který vyžaduje trestní řád jednání, následek a příčinná souvislost mezi jednáním a následkem. V tomto případě nedošlo, jak již bylo výše uvedeno ke sdělování zjevně lživých údajů, za něž nelze považovat prezentaci svého myšlení audiatur et altera pars (nechť je slyšet i druhá strana). Zejména zde však chybí poslední obligatorní znak skutkové podstaty trestného činu, kterým je objektivní stránka, tedy zavinění ve formě úmyslu, které se vztahuje ke všem dalším znakům skutkové podstaty. Zavinění pachatele v tomto případě trestného činu pomluvy musí zahrnovat i skutečnost, že sdělený údaj je nepravdivý a současně způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost osoby dotčené pomluvou. Ke spáchání trestného činu pomluvy dle § 206 odst.. 1 tr. zákona postačuje i existence úmyslu eventuálního dle § 4 odst. 1 písm. b) tr. zákona, což zahrnuje stav, kdy pachatel trestného činu věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem a pro případ, že tak učiní, s tím byl srozuměn. Ze shromážděných materiálu však nevyplývá konkrétní zjištění o vědomosti a srozumění pachatele jak s nepravdivostí údajů, tak se způsobilostí těchto údajů značnou měrou ohrozit v potřebné míře vážnost napadených osob. S tímto rozborem formálních znaků skutkové podstaty trestného činu pomluvy s konstatováním jejich neexistence úzce souvisí úvaha o nebezpečnosti činu pro společnost, tedy o materiální stránce trestného činu. Čin, který jinak vykazuje znaky trestného činu, není trestným činem, je-li jeho stupeň nebezpečnosti pro společnost nepatrný. Uvedená dolní hranice stupně nebezpečnosti pro společnost platí pro všechny trestné činy od typově nejlehčích 2Ž po nejtěžší. Pro rozhodnutí, zda určitý čin je trestným činem" či nikoliv, tak nestačí jeho hodnocení jen ve vztahu ke
znakům, uvedeným v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona, nýbrž je třeba vždy hodnotit i stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost. Kritéria, podle nichž je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován, jsou demonstrativně vymezena v § 3 odst. 4 tr. zákona a jsou to zejména význam chráněného zájmu který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti za kterých byl čin spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a pohnutka. Stanovení stupně nebezpečnosti činu pro společnost pak musí být výsledkem hodnocení všech skutečností představujících konkrétní kritéria obecně zakotvená v citovaném ustanovení. V předmětné věci však nebylo zjištěno, že by podezřelí svým jednáním naplnili znaky trestného činu pomluvy. Pokud se týče dalšího podezření ze spáchání trestného činu, který měli pravděpodobně na mysli oba oznamovatelé, a to Poškozování cizích práv dle ustanovení § 209 odst. I písmo a) tr. zákona, kterého se měli podezřelí dopustit tím, že uvádějí veřejnost i úřady v omyl tvrzením o nelegitimním vzniku ČSR, kdy se tímto mají dopouštět poškozování práv České republiky, je třeba uvést, že k naplnění znaků tohoto trestného činu je nutné někomu způsobit vážnou újmu na právech, a to jednáním, které má povahu podvodného jednání (uvedením někoho v omyl, nebo využitím něčího omylu). V případě vážné újmy na právech, je nutno posoudit se zřetelem k okolnostem konkrétního případu, zejména se zřetelem k tomu, o jaké právo šlo, jaká byla intenzita újmy na tomto právu a jaké následky to mělo pro poškozeného, zejména zda" šlo o škodlivý následek lehce nebo obtížně odstranitelný, případně neodstranitelný. V tomto konkrétním případě nelze dovodit, že by úmyslným jednáním podezřelých byla komukoliv způsobená vážná újma na jeho právech a také nelze žádným způsobem dovodit, jaký byl škodlivý následek jednáním podezřelých a zda šlo o následek odstranitelný nebo neodstranitelný. Taktéž jednání, které oba oznamovatelé označují za uvedení v omyl veřejnosti, kdy členové Monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska zpochybňují vznik Československé republiky, lze prezentovat jako využití Listiny základních práva svobod článek 15 tedy, že "každý občan má právo na svobodné myšlení'". Tudíž jejich consuetudo sermonis loquendi (způsob vyjadřování) a myšlení nemusí být v souladu s názory a myšlením obou oznamovatelů. Je osobní věcí členů Monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska, že své názory prezentují stylem, že de omnium dubitandum est (o všem se má pochybovat). Názor členů Monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska kterým zpochybňují vznik Československé republiky a prezentují na tuto věc názor strany, lze označit jako stranickou consuetudo praeter legem (zvyklost mimo výslovné znění zákona, nikoliv však protizákonná). Dále k poslednímu odstavci trestního oznámení obou oznamovatelů uvádím, že otázka předpokladů stíhatelnosti trestných činů nepatří do oblasti Listiny základních práv a svobod, jež jsou podle čI. 3 Ústavy České republiky součásti ústavního pořádku. Ústava ani Listina neřeší detailní otázky trestního práva, nýbrž stanoví nesporné a základní konstitutivní principy státu a práva (nález ÚS, sp. PI. ÚS 19/93). Rovněž výkladem čI. 39 a čI. 40 odst. 1 Listiny lze w dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Pouze stát) svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, a jaký trest, popř. jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele, lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci uvedené zásady neporušuje a nezakládá v ústavní rovině ve smyslu čI. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy žádné základní právo oznamovatele na takový druh "satisfakce" (usnesení I. ÚS 84/99), neboť odložením tohoto oznámení orgány činnými v trestním řízení nejsou porušená žádná ústavně zakotvená práva oznamovatelů, neboť Ústavou a Listinou základních práv a svobod ČR subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhaná neexistuje, kdy v přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují věci a okolnosti stejně pečlivě ve prospěch i neprospěch osob, které jsou účastníky řízení. Protože ze shromážděného materiálu nevyplývá, že byly naplněny materiální a formální znaky trestných činů Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení dle
ustanovení § 198 odst. 1 b) tr. zákona, Podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práva svobod dle ustanovení § 198a odst. 1,2 tr. zákona, Šíření poplašné zprávy dle ustanovení § 199 odst. 1 tr. zákoI1.ll, Pomluva dle ustanovení § 206 tr. zákona a Poškozování cizích práv dle ustanovení § 209 odst. 1 tr. zákona, které uvádí oba oznamovatelé v podaném trestním oznámení, a není na místě věc vyřídit jinak, rozhodl jsem, jak je ve výrokové části uvedeno, věc dle ustanovení § 159a odst.1 trestního řádu o d l o ž i t. Uvedeným rozhodnutím není dotčeno právo oznamovatelů podat nové trestní oznámení v souvislosti s výskytem nových skutečností a není dotčeno právo uplatňovat své nároky občansko-právní cestou. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost (§ 159a odst. 6 tr.řádu), kterou může podat poškozený u policejního orgánu který je vydal (§ 143 odst. 1 tr. řádu) do 3 dnů od jeho doručení. Stížnost má odkladný účinek.
Schválil: mjr. MVDr. Miroslav Hrbáč vedoucí oddělení
Policejní orgán: por. Bc. Guřa Vítězslav policejní inspektor
