Peníze
Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš • Bez peněz by byl život trudný, aneb dvojí náhoda směny … • Bez peněz by se lidé nespecializovali. • Peníze vznikly spontánně jako prostředek směny. • Jako první forma peněz se objevily drahé kovy – zlato a stříbro: - je jich málo, čili vzácné, čili nehrozilo inflace ani jiné výkyvy - jsou homogenní – je jedno, který kus dostanete - nepodléhají zkáze • Zlato a stříbro fungovaly jako peníze proto, že k nim lidé měli důvěru- věděli, že za ně dostanou jakýkoliv statek.
Vznik bank • • •
• •
První banky v Itálii už ve 13. století. Zlaté a stříbrné mince jsou výhodné, ale obtížně se s nimi manipuluje. Je lepší dát mince někomu do úschovy, dostat potvrzení, že mám mince v úschově a ke směně používat toto potvrzení. Pokud si z úschovy může peníze vybrat kdokoliv, kdo je držitelem potvrzení, je vše OK. Potvrzení jsou tedy též založena na důvěře, vlastník potvrzení o úschově, de facto zlaté/stříbrné mince nepotřebuje, pokud ostatní akceptují potvrzení. Mince se do úschovy ukládali ke zlatníkům. Z nich vznikly banky. V 17. století přišli ti, kdo schovávali zlato/stříbro (bankéři), na to, že nemusí uschovávat veškeré zlato, protože jen málokdo jej chce vybírat. Uschované zlato se rozhodli dále půjčovat. Ten, kdo si zlato půjčil, si jej často nechal u bankéře a dostal další potvrzení. K jednomu kusu zlata/stříbra (určitému objemu zlatých/stříbrných mincí), tak vlastnily potvrzení o úschově a právo na vyzvednutí dvě osoby. V případě vícenásobných půjček, těchto osob mohlo být více. Ukázalo se, že potvrzení může být cca až o 80 % více než uschovaného zlata/stříbra. Takto se množství peněz (tj. potvrzení) zvýšilo. V Anglii tento růst vedl k ekonomickému růstu – půjčky byly použity na investice do kapitálových statků.
Centrální banka – příčiny vzniku • • • •
• • • •
Na předcházejícím snímku popsaný systém je založen na důvěře. Co když si najednou více lidí vzpomene, že chtějí získat zlaté/stříbrné mince? Banka tolik zlata nemá – k jednomu kusu má nárok více osob. Banka se dostává do problémů. Lidé si mohou říci, že když je v problémech jedna banka, můžou být v problémech i další banky a začnou peníze (zlaté a stříbrné mince) vybírat i od nich. A to je …. Proto právo vydávat daná potvrzení – bankovky se v jednotlivých zemích omezilo pouze na některé banky. Rovněž dále vznikly banky, které začaly půjčovat bankám – tyto banky se postupně staly státními/centrálními bankami. Zákonem bylo stanoveno, že bankovky (potvrzení) centrálních bank (CB) musí každý přijímat. Postupně byla zrušena směnitelnost bankovek (CB) za zlato (naposledy GB 1931, USA 1933). Zejména po první a po druhé světové válce množství papírových bankovek výrazně převýšilo celosvětové množství zlata. Až do roku 1971-73 však existovala částečná směnitelnost bankovek za zlato na úrovni států. Od roku 1971 (1973) nejsou peníze v žádné zemi ničím kryté.
Nekryté papírové peníze • Současné peníze nejsou ničím kryté. Proč je lidé přijímají? - je to nařízeno a porušení je trestáno - lidé mají k penězům důvěru. • Rozdíl mezi zákonnými papírovými penězi a jinými penězi (ve hře monopoly apod.) - množství zákonných peněz je limitováno - je stanoveno, že papírové peníze musí být přijímány a porušení je sankcionováno. • Nemusí tomu tak být vždy – důvěra je klíčová: za vysoké inflace nebudou lidé peníze přijímat, i když to budou mít nařízeno, raději budou jako prostředek směny používat něco jiného.
Funkce peněz • Prostředek směny • Uchovatel hodnoty – peníze jsou jedním z aktiv, které tvoří bohatství ekonomických subjektů. Nejsou ale aktivem jediným – jednotlivá aktiva se mj. liší, jak snadno jdou směnit za jiná aktiva: oběživo, zůstatky na běžných účtech, zůstatky na termínovaných a podobných účtech, cenné papíry, pozemky a fyzický kapitál, lidský kapitál (= znalosti, schopnosti, dovednosti, tj. „skills“) • Měřítko cen – v penězích jsou stanoveny ceny. • Někdo může být bohatý ale mít málo peněz – bohatství má v jiných aktivech. • Pokud někdo vydělává hodně peněz, tak má vlastně vysoký příjem/důchod (= income).
Formy peněz – peněžní agregáty • • •
•
•
Peníze jsou likvidní aktivum – jdou snadno směnit za něco jiného. Přesto se peníze v rámci peněz od sebe liší. Lze potom rozlišit jednotlivé peněžní agregáty – formy peněz, jak snadno lze jednotlivé formy směnit za něco jiného. V ČR (podobně pro euro): Úzké peníze (M1) zahrnují oběživo, tj. bankovky a mince, a také zůstatky, které lze okamžitě převést na oběživo nebo použít k bezhotovostní platbě, např. jednodenní vklady. "Střední" peníze (M2) zahrnují úzké peníze (M1) a navíc vklady se splatností do dvou let a vklady s výpovědní lhůtou do tří měsíců. V závislosti na likvidnosti lze tyto vklady převést na složky úzkých peněz, ale v některých případech se mohou objevit určitá omezení, jako např. nutnost dát výpověď, prodlení, penále nebo poplatky. Široké peníze (M3) zahrnují M2 a obchodovatelné nástroje emitované sektorem měnových finančních institucí. Do tohoto agregátu patří některé nástroje peněžního trhu, zejména akcie/podílové listy fondů peněžního trhu a repo operace. Vysoká míra likvidity a cenová jistota zajišťují, že jsou tyto instrumenty blízkými substituty vkladů. Hovoříme-li o penězích, je třeba definovat, který agregát máme na mysli.
Nabídka peněz • Nabídku peněz stanoví centrální banka. • Rozhodování centrální banky je nezávislé, není ničím ovlivněno – množství nabízených peněz lze graficky znázornit jako svislé. • Ale: - celkové množství peněz je ovlivněno multiplikačním procesem vkladů a pravidly pro obezřetné podnikání komerčních bank. - Komerční banky sice musí respektovat mantinely (pravidla). CB, v jejich rámci mají ale volnost, celkové množství peněz, tak není úplně jednoznačné - diskuse, zda CB má nabídku vskutku pod kontrolou Pro zájemce:
http://zpravy.idnes.cz/polemika-nejen-o-bankach-srovnavat-trh-chleba-s-penezi-je-naprosto-scestne-155/kavarna.asp?c=A080929_164007_kavarna_bos http://zpravy.idnes.cz/veletrh-nesmyslu-o-centralni-bance-duf-/kavarna.asp?c=A080918_154712_kavarna_bos http://zpravy.idnes.cz/proc-potrebujeme-centralni-banky-vidime-prave-v-techto-dnech-p5f/kavarna.asp?c=A080918_165845_kavarna_bos http://zpravy.idnes.cz/monopol-ktery-statu-kupodivu-nevadi-centralni-banka-pck/kavarna.asp?c=A080912_153536_kavarna_bos http://zpravy.idnes.cz/omyly-zastancu-centralni-banky-d3l-/kavarna.asp?c=A080925_134130_kavarna_bos
•
Tyto diskuse necháváme v dalším výkladu stranou.
Poptávka po penězích • Poptávám peníze = chci peníze. Pokud nechci peníze, kupuji za ně něco jiného. • Důvody (příčiny) poptávky po penězích: - transakční - opatrnostní - spekulační • Poptávka po penězích závisí na: - výstupu - úrokové míře - dalších faktorech (náklady na výběr a držbu peněz, očekávaná inflace, politická a ekonomická stabilita apod.)
Nominální a reálná nabídka/poptávka peněz • • • •
• • •
Nominální: kolik peněz máme (je emitováno) - M Reálně: co si za ty peníze mohu koupit – je dáno cenami statků, meziproduktů a VF, tedy cenovou hladinou - P Pokud ve stejném poměru roste M i P nic se nemění. Zajímá nás reálná nabídka a poptávka – peníze máme proto, že si za ně chceme koupit něco reálného - peníze jako uchovatel hodnoty, zajímá nás, kolik peněz máme reálně (co za ně můžeme získat) Reálná nabídka peněz: M/P Reálná poptávka peněz: L =k*Y – h*i, vyjadřuje závislost poptávky po penězích na výstupu a úrokové míře Spor: na jaké úrokové míře poptávka závisí: - nominální (i): pokud nedržím peníze, chci držet něco jiného např. dluhopisy, inflace je stejná, ať držím cokoliv jiného, tudíž mne zajímá i - reálné (r): pokud reálná úroková míra klesá, lidé se peněz zbavují, nekupují za ně pouze finanční aktiva (např. dluhopisy), ale jakékoliv statky, i když jim tyto statky nepřináší výnos. Pro naše účely není spor důležitý, předpokládáme, že s poklesem jakékoliv úrokové míry, poptávka peněz roste.
Rovnováha na trhu peněz •
•
•
Tam, kde se křivky M/P a L protínají – je nabízeno a poptáváno shodné množství peněz. Poptávka je vyšší než nabídka: lidé prodávají statky a aktiva (např. dluhopisy), aby peníze získali. Cena aktiv klesá, takže i (r) roste, což vede k poklesu poptávky. Poptávka je nižší než nabídka: lidé kupují statky a aktiva (např. dluhopisy), aby peníze získali. Cena aktiv roste , takže i (r) klesá, což vede k růstu poptávky.
Změna úrokové sazby • Příčiny: - změna M/P: růst M/P (tj. posun nabídky vpravo) vede k poklesu i (r), pokles M/P(posun nabídky vlevo) vede k růstu i (r) - změna L: růst Y vede k posunu L doprava nahoru a růstu i (r), pokles Y má opačné důsledky • Jedná se o hlavní příčiny, zejména na posun poptávky působí i další faktory.
Nominální a reálná úroková sazba • Reálná úroková sazba (r) je zjednodušeně rovna nominální úroková sazba (i) mínus míra inflace (π = symbol pí) r=i–π • Správně (1+r) = (1+i)*(1- π) r = i – π – i* π člen i* π je při nízkých hodnotách i a π malý, tudíž se zanedbává
Trh peněz a trh zapůjčitelných fondů • S úrokovou mírou se setkáváme i na trhu zapůjčitelných fondů (úspory a investice) • Na obou trzích musí být i stejná - jednak spoříme peníze a firmy, když investují, tak si půjčují peníze - druhak: nerovnováha na jednom trhu se projeví na druhém trhu (viz skripta: Wawrosz: Makroekonomie)
Úroková míra • Úrokovou (výnosovou) míru počítáme jako poměr: výnos z aktiva/cena aktiva Výnosem se myslí např. dividenda, úrok apod. • Pokud cena aktiva roste, úroková míra klesá. Pokud cena aktiva klesá, úroková míra roste.
Multiplikační proces vkladů •
•
• •
Multiplikační proces vkladů říká, že celkové množství peněz v oběhu (nabídka peněz) je dána aktivitami komerčních bank, které počáteční peníze emitované CB rozmnožují. Čili celkové množství peněz v oběhu je větší než množství peněz emitovaných CB. Počáteční peníze emitované CB – buď se jedná o hotovostní peníze (bankovky a mince), které byly u komerčních bank uloženy, hotovostní nikdo jiný než CB neemituje - nebo CB provedla nějakou operaci: vydala pokladniční poukázky, koupila nějaká aktiva apod. a tím množství počátečních peněz zvýšila. Takto emitované peníze CB skončí na účtech u komerčních bank. Princip multiplikačního procesu vkladů: viz skripta: Wawrosz: Makroekonomie V praxi multiplikační proces vkladů závisí na řadě dalších faktorů – ochotě bank půjčovat, riziku dlužníka, ekonomické stabilitě, jak snadno jsou vymahatelné pohledávky apod. Čili vzorečky jsou spíše pro představu – ale vzorečky jsou v zápočtovém testu . Důležitý je princip multiplikačního procesu vkladů.
Kvantitativní teorie peněz • •
• •
• •
Tvrdí: růst množství peněz v oběhu (M), bez další změny vede ve výsledku pouze k růstu cenové hladiny M*V = Y, M*V = P*Yr M = množství peněz v oběhu/peněžní zásoba, V = rychlost obratu peněz, Y = nominální HDP, Y = P*Yr, P = cenová hladina, Yr = reálný HDP (množství jednotlivých statků, které je v ekonomice za dané časové období vyprodukováno) Je to logické: pokud bychom pouze zvětšovali M a automaticky rostlo Yr, žili bychom v ráji. Pozor v krátkém období: růst M vede ke snížení i. Pokud je ekonomika pod Y*, tak pokles i vede k růstu I (a C) a tedy k růstu Yr. V delším období zpravidla však firmy, aby více vyrobily musí zvýšit mzdy (w) a zaplatit více dalším vlastníkům VF. Tento růst cen vede k růstu cenové hladiny P a k omezení produkce firem. Rychlost obratu peněz nemusí být neměnná – pokud se mění V, ovlivňuje to P (viz skripta Wawrosz). Základní závěr kvantitativní teorie peněz: pouze zvyšovat M nestačí!
