Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných Bakalářská práce

Autor:

Radek Rozsypal Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

JUDr. Anežka Forstová

Praha

Duben 2012

1

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Břeclavi dne

Radek Rozsypal

2

Děkuji JUDr. Anežce Forstové za odborné vedení, konzultace, poskytování rad a materiálových podkladů potřebných k vypracování této bakalářské práce.

3

Anotace: Cílem této bakalářské práce na téma „Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných“ je obeznámit se s užší oblastí trestního práva. V prvních kapitolách se věnuji vysvětlení základních pojmů v této oblasti práva. Další kapitoly jsou věnovány trestným činům, které jsou páchány proti úředním osobám či přímo proti orgánu veřejné moci, ale také trestným činům páchaných přímo úředními osobami. V poslední části popisuji nejčastěji páchané trestné činy, se kterými se můžeme setkat. Klíčová slova: Trestný čin, pachatel, úřední osoba, násilí, orgán veřejné moci

Annotation: The objective of this thesis entitled “Crimes against Public Order” is familiar with the closer areas of criminal law. The first chapter is devoted to an explanation of basic terms in this part of law. Other chapters are devoted to crimes that are committed against officers or directly against the public authority, but also crimes committed by officers themselves. In the last part I’m describing the most commons crimes with which we can meet. Key words: Crime, offender, authority, act of violence, public authority

4

Úvod .................................................................................................... 6 1. Obecně ochrana základních zájmů .................................................. 7 1.1. Ochrana občanského soužití lidí ................................................ 8 1.2. Ochrana základních práv a svobod lidí .................................... 11 2. Základní pojmy – obecně............................................................... 14 3. Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci .......... 24 3.1. Násilí proti orgánu veřejné moci ............................................. 24 3.2. Násilí proti úřední osobě .......................................................... 26 3.3. Vyhrožování s cílem působit na úřední osobu ......................... 27 4. Trestné činy úředních osob ............................................................ 29 4.1. Zneužití pravomoci úřední osoby ............................................ 30 4.2. Úplatkářství ............................................................................. 33 5. Nejčastěji páchané trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných ........................................................................................... 37 5.1. Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ..................... 37 5.2. Padělání a pozměnění veřejné listiny....................................... 40 5.3. Násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci ............................ 42 5.4. Výtržnictví ............................................................................... 44 5.5. Jiná rušení veřejného pořádku ................................................. 46 Závěr: ................................................................................................. 52 Použité zdroje: ................................................................................... 53

5

Úvod Téma bakalářské práce trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných jsem si vybral z důvodu atraktivity této problematiky. Je to oblast trestního práva, které je hodně rozebírané v médiích, tudíž je i pro lidi méně znalých práva vcelku zajímavá. Osobně mne nejvíce zaujala trestná činnost úředních osob, zejména úplatkářství, což je v demokratickém státě neodpustitelné, ale přesto se tohle jednání odporující zákonu vyskytuje i na nejvyšších místech v naší společnosti. Cílem práce je rozebrat trestnou činnost páchanou proti výkonu orgánů veřejné moci, trestné činy, které jsou páchány samotnými úředními osobami, ale i další protiprávní jednání narušující lidské soužití patřící do této části trestního práva. Cílem je také lépe porozumět rozebírané problematice a získat nadhled nad rozebíraným tématem. V úvodu práce jsem obecně naznačil hlavní problém, kterým je ochrana základních zájmů celé společnosti. Tyto zájmy jsou ochrana základních lidských práv a svobod lidí a ochrany jejich soužití. V další kapitole uvádím základní pojmy, které se v mé práci budou objevovat a jsou nedílnou součástí problematiky jíž se zabývám. Jsou to jen základní termíny, které je nutné pochopit a lépe tak porozumět trestným činům, které na dalších stranách rozebírám. Po vysvětlení základních pojmů následují trestné činy proti výkonu moci orgánů veřejné moci. Jsou to tři formy útoku na státní aparát pachatelem, kterému se nelíbí jak tyto orgány vykonávají své pravomoce, nebo se nedokáže smířit s rozhodnutím soudu a jiných orgánů v jeho věci. V následující kapitole rozebírám trestnou činnost osob pracujících jako úřední osoby orgánů veřejné moci. Pokud je jednání úředních osob spojeno s úplatkářstvím, tak se špatně zjišťuje tento trestný čin. Je totiž důležité aby osoba nabízející úplatek nebo osoba, která přijme úplatek, nahlásila tento čin odporující zákonu. Jinak je to bohužel téměř nezjistitelné Policií České republiky, takže se o něm nikdo nedozví. Poslední část práce je věnována nečastěji páchaným trestným činům proti pořádku ve věcech veřejných, se kterými se můžeme setkat v osobním životě nebo jsou rozebírány v médiích častěji než jiné trestné činy v této oblasti.

6

1. Obecně ochrana základních zájmů Ústava ČR prohlašuje, že lid je zdrojem veškeré státní moci demokratického právního státu. Státní moc by měla sloužit všem občanům a může být uplatněna jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Lid vykonává tuto moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. V hlavě třetí zvláštní části trestního zákoníku je zakotvena ochrana širokého spektra společenských vztahů, zájmů a hodnot. Tyto hodnoty jsou důležité k tomu, aby stát, který je vybudován na principech demokracie a zákonnosti, mohl bezchybně vykonávat své funkce. Jedná se o trestné činy, ať už přímo nebo nepřímo, ohrožující řádnou činnost státních orgánů nebo jiné, které ohrožují pořádek ve věcech veřejných. Mezi chráněné zájmy patří např. nerušené fungování státních orgánů, důsledné uplatňování zákonnosti, výkon pravomoci úředních osob, čistota veřejného života, ochrana obecných zájmů i práv a svobod jednotlivců. Jednotlivé skutkové podstaty v hlavě třetí jsou rozděleny podle objektů trestných činů, které tento zákon chrání. V oddílu prvním, kam patří § 323 až § 328 č. 40/2009 Sb., je zakotvena ochrana řádného chodu činnosti státních orgánů a ochrana úředních osob před útoky zvenčí. Tyto instituce jsou chráněny nejen proti násilným útokům, ale dokonce i před výhružkami, urážkami a pomluvami, stejně tak jako úřední osoby. Druhý oddíl, do kterého spadá § 329 až § 330, má za úkol chránit nás občany a celou společnost před porušováním povinností a nezáleží jestli jsou to trestné činy úmyslné nebo z nedbalosti. Ochrana čistoty veřejného života je zakotvena v oddíle třetím. Chrání nás před nestranným a objektivním rozhodováním a hlavně před úplatkářstvím. Další tři oddíly obecně chrání před některými trestnými činy, které vážně narušují veřejný pořádek a můžou ohrožovat úsilí státu v boji se zločinností. Mezi tyto trestné činy se řadí např. jedna z nejzávažnějších trestných činností a tj. zločinné spolčení.

7

1.1. Ochrana občanského soužití lidí Jeden z důležitých zájmů společnosti je občanské soužití lidí. Je zde několik trestných činů, které toto soužití hrubě narušují. Cituji zde pouze dva trestné činy a dalšími se budu zabývat podrobněji v dalších kapitolách. Např. tedy § 352 č. 40/2009 Sb. kde je vymezeno násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci. 1)

Kdo skupině obyvatelů vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

2)

Kdo užije násilí proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci nebo jim vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

3)

Stejně jako v odstavci 2 bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí ke spáchání takového činu.1 Tímto ustanovením je chráněna skupina obyvatel, kterou se rozumí skupina, která čítá

nejméně tři lidi, proti kterým směřuje útok pachatele. Pohnutky, pod kterými pachatel jedná můžou být různá. Mezi tyto důvody patří rozdílné politické přesvědčení, náboženské vyznání, etnická nebo rasová nesnášenlivost a mnoho dalších, protože pachatel z nějakého důvodu cítí zášť a nenávist vůči osobám, které patří do těchto skupin osob. Pachatel může útočit proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci pomocí vyhrožování. Je to jisté působení na vůli oběti v úmyslu vyvolat v ní obavu o své zdraví, majetek a svůj život. Tato výhružka musí být ovšem způsobilá vyvolat obavu z jejího opravdového učinění. Dalším způsobem, jak se dopustit protiprávního jednání proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci, je použití násilí. Násilí znamená fyzický útok na člověka nebo věc. Není podmínkou aby toto jednání mělo za následek jakékoli ublížení na zdraví. Ublížení na zdraví není v zákoně vyloženo, ale je to takový stav, který kvůli onemocnění nebo poranění znesnadňuje obvyklý způsob života poškozeného. Pachatel fyzickým napadením oběti, může také způsobit dočasnou pracovní neschopnost, protože bude postižený nucen ležet v důsledku zranění na lůžku. Je důležité ke každému konkrétnímu 1

Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, 2011 s. 2990

8

případu přistupovat individuálně a zabývat se tím, jaké potíže napadený měl a aby odpovídaly lékařskému posudku. Pokud jde o útok na věc, jedná se o ničení majetku, budov a dalších věcí, které jedna z výše zmíněných skupin obyvatel využívá. Není to nějak nezvyklé téma v médiích, kdy např. obviněná osoba vybila několik oken veřejné budovy, kde sídlili místní příslušníci jisté politické strany. Nejdiskutovanějším problémem v oblasti soužití lidí a jejich ochrany je rasová a etnická diskriminace. Je to velice rozsáhlý problém nejen v naší republice a proto vznikla proti § 355 č. 40/2009 Sb. a dalším skutkům, které narušují občanské soužití lidí, úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace a násilí, která vstoupila v platnost na základě svého článku 19, dnem 4. ledna 1969. Ve vyhlášce 95/1974 Sb. ministra zahraničních věcí ze dne 15. srpna 1974 o Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace čl. 2 stojí, že se smluvní státy zavazují k provádění takové politiky bez prodlení, která by měla směřovat k odstranění jakékoli formy rasové diskriminace a násilí touto pohnutkou vedené. Touto úmluvou se smluvní státy dohodly, že budou jejich politiku směřovat všemi vhodnými prostředky, k odstranění rasové diskriminace ve všech jejich formách. Tímto se smluvní státy zavázaly, že nikdy nebudou provádět rasovou diskriminaci a všechny orgány budou jednat v souladu s tímto závazkem. Dále nesmí nijak povzbuzovat, hájit nebo dokonce podporovat jiné k rasové diskriminaci. Pokud by však k diskriminaci došlo, stát má za úkol pomocí všech vhodných prostředků odstranit tuto činnost jakoukoli osobou nebo organizací. Je v zájmu státu, aby se odstranily, pokud možno všechny překážky mezi etnickými skupinami a rasami tak aby nedocházelo k různým činům, které by jen rasovou diskriminaci mohly prohloubit. Ze života nebo pomocí mediálních služeb určitě většina lidí zná tento problém, a je nutno jej řešit. Ne vždy a všude se to daří, protože jisté formy diskriminace nejde prakticky nijak vymýtit. I když se to nedaří úplně vymýtit, smluvní státy odsuzují veškerou propagandu a ostatní organizace, které jsou založeny v úmyslu nebo teorii být nadřazení nad ostatními rasami jiného původu, jiné barvy pleti nebo určité skupině osob a jejich příslušníků. Je nutno se zbavit veškerého podněcování k rasové diskriminaci nebo činů vedoucích k diskriminaci. V případě nutnosti, kdy to okolnosti vyžadují, musí smluvní státy provést zvláštní opatření, aby bylo zaručeno všem plné a rovné užívání lidských práv a základních svobod. Zvláštní opatření se týkají hlavně sociální, hospodářské a kulturní oblasti. V 5. článku úmluvy je zakotveno aby státy prohlásily jakékoli rozšiřování idejí, které jsou založeny

9

na rasové nadřazenosti, za trestné činy. Za trestný čin je považována i účast v takových organizacích. K diskriminaci může docházet i v orgánech, které vykonávají soudnictví. Zajištění toho, že si budeme všichni rovni a budeme mít stejná práva platí i v soudnictví. Všichni, ať se jedná o jakoukoli etnickou skupinu nebo rasu, máme stejná práva na zacházení s námi před soudy a ostatními orgány. Stát musí zajistit bezpečnost a ochranu před násilím a újmě na zdraví nás všech a před námi všemi. Ovšem diskriminace se nemusí objevovat jen v souvislosti s nesnášenlivostí mezi rasami a etnickými skupinami, ale i z dalších důvodů jako jsou např. politické přesvědčení nebo náboženské vyznání. V minulosti také docházelo ke střetům lidí s jiným náboženským vyznáním a tato netolerance vůči víře ostatním přetrvává, jen naštěstí ne v takovém měřítku. A podle § 355 č. 40/2009 Sb. o hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob. 1)

Kdo veřejně hanobí a) některý národ, jeho jazyk, některou rasu nebo etnickou skupinu, nebo b) skupinu osob pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. 2)

Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) nejméně se dvěma osobami, nebo b) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.2 Toto ustanovení má za úkol chránit občanské soužití proti hanobení, které směřuje proti

základnímu lidskému právu, jež je právo na rovnost mezi lidmi a to bez rozdílu národnosti, jazyka, rasy apod. Hanobení je projev jednání, které hrubě a urážlivě směřuje ke znevážení některého národa, jeho jazyka nebo některé rasy či skupiny obyvatel pro jejich politickou příslušnost

2


10

nebo náboženské přesvědčení. Pro splnění skutkové podstaty trestného činu hanobení národa rasy a přesvědčení není podmínkou, zda měl projev pachatele jakýkoli ohlas na veřejnosti. Pojem veřejné spáchání trestného činu je zakotveno v §117. Veřejně je zde myšleno spáchání trestného činu před více jak třemi osobami, které jsou současně přítomné, ale musí jít o odlišné osoby od pachatele. Tyto osoby navíc musí být schopné jeho jednání postřehnout a pochopit, tudíž to nemůže být malé dítě, protože takový projev na něj nemůže nijak působit. Dopustit se veřejného trestného činu může být i pomocí různých médií, od tiskové podoby přes televizní vysílání po další jiné formy šíření zprávy veřejnosti. Tiskovinou se v tomto smyslu rozumí jakékoli vyhotovení textu, obrazu či nějakého znaku pomocí mechanického nebo chemického rozmnožovacího způsobu. Jedná se o přístroje jako je tiskárna, fotokopírka apod. Televizní vysílání a rozhlas jsou masově rozšířené sdělovací prostředky, bez kterých bychom si moderní dobu asi nedokázaly představit. Proto zveřejnění jakéhokoli obrazu, textu nebo projevu jež je trestný, pomocí těchto prostředků je velmi vážný trestný čin.

1.2. Ochrana základních práv a svobod lidí Záruka základních lidských práv a svobod je v dnešní době považována za jeden z nejdůležitějších prvků, které umožnily vybudovat moderní stát. Člověk má od narození jistá základní práva, které může nárokovat vůči státu. Tato práva jsou zakotvena v Listině základních práv a svobod lidí a podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod jsou si všichni lidé sobě rovni v důstojnosti i v právech. Podle čl. 6 této listiny mezi naše základní práva například patří: 1)

Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.

2)

Nikdo nesmí byt zbaven života.

3)

Trest smrti se nepřipouští.3 Základní práva jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Podle čl. 4

ústavy ČR jsou tato základní práva a svobody lidí pod ochranou soudní moci. Sem spadá Ústavní soud, který má jako orgán za úkol nejen ochranu ústavnosti, ale i činnost soudů 3

Listina základních práv a svobod, Hlava první, čl. 6.

11

obecně a v čl. 90 Ústavy jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu práv a svobod lidí v zájmu společnosti. Tato ochrana práv je poskytnuta každému občanovi bez rozdílů, jak také stojí v čl. 3 Listiny základních práv a svobod lidí. 1)

Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

2)

Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.

3)

Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.4 Evropské státy se shodly a sjednaly úmluvu o ochraně lidských práv a základních

svobod. Je to nejdůležitější lidskoprávní úmluva, která byla podepsaná v Římě dne 4. listopadu 1950. Československo ji ratifikovalo 18. března 1992 a stalo se tak vůbec prvním státem střední a východní Evropy, který se stal stranou Úmluvy. Dohodnuté strany se domluvily na určitých základních právech, jejichž středem zájmu je svobodný jedinec. Tyto práva se nevztahují na žádnou skupinu. Svobodní jedinci jsou odpovědní za své činy a proto je v listině zakotveno, že lidé mohou dělat vše co není zakázáno a naopak. Velmi důležitým bodem listiny je bod 1) čl. 2 kde je zakotveno, že právo na život každého člověka je chráněno zákonem a nikdo tohoto života nesmí být zbaven, kromě soudem uloženého trestu za spáchání trestného činu, ve kterém je tento trest uložen. Ovšem v bodě 2) čl. 2 je dál rozebráno, v kterém případě se zbavení života nebude považovat v rozporu s tímto článkem. Jde o případy kdy člověk usmrtí jiného v sebeobraně, obraně proti nezákonnému násilí vůči ostatním osobám a provádění zatčení apod. V dalších článcích jsou zakotveny základní práva jako jsou např. zákaz mučení a podrobování se nelidskému zacházení, svobodný člověk se nikdy nesmí stát otrokem aj. Všechna tato práva ale trpí jistou rozdílností jelikož různé filozofie na světě mají jiný přístup k právům člověka. Problémem se stává to, že některé základní práva mají vyšší

4

Listina základních práv a svobod, Hlava první, čl. 3.

12

morální váhu. Můžeme zde vidět jasné rozdíly mezi těmito základními právy, které lze rozdělit na skupiny. Mám na mysli rozdělení na dvě skupiny. Ta první je občanská a politická a druhá je hospodářské, sociální a kulturní práva. První skupinu práv lze celkem dobře zajistit ve všech státech stejně, ale druhá skupina je závislá na možnostech státu. Nám občanům demokratického právního státu se můžou jevit základní práva jako samozřejmostí, ale situace v některých zemích světa se mění v masové porušování a potlačování těchto práv kvůli režimům, kterými tam vládnou.

13

2. Základní pojmy – obecně V první řadě je důležité vysvětlit základní pojmy, které se v této práci budou objevovat. Nejdůležitější pojem v celém trestném řízení je trestný čin který je zakotven v § 13 č. 40/2009 Sb. 1)

Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.

2)

K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.5 Dále k pojmu trestného činu podle § 111 č 40/2009 Sb. Trestným činem se rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého ustanovení

trestního zákona nevyplývá něco jiného, též příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc.6 Pokud máme posuzovat jestli se jedná nebo nejedná o trestný čin, orgán činný v trestním řízení musí postupovat určitým způsobem, aby zjistil rozhodné skutkové okolnosti. Trestní řízení je zákonem upravený postup příslušných orgánů státu, které mají za úkol na základě pořízených důkazů zjistit, zda došlo ke spáchání trestného činu, najít pachatele a uložit mu spravedlivý trest a vykonat ho. Trestní řízení má několik stádií. V první řadě je přípravné řízení, kde se prověřují okolnosti, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin. Přípravné řízení vykonávají především policejní orgán a státní zástupce. Dále je podána obžaloba nebo návrh na potrestání státním zástupcem a je vedeno řízení před soudem. To se skládá z předběžného projednání obžaloby, hlavního líčení, pak se projednají opravné prostředky a následuje vykonávací řízení. Jen zákon může stanovit, které jednání je trestné a nemusí to byt jen čin dokonaný, protože formy účastenství, pokus či příprava trestného činu aj. jsou taky trestné.

5 6

Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009 s. 98 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009 s. 1119

14

Skutkové okolnosti či podstaty, které je nutno naplnit, aby se jednalo o trestný čin, jsou souhrnem objektivních a subjektivních znaků. Tyto znaky od sebe navzájem odlišují jednotlivé typy trestných činů např. vražda, krádež, úplatkářství aj. Objektivní stránka trestného činu je jeden z typových znaků trestného činu a charakterizuje toto jednání z vnějšího pohledu. Obligatorní znaky, které charakterizují objektivní stránku trestného činu jsou jednání, následek a příčinná souvislost mezi jednáním a následkem. Jednání je jistý projev lidské vůle, vyjádřený navenek aktem, který směřuje k jeho provedení. Následek je druhý obligatorní znak objektivní stránky trestného činu, jehož následkem je působení jednáním pachatele na objekt trestného činu. Posledním obligatorním znakem je příčinná souvislost mezi jednáním a následkem. Znamená to, že osoba trestně odpovědná za trestný čin může být jen tehdy, jestliže jeho jednáním opravdu následek způsobil. V tomto smyslu je jednání příčinou následku jen tehdy, pokud by následek bez něho vůbec nenastal. Kromě těchto znaků může objektivní stránka trestného činu ještě obsahovat fakultativní znaky jako jsou místo nebo čas. Objektivní stránka je důležitá vzhledem k tomu, že odlišuje jednotlivé trestné činy. Objektem trestného činu obecně se stávají právem chráněné zájmy jako jsou např. určité jevy nebo společenské vztahy, proti kterým je vedeno protiprávní jednání pachatele. Většinou se jedná o zdraví, život nebo majetek. Objekt rozlišujeme na soukromý a veřejný. Subjektivní stránka trestného činu zahrnuje znaky, které se týkají pachatelovy psychiky. Nejdůležitější obligatorní znak subjektivní stránky trestného činu je zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti. Zavinění je nezbytné pro naplnění jakékoli skutkové podstaty trestného činu. Ostatní znaky subjektivní znaky jako je např. pohnutka, patří do skupiny fakultativních znaků a ty jsou zákonnými jen u některých trestných činů. Subjektem trestného činu je ten kdo poruší právní povinnosti a dopustí se protiprávního jednání. Přestože se protiprávního jednání může dopustit jak fyzická osoba tak i právnická osoba, trestní odpovědnost v České republice mohou nést jen fyzické osoby.

15

Skutkové podstaty se dělí na: -

základní, které obsahují souhrn běžných znaků dané skutkové podstaty

-

kvalifikované, které mimo běžných znaků obsahují navíc jeden nebo více kvalifikujících znaků, což má za následek použití vyšší trestní sazby

-

privilegované, které mimo běžných obsahují navíc jeden nebo více privilegujících znaků, což vede k použití nižší trestní sazby.7 Orgán činný v trestním řízení musí zjistit, zda se stal skutek, který je trestným činem,

ale také kdo je pachatelem. Pachatel je podle § 22 č. 40/2009 Sb. definován: (1)

Pachatelem trestného činu je, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná.

(2)

Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala.8 V tomto smyslu je pachatelem i osoba, kterou podle trestního zákona kvalifikujeme

jako spolupachatele nebo účastníka. Podle našeho trestního zákona může být pachatelem pouze fyzická osoba, která je nebo byla v době činu příčetná a dovršila patnáctý rok věku. Pokud by pachatel vykazoval jistou duševní poruchu, je důležité zajistit znalecký posudek aby se zjistilo zda byl v době protiprávního jednání příčetný. Pokud se dojde k závěru, že byl pachatel nepříčetný, použije se výklad § 26 č. 40/2009 Sb. kde je psáno: Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento trestný čin trestně odpovědný.9

7

Šámal, P., Půry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2001, XVIII, str. 12 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009 s. 256 9 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009 s. 300 8

16

Další podmínkou trestní odpovědnosti pachatele je jeho věk, protože ne od narození jsme trestně odpovědní za své činy. Toto tvrzení je ustanoveno v § 25 č. 40/2009 Sb.: Kdo v době spáchání trestného činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.10 V zákoně je toto zakotveno kvůli tomu, že každá osoba by měla za své činy nést trestní odpovědnost, ale až v době, kdy člověk dosáhne určitého stupně biologické a sociálněpsychické dospělosti. Tato odpovědnost začíná tedy dnem po dovršení patnácti let svého věku. Osoby, které již patnáctý rok svého věku dosáhly, ale nedovršili ještě osmnáctý rok svého věku, jsou zákonem označováni za mladistvé. Mladiství sice nejsou plně trestně odpovědní, ale je u nich trestní odpovědnost upravena, stejně tak i jejich trestní stíhání. Z časového hlediska musíme brát na vědomí kolik pachatelovi bylo v době spáchání trestného činu aby se jednalo o mladistvého. V zákoně je zakotveno že se stává trestně odpovědným den po dovršení patnácti let jeho věku, tudíž pokud se dopustí protiprávního jednání v den svých patnáctých narozenin, není trestně odpovědný. Naproti tomu, jestliže spáchá trestný čin v den svých osmnáctých narozenin, stále se jedná o mladistvého, neboť zletilým se stává až dnem po dovršení tohoto věku. V případě mladistvých je vyloučeno aby se mohl stát pachatelem trestného činu úřední osoby pro jeho nízký věk na vykonávání takové funkce, ale může se dopustit jednání, které je v rozporu se zákonem, proti úřední osobě. Postihování mladistvích je upraveno zákonem č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže. Hned v § 1 je vymezeno k jakému účelu tento zákon slouží: Tento zákon upravuje podmínky odpovědnosti mládeže za protiprávní činy uvedené v trestním zákoně, opatření ukládá za takové protiprávní činy, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech mládeže.11 Tento zákon má za úkol, kromě postihování za trestné činy spáchané mládeží, preventivně působit na tuto skupinu osob tak, aby se do budoucna zamezilo dalšímu pokračování jednání mládeže odporujícímu zákonu. Takto by se měl zajistit správný sociální vývoj jedince a vedl v budoucnu řádný, slušný život. 10 11

Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009 s. 298 Zákon č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, § 1

17

Protože je hlavním úkolem tohoto zákona zajistit další sociální vývoj jedince a jeho správné začlenění do společnosti, není zcela správné jeho protiprávní jednání nazývat trestným činem. Trestný čin totiž nevyjadřuje přesně jednání mladistvého pachatele. K protiprávnímu jednání může dojít z různých důvodů, ať už jsou to problémy v rodině, nefunkčnost rodiny, vyrůstání v ústavu a další negativně působící faktory v pachatelově životě. Jeho čin ze strany pachatele se jedná o méně závažné protiprávní jednání, proto vznikl termín provinění, což je trestný čin spáchaný mladistvou osobou podle § 6 zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Tento pojem není natolik odsuzující aby způsobil problémy v dalším začlenění do společnosti. Existuje i pojem nepřímý pachatel. Je to osoba, která místo sebe použije jinou osobu, která je v jeho rukou či moci. Jde třeba o případy kdy využije k činu osoby nepříčetné nebo osoby, která není trestně odpovědná z důvodu nízkého věku. Je to taková pachatelova loutka, která sama za sebe nejedná nebo nejedná zaviněně. Např. pokud je pachatelem rodič malého dítěte a pošle jej do obchodu krást. Tento trestný čin se v poslední době také objevil v médiích, kdy rodiče nutili své dcery krást kabelky v obchodních centrech apod. Dokonce ani nemusí vědět, že koná nějakou trestnou činnost jako např. když vás někdo požádá na letišti, zda mu podáte zavazadlo, ačkoli není jeho. Spolupachatelem trestného činu je každá osoba, která se dopustila společného a úmyslného jednání. Protože české trestní právo ctí zásadu individuální odpovědnosti fyzických osob, tak každá z těchto dvou či více osob je trestně odpovědná jako by spáchala trestný čin samostatně podle § 22 č. 40/2008 Sb. K naplnění pojmu spolupachatelství není však nutné, aby se všichni zúčastnění na trestném činu podíleli stejnou měrou. Stačí jen to, že jsou vedeni stejným úmyslem spáchat trestný čin, třeba jen částečným přispěním v podřízené roli.

18

A účastníkem podle § 24 č. 40/2009 Sb. je: (1)

Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil organizátor, b) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), nebo c) umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).

(2)

Na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného.

(3)

Trestní odpovědnost účastníka zaniká, jestliže dobrovolně upustil od dalšího účastenství na trestném činu a a) odstranil nebezpečí,

které

vzniklo

zájmu

chráněnému trestním zákonem

z podniknutého účastenství, nebo b) učinil o účastenství na trestném činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého účastenství, mohlo být ještě odstraněno; oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému. (4)

Je-li na činu zúčastněno více osob, nebrání zániku trestní odpovědnosti účastníka, který takto jednal, je-li trestný čin spáchán ostatními pachateli nezávisle na jeho dřívější přispění k činu nebo přes jeho včasné oznámení.

(5)

Ustanovení odstavců 3 a 4 se nevztahuje na trestní odpovědnost účastníka za jiný trestný čin, který již jednáním uvedeným v odstavci 1 spáchal.12 Osoba, která se stala účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jen jeho pokusu, se

navzájem vylučuje s pachatelem či spolupachatelem. Hlavní rozdíl mezi spolupachatelstvím a účastenstvím je v tom, že jen pomoc není součástí společného jednání, které vede ke spáchání činu. Účastníkovo jednání je pouze podporující činnost pachatele, které nevykazují společné jednání.

12

Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009 s. 276

19

Protože tématem mé bakalářské práce jsou trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných, pak je zde důležitý pojem úřední osoba, kterou definuje § 127 č. 40/2009 Sb. (1)

Úřední osobou je a) soudce, b) státní zástupce, c) prezident České republiky, poslanec nebo senátor Parlamentu České republiky, člen vlády České republiky nebo jiná osoba, zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci, d) člen zastupitelstva nebo odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci, e) příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo strážník obecné policie, f) soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti a při činnostech vykonávaných z pověření soudu nebo státního zástupce, g) notář při provádění úkonů v řízení o dědictví jako soudní komisař, h) finanční arbitr a jeho zástupce, i) fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží,

pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů. (2)

K trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby se podle jednotlivých ustanovení trestního zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností.

(3)

Úřední osoba cizího státu nebo mezinárodní organizace se za podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 považuje za úřední osobu podle trestního zákona, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva.13 Úřední osoba je volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník státního orgánu,

orgánu samosprávy, příslušník ozbrojených sil nebo exekutor při výkonu exekuční činnosti. Kromě prezidenta, státních zástupců, soudců a policie ČR sem patří např. i rybářská stráž, která je oprávněna provádět kontroly, zda rybáři mají platné povolení chytat ryby apod.

13


20

Vedle ní je tu i myslivecká stráž, která má za úkol hlídat osoby jež nemají právo vykonávat práva myslivosti, kontrolovat osoby, zda mají oprávnění držet mysliveckou pušku a další. Zde je stěžejní plnění úkolů státu nebo společnosti a za toto můžeme považovat výkon důležitých veřejných funkcí a rozhodovací činnost s tímto výkonem spojenou. Jsou to takové činnosti, které odpovídají okruhu pravomocí úředních osob ve smyslu § 127. Pokud jde o pojem plnění úkolů státu nebo společnosti, není zde možno zahrnout ty státní zaměstnance, kteří vykonávají činnost jen podporující, organizační nebo méně významnou. Těmito osobami jsou např. sekretářky, tiskoví mluvčí, písařky apod. Pokud však dojde i přes ochranu úředních osob a státních orgánů k protiprávní činnosti, můžou vzniknout určité škody na zdraví, majetku nebo i k nemateriální škodě v podobě jistého prospěchu. Dalším pojmem, který je tedy nutno vysvětlit je ublížení na zdraví a újma na zdraví, jež je zakotveno v § 122 č. 40/2009 Sb.: 1)

Ublížením na zdraví se rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření.

2)

Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiná vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví a) zmrzačení, b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, c) ochromení údu, d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, e) poškození důležitého orgánu, f) zohyzdění, g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, h) mučivé útrapy, nebo i) delší dobu trvající porucha zdraví.14 Podmínky vážné poruchy zdraví nebo onemocnění musí být splněny, aby šlo o tento

trestný čin. Typy újmy na zdraví se můžou i navzájem překrývat, takže v rámci jednoho případu může mít porucha zdraví i více jak jeden druh újmy na zdraví. Rozdíl mezi

14


21

ublížením na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 a těžkou újmou na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 spočívá v tom, že při těžké ujmě na zdraví musí opravdu dojít k vážné poruše na zdraví a její trvání musí mít delší trvání V dalších kapitolách bude zmínka i o materiálních škodách vzniklých trestnou činností. Škoda v českém právu znamená nějakou újmu na majetku a zdraví v důsledku protiprávního jednání pachatele. V minulosti byly jednotlivé pojmy škody stanoveny podle měsíční mzdy, která se stanovila nařízením vlády jako mzda pro účely trestního zákona. Avšak trestní zákon byl novelizován častěji jako vládní nařízení a kvůli tomu nebyla možnost pružnějšího reagování na inflaci. Škody, které se budou objevovat v této práci jsou značná škoda a škoda velkého rozsahu jimž jsou určeny hranice vyjádřené v penězích. Škoda značná je škoda převyšující 500.000,- Kč a škoda velkého rozsahu musí překročit 5.000.000,- Kč. Způsob vyčíslení vzniklé škody je zakotveno v § 137 č. 40/2009 Sb. o stanovení výše škody: Při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav. Přiměřeně se postupuje při stanovení výše škody na jiné majetkové hodnotě.15 U trestných činů, kterými se budu zabývat v dalších kapitolách může pachatel naplnit i kvalifikující znaky trestného činu jako je použití násilí a v krajních případech se dopustí protiprávního jednání se zbraní. Spáchání trestného činu násilím je zakotveno v § 119 č. 40/2009 Sb.: Trestný čin je spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lstí nebo jiným způsobem.16 Násilí není v českém zákoně jasně definováno, proto se musí při výkladu brát v úvahu souvislosti v nichž je násilí použito. Ale násilím můžeme rozumět vždy jisté použití fyzické síly aby pachatel překonal nějaký odpor nebo mu případně zamezil. Násilí ze strany pachatele může být mířeni přímo proti osobě, kterou chce pachatel přinutit aby udělala co jí 15 16

Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009 s. 1259 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009 s. 1161

22

nařídí, nebo proti jiné osobě. Je to např. osoba blízká, kterou pachatel využije jako prostředek působící bezprostředně na vůli oběti. Násilí proti věci je taky možné, a to když pachatel vyhrožuje rozbitím dveří, nábytku nebo jiných věcí s cílem dosáhnout svých úmyslů. Trestný čin spáchaný se zbraní je velice vážné protiprávní jednání, které je zakotveno v § 118 č. 40/2009 Sb.: Trestný čin je spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.17 Zbraní je zde myšleno vše co dokáže člověku přivodit zranění. Vedle zbraní, jako jsou střelné zbraně, sečné zbraně jako třeba šavle, můžou být zbraní ve smyslu § 118 i různé předměty jako např. kámen, železná tyč, motorové vozidlo nebo dokonce i zvíře. Motorové vozidlo je bráno za zbraň v případě najíždění na jinou osobu apod. Skutková podstata trestného činu spáchaného se zbraní bude naplněna i tehdy, pokud zbraň nepoužije k protiprávnímu jednání, ale bude ji mít u sebe k tomuto účelu. Naopak pokud ji u sebe mít bude, ale nezamýšlel ji použít, tak se o trestný čin spáchaný se zbraní jednat nebude.

17


23

3. Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci Tyto trestné činy řeší první díl hlavy desáté zvláštní části trestního zákoníku. Jsou tu tři trestné činy, jejichž konstrukce je podobná. U dvou z nich se jedná o formy útoku. V prvním případě je násilí pácháno v úmyslu působit na výkon pravomoci, tudíž před nebo v průběhu výkonu pravomoci. V druhém je násilí pro výkon pravomoci tzn., že je uskutečněno až po výkonu pravomoci. Mezi tyto trestné činy patří ještě výhružka s cílem působit na orgán veřejné moci. Za orgány veřejné moci jsou považovány podle rozhodnutí Ústavního soudu ty, které mají právo rozhodovat o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně. Mezi tyto orgány patří hlavně orgány s mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Za určitých podmínek stát může rozhodovat i pomocí dalších subjektů. Kritérium, které určuje jestli i jiný subjekt jedná jako orgán veřejné moci je skutečnost, jestli tento subjekt rozhoduje o právech a povinnostech osob, a zda jsou jeho rozhodnutí vynutitelná státní mocí. Mezi orgány veřejné moci patří např. ministerstva, soudy, policie ČR, ale taky orgány územní samosprávy, tedy obecní policie a další.

3.1. Násilí proti orgánu veřejné moci V tomto trestném činu se pachatel pokouší ovlivnit pomocí násilí rozhodnutí některého z orgánů veřejné moci. Mezi tyto instituce patří orgány s výkonnou mocí. Nejsou to jen ústřední orgány jako např. ministerstva, ale i orgány nižších stupňů, kterými jsou okresní úřady apod. Toto byly správní celky, ale řadí se sem i orgány samosprávy, proti kterým může být použito násilí a dopustit se tak trestného činu, a také nesmíme zapomenout na jiné státní orgány jako je např. státní zastupitelství. Tento orgán byl zřízen jako organizačně-právní jednotka, která má své pravomoce a samostatnou působnost. Vystupuje jménem státu a plní úkoly a funkce státu výkonnou a nařizovací činností. Proti všem těmto orgánům může pachatel použít násilí a naplnit tak skutkovou podstatu trestného činu násilí proti orgánu veřejné moci, jež je zakotven v § 323 č. 40/2009 Sb.:

24

1)

Kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

2)

Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní, b) ublíží-li takovým činem jinému na zdraví, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

3)

Odnětím svobody na čtyři léta až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 a) těžkou újmu na zdraví, b) škodu velkého rozsahu, nebo c) poruchu v činnosti takového orgánu.

4)

Odnětím svobody na deset až osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

5)

Příprava je trestná.18 Objektem tohoto trestného činu podle § 323 se stává zájem na nerušeném řádném a

zákonném výkonu pravomoci státního orgánu a dalších orgánů státní samosprávy. Jde většinou o orgány státní správy, samosprávy, soudy, státní zastupitelství apod. Tímto ustanovením má být chráněný výkon pravomoci těchto orgánů. Tomuto výkonu pravomoci je třeba rozumět, že jde hlavně o rozhodování o právech a povinnostech, ať už fyzické či právnické osoby. Pachatelův úmysl při útoku na státní orgán je ten, aby konkrétnímu orgánu zamezil jeho pravomoc vůbec vykonat, nebo aby jej vykonal, ale jinak než zamýšlel před použitím násilí ze strany pachatele. Trestní odpovědnosti se nezbaví ani tehdy, pokud použije násilí jen z takového důvodu, aby přinutil orgán plnit své úkoly vyplývající z jeho pravomoci, i když je nutil tyto úkoly plnit způsobem, který je v souladu se zákonem. Tento čin je dokonán už jen samotným použitím násilí vůči státnímu orgánu. Není zde důležité, jestli se napadený orgán jakkoli podrobil pachatelově vůli nebo, nebo zda se i přes použité násilí ubránil a nijak výkon pravomoci neovlivnil. Násilím v tomto smyslu musíme rozumět použitím jakékoli fyzické síly vůči osobě, s cílem překonat kladený odpor, předpokládaný odpor a nebo mu zamezit. Toto násilí nejen proti člověku, jehož odpor musí překonat nebo proti osobě, které

18


25

chce zamezit výkonu pravomoci, ale také proti věci, která je určitým prostředkem působícím na výkon pravomoci již výše zmíněných orgánů. Pokud se jedná o násilí vůči osobě, není nutné, aby vznikla újma na zdraví. Osoba vůči které je útok veden dokonce nemusí být ani členem státního orgánu, ale musí jít o násilí, které na výkon pravomoci působí. Případný útok nemusí být mířen jen na osoby, ale také stačí, když napadne objekt, ve kterém příslušný orgán sídlí.

3.2. Násilí proti úřední osobě Násilí proti úřední osobě je zakotveno v § 325 č. 40/2009 Sb. 1)

Kdo užije násilí a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo b) pro výkon pravomoci úřední osoby,

bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta. 2)

Odnětím svobody na šest měsíců až šest let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní, b) ublíží-li takovým činem jinému na zdraví, nebo c) způsobí-li takovým činem větší škodu

3)

Odnětím svobody na tři léta až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 a) těžkou újmu na zdraví, nebo b) škodu velkého rozsahu.

4)

Odnětím svobody na osm až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

5)

Příprava je trestná.19 Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně nerušeného výkonu pravomoci

úřední osoby. Předmětem ochrany je jednotlivec, který má pravomoce úřední osoby. O pojmu násilí jsem se zmínil v předchozí kapitole. K naplnění pojmu užití násilí proti úřední osobě ve smyslu § 325, která vykonává své povinnosti, nestačí jen obyčejné 19


26

uchopení určité osoby za oblečení a zatřást s ní. Soud musí proto každý konkrétní případ posoudit individuálně a podle všech okolností dovodit, zda jde o užití násilí směřujícího proti tělu napadeného nebo ne. Jestliže k ublížení na zdraví úřední osoby dojde, musí soud použít vyšší trestní sazbu podle odst. 2 písm. b) §325. V okolí města Břeclav, ve kterém žiji, se nachází mnoho různých rybníků, potoků a dalších míst na rybaření. Je zde proto hodně osob patřící k rybářské stráži a zřídka je proti nim použito násilí, kvůli vyhnutí se pokutě za chytání ryb bez povolení. Výše je psáno, že i rybářská stráž je považována za úřední osobu, tudíž se pachatel dopouští trestného činu násilí proti úřední osobě ve smyslu § 325, ale mnoho takových lidí si to bohužel neuvědomuje. Ovšem toto násilí musí být užito vždy v jakékoli souvislosti s výkonem pravomoci napadené úřední osoby. Není důležité, zda je útok veden přímo na úřední osobu. Útok může směřovat eventuálně i na nějakou věc, ale pachatel musí mít vždy v úmyslu ovlivnit výkon pravomoci úřední osoby, protože je to vyžadováno z hlediska subjektivní stránky činu. Nebo v druhém případě může jít o odplatu, tedy útok na úřední osobu za výkon pravomoci, kterou tato osoba vykonala nebo stále vykonává. V prvním případě je tudíž důležité podle písm. a) odst. 1, aby užití násilí předcházelo výkonu pravomoci nebo k němu musí dojít při výkonu pravomoci. Kdežto k jednání podle písm. b) odst. 1, může dojít také při výkonu pravomoci, ale i po výkonu pravomoci úřední osoby. V tomto případě není rozhodující, zda již napadená osoba není úřední osobou, ale důležité je, jestli v době výkonu pravomoci úřední osobou byla a je pro tento výkon napadena.

3.3. Vyhrožování s cílem působit na úřední osobu Vyhrožování je jisté psychické působení na lidskou vůli. Jde hlavně o to, aby pachatel zahnal do kouta osobu, pomocí které chce pozměnit nebo zrušit rozhodnutí úřední osoby. Vyhrožování obecně, se pokládá za zbabělý čin a využívá strachu o své zdraví, svůj majetek a dokonce i o svou rodinu. Vyhrožování s cílem působit na úřední osobu je zakotveno v § 326 č. 40/2009 Sb. 1)

Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením značné škody a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo b) pro výkon pravomoci úřední osoby,

27

2)

Odnětím svobody až na pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní.20 Pokud pachatel vyhrožuje způsobením značné škody jež je zákonem definována jako

škoda, která je po vyčíslení větší jak 500.000,- Kč. Vyhrožování způsobením škody nemusí mít takový účinek jako když pachatel vyhrožuje ublížením na zdraví či dokonce usmrcením. Tímto jednáním už může v člověku opravdu vyvolat obavu o své zdraví nebo přímo o svůj život. Taková výhružka nemusí být směřována jen proti úřední osobě, ale i dalším osobám, které jsou spjaty s výkonem pravomoci a musí být působeno na výkon pravomoci úřední osoby. Pachatel může konat taky v pohnutce určitou úřední osobu potrestat za vykonávání své pravomoci nebo jak ji vykonávala v minulosti. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně nerušeného výkonu pravomoci úřední osoby. Rozdíl mezi ustanovením § 324 a § 326 je předmět ochrany a tím je zde pouhý jednotlivec, který má pravomoci úřední osoby. Pachateli stačí, aby vyhrožoval jakoukoli újmou, která je v tomto ustanovení, a naplní skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Stačí pouze, jestli výhružku usmrcením, ublížením na zdraví či způsobením škody velkého rozsahu, byla-li skutečně a vážně pronesena v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby nebo pro tento výkon. Nezáleží jestli pachatel výhružku vyslovil opravdu vážně a měl ji v plánu splnit a jestli by úřední osoba mohla mít důvodnou obavu z jejího uskutečnění.

20


28

4. Trestné činy úředních osob Zneužití pravomoci státních zaměstnanců můžeme pokládat za velice závažné protispolečenské jednání, kterého by se úřední osoba určitě neměla dopouštět. Takovéto osoby by měly splňovat určité podmínky, aby pravomoce jim svěřené vykonávaly bezchybně. Mezi základní podmínky určitě patří např. bezúhonnost, mít odpovídající vzdělání a také jistý výcvik pro výkon svých pracovních povinností. Skvělým způsobem prověřování osob, jenž se chtějí stát úřední osobou, zejména příslušníci ozbrojených sil, bezpečnostních složek nebo obecní policie, je použití psychologických testů. Tyto testy mohou odhalit negativní vlastnosti, které později můžou být spouštěcím mechanismem k protiprávnímu jednání úřední osoby. Všechny tyto osoby mají právní odpovědnost za své činy při výkonu svého povolání. Problém právní odpovědnosti veřejných úředníků je součástí širšího problému kontroly a odpovědnosti veřejné správy. Právní odpovědnost veřejných zaměstnanců se do určité míry řídí absorpční zásadou, tj. vůči soukromým osobám za škodu, způsobenou osobní chybou zaměstnance, odpovídá jeho zaměstnavatel (stát, který případně, jako je tomu v českém právu, může uplatnit vůči zaměstnanci právo na regresní náhradu). V některých zemích (např. ve Francii) si poškozený může vybrat, zda uplatní svůj nárok vůči subjektu správy nebo vůči správnímu úředníkovi, příp. i paralelně vůči oběma. Veřejný zaměstnanec je zásadně chráněn proti vzniku právní odpovědnosti (jejím důsledkům), pokud jednal na příkaz nadřízeného (nevztahuje se na jednání, které má za následek vznik trestného činu, příp. nezákonnému rozhodnutí). Odpovědnost veřejných zaměstnanců vůči veřejnosti souvisí, jak bylo vyloženo vpředu, s veřejnou kontrolou. Veřejná kontrola veřejné služby parlamentem byla i u nás významně posílena zřízením funkce Veřejného ochránce práv. Ten může v rámci ochrany před nezákonností, porušováním principů demokratického právního státu a principů dobré správy klást otázky jednotlivým zaměstnancům správních úřadů žádat, aby byli zproštěni povinností mlčenlivosti a navrhnout zahájení disciplinárního řízení nebo stíhání pro trestný čin nebo správní delikt.21

21

Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, str. 497, § 1

29

Trestněprávní odpovědnost státních zaměstnanců vyplývající z výkonu služby je předmětem výkladu trestního práva. Na tomto místě je pro úplnost uvedu: -

na státní zaměstnance (v terminologii trestního zákona na odpovědné pracovníky státu), kteří disponují pravomocí, se vztahuje podle trestního zákona zvláštní odpovědnost, určená úředním osobám. Podmínkou je, že trestný čin byl spáchán v souvislosti s výkonem pravomoci a odpovědnosti státního zaměstnance;

-

na státní zaměstnance dopadají především zvláštní ustanovení trestního zákona § 329 a § 330 TrZ , týkající se zneužívání pravomoci veřejného činitele a maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti;

-

státní zaměstnanci se mohou v souvislosti s výkonem služby dopustit řady dalších trestných činů (jako např. úplatkářství, neoprávněného nakládání s osobními údaji, ohrožení státního nebo služebního tajemství aj.);

-

exkulpace trestní odpovědnosti s poukazem na to, že zaměstnanec jednal na příkaz nadřízeného, se u státních zaměstnanců v režimu SZ v zásadě vylučuje, neboť, jak uvedeno výše, SZ zakazuje splnit příkaz, pokud by jeho splněním došlo ke spáchání trestného činu.22

4.1. Zneužití pravomoci úřední osoby Trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby vymezuje § 329 č. 40/2009 Sb. 1)

Úřední osoba, která má v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, b) překročí svou pravomoc, nebo c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.

22

Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, str. 499, § 4

30

2)

Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 1 sobě nebo jinému značný prospěch, b) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, c) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, d) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podnikatelem, e) spáchá-li takový čin zneužívaje bezbrannosti, závislosti, tísně, rozumové slabosti nebo nezkušenosti jiného, nebo f) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

3)

Odnětím svobody na pět až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 1 sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.

4)

Příprava je trestná.23 Objektem tohoto trestného činu je zájem státu na řádném výkonu pravomoci úředních

osob, který je v souladu s právním řádem, a na ochraně práv a povinností fyzických a právnických osob. Tohoto trestného činu se může dopustit pouze úřední osoba, která je trestně odpovědná za spáchání trestného činu. Jediné další osoby, které můžou být spjaty s tímto trestným činem nemusí být úřední osoba a jsou to např. organizátor, návodce nebo pomocník. Jen úmyslné jednání odporující zákonu nestačí na naplnění skutkové podstaty trestného činu z hlediska zavinění, ale pachatel musí mít v úmyslu ještě někomu způsobit škodu nebo opatřit neoprávněný prospěch jiné osobě nebo sama sobě. Škodou, kterou může pachatel způsobit, musíme rozumět nejen materiální škody ale i nemateriální. Za nemateriální škody můžeme považovat např. škodu na právech, škoda na dobrém jméně, morální škoda apod. Škoda tímto trestným činem mohla postihnout kohokoli, jestli jde o osobu fyzickou nebo právnickou, a není nutné aby byla poškozená osoba ve vztahu s úřední osobou. Navíc k naplnění skutkové 23


31

podstaty trestného činu postačuje jen úmysl nebo pohnutka, tudíž není důležité, aby vůbec nějaká škoda vznikla. Postačí když úřední osoba vedena touto pohnutkou nesplní své povinnosti, které vyplývají z její pravomoci úřední osoby. Dále jsem se zmínil o neoprávněném prospěchu. Tímto prospěchem mám na mysli jakékoli zvýhodňování pachatele nebo jiné osoby, na které nemá právo. Jako u škody, tento prospěch může mít povahu materiální i nemateriální. K úmyslu způsobit jinému škodu a opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch srov. též následující rozhodnutí: Trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 329 odst. 1 písm. c) č. 40/2009 Sb. se dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému jakýkoli neoprávněný prospěch nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci.24 Stejně jako už výše zmíněno, zde se také jedná o škodu i prospěch v podobě materiální i nemateriální. Navíc prospěch vyplývající z tohoto trestného činu je i jakákoli jiná výhoda, na kterou nemá právo. V předchozích odstavcích se jednalo o vykonávání pravomoci úřední osoby způsobem odporujícímu jinému právnímu předpisu, ale ta se může dopustit ještě dalších trestných činů, a těmi jsou překročení své pravomoci a nesplnění povinností úřední osoby. Překročení pravomoci jež je upraveno v odst. 1 písm. b) § 329 znamená, že úřední osoba jež se dopouští tohoto činu, vykonává činnost, která patří do pravomoci jiné úřední osobě nebo jiného orgánu. Jedná tedy pravomocí, a to buď nadřízeného, nebo podřízeného. O překročení pravomoci nejde pokud má úřední osoba právo vztáhnout vyřízení cizí pravomoci v určité věci na sebe. Pokud tato úřední osoba překročí svou pravomoc v úmyslu způsobit škodu nebo si opatřit neoprávněný prospěch či jiné osobě tento prospěch opatřit, není možné aby se stala beztrestnou jen z důvodu pozdějšího schválení nebo odsouhlasení věci nadřízeného orgánu, do kterého pravomoc spadá. V odst. 1 písm. c) § 329 je dál zakotveno nesplnění povinnosti úřední osoby vyplývající z její pravomoci. Pokud takto pachatel nesplní své povinnosti, které mu uložil zákon nebo jiný právní předpis nebo povinnosti, které vyplývají z jeho pracovní náplně, jeho jednání má formu opomenutí. Není zde důležité zda šlo o vědomé opomenutí nebo ne.

24

Šámal, P., Půry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2001, XVIII, str. 894

32

Tyto formy jednáni, které jsou zakotveny v ustanovení § 329 odst. 1 písm. a) až c) se nemůžou překrývat a navzájem se vylučují. Jinak řečeno, jeden čin se nemůže řadit pod více alternativ. Pokud jde ale obecně o zneužívání pravomoci úřední osoby, je možné spáchání trestného činu více útoky a je možné aby byla použita více jak jedna z forem útoku pod písmeny a) až c). Jestli je mezi těmito útoky nějaký jednotící záměr a časově jsou si velice blízké, jde o jeden pokračující trestný čin.

4.2. Úplatkářství Dalším velice závažným trestným činem proti pořádku ve věcech veřejných je úplatkářství. V dnešní společnosti je to dosti rozšířený problém, který se špatně odhaluje. Přesto se na povrch dostane mnoho případů spojených s úplatkářstvím a v médiích je to často probírané téma. Ze všeho nejdřív je nutno vysvětlit co to vlastně úplatek je. Pojem úplatek je definován v § 334 odst. 1 č. 40/2009 Sb. Úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok.25 Aby došlo k protiprávnímu jednání ze strany úřední osoby, objevuje se zde možnost motivace z vnějšího okolí pachatele. Ve většině případů k ovlivnění úřední osoby slouží přijetí úplatku. Celkově úplatkářství, jak ho definuje § 331 až § 334 č. 40/2009 Sb. je velice vážná trestná činnost. Je to problematika, která ve spojení s úředními osobami, jejich chováním a jednáním, poukazuje, mnohdy i veřejně, na stav naší společnosti a hodnověrnost úředních osob, které pracují ve státní správě. Jednání podplacených úředních osob ničí důvěru občanů v tyto osoby a dochází k pochybnostem ohledně plnění úkolů jim svěřeným. Úplatky patří mezi nejčastější formu korupce, protože obě strany si přijdou na své, i když neoprávněně. Osoba, která úplatek poskytla dosáhne svých cílů dříve nebo snadněji a ten kdo úplatek přijal má materiální nebo imateriální prospěch. Tento prospěch je ale na škodu státu 25


33

nebo veřejným institucím. Jsou to většinou případy, kdy jsou úřední jednání problematické, zdlouhavé apod. Jsou to případy kdy chce člověk dosáhnout svého cíle podstatně dřív a tím pádem i předběhnou ostatní lidi, kteří také čekají na vyřízení věci, třeba urychlit zapsání do katastru nemovitostí apod. Neoprávněná výhoda spočívá v přímém majetkovém obohacení nebo dalšího jiného zvýhodnění, které uplácená osoba dostala nebo má dostat, a na toto obohacení nemá nárok. Výhodám jiného druhu rozumíme třeba protislužbu apod. Z hlediska naplnění tohoto znaku není rozhodující výše úplatku, protože zákon nestanovil žádnou hodnotovou hranici. Výši úplatku je nutné hodnotit individuálně společně s dalšími okolnostmi. Každopádně, v oblasti výkonu státní moci, státní správy a vlastně nikde jinde, nemůžeme tolerovat zásadně žádné úplatky v jakékoli podobě a hodnotě. Avšak nemůžeme si plést úplatek se spropitným v restauraci a jiných podnicích, které je obvykle poskytované v souvislosti se spokojeností zákazníka za služby jemu poskytnuté. Přijetí úplatku upravuje § 331 č. 40/2009 Sb. kde stojí: 1)

Kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, nebo kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek bude potrestán odnětím svobody na tři léta nebo zákazem činnosti.

2)

Kdo za okolností uvedených v odstavci 1 úplatek žádá, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

3)

Odnětím svobody na dvě léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, nebo b) spáchá-li takový čin jako úřední osoba.

34

4)

Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch.26 Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném, nestranném a zákonném fungování

státních orgánů a tedy i na ochraně čistoty veřejného života. Pachatelem tohoto trestného činu může být jen osoba, která se podílí na obstarání věci obecného zájmu a po subjektivní stránce musí mít vždy úmysl. Přijetím úplatku se obecně rozumí a předpokládá, že pachatel skutečně dostal úplatu v určité podobě a tím se mu dostalo výše zmiňované neoprávněné výhody. Jak již bylo výše řečeno touto neoprávněnou výhodou se rozumí přímé majetkové obohacení nebo jiné zvýhodnění, které se má uplácené osobě dostat nebo se už dostalo předem, a nemá na něj žádný nárok. Většinou úplatku předchází nějaká nabídka nebo slib, ale není to podmínka. Navíc není ani důležité, zda k přijetí úplatku došlo před obstaráním věci obecného zájmu v průběhu nebo až po obstarání věci. Jestliže pachatele přijetí úplatku nijak neovlivnilo na věci nic nemění. Z hlediska právní kvalifikace podle tohoto ustanovení je bez významu. V odst. 2 je důležitý znak a to žádost o úplatek. Tento znak trestného činu je dokonán pachatelovým podnětem se nechat uplatit. Nemusí to být přímo vyslovená žádost, ale postačuje pouhý projev, ze kterého by se dalo bezpochybně odvodit, že chce aby mu úplatek jiná osoba nabídla sama. Je samozřejmé, že po takovémto chování úplatek vezme, pokud mu je po pachatelově projevu nabídnut. Tento trestný čin je podle § 331 odst. 2 dokonán už jen tím, že si pachatel o úplatek požádá. Není důležité zda jej dostal nebo mu byl jen slíben. Dále je tu nepřímé úplatkářství, jenže na rozdíl od úplatkářství podle § 331 a § 332 musí působit přímo na výkon pravomoci úřední osoby. Nestačí tedy působení jen na osobu, která obstarává věci obecného zájmu. V § 333 č. 40/2009 Sb. o nepřímém úplatkářství stojí: 1)

Kdo žádá nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem nebo prostřednictvím jiného působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo za to, že tak již učinil, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

26


35

2)

Kdo z důvodu uvedeného v odstavci 1 jinému poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.27 K dokonání tohoto trestného činu postačuje to, že pachatel požádal nebo přijal

o úplatek s úmyslem působit na výkon pravomoci úřední osoby. Pokud ale úřední osoba, které se ovlivnění pravomoci týká, o úplatku není informována, nemá žádny vliv na trestní odpovědnost pachatele. V případě, že se naplní skutková podstata trestného činu je bez významu i když pachatel přijme nebo požádá o úplatek, proto aby řádně vykonal svou pravomoc a splnil si své povinnosti, které mu ukládá zákon nebo jiné ustanovení.

27


36

5. Nejčastěji páchané trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných V této části se budu věnovat nejčastěji páchaným činům v oblasti věcí veřejných trestního práva. Patří mezi ně maření výkonu úředního rozhodnutí, padělání a pozměnění veřejné listiny, násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci, výtržnictví a jiné další trestné činy, které narušují veřejný pořádek jako je šíření poplašné zprávy a opilství.

5.1. Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Maření výkonu úředního rozhodnutí znamená, že jisté rozhodnutí soudů, které má být vykonáno v určité době je v důsledku jednání pachatele podstatně ztíženo vykonání nebo ho nelze vůbec vykonat. Toto ještě ale nemusí znamenat, že výkon rozhodnutí byl zcela zmařen, nebo by nebyla možnost jak jej vykonat. Takovéto podstatné ztížení výkonu rozhodnutí lze způsobit například tím, že nedodržuje určité omezení, které mu byly uloženy v souvislosti se zákazem pobytu. Přesné znění možností jak mařit výkon úřední osoby je zakotveno v § 337 č. 40/2009 Sb. 1)

Kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že a) vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu, b) zdržuje se na území České republiky, ačkoli mu byl uložen trest vyhoštění nebo bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění, c) bez povolení a bez vážného důvodu se zdržuje v místě nebo obvodě, na které se vztahuje trest zákazu pobytu, nebo nedodržuje omezení, která mu byla soudem uložena v souvislosti s výkonem tohoto trestu, d) navštíví akci, na kterou se vztahuje trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nebo se dopustí jiného závažného jednání, aby zmařil účel tohoto trestu, e) bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu,

37

f) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu, g) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel vazby, h) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel zabezpečovací detence, nebo i) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel ochranného léčení nebo ochranné výchovy, které byly uloženy soudem, nebo jinak, zejména útěkem z ústavu, pomocí při útěku, výkon takových rozhodnutí podstatně ztěžuje, anebo maří dohled uložený při ukončení ochranného léčení, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. 2)

Stejně bude potrestán, kdo se dopustí závažného nebo opakovaného jednání, aby zmařil vykázání provedené podle jiného právního předpisu nebo rozhodnutí o předběžném opatření soudu, kterým se ukládá povinnost dočasně opustit společné obydlí a jeho bezprostřední okolí a zdržet se vstupu do něj nebo povinnost zdržet se styku s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním.

3)

Kdo zmaří nebo podstatně ztíží výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že a) zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní věc nebo jinou majetkovou hodnotu, které se takové rozhodnutí týká, nebo b) uprchne stráži, z vazby, z výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence,

bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo peněžitým trestem. 4)

Kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, včetně úpravy styku s dítětem, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody, nebo Kdo se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon, rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci týkajícího se výchovy nezletilých dětí,

bude potrestán odnětím svobody na jeden rok.28 Objektem tohoto trestného činu se stává zájem na řádném splnění výkonu rozhodnutí státních orgánů. Ochrana se tímto ustanovením nevztahuje jen na řádný výkon pravomocného rozhodnutí, nýbrž i na rozhodnutí, která byla v době spáchání činu ještě nepravomocná, ale bylo možno jej vykonat. Je to například rozhodnutí o předběžném

28


38

opatření, které bylo vydáno již v občanskoprávním řízení a je možno jej vykonat, jakmile bude doručeno povinnému, a přitom stále nenabyla právní moci. U tohoto trestného činu je vyžadován úmysl. Pachatelem tohoto trestného činu může být pouze osoba, které se rozhodnutí bezprostředně týká. V odst. 1 písm. a) § 337 jsou pachateli trestného činu maření úředního rozhodnutí nejčastěji řidiči, kterým bylo odňato oprávnění řídit motorová vozidla a i přes zákaz řízení za volant usedají a jezdí i nadále. Pachateli tohoto trestného činu podle odst. 1 písm. b) se stávají cizinci, kteří neuposlechnou rozhodnutí soudu o jejich vyhoštění. Ovšem při takovém rozhodnutí se musí brát v potaz, zda má rodinu žijící na území republiky, protože pokud tady má rodinu tak nemůže být vyhoštěn. Soudní zákaz pobytu na určitém místě jak hovoří písm. c) v odst. 1 je jisté preventivní opatření. Např. zamezení osobám se shlukovat do skupin, které by se mohly stát nebezpečnými pro některou jinou skupinu lidí či etnickou skupinu nebo rasu lidí. Takový zákaz pobytu se může vztahovat třeba na část města, kde je známo, že tam dochází ke střetávání právě těchto osob. Odst. 2 § 337 upravuje dočasnou povinnost opustit své obydlí a jeho okolí. Pokud v rodině dojde k domácímu násilí, může soud uložit trest dočasného opuštění obydlí aby se zamezilo opakováním se násilí na někom z rodiny apod. V odst. 3 písm. a) § 337 je zakotveno protiprávní jednání na věci nebo jiné majetkové hodnoty, která už spadá pod jiné rozhodnutí. Jedná se například o věci jež se pachatel snaží poškodit nebo odstranit, které mají být zabaveny v rámci exekuce. Další možností jak mařit výkon úředního rozhodnutí je porušování trestu vyhoštění ve smyslu § 80 č. 40/2009 Sb. Toto porušování je zakotveno v odst. 1 písm. b) § 337. V tomto ustanovení se jedná o vyhoštění cizinců, kteří nemají právo setrvávat na území České republiky. Tímto se rozumí rozhodnutí o ukončení pobytu cizince na území naší republiky v předem daný termín, kdy má vycestovat, ale může mu být dána i určitá doba, po kterou mu nebude umožněn vstup na území republiky. Jinak řečeno, cizinci je zakázán pobyt v České republice. Tato doba je odlišná podle důvodů správního vyhoštění, a může být vyměřena až na deset let. Ovšem jak již bylo výše zmíněno musí se brat v potaz to, jestli na území republiky nepobývá jeho rodina. V takovém případě nemůže být vyhoštěn V odst. 1 písm. c) je řeč o zdržováním se v místě nebo obvodě. K porušení tohoto ustanovení se předpokládá soustavnější nebo opakované jednání pachatele pobývat v místě, 39

na které se vztahuje trest zákazu pobytu, z čehož je zřejmý jeho úmysl nedodržovat výkon trestu. Zákaz pobytu musí mít jasně vymezeno místo nebo obvod, na které se ustanovení vztahuje, ve výroku rozsudku. Další podmínkou kromě toho, že nemá povolení se pohybovat v místě zákazu, je ta, že tam nesmí pobývat bez závažného důvodu. To znamená, že pokud má závažný důvod zdržovat se v soudem zakázaném místě či obvodu, jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Za závažné důvody můžeme pokládat např. vyhledání speciálního ošetření, které se nachází v oblasti zákazu pobytu nebo nutnost vyhledat lékařskou pomoc pro rodinného příslušníka.

5.2. Padělání a pozměnění veřejné listiny Paděláním veřejné listiny se chápe jako úplné zhotovení listiny, která má být použita namísto pravé veřejné listiny. Tato nepravá listina má později vyvolat dojem jako by byla opravdu vydána příslušným orgánem. Tento padělek nebo jen pozměněná listina by z hlediska pachatele měla být schopná oklamat kohokoli, ale není důležité k jaké dokonalosti ji pachatelé zhotovili. V § 348 č. 40/2009 Sb. je zakotvena ochrana proti padělání veřejných listin. 1)

Kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo takovou listinu, nebo takovou listinu užije jako pravou, kdo takovou listinu opatří sobě nebo jinému nebo ji přechovává v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo kdo vyrobí, nabízí, prodá, zprostředkuje nebo jinak zpřístupní, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává nástroj, zařízení nebo jeho součást, postup, pomůcku nebo jakýkoli jiný prostředek, včetně počítačového programu, vytvořený nebo přizpůsobený k padělání nebo pozměnění veřejné listiny, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

2)

Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo c) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

40

3)

Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny působící ve více státech, b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§309), teroristického útoku (§311) nebo teroru (§312), c) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu, nebo d) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.29 Hlavním objektem tohoto trestného činu je důvěra ve státní aparát a v pravost veřejných

listin jím vydaným. Pojem veřejná listina zákon nijak nedefinuje, ale ze soudní praxe lze považovat za veřejnou listinu dokumenty, které jsou vydány státním orgánem a dříve předepsaným způsobem. Tato listina pak dává právo nebo jistou povinnost. Za veřejné listiny můžeme pokládat např. občanský průkaz, živnostenský list, potvrzení lékaře o pracovní neschopnosti a další. V odst. 1 § 348 je zmíněno podstatné změnění obsahu veřejné listiny. Podstatným pozměněním se rozumí úplná změna osobních údajů apod. např. u osobních dokladů. Za podstatnou změnu veřejné listiny se nepokládá pouhá chybějící čárka nebo tečka navíc. Takto pozměněné doklady se hojně využívaly v minulosti na hraničních přechodech, kde celníci kontrolovali každou osobu, která chtěla vstoupit na naše území nebo naopak vycestovat. Dále je psáno o opatření takové listiny. Tímto se rozumí koupit nebo směnit za něco padělané doklady od překupníka či jiné osoby. Pachatel si je sám nevyrobí ale i opatření padělaných dokladů nebo jiné veřejné listiny je protiprávní jednání. Pachatelem trestného činu je samozřejmě i ten kdo tuto listinu vyrábí, nabízí a prodává jiným. Výrobou je myšleno přímé zhotovení padělku, který má být následně použit k protiprávnímu jednání. Trestní odpovědnost za tento trestný čin nese i osoba, která takové zařízení či postup na výrobu padělků vlastní nebo přechovává u sebe. Znamená to, že pokud má v držení už padělanou veřejnou listinu nebo pouze nástroj, část zařízení nebo postup sloužící k tomuto účelu, dochází k jednání odporující zákonu.

29


41

Čin padělání a pozměnění veřejné listiny je dokonán až tehdy, kdy pachatel tuto nepravou listinu použije k jistému účelu jako pravou. To že ji použije jako pravou chápeme tak, že ji použije ke stejnému účelu jako pravou, ale už s nepravdivými údaji nebo jen částečně pozměněnými informacemi. Vyšší trestní sazbu je nutno použít, pokud se pachatel dopustí tohoto trestného činu jako člen organizované skupiny jak je uvedeno v odst. 2 písm. a) § 348. Organizovaná skupina je sdružení více osob, ve které jsou jasně stanoveny úkoly každého člena. Každý má své postavení a vykonává určité činnosti pro splnění trestného činu. Tato skupina jedná koordinovaně a vyznačuje se přípravou plánu jak dosáhnout svého cíle. Není zde důležité, zda je to déle působící skupina. K trestní odpovědnosti za spáchání trestného činu jako organizovaná skupina stačí spáchat ojedinělý trestný čin. Přitěžující okolností je působení takové skupiny osob ve více státech. Pokud je pachatel úřední osoba která má pravomoce potvrzovat i nepravdivé informace a skutečnosti v následně vydaných listinách, pak se nejedná o trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny ve smyslu § 348, ale jde o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329. Podmínkou k trestní odpovědnosti je aby pachatel věděl, že jde o nepravou listinu. V opačném případě nemůže být člověk potrestán.

5.3. Násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci Násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci, jak již bylo na začátku zmíněno, je úmyslný trestný čin, který je zakotven v § 352 č. 40/2009 Sb. 1)

Kdo skupině obyvatelů vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdravý nebo způsobením škody velkého rozsahu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

2)

Kdo užije násilí proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci nebo jim vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdravý nebo způsobením škody velkého rozsahu pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

42

3)

Stejně jako v odstavci 2 bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí ke spáchání takového činu.30 Tímto ustanovením se chrání klidné občanské soužití proti vyhrožování usmrcením,

ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu. V odstavci 2 jsme také chráněni proti použití násilí z důvodu, že jsou příslušníci etnické skupiny nebo patří k jiné rase. Postihování za tyto trestné činy jsou rozděleny podle toho jestli jde o vyhrožování nebo násilí a podle předmětu útoku, tedy zda jde o jednotlivce nebo skupinu. V odstavci 3 je postihováno už jen samotné spolčení a srocení k takovému činu. Je to určitá příprava k trestnému činu, a proto je postavena na úrovni dokonaného trestného činu. Vyhrožováním se zde myslí psychický nátlak na vůli člověka jak již bylo výše zmíněno, za použití zastrašování tím, že mu bude způsobena újma na zdraví nebo na majetku. Jednotlivec je každá osoba zvlášť, proti které může být veden útok nebo výhružka. Skupinou obyvatel se v odstavci 1 myslí nejméně 3 lidé. Tady zákon neuvádí o jaké lidi se jedná proto se nemusí jednat ani o obyvatele České republiky a dál nemusí být ani nijak specifikovaní. V odstavci 2 § 352 se skupinou myslí taky 3 lidé, ale je zde už blíže specifikovaná. Je určena jejich politickým přesvědčení, jejich národností nebo rasou a třeba i jejich náboženským vyznáním. Jsou to tedy lidé ze stejné politické strany nebo osoby hlásící se ke stejnému náboženství. Násilím proti jednotlivci nebo skupině se v tomto smyslu rozumí fyzické napadení osoby nebo věci. Toto použití fyzické síly nemusí mít nutně za následek ublížení na zdraví, může se totiž jednat o násilné zavlečení člověka nebo omezení je jeho svobody pohybu apod. Jak již bylo řečeno, násilí může být mířeno i proti věci. Takový útok spočívá ve vybíjení oken, poškozování dveří od domu nebo poškozování motorového vozidla. Další možnost jak spáchat násilný čin proti věci je se jí neoprávněně zmocnit a zabránit tím její používání, ale podmínka je ta, že se chce takové věci pouze zmocnit. Motivace ke spáchání trestného činu násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci je zde nenávist nebo zášť vůči napadenému jedinci nebo skupině kvůli jejich politickému přesvědčení, příslušnost k jiné rase nebo náboženskému vyznání. Jinou motivaci sem nelze zahrnout. Skutková podstata trestného činu násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci podle

30


43

§ 352 je zaměřena spíše na pachatele, kteří mají rozdílné politické přesvědčení, náboženské vyznání, rasu nebo národnost od osob, které byly napadeny. Avšak je logické, že pachatel může spáchat tento zločin i proti skupině lidí nebo jednotlivci, kteří mají stejné náboženské vyznání, politické přesvědčení nebo patří ke stejné rase nebo národnosti.

5.4. Výtržnictví Aktuální trestní zákoník nabyl účinnosti datumem 1.1. 2009, ale už novela trestního zákona z roku 1991 upřesnila skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví pomocí výčtu konkrétního jednání, které tento čin naplňují. -

napadení jiného, kterým je jakýkoli fyzický útok proti tělesné bezpečnosti osoby, ale i vulgární slovní napadání jiného apod.;

-

hanobení historické nebo kulturní památky, kterým je projev subjektivní nevážnosti směřující k hrubému znevážení a často i poškození takové památky (např. pomalování památky sprejovými barvami, popsání hrubě znevažujícími nápisy, poškození památky či její výzdoby apod.);

-

hanobení hrobu nebo jiného pietního místa, jímž je obdobný projev směřující proti hrobu nebo jinému pietnímu místu, za které lze považovat např. urnový háj, rozptylovou loučku či jiné pohřebiště apod.; nebo

-

hrubé rušení shromáždění nebo obřadu občanů, jímž se rozumí jakékoli jednání mající charakter hrubé neslušnosti nebo výtržnosti, které hrubě narušuje např. slavnostní shromáždění občanů k uctění významného výročí nebo náboženský nebo jiný slavnostní obřad apod.31

31

Šámal, P., Půry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2001, XVIII, str. 1053

44

Trestný čin výtržnictví je zakotven v § 358 č. 40/2009 Sb.: 1)

Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta.

2)

Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) opětovně, nebo b) jako člen organizované skupiny.32 Toto ustanovení má chránit klidné občanské soužití lidí proti závažnějším útokům,

které mohou narušovat veřejný klid a pořádek. V souvislosti s výtržnictvím se bohužel ne vždy jedná jen o klid a pořádek, ale jsou ohroženy i další zájmy, kterými jsou zdraví lidí, cizí majetek a další. Jedná se o sekundární objekt trestného činu. Veřejně je zde opět myšleno jednání ve smyslu § 117 č. 40/2009 Sb. jak je výše popsáno. Je to jednání před více jak třemi osobami, které by měly být současně přítomné a schopné postřehnou toto protiprávní jednání. Ke spáchání tohoto trestného činu může být použité i mediální služby jako je např. tisk. Místo veřejně přístupné je každé místo, kde má přístup jakákoli osoba bez omezení a kde se i takoví lidé běžně nacházejí, takže by hrubá neslušnost nebo výtržnictví mohlo být spatřeno více osobami. Přístupností je zde myšlena možnost jednání pachatele vidět nebo slyšet, přičemž místo nemusí být přístupné doslova každé osobě. Jedná se např. o oplocené pozemky, lešení apod. I místa, které mají omezenou přístupnost jsou pokládané za veřejné jako je např. staveniště nebo tovární hala. Naopak za veřejně přístupné místo nemůžeme pokládat v žádném případě byty, studentské koleje, kanceláře apod. i kdybychom takovýto projev mohly zaslechnout nebo zahlédnout. Tento trestný čin má dvě formy jednání pachatele, a tím je hrubá neslušnost a výtržnost. Obě formy jednání můžou být obsaženy v jednom konkrétním činu a můžou se překrývat.

32


45

Je to takový projev kdy pachatel hrubě urazí jiného člověka či skupinu,který dokáže vyvolat obavu o své bezpečí a zdraví. Hrubá neslušnost je jednání, které hrubě porušuje základní pravidla občanského soužití a zásady morálky. Jde hlavně o hanobení historické či kulturní památky, rušení veřejného shromáždění občanů a další. Hrubé neslušnosti se můžeme dopustit i verbálně, ale musí jít o závažnější neslušnost, která se rozchází s hlavními zásadami morálky občanů. Druhá forma jednání pachatele je výtržnost. Je to takové jednání, které taky závažně narušuje veřejný klid a pořádek. Pro tuto formu je typická pachatelova neúcta a neukázněný postoj k zásadám občanského soužití. Rozdíl mezi výtržností a hrubou neslušností je hlavně v tom, že u výtržnosti se zpravidla objevuje fyzické nebo psychické násilí, jež je mířeno proti osobám a věcem. O výtržnictví se jedná pokud pachatel napadá bezdůvodně obsluhu v restauraci nebo agresivní jednání na společenské akci, které nedovoluje poklidný průběh zábavy. Typický příklad výtržnictví je vandalství. Toho se pachatel dopouští pokud třeba ničí veřejné osvětlení, ničí lavičky v parku a celkem rozšířené vyklápění popelnic a vysypáním jejího obsahu ale i rušení nočního klidu.

5.5. Jiná rušení veřejného pořádku Další možné způsoby jak rušit veřejný pořádek kromě výtržnictví jsou šíření poplašné zprávy podle § 357 a opilství podle § 360. Tato ustanovení stejně jako výtržnictví jsou v oddíle šestém hlavy třetí. Poplašná zpráva je zpráva, která dokáže vyvolat v člověku obavu z následujících událostí, které by měli nepříznivý vliv na život byť jen části obyvatelstva. Jde většinou o oblasti, kterým může hrozit jisté nebezpečí v podobě protržení vodní nádrže a následné zaplavení vesnic či dokonce větších měst apod. Některým oblastem na našem území může hrozit dokonce i výbuch jaderné elektrárny a radioaktivní zamoření okolí apod.

46

Šíření poplašné zprávy upravuje § 357 č. 40/2009 Sb.: 1)

Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

2)

Kdo zprávu uvedenou v odstavci 1 nebo jinou nepravdivou zprávu, která je způsobilá vyvolat opatření vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa anebo bezdůvodnou záchrannou akci integrovaného záchranného systému sdělí soudu, orgánu Policie České republiky, orgánu státní správy, územní samosprávy, nebo jinému orgánu veřejné moci, právnické osobě, fyzické osobě, která je podnikatelem, anebo hromadnému informačnímu prostředku, bude potrestán odnětím svobody ne šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.

3)

Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 opětovně, b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, c) způsobí-li takovým činem značnou škodu, d) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, nebo e) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podnikatelem.

4)

Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.33 Toto ustanovení chrání občany před lidmi, kteří mají v úmyslu vyvolat v nás vážné

obavy na základě jimi rozšiřované nepravdivé poplašné zprávy. V současnosti totiž stále přibývá případů nepravdivého oznámení poplašné zprávy především na Polici České republiky, že se v nějakém objektu či místě nachází časovaná nálož, kterou chce odpálit buďto v předem oznámeném čase nebo blíže nespecifikovaném čase. Účelem této nepravdivé poplašné zprávy je vyvolat u obyvatelstva obavy o život, zdraví nebo osobní majetek nebo

33


47

dokonce případné porušování jejich základních práv a svobod, které jim zaručuje Listina základních práv a svobod apod. a vynutit si tím své cíle. Pachatelem tohoto trestného činu může být jakákoliv fyzická osoba a to bez ohledu na to, zda je občanem České republiky nebo se jedná o cizince, který se jen zdržuje na našem území. Rozšiřování poplašné zprávy znamená, že se jednáním pachatele o této zprávě dozví alespoň část obyvatelstva např. prostřednictvím tisku apod. Částí obyvatelstva je nutno rozumět mnohem větší počet osob než je stanoveno v trestním zákoníku. V každém případě šíření poplašné zprávy je důležité vyhodnotit konkrétní jednání pachatele, charakter a povahu jeho jednání, abychom rozpoznaly, jestli šířil poplašnou zprávu z jeho subjektivního pohledu na situaci, nebo od kritiky nějakého zařízení. Subjektivní pohled pachatele může být např. při hrozbě válečného konfliktu, kdežto z druhé pohnutky má jen obavu např. o ohrožení životního prostředí kde se nachází jaderná elektrárna. Šíření poplašné zprávy je úmyslný trestný čin. Pachatel si je vědom, že jeho jednání je protiprávní pokud se jedná o nepravdivou zprávu a sdělí ji některému z výše uvedených orgánů. Jedním z takových klasických případů jsou studenti, kteří zavolají na Policii České republiky a oznámí bombu ve své škole. Jeho jediným cílem je se ulít z vyučování, ale zřejmě si neuvědomuje jaký to bude mít celkový dopad nejen na studenta jež je pachatelem. Nejenže zmobilizuje policejní a hasičský orgán v místě nahlášení, který způsobí zbytečnou finanční škodu, ale v době tohoto výjezdu k falešnému poplachu, mohla být potřeba složek hasičského nebo policejního sboru úplně na jiném místě, kde mohlo jít třeba i o život. Je zde však důvod, kdy je nutno odlišit úmyslné jednání pachatele šířit nepravdivou zprávu od zprávy, kterou se určitá osoba dozví z důvěryhodného zdroje, protože je jeho občanskou povinností nahlásit možné nebezpečí jež může vzniknout alespoň části obyvatelstva. Značnou škodou, kterou pachatel způsobí tímto činem, je myšleno škodou přesahující 500.000,- Kč a škoda velkého rozsahu musí být vyšší jak 5.000.000,- Kč jak již bylo také zmíněno v předchozích kapitolách. Závažnou poruchou v činnosti státního orgánu nebo hospodářské činnosti a provozu podniku nebo organizace je považováno jako vážné narušení chodu činností výše zmíněných orgánů. Jedná se především o subjekty, které jsou kvůli poplašné zprávě nuceni zastavit výrobu nebo jinou činnost, která je zvlášť důležitá, třeba i na více dní což může mít za 48

následek další nespecifikované problémy. Stejně bychom přistupovaly i k narušení činnosti státních orgánů. V tomto případě postačuje zavinění z nedbalosti. Druhým z výše zmíněných případů rušení veřejného pořádku je opilství. Je to úmyslné přivození do stavu nepříčetnosti a v případě spáchání trestného činu v opilosti se na pachatele nevztahuje ustanovení § 26, které zbavuje trestní odpovědnosti pachatele za spáchaný trestný čin. Ovšem ustanovení § 360 nelze použít pokud se pachatel dopustil jednání odporující zákonu ve stavu zmenšené příčetnosti podle § 27. Trestný čin opilství upravuje ustanovení § 360 č. 40/2009 Sb.: 1)

Kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let; dopustí-li se však činu jinak trestného, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán tímto trestem mírnějším.

2)

Ustanovení odstavce 1, jakož i § 26 se neužije, přivedl-li se pachatel do stavu nepříčetnosti v úmyslu spáchat trestný čin, nebo spáchal trestný čin z nedbalosti, která spočívá v tom, že se přivedl do stavu nepříčetnosti.34 Tento trestný čin má dva objekty. V první řadě se objektem stává občanské soužití lidí.

V druhé řadě je objektem trestného činu státem chráněný zájem, který byl konkrétním jednáním porušen nebo ohrožen pachatelovým jednáním v době kdy se úmyslně dostal do stavu nepříčetnosti. Abychom mohly posoudit, zda pachatel jednal za podmínek vyjmenovaných v ustanovení § 360 o trestném činu opilství, je důležitý předpoklad požití alkoholického nápoje ve větší míře. Tato podmínka patří do lékařského odboru a teprve na základě jeho zjištění případně i dalších potřebných zjištění se můžou objasňovat okolnosti, které posoudí pachatelovu příčetnost nebo naopak pomocí znaleckého posudku z oboru psychiatrie o duševním stavu obviněného. V některých případech nemusí být jednoduché objektivně zjistit množství alkoholu v krvi, protože obviněný v první řade uvede např. to, že byl silně opilý, ale množství a druh alkoholu, které požil odmítne sdělit. Později přitom už uvádí, že se nepamatuje nebo odmítne dál vypovídat a pro orgány činné v tomto trestním řízení je obtížné prokázat tuto skutečnost i za pomoci svědectví a jinými důkazy. Pokud tvrzení pachatele

34


49

nebude vyvráceno i s existujícími důkazy a lékařským posudkem, musí se nechat na znalcích psychiatrech, aby po jejich celkovém vyhodnocení posoudili podle všech důkazů příčetnost pachatele. V každém případě musí být nepříčetnost ve smyslu § 360 prokázána na základě znaleckých posudků z oboru psychiatrie. Opilství spojené s řízením motorového vozidla je v dnešní době také velice časté. Aby se jednalo o trestný čin, musí být řidiči naměřeno více jak 1 promile alkoholu. Do 1 promile se jedná o přestupek. Toto jednání je velice nebezpečné, protože svým nezodpovědným chováním ohrožuje další osoby v silničním provozu. Činem jinak trestným, jak je již výše uvedeno, je čin, jehož trestnost je relativně malá, i když by v jiných případech a za jiných podmínek trestným činem byl. Relativní beztrestnost tohoto činu je dána hlavně z důvodu nepříčetnosti, nedostatku věku nebo nedostačující rozumové a mravní vyspělosti mladistvých. I když bylo upuštěno od uvádění podmínky trestnosti nebezpečnosti činu pro společnost, stále je nutné naplnit podmínku společenské škodlivosti. Požitím návykové látky se zde rozumí orální užití této látky. Aplikace je jakýkoli jiný způsob příjmu návykové látky jako jsou např. vdechování různých těkavých a návykových látek , aplikace rozpuštěných návykových látek pomocí injekce apod. Mezi návykové látky patří podle ustanovení § 130 č. 40/2009 Sb.: Návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.35 Pokud se pachatel dopustí ve stavu nepříčetnosti, který si navodil sám požitím či aplikací výše uvedených látek, více jednání odporující zákonu, které mají jinak znaky trestných činů, a mají různé skutkové podstaty, je nutné posuzovat toto několikanásobné jednání jako jedno souvislé jednání ve smyslu § 360. U trestného činu opilství je vyloučeno spolupachatelství, neboť jde o vlastnoruční delikt. Není možné ani nepřímé pachatelství ve smyslu § 360, ale o nepřímé pachatelství

35


50

může jít v případě, že podnapilou osobu ve stavu nepříčetnosti využije k jinému jednání, které bude odporovat zákonu.

51

Závěr: Závěrem této práce bych chtěl říci, že téma bakalářské práce trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných je velice rozsáhlé a vzhledem k omezenému rozsahu nebylo možno se zabývat výše vyjmenovanými trestnými činy mnohem podrobněji. Proto jsem se snažil každý konkrétní trestný čin rozebrat jen tak aby jej bylo možno pochopit i lidem méně znalých práva. Zabýval jsem se nejdůležitějšími trestnými činy hlavy X. trestního zákoníku, které jsem uznal za nejzajímavější a zřejmě i častěji páchanými činy proti pořádku ve věcech veřejných. Chtěl bych tedy na závěr vyjmenovat a stručně popsat několik dalších protiprávních jednání obsažené v této hlavě trestního zákoníku. Jedním ze zásadních trestných činů patřící do této oblasti práva je násilné překročení hranice podle § 339 č. 40/2009 Sb., které už v dnešní době nepatří mezi častěji páchané činy. Jde o použití násilí nebo výhružek k překonání hranice republiky. V současnosti je překročení hranic běžnou denní činností mnoha osob, protože se nacházíme v prostoru Schengenské dohody, která nám umožňuje cestování bez použití cestovních dokladů. Další trestný čin patřící do hlavy X. jež narušuje soužití lidí je nebezpečné pronásledování, pro které se v dnešní době používá anglické slovo „stalking“. Tento čin narušující soužití lidí je vymezen v § 354 č. 40/2009 Sb. Z hlediska kriminologie se jedná o úmyslné a zlovolné jednání pachatele, který svým jednáním obtěžuje svou oběť. Je to dlouhodobé působení na svou oběť pomocí různých prostředků jako např. poštou, telefonicky, SMS zprávami a další. Ze začátku se jen snaží pachatel na sebe upozornit, přičemž oběť o něj nemá absolutní zájem. Později však může docházet k intenzivnějšímu obtěžování, které je u oběti schopno snížit kvalitu života ze strachu o svou bezpečnost. Poslední trestný čin, který bych chtěl uvést je neoznámení trestného činu ustanoveného v § 368 č. 40/2009 Sb. Je to naše občanská povinnost oznámit spáchaný trestný čin, o kterém bychom se dozvěděly z hodnověrného zdroje nebo bychom byly svědky takového činu odporujícímu zákonu. Musíme ze zákona nahlásit skutečnost příslušným orgánům i tehdy, kdy neznáme kdo je pachatelem nebo jaký přesný trestný čin byl spáchán. Jediné osoby, na které se nevztahuje oznamovací povinnost je advokát nebo jeho zaměstnanec při výkonu advokacie nebo právní praxe. Vzhledem k určenému rozsahu bakalářské práce jsem se pokusil poskytnout co nejširší přehled o trestných činech, které narušují veřejný pořádek a soužití mezi námi občany České republiky. 52

Použité zdroje: Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-109-3 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, 2011, ISBN 978-80-7400-178-9 Šámal, P., Půry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2001, XVIII, ISBN 80-7179-579-8 Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, str. 497, ISBN 80-7179-442-2 Listina základních práv a svobod dostupná z WWW – http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html 95/1974 Sb., Vyhláška o Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace dostupná z WWW – http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rlp/dokumenty/umluva-oodstraneni-vsech-forem-rasove-diskriminace-19721/

209/1992 Sb. Sdělení ve znění Sdělení č. 41/1996 Sb. úmluva o ochraně lidských práv a svobod dostupná z WWW – http://www.novatrixprint.cz/umluva-o-ochrane-lidskych-prav-a-svobod.html

Zákon č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů dostupný z WWW – http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2003-218

53

Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných

Recommend Documents