Trávicí soustava
E. Skřivanová
[email protected]
Trávicí soustava • • • • •
Účel trávení Základní části trávicí soustavy Složky potravy a jejich trávení Trávení u přežvýkavců Trávení u ptáků
Účel trávení Zásobit živočišný organismus zdroji energie, látkami ke stavebním účelům a látkami se specifickou funkcí Látky potřebné k zachování své existence přijímá živočich v potravě, v níž jsou obsaženy jednotlivé živiny Charakteristickým rysem metabolismu živočichů je heterotrofie = trávení organických látek obs. v potravě
Vstup živin do vnitřního prostředí organismu: ●Přímo (voda, minerální látky) ●Po rozložení složité sloučeniny na jednodušší s cílem umožnit její vstřebávání (bílkoviny-AK, tuky-MK,..) Degradace: mechanická/chemická
TRÁVENÍ (DIGESCE) x VSTŘEBÁVÁNÍ (RESORPCE) • DIGESCE = proces spojený s rozštěpením potravy na jednotlivé složky, které se mohou dostat do vnitřního prostředí organismu přes střevní bariéru
• RESORPCE = proces prostupu jednotlivých složek přes střevní epitel a jejich vstup do krve/lymfy
Rozdělení zvířat dle přijímané potravy • Masožravci (carnivora) • Býložravci (herbivora) • Všežravci (omnivora) Vhledem k odlišné skladbě potravy jsou jednotlivé části trávicí soustavy odlišně vyvinuty. Masožravci: málo vyvinuté slepé střevo ve srovnání s býložravci.
Základní části trávicí soustavy • Ústní dutina, zuby, jazyk • Hltan • Jícen • Žaludek • Tenké střevo • Tlusté střevo • Přídatné žlázy Entodermální původ
Ústní dutina • Mechanické zpracování potravy (zuby, jazyk) • Vývody slinných žláz: zvlhčení potravy, u některých živočišných druhů podíl na trávení (ptyalin, lipasa)
Zuby • Zubní vzorec: – I = dentes incisivi: řezáky – C = dentes canini: špičáky – P = dentes premolares: zuby třenové – M = dentes molares: stoličky Vše na jedné polovině horní /dolní čelisti,
tj. vzorec x 2 = celkový počet zubů
Řezáky (incisivi) Špičáky (canini) Třenové (premolares)
Třenové (premolares) Stoličky (molares)
Př.: zubní vzorec člověka: I 2/2 C 1/1 P 2/2 M 3/3: 16 x 2 = 32
Zuby • U skotu chybí horní řezáky, místo nich je zbytnělá skusná plocha • Nemá špičáky • Zubní vzorec: 0033/4033 U koní se dle opotřebení skusných ploch zubů odhaduje věk zvířete
Jazyk • Svalový orgán pokrytý sliznicí • Manipulace s potravou, polykání, chuť • Papily – Nitkovité: posun potravy, péče o srst – Hrazené Chuťové pohárky – Houbovité
Hltan • Komunikuje s horními dýchacími cestami • Vstupu potravy do hrtanu brání epiglotis • Komunikuje se středním uchem Eustachovou trubicí vyrovnávání tlaku vzduchu mezi středním uchem a vnější atmosférou
Jícen • Spojuje hltan a žaludek, prochází otvorem v bránici z hrudní do břišní dutiny • Průřez jícnem: uvnitř sliznice vytváří řasy, vyrovnání při průchodu sousta = nemusí se příliš rozšiřovat a napínat
Sliznice (mukóza) Podslizniční vrstva
Svalová cirkulární Svalová podélná Seróza (pobřišnice a mezotel)
Velké předměty: hrozí uvíznutí, zejména ve zúžení jícnu (např. při vstupu jícnu do dutiny hrudní) Epitel: vrstevnatý dlaždicový, od žaludku: jednovrstevný cylindrický
Žaludek • Shromažďování potravy, trávení • Jednokomorový x Vícekomorový (ptáci) • Jednokomorový: jednoduchý (člověk, šelmy) x složený (kůň, prase) • Rozdělen na: – – – – –
česlo (kardie) = vstup do žaludku dno tělo předsíň vrátníku vrátník (pylorus) = vstup do dvanáctníku
Je pokryt sliznicí s různým typem žlázek (produkují hlen, pepsinogen, HCl, hormon gastrin: reguluje tvorbu HCl) Ryby: až na výjimky nemají žaludek!
Anatomické uspořádání žaludku F u n d u s (dno) K a r d ie
V e lk é z a k ř iv e n í
(česlo)
M a lé z a k ř iv e n í T ě lo D uodenum
P y lo r u s (vrátník)
A n tr u m (předsíň vrátníku)
Buňky hlavní (pepsinogen), krycí (HCl), vedlejší (hlen). Pylorické žlázky: gastrin.
Žaludek přežvýkavců • Předžaludky – Bachor – Čepec – Kniha
• Vlastní žaludek – Slez
Funkce předžaludků: hromadění potravy, fermentace rostlinné potravy
Tenké střevo • Dvanáctník (duodenum) – Ústí pankreatu – Ústí žlučových vývodů (žlučník/játra)
• Lačník (jejunum): nejdelší část • Kyčelník (ileum) Probíhá zde většina trávicích a resorpčních procesů u zvířat, která nepotřebují přijatou potravu složitě a intenzivně fermentovat
Tenké střevo
Sliznice tenkého střeva vybíhá do bohatě prokrvených klků, významně rozšiřují resorpční povrch střevní stěny. Gobletovy buňky: mezi enterocyty, produkce hlenu. Lűberkűhnovy krypty: nediferencované buňky na dně klků, zajišťují obnovu enterocytů. Celková plocha (řasy, klky, mikroklky) tenkého střeva: cca 250 m2!!!!
Histologie tenkého střeva Resorpční epitel
Sliznice
Podslizniční vrstva svalová Podslizniční vrstva vazivová Svalová vrstva Serosa
Slizniční buňka: enterocyt Kartáčový lem
Kromě enterocytů ve sliznici ještě pohárkovité buňky: hlen Enterocyty se obnovují rychlostí cca 107 buněk za hodinu. „Potrava“: butyrát (fermentace vlákliny)
Cesta látek ve střevním lumen • Kontakt s mucinem – Enterocyty střeva jsou pokryty mukózím sekretem gobletových buněk: složen zejména s proteinů nazvaných muciny. Sekret pomáhá vychytávat pathogeny na povrchu střevního lumen a zabraňuje průniku přes stěnu větším částicím. Dříve se myslelo, že střevní bariérou projdou částice do 55 nm, nedávno (2007) byla publikována informace, že procházejí částice i kolem 200 nm, jestliže jsou obaleny polyethylen glykolem (látka používaná k enkapsulaci ve farmacii).
• Kontakt s enterocyty a M buňkami – Absorpce živin se děje zejména přes enterocyty. Enterocyty mají dvě funkce: 1. kontrolovat pasáž makromolekul a pathogenů, 2. absorbovat živiny z lumen. Ve střevním epitelu se rovněž nacházejí agregáty lymfoidní tkáně, Peyerovy plaky. Ty obsahují tzv. M-buňky.
• Transport – Jakmile jsou živiny rozloženy na jednodušší látky, prošly střevní mukózou a byly absorbovány enterocyty, začíná jejich transport přes buňky do cirkulace. Existují 4 typy transportu: 1. transcytóza enterocyty (běžné složky potravy), 2. transcytóza M-buňkami (cizorodý materiál), 3. pasivní difůze přes epitel, 4. paracelulární transport: mezi buňkami, prostor je cca 0,3 – 1 nm velký.
Tlusté střevo • Slepé střevo • Tračník • Konečník Probíhá zde bakteriální fermentace a resorpce vody Vývoj tlustého střeva závisí na druhu přijímané potravy: ● přežvýkavci-předžaludek ● nepřežvýkaví býložravci-slepé střevo a tračník
Přídatné žlázy trávicí soustavy = žlázy ležící mimo stěnu trávicí trubice
• Slinné žlázy – Příušní – Podjazykové – Čelistní
Přídatné žlázy trávicí soustavy • Slinivka břišní (pankreas)-funkce: – Endokrinní (produkce hormonů-inzulin a glukagon) – Exokrinní (produkce trávicí šťávy: vysoký obsah anorg. solí = neutralizace tráveniny přicházející ze žaludku + trávení škrobu: amylasa, tuků: lipasa, bílkoviny: proteinasa, trypsin,..) Hlavní vývod pankreatu vstupuje do dvanáctníku v blízkosti vstupu žlučovodu. Ovce, koza: vývod se napojuje PŘÍMO na žlučovod, do střeva se tedy dostává směs žluče a pankreatické šťávy.
Přídatné žlázy trávicí soustavy • Játra – Modifikovaná tubulózní žláza – Dvojí krevní oběh: funkční a výživný – Základní stavební a funkčí jednotka = jaterní lalůček: obsahuje trámcovitě uspořádané jaterní buňky: hepatocyty
Přídatné žlázy trávicí soustavy – Produkce žluči (žlučové kyseliny: podíl na trávení tuků, steroidní charakter (vznik z cholesterolu), působí jako emulgátory tuků = převod na tukové kapénky, lépe přístupné lipázám + žlučová barviva odpadní produkt, vznik rozpadem hemoglobinu) – Žluč: tvoří se v hepatocytech (jaterní buňky), prochází od středu jaterního lalůčku do žlučovodů, odtud žluč. vývodem z jater – Většina zvířat - žlučový měchýř: shromažďuje žluč před vyústěním do dvanáctníku
Přídatné žlázy trávicí soustavy • V játrech se nachází největší část makrofágového obranného systému (MPS). Skládá se z Kupfferových buněk: makrofágy, odstraňují cizorodé materiály, porušené enterocyty,.. • Funkce: exkreční (produkce žluči), regulační (udržování homeostázy: např. tvorba glykogenu jehož zásoba pomáhá udržovat stálou hladinu glukosy v krvi), depotní, krvetvorná. Enzymatické systémy jater rovněž umožňují detoxikaci řady škodlivých látek z potravy
Histologická stavba jater
Vývoj GIT • Od narození se jednotlivé oddíly zvětšují a vyvíjejí se jejich funkce. Mění se také epitel: klky se mění z tenkých a dlouhých na silnější, prohlubují se krypty. Na slepém a tlustém střevě se tvoří rýhy. • Vývoj enzymatické činnosti je vrozený, může být ale ovlivněn i vnějšími faktory, jako např. doba odstavu. Naopak vývoj mikroflóry, která se podílí na trávení je závislý zejména na krmení a jeho stravitelnosti.
Vývoj imunitního systému GIT • Boj GIT s pathogeny: – A.: neimunnologické faktory (peristalitka, obnova enterocytů, hlen s obsahem někt. antimikrobiál. substancí: laktoferin, lysozym, atd., soutěž s běžnou mikroflórou GIT). – Jestliže A. nestačí, přichází na řadu B.: imunologické faktory. Sliznice je spojena s lymfoidní tkání organismu, zvanou GALT (Gut associated lymphoid tissue).
• GALT tvoří tzv. nespecifickou imunitní odpověď, tj. vrozenou. Tzv. specifická, získaná imunita je naopak zaměřena proti konkrétnímu pathogenu. Specifickou imunitu zajišťují lymfatické uzliny, jako např. Peyerovy plaky. Obsahují B-lymfocyty, makrofágy, T-lymfocyty.
Složení potravy • Šest základnách složek – sacharidy, tuky, bílkoviny, voda, anorganické soli, vitaminy
• Rozštěpení na jednodušší, vstřebatelné aminokyseliny, monosacharidy, mastné kyseliny • Některé látky mohou chybět, jiné jsou nezbytné/esenciální
Esenciální živiny • Takové, které si organismus neumí sám vytvořit, mají tedy nenahraditelný, esenciální význam (esenciální aminokyseliny, nenasycené mastné kyseliny: stavba membrán, syntéza PG, puriny, pyrimidiny: tvorba nukeových kyselin, vitaminy,…) • Drůbež: glycin • Prase: arginin • Člověk, morče: vitamin C Podle obsahu esenciálních aminokyselin lze posuzovat BIOLOGICKOU HODNOTU BÍLKOVIN
Biologická hodnota bílkovin • Esenciální aminokyseliny: – – – – – – – – –
Valin Leucin Isoleucin Lysin Threonin Methionin Fenylalanin Histidin Tryptofan
Biologická hodnota bílkovin •
Kasein + 0.1% methioninu ………… 100
•
Vaječný bílek ……………….............. 95
•
Hovězí maso …………………………….
•
Kasein ……………………………………. 86
•
Hrách + 0.1% methioninu ……….
•
Sojová bílkovina + 0.1% methioninu 70
•
Hrách + pšenice ………………….. .
•
Pšenice + sojová bílkovina ……….
•
Pšenice + 0.16% lysinu ………….. 55
•
Hrách …………………………………. … 54
•
Pšenice ………………………………. … 44
91
81 66 64
Vyvážený poměr esenciálních a neesenciálních aminokyselin z hlediska fyziologických potřeb zvířat a člověka
Vitaminy rozpustné v tucích Vitamin A (retinol) ● mechanismus vidění: nedostatek=šeroslepost ● potřebný pro normální funkci sliznic, k obraně proti infekcím, úloha při tvorbě keratinu, mucinu, různých složek imunitního systému ● Nedostatek: rohovatění epitelu ● Nadbytek: bolesti kloubů, šupinatění kůže, v těhotenství vysoké dávky poškozují plod Zdroje: rybí tuk, maso, játra, mléčné výrobky, vaječný žloutek, v zelenině v podobě karotenů (provitaminy vit. A)
Vitaminy rozpustné v tucích Vitamin E (tokoferol) ● Důležitý antioxidant ● Vliv na imunitní systém, plodnost ● Nedostatek: poruchy metabolismu svalů a nervů, anémie u novorozenců Zdroje: rostlinné oleje, obilní klíčky, ořechy, listová zelenina. Příjem je vázán na fungující vstřebávání tuků (lipofilní vitamin)
Vitaminy rozpustné v tucích Vitamin D ● Společný název pro ergokalciferol a cholekalciferol ● Vznikají vlivem UV záření ● Úloha v metabolismu vápníku a fosforu ● Nedostatek u dětí: křivice, tj. porucha mineralizace kostí ● Nedostatek u dospělých: osteomalacie Zdroje: rybí tuk, játra, vejce, máslo, mléko
Vitaminy rozpustné v tucích Vitamin K ● Významný faktor při srážení krve, vliv na hustotu kostí ● Nedostatek je vzácný, v potravě je ho dostatek a navíc je syntetizován střevní mikroflórou Všechny lipofilní vitaminy (A, E, D, K) potřebují ke svému vstřebání určité množství tuku
Vitaminy rozpustné ve vodě • Vitaminy skupiny B – B1 • Koenzym řady enzymů (pentosový cyklus,..) • Nedostatek postihuje nervový a kardiovaskulární systém • Zdroje: maso, vnitřnosti, celozrnné pečivo
– B2 (riboflavin) • Koenzym oxidačně-redukčních enzymů • Nedostatek: poruchy na pokožce a sliznicích • Zdroje: maso, mléko, obiloviny, různé fermentované výrobky
Vitaminy skupiny B jsou koenzymy řady enzymů, významný podíl na metabolismu. Viz biochemie
Vitaminy rozpustné ve vodě • Vitaminy skupiny B – Niacin • Koenzym oxidačně-redukčních enzymů • Potřeba je ovlivněna obsahem bílkovin v potravě • Zdroje: maso, mléko, kvasnice – B6 (pyridoxin) • Metabolismus AK • Zdroje: bakteriální syntéza v trávicím traktu, celozrnné pečivo, vejce, mléko, kvasnice
Vitaminy rozpustné ve vodě • Vitaminy skupiny B – Kyselina pantothenová • Součást koenzymu A (metabolismus sacharidů, proteinů, lipidů) • Zdroje: strava živoč. původu, luštěniny, celozrnné pečivo
– Kyselina listová • Metabolismus aminokyselin, syntéza purinů,… • Nedostatek: anémie, poruchy růstu, vyšší potřeba v těhotenství • Zdroje: listová zelenina, květák, vnitřnosti
Vitaminy rozpustné ve vodě • Vitaminy skupiny B – B12 (kobalamin) • Koenzym některých enzymů • Zdroje: syntéza mikroorganismy, v rostlinách chybí! • Nedostatek: anémie
Vitamin H (biotin)
- Koenzym karboxylačních reakcí, část potřeby kryje syntéza střevní mikroflórou, nedostatek je vzácný
Vitaminy rozpustné ve vodě • Vitamin C – Podíl na tvorbě kolagenu: nedostatek = kurděje (podkožní krvácení, vypadávání zubů, svalová slabost) – Derivát sacharidů – Antioxidant, zlepšuje vstřebáváni železa, působí při syntéze adrenalinu a žlučových kyselin – Většina savců jej dokáže syntetizovat z glukosy, výjimka: primáti, morče – Zdroje: ovoce, zelenina – Nadbytek: vyloučení močí
Trávení: sacharidy • V potravě sacharidy různé struktury/původu
• Úplné vyloučení sacharidů: odbourávání tuků, hromadění ketolátek: ketosa, ztráta bílkovin ze svalů
Trávení: sacharidy • Glukosa a jiné monosacharidy: – Není třeba trávit, vstřebání již v první části tenkého střeva
• Sacharosa a laktosa (disacharidy): – Enzymy sacharasa a laktasa z tenkého střeva
• Škrob – Tvoří polovinu hmoty obilných zrn, obsažen v rýži, bramborách,… – Trávení škrobu začíná v ústní dutině: α-amylasa – Největší podíl na trávení: tenké střevo – pankreatická α-amylasa, dále maltasa a isomaltasa – Výsledný produkt glukosa se rychle vstřebává díky aktivnímu transportu (přes blk přenašeč za spotřeby energie-ATP)
Trávení: bílkoviny • Žaludek: – Denaturace vlivem nízkého pH: přístupnější enzymům – Pepsinogen: aktivován v kyselém prostředí na pepsin – Pepsin štěpí blk na směs polypeptidů – Období mléčné výživy u telat: místo pepsinu rennin: sráží mléko. Využití: srážení mléka při výrobě sýrů
Trávení: bílkoviny • Tenké střevo: – Hlavní místo trávení bílkovin – Enzymy pankreatické šťávy: • Trypsin - aktivace autokatalyticky, nebo pomocí enterokinasy z neaktivního trypsinogenu. Štěpí blk na peptidy. • Chymotrypsin - také aktivován z chymotrypsinogenu, aktivován trypsinem! • Elastasa – vzniká z pro-elastasy, aktivována trypsinem! Štěpí glycin, alanin, serin. • Karboxypeptidasa - vzniká z pro-karboxypeptidasy, aktivace trypsinem! Štěpí polypeptidy na peptidy a volné aminokyseliny.
Trávení: bílkoviny • Enzymy střevní šťávy: – Aminopeptidasa - štěpí vyšší peptidy – Dipeptidasy - štěpí dipeptidy, tj. dokončují rozklad bílkovin
• Vstřebávání AK: – Aktivní transport – Usnadněná difuse – Prostá difuse
Trávení: lipidy • Ústní dutina a žaludek – Lipasa, význam pouze u mláďat, kde je aktivita vysoká
• Tenké střevo – Hlavní místo trávení tuků – Lipasa z pankreatické šťávy: snadno uvolňuje MK na 1. a 3. hydroxylu glycerolu = směs volných MK a monoglyceridů
Trávení: lipidy • Tuky i MK jsou emulgovány působením žlučových kyselin, za pomocí fosfolipidů a monoglyceridů • Žlučové kyseliny se vstřebávají v ileu a putují zpět do jater (enterohepatální oběh). Asi 10% žluč. kyselin se nevstřebává a vylučuje se z těla výkaly. Žlučové kyseliny se tvoří z cholesterolu • Vstřebání MK a monoglyceridů: prostá difuse • MK s méně než 12 uhlíky přecházejí rovnou do krve. Vyšší MK: využity k syntéze triglyceridů. Ty vstupují do lymfatických cév
Lipidy - transport a ukládání – Ve formě lipoproteinů: nepolární lipidy se vážou na polární lipidy a proteiny za vzniku lipoproteinů mísitelných s vodou. Umožňuje transport nerozp. lipidů ve vodném prostředí – Lipoproteiny: VLDL, LDL, HDL, chylomikrony – Nepolární jádro + polární obal – Chylomikrony: transport tuků lymfou do krevního oběhu
Látková přeměna v tlustém střevě • Funkce: vstřebávání (resorpce) vody a nízkomolekulárních iontů • Sliznice produkuje hlen pro usnadnění pohybu tráveniny, ale neprodukuje trávicí enzymy! • Přeměna látek je umožněna bakteriemi • Bakterie osidlují celý trávicí trakt, nejvhodnější je však pro ně prostředí tlustého střeva (vysoké pH, pomalejší pohyb tráveniny)
Metabolismus sacharidů v tlustém střevě • Hlavní zdroj energie pro bakterie tlustého střeva (TS) • Zdroj sacharidů v TS je především VLÁKNINA • Vláknina – Rozpustná – Nerozpustná
• Produkty bakteriální fermentace sacharidů: – Těkavé mastné kyseliny (octová, propionová, máselná: rychlé vstřebání do krve, zdroj energie) – CO2 – Methan
Metabolismus bílkovin v TS • Bakteriálnímu rozkladu v TS podléhají bílkoviny nestrávené v tenkém střevu, bílkoviny z odloupaných buněk střevní sliznice a ze střevních sekretů • Rozklad na aminokyseliny a dále na těkavé mastné kyseliny • Dusík z AK: NH3 • Síra ze sirných AK: H2S • NH3 je TOXICKÝ = zachytáván játry, přeměna na močovinu
Metabolismus lipidů v TS • Pouze při zvýšeném příjmu tuku část přechází až do TS • Hydrolýza bakteriemi na mastné kyseliny • Nenasycené MK podléhají bakteriální hydrogenaci: tím se mění nenasycené MK na nasycené, které jsou pro bakterie méně toxické • Bakteriální modifikace žlučových kyselin a cholesterolu
Funkce jednotlivých oddílů trávicího traktu
Sekce
Trávení
Enzymová aktivita
Ústní dutina
Lipidů
Lipasa
Škrobu
Ptyalin
Proteinů
Pepsin
Lipidů
Lipasa
Žaludek
Funkce jednotlivých oddílů trávicího traktu Sekce
Trávení
Enzymová aktivita
Tenké střevo
Proteinů
Trypsin Chymotrypsin Elastasa
Peptidů
Peptidasy
Škrobu
Amylasa
Oligosacharidů
Invertasa Laktasa Maltasa
Nukl. kyselin
Nukleasa
Tuků
Lipasa
Funkce jednotlivých oddílů trávicího traktu Sekce
Trávení
Enzymová aktivita
Tlusté střevo Slepé střevo
Polysacharidů
Pektinasa
Hemicelulasy Celulasa Škrobu
Amylasa
Proteinů
Proteasy
Aminokyselin
Deaminasy Dekarboxylasy
Trávení u přežvýkavců • Býložravci: adaptace pro přijem velkého množství rostlinné potravy: – Zvětšení slepého střeva u nepřežvýkavých býložravců (kůň, hlodavci,..) – Vytvoření vícekomorového žaludku (přežvýkavci) • • • •
Bachor Čepec předžaludky Kniha Slez - vlastní žaludek
Symbióza s MO schopnými štěpit zejména celulózu, ale i blk, škrob, močovinu
Trávení u přežvýkavců • Dva podřády přežvykujících zvířat – Ruminantia • Skot, ovce, koza, jelen, los, sob, antilopa, žirafa, bizon,..
– Tylopoda • Velbloud, lama, alpaka,… • Nemají knihu • V čepci a bachoru výdutě na sliznici: domněnka že velbloud zde uchovává vodu nebyla potvrzena
Trávení u přežvýkavců A. B. C. D. E.
Bachor se rozvíjí až s příjmem objemného krmiva.
Jícen Bachor Čepec Kniha Slez
Trávení u přežvýkavců • Bachor – Provlhčení potravy, fermentace – Sliznice pokryta papilami – Dolní a horní vak – Vyplňuje prakticky celou levou polovinu břišní dutiny – Z/do bachoru putuje potrava během přežvykování Sliznice bachoru
Trávení u přežvýkavců • Čepec – Sliznice vytváří charakteristickou strukturu včelí plástve (voštinová struktura) – Pumpa, která udržuje stálou vlhkost v bachoru – Pumpuje potravu k česlu během přežvykování
Sliznice čepce
Trávení u přežvýkavců
• Kniha – Sliznice připomíná listy knihy – Pokračující fermentace a resorpce
Sliznice knihy
Trávení u přežvýkavců • Mechanické zpracování potravy • Trávení (zejména bachor) – Zajišťují bakterie, žijí s makroorganismem v symbióze (cca 1010/ml) – Bakterie štěpí zejména celulosu – Nálevníci (cca 106/ml) (rozklad cukrů, syntéza AK)
Trávení u přežvýkavců • Celulosa a další polysacharidy se pomocí mikroorganismů rozkládají až na těkavé mastné kyseliny (octová, propionová, máselná) • Resorbovány stěnou bachoru do organismu. Kyselina propionová: glukoneogeneze, největší zdroj glukosy a glykogenu u přežvýkavců (asi 70%) • Odumřelé bakterie: zdroj bílkovin
KRÁLÍK –monogastr, býložravec •
GIT je přizpůsoben druhu přijímané potravy: zvětšený segment slepého a tlustého střeva s obsahem aktivní mikroflóry + cékotrofie. Na rozdíl od ostat. savců se hodnota pH žaludku během dne mění v závislosti na přítomnosti cékotrofů.
•
Tenké střevo plní stejnou funkci jako u ostatních savců, trávenina je tekutá (8-10 % sušiny), zejména v proximální části. pH proximálního tenk. střeva je lehce zásadité (7,2-7,5) a kyselejší distálně (6,2-6,5). Slepé střevo je největším oddílem trávicího traktu, obsah představuje cca 40 % z celkového obsahu GIT, sušina je cca 21-24 %. pH je cca 6. Zvláštnost trávení u králíků a potažmo všech Lagomorfa spočívá ve dvojí funkci proximálního tlustého střeva.
•
Jakmile dojde trávenina do tohoto oddílu v ranních hodinách, stěny střeva začnou produkovat hlen, který obalí tráveninu a stahy střevní stěny ji zformuje do tzv. cékotrofů. V denní či noční dobu funguje tlusté střevo běžným způsobem a vytváří klasické výkaly (bobky). Cékotrofy a bobky se liší ve svém složení: cékotrofy obsahují velké množství proteinu (z 50 % tvořen bakteriálním proteinem) a vitaminů rozp. ve vodě (B a C). Cékotrofy (též nazývány měkké bobky) jsou požírány procesem zvaným cékotrofie, tvrdé bobky jsou běžně vylučovány. POZOR! Neplést si s koprofágií, zde existuje pouze jeden typ výkalů. Cékotrofie začíná 22.-28. den věku, když mláďata začínají přijímat pevné krmivo.
Trávení u ptáků • Nemají zuby: mechanické zpracování: zobák, žaludek • Jícen: úsek před voletem a za voletem, větší průměr jícnu umožňuje polykat větší kusy potravy, které by savci rozkousali • Vole: vychlípenina jícnu, funkce skladování a provlhčení potravy + krmení mláďat. Někteří ptáci (pelikán) mají roztažitelnou spodní část ústní dutiny, slouží pro uchovávání potravy: není to vole!!
Trávení u ptáků • Žláznatý žaludek – Sekrece HCl, pepsinogenu, mucinu
• Svalnatý žaludek – Mechanické zpracování potravy
• Tenké střevo – Není patrná hranice mezi lačníkem a kyčelníkem – Dva žlučové vývody: • 1. ústí přímo do duodena • 2. ústí do žlučníku
Trávení u ptáků • Slepá střeva – Dvě – Přechod mezi tenkým a tlustým střevem – Mikrobiální trávení celulosy
• Kloaka – Společný vývod trávicí, močové a pohlavní soustavy – Fabriciova burza: dorzálně (nahoru) od kloaky, primární orgán imunitního systému
Výzkumný ústav živočišné výroby www.vuzv.cz • Oddělení: – – – – – – – – –
Molekulární genetika (gen. hodnocení ukazatelů užitkovosti, gen. markery,..) Biologie reprodukce (klonování, přenos jader, kmen. b., produkce embryí..) Genetika a šlechtění hospodářských zvířat (HZ) Technologie a technika chovu HZ (nové technologie chovu HZ) Chov skotu Výživa a krmení HZ Etologie (nauka o chování zvířat, zejm. vztahy matka: mládě, nejen klasická HZ) Chovu prasat Fyziologie výživy a jakost produkce (výživa a její vliv na jakost produkce: antioxidanty, vláknina, látky ovl. mtb cholesterolu, alternativní antibiotika,..)
