ISSN 0323-0570
Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCV: 1, 3–15, 2010
TRASOLOGICKÁ ANALÝZA MICOQUIENSKÝCH BIFACIÁLNÍCH NÁSTROJŮ Z JESKYNĚ KŮLNY THE USE-WEAR ANALYSIS OF MICOQUIAN BIFACIAL TOOLS FROM KŮLNA CAVE
PETR NERUDA1 – ZDEŇKA NERUDOVÁ1 – ANDREA ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ2 1MZM – ÚSTAV ANTHROPOS, ZELNÝ TRH 6, 659 37 BRNO
[email protected],
[email protected] 2ZAJEČICKÁ 840/8, 184 00 PRAHA, www.traseologie.cz
ABSTRAKT V letech 2007–2009 probíhalo řešení grantového projektu, zaměřeného na morfometrickou analýzu hrotitých bifaciálních artefaktů. Jednou z částí řešení bylo i určení skutečné funkce těchto nástrojů, a to pomocí zkoumání dochovaných mikroskopických stop. V kontextu překvapivých zjištění u szeletienských listovitých hrotů (ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ 2009; NERUDOVÁ – ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ – SADOVSKÝ, v tisku) jsme provedli trasologický rozbor vybraných bifaciálních nástrojů z jeskyně Kůlny. Výsledky analýzy ukazují, že bifaciální artefakty byly preferovány spíše na měkčí tkáně a přestože u nich občas pozorujeme kontakt s tvrdým materiálem, kterým by mohla být kost nebo paroh, jedná se spíše o náhodný impakt v souvislosti s řeznickými pracemi. Ukázalo se, že k pracovním činnostem byl preferován spíše distální vrchol a přilehlé partie hran artefaktů. U těchto artefaktů bylo také zjištěno, že šlo hlavně o multifunkční nástroje, sloužící k různým aktivitám, jako je řezání, škrábání, krájení nebo sekání. KLÍČOVÁ SLOVA: bifaciální nástroje, micoquien, trasologie ABSTRACT In the years 2007–2009 a grant project was in progress, focused on the morphometric analysis of pointed bifacial artefacts. The research also included determination of the real function of these tools by examining the preserved microscopic use-wear traces. Considering the surprising detections in Szeletian leaf points we carried out a use-wear analysis of selected bifacial tools from the Kůlna Cave. It turned out that in working activities rather the distal end was preferred, together with adjacent portions of edges of the artefacts. The results of the analysis show that bifaces were preferably used for softer tissues, and even if we can sometimes observe their contact with hard material, maybe bone or antler, it is rather an accidental impact associated with butchery procedures. These artefacts were also identified to be mainly multifunctional tools serving for various activities such as cutting, scraping, slicing or chopping mostly applied on flesh, skin, less often on bones or antlers. KEY WORDS: Bifacial tools, Micoquian, use-wear analysis
Tento článek vznikl v rámci grantu MK ČR č. DE07P03OMG011 a projektu GAČR 404/07/0856. ÚVOD Metoda zkoumání pracovních stop na nástrojích se vyvíjela postupně; předcházelo jí studium etnologických paralel, zejména u amerických indiánů. Významným zjištěním, ke kterému se zprvu dospělo, bylo, že prehistorické nástroje byly používány pro tytéž funkce jako nástroje z etnologických pozorování. Následovala řada prací, které se orientovaly spíše na morfo-metrické analýzy – konkrétně se porovnávaly naměřené hodnoty velikosti úhlů ostří na konkrétních typech prehistorických nástrojů a podobných ekvivalentech u tzv. přírodních národů (GRACE 1989). Základy „současné“ trasologie položila do angličtiny přelo3
žená studie S. A. Semenova, který jako první použil mikroskop ke zvětšení mikroskopických stop na artefaktech (SEMENOV 1964). Jeho metodologie byla záhy přijata a postupně byla dále rozpracována (KEELY 1980). Mikroskopická analýza pracovních stop (trasologie) tedy již několik desetiletí studuje poškození hran artefaktů a dochované modifikace povrchu (SEMENOV 1964; KEELEY 1980), případně analyzuje zachovaná residua jiných hmot zachycených na ploše předmětu1. Speciální práce se věnují dokladům impaktů, neboli rozlišení příčiny fraktury předmětu – zda jej způsobila dynamická nebo mechanická síla (CRABTREE 1972; KAMMINGA 1982; ODELL – ODELL -VEERECKEN 1981). Použitím mikroskopovacích technik jsme také schopni vyčlenit modifikace vzniklé při výrobě nebo opravě artefaktu, postdepoziční a recentní změny nebo stopy v pravém smyslu slova – doklady chození po artefaktech na sídlišti („trampling“; HARDY et al. 2001). Trasologie nám tedy umožňuje interpretovat pravděpodobný způsob použití kamenného nástroje, případně druh (charakter) materiálu, který jím byl opracováván, a to od okamžiku vzniku artefaktu až po jeho zahození. Spolehlivost a možnosti interpretace metody jsou dány jak intenzitou využití nástroje a druhem opracovávaného materiálu, tak i stupněm zachování původního povrchu nástroje od poslední chvíle jeho užívání až do okamžiku analýzy (postdepoziční změny; ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ 2009, 174). Pomocným prostředkem trasologie může být analýza posloupnosti odbíjených negativů na retušovaných (zejména bifaciálních) nástrojích. Zatím co totiž trasologie popisuje výsledky určitých činností na konkrétním dochovaném povrchu předmětu, jsou někteří odborníci na základě studia negativů schopni rekonstruovat „život a vývoj“ daného nástroje přes všechny jeho modifikace až po dochované „residuum“ (např. RICHTER 2004; LAMOTTE 2001 a další).2 Trasologie tedy do určité míry umožňuje zjistit skutečnou funkci artefaktu bez ohledu na jeho případnou typologickou nebo technologickou klasifikaci a vývoj či proměnu konkrétního předmětu po dobu jeho používání. Metodologie analýzy mikroskopických stop na kamenných artefaktech podléhá přísným pravidlům, aby byly dosažené výsledky co nejrelevantnější. Postupně se také stále zdokonaluje, takže nás může například informovat, budeme-li akceptovat předložené výsledky, i o opracovávaných typech rostlinných a živočišných tkání (např. HARDY et al. 2001) nebo krevní skupině lovených zvířat či majitelů artefaktů. METODOLOGIE Při výběru souboru pro trasologickou analýzu jsme byli poněkud limitováni omezenou pramennou základnou. Detekce případných mikroskopických stop na nástrojích mohla být aplikována, vzhledem k metodologickým požadavkům trasologické metody, výlučně na předmětech pocházejících z archeologických výzkumů. Výsledky trasologické analýzy artefaktů z jeskyně Kůlny byly již předem limitovány několika negativními faktory, které ovlivnily dochování pracovních stop. Za prvé, na lokalitě probíhaly kryoturbické pohyby v sedimentu, ve kterém byly nástroje uloženy a svým abrazivním působením mohly částečně nebo úplně odstranit pracovní lesky na povrchu nástrojů. Druhý negativní faktor souvisel se silnou patinací povrchu většiny kusů. Tím dochází k modifikaci vzhledu a topografie pracovních lesků a mohou tak být zakryty slabě vytvořené lesky vzniklé krátkodobou činností nebo zpracováváním měkkých organických materiálů. V důsledku těchto dvou negativních vlivů je možné předpokládat, že se mnohé pracovní stopy, dokládající porcování masa a řezání kůží, případně řezání měkkých rostlinných tkání nedochovaly nebo zanikly vlivem slabé abraze a silné patinace povrchu nástrojů. Vedle primárního poškození nástrojů souvisejícího s postdepozičními změnami byly bohužel některé předměty znehodnoceny v průběhu jejich muzeologického zpracování. 4
Jedním z nich bylo znečistění hran grafitem. Tuhu bylo možné částečně odstranit z povrchu mechanicky během čistění artefaktu etanolem, ale vzhledem k pórovitosti materiálu zůstávají částečky neodstranitelně spojeny s povrchem a ovlivňovaly viditelnost možných pracovních stop na zkoumaných plochách. Druhým negativním faktorem bylo znečistění hran artefaktů lakem, který byl použit na fixaci inventarizačních čísel. U některých nástrojů došlo k jeho rozlití po větší ploše povrchu a zatečení přes používané hrany. Lak tak částečně vytvořil i místně nespojité mapy, makroskopicky téměř nepozorovatelné a nebylo jej možné beze zbytku odstranit z povrchu ani dlouhodobým působením acetonu. Pozůstatky laku limitují viditelnost možných pracovních stop na zkoumaných plochách artefaktů a navíc mohou být v případě nepozornosti omylem zaměněny za pracovní lesk. Dalším důvodem, proč na některých nástrojích nebyly nalezeny pracovní stopy, může být způsob jejich použití jako hrotů. U této typologické skupiny nástrojů je i experimentálně dokázáno, že stopy se vytvoří u nižšího procenta použitých artefaktů než u jiných typů nástrojů/jiných pracovních činností. CHARAKTER STUDOVANÉHO SOUBORU Pro potřeby této práce jsme vycházeli ze studie P. NERUDY (2005), který podrobně analyzoval nálezy z výzkumu K. Valocha z let 1961–1976 a záchranného výzkumu probíhajícího v letech 1995–1997 (VALOCH 1988; VALOCH 2002), tedy z prostoru vchodu až po tzv. skalní stupeň. K posouzení jsme vybrali soubor 20 bifaciálních artefaktů z micoquienských vrstev 6b (ekvivalent 6a uvnitř jeskyně), 7a, 7c a 7a1 (tab. 1). Typologicky se většinou jednalo o klínové nože3, vyrobené převážně z medově zbarvených křídových rohovců (spongolitů), méně z limnosilicitů, v jednom případě také z andezitu a křemence. Makroskopicky bylo možné na některých z nich pozorovat velmi pečlivé vypracování hran ostří, o kterém z dřívějších výsledků a také z analogií víme, že obvykle nenese stopy používání, ale souvisí spíše s uchopením nástroje. Některé z hran bylo možné hodnotit dokonce jako otupené, takže možná trasologická analýza těchto partií se jevila jako velmi zajímavá. Vzhledem k souběžně probíhajícímu grantovému projektu „Neandertálci a úprava kostí – interdisciplinární analýza a kulturní důsledky“ (GAČR 404/07/0856) jsme se mohli zaměřit i na možnou relaci bifaciálních nástrojů na kostěné retušéry, případně analyzovat jejich prostorové rozložení v jeskyni Kůlně. Jednotlivé micoquienské vrstvy z jeskyně Kůlny se od sebe odlišují nejen počtem nálezů, ale zejména jejich skladbou a využitím a změnami v preferencích kamenné suroviny. Kamenná industrie vrstvy 7c z vchodové části jeskyně není příliš početná, nástroje dokonce převažují nad debitáží a odpadem. Výrazným rysem kolekce je menší surovinová pestrost, důležitou roli má spongolit, který je zastoupen více než 64 %. V období tvorby vrstvy 7a využívali lidé v jeskyni Kůlně největší plochu. Nálezy byly zachyceny v různé hustotě prakticky ve všech sektorech. Vrstva 7a je z geologického hlediska sprašového původu, hnědé a tmavošedé barvy, v sedimentu byla řídce roztroušena dosti velká, mírně zaoblená vápencová suť. Přechod mezi vrstvami 7a a 6a je postižen kryogenními procesy. Soubor kamenné industrie z vrstvy 7a patří k nejreprezentativnějším celkům micoquienu na Moravě a zřejmě i ve střední Evropě. Jenom ve vstupní části jeskyně bylo nalezeno několik tisíc artefaktů. Nástroje tvoří významnou složku souboru vrstvy 7a, mezi nimiž dosahují významné zastoupení, oproti starším vrstvám, bifaciální nástroje (NERUDA 2005). Kulturní vrstva 6a zaujímá v jeskyni Kůlně prakticky stejnou plochu jako podložní vrstva 7a. Vrstva 6a se projevuje jako hnědavě žlutá spraš s hojnou drobnou sutí, jejíž báze je silně postižena kryogenními procesy. Industrie této vrstvy je charakteristická vysokým procentuálním zastoupením nástrojů (více než 30 %) a převahou spongolitu (67 %), ze kterého je vyrobena většina bifaciálních artefaktů (NERUDA 2005). 5
Tab. 1. Přehled středopaleolitických artefaktů z jeskyně Kůlny, na kterých byly nalezeny pravděpodobné stopy používání. Tab. 1. The inventory of Middle Palaeolithic artefacts from Kůlna Cave with possible use – wear traces. typ/Tool type surovina/raw material klínový nůž/bifacial spongolit/cretaceous backed knife chert klínový nůž limnosilicit/limnosilicite
stopy/use-wear dynamické aktivity (hod, úder)/ dynamic activities
obr./Fig. 1:1
broušení, škrábání, středně tvrdý až měkký materiál/scraping soft and medium hardness material
1:3
klínový nůž
limnosilicit
řezání, krájení,středně tvrdý až měkký materiál (kůže)/ cutting, hide processing
1:2
klínový nůž
spongolit
1:4
klínový nůž
spongolit
broušení, škrábání, středně tvrdý až měkký materiál/sharpenning, scraping soft and medium hardness material řezání (maso, kost)/cutting (meat, bone)
klínový nůž
spongolit
řezání (kost, paroh, kůže, maso)/cutting (bone, antler,meat, hide)
2:2
planokonvexní limnosilicit klínek/planoconvex small leaf-handaxe klínový nůž spongolit
dynamické aktivity (hod, úder) + řezání/krájení (kost, paroh)
1:6
řezání, středně tvrdý materiál/cutting, medium hardness material
2:3
pěstní klínek/ small spongolit leaf-handaxe pěstní klínek andezit/andesite
sekání, dynamické aktivity/ cutting, dynamic activities
2:1
sekání, řezání, středně tvrdý materiál/cutting, medium hardness material
2:5
pěstní klínek
limnosilicit
řezání (kůže, maso, kost)/ cutting (hide, meat, bone)
2:4
pěstní klínek
křemenec/orthoquartzite
řezání (kůže, maso, kost)/ cutting (hide, meat, bone)
2:6
1:5
POPIS DOCHOVANÝCH STOP S výjimkou jednoho předmětu, u kterého se nevyskytovaly pochyby o jeho používání (obr. 1:2), jsou všechny ostatní bifaciální artefakty determinovány jako pravděpodobně použité nástroje, neboť jejich povrchy většinou vykazují lesklou patinaci a výraznější abrazi, které znesnadňovaly jednoznačné rozpoznání pracovních stop. U artefaktu na obr. 1:1 byly možné pracovní stopy nalezeny na dorzální straně hrotu a souvisejí nejspíše s dynamickými aktivitami, jako je hod nebo úder. Tyto stopy byly nalezeny pouze lokálně zejména na hraně hrotu a mají paralelní orientaci vzhledem k ose nástroje. Lesk tvoří ojedinělé lokalizované skvrny na špici hrotu a má povrchový charakter. Vzhled lesku odpovídá pracovním stopám po středně tvrdém materiálu s příměsí abrazních částic (např. hlína). Druhý analyzovaný artefakt měl povrch postižen lesklou patinací a výraznější abrazí (obr. 1:2). Pracovní stopy byly nalezeny oboustranně na téže hraně, ale lépe viditelné jsou na ventrální ploše. Mají paralelní orientaci pohybu vzhledem k hraně nástroje. Lesk s množstvím striací tvoří plochy podél hrany a má středně vyplňující charakter, tj. pokrývá zejména vyvýšené části povrchu, ale zasahuje i mělčí prohlubeniny. Předpokládáme, že nástroj byl použit k longitudinálnímu pohybu, tzn. krájení nebo řezání.Vzhled lesku odpovídá pracovním stopám po středně tvrdém až měkkém materiálu s příměsí abrazních částic (tuhá kůže), ale vzhledem k silné modifikaci povrchu mohou být původní charakteristiky lesku narušeny následnými postdepozičními procesy a přesné určení materiálu není možné. Oboustranně na hrotu nástroje (obr. 1:3) byly nalezeny pravděpodobné pracovní stopy, související s příčným pohybem při broušení nebo škrábání. Stopy mají smíšenou orientaci ukazující na diagonální i paralelní orientaci pohybu vzhledem k ose nástroje. Lesk tvoří plochy podél hran a zasahuje hlouběji do středu nástroje, zejména na ventrální straně, kde je 6
Obr. 1. Jeskyně Kůlna. 1–3 vrstva 6b, 4 – vrstva 6b+7a1, 5–6 vrstva 7a. 1, 4, 5 – spongolit, 2, 3, 6 – limnosilicit. Foto A. Šajnerová-Dušková.
i makroskopicky pozorovatelný. Lesk má povrchový až středně vyplňující charakter, tj. pokrývá zejména vyvýšené části povrchu, ale zasahuje i mělčí prohlubeniny. Vzhled lesku odpovídá pracovním stopám po středně tvrdém až měkkém materiálu s příměsí abrazních částic. S přihlédnutím k modifikaci povrchu mohou být původní charakteristiky lesku narušeny následnými postdepozičními procesy, a proto přesnější určení kontaktního materiálu není možné. 7
Možné pracovní stopy byly nalezeny oboustranně na hrotu na celé ploše nástroje (obr. 1:4). Pravděpodobně odpovídají transversálnímu pohybu při broušení (nebo škrábání?). Stopy mají opět smíšenou orientaci, také lesk tvoří velké plochy podél hran i ve středu nástroje a je i makroskopicky pozorovatelný. Jeho vzhled odpovídá pracovním stopám po středně tvrdém až měkkém materiálu s příměsí abrazních částic, ale vzhledem k silné modifikaci povrchu mohou být původní charakteristiky lesku narušeny následnými postdepozičními procesy a přesnější určení materiálu není možné. Artefakt je pravděpodobně slabě eolizován. Další nástroj (obr. 1:5) byl pravděpodobně používán ke krájení nebo řezání, neboť jsou doloženy stopy dokládající longitudinální pohyb. Pracovní stopy byly nalezeny oboustranně na hraně nástroje, lépe viditelné jsou na dorzální straně. Mají spíše paralelní orientaci pohybu vzhledem k hraně nástroje. Drobné roztroušené plošky lesku a malé množství striací tvoří pás podél hrany. Vzhled lesku odpovídá pracovním stopám po měkkém materiálu, příležitostně v kombinaci s tvrdším materiálem, jako je například maso a kost. Vzhledem k modifikaci povrchu mohou být původní charakteristiky lesku narušeny následnými postdepozičními procesy a přesné určení materiálu není možné. U následujícího artefaktu je pravděpodobné, že byl používán k dynamickým aktivitám jako je hod nebo úder. Možné stopy použití byly nalezeny pouze lokálně na ventrální straně poblíž hrotu a mají diagonální orientaci pohybu vzhledem k hranám (obr. 1:6). Lesk tvoří nespojité lokalizované ostrůvky směrem od hrany a má povrchový charakter. Vzhled lesku odpovídá pracovním stopám po kontaktu s tvrdým materiálem jako je např. kost nebo paroh, ale vzhledem k silné modifikaci povrchu mohou být původní charakteristiky lesku narušeny následnými postdepozičními procesy a přesnější určení materiálu není možné. Možné pracovní stopy na pěstním klínku byly nalezeny oboustranně podél obou hran a spojovaly se ve vrcholové části (obr. 2:1). Souvisejí nejspíše s řezáním či krájením. Stopy použití mají smíšenou orientaci ukazující na diagonální i paralelní orientaci pohybu vzhledem k hraně. Lesk a striace tvoří nespojité skvrny podél hrany a mají povrchový až středně vyplňující charakter. Vzhled lesku odpovídá pracovním stopám po středně tvrdém materiálu, ale vzhledem k silné modifikaci povrchu mohou být původní charakteristiky lesku narušeny následnými postdepozičními procesy a přesnější určení materiálu není možné. Zajímavý je fakt, že se stopy po použití objevují právě na výrazně retušovaných hranách, které jsou místy až strmé. Také další nástroj byl pravděpodobně používán k řezání nebo krájení (obr. 2:2). Možné pracovní stopy byly nalezeny na horní části hrany, jsou jen slabě vyvinuté a mají vůči hraně paralelní orientaci. Nezřetelný lesk s příměsí slabých striací odpovídá pracovním stopám po měkkém materiálu (kůže, maso) v kombinaci s lokálním kontaktem s tvrdším materiálem (např. kost), ale vzhledem k silné modifikaci povrchu mohou být původní charakteristiky lesku narušeny následnými postdepozičními procesy a přesnější určení materiálu není možné. Vhledem k typu materiálu je velice pravděpodobné, že rozsah použití hrany byl mnohem větší než jen v místě, kde se zachovaly pracovní stopy. Možné pracovní stopy byly nalezeny na horní polovině hran a vrcholu dalšího klínového nože (obr. 2:3). Vzhledem k jejich charakteru předpokládáme kombinovaný způsob použití artefaktu k dynamickým aktivitám (hod, úder) a longitudinálnímu pohybu (řezání/krájení). Ambivalentně vyvinuté stopy na obou hranách jsou lépe pozorovatelné na ventrální straně. Vzhledem k hranám artefaktu mají stopy převážně longitudinální orientaci pohybu s množstvím paralelních striací. Lesk se nachází nejen na hranách, ale i na plochách distální části nástroje a má povrchový charakter. Vzhled lesku a striací odpovídá pracovním stopám po opracování středně tvrdého materiálu s abrazními částicemi (např. hlína). 8
Obr. 2. Jeskyně Kůlna. 1–3 vrstva 7a, 4–5 vrstva 7a1, 6 – vrstva 7c. 1–3 spongolit, 4 – limnosilicit, 5 – andezit, 6 – křemenec. Foto: A. Šajnerová-Dušková.
Kombinované aktivity jako u předešlého artefaktu dokládají pracovní stopy, které byly identifikovány oboustranně na hranách a vrcholu klínového nože ze spongolitu (obr. 2:4). Stopy mají smíšenou paralelní, diagonální až perpendikulární orientaci pohybu vzhledem k hraně nástroje. Lesk a jemné striace tvoří pás podél hrany, místy přechází do intenzivních, makroskopicky viditelných ploch lesku (postdepoziční původ?). Vzhled lesku odpovídá pracovním stopám po středně tvrdém abrazivním materiálu. Pozůstatek silně zaoblené hrany naznačuje, že nástroj byl intenzivně používán a znovu přeretušován. Je možné, že došlo i ke změně způsobu jeho používání a směs různých typů pracovních stop od různých materiálů přispívá k nejednoznačné interpretaci tohoto nástroje. 9
U dalšího předmětu jsou povrch a hrany lokálně silně ohlazeny a není možné určit, zda se jedná o ohlazení vzniklé používáním nebo postdepozičně. Na povrchu jsou místně pozorovatelné jemné striace, ale opět není možné určit, zda se jedná o pozůstatek pracovních stop nebo následek abrazního procesu, který vedl k ohlazení povrchu (obr. 2:5). Předpokládaný způsob použití na základě tvaru a poškození hran byl dynamický pohyb (sekání). Krystalická struktura suroviny u posledního nástroje znesnadňovala identifikaci pracovních stop. Možné pracovní stopy byly nalezeny oboustranně na hraně, ale lépe viditelné jsou na dorzální straně nástroje (obr. 2:6). Předpokládáme jeho použití ke krájení nebo řezání. Stopy mají smíšenou, diagonální a paralelní orientaci pohybu vzhledem k hraně nástroje. Neznatelný lesk s množstvím vlasových striací tvoří pás podél hrany. Jeho vzhled odpovídá pracovním stopám spíše po měkkém materiálu příležitostně zkombinovaném s tvrdším materiálem (např. kůže+maso+kost). SOUHRN Trasologická analýza, kterou provedla A. Dušková-Šajnerová, přinesla velmi zajímavé výsledky. Ačkoliv byla analyzována jen menší část (celkem 20 ks) z celkového počtu bifaciálních nástrojů v jeskyni Kůlně (srov. NERUDA 2005), podařilo se pozitivně determinovat možné stopy pracovních aktivit na 12 z nich. Na ostatních (8 kusech) sice nebyly nalezeny mikroskopické stopy po jejich užívání, ale to vzhledem k jejich stáří, povrchovým změnám suroviny a topografii hran nástrojů neznamená, že nebyly používány. A. Šajnerová-Dušková se domnívá, že důvod, proč na některých nástrojích nebyly nalezeny pracovní stopy, může být skryt ve způsobu jejich použití jakožto hrotů. U této typologické skupiny nástrojů je i experimentálně dokázáno, že stopy se vytvoří u nižšího procenta použitých artefaktů než u jiných typů nástrojů/jiných pracovních činností. Jistou zpětnou vazbu, která do určité míry kodifikuje výsledky trasologického pozorování, představuje opakování určitých jevů či vzorců chování, které se na artefaktech podařilo identifikovat. Prakticky na všech kusech jsou stopy po používání lokalizovány v distální, hrotité části artefaktu a v některých případech přecházejí i na hlavní, bifaciálně retušovanou hranu. Na rozdíl od obdobně orientovaných výzkumů (SORRESSI – HAYS 2002) nebyly identifikovány stopy v proximální oblasti. Z toho lze vyvodit, že z morfometrického hlediska byla reutilizací redukována především délka artefaktu, ale ne jeho tloušťka, která zůstávala více méně konstantní, a proto těžiště artefaktu mění svoji polohu podle míry reutilizace. Překvapením je rovněž relativně velký počet dynamických stop na samotném distálním vrcholu artefaktu, a to v mnohem větší míře, než bychom očekávali, zejména ve srovnání se szeletienem, kde se funkce listovitých hrotů jako vrcholu oštěpu předpokládala, ale nepotvrdila (ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ 2009). V případě micoquienských artefaktů lze jen ztěží předpokládat, že by studované artefakty byly použity jako hroty oštěpů (nevhodný tvar). Případné dynamické stopy budou výsledkem přímého použití bifaciálního předmětu k bodání. V obecné rovině doložilo trasologické srovnání artefaktů szeletienu a micoquienu velmi variabilní způsob využití bifaciálních nástrojů a opět ukázalo, jak mnoho se liší typologické schéma od skutečné funkce artefaktu. Zejména pak u listovitých hrotů v szeletienu je nutné znovu revidovat otázku, zda jsou listovité hroty skutečně tak výjimečnými předměty s vysokým sociální statusem, jak by tomu mohlo být při jejich skutečném využití jako hrotů, či zda jejich výraznější zastoupení v szeletienu nesouvisí spíše s určitou technologickou výhodou bifaciálního artefaktu, který v sobě může skrývat jak funkci nástroje, tak i jádra. Příklad takového mechanismu dokládá např. analýza negativů bifaciálního artefaktu z lokality Buran-Kaja III, vrstvy B1, která ukázala, že postupná redukce jedné hrany bifaciálního ostří může změnit celkové schéma nástroje natolik, že oboustranný hrot byl
10
postupně reutilizací překomponován na oboustranné úhlové drasadlo. Zřejmě by se tedy mohlo jednat o záměrný koncept využití postupné redukce nástrojů (RICHTER 2004, 247). Podobné analýzy byla provedeny také na bifaciálních artefaktech z lokalit Staroselje a Čokurča. Ke sledování posloupnosti sbíjení negativů na artefaktech byla využita Harrisova metoda (Metrix program, ArchEd). S její pomocí se autor snažil odlišit míru redukce nástrojů a na jejím základě se pokusil stanovit charakter jmenovaných sídlišť. Podle něj analyzované bifaciální artefakty ze Staroselje polohy L1 i lokality Čokurča ukazují na nízkou míru redukce a tedy na krátkodobost jejich používání (KORBJUHN 2004, 106). Na druhou stranu ale poněkud protichůdně poukazuje na to, že vedle neopotřebovaných předmětů se v kolekcích vyskytují i předměty velmi redukované (Staroselje, Buran-Kaja). Tyto, nebo fragmenty bifaciálních artefaktů, byly reutilizovány na jádra (KORBJUHN 2004). Řadu jevů, které jsme konstatovali u kůlenského materiálu, můžeme najít v zajímavých micoquienských sekvencích z Krymu. Jedním z takových aspektů je ukončení obvodových retuší v bazální části. Podle KORBJUHNA (2004, 104), analyzujícího kolekce ze Staroselje či Čokurči, to svědčí o jejich umístění v nějaké rukojeti (KORBJUHN 2004, 106). Místo pro uchopování či pro umístění do rukojeti bylo podle analýzy zcela jasně prokázáno. Takovéto nástroje ve Staroselje vykazovaly trasologické stopy po opracování středně tvrdých až tvrdých materiálů, jako je tvrdé dřevo, kost nebo parohovina (KAY 1999, 177). Co se týče bifaciálních nástrojů, tak například ve Staroselje byly používány spíše k lovu, méně pak k řezání a v jednom případě je doloženo rytí (KAY 1999, 170). V tomto směru je zajímavé opět zdůraznit přítomnost pravděpodobných stop dokazujících bodání s hrotitými bifaciálními nástroji z Kůlny. Komplexnost problému, zejména otázky remodelace bifaciálních artefaktů a jejich skutečného významu, se zřetelně projevuje trasologickou analýzou středopaleolitických artefaktů z lokality Buran-Kaja III, vrstvy B. Z analyzovaných artefaktů byla převaha stop zjištěna na odštěpech reparujících (reutilizujích) otupené terminální pracovní ostří bifaciálních a unifaciálních konvergentních drasadel, vlastní bifaciální polotovary byly ale využívány mnohem méně často. Nalezené stopy dokládají řezání masa a snad počáteční zpracování kůže. Jiné typy činností nebyly zjištěny. Nástroje byly s největší pravděpodobností opouštěny v závěrečné etapě jejich formování nebo ve fázi reutilizace a používání (GIRIA 2004, 161). Funkční srovnání nástrojů ze Staroselje a Buran Kaja III zase poukázalo na variabilitu v používání artefaktů. Drasadla ze Staroselje byla používána nejen k lovu (jako hroty nebo projektily), ale i ke zpracování rostlin. Všechny bifaciálně opracované listovité hroty z Buran Kaja III mají doklady řezání různých druhů materiálů (zvířecí, ptačí (!) a rostlinné tkáně včetně dřeva), a mimo to některé z nich sloužily i k lovu. Stejné aktivity (včetně zbytků ptačí tkáně) vykazují i drasadla z Buran Kaja III, které ale mimo řezání nesou stopy po škrábání, spíše tvrdého druhu materiálu (HARDY et al. 2001).4 Pomocí GISové aplikace jsme se rovně pokusili analyzovat pozici bifaciálních nástrojů v jeskyni Kůlně (NERUDA 2009a). Porovnávány mezi sebou byly hustotové rastry pro veškerou štípanou industrii a člověkem dotčený organický materiál s doplněním detailního rozboru pozice jader, drasadel, bifaciálních nástrojů a retušérů z tvrdých živočišných materiálů. Pokusili jsme se stanovit závislost mezi pozicí kostěných retušérů a bifaciálních nástrojů, protože na základě studia materiálů z lokality Kabazi V se zdá, že kostěné retušéry korelují výrazněji s micoquienem, než v superpozici uloženým levallois-moustérienem (VESELSKY 2008). Kostěné retušéry byly v jeskyni Kůlně zachyceny ve všech vrstvách, a to i v těch, které obsahují jen mizivé procento bifaciálních nástrojů (souvrství 11). Z toho lze odvodit, že přítomnost těchto nástrojů z organického materiálu není striktně vázána na bifaciální nástroje. V případě micoquienských horizontů je zajímavá vazba retušérů na místa s výrazným výskytem drasadel a bifasů v sektoru F ve vrstvě 7c a s podobným jevem se můžeme setkat i ve vrstvě 6a v sektorech G1 a G2. Naproti tomu v hlavní micoquienské vrstvě
11
sídlištního charakteru 7a musíme konstatovat, že v místech dominantního výskytu kostěných retušérů není signifikantní zastoupení bifaciálních nástrojů. To lze ovšem vysvětlit funkčně rozrůzněnými plochami, takže k výrobě asi docházelo na jiném místě, než kde byly bifasy využívány. Micoquienské artefakty z jeskyně Kůlny mají podobně funkčně široký záběr jako szeletienské hroty, které byly používány převážně k běžným sídlištním aktivitám, jako je řezání, porcování, škrábání nebo vrtání (ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ 2009; NERUDOVÁ – ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ – SADOVSKÝ, v tisku). Je potřeba zdůraznit, že prozatím nemáme žádné trasologické stopy na hrotitých bifaciálních artefaktech, které by dokládaly jejich užití coby zbraní, ačkoliv vyjimečně u některých kusů pocházejících z povrchových lokalit jsou patrné stopy po dynamickém odlomení vrcholu (NERUDOVÁ – NERUDA – SADOVSKÝ, v tisku). POZNÁMKY 1 2 3
4
Doloženy byly například stopy přírodního asfaltu, který sloužil k upevňování levalloiských hrotů do násad na lokalitě Umm el Tlel (BOËDA et al. 2008). V ideálním případě lze pozorování obou postupů propojit, takže může dojít k vzájemné verifikaci. Typologická analýza využitá pro popis retušovaných nástrojů z jeskyně Kůlny vychází z Bordesova středopaleolitického systému, který identifikoval 63 typů (BORDES 1961). Moderní použití tohoto dělení však naráží na řadu problémů, zejména při zpracování bifaciálních kultur střední a východní Evropy zejména u předmětů vykazujících větší míru variability (MARKS – CHABAI eds. 1998; NERUDA 2000). Typologickou klasifikaci bifaciální složky micoquienu řešil pro německý materiál G. BOSINSKI (1967), který jednotlivé typy přesně definoval. Jím stanovené hlavní bifaciální typy začlenil P. Neruda do Bordesova tradičního systému jako subtypy (NERUDA 2005, příloha č. 2). Trasologické studie mohou přispět i k řešení mnohem obecnějších otázek. Provedené analýzy např. krymského materiálu naznačují že hominidé ve středním a na počátku mladého paleolitu na Krymu využívali stejné zdroje (v obecném významu) a neměli potřebu výrazně měnit využití nástrojů s příchodem mladého paleolitu. Ačkoliv nositel časně strelecké industrie není doposud znám, výsledky naznačují, že mohlo jít o pozdní neandertálce, kteří měli podobné subsitenční strategie beze změn v kamenné a kostěné technologii, která jinak bývá tradičně spojována s anatomicky moderními lidmi (HARDY et al. 2001, 10976). Takové závěry jsou zajímavé z hlediska stanovení genetické vazby moravského szeletienu, o něm se rovněž domníváme, že byl vytvářen neandertálci a že se vlastně jedná o pozdní fázi micoquienu (NERUDA – NERUDOVÁ 2009). LITERATURA
ANIKOVIČ, M. V. – BREDLI, B. A. – GIRJA, E. Ju. 1998: Technologičeskij analiz streleckich treugolnyj nakonečnikov. (Early Upper Palaeolithic in the Russian Plain: Streletkayan Flaked Stone Artefacts and Technology). Archeologičeskie vesti No. 5 (1996–1997), 42–54. St. Petersburg. ANDREFSKY, W. jr. 1998: Lithic. Macroscopic approaches to analysis. Cambridge. BORDES, F. 1961: Typologie de Paléolithique ancien et moyen. Bordeaux. BOSINSKI, G. 1967: Die Mittelpaläolithischen Funde im Westlichen Mitteleuropa. Köln, Fundamenta Reihe A4. BOËDA, E. – BONILAURI, S. – CONNAN, J. – JARVIE, D. – MERCIER, N. – TOBEY, M. – VALLADAS, H. – AL SAKHEL, H. 2008: New Evidence for Significant Use of Bitumen in Middle Palaeolithic Technical Systems at Umm el Tlel (Syria) around 70,000 BP. Paléorient vol. 34, no. 2, 67–83. CRABTREE, D. E. 1982: An Introduction to Flint working. Occasional Papers of the Idaho Museum of Natural History, Number 28. Second Edition. Pocatello, Idaho. FISCHER, A. – HANSEN, P. V. – RASMUSSEN, P. 1984: Macro and Micro Wear Traces on Lithic Projectile Points. Journal of Danish Archaeology, Vol. 3, 19–46. GENESTE, J.-M. – PLISSON, H. 1993: Hunting technologies and Human Behavior: lithic Analysis of Solutrean Shouldered Points. In: H. Knecht – A. Pike-Tay – R. White (eds.): Before Lascaux. The Complex Record of the Early Upper Paleolithic, 117–135. London – Tokyo. GIRIA, E. Ju. 2004: A Use-Wear Analysis of Some Middle Paleolithic Flint Artifacts from Buran-Kaya III, Level B. In: V. P. Chabai, K. Monigal, A. E. Marks (eds.): The Middle Paleolithic and Early Upper Paleolithic of Eastern Crimea.ERAUL 104, 151–174. Liège.
12
GRACE, R. 1989: Interpreting the Function of Stone Tools: The quantification and computerisation of microwear analysis. BAR international series 474. HARDY, B. L. – KAY, M. – MARKS, A. E. – MONIGAL, K. 2001: Stone tool function at the paleolithic sites of Starosele and Buran Kaya III, Crimea: Behavioral implications. PNAS vol. 98, no. 19, 10 972–10 977. HOLDAWAY, S. 1989: Hafted Projectile Points in the Mousterian? Journal of Field Archaeology 16/1, 79–85. KAMMINGA, J. 1982: Over The Edge: functional analysis of Australian stone tools. Occasional Papers in Anthropology no. 12 University of Queensland. KAY, M. 1999: Staroselje Stone Tool Use-Wear Analysis. In: V. P. Chabai, K. Monigal (eds.): The Middle Paleolithic of Western Crimea. Vol. 2, 153–177. Liège. KEELEY, L. H. 1982: Hafting and Re-tooling; Effect on the archaeological record. American Antiquity 47, 798–805. KORBJUHN, M. 2004: Work-step analysis of Bifacial tools from Late Middle Paleolithic Sites of the Crimean Penisula. Archeologičeskij almanach No. 16, 99–106. Doneck. LAMOTTE, A. 2001: Analyse morpho-fonctionnelle et métrique des bifaces des séries de la séquence fluviatile (séries I0, I1, I1a, I1b/I2) du gisement acheuléen de Cagny-l’Epinette (Somme, France). In: D. Cliquet (ed.): Les industries à outils bifaciaux du Paléolithique moyen d’Europe occidentale. ERAUL 98, 21–28. Liège. MARKS, A. E. – CHABAI, V. P. esd. 1998: The Middle Paleolithic of Western Crimea. Vol. 1. ERAUL, Paleolithic of Crimea I., 84. Liège. NERUDA, P. 2000: The Cultural Significance of the Bifacial Retouch. The Transition From the Middle to Upper Paleolithic Age in Moravia. In: Orschiedt J. – Weniger G.-C.: Neanderthals and Modern Humans – Discussing the Transition: Central and Eastern Europe from 50.000–30.000 B. P., Wissenschaftliche Schriften 2, Neanderthal Museum 2000, 151–158. NERUDA, P. 2001: La distribution des matieres premieres au Taubachien a la grotte Kůlna. In: Préhistoire et approche expérimentale, Préhistoires 5, 349–362. Montagnac 2001. NERUDA, P. 2005: Technologie micoquienu v jeskyni Kůlně. Acta Musei Moraviae – Scientiae socialis 90, 23–78. NERUDA, P. 2009a: Rekonstrukce středopaloelitických prostorových struktur v jeskyni Kůlně. 15. Kvartér 2009 – sborník abstrakt, Brno 26. 11. 2009, 24. Brno. NERUDA, P. 2009b: Archeologie středopaleolitického souvrství 1–3 v Moravském Krumlově IV. In: P. Neruda – Z. Nerudová (eds.): Moravský Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos Vol. 29 (N. S. 21), 99–144. Brno. NERUDA, P. – NERUDOVÁ, Z. 2009: Postavení lokality Moravský Krumlov IV v kontextu střední Evropy. In: P. Neruda – Z. Nerudová (eds): Moravský Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos Vol. 29 (N. S. 21), 178–213. Brno. NERUDOVÁ, Z. – NERUDA, P. – SADOVSKÝ, P. v tisku: Srovnávací analýza bifaciálních artefaktů. NERUDOVÁ, Z. – ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ, A. – SADOVSKÝ, P. v tisku: Bifaciální artefakty. Odznaky moci nebo funkční nástroje? Ecce Homo. In memoriam J. Fridrichovi. ODELL, G. H. – COWAN, F. 1986: Techno-morphological aspects of microlithic projectile implements. American antiquity 52, No. 3, 456–484. ODELL, G. H., – ODELL-VEREECKEN, F. 1981:Verifying the reliability of lithic use wear assessment by ’blind tests’: the low power approach. Journal of Field Archaeology 7(1), 87–120. RICHTER, J. 2004: Copies of Flakes: Operational Sequences of Foliate Pieces from Buran-Kaya III Level B1. In: V. P. Chabai, K. Monigal, A. E. Marks (eds.): The Middle Paleolithic and Early Upper Paleolithic of Eastern Crimea. ERAUL 104, 233–247. Liège. SEMENOV, S. A. 1964: Prehistoric Technology. Adams and Dart. London. SORESSI, M. – Hays, M. A. 2002: Manufacture, Transport, and Use of Mousterian Bifaces: A Case of Study from the Périgord (France). In: M. Soressi – H. L. Dibble (eds.): Multiple Approaches to the Study of Bifacial Technologies, 125–147. Philadelphia. ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ, A. 2009: Traseologická analýza szeletienských artefaktů z Moravy. In: P.Neruda – Z. Nerudová (eds.): Moravský Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos Vol. 29 (N. S. 21), 174–177. Brno. UOMINI, N. – GOWLETT, J. – BRINK, J. – CURNOE, D. – ONJALA, I. – MATHAI, S. – WARR, G. – MOTTRAM, O. 2009: The Acheulean site at Kilombe, Kenya. In: 6th SKAM Flint Technology Workshop. Małkocin 27–30. X. 2009. Book of Abstracts, 13. Małkocin. VALOCH, K. 1988: Die Erforschung der Kůlna-Höhle 1961–1976. Anthropos 24, N. S. 16. Brno. VALOCH, K. 2002: Záchranný výzkum v Šošůvských jeskyních u Sloupu v Moravském krasu. Acta Musei Moraviae – Scientiae geologicae 87, 289–291. VESELSKY, A. P. 2008: Bone and Stone Tools Used in Flint Knapping. In: V. Chabai, J. Richter, T. Uthmeier (eds.): Kabazi V: Interstratification of Micoquian & Levallois-Mousterian Camp Sites. Palaeolithic Sites of Crimea, Vol. 3, Part 2, 427–479.
13
SUMMARY Methods The results of the use-wear analysis of artefacts from the Kůlna Cave were limited by several negative factors affecting the possible preservation of traces. These factors included on one side cryoturbic movements within the sediment in which the tools were deposited, whose abrasive action may have partly or completely wiped out the work gloss on the surface of the tools, and on the other side a strong patination of the surface in most of the studied specimens. Character of the studied assemblage Our research was based on a study by P. NERUDA (2005), who analysed in detail the finds from around the entrance to the cave as far as the so-called rock bench. For evaluation we selected a collection of 20 bifaces from the Micoquian strata 6b, 7a, 7c and 7a1 (Tab. 1). In terms of typology, the most frequent artefacts were Keilmesser (bifacially backed knives)1 manufactured prevailingly from honey-coloured Cretaceous cherts (spongolites), less often from limnosilicites, and also from andesite and quartzite, in one case each. Description of preserved traces With the exception of one single artefact, whose usage for work is beyond question (Fig. 1: 2), all the other bifaces are only determined as tools that were probably used because their surfaces mostly exhibit a glossy patination and distinctive abrasion which made difficult the unequivocal identification of use-wear traces. In the artefact on Fig. 1: 1, possible traces of use-wear were detected on the dorsal edge of the point, and they most probably refer to any dynamic activities such as throwing or striking. The tool on Fig. 1: 2 was used for slicing or cutting. The appearance of gloss corresponds to use-wear traces from a medium hard to soft material with admixture of abrasive particles (e.g. stiff leather). Possible use-wear traces were also found on both sides of the point (Fig. 1: 3), which indicates a transversal motion when grinding or scraping. Similarly, traces of use wear were also detected on the whole surface of the tool (Fig. 1: 4). They probably correspond to a transversal motion applied when grinding (or scraping?). Another of the tools (Fig. 1: 5) was probably used for slicing or cutting. The next tool is likely to have been used for dynamic activities such as throwing or striking (Fig. 1: 6). In other artefact, possible use-wear traces were found bilaterally along both edges, converging in the point area (Fig. 2: 1). They probably indicate slicing or cutting. The next tool was probably also used for slicing or cutting (Fig. 2: 2). Possible use-wear traces were detected in the upper half of the edges of the tool and the point (Fig. 2: 3). Considering their character we suppose a combined mode of use of the artefact: for dynamic activities (throwing, striking) and cutting/slicing. Use-wear traces were also found bilaterally at the edges and at the point of the tool, documenting combined activities such as in the previous artefact (Fig. 2: 4). In the next specimen, the surface and edges are strongly smoothed in some places (Fig. 2: 5). The supposed mode of use, basing on the shape and damage of edges, was a dynamic motion (chopping). In the last tool (Fig. 2: 6) we suppose that it had been used for slicing or cutting. Conclusions Although only a smaller part (20 pcs) from the total number of bifacial tools from the Kůlna Cave were analysed (cf. NERUDA 2005), in 12 of them possible use-wear traces were positively determined. The other artefacts (8 pieces) did not exhibit any microscopic traces of use-wear but considering their age, surface alterations of raw material and topography of edges, it does not mean that they were not used at all. For a number of the observed phenomena we can also find analogies. For example for the peripheral retouch which ends in the basal part of the tool. According to Korbjuhn (2004), who analysed the collections from Staroselje or Čokurča, this is an evidence that these tools were mounted in a sort of handle (KORBJUHN 2004, 106). This type of tools at Staroselje exhibited use-wear traces indicating the processing of medium hard to hard materials such as hardwood, bone or antler (KAY 1999). Bifacial tools, for example those at Staroselje, were used mostly for hunting, less often for cutting (KAY 1999). Similar traces, which testify to stabbing with pointed bifacial tools, were also identified in the material from Kůlna. The Micoquian artefacts from the Kůlna Cave display a similarly wide functional range as the Szeletian points, which were used mostly for common settlement activities such as cutting, slicing, scraping or drilling (ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ 2009; NERUDOVÁ – ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ – SADOVSKÝ, in print). Up to now we could not identify any use-wear traces on pointed bifaces, which would refer to their being used as weapons (NERUDOVÁ – NERUDA – SADOVSKÝ, in print). This article arose within the frame of a grant of the Ministry of Culture of the Czech Republic No. DE07P03OMG011, and a project of the Czech Science Foundation 404/07/0856.
14
COMMENTS 1
The typological analysis used for description of retouched tools from the Kůlna Cave is based on the Middle Palaeolithic system designed by Bordes, who identified 63 types (BORDES 1961). However, a modern application of this classification system encounters many problems, above all in the evaluation of bifacial cultures of Central and East Europe, especially in objects displaying a higher degree of variability (MARKS – CHABAI eds. 1998; NERUDA 2000). In German material, the typological classification of Micoquian bifaces was elaborated by G. Bosinski (1967), who had precisely defined particular types. The main types of bifaces defined by Bosinski were incorporated by P. Neruda as subtypes into the traditional system by Bordes (NERUDA 2005, Appendix 2).
15
