Muzeum Novojičínska, příspěvková organizace Muzeum a pamětní síň S. Freuda v Příboře
TRAMPING NA PŘÍBORSKU Velký výstavní sál Muzea v Příboře
Vydáno u příležitosti konání výstavy
věnované trampingu v Příboře, Kopřivnici a širšímu okolí.
Jsme trampové, věční tuláci, jsme ptáci, kteří rozumí, jsme zloději krásy a vandráci, jsme plavci na voru do Země tří sluncí, jsme, co jsme, a víme svoje, a proto se nám jednou za týden nechce spát... Počátky trampingu sahají do doby krátce před první světovou válkou a jsou spjaty s vývojem českého skautingu a dalších mládežnických hnutí. Průkopníky byli mladí lidé, kteří nacházeli zálibu v neorganizovaném táboření v přírodě a ačkoliv si neříkali ještě trampové, už se u nich projevovaly některé charakteristické rysy trampingu. Po první světové válce začalo prudce přibývat tzv. divokých skautů, kteří byli silně inspirovaní obrazem idealizovaného amerického Západu. Důležitý byl pro ně především význam osobní svobody a samostatnosti. Svou úlohu také hrálo přímé prožívání romantického dobrodružství známého nejen z oblíbené literatury (Zane Grey, Jack London, James F. Cooper, James O. Curwood, Karel May a další), ale také z filmových westernů, které po rychlém rozvoji kinematografie získaly na velké popularitě především u mládeže.
Slovo tramp (angl. tulák) bylo patrně přejato z románu Jacka Londona Cesta. Ten v českém překladu vyšel v roce 1922. Trampové se brzo dostávali do konfliktu se zbytkem společnosti. Hlavním důvodem byl neorganizovaný, svobodomyslný charakter trávení volného času, který vyhlížel z tehdejšího pohledu jako eticky nesprávný a morálně sporný. Nejvýznamnějším střet trampingu s oficiální mocí představoval tzv. Kubátův zákon. Jednalo se o vyhlášku zemského prezidenta z roku 1931, která byla namířená proti trampingu a zakazovala společné táboření nesezdaných párů, koupání v nepovolených lokalitách a bez patřičného úboru, nošení zbraní a zpívání nemravných popěvků.
Vývoj prvorepublikového trampingu narušila druhá světová válka a s ní spojené omezení svobody projevu a pohybu. Někteří trampové byli přímo aktivní v odboji či bojovali v zahraničních spojeneckých armádách. Nové omezení přineslo období politických a společenských proměn po roce 1948. Pochybnosti vyvolávaly především sympatie trampů k americkému způsobu života. K výraznému oživení trampingu došlo v polovině 60. let 20. století. Zejména v 70. a 80. letech 20. století se tramping stal jednou z významných aktivit, s jejichž pomocí si česká společnost hledala cestu k seberealizaci a vytvoření pocitu nezávislosti. Po roce 1989 došlo během několika let k výraznému poklesu počtu lidí, kteří se trampingu aktivně věnují. Tramping měl vždy v sobě prvek hry, ve které české země představovaly vzdálená exotická místa. V okamžiku, kdy cestování do zahraničí přestalo být zásadním problémem, ztratila tato hra důležitou podstatu své atraktivnosti. Tramping dnes sice už není masovou záležitostí, ale nadále existuje a má příznivé vyhlídky na další existenci. Stále si udržuje mnohá specifika a díky dlouhé historii již čerpá především ze svých vlastních tradic. Současný tramp si již většinou nechce hrát na amerického kovboje či zálesáka, ale touží být trampem putujícím krásnou přírodou. Ačkoliv tramping vždy byl neformální záležitostí, staly se jeho nedílnou součástí různé obecně uznávané symboly, normy a také zvyky. Ty jsou ovšem založené na tradici, lásce k přírodě a jejich d od r žová ní j e z á le ž i tost í osobní cti. Velká část těchto zvyků se váže ke sdružování trampů a mezilidským vztahům. Typicky trampským pozdravem je slovo ahoj, přejaté z mezinárodního námořnického prostředí. Jako oslovení se mezi trampy už od počátku používá termín kamarád. Součástí pozdravu je dále podání ruky doprovázené charakteristickým zalomením palců. Trampské osady měly svůj vzor v osadách při osidlování amerického Západu. Trampská osada měla kromě svého originálního názvu, také svého šerifa a vlajku. Po 2. světové válce k těmto atributům přibyly i domovenky na rukávech bund a košil. Bývali také trampové samotáři, ti měli zkratku T. S. a svou přezdívku. Když tramp samotář potkal na vandru osadu, mohl se k nim přidat, pobýt s nimi a pak jít zase dál
Trampská setkání se obecně nazývají potlachy. Toto slovo je kombinací českého výrazu tlachání a indiánského pojmu potlač (potlatch). Jednalo se o kulturní záležitost indiánů severozápadního pobřeží USA. V tomto prostředí byl potlač společenskou událostí. Trampský potlach je obvykle spojen se slavnostním ohněm a hudební produkcí.Jedním z trampských zvyků bylo ježdění zásadně v posledním vagónu vlaku. Všichni trampové, kteří spolu měli cestu, tak měli jistotu společného setkání. Oděv a vybavení trampů procházelo téměř stoletým vývojem. Po první i druhé světové válce byly využívány především armádní přebytky. Prvorepublikoví trampi často stylizovali svůj oděv ve westernovém duchu, oblíbené byly vysoké boty (kanadky), gumoplátěné kedsky, manšestrové kalhoty, khaki košile, bílé námořnické čapky, stetsony vyrobené promáčknutím starých klobouků, kostkované košile a podob. V období po druhé světové válce poklesl význam westernových doplňků a oděv byl mnohem více inspirován vojenským stylem. Důležitou úlohu ve výstroji a výzbroji trampů hrála vlastní invence a tvořivost. Po dlouho dobu byla snad nejcharakterističtější součástí tzv. US torna neboli usárna, která do jisté míry nahradila vojenskou tornu s víkem z teletiny pocházející z první světové války. Rovněž vojenské kanady se staly v představách veřejnosti téměř symbolem trampingu.
Hudba patří neodmyslitelně k trampingu a jednotlivé osady mívaly své osadní kapely. Za původní trampskou hymnu je považována píseň Vlajka od Jendy Kordy. Ve 2. polovině 20. století jejího významu dosahovala i Rosa na kolejích Wabiho Daňka. Kytara, bendžo popř. mandolína patřily jak k pobytům v osadách tak i k vandrům. Velmi významnou složkou osadního života trampů býval vždy také sport povětšinou provozovaný v přírodě. K trampům také patřilo a dodnes patří vodáctví.
Oheň je pro trampa něco posvátného. Ani za deštivého počasí by ho nezapaloval např. benzínem. Do posvátného ohně přátelství tramp nehodí nedopalek cigarety ani neplivne slinu.
Symbolem trampingu jako celku a zároveň prvkem, který často tvoří součást vlajek trampských osad, domovenek a dalších výtvarných projevů, je znak lesní moudrosti převzatý od hnutí Woodcraft E. T. Setona. Jde o bílý kruh s modrými bizoními rohy, přičemž vlastní kruh vyjadřuje čistotu ideálu, kruh věčnosti a čistotu těla a mysli, modré bizoní rohy pak sílu ideálu a odhodlání jej bránit, sílu ducha, těla a modrou oblohu. V trampském prostředí je ale tento motiv často používán i v jiných barevných kombinacích.
„Jsem tramp a dobře vím, v kterou hodinu je třeba ztišit hlas, když nastává obřad soumraku. Mám deku tak slabou, abych přes ni slyšel oddychování spící země. Mám nůž, který zchudl častým broušením a který se blýská radostí, když navečer skončím pochod a on se může zahryznout do chleba. Mám popraskanou kytaru, slepenou smolou a ona mě učí novým lesním nářečím. Jsem tramp a hodnoty, kterých si cením, jsou asi stejně podivné, jako já.“
Ahoj – trampský pozdrav, doplňovaný podáním ruky a zalomením palce (nikoliv ulomením) Amík – člověk jezdící do lesa především ukazovat svou výstroj a výzbroj, až na některé výjimky nemá s trampem nic společného Bagr – lžíce se zahnutým koncem, aby se dala pověsit Camp, taky kemp – místo k táboření udržované trampy, slouží pro kohokoliv Camrátko – upomínkový předmět, obvykle zdobený šikmo seříznutý plátek z březové kulatiny , který dostávají všichni účastníci trampských akcí Cancák – památník, zápisník z cest, vandrů a trampských akcí. Často tam píší kamarádi nejenom o vandru, ale také majiteli cancáku o něm samém. Čundrák – pivní tramp a také ten, kdo s sebou má moc zbytečných věcí Domovenka – znamení trampské osady a někdy i trampů samotářů, nosí se na rukávu Ešus – jídelní miska, pův. označení esšálek (z něm. essen = jíst), též ešák Hobo – železniční tulák Kamarád – trampské oslovení, nejspíš z fr. camarade, to z lat. camera (komora) Kanada – kanadská noc, drsná legrace, tzv. kanadský žertík Kanada – dlouhý kožený provázek Kanady – vojenské vysoké boty Kecky – pův. trampské boty, plátěné a šněrovací s gumovou podrážkou, název podle amer. firmy Keds Mastňák, taky paďour – měšťák nechápající vyšší hodnoty lesní moudrosti a lásky k přírodě. Často neumí žít v souladu s přírodou, neobejde se bez výhod civilizace Ohnivák, taky ohnivec – tramp určený sheriffem, aby se při slavnostním ohni staral o oheň; jedná se o velice čestnou funkci Osadník – příslušník trampské osady Placka – na rozdíl od camrátka ji lze získat pouze za vítězství v soutěžích Potlach – slavnostní setkání trampů, obvykle v přírodě s hrami, soutěžemi a slavnostním ohněm Přezdívka – většina trampů má svoje druhé jméno. Mezi trampy se oslovuje jenom přezdívkou. Sheriff – vede osadníky; většinou je nejlepší z osadníků, je jimi volen Slezina – 1. setkání trampů u táborového ohně, něco podobného jako potlach, 2. setkání v hospůdce, doprovázené zpěvem a hrou na hudební nástroje Šerifský kruh, taky kruh čistoty nebo tabukruh – kruh kolem slavnostního ohniště, do kterého má v době konání slavnostního ohně přístup pouze ohnivák. Překročením tohoto kruhu dochází ke znevážení a zneuctění tohoto ohně. Širák – 1. širé nebe, spaní pod širákem je tedy spaní bez střechy nad hlavou, 2. klobouk, 3. zkrácený název jednoho z trampských časopisů Tele – typ vojenské torny, často trampy používaný Tramp – tulák, člověk milující přírodu a vyznávající upřímné kamarádství. Obvykle jezdí se svojí partou. Tramp samotář – tramp nepatřící do žádné trampské osady, jezdící na vandry bez stálé party, prostě sám Trampská hymna – píseň, kterou považují trampové za svoji hymnu a odpovídajícím způsobem se k ní chovají. Trampskou hymnou je píseň Vlajka Trampská osada – parta trampů v čele se svým sheriffem; mívá svoji vlajku a většinou i svůj camp nebo osadní flek, osadníci nosí na rukávu domovenku své osady Trampské sdružení – podobné jako trampská osada, ale bez sheriffa, členové jsou naprosto rovnoprávní Trapsavec - literární trampská soutěž T.O. – zkratka znamenající trampská osada T.S. – zkratka znamenající 1. tramp samotář, 2. trampské sdružení, 3. v novější době také trampská skupina apod. Usárna, taky uska nebo uzda – napodobenina či originál americké vojenské torny Vandr – několikadenní výprava do přírody; trasa a program vandru nejsou ani pevně dané, ani neměnné, prostě jede se někam Velký vandr – vandr trvající více dní, obvykle více než pět Vandrák – něco mezi trampem a trampem samotářem. Jezdí sám nebo s partou, ale toulá se více než tramp. Na rozdíl od trampů se většinou nevrací na místa, která již zná. Vlajka – 1. osadní vlajka, jeden ze symbolů trampské osady, 2. píseň Vlajka, trampská hymna Výročák, taky výroční oheň – slavnostní oheň, kterým se připomíná založení osady Woodcraft, taky lesní moudrost – zásady života v přírodě sestavené E. T. Setonem. Někteří woodcrafteři mezi woodcraftem a lesní moudrostí vnímají rozdíl, lesní moudrost pojímají šířeji. Zvadlo – pozvánka na trampskou akci. Původně se psali na březové kůry a kůže. Dnes se používá i technologie počítače, ale s motivem přírody a trampských symbolů. Žracák – chlebník, též žebradlo.
