Topografické pohledy v grafice a ilustracích Karla Würbse

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Seminář dějin umění

Topografické pohledy v grafice a ilustracích Karla Würbse

Bakalářská diplomová práce

Vypracoval: Milan Šaffek Vedoucí práce: Prof. PhDr. Lubomír Slavíček, CSc. 1

Prohlašuji, že tuto práci jsem vypracoval samostatně a že jsem řádně uvedl všechny použité prameny a literaturu.

V Brně dne:

Podpis:

2

Obsah:

1. Úvod 2. Literatura a zdroje 3. Vývoj grafické a kreslířské veduty v Čechách v 19.století 4. Život Karla Würbse 5. Grafická tvorba Karla Würbse - Úvod - Grafická tvorba 30. – 40. léta - Grafická tvorba 40. – 50. léta - Grafická tvorba 50. – 70. léta - Předlohové listy a předkresby Karla Würbse - Stylová kritika grafického díla Karla Würbse - Grafická tvorba Karla Würbse v kontextu doby a srovnání s ostatními umělci 6. Závěrečné shrnutí 7. Poznámky 8. Literatura 9. Seznam použitých zkratek 10. Seznam publikací s ilustracemi Karla Würbse 11. Obrazová příloha

3

Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si vybral malíře, který prožil svůj život v 19. století. V kontextu celé historie to není zas tak dávno a přesto je to doba velmi odlišná od té naší. Kromě suchých historických faktů, jsou pro nás oknem do tohoto období také dokumenty z oblasti umění – literatura, hudba, výtvarné umění. Osobně mě vždy spíše zajímalo pohlížet do světa historie skrz dobová díla, než čtení suchých historických faktů a pouček, mnohdy navíc často zkreslených či záměrně upravených. Dílo Karla Würbse nám ve svých vedutách a krajinách ukazuje svět své doby tak, že si ho můžeme docela dobře představit. V díle tohoto umělce je možné porovnat nejen vzhled tehdejších měst s dnešními, ale můžeme také sledovat způsob života našich předků a tím si přiblížit jejich zvyky, módu nebo dávno zaniklá řemesla. Obrazy z této doby před změnami, které přinesla vědeckotechnická revoluce, nás mohou vybízet ke srovnání, bilancování a inspiraci. Jeho práce mají pro mě svojí poetiku a kouzlo, které se postupně s příchodem fotografie začalo vytrácet. Tuto bakalářskou práci jsem se rozhodl zaměřit na grafickou a ilustrátorskou část díla tohoto umělce. Malířskou tvorbu jsem se rozhodl vynechat, neboť záběr této práce by byl již příliš široký. Dalším důvodem je to, že počet obrazů, které jsou vystaveny ,případně jsou nějak dostupné ke studiu, není mnoho. Zejména mě mrzí to, že v dostupných sbírkách nejsou k vidění jeho romantická plátna, která podle reprodukcí naznačují, že jde o jednu z nejzajímavějších částí jeho tvorby. Protože se literatura Karlem Würbsem podrobněji téměř nezabývala, rozhodl jsem se ve své práci vycházet především ze samotné tvorby umělce. Dále jsem se pokusil o určité srovnání a zasazení díla jeho díla do dobového kontextu.

4

Literatura a zdroje Co se týká archiválií, nejvíce konkrétních dokumentů týkajících se přímo Karla Würbse se nalézá v Archivu Národní Galerie v Praze, kde se nalézají archivní materiály Krasoumné Jednoty. Zejména zde lze nalézt ručně psané katalogy obrazárny, sepisované Würbsem v době, kdy byl inspektorem obrazárny. Je zde také Würbsova německy psaná korespondence týkající se získaných obrazů1, dokumenty ohledně přesídlení obrazárny ze Štemberského paláce do Rudolfina2, Návrhy, nabídky a rozpočty týkající se rámování obrazů v obrazárně3 a další písemnosti týkající se provozní činnosti S.V.P.U. Bohužel přes velký počet dokumentů které se v archivu nalézají zde nenajdeme zdroje, ze kterých bychom se dozvěděli něco více přímo o životě či díle Karla Würbse. Přeci však lze v archivu nalézt něco zajímavého, tím je černobílá fotografie4 Karla Würbse, portrét umělce pořízený zřejmě ve fotografickém ateliéru. Datum pořízení však na fotografii není uvedeno, umělec je však zde již v postarším věku. Fotografie provedená z anfasu zachycuje seriózně a profesorsky vyhlížejícího umělce s přísným výrazem inspektora galerie. Srovnáme li fotografii s autoportrétem z roku 1855, je patrné že fotografie byla pořízena o mnoho let později, přesto je podoba umělce na fotografii s vyobrazením na autoportrétu více než zřejmá. V Archivu hl. města Prahy se nachází pozůstalostní spis na jméno Karl Würbs5. Z úmrtního listu lze vyčíst že umělec zemřel ve věku 69. let 6. června 1876 jako svobodný mládenec, jako místo bydliště je uvedena Praha. Datum úmrtí i věk uvedené v pozůstalosti se shodují s daty uváděnými v literatuře. Také se zde nalézá německy psaná závěť umělce, ze které vyplývá to, že umělec odkázal majetek 220 zlatých své příbuzné Jozefíně Würbsové. Protože Würbs působil jako učitel rytectví v Polytechnickém ústavu v Praze, který byl předchůdcem dnešního ČVUT, dalo by se předpokládat že nějaké informace budou také v archivu této instituce, zde jsem však již nic co by se týkalo Karla Würbse nenalezl 6 Vzhledem k tomu ,že Würbs působil v 70. letech na děčínském zámku, pátral jsem také v děčínské pobočce SOA Litomeřice. V roce 1873 pracoval Würbs v Děčíně pro hraběte Thuna jako odhadce, tzv. beaideter Schätzer. Jeho úkolem bylo zpracovat inventář na děčínském zámku a finančně ocenit obrazy a rytiny7. V pozůstalosti Františka Thuna (1809-1870) ani v pozůstalostech jeho bratrů Friedricha a Lva a ve fondu Velkostatek Děčín se však kromě již zmíněných, Würbsem zpracovaných inventářů, nic nenachází.

5

Je škoda, že nelze dohledat například umělcův skicář, o jehož existenci referuje článek v Památkách archeologických z roku 19158. V tomto článku, pojednávajícím o architektonických skicách několika známých umělců, najdeme detailní popis „skizzovní knížky“ Karla Würbse. Dozvídáme se zde, že to bylo 34 listů v poloplátěné vazbě formátu 20,8 x 16,6 cm. Knížka pochází z let kolem 1845 a obsahuje převážně kresby tužkou a několik akvarelů. Dále následuje dokonce podrobný výpis všech 34. obsažených kreseb, z kterého můžeme vyčíst že šlo zejména o skicy architektury, ale také stromů a figurální stafáže. Popisovaný skicář se v době vydání článku nacházel v majetku sběratele A.Bienera v Břevnově, bohužel uvedenou skicovní knížku ani pozůstalost sběratele Bienera se mi v dostupných fondech nepodařilo vypátrat. Dokumenty ze kterých bychom mohli získat více podrobností o umělcově životě, jako například zápisky, osobní korespondence cestopisné poznámky či skicy se tedy bohužel nenalézají v žádném z uvedených archivů a nezbývá nám tedy, než se spoléhat na informace převážně obsažené v uměleckých slovnících a literatuře, dále pak na studium samotného díla. Co se týká literatury, zdá se že odborné publikace a studie se Karel Würbsem doposud téměř nezabývaly, a také doposud nevznikla monografie tohoto umělce. V soudobé literatuře se mnoho zmínek o Würbsovi neobjevuje. Pouze několika málo řádky se o něm zmiňuje Constantin Nagler ve svém lexikonu9. Obsažnější informace v publikacích se objevují až po Würbsově smrti, například v tištěném nekrologu několika Pražských osobností který vyšel roku 1883, tedy krátce po umělcově smrti10. Kromě skromných informací týkající se umělecké profese , referuje nekrolog také o umělcově osobnosti a jeho aktivitách spjatých s divadlem. Další informace potom vycházejí v několika slovnících umělců. Nejdetailněji se Würbsem zabývá ve svém bibliografickém lexikonu Constantin Wurzbach.11 Dočteme se zde podrobnější životopisné informace a velký prostor je zde věnován umělcově grafické práci. Jsou zde také vyjmenovány názvy nejznámějších Würbsových grafik, bohužel však bez udání datace. Poněkud více strohé informace obsahují Nový slovník výtvarných umělců12 a Thieme-Becker Kunstler Lexikon13. Informace o Würbsovi jsou obsaženy i v několika dalších encyklopediích a slovnících, zde se však již nenachází mnoho nového. V novodobé literatuře téměř nenajdeme souvislejší text či studii, která by se Karlem Würbsem hlouběji zabývala. Pokud je zmiňován, jde spíše o heslovité útržky nepřesahující několik vět. Nejobsažnější současné odborné pojednání se nachází v referátu Romana Prahla a Zdeňka Hojdy v publikaci Salony v kultuře 19. století14 a týká se Würbsovy kritiky v časopise

6

Bohemia. V této jeho první kritice výstavy se Würbs projevil jako zastánce okruhu příznivců Christiana Rubena, který vedl dlouholetý souboj s Josefem Hellichem15. Würbs se ve své kritice zaměřil na Hellichův oltářní obraz, avšak spíše se zde uplatňují osobní zřetele16 Uvedenou pasáž si zde dovolím odcitovat, neboť jde o jediný souvislejší odborný text referující o Karlu Würbsovi, který umělce navíc představuje z jeho veřejností méně známé stránky, jako uměleckého kritika: „Z reforem institucí umění byl veřejnosti nejzřejmější rozvoj výstavy, umožňující nyní také porovnání uměleckého dění v Praze a mimo Čechy. Právě nad výstavou vždy vrcholila odborná diskuse i laická konverzace o umění. Thun a Ruben se starali o novinový komentář výroční výstavy a podle Seibertzových pamětí podnítili na jaře 1843 už zmíněného účastníka Thunova salonu Carla Würbse k napsání jeho první kritiky výstavy pro Bohemii. Würbs byl učitelem grafiky a později se stal inspektorem obrazárny SPVU. Dalo se tedy čekat že jeho recenze budou nejen zasvěcenější než recenze žurnalistů nebo univerzitních estetiků, ale zároveň zůstanou přiměřeně diplomatické. Nicméně Würbsovy kritiky místy předznamenaly radikální kritiky pražského uměleckého života, publikované o dvacet let později Karlem Purkyně. Würbsova kritika z roku 1843 v Bohemii s její tradičně největší rubrikou k výtvarnému umění byla sice rámována chválou na součastnou pražskou Akademii a zaostřila se proti odpůrcům Rubenovu, Hellichovi, jehož obraz podrobila důkladnému rozboru. Recenzent ale vybočil z místních zvyklostí a zaskočil všechny vystavující účastníky Thunova salonu. Lze se domnívat, že napsal na veřejnosti to, o čem se u Thuna mluvilo a vtipkovalo. V roce následujícím Würbs napsal do Bohemie znovu, omezil se výslovně na běžný, jak se sám vyjádřil „rozšířený seznam“. Zajímavější byla obrana jeho loňské kritiky, jíž věnoval celý rozsáhlý úvod nové recenze. Loňská kritika prý vzbudila senzaci mezi umělci a publikem a vytýkalo se jí mj., že umění na výstavě dost nevysvětlila širší veřejnosti. K tomu kritik poznamenal, že v Praze asi převládá homeopatický názor, že pravda ředěná vodou je účinnější. V příštím roce se Würbs opět radikalizoval, ale zase jinak: pustil se nikoliv do jmenovité kritiky vystavujících umělců a jejich prací, ale do kritérií hodnocení výstav a do problémů tvorba v provinciích. Würbsovy recenze každopádně dokazují že Thunův salon byl skutečně kritickým prostředím, které animovalo také veřejnou konverzaci o umění“. V dalších odborných publikacích a článcích se ohledně Karla Würbse objevují pouze kratší pojednání či zmínky nepřesahující několik vět.

7

U dobové odborné kritiky je Würbs zmiňován především jako malíř, kritiky ve valné většině nereferují o grafické tvorbě umělce. Je to zřejmě dáno tím, že malířské tvorbě byla v první polovině 19. stol přisuzována větší důležitost a umělecká hodnota, přestože se již od 30. let prosazovaly snahy o prosazení grafiky mezi umění a její kultivaci17. Z dobových kritiků se o Karlu Würbsovi zmiňuje F.X. Jiřík ve svém Vývoji malířství českého18, kde je Würbso jméno zmíněno ve výčtu „méně významných umělců krajinářů“. Jiřík dále odsoudí Würbse nepřímo coby Berglerova žáka ve větách „téměř všichni žáci Berglerovi zůstali jen víceméně nadšenými diletanty s omezeným obzorem uměleckým“ a dále „Ze žáků Berglerových mimo Führicha nedošel žádný širšího uznání“. Jiřík byl ovšem známým zastáncem plenérového krajinářství, který ve své kritice odsoudil i Karla Postla 19, takže v jeho názoru na Würbse u něj můžeme předpokládat jistou předpojatost. Co se týká kritiky v dobovém tisku, také zde se v první polovině 19. století téměř nevyskytovaly kritiky či recenze grafických prací, a tak se musíme spokojit pouze s recenzí obrazů. V recenzi na každoroční výstavu Akademie z roku 1840 v časopisu Bohemia20 kritik hodnotí dva Würbsovy vystavené oleje – Ruinen von Engelhaus a Thurm von Anderwach. Hodnocení nevyznívá pro umělce příliš příznivě. Kritika zejména upozorňuje na nepřirozeně modrou oblohu a přehnané reflexe a přestože recenzent vyzdvihuje dobrou kresbu, celkově se mu obraz zdá nepřirozený a tudíž je podle něj nehezký. O mnoho lépe pro Würbse nevyzní ani kritika v beletristickém týdeníku Lumír z roku 185621, kde je na straně 548 zmínka o Karlu Würbsovi v seriálu o uměleckých výstavách. Píše se zde „Karel Würbs vystavil staré městečko,pilný, dobře sestavený obrázek. Tvrdá až přísná linie se nemile pojí s mdlou, chladnou barvitostí“. Jak můžeme vidět, hodnocení je zde poněkud rozporuplné. Zdá se, že v první části je obraz hodnocen kladně, naopak druhá věta vyzní spíše negativně. Další recenzi se můžeme dočíst v nacionálně laděném článku publikovaném v Národních listech z roku 187522, kde se nalézá recenze uměleckých děl vystavených na Žofínských salonech. V této recenzi se dočteme že „Karel Würbs podal Náměstí v Hale. Obraz, ovšem výhradně zas architektonický, ale tón jeho je mnohem živější, ne tak pískový jako jindy. Provedení je opět dopodrobna pečlivé“. Zde autor recenze sice kladně hodnotí to, že obraz působí živě, ovšem neodpustí si poznámku týkající se „pískovité“ barevnosti předešlých Würbsových obrazů, které měl recenzent zřejmě možnost vidět na předchozích výstavách. Z těchto několika nalezených dobových recenzí se zdá, že dobová kritika Würbse nijak zvlášť

8

nevyzdvihovala a v recenzích je spíše poukazováno na některé nedostatky, kterými byla například nepřirozenou barevnost umělcových obrazů.

Vývoj grafické a kreslířské veduty v Čechách v 19.stol Na konci 18. století na český výtvarný život doléhají důsledky josefínských reforem. Díky rušení klášterů a odchodu aristokracie do Vídně se z Čech ztrácí zdroje uměleckých zakázek, dochází k úpadku cechů, je přerušena vývojová linie malby. V té době se mění inspirační zdroje výtvarného umění. Nastupuje osvícenství které podporovali hlavně měšťané a bylo v rozporu s dříve převládající dvorskou a církevní kulturou. Zvyšující se touha po poznání a topografii měst ,lepší publikační možnosti a cenová dostupnost výtisků, nahrávají rozvoji grafické veduty, která se spolu s krajinomalbou stává v umění vedoucím žánrem. Rozvoj veduty ovlivnily také vlastenecké snahy o popsání české země, V české krajinomalbě i v grafických pohledech se u nás stále ještě objevuje vliv baroka a rokoka.23 S touto tradicí k nám také proniká vliv posledního velkého slohu, klasicismu, jenž se opět obrací k památkám řeckého a římského starověku. .Inspiraci naši umělci nachází u švýcarských krajinářů , zejména Salomona Gessnera a Aberliho. Důležitou roli hráli také umělci vídeňští24. Dalším inspiračním zdrojem bylo holandské krajinářství 18. století, neboť holanďané poprvé zobrazili přírodu ve své prosté skutečnosti.25 Nejčastější inspirací pro umělce bývala Praha. Díky podpoře šlechty a církve se také zaznamenávala podoba jejich šlechtických sídel, kostelů a zámků. Vydávají se i celá alba tematicky zaměřená na jednotlivé kraje, města, lázně ,ale také hrady či zámky. Pražská grafická produkce se vyznačuje věcností a dobrým řemeslným zpracováním. Vznikají nové dílny, z Francie k nám pronikají nové techniky akvatinty a leptu, grafické listy se začínají kolorovat.. Ve dvacátých letech 19. stol přišla do českých zemí litografie, která přinesla do reprodukčního tisku nové možnosti výrazu a možnost napodobit množství výtvarných technik. Předchůdcem realistické tvorby 19. století je Ludvík Kohl (1746-1821) jenž se hlavně v období pozdní tvorby zabýval tvorbou architektur. Jeho dobový historismus vycházel z obdivu k antice a tvořil vymyšlené parafráze antických staveb. Jedním prvních umělců kteří objevili možnosti nové techniky akvatinty byl Antonín Balzer (1771-1807). Pocházel ze slavné rytecké rodiny Balzerů, studoval ve Vídni a 9

v Drážďanech. Byl prvním, kdo objevil krásu českých hor26.Za krajinářskými motivy podniká studijní cesty po Čechách po Itálii, putuje také po pohoří Alp. Jeho grafiky jsou komponované, avšak podložené studiem přírody, patrné je romantické zabarvení. Jeho kresba je smělá a energická s výraznými tahy. V grafice si osvojil charakteristický způsob šrafování a tečkování listoví, tzv. Baumschlag, kterým ovlivnil další generaci krajinářů27. Zasloužil se také o rozšíření akvatinty u nás. Ve svých předlohách ke grafickým vedutám se Balzerovi se podařilo vymanit z dobových konvencí a dospěl k téměř volnému výrazu.. Rozhodující silou tvořící kulturu byla v té době stále ještě šlechta. Z jejího popudu je v roce 1796 založena Společnost vlasteneckých přátel umění,28 která posléze v podstatě organizuje veškerý umělecký život v Čechách. Společnost zakládá obrazárnu a roku 1800 je založena Akademie. Jako ředitele Akademie povolává Společnost stoupence klasicismu a chráněnce Pasovského biskupa Jana Berglera (1753-1829). Pod jeho vedením je však výuka zatížena prvky akademismu a většina výuky je zaměřena na kreslířská cvičení, teprve před ukončením školy byli žáci poučeni o malířském projevu. V roce 1806 byla na Akademii otevřena krajinářská škola a jejím profesorem se stal Karel Postl (1769-1818). Předtím se krajinomalba učila u Ludvíka Kohla a F.K.Wolfa.29 Postl dosáhl vzdělání dosáhl ve Vídni30, zabýval se malováním prospektů, heroických krajin i vedut. Do Prahy přišel již jako vedutista prvořadého významu. Postl zakládá na Akademii v roce 1806 krajinářskou školu. Jeho škola však byla školou kreslířskou, hlavní náplň výuky byla podle dobových zvyklostí obkreslování cizích kreseb a předlohových vzorů. Jednou týdně však vodil Postl kreslit žáky do přírody, což v té době nebylo běžným zvykem31. Stejně jako před ním Balzer vydává Postl řadu předlohových listů, například pro různé druhy stromů, ale také ideální krajiny s antickými motivy. Díky němu stoupla na významu grafická dílna Akademie a k jeho žákům patřila většina vedutistů první třetiny 19.stol. Maloval ideální krajiny v tradičním klasicistním pojetí, ovšem již s realistickým studiem detailů. Postl byl významný také svou pedagogickou činností. Jeho žáky byli význační vedutisté, například V.Berger, J.Döbler, J.B.Zwettler a také diletanti jako například Hrabě Buqoy. Mezi Postlovy žáky patřil také Antonín Pucherna, snad nejplodnější český vedutista, který se oproti Postlovi projevuje věcnějším a realističtějším projevem. Dalším talentovaným vedutistou, který navštěvoval Postlovu školu, byl Josef Šembera, který byl vyškoleným technikem a později zvolil úřednickou dráhu kresliče ve stavební kanceláři32. Zejména v jeho kresbách se projevuje

10

uvolněný rukopis podobný malířským tahům štětce. Spolupracuje na publikaci Malerische Darstellung von Prag, Vrcholem jeho tvorby je potom pražské panorama Přehled města Prahy z Petřína. Již od dětství Šembera projevoval zájem o architektonické památky33, které později systematicky a hojně kreslil. Významné místo mezi vedutisty zaujímá nadaný samouk Vincenc Morstadt (1802-1875), autodidaktik s velikým smyslem pro detail. Jeho veduty vypovídají o štěstí a pohodě v Empírovém duchu. Úspěch mělo především jeho velkoformátové album pohledů na Prahu z let 1829-30 ,které prozrazuje vliv Karla Postla. Po Postlově smrti krajinářská škola zaniká a je otevřena až téměř po dvaceti letech, kdy se Postlovým nástupcem stává jeho bývalý žák, Antonín Mánes (1784 – 1843). Od ideální krajiny se propracoval k realistické krajině, ve které se snažil nalézt nové úhly pohledu.Podobně jako Postl chodil se svými žáky kreslit do plenéru34. Mánes se stal průkopníkem české plenérové krajinomalby a byl výraznou inspirací pro další vývoj českého krajinářství 19. století. Akademie se podílela na rozvoji pražského uměleckého života a od založení školy se již začaly pořádat žákovské výstavy35, kterých se mohli zúčastnit i malíři mimo Akademii. Škola také vypisovala ceny na řešení úloh.Od roku 1801 měla právo razit zlatou a stříbrnou medaili, která byla provedena podle Bergerova návrhu. Velký význam měla soukromá výstava uspořádáná profesorem Aloisem Klarem roku 1832, tedy v době, kdy se nekonala výstava na Akademii36. Další umělecké výstavy pořádala Krasoumná jednota37, která vznikla roku 1835 z podnětu samotných umělců. Důvodem jejího založení byl Nedostatečná podpora Společnosti vlasteneckých přátel umění domácím umělcům, problémy se zajištěním uměleckého provozu a zajištění důstojné existence domácích umělců. Výstavy byly pořádány na jaře každým rokem a při té příležitosti byla zakupována umělecká díla, jež byla poté rozlosována mezi členy.38 Pro výstavu se dařilo získávat vždy některý z větších pražských sálů39. Cílem Krasoumné jednoty byla také podpora domácích grafiků a nutnost umělecké kultivace grafiky, ale toto potom v praxi nerealizovala. Každoročně byly sice vydávány grafické prémie, ty byly ovšem v podstatě přesné reprodukce obrazů z výstavy a byly prováděny většinou v cizině. Podpoře grafiky také nepřispěl fakt ,že výuka grafiky byla z Akademie umění přemístěna ve 20. letech na Polytechniku40. Koncem 18. století začínají vycházet první velká alba, která se začínají dostávat do středu zájmu. V roce 1798 vychází u Calveho památné album „Historiíchmalerische Darstellungen aus Böhmen“ ,pro které vytvořili lepty A.Pucherna a F.K.Wolf. Toto album vzniklo překreslením výtvorů několika studentů, kteří si dali za cíl, že budou o prázdninách kreslit památky a proto

11

působí ještě trochu naivním dojmem41. Jak grafická veduta dospívá ke svému vrcholu, začínají vycházet propracovanější alba, většinou spjatá se jmény Karla Postla či F.K.Wolfa. V letech 1802-1809 vydává Wolfovo nakladatelství album „Abbildungen samtlichen alten und neuen Schlosser in Böhmen“. Kolem 20. let se ve vedutě objevují rysy vývojové stagnace a sklon k šablonovité kresbě listoví a ostatních prvků- stav ,který se projevil v evropské grafice již na konci 18. stol.42 Veduta u nás ztrácí podnětnost a krajinářství, pěstované na Akademii, se snaží odklonit od užitkových cílů, ke kterým směřuje veduta. Tento odklon je více patrný zejména na přelomu a v polovině 19.stol. Ve 30. letech vycházejí již dokonale zvládnutá alba s pražskou tématikou „Ansichten von Prag“, „Prag in 19. Jahrhundert“ a „Malerische Darstellung von Prag“. V polovině 19. století realistická veduta vyčerpala své možnosti ,aby byla zastíněna realistickým a plenérovým krajinářstvím. Úspěšný rozvoj grafických dílen zastavuje rozvoj daguerrotypie a fotografie, která si velmi rychle najde oblibu zejména díky své novosti a objektivitě. Dílny začají zanikat a mnoho umělců si v obavě před konkurencí samo zřizuje fotografické ateliéry. Tématika veduty se projevovala ještě nějaký čas ve fotografii, než byla nahrazena realistickou krajinomalbou. Přesto si veduta ponechala svoje nezaměnitelné místo v naší kultuře.

12

Život Karla Würbse Karel Würbs

Karel Würbs

Karel Würbs se narodil 11. srpna 180743 v Praze. Umělcovo ranné mládí a dětství je zahaleno tajemstvím, podobně jako u jeho slavnějšího předchůdce Karla Postla44. Rodiče Karla Würbse provozovali dnes již nepříliš obvyklou kartáčnickou živnost a chtěli, aby se jejich syn také vyučil tomuto řemeslu45. Po absolvování normální školy v Praze se tedy stal učněm. Mimo to se ale věnoval své velké zálibě v kreslení. Záhy se u něj projevily umělecké vlohy a postupně se v kreslení zlepšoval natolik, že dostal od rodičů svolení ke studiu na pražské Akademii. Jeho budoucí vývoj zřejmě ovlivnilo jeho přátelství s malířem Karlem Krumpiglem, který byl krajinářem a žákem Pipenhagenovým na pražské Akademii. Budoucí literární ambice v něm potom mohlo povzbudit přátelství s písařem knihovny Hanslikem, kterému vděčí za přiblížené německé literatury46. Würbs měl zřejmě talent i jiných v oborech umění. V mládí se u něj projevil talent v oboru herectví a vystupoval dokonce nějaký čas na jevištích pražských divadel, herectví ovšem později dále nerozvíjel47. O jeho soukromém životě toho již mnoho nevíme, je pouze jisté že prožil většinu svého života v Praze, kde bydlel ve svém ve svém malostranském bytě, zůstal svobodný a nezanechal žádné potomky 48. Na pražskou Akademii Karel Würbs nastoupil jako sedmnáctiletý roku 182349, tedy již po smrti Karla Postla a čtyři roky po zrušení Postlovy krajinářské školy, kdy žáci této školy byli převedeni pod Berglerovu historickou školu. Nejslavnějším profesorem u kterého studoval, byl

13

ředitel akademie Josef Bergler (1753-1829). Bergler se orientoval na klasicismus inspirovaný italskou renesancí quattrocenta a cinquecenta a zejména v Římě žijícím malířem Antonem Raphaelem Mengsem. Byl to uznávaný zakladatel kreslířské školy, který byl vůdčí osobností na pražské Akademii. Dalším známým učitelem Karla Würbse byl František Waldherr (1784-1835), bývalý žák J.Berglera, který posléze působil jako oblíbený soukromý učitel kreslení. Jeho soukromé lekce zřejmě navštěvoval Würbs, neboť Waldherr začíná učit na Akademii až v době Berglerovy nemoci v roce 182750. Na přelomu třicátých let se Waldherr stává ředitelem pražské akademie. Waldherr nepožíval jako umělec přílišné autority, jeho jmenování je spojeno spíše se směřováním Akademie v Berglerově duchu. Würbs dále studoval v ateliérech Karla Funka a Hanse Henische51. Oba uvedení nejsou příliš známí jako pedagogové ani jako umělci. Karel Funk byl absolvent Akademie, později působící v Praze jako kreslíř a rytec. .Po ukončení Akademie se Würbs, začal věnovat tvorbě krajin a vedut tištěných v závodech bratří Haase a Karla Heninga, osobnosti která hrála výraznou úlohu při rozvoji litografie v Čechách. Grafické práce Karla Würbse poté vycházely v různých albech a průvodcích topografického charakteru. V širších kruzích se stal známým po ilustrování publikace o českých hradech a zámcích Bilder aus Böhmens Vorzeit A.Gerleho která vyšla v roce 184252. Na základě tohoto úspěchu Würbs dostává další zakázky a ilustruje další topografická alba, na kterých spolupracoval se známými rytci. Mezi nejznámější patří český rytec Josef Rybička (1817-1872) , absolvent Akademie, který byl sám výborný kreslíř. Spolupracoval i s uznávanými rytci evropského formátu ,jako byli například E.Höfer, Johan Poppel, E.Willmann či řadou rytců méně známých jako například F.Foltz, G.Rudolf a M.Thümling a dalšími. Würbs však byl sám grafikem a rytcem znalým reprodukčních technik a tak některé vlastní práce sám litografoval, či převáděl do formy litografie práce jiných vedutistů53 Karel Würbs tvořil některé práce ve spolupráci s dalšími umělci, většinou vedutisty podobného zaměření. S Vincencem Morstadtem vytváří několik grafik českých hradů54. Dalším umělcem, se kterým Würbs vytvořil několik pohledů na město, byl Vilém Kandler, vedutista a Würbsův spolužák u profesora Waldherra na Akademii55. Roku 1858 se stal Karel Würbs učitelem rytectví Polytechnického ústavu

56

v Praze a

inspektorem obrazárny57 Společnosti vlasteneckých přátel umění. Pedagogickým působením se přiřadil k mnoha umělcům – pedagogům, kteří předávali své zkušenosti mladší generaci ve státních či soukromých školách. Würbs učil rytectví také soukromě ve starých šlechtických

14

rodinách a byl jako učitel velmi oblíbený a proto se v mnoha případech stal často vítaným hostem či přímo rodinným přítelem58. Do funkce inspektora obrazárny se dostává v době, kdy tato instituce procházela vleklou krizí a pomalu mizela z povědomí veřejnosti. Jedním z důvodů bylo umístění sbírek ve Štemberském palíci na Hradčanech, což byla tehdy odlehlá a málo navštěvovaná čtvrť. Dalším důvodem byla nepříliš dobrá organizace a kvalita sbírek59. Karel Würbs spolu s Gustavem Kratzmanem jako noví inspektoři sbírek sice svědomitě prováděli základní konzervátorské a administrativní úkony, avšak nestačili již na aktualizaci expozic. Jako řešení krize bylo roku 1868 společností rozhodnuto o změně sídla Obrazárny a postavení nové galerijní budovy v živější části města. Karel Würbs prozatímně instaloval výběr z fondu obrazárny v Portheimském domě ve Spálené ulici. Byl to nelehký úkol, neboť ve stísněných prostorách, které byly původně určeny ke zcela jiným účelům, bylo nutno směstnat co nejvíce uměleckých děl. Výsledkem těchto snah bylo mírné zvýšení návštěvnosti, která však byla stále daleko pod očekáváním. Návrhy této instalace od Karla Würbse se dodnes dochovaly v archivu Národní Galerie. Jde o dvacet šest pečlivě provedených výkresů ,dokazujících nepříznivé podmínky ,v jakých byla díla instalována60. K umístění děl bylo využíváno každého volného místa, včetně okenních výklenků. Soudobými kritiky byla byla instalace v Portheimském domě hodnocena příznivěji než předchozí umístění ve Štemberském paláci, o čemž svědčí kritika K.B.Mádla z roku 188561. Karel Würbs, tak jako ostatní vedutisté, při své práci podnikal řadu cest. Cestoval zejména po své vlasti, kde zaznamenával ve formě skic pohledy z českých měst, hradů, památných míst a krajiny. Kromě ilustrací z Čech provedl mnoho vyobrazení z různých Evropských zemí, převážně však z Německa, Rakouska a Maďarska.

V roce 1839 se vydává na cestu po

Holandsku62. O této cestě nejsou známy žádné podrobnosti, je však pravděpodobné, že se zde seznámil s díly holandských vedutistů a snad i získal širší umělecký rozhled. V jeho grafikách se také objevují pohledy z Itálie či Turecka. O těchto cestách však nelze nalézt, kromě zmíněných grafik, žádné doklady a tak není jisté zda ilustrace z těchto cest provedl podle vlastních skic nebo podle cizího vzoru.63 Karel Würbs byl umělcem společensky aktivním a byl činným v různých sdružení a spolcích. Byl zejména členem Krasoumné jednoty, a to již od jejího založení v roce 1835 64. Dalším spolkem, kterého byl Würbs členem, byl salon 65 Františka Thuna mladšího, jednatele a reformátora Krasoumné jednoty. Thunův salon vznikl v roce 1841 jako neformální instituce a byl

15

zaměřen na výtvarné umění. V paláci děčínských Thunů Praze v Ostruhové ulici se o sobotních večerech scházeli především domácí umělci a příznivci umění. Scházelo se zde čtyřicet až padesát pozvaných. Kromě Würbse to byli například Josef Kranner, Vojtěch Hellich, Josef Mánes, Antonín Pucherna, Vilém Kandler a další. Náplní sobotních večerů byla neformální konverzace a rozhovory o aktuálních událostech v umění i o vlastní tvorbě. Diskuse mohla mít často i žertovnou podobu, jak o tom píší Roman Prahl a Zdeněk Hojda „Od Seibertze víme že chvalné recenze na výroční výstavu inspirovaly jej a Karla Würbse , aby jednou při Plauderei ve Würbsově malostranském bytě složili žertovnou trojrecenzi na jeden a tentýž obraz, přičemž chvála byla odstupňována podle ceny obrazu a rostla s každou další zlatkou“ 66. Vtipným nápadem byla také kniha karikatur Engelberta Seibertze, která obsahovala portréty účastíků salonu včetně Karla Würbse67. Jeho karikatura ukazuje malíře z profilu zrovna při tvorbě, se štětcem v ruce. Na jeho tváři je lehký úsměv. Portrét dobře vystihuje podobu umělce, tak jak ji známe z jeho autoportrétu i fotografie, ale také zřejmě vyjadřuje jeho charakter, neboť Würbs byl také znám svým smyslem pro černý humor a schopností vyprávět anekdoty68. Návštěvníci salonu se také často navzájem podporovali a obstarávali si umělecké zakázky. Tento proces potom pokračoval dále i mimo salon, při jiných společenských akcích a přátelských návštěvách. Členství v různých spolcích dokládá, že Karel Würbs se aktivně zajímal o umělecké dění, a měl zřejmě také značný umělecký rozhled, o čemž svědčí i to že své názory publikoval jako umělecký kritik v recenzích uměleckých výstav, které vycházely v letech 1838 – 1876 v denníku Bohemia.69 .Würbs byl činný nejen jako grafik ,ale byl také malířem, ve své době poměrně známým. Aktivně se zúčastňoval každoročních výstav, které pořádala Krasoumná jednota70. Poprvé zde Würbs vystavuje v roce 1826 a výstav se účastní i v dalších letech. Jeho obrazy jsou vystavovány i po umělcově smrti až do roku 1908. V období 1826-1908 vystavoval malíř 42 olejů , což vypovídá o jeho píli a nadprůměrné tvořivosti, kromě toho výstavy obesílal také akvarely a kresbami. Malířské veduty Karla Würbse, podobně jako jeho grafiky, vynikají precizním zpracováním a detailností. Kritici však často vytýkali jeho obrazům strohost a nepřirozené barvy. Bohužel v dostupných fondech se u nás nachází poměrně málo obrazů. Většina z nich je uložena v depozitáři Národní galerie v Praze. Jsou to obrazy Staroměstská Radnice v Praze (1845), Chrám v Halle (1853), Brána v Röcku (b.d.), motiv z Röcku (b.d.) a Úplněk nad mořem (b.d.). Je zde také obraz Vlastní podobizna (kolem 1855)– zřejmě jediný umělcův zachovalý

16

autoportrét. Jedením z nejznámějších Würbsových obrazů je Stavba řetězového mostu v Praze z roku 1840, zachycující stavbu dnes již neexistujícího mostu Františka I. v Praze. Tento obraz se nachází v pražském Technickém muzeu. Další obrazy se nacházejí v muzeích ve Slaném a ve Znojmě71. Později začal Würbs malovat také romantické krajiny, nesoucí již silně emotivní romantický náboj, jako například olej Krajina za blížící se bouřky (1869) či Klášter v lese (1874). Tyto obrazy se formálně i obsahově značně odlišují od topograficky pojatých vedut z Národní galerie a je škoda, že se žádná z jeho romantických krajinomaleb nenalézá v dostupných sbírkách či veřejných galeriích u nás72. Karel Würbs zemřel jako uznávaný umělec ve věku nedožitých 70 let - 6. července 1876 v Praze73. O jeho smrti informovaly s mírným zpožděním periodika Pražský Deník74 a Posel z Prahy.

Situace na pražské Akademii v 19. stol. Pro umělecký vývoj Karla Würbse je nutné zmínit situaci, která panovala na pražské Akademii. Po Berglerově nástupu se zde prosadil, (stejně tak jako na jiných akademiích v Evropě), výtvarný eklekticismus, který uplatňoval estetiku klasicismu téměř do podoby neživého dogmatu. Z toho vyplýval silně přezíravý pohled akademiků nad topografickým krajinářstvím a vedutou, které byly považovány za nízké umění. Příznivý vztah k vedutě a krajinářství se toleroval pokud byla díla prodchnuta „vyšším uměleckým záměrem“75. Důležitou roli při výuce na akademii hrála kresba. Ta byla pro Postla i Berglera nejen studijním cvičením ,ale také výsledným uměleckým dílem. Dle smlouvy s Akademií zavedl Bergler na škole kresby podle modelu a přírody a také zavedl kresbu podle předlohových listů. Autorem mnoha předlohových listů byl profesor krajinářského ateliéru Akademie Karel Postl 76 . Na těchto předlohách byly předkresleny nejrůznější motivy, které studenti překreslovali, případně je vkomponovávali do svých kreseb. Obsahovaly stromy, rostlinstvo, ideální krajiny s klasickými architekturami, jižní krajiny a antikizující stafáž atd. Součástí výuky bylo také kopírování různých obrazů. Tato metoda měla nevýhodu v tom, že studenty často vedla k šablonovitému kopírování předlohy místo rozvíjení vlastního pozorování skutečnosti. Základem výuky tedy nebyla snaha o realistické zobrazení ,ale šlo spíše různé typy výtvarné stylizace. Pozdější realistické hnutí a zastánci moderních tendencí tento typ tvorby dlouho 17

považovali za zcestný. Tato kritika byla však do jisté míry ideologicky podbarvená77. Klasiciscismus Würbse sice nějak zvlášť neovlivnil, odnesl si však z Akademie zřejmě kresebnou průpravu a také jej nepochybně ovlivnil zaběhnutý způsob práce s použitím vzorníků a předloh.

Grafická tvorba Karla Würbse – Úvod V dostupných sbírkách a fondech se nalézá poměrně málo originálních Würbsových prací78. Navíc ze studia dostupných kreseb a předlohových listů vyplývá, že Karel Würbs tyto práce pouze signoval, avšak nedatoval a nelze je tedy spolehlivě chronologicky zařadit či uvést do dobových souvislostí79. Z uvedených důvodů jsem tedy přistoupil převážně k rozboru výsledných grafik, obsažených v dobových albech a publikacích, neboť u nich známe s jistotou datum vydání svazku. Grafická tvorba 30. – 40. léta Nejstarší Würbsovy práce, které je možno nalézt, jsou ze třicátých let 19. století a objevují se v ilustrovaných průvodci Prahou.Erinnerung an Prag in bildlichen Ansichten und historischen Eräuterungen 80 z roku 1836. Na ocelorytech, provedených Janem Rybičkou a dalšími rytci, nalezneme několik empírově laděných grafik s poklidnými pohledy na pražské paláce a městské parky s letohrádky. Kvalita grafik obsažených v publikaci značně kolísá. Několik ilustrací z této publikace působící spíše začátečnicky a neuměle. Například dva pohledy na Prahu přes řeku Vltavu zachycující typické pražské panorama jsou poněkud strohé a upjaté, bez jakéhokoliv náznaku prostorovosti. Würbs v období tvorby těchto pohledů zřejmě ještě nenabyl všechny dovednosti potřebné k tvorbě realistických vedut. Poněkud neohrabaně působí i další grafiky z tohoto alba, například pohled na letohrádek ve Stromovce, kde stromový porost působí plochým a neživým dojmem. Najdeme zde ovšem i povedenější grafiky. Pohled na dnešní Václavské náměstí81 je koncipovaný z nadhledu, takže kromě náměstí je vidět i pražské panorama s Hradčany na pozadí. Na vyvýšeném místě v popředí se procházejí postavy Pražanů ve

18

vycházkových šatech, s klobouky a vycházkovými holemi, kochajících se pohledem na klidné město. V publikaci najdeme i grafiky romanticky laděné, jako například pohled na Vyšehradskou pevnost82, ke které se pojí mnoho pověstí a historických zpráv. Romantici většinou zobrazovali převážně celkový pohled na tuto stavbu spolu se strmou skálou. Samotná pevnost nepocházela ze středověku a nebyla tudíž pro romantiky přitažlivá83. Tento přístup zvolil také Würbs. Výjev zaujme zdařilou kompozicí, která do kompozičního schématu včleňuje také mračna. Povedené je zpracování skalního masivu, které vyniká plasticitou podpořenou tmavými stíny. Také ilustrace Hradčan84 ukazuje známou hradní dominantu z úhlu, ze kterého je zobrazovali právě romantici. Ti Pražský hrad zobrazovali z pohledu od Chotkových sadů, od dnešní Kramářovy vily nebo z Královské zahrady, aby stavbu představili coby středověkou pevnost, kterou se jevila pouze ze severní strany. Zde ještě zbyly hradební zdi, spolu věžemi a torzem nedostavěného gotického chrámu85. Další povedenou prací romantického charakteru je ilustrace Starého židovského hřbitova v Praze86. Toto zákoutí se svým malebným uskupením náhrobků a s tajemnými nápisy a znaky přitahovalo umělce již od poloviny 18. století. Oblibu ještě umocňovalo množství legend, které se k tomuto magickému místu pojí. Würbsovi se v ilustraci podařilo dobře vyjádřit magičnost a genius loci hřbitůvku umístěného na malém prostranství. Zakrslé stromky s křivolakými větvemi zakrývající shluk starých chátrajících budov , mezi nimiž se těsnají pokřivené náhrobky a scenérii doplňuje osamělá postava sedícího rabína. To vše je zde zobrazeno nejen se smyslem pro detail, ale i s výtvarným citem. Würbs byl také autorem nejstaršího dochovalého87 vyobrazení Staronové synagogy z náměstí před jejím východním průčelím88. Později podobný pohled na východní průčelí provedli další umělci, Vilém Kandler a Václav Popelík. Pohled na chrám sv.Víta89, zobrazený od náměstí sv.Jiří, je především věcným zobrazením architektury. Würbs zde dosáhl věrohodné perspektivy a podařilo se mu docílit dojmu prostorovosti. Na této ilustraci se již projevuje Würbsova schopnost tvorby věrohodných zobrazení architektur, kterou později úspěšně rozvíjí. V roce 1838 Würbs vytváří litografii holandské krajiny u moře, podle nizozemského obrazu Schalkeho z Pražské obrazárny90. Tato litografie se stala každoročně vydávanou grafickou členskou prémii Krasoumné jednoty, určenou pro slosování. Většinou šlo o kopií obrazu vystaveného na pořádané výstavě.

19

Grafická tvorba 40.– 50. léta Kromě dalšího pražského průvodce, který obsahuje pouze dvě Würbsovy ilustrace91, vychází v roce 1842 publikace ,díky které se Karel Würbs dostane do povědomí širších uměleckých kruhů. Jedná se o knihu o českých hradech a zámcích Bilder aus Böhmens vorzeit92, která která obsahuje 20 ocelorytin provedených známými evropskými rytci. Zobrazování historických hradů a zámků bylo ve vedutové grafice oblíbené již od 18. století. V romantické době byly hrady opředeny bájemi a pověstmi, což přispělo k široké oblíbenosti tohoto motivu. V neposlední řadě měly tyto pohledy také upozorňovat na zašlou českou slávu a povzbuzovat národní sebevědomí. Ve výše zmíněné publikaci najdeme grafiky převážně středověkých hradů, kterými jsou například Karlštein ,Kokořín, Točník, Frýdlant, nechybí ani Pražský hrad se svým středověkým opevněním. Grafiky v publikaci nenesou jednotný styl. Některé, jako třeba zřícenina hradu u Teplic, se vyznačují empírovým pojetím. Na ilustracích hradu Trosky a Andělské hory se objevuje motiv vesnické idyly v podobě pracujících i odpočívajících vesničanů s dětmi a ovcemi. Na velké části ilustrací v této publikaci se projevuje romantická nota. To se projevuje nejen zaměřením převážně na středověké památky, ale také častým zobrazováním volné přírody a případně motivem osamělého poutníka. U většiny hradů je zde zvoleno spíše krajinářské pojetí, krajina je zde nedílnou složkou výjevu. .V těchto grafikách se kromě motivu divoké přírody objevují také malé postavy poutníků putujících krajinou. Výtvarně působivý je pohled na zříceninu hradu Točník93,který ukazuje zvláštní a pustou, jakoby měsíční krajinu kolem hradu. Grafika navíc vyniká velmi zdařilou kompozicí i nasvícením. V této publikaci se také nachází několik zobrazení ,která zaujmou figurální stafáží. Například na pohledu na hrad Jestřebí94 se nachází scéna s malými chlapci v popředí, kteří se vyznačují přirozeností pohybů a dobrým vystižením charakterů dětských postav. Zde se ukazuje, že Karel Würbs je schopen i živějšího podání lidských postav, než je běžné na jeho ostatních ilustracích. V roce 1908 vyšel grafický sborník Obrazy z naší domoviny95, který obsahuje řadu ocelorytin Karla Würbse, vytvořených s největší pravděpodobností v letech 1835 – 184596. Sborník obsahuje několik ilustrací z výše zmiňované knihy Bilder aus Böhmens vorzeit, najdeme zde však také několik dalších originálních grafik. Kromě empírově pojaté ilustrace Karlových Varů a romantického zobrazení hradu Orlík zde vidíme grafiku zobrazující pro Wurbse netypický

20

motiv, kterým je pramen Vltavy vyvěrající v pralese, obklopený mohutnými starými stromy. Toto romantické zobrazení přírodního motivu je podle všeho jedinou krajinomalbou, kde Würbs nezobrazil žádnou lidskou postavu. Výtvarně působivá je grafika zobrazující Chrám sv. Mikuláše a Svatováclavská kaple ve Znojmě97. Würbs si pro zobrazení našel úhel pohledu, ze kterého je vidět stavba Znojemského kostela i se zbytky členitého středověkého opevnění, důležitou roli v této grafice hraje i zajímavá a členitá okolní krajina. Povedené je také kompoziční schéma využívající podhled. Würbs byl jedním z umělců kteří netvořili ilustrace pouze svého rodného kraje, ale cestoval po Evropských zemích. Zařadil se tak po bok vedutistů - cestovatelů ,kteří putovali se skicákem v ruce ,aby zaznamenávali podobu přírody, měst a různých pamětihodností. Cestování malířů se rozvíjelo převážně od druhé poloviny 18. století, kdy se žáci jezdili učit nejprve do Německa a Itálie. Mladší generace 2. poloviny 18. stol jezdila zejména na Akademii do Vídně a někteří potom dále na jih do Říma, který vždy, ale zvláště v době klasicismu umělce přitahoval. Někdy měly cesty umělců povahu tovaryšských vandrů. Umělci také často absolvovali cesty jako doprovod význačných šlechticů, kterým sloužili k zaznamenání průběhu cesty a všech zajímavostí ,které v průběhu cesty spatřili. Příkladem může být putování slavného českého grafika Václava Hollara lodí po Rýnu ,coby člena výpravy knížete Arundela98. V roce 1842 vychází v Darmstadtu čtyřdílný topografický průvodce po zemích RakouskaUherska Original-Ansichten der historisch merkwürdigen Städte in Deutschland99. V letech 1842 a 1851 vychází další trojdílný průvodce Das Kaiserthum Oesterreich in seinen merkwürdigsten Städten... 100. V těchto dvou publikacích se nachází, vedle ilustrací známých vedutistů, velký počet Würbsových ilustrací, opět ve formě ocelorytin provedených známými rytci. Nechybí grafiky z Vídně - uměleckého i kulturního centra a tehdejšího hlavního města Rakouskouherského mocnářství. Především jsou zde zachyceny Vídeňské ulice a náměstí, ale najdeme zde například pohled na rušné nádraží císaře Ferdinanda ve Vídni101, na kterém je kromě precizně zpracované architektury obsažena i početná stafáž. Přes svůj velký počet jsou postavy rozmanité a každá oplývá osobitými pohyby a gesty. V knize najdeme také několik grafik Prahy a pražských památek, které jsou pojaty spíše popisně, se zaměřením na zobrazení architektury. Jde například o pohled na chrám svatého Mikuláše, Staroměstské náměstí s radnicí či Františkův památník. Osobitě je pojat pohled na budovu dnešního Masarykova nádraží 102. Zaujme zejména žánrová scéna v popředí, ve které postavy i přes svou detailnost působí velmi přirozeně. Na

21

dalších grafikách najdeme i několik pohledů z moravské metropole, Brna. Toto město prošlo v předminulém a minulém století mohutnými urbanistickými proměnami. Pohledy na Kostel Augustiniánů na dnešním Mendlově náměstí či na Zelný trh jsou ještě téměř srovnatelné s tím, jak je můžeme vidět dnes, zato při pohledu na obelisk císaře Františka I.103, z dnes již zaniklého Františkova vrchu, diváka znalého dnešní podoby Brna překvapí nejen změněná silueta města ,ale také zcela odlesněný vrch Špilberk a to včetně okolních kopců. Další zajímavou grafikou je pohled na siluetu Brna spolu s kusem městské periferie104. Výsek krajiny v popředí není nijak idylický, je to neupravená krajina zvrásněná hlubokým korytem řeky s neupravenými břehy. V řece se brodí několik malých postav, umístěných kompozičně jakoby nahodile. Siluetu města v pozadí doplňují kouřící komíny, doklad tehdy již začínajícího industriálního rozvoje. Zdá se, že k tomuto pohledu Würbs přistupoval se smyslem pro realismus a nesnažil se výjev nijak přikrášlit.. Grafika Kostel sv.Mikuláše s kaplí sv.Václava ve Znojmě105 zobrazuje gotickou Katedrálu sv. Mikuláše v průhledu přes chudý dřevěný domek v popředí. . V této grafice Würbs znovu dokazuje,že se nebojí do pohledu vkomponovat i chudou městskou zástavbu, ale právě naopak - využívá jí coby výtvarně-kompozičního prvku. V knize se nachází několik krajin, které jsou zobrazeny v idylickém empírovém duchu. Würbse také zaujaly středověké uličky a památky města Kutné hory. Zachycuje zde dodnes zachovalý kamenný pozdně gotický dům106. Würbs si coby romantik pro pohled na tento starobylý dům vybírá kompozičně poněkud zvláštně působící průhled z chudého zapadlého dvora, kde kamenná zídka s gotickou brankou zakrývá spodní patro budovy. Další z Würbsových Kutnohorských grafik zaujme pohled na monumentální chrám sv. Barbory107. Chrámová stavba je zobrazena z podhledu, přičemž Würbs opět volí opět romantický přístup, v popředí je starobylá středověká ulička s kamennými domky s doškovými střechami. Scénu doplňuje skromná stafáž, postava jezdce na koni a několik dalších postav v chudém oblečení. Z města Kolína se v publikaci nachází zobrazení gotické katedrály sv. Bartoloměje108, kde se opět potvrzuje Würbsovo zaujetí pro středověké památky. Würbs si našel úhel pohledu, ze kterého jsou patrné zbytky rozbořených středověkých zdí prorostlých vegetací, kamenná obranná věž, ale také zchátralé domky s prohnutými střechami, dřevěným zábradlím a členitou spletí žebříků. Kromě gotických staveb či zbytků středověkých opevnění jsou v publikaci často se vyskytujícím motivem městské brány. Würbse zřejmě zaujala brána ve Slaném, neboť pohled na tuto mohutnou stavbu s kostelem sv. Gotharda provedl nejen v grafice109, ale později ji maloval

22

také jako obraz110. Další středověká brána je také zobrazena z ulic Kadaně, které si zachovalo se svými oprýskanými starými domy a kamennými věžemi atmosféru zašlého středověkého města. V panoramatickém pohledu na město Tábor je městská brána navazující na středověké opevnění také výrazným prvkem v popředí. V publikaci se nachází několik ilustrací z lázeňského prostředí. V průběhu 19. století význam lázní dramaticky vzrostl111.Lázně se staly hojně navštěvovaným místem nejen k odpočinku, ale i místem společenských setkání a dalších aktivit. Díky tomu zřejmě také vznikala poptávka po ilustracích lázní a lázeňského prostředí. Lázně byly také místem setkávání známých českých i vídeňských vedutistů, kteří vytvářeli alba pro lázeňské hosty112. Lázně bývají také často zasazeny v krásné přírodě a tak umělci mohli skloubit téma architektury s přírodními náměty. Prudce se rozvíjejícím městem byly Mariánské Lázně, které byly povýšeny roku 1818 na veřejné lázeňské město. V tomto období přitahovaly velké osobnosti světové kultury jako byl např. J. W. von Goethe, J. Dobrovský, Richard Wagner. Město procházelo urbanistickým rozvojem, při kterém vznikal systém parků, altánků, lázeňských domů a vyhlídkových míst. Jednou z ilustrací v této knize je idylický pohled z Mariánských lázní113 na údolí s lázeňskými budovami a na stráň v popředí, kde se pasou ovce a postávají pocestní a poutníci. Náboženskou dimenzi dodává obrázku velký dřevěný krucifix. Prolnutím přírodních motivů s architekturou se vyznačuje další grafika z Mariánských lázní, ilustrace vznosné klasicistní budovy ukrývající léčivý pramen obklopený bujnou vegetací114. Dalším Würbsem zachyceným lázeňským městem jsou Teplice. Würbsova kniha obsahuje dvě ilustrace z tohoto města, na jedné je pohled na nádvoří se zámkem a na druhé panoramatický pohled na město při západu slunce. Pohledy na toto město tvořil v době největšího rozkvětu už Karel Postl ve svém Teplickém albu115.

23

Grafická tvorba 50. – 70. léta I v padesátých letech Würbs uplatňuje své práce v publikacích s pražskou tématikou. Pokračuje zde ve stylu svých předchozích pohledů a stále se zde prolínají empírové i romantické vlivy. V roce 1850 vychází ilustrovaný průvodce Der Führer durch Prag116 s asi deseti Würbsovými ilustracemi. Nalézají se zde podobné pohledy jako v jeho starších pražských ilustracích – pohledy na známé památky, pražská panoramata a zákoutí. Pohledy na Pražský hrad a pohled na Vyšehradskou pevnost jsou zobrazeny z jiného úhlu než na grafikách z 30. let, koncepce zdůraznění středověkého opevnění však zůstává stejná. Würbs dále zobrazil řetězový most Františka I. v pohledu z nábřeží směrem k Petřínskému vrchu. Ilustrace se nese v poklidném emírovém duchu, vidíme zde již dostavěný most, který Würbs také maloval v průběhu stavby v roce 1840. V publikaci najdeme i další z Würbsových pohledů na chrám sv. Víta, který tentokrát zobrazil z jižní strany, odkud byl často zobrazována i jinými umělci, například Vincencem Morstadtem či vídeňským vedutistou Ludwigem Langem. V roce 1852 vychází sborník Prag im neunzehnten Jahrhunderte117 s několika Würbsovými ilustracemi pražských památek. V pohledu na českou kancelář na Pražském hradě, kterou Würbs tvořil spolu s Václavem Merklasem, se ještě stále projevuje empírová nota. Velkoryse je pojatá grafika Karlštejn, pohled ze severozápadu ,jejímž spoluautorem byl Vincenc Morstadt. V precizně provedeném pohledu na tento hrad z hlubokého údolí, vynikne rozlehlost majestátního hradního opevnění. Se zdařile zpracovanou architekturou kontrastují poněkud jednotvárně zpracované přírodniny. Pohled doplňují drobné žánrové výjevy z podhradí. V průběhu padesátých let se Würbs začínal ve svých grafikách odklánět od empírového náboje a spíše uplatňoval věcnost a zaměření na architekturu. Žánr získával v obrazu menší důležitost a stafáž se zmenšovala do podoby drobných postav. Umělec se též začínal kromě památek zaměřovat i na civilnější městské stavby, jako jsou radnice, úřady, a státní budovy a instituce. V těchto letech také vznikají grafiky Polských měst - ilustrace katolického kostela ve Svidnici, několik pohledů z Vratislavi, zejména pohledy na Vratislavské kostely, budova místní univerzity, negotická radnice a další vládní budovy. Přes svojí věcnost se však některé pohledy vyznačují zdařilou kompozicí, s pomocí které je dosaženo výtvarného účinu, s jakým pracuje

24

později fotografie. Würbs také začíná více pracovat s perspektivou jako kompozičním prvkem. Umisťuje do popředí předměty, u nichž je výrazná perspektivní zkratka, aby tak dosáhl zvýšení dojmu prostoru. Podobný postup používal (ovšem v poněkud přehnané podobě) renesanční malíř Paolo Ucello v 15. stol118. Příkladem je právě Vratislavský kostel. Prvek který zvyšuje dojem perspektivy, je zde dřevěný most, jehož linie se sbíhají od kostela směrem k divákovi. Dalším příkladem je pohled na Vratislav z jižní strany, kde se perspektivní zkratka uplatňuje na dřevěných kládách. Někdy v polovině padesátých let Würbs tvoří pohledy na německá města – Berlín, Erfurt, Halle a další. I zde pokračuje ve věcném topografickém zobrazování architektur. V několika grafikách z Berlína zachycuje velké berlínské stavby a rozlehlá náměstí. Například palác korunní princezny, nádvoří státního zámku, Alexanderplatz, Gendarmenmarkt. Nezůstává však pouze u výstavních částí Berlína, ale zavítá i do částí méně okázalých. V pohledu na Berlínskou čtvrť Spandau, Würbs zobrazuje břeh řeky sloužící jako nákladní přístav či skladiště materiálu a čilý pracovní ruch. Würbs také provedl několik grafik z Erfurtu v německém turýnsku. Z tohoto města je také jediné známé dochované zobrazení interiéru stavby Karla Würbse, vnitřek Augustiniánského kostela v německém Erfurtu, kde bylo v té době umístěno zasedání německého parlamentu. Jde o věcné zobrazení interiérové architektury, pouze s několika drobnými přihlížejícími figurami. Z Erfurtu pochází také ilustrace obrovitého Erfurtského Dómu119. Würbsovi se v pohledu na tyto dvě stavby z náměstí podařilo dobře vystihnout mohutnost těchto monumentálních staveb. V roce 1859 provádí Würbs technikou litografie 23 ilustrací ke knize Was ich Erlebte Was mir auffiel, baronky Louise Kotz120. Jeho obrázky jsou doplněny cestopisnými zážitky autorky. Ilustrace přímo nesouvisí s vyprávěním autorky, nabízí se tedy myšlenka že Würbs použil k vytvoření litografií převážně své starší skici z různého období. Ilustrace nemají jednotný styl - najdeme zde směs empírově laděných pohledů, pohledů na vesnickou krajinu ve stylu švýcarské idyly i pohledů čistě romantických. Některé krajiny jsou koncipovány ještě v duchu kleinmeistrů konce 18.století, tedy jako krajiny osídlené a upravené lidskou rukou, s velkým stromem coby kompozičním prvkem v popředí. Scénu potom doplňuje nepočetná stafáž, v podobě osamělých pocestných, vesničanů či poutníků, často idylicky odpočívajících a kochajících se krásami krajiny121. Nechybí ani krajina alpská, která byla prototypem malebné romantické krajiny krajinářů konce 18.století122. Z romantických ilustrací stojí za zmínku

25

ilustrace Tharandt123 s motivem zpustlé zarostlé zříceniny, ztracené v okolní vegetaci, kterou prochází osamělá postava poutníka. Komorně a melancholicky je laděná grafická práce, na které se mladé děvče modlí před kamennou skalkou s vytesaným krucifixem124. V roce 1867 vychází v časopise Květy článek o dostavbě Chrámu sv.Víta, který doprovází Würbsova ilustrace125 plánovaného vzhledu chrámu po dostavbě126. Dostavba chrámu byla po mnoho let aktuálním tématem českých vlastenců a zobrazováním případné dostavby Chrámu sv.Víta se zabývali již mnozí umělci před Würbsem. Různé varianty dostavby, včetně ideálních a fiktivních návrhů vymýšlel a do svých architektonických obrazů zapracovával například Ludvík Kohl127. Tato Würbsova ilustrace má svojí věcnou popisností spíše než k uměleckému vyjádření blíž k vědecké ilustraci, která se v 19. století již úspěšně rozvíjela. Linie architektury jsou rovné a geometricky přesné, jakoby podle pravítka. Vypracovány jsou nejmenší detaily včetně jemných ornamentů v kružbách, struktury materiálů omítek i střech a jemné sochařské dekorace.V době vydání článku teprve započala nákladná rekonstrukce této stavby, Würbs musel tedy k tvorbě ilustrace použít některý z návrhů budoucí dostavby. Podle všeho k tomu použil plány či skicy architekta Josefa Krannera, který byl tehdy dostavbou katedrály pověřen128. Kranerův koncept byl ovšem později změněn dalším architektem pověřeným stavbou Josefem Mocknerem, jehož návrh byl teprve finálně uskutečněn.

Předlohové listy a předkresby Karla Würbse

Jak jsem již zmínil v úvodu předchozího oddílu, zachovalo se daleko více grafik, než originálních předloh či předkreseb. Ty, které jsem měl možnost shlédnout, neobsahují dataci a proto je nelze zařadit do vývojového sledu či dobového kontextu. Přesto jsem se rozhodl některé předkresby zmínit a to zejména z toho důvodu, že předkresba převedená do formy grafiky cizím rytcem může být od originálu více či méně odlišná129. Reprodukování díla totiž bývalo často problémem a nezřídka se stávalo, že nekvalitně provedená grafika zničila dojem z původně dobré předlohy. V 19. století se měnil poměr umělec-rytec-tiskař v neprospěch umělecké hodnoty ilustrace. Zejména ve 30. letech začal být patrný rozpor mezi rytcem a ilustrátorem, k čemuž nemalou měrou přispěl rozvíjející se podnikatelský duch. Rytci byli často nakladateli nuceni k rychlé a povrchní práci, nezřídka se dopouštěli úprav a zjednodušení předlohy. Z tohoto důvodu

26

také často velcí umělci s rytci a nakladateli odmítali spolupráci130. To, jak se výsledná grafika přiblížila originální předloze, záviselo na několika faktorech – talentu rytce, jeho řemeslné zkušenosti, ale také času, který měl rytec na danou práci k dispozici. Svou kvalitou byla také odlišná produkce ve velkých manufakturách, kde se již v kreslení, rytí a kolorování pohledů uplatňovala dělba práce131 V Muzeu Hlavního města Prahy se nachází několik předkreseb pro grafiky pražských vedut. Jde o pohled na Chrám sv. Mikuláše, Františkův gotický památník a pohled na Křižovnické náměstí v Praze. První předkresba vznikla před rokem 1841, druhá před rokem 1842, soudě dle grafik dle nich vytvořených132. Jedná se o lavírované a kvašové kresby, které se spíše než uměleckými zřeteli vyznačují precizností a smyslem pro detail. Další předkresby se nacházejí ve sbírce Národní galerie v paláci Kinských v Praze. Na akvarelu s vyobrazením znojemského kostela133 se uplatnil spíše malířský přístup. Architektura kostela je zpracována citlivě se všemi detaily a komponovaně působící krajina kolem kostela působí malebně. Celkově se však dílo vyznačuje strohostí a hutností. Podobně jsou na tom další kresby, jako například Karlštein. Některá další díla prozrazují odklon od Empírového pojetí a postupný příklon k realističtějšímu zobrazování. Tato díla je zřejmě možno zařadit do pozdějších let, zřejmě let padesátých či ještě později. Z těchto let je zřejmě i lavírovaná kresba Kostel svatého Jakuba v Kutné Hoře134. Přes detailnost celého výjevu je kresba provedena s lehkostí, vyznačuje se jemnými valérami, které jsou doplněny volnými liniemi. Patrný je příklon k realismu, nejen ve zpracování architektury ,ale i přírodnin, zejména stromů, které již zřejmě více vychází ze studia přírody. Akvarel Pohled na Prahu ukazuje panorama Prahy tak, jak ho zpracovávali i jiní vedutisté - Šembera, Morstadt a další. Odklon od empírového pojetí je patrný i na zobrazení stafáže. Pražané se již poklidně neprocházejí ve vycházkových oblecích nýbrž jsou oděni v běžné oblečení a kromě šťastně se procházejících měšťanů zde vidíme i shrbenou stařenku. Příklon k realismu a daleko větší změnu stylu můžeme vidět u několika Würbsových akvarelů, které byly zřejmě pouze volnými skicami a tak nemusely obsahovat detailnost požadovanou po grafických předlohách. Tyto práce již prozrazují vliv plenérového krajinářství. Jde například o akvarely Kostelík u Lesa, hrad Valečov, Dům u cesty a další. Tato díla svojí lehkou vzdušnou kresbou a prosvětleným lavírováním již mrdpi moderní rukopis, plně srovnatelný s dílem Josefa Mánesa a dalších realistických krajinářů. 27

Stylová kritika grafického díla Karla Würbse Převážnou část grafické tvorby Karla Würbse tvoří veduty a pohledy na krajinu. Würbs se ve svých vedutách snažil o dokumentární zachycení skutečnosti a o topografickou přesnost, odpovídající dobové racionalitě. Jeho grafické práce jsou řemeslně dobře zvládnuté, vyznačují se pečlivým zpracováním a precizností se smyslem pro detail. Při zobrazování měst a architektur Würbs uplatnil dobré zvládnutí perspektivy. V jeho práci se projevuje několik prolínajících se stylových vlivů, které byly typické pro českou vedutu první poloviny 19. století. Empírově pojatými vedutami navazuje na Vídeňskou tvorbu 18. století a tzv. Kleinmeistry, kteří tvořili vedutu idylicky hravou a půvabnou, s přírodou upravenou a zušlechtěnou lidskou rukou. Tento typ veduty a krajiny se objevuje již v nejstarších albech a Würbs jej rozvíjí i v dalších letech. Zároveň s empírově laděnými ilustracemi se v jeho prvních publikacích již objevují i grafiky preromanticky zaměřené. Toto preromantické ladění se nejprve projevuje motivy vyjadřujícími sentiment a emoce (například v ilustraci Starého židovského hřbitova) a později motivy se středověkými památkami. Grafiky romanticky laděné najdeme zejména v publikaci Bilder aus Böhmens vorzeit z roku 1842. Vyznačují se zobrazováním volné a divoké přírody, motivem osamělých postav a dalšími atributy. V dalších publikacích se objevují také grafiky se zobrazením vesnické idylické krajiny s odpočívajícími vesničany či pocestnými, které by mohly prozrazovat vliv švýcarských idylických krajinářů Salomona Gessnera a Amberliho. Tyto výjevy se vyznačují poetickým idealizováním přírody, předromantickou citovostí a odklonem od reality. Podle vzoru Gessnera není zobrazována příroda, ale spíše poetické mínění o ní135. V díle Karla Würbse se průběžně objevují i ilustrace zaměřené převážně na architekturu. Tyto ilustrace se vyznačují věcností a popisností s omezenou rolí figurální stafáže, která je buď drobná nebo nepočetná. V 50. letech tato architektonická popisnost v mnoha grafikách převažuje. Starší práce Karla Würbse nevycházely ze studia přírody, ale přihlížely ke zvyklostem starší tradice, která používá přírodní prvky spíše jako dekoraci. Proto je u Würbse při zobrazení přírodních motivů patrná stylizace vycházející z tehdy zavedeného akademického názoru, neboť na akademii se tehdy, spíše než studium přírody, cenila kresebná rutina vyjadřující styl. Nemalý podíl na tvorbě jeho rukopisu mělo jistě používání předlohových listů. V té době se používaly 28

především předlohové listy Antonína Balzera, Antonína Pucherny a Karla Postla, kteří byli ve vytváření předloh skutečnými mistry136. Ani předlohy, podle kterých umělci kreslili, nevycházely ze studia přírody. V té době ještě nedozrála doba k takovému přístupu a při vyučování na Akademii, která byla ve třicátých letech silně zaostalá, to nepřicházelo v úvahu. Je pravděpodobné, že Würbs používal kromě jiných inspiračních zdrojů, při výuce na akademii hojně používané předlohové listy Karla Postla.

Grafická tvorba Karla Würbse v kontextu doby a srovnání s ostatními umělci

Kořeny inspirace v grafické tvorbě Karla Würbse je možné spatřovat zejména u zakladatele české krajinomalby, Karla Postla a některých jeho žáků. Ačkoliv Postl je považován za nejzásadnějšího klasicistu v českém krajinářství, klasicistní část jeho díla je poměrně malá. Postl začínal jako vedutista a malíř prospektů a v grafické tvorbě kreslil většinou motivy ze skutečnosti. Dokumentární zobrazování se projevovalo zejména ve vedutě, která mu pomáhala se v průběhu času od idealistického schématu stále více oprošťovat. Jeho krajiny jsou většinou koponované, častý je motiv velkého stromu v popředí. Würbs jistě Postlovu tvorbu znal, ať už přímo ze studia jeho díla, nebo na něj mohl Postlův vliv působit zprostředkovaně přes některé jeho žáky, ke kterým patřili například i Josefa Šemberu a Vincenc Morstadt137, se kterým Würbs několikrát spolupracoval. Je pravděpodobné že Würbs používal Postlovy předlohové listy, které tehdy byly učební pomůckou na akademii. Würbs nepřebírá Postlův klasicismus, navazuje však na Postlův styl pozdního Empíru, ovlivněný Vídeňskými vedutisty konce 18. století. Na rozdíl od Postlových koponovaných krajin, Würbs u krajiny vychází více ze studia přírody. Přesto se i v jeho krajinách objevují komponované motivy, například i u Postla oblíbený velký strom v popředí.

Preromantizmus objevující se u Würbse je možno spatřit i na některých Postlových

grafikách, zejména s motivy osamělých postav v krajině. Postl také Würbse mohl inspirovat zobrazováním polorozpadlých středověkých staveb zarostlých křovinami a zchátralých ruin, stejně jako chudých vesnických dvorů a polorozpadlých domků. U zobrazení hradů a zámků je u obou umělců možné pozorovat spíše krajinářský přístup ,kdy okolní krajina získává stejnou důležitost jako motiv hradu či zámku. Ještě více zřetelná je podobnost přístupu obou umělců u veduty. Zde se již Postl drží víceméně topografického zobrazení bez přílišného přikrašlování. Je 29

zde také mnoho příbuzností, například ve volbě úhlu pohledu, ve skladbě záběru i podání jednotlivostí a také v utváření terénu a přírodnin. Co se týká zobrazení postav i zde je přístup obou umělců podobný. Většinou stafáž spíše doplňuje architekturu, v některých případech nabývá podoby žánru. Zřídkakdy se stafáž projevuje živějším pohybem či gesty, většinou jde o postavy které pouze postávají či pomalu procházejí krajinou. Často zobrazovanými figurami jsou měšťané, výletníci, poutníci prohlížející krásy okolní přírody či kochající se malebnou architekturou.

.

jako další možný Würbsův inspirační zdroj vedle Karla Postla nemůžeme nezmínit jeho žáka Antonína Puchernu (1776-1836), grafika který působil v Praze od devadesátých let 18.století. Ve svých vedutách se více zaměřuje na stafáž ,která se stává rovnocennou složkou architektury. Své předlohy pro grafické veduty provádí jako lavírované kresby perem přímo podle skutečnosti a díky tomu si uchovávají svěžest. Dalším Postlovým žákem ,který se věnoval vedutě, byl Josef Šembera (1794-1866). Šembera původně studoval na pražském Polytechnickém ústavu a díky tomu projevoval zájem zejména o architekturu a již méně prostoru věnoval figurální stafáži ve svých grafikách. S Karlem Würbsem ho spojuje především zájem o staré památky. Šembera při svém povolání státního úředníka hodně cestoval a na těchto cestách zakresloval staré zchátralé památky a stavby138. Také on ve své tvorbě vychází z empíru a po roce 1820 se orientuje romanticky. Jeho řada skic a lavírovaných kreseb tuší se vyznačuje uvolněným malířským rukopisem, výsledné grafiky jsou již poněkud strnulejší. Dalším součastníkem Karla Würbse je, dnes mnohem známější, Vincenc Morstadt. Byl samoukem, avšak velice pilným a učenlivým. Také on se vydával často na cesty se skicákem v ruce avšak na rozdíl od Karla Würbse mu tato činnost nebyla povoláním ale pouze zálibou, kterou provozoval ve volném čase mimo své hlavní povolání úředníka. Mezi tvorbou Morstadta a Würbse lze najít několik společných znaků, přestože Morstadt zůstával zakotvený spíše v Empíru kdežto Würbse byl ovlivněn romantikou. Společným tématem obou umělců byla zejména Praha. Morstadt byl ve třicátých letech 18. století jedním z nejvyhledávanějších pražských kreslířů a vydával množství alb obsahujících pražské veduty139. Tyto alba sám kreslil či leptal, nebo je podle jeho vzoru ryla početná řada rytců. Morstadt sám také ovládl techniku litografie a to již brzy po jejím zdomácnění zásluhou Antonína Machka. Díla obou umělců se vyznačovala propracovaností a smyslem pro detail. V těchto aspektech Morstadt svého kolegu Würbse zdaleka

30

překonával. Stupeň detailu který věnoval některým svým grafikám je až neuvěřitelná, umělec musel oplývat obrovskou trpělivostí. Však také již od mládí používal při práci dalekohled.140 Schopnost propracovávat do nejmenších detailů udiví zejména při pohledech na rozlehlá údolí a také v panoramatických pohledech na krajinu či na města, kdy je vidět široko daleko. Například v litografii Praha z Petřína z roku 1828 se kromě panoramatu Prahy, které již tak obsahuje mnoho detailních staveb věnuje také detailnímu prokreslení pečlivě vystínovaných listnatých stromů a jednotlivých keřů. Tento někdy přehnaný smysl pro detail ovšem nezřídka ubírá obrazům jiskru a vyvolává dojem jisté neumělosti a naivity. Například v leptu Malá strana a Hradčany působí pro množství miniaturních detailů scenérie údolí odkrývajícím pohled na Malou Stranu nepřehledně až zmateně. Tím co dodává Morstadtovým vedutám zvláštní kouzlo a originální nádech je i způsob jakým kreslí figurální stafáž. Postavy obsažené v Morstadtových vedutách se vyznačují hravostí, někdy hraničící s dětskou naivitou. Často jsou zachyceny v živém pohybu či v gestikulaci. Postavy někdy doplňují zvířata, častým tématem Morstadta jsou zejména hrající si psíci.. Morstadt jako samouk neoplýval akademickou. průpravou a v mnohých jeho grafikách jsou vidět jisté nedostatky, zejména ve zvládnutí perspektivy. Na druhou stranu tento nedostatek vyvažoval výtvarným talentem, invencí a atmosférou kterou vkládal do svých pohledů. Stylizace v nich často obsažená jim propůjčuje zvláštní ráz, vytvářející dojem spíše knižní ilustrace, tak jako je tomu například v jeho litografii Andělská hora u Karlových Varů141.

31

Závěrečné shrnutí

Würbs byl jedním z mnoha umělců, kteří ve svém díle zaznamenali krajinu a architekturu své doby. Na rozdíl od grafik jeho známějšího současníka Morstadta můžeme v jeho vedutách spatřit také pohledy na chudá předměstí, rozbité domky a zapadlé kouty měst, což nám dává celistvější obraz o tehdejší realitě a společnosti. Díky romantické zálibě ve starých památkách, poskytl Würbs jedinečné podklady pro restaurátorství a památkovou péči. Při hodnocení přínosu Karla Würbse je potřeba přihlédnout i k jeho působení v oblasti umělecké kritiky, k jeho pedagogické činnosti a funkci ředitele obrazárny. Würbs byl ve své době umělcem známým , dnes je však mezi laickou i odbornou veřejností téměř zapomenut. Jako možný důvod umělcova opomíjení vidím jeho společenskou angažovanost, zejména v Krasoumné jednotě a Thunově salonu. V pozdější nacionálně vypjaté atmosféře by mohlo vadit nedostatečné vlastenectví těchto spolků. Totalitnímu režimu potom jistě nemusela vyhovovat spojitost těchto spolků s aristokracií a německou šlechtou, která však tehdy byla organizátorem a sponzorem převážné části uměleckého dění. Dalším z faktorů, který mohl způsobit přehlížení Würbse a jeho díla, mohl být i pozdější příklon výtvarné kritiky k realistické tvorbě, kdy kritika v rámci modernistického konceptu „originality“ zamítla předchozí koncepci, prosazovanou na Berglerově Akademii, která byla založena mimo jiné na nápodobě a kopírování starých mistrů a různých předloh142. Toto kopírování však bylo tehdy často chápáno jako proces přejímání a učení , tak aby student rozvinul svůj styl a dosáhl v něm mistrovství. V průběhu 19. století se vyvinula diskuse, kritizující často provozované dogmatické kopírování, která nakonec vyústila k odklon od starého způsobu kopírování k kreativním a interpretativním způsobům tvorby. Würbs ve své větší části díla vycházel ze starých postupů uplatňovaných na Akademii a většina jeho grafik nezapře vliv tvorby Víděňských vedutistů 18.století. Ovšem zdá se že v pozdější době Würbs přijímá vlivy plenérového krajinářství a zejména jeho pozdní akvarely a kresby již prozrazují intenzivnější studium přírody. Tato díla však zůstávají pro veřejnost zatím téměř neznámá a je možné že jejich zveřejnění by změnilo hodnocení Karla Würbse u laické i odborné veřejnosti.

Poznámky:

32

1

Archiv Národní Galerie, AA1060.

2

Archiv Národní Galerie, AA1062.

3

Archiv Národní Galerie, AA1061.

4

Archiv Národní Galerie, AA2139.

5

Archiv hlavního města Prahy,Okresní městský delegovaný soud civilní pro Staré Město, Josefov, Nové Město a Vyšehrad (1855-1883), Signatura: D 1629/1876, Druh spisu:pozůstalostní spis na jméno Würbs Karl. 6

Mezi lety 1851 - 1876 není Würbs ve studijních programech této školy jako její pracovník uveden. Informace o něm nejsou ani ve fondu Polytechnický ústav ani v publikaci Velflík, A.V., Dejiny technického učení v Praze, Ve sbírce biografických dokumentů v archivu ČVUT rovněž o K. Würbsovi nic není. 7

Rodinný archiv Thun-Hohensteinů, Děčín, sign. A 2 XIX/11, Beilage VIII/158.

8

Wirth Zdeněk, Architektonické náčrtky starších malířů a kreslířů in: Památky archeologické XXVII, 1915, s. 61-63.

9

Nagler, Georg Kasper, Neues allgemeines Künstler-Lexicon, München 1852, s. 124.

10

Landau, Hermann Joseph, Prager Necrologe 1870-1882 - Ein familienbuch, Praha 1883.

11

Wurzbach, Constant von, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich (díl 58 Wolf – Wurmbrand), Wien 1889, s.224. 12

Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců II, Praha 1950.

13

Ulrich Thieme, Felix Becker, Hans Vollmer, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur

Gegenwart XXXI. Leipzig 1907-1950, band I, XXXVI. 14

Roman Prahl – Zdeněk Hojda, Umění v Konverzaci – Thunův salon, in: Salony v České kultuře 19. století, s.41.

15

Josef Hellich byl v opozici vůči oficiální umělecké scéně v Praze a snažil se provozovat přátelská setkání umělců mimo Thunův salon. Hellich měl ambice stát se ředitelem pražské Akademie, avšak do jejího čela byl dosazen Christian Ruben. Od té doby se táhl dlouholetý spor těchto dvou osobností, kteří byli představiteli odlišných uměleckých typů. 16

Prahl Roman, Hojda Zdeněk , Kunstverein nebo Künstlerverein? : hnutí umělců v Praze 1830-1856, Praha 2004 s.27.

17

IBIDEM, s. 37.

18

Jiřík F.X., Vývoj malířství českého ve století XIX, Praha 1909, s.13, s.50.

19

Mráz Bohumír, Karel Postl a základy české krajinomalby, Praha 1957, s. 9.

20

Die akademische kustaustellung vom jahre 1840 in: Bohemia,č. 1, 1840.

21

Z Umělecké výstavy In: Lumír VI 1856, s. 548.

22

Fueilleton ze salónů žofinských V., in: Národní listy, 1875, č. 159, 12.6. s.1.

23

V této době inspirace z Baroka a rokoka čerpá hlavně z díla Norberta Grunda (1717-1767) . Dále jsou stále v živé paměti heroické krajiny a pastýřské idyly Václava Vavřince Rainera (1869-1743) a dílo Františka Antonína Hartmana (1694-1728) který čerpal z Breughela. 24

Počátky Vídeňské krajinomalby lze vidět v polovině 18. stol. u tzv. Kleinmeistrů, kteří se snažili napodobit holandskou krajinomalbu 17. století, která předznamenávala realismus 19.století. Nejstarší z Vídeňských kleinmeistrů byl Christian Hülfgott Brand (1695-1756). Jeho mladší bratr J.Ch.Brand vytváří klasicistní kresby které jsou používány pro výuku na Akademii.Výuka pomocí těchto tzv. předlohových listů se potom v 19.stol začne široce používat při

výuce na Akademiích, včetně té Pražské. 25

Skřivánková Eva: O smyslu krajinářské veduty a jejím vztahu k krajinářství, Umění VIII, 1960, č. 5, s. 466–492.

26

Mráz, Karel Postl (pozn. 19), s. 19.

27

IBIDEM.

28

Vznik této společnosti reaguje na špatnou situaci umění v českých zemích, která vzniká na konci 18 století. Společnost má za cíl povzbudit klesající zájem o umění, zamezit vývozu umění ze země, zřídit obrazárnu a školu pro uměleckou výchovu mládeže. Ikdyž se jí hlavně zpočátku nedaří všechny své cíle naplňovat, časem v podstatě administrativně organizuje provoz umění v Čechách po celé 19. století. Fungovala na základě proměnlivé účasti svých členů, většinou vlivných soukromých osob a pořádala jednou ročně akademickou výstavu. 29

Mráz, Karel Postl (pozn. 19), s. 43.

30

IBIDEM, str. 34.

31

IBIDEM, str. 69.

32

Dvořák, Radovan, Vysokomýtský kreslíř Josef Šembera, okresní museum Vysoké Mýto, 1987.

33

IBIDEM, str. 19.

34

Reitharová Eva, Antonín Mánes, Praha 1967.

35

Výstavy se konaly v druhém patře klementina v místnostech Akademie každý rok v březnu a dubnu. Po roce 1820 začínaly výstavy nabývat větších rozměrů a bylo proto zavedeno vstupné 4 krejcary a další 4 krejcary za katalog. Od roku 1831 byly výstavy pořádány pouze každým druhým rokem. Důvodem byla malá dotace a nedostatek výstavních prostor, kdy kvůli expozici se musel vyklidit kreslířský sál a bylo nutno přerušit výuku. 36

Prahl,Hojda, Kunstverein (pozn. 16), s. 17.

37

Krasoumná jednota fungovala jako administrativní a hospodářská součást S.V.P.U. Jedním z cílů bylo založení stálé výstavy. Členy tohoto spolku se nestali všichni umělci. Roku 1833 byl ustaven výbor který vytvořil plán slosovacího spolku a roku 1835 došlo k založení společnosti. Byla založena na principu akciové společnosti. Každý člen, vlastně akcionář byl povinen zakoupit ročně minimálně jednu akcii za pět zlatých. To ho opravňovalo k účasti ve slosování obrazů vystavených na jarních výstavách Krasoumné jednoty a k odebrání prémie vydávané každoročně v podobě mědirytiny, litografie nebo drobné plastiky. Od počátku vznikalo v tomto spolku určité napětí, jehož důvodem bylo zejména nedostatečné zastoupení umělců ve vedení společnosti. Od doby zrodu spolku totiž přežívaly názory kdy přítel umění byl mnohdy více než samotný umělec. Vznikalo tak napětí mezi povýšeneckým shlížením na domácí umělce ze strany vedení a pochybnostmi o zasvěcenosti a umělecké erudici jejich patronů. Po čtyřech letech trvání začala aktivita jednoty mírně upadat, teprve zásluhou nového jednatele jednoty hraběte Františka Thun-Hohensteina se začala jednota stávat nejdůležitějším spolkem činným v této oblasti v Českých zemích. Byla zřízena agenturní síť pokrývající české kraje a zasahující i do ciziny. Díky iniciativě hraběte se jednota otevřela i cizincům, ti se roku 1839 začali účastnit výstav a byla také zakoupena některá jejich díla. V hojné míře se výstav účastnili němečtí umělci. Podle publikace: Dr.Vladimír Novotný, Sto let krasoumné jednoty: 1835-1935, Praha 1935. 38

Povinností každého člena bylo koupit alespoň jednu akcii v hodnotě pět zlatých. Každá akcie opravňovala účasti při slosování obrazů i při rozdělování každoročně vydávaných prémií. První veřejné slosování se konalo v roce 1837. 39

V roce 1839 se výstava konala v sálu knížete Ferdinanda Colloreda.Roku 1840 a 1841 v sále Velkopřevorství maltézského řádu. V letech 1842 – 1850 se konaly v druhém patře paláce hraběte Clam – Gallase. V letech 1851 – 1864 se výstavy konají znovu v Klementinu, v místnostech bývalého bytu ředitele Akademie. 40

Prahl,Hojda, Kunstverein (pozn. 16), s.37.

41

Reitharová, Antonín Mánes,(pozn. 34), s. 29.

42

Ibidem, s. 30.

43

V pozůstalostním spisu Karla Würbse není datum narození uvedeno, avšak zde uvedené datum úmrtí a dožitý věk ukazují na rok 1811. Datum narození je uvedeno také v: Landau, Hermann Joseph, Prager Necrologe 1870-1882 - Ein familienbuch, s.65. 44

Postlovy životní osudy jsou známy až po příchodu do Prahy, kde se roku 1806 usazuje jako profesor krajinářství.

Mráz, Karel Postl (pozn. 19), s .27. 45

Wurzbach, Constant von, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich (díl 58 Wolf – Wurmbrand), s.224; tuto informaci uvádí také Landau Hermann Joseph, Prager Necrologe 1870-1882 - Ein familienbuch, s.65. 46

Landau Hermann Joseph, Prager Necrologe 1870-1882 - Ein familienbuch,Prag 1883, s.65.

47

IBIDEM, s.65 „Er war auch ein beachtenswerthes schauspielerisches, namentlich mimisches Talent, so dass er von herrvorragenden dramatischen Künstler vielfach aufgefordert wurde, sich der Bühne zu widmen; jedoch hatte früh das „glänzende Elend“, das sich oft unter dem Schauspielerruhme birgt, wahrgenommen, und wusste, das die Kränze, welche den Mimin geflochten werden, oft einer Dornenkrone gleichen“. 48

Archiv hlavního města Prahy,Okresní městský delegovaný soud civilní pro Staré Město, Josefov, Nové Město a Vyšehrad (1855-1883), Signatura: D 1629/1876, Druh spisu:pozůstalostní spis na jméno Würbs Karl. 49

Jiřík F.X.,Vývoj, (pozn. 18), s. 139; Záznam ze seznamu žáků akademie : Würbs Karel, Praha, 17 let. Krajinář. Učil se u Funka. Definitivně zapsán 1823. Vystoupiv, byl malířem u Henisch. 50

IBIDEM, str. 22.

51

Ulrich Thieme, Felix Becker, Hans Vollmer, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur

Gegenwart XXXI. Leipzig 1907-1950, band I, XXXVI. 52

Wolfgang Adolf Gerle , Bilder aus Böhmens Vorzeit : Burgvesten und Ritterschlösser in Original Asichten dargestellt 1781-1846,Prag 1843. 53

Například provedl podle Morstadtovy předlohy litografii Hradec Králové. Bužgová-Rambousková Eva ,Vincenc Morstadt, Popisný seznam grafického díla, Praha 1958, s.166. 54

S Morstadtem vytvořil Würbs grafiky Karlštejn od Severozápadu, Karlštejn od severovýchodu, Pražský hrad

z Chotkovy silnice. IBIDEM, s.120. 55

O spolupráci Kandlera s Würbsem referuje Wurzbach, Biographisches Lexikon (pozn. 11), s.430. Spolupráci zmiňuje také Také Otův slovník naučný, heslo:Kandler Vilém 56

V roce 1803 vznikl Český stavovský polytechnický institut. Roku 1806 byl přejmenován na Königliche bömische Lehranstalt zu Prag (Královské české stavovské technické učiliště v Praze) ale říkalo se mu také Polytechnický institut, učiliště, ústav. 57

Kolektiv autorů, Obrazárna v Čechách 1796-1918 , katalog výstavy uspořádané u příležitosti dvoustého výročí

založení Obrazárny S.V.P.U. v Čechách, 1996 , s.55. 58

Joseph Landau se v Prager Necrologe dále zmiňuje o tom že byl oblíbeným učitelem a to zejména díky jeho povahovým rysům –jemnosti a konzervativnosti. 59

Kolektiv autorů, Obrazárna (pozn. 57), s.55.

60

IBIDEM.

61

IBIDEM.

62

O této cestě se bez dalších podrobností zmiňuje více uměleckých slovníků, z nichž nejstarším je publikace: Ulrich Thieme, Felix Becker, Hans Vollmer, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart XXXI. Leipzig 1907-1950, band I, XXXVI. 63

V ilustracích ke knize Was Ich Erlebte Louisy Kotz se objevují motivy z italské Sienny a Turecké Orsowy (Bei Siena, Tűrkisch Orsowa). 64

Dr.Vladimír Novotný, Sto let krasoumné jednoty: 1835-1935, Praha 1935, s. 6.

65

Salony vznikaly Evropě již od 17. století. Definice Salonu nemá přesného vymezení. Kromě přijímací místnosti v šlechtickém zámku nebo paláci je Salon možno definovat také jako místo setkání kultury různého původu a zaměření.Tato setkání organizovali aristokraté pro své urozené přátele ale účastníky některých salonů byli také význační lidé neurozeného původu. Salon byl místem, kde se diskutovaly dobové problémy,v salonech se pěstovala salonní řeč, elegantní styl a kultura projevu mluvčího i naslouchajících. V českých podmínkách byly salony spíše místem setkání šlechtických rodin, jež vedly čilý společenský život. Náplní večerů byla kultivovaná zábava a konverzace spolu s hudbou a divadlem. Širší celospolečenský význam měl vznik Soukromé společnosti nauk na půdě nostického salonu a Společnosti vlasteneckých přátel umění v salonu Františka Štemberka. 66

Prahl, Hojda, Umění v Konverzaci (pozn. 14), s.38.

67

Engelbert Seibertz ,Book of Beauty, 1847, s.10.

68

Uvedené vlastnosti umělce zmiňuje Joseph Landau v Prager Necrologe, 1870-1882 - Ein familienbuch, Praha 1883, s.65-66. 69

Bohemia, ein Unterhaltungsblatt, Gottlieb Haase Söhne, Praha 1838 – 1876.

70

Z výstavních katalogů těchto výstav můžeme zjistit, kdy se těchto výstav zúčastnil Karel Würbs. První záznam je z roku 1826 kdy vystavoval olej Landschaft vom Mondlicht beleuchtet a i v dalších letech výstavu obesílá obrazy, převážně oleji roku 1877 se na seznamu objevuje i kresby a akvarely Studie podle přírody. Poslední záznam je z roku 1908 kdy vystavoval oleje Staroměstské Náměstí, Stavba řetězového mostu, České hory, Vlastní podobizna a dále 7 studií (kresby tuší). Celkem v období 1826-1908 můžeme napočítat 42 vystavovaných olejů. 71

V muzeu ve Slaném se nalézá obraz Prašná Brána ve Slaném, v muzeu ve Znojmě se potom nalézá jeho obraz Pohled na Znojmo. 72

Reprodukci Krajiny za blížící se bouřky lze najít v pátem čísle časopisu Umění z roku 1932. Obraz Zřícenina kostela v horské krajině (1872) byl prodán v aukci a lze jej shlédnout na adrese http://www.artnet.de/Artists/LotDetailPage.aspx?lot_id=AA95CFD8480384479ED526FC3383F9AD (1.1.2008). 73

Archiv hlavního města Prahy,Okresní městský delegovaný soud civilní pro Staré Město, Josefov, Nové Město a Vyšehrad (1855-1883), Signatura: D 1629/1876, Druh spisu:pozůstalostní spis na jméno Würbs Karl. 74

Zprávy z Prahy a venkova, in: Pražský Deník 1876, č. 11, 8.7., s.2. „ve čtvrtek zde zemřel chvalně známý malíř krajin p. Karel Würbs, inšpektor obrazárny zdejší společnosti přátel umění, v stáří 69 let. 75

Reitharová, Antonín Mánes,(pozn. 34), str. 32.

76

Mráz, Karel Postl (pozn. 19), s. 69.

77

Prahl Roman a kolektiv: Posedlost kresbou:Počátky Akademie v Praze 1800-1835, Praha 1998, s. 15.

78

Největší počet předkreseb a grafik se nalézá ve sbírkách Národní Galerie v Paláci Kinských v Praze. Nachází se zde asi 80 grafik a předkreseb pro grafiky, dále několik akvarelů, kreseb a skic. 79

Přibližnou dataci asi třiceti grafik Karla Würbse a jejich umístění v archivech je možno nalézt v trojdílném svazku: Wanner Michal, Soupis vedut vzniklých do roku 1850, Praha 2001,2002,2003. 80

Erinnerung an Prag in bildlichen Ansichten und historischen Eräuterungen : Als Gedenkbuch für Framde und

Einheimische ,Praha, Gottlieb Haase Söhne, 1836.

81

Obr. příloha č . 1.

82

Wissehrad, autor předlohy K. Würbs, autor ocelorytiny Želízko, obr. Příloha č . 2.

83

Antonín Novotný, Grafické pohledy Prahy 1493 – 1850, s. 66.

84

Obr. příloha č . 3.

85

Ibidem s.60.

86

Obr. příloha č . 4.

87

Pařík Arno, Pražské ghetto v obrazech : výstava ke 100. výročí založení Židovského muzea v Praze 17. května - 27. srpna 2006, Praha 2005. 88

Staronová synagoga v Praze, autor předlohy K. Würbs, autor ocelorytiny S.Langer, Obr. Příloha č. 5.

89

Die Dormkirche, autor předlohy K. Würbs, autor ocelorytiny Jan Rybička, Obr. Příloha č. 6.

90

K.Würbs, Seleenschaft von Schalke, NG 159782, litografie. Pod grafikou se nachází popis: „Vom Böhmischen Arturu Nervine zur Verlosung von Kunstverken vaterländischer Künstler in jahre 1838, II Blatt“. 91

Lange Ludwig , Poppel Johann, Prag und seine nächsten Umgebungen in malerischen Original-ansichten nach der

Natur aufgenommen, G.G. Lange, 1841. 92

Wolfgang Adolf Gerle , Bilder aus Böhmens Vorzeit : Burgvesten und Ritterschlösser in Original Asichten dargestellt 1781-1846 Prag : Gottlieb Haase Söhne , 1842. 93

Obr. příloha č. 7.

94

Obr. příloha č. 8.

95

Obrazy z naší domoviny, 45 ocelorytin u příležitosti 140 let trvání ze starých původních desek, Grafický umělecký ústav A.Haase, 1938. 96

Dataci vzniku rytin uvádí autor předmluvy Dr.Karel Herrain. S datací korespondují totožné grafiky, které jsou obsaženy v jiných průvodcích. 97

Die Nikolauskirche und Wenzelskapelle in Znaim, předkresba pro grafický list, kombinovaná kresba perem a štětcem, obr. Příloha č. 27. 98

Vorlábová Alena, Václav Hollar, Evropa mezi životem a zmarem, Praha 2007.

99

Gustav Georg Lange, Original-Ansichten der historisch merkwürdigen Städte in Deutschland, Darmstadt 1842; alternativní Název: Original-Ansichten der vornehmsten Städte in Deutschland: ihrer wichtigsten Dome, Kirchen und sonstigen Baudenkmäler alter und neuer Zeit. 100

Schimmer, Karl August ,Das Kaiserthum Oesterreich in seinen merkwürdigsten Städten, Badeorten, seinen Domen, Kirchen und sonstigen ausgezeichneten Baudenkmälern alter und neuer Zeit :mit Stahlstichen von den ausgezeichnetsten Künstler unserer Zeit …. Svazek I,II,III, Darmstadt, 1842, 1842,1851. 101

Obr. příloha č. 12.

102

Obr. příloha č. 13.

103

Obr. příloha č. 14.

104

Obr. příloha č. 15.

105

Obr. příloha č. 18.

106

Obr. příloha č. 11.

107

Obr. příloha č. 10.

108

Obr. příloha č. 17.

109

obr. Příloha č. 21.

110

Obraz se nalézá v muzeu ve Slaném. Kat. údaje: Slaný, Prašná brána, olej, plátno,r. 1845, 74x60 cm, kat.č. 89. pozn. Obraz je na zadní straně signován C.Würbs 1855, datace uvedená v muzejním katalogu je tedy chybná. 111

Rozvoj lázeňství měl více příčin. Z hlediska vědy k němu přispěl zejména rozvoj lékařství, balneologie a spřízněných věd, např. hydroterapie nebo analýzy minerálních vod. Dalším z faktorů, který způsobil vzestup lázní , byl nástup romantismu, historismu a také sekularizační trendy osvícenství. Hledání ztraceného ráje a štěstí směřovalo k víře a k nalezení těchto ideálů ve zdraví. 112

Mráz, Karel Postl (pozn. 19), s. 149.

113

obr. Příloha č. 19.

114

obr. Příloha č. 20.

115

Mráz, Karel Postl (pozn. 19), s. 149.

116

Klučák František, Der Führer durch Prag. Praha 1850.

117

André Karl, Prag im neunzehnten Jahrhunderte, Praha, 1852.

118

Ernst Gombrich v Příběhu umění zmiňuje na str. 254 fascinaci malíře Paola Ucella (1397-1475) perspektivou Perspektivně zkrácené předměty potom dával hojně do svých obrazů. 119

obr. Příloha č. 22.

120

Was ich erlebte, Was mir auffiel, Baronin louize Kotz, 1859.

121

obr. Příloha č. 23.

122

Skřivánová Eva, O smyslu krajinářské veduty a jejím vztahu ke krajinářství in: Umění VIII, 1960, s. 480.

123

obr. Příloha č. 24.

124

obr. Příloha č. 25.

125

obr. Příloha č. 26.

126

Květy – Obrázkový týdenník, č. 10, s.85, Praha 1867.

127

Blažíčková – Horová Naděžda, Česká krajinomalba a veduta v období klasicismu a preromantismu in: Dějiny

českého výtvarného umění III/I, Praha 1984 s. 27. 128

Architekt Kranner vytvořil několik návrhů katedrály, které jsou evidentně předlohou pro Würbsovu grafiku.

129

Matějíček Antonín, Ilustrace, Jan Štenc Praha 1931 s. 200.

130

IBIDEM.

131

Skřivánová, O smyslu (pozn. 122), s. 482.

132

podle předkreseb byly vytvořeny grafiky die Nicolauskirche in prag (vyšlo Prag und seine nächsten Umgebungen .... v roce 1841) a grafika Das Franzens monument auf dem quai in Prag (vyšla r. 1842 v Das Kaiserthum Oesterreich in seinen merkwürdigsten Städte). 133

obr. Příloha č. 27.

134

obr. Příloha č. 28.

135

Skřivánová, O smyslu (pozn. 122), s. 480.

136

Reitharová, Antonín Mánes (pozn. 34), s. 96.

137

Pasáková Jana, Praha v díle Karla Postla a jeho žáků, Praha 2001, s. 8.

138

Dvořák Radovan, Vysokomýtský kreslíř Josef Šembera, Vysoké mýto 1987.

139

Bužgová-Rambousková,Vincenc Morstadt (pozn. 53), s. 40.

140

IBIDEM, s.29.

141

IBIDEM, ilustrace č. 69.

142

Prahl, Posedlost kresbou (pozn. 79), s. 15.

Literatura: Bečková Kateřina, Pasáková Jana, Pocta Vincenci Morstadtovi, Praha : Muzeum hlavního města Prahy, 2002 Blažíčková – Horová Naděžda, Česká krajinomalba a veduta v období klasicismu a preromantismu in: Naděžda Blažíčková – Horová - Taťána Petrasová - Helena Lorenzová, Dějiny českého výtvarného umění III/I, Praha : Academia, 1984 Bužgová-Rambousková Eva ,Vincenc Morstadt, Popisný seznam grafického díla, Praha 1958 Dvořák Radovan, Vysokomýtský kreslíř Josef Šembera, Vysoké mýto 1987 Harlas F.X., Malířství, Praha 1908, s. 77, ilustrace č. 122,155 Hojda Zdeněk, Prahl Roman, Kunstverein nebo Künstlerverein? : hnutí umělců v Praze 1830-1856, Praha : Artefactum , 2004 Jiřík F.X., Vývoj malířství českého ve stol. XIX, Praha MCMIX ,str. 50 Kropáček Jiří Pražské veduty : proměny obrazu města (1493-1908), Praha: Aventinum, 1995 Landau, Hermann Joseph, Prager Necrologe 1870-1882 - Ein familienbuch, Praha 1883, s.65-66 Matějíček Antonín, Ilustrace, Jan Štenc Praha 1931 Mergl Jan a kolektiv, heslo Würbs, in: Plzeňské pohledy a veduty čtyř století: 1500 – 1900, Západočeské muzeum 1995, s. 53 Mráz Bohumír, Karel Postl a základy české krajinomalby, Praha 1957 Nagler Georg Kasper, heslo Würbs, in: Neues allgemeines Künstler-Lexicon, München 1852, s. 124 Novotný Antonín, Grafické pohledy Prahy 1493-1850, Praha 1945 Novotný Vladimír, Sto let krasoumné jednoty: 1835-1935, Praha : Krasoumná jednota , 1935 Ottův slovník naučný XXVII s.313

Pařík Arno, Pražské ghetto v obrazech : výstava ke 100. výročí založení Židovského muzea v Praze 17. května - 27. srpna 2006, Praha : Židovské muzeum v Praze 2005, s.21 Pasáková Jana, Praha v díle Karla Postla a jeho žáků, Praha : Muzeum hlavního města Prahy , 2001. Reitharová Eva, Antonín Mánes, Praha 1967 Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců II, Praha 1950 Prahl Roman, Hojda Zdeněk , Kunstverein nebo Künstlerverein? : hnutí umělců v Praze 1830-1856, Praha 2004 Prahl Roman, Hojda Zdeněk, Umění v Konverzaci – Thunův salon, in: Lorenzová, H.- Petrasová, T. (edd.), Salony v české kultuře 19. století. Sborník příspěvků z 18. ročníku sympozia k problematice 19. století, Plzeň, 12.-14. března 1998, Praha 1999 Rezler Aleš, Členové Krasoumné Jednoty v Kutné Hoře, Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, 2000 Ryneš Václav, Výtvarní umělci v Krasoumné Jednotě a v Jednotě umělců výtvarných, Praha: Národní Galerie v Praze, 1970 Skřivánová Eva, O smyslu krajinářské veduty a jejím vztahu ke krajinářství, Umění VIII, 1960, s. 466–492 Ulrich Thieme, Felix Becker, Hans Vollmer, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart XXXI. Leipzig 1907-1950, band I, XXXVI Vorlábová Alena, Václav Hollar, Evropa mezi životem a zmarem, Praha , Národní galerie, 2007 Vlnas Vít - Blažíčková Naděžda - Sekyrka Tomáš et al., Obrazárna v Čechách 1796-1918 , katalog výstavy uspořádané u příležitosti dvoustého výročí založení Obrazárny S.V.P.U. v Čechách, Praha: 1996, s.55-56 Výstava českých mistrů z prvé poloviny XIX století, Umění V, 1932, s. 99 Grundmann Günther, Dome, Kirchen und Klöster in Schlesien : Nach alten Vorlagen, Frankfurt a.M.: Wolfgang Weidlich 1963 Wirth Zdeněk, Praha v obraze pěti století, Jan Štenc Praha 1934, s.122,155 Wurzbach, Constant von, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich (díl 58 Wolf – Wurmbrand), Wien 1889, s.224

Seznam použitých zkratek: S.V.P.U. - Společnost vlasteneckých přátel umění ČVUT - České vysoké učení technické v Praze IBIDEM – tamtéž

Seznam publikací s ilustracemi Karla Würbse: Erinnerung an Prag in bildlichen Ansichten und historischen Eräuterungen : Als Gedenkbuch für Framde und Einheimische ,Praha, Gottlieb Haase Söhne, 1836 Lange Ludwig , Poppel Johann, Prag und seine nächsten Umgebungen in malerischen Original-ansichten nach der Natur aufgenommen, G.G. Lange, 1841 Schimmer Karl August, Beschreibung der königl. Hauptstadt Prag. Herausgegeben Carl August Schimmer Darmstadt 1842 Schimmer Karl August ,Das Kaiserthum Oesterreich in seinen merkwürdigsten Städten, Badeorten, seinen Domen, Kirchen und sonstigen ausgezeichneten Baudenkmälern alter und neuer Zeit :mit Stahlstichen von den ausgezeichnetsten Künstler unserer Zeit …. Svazek I,II,III, Darmstadt, 1842, 1842,1851 Gerle Wolfgang Adolf , Bilder aus Böhmens Vorzeit : Burgvesten und Ritterschlösser in Original Asichten dargestellt 1781-1846, 1942 Original-Ansichten der historisch merkwürdigen Städte in Deutschland,Gustav Georg Lange, Darmstadt III. díl 1842 Klučák František, Der Führer durch Prag. Praha 1850 André Karl, Prag im neunzehnten Jahrhunderte, Praha 1852 Klučák František, Böhmische Adelssitze als Centralpunkte volkswirthschaftlicher und humanitärer Bestrebungen Praha, Gottlieb Haase Söhne, Praha 1855 Kotz Louize, Was ich erlebte, Was mir auffiel,, Praha 1859, (II vydání 1861) André Karl , Gemälde von Prag und dessen Umgebungen. Praha 1863 K.André Grundmann Günther, Dome, Kirchen und Klöster in Schlesien : Nach alten Vorlagen, Frankfurt n.M. : W. Weidlich, 1963

Obrazová příloha:

Obr.1 Václavské náměstí v Praze (autor předlohy K. Würbs, autor ocelorytiny Schmidt, autor předlohy K.Würbs, ocelorytina Schmidt)

Obr. 2 Vyšehrad (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina Želísko)

Obr. 3 Pražský hrad ze Severní strany (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina J.Hyrtl)

Obr. 4 Židovský hřbitov v Praze (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina L.Zechmayer)

Obr. 5 Staronová synagoga v Praze (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina S.Langer)

Obr. 6 Chrám sv.Víta (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina Jan Rybička)

Obr. 7 Hrad Točník (autor předlohy K.Würbs, rytec není znám)

Obr. 8 Hrad Jestřebí (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina Frommel & Winkles)

Obr. 9 Hrad Zvíkov (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina C.Susemühl a syn)

Obr. 10 Chrám sv.Barbory v Kutné Hoře (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina John Poppel)

Obr. 11 Kamenný dům v Kutné Hoře (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina John Poppel)

Obr. 12 Nádraží v Praze (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina J.Umbach)

Obr. 13 Nádraží ve Vídni (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina J.M.Kolb)

Obr. 14 Pohled na vrch Špilberk z Františkova vrchu v Brně (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina John Poppel)

Obr. 15 Brno (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina John Poppel)

Obr. 16 Tábor (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina E.Willmann)

Obr. 17 Kostel sv. Bartoloměje v Kolíně (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina John Poppel)

Obr. 18 Kostel sv.Mikuláše s kaplí sv.Václava ve Znojmě (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina Emil Höfer)

Obr. 19 Mariánské Lázně (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina John Poppel)

Obr. 20 Mariánské Lázně – lázeňská budova (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina John Poppel)

Obr. 21 Gotická brána sv. Gotharda ve Slaném(autor předlohy K.Würbs, ocelorytina Emil Höfer)

Obr. 22 Dóm v Erfurtu (autor předlohy K.Würbs, ocelorytina J.M.Kolb)

Obr. 23 Krajina u jezera (K.Würbs, litografie)

Obr. 24 Kostel u Maďarského Táthu (K.Würbs, litografie)

Obr. 25 Klečící dívka (K.Würbs, litografie)

Obr. 26 Plánovaná dostavba chrámu sv.Víta (ilustrace K.Würbs)

Obr. 27 Kostel sv.Mikuláše s kaplí sv.Václava ve Znojmě (K.Würbs, předkresba pro grafický list, kombinovaná kresba perem a štětcem)

Obr. 28 Kostel sv.Jakuba v Kutné Hoře (K.Würbs, předkresba pro grafický list, kombinovaná kresba perem a štětcem)

Obr. 29 Valečov (K.Würbs, akvarel, kolorovaná kresba tužkou)