TOMA

Topografické mapování KMA/TOMA ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI Fakulta aplikovaných věd - KMA oddělení geomatiky

Ing. Martina Vichrová, Ph.D. [email protected]

Vytvoření materiálů bylo podpořeno prostředky z projektu FRVŠ č. 584/2011.

Způsoby znázorňování výškopisu

TISK

1

Topografické mapy  zobrazení zemského povrchu (objekty vzniklé činností přírody i lidí)  asociativní povaha mapové kresby – snaha navodit vjem pozorované reality  využití map: • orientace v terénu • potřeby vojsk • oborové dokumentace • urbanismus, ….  mapy • původní (topografické mapování, …) • odvozené (mapy odvozené – generalizace – např. TM50, TM100, …)  podrobné zobrazení prvků polohopisu (komunikace, vodstvo, sídla, …) a výškopisu – zobrazení TERÉNU

Způsoby znázorňování výškopisu na mapách  množství způsobů, jak na mapě vyjádřit výškové poměry (třetí rozměr)  kóty, šrafy, vrstevnice, stínování, tónování, barevná stupnice, kombinace předchozích metod

 pro mapy velkých a středních měřítek: • kóty • vrstevnice • technické šrafy

Pozn:

< 1:5 000

• mapa velkého měřítka

………

• mapa středního měřítka

1:10 000 – 1:200 000

• mapa malého měřítka

1:200 000 < … … …

2

Kótování  informace o výškových poměrech – uvedení absolutní nebo relativní výšky  na význačných (charakteristických) bodech terénu – vrcholové tvary, rozcestí, dno sedla, vrchol svahové kupy, místa polohopisného významu ...  absolutní výška – vrcholy kup, dna sedel,….  relativní výška – při určování výšek některých terénních útvarů (výkopy, náspy)

Čada, V. Přednáškové texty z geodézie: kapitola 10, http://www.gis.zcu.cz/studium/gen1/html/index.html

Kótování  kóty se umisťují na význačné body v terénu  kótovaný plán je základem pro sestrojení vrstevnicového plánu  číselný údaj poskytne rychlou a přesnou informaci o výšce

!!! Kótováním nezískáme představu o plasticitě terénu !!!

3

Vrstevnice  svislé průměty terénního reliéfu s vodorovnými rovinami, které mají pravidelný rozestup od nulové nadmořské výšky  čáry vedené po zemském povrchu, které mají v každém svém bodě stejnou výšku (vhodný násobek metru – vrstevnicový interval)  průsečnice vodorovných rovin s terénem  uzavřené čáry, které se neprotínají !!!  sestrojíme je tak, že: • zvolíme ekvidistanci v (rozdíl nadmořských výšek sousedních vrstevnic) • provedeme řezy topografické plochy rovinami o kótách, které jsou násobky ekvidistancí • průměty těchto řezů do roviny mapy jsou vrstevnice

Vrstevnice  Interval vrstevnic = rozestup vodorovných rovin  volba intervalu vrstevnic závisí na měřítku a sklonu v celkovém převýšení terénu  požadavek, aby minimální rozestup vrstevnic na mapě byl 0,2 – 0,3 mm (nesmí dojít ke splynutí vrstevnic, aby bylo možné vrstevnice vůbec vykreslit či vyrýt)  základní interval „i“ – stanovuje se pro každou mapu • pro 1:5 000

i=1m

• pro 1:10 000 a méně i = M / 5 000 (M je měřítkové číslo)  základní vrstevnice – s intervalem i  doplňující vrstevnice • s intervalem ½ nebo ¼ i • v plochém terénu nebo u vrcholových útvarů • kreslí se čárkovaně

4

Vrstevnice  zdůrazněné vrstevnice • pro zvýšení čitelnosti i plasticity • v celém jejich průběhu se vykreslí silnější čárou • obvykle se volí pětinásobek základního intervalu  pomocné vrstevnice • jen pro orientaci • časově značně omezená věrohodnost (povrchové lomy, sesuvná území, lomy,…) • nekótují se  kótování vrstevnic • pro snadnější určování výšek na mapách • rozptýleně po celé ploše mapy do vrstevnic tak, aby číslice byly vždy orientovány hlavou proti svahu • zpravidla u zesílených vrstevnic

HUML, M. a MICHAL, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0.

Šrafy  lepší vyjádření plasticity terénu X vysoké grafické zatížení mapy  užíváno dříve než vrstevnice  druhy šraf:  kreslířské • bez zaměřování výšek • pouze orientační sklonové poměry  sklonové • vyjádření vhodným poměrem černé a bílé barvy • hustota, délka a tloušťka podrobena geometrickým zásadám (Lehmannovy stupnice)

LEHMANN, J. G. Darstellung einer neuen Teorie der Bezeichnung der schiefen Flächen im Grundriß oder der Situationszeichnung der Berge. 1799.

5

Šrafy

LEHMANN, J. G. Anweisung zum richtigen Erkennen und genauen Abbilden der Erd-Oberfläche in topographischen Karten und Situations-Planen. 1812.

Šrafy  lepší vyjádření plasticity  užíváno dříve než vrstevnice  druhy šraf:  kreslířské • bez zaměřování výšek • pouze orientační sklonové poměry  sklonové

HUML, M. a MICHAL, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0 .

• vyjádření vhodným poměrem černé a bílé barvy • hustota, délka a tloušťka podrobena geometrickým zásadám (Lehmannovy stupnice)  technické – užíváme dnes • informace o náhlé změně sklonu • musí být doplněny kótou (relativní , absolutní)

6

Prameny a literatura LEHMANN, J. G. Darstellung einer neuen Teorie der Bezeichnung der schiefen Flächen im Grundriß oder der Situationszeichnung der Berge. 1799. LEHMANN, J. G. Anweisung zum richtigen Erkennen und genauen Abbilden der Erd-Oberfläche in topographischen Karten und Situations-Planen. 1812. HUML, M. a MICHAL, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0

Děkuji za pozornost … Ing. Martina Vichrová Ph.D. [email protected]

7