Dobrodružství Toma Sawyera

Dobrodružství Toma Sawyera také v tištěné verzi

Objednat můžete na www.fragment.cz

Doporučujeme další e-knihy: Martina Drijverová – Ježíš a jeho příběh Robinson Crusoe – převyprávěla Jana Eislerová Gulliverovy cesty – převyprávěla Jana Eislerová Staré řecké báje a pověsti – převyprávěla Jana Eislerová Babička – převyprávěl Petr Prouza Dobrodružství Toma Sawyera – e-kniha Převyprávěla Jana Eislerová Ilustroval Antonín Šplíchal Copyright © Fragment, 2012 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.

Obsah Tom a teta Polly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Souboj a trest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Neznámá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Nedělní škola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 V kostele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Huckleberry Finn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Becky Thatcherová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Dobrodružné výpravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Strašlivé tajemství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Tomovo trápení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Teta léčí Toma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Piráti na Mississippi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Hrdinové na pustém ostrově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Dýmka míru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Návrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Rytíř chrání dámu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Zkouška . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Prázdniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Soud . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Hledači pokladů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Na stopě zločinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Kde jsou Tom a Becky? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Bloudění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Konečně zase doma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Cesta za bohatstvím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 A stejně se stanu loupežníkem! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

3

Tom a teta Polly ome, Tome, kde jsi, ty uličníku!“ volala teta Polly a bezradně „ pobíhala po celém domě. Dokonce popadla koště a šmátrala jím pod postelí. Podařilo se jí vyhnat jen kocoura, ale Tom jako by se propadl do země. Tetičce náhle blesklo hlavou: „Ve spíži!“ Otočila se tím směrem a jen tak tak se jí podařilo chytit prchajícího Toma za šos kabátu. „Cos dělal ve spíži?“ Byla to zbytečná otázka, protože Tomovy ruce i umazaná pusa prozrazovaly jeho vinu. „Zakázala jsem ti chodit do spíže a už vůbec není dovoleno mlsat marmeládu!“ zlobila se teta a sháněla se po rákosce. Tom využil tetiny nepozornosti, vyškubl se a utekl do zahrady. „Mám s tím chlapcem jen trápení,“ stěžovala si tetička sama pro sebe, „neustále vymýšlí nezbednosti a zaslouží si trest. Kam na ty své nápady chodí? Když ho musím trestat, bolí mě srdce,“ povzdechla si. „I když je to rošťák, je to přece syn mé nebohé sestry, která mě před smrtí prosila,

4

abych se postarala o její chlapce. Tomův bratr Sid je klidný a tichý hoch, ale Tom každý den od rána do večera myslí jen na darebnosti.“ Bylo poledne a Toma čeka­lo odpolední vyučování. „Zase nepůjde do školy, ale k řece, a za to si zaslouží tentokrát ten nejpřísnější trest,“ slibo­va­la v duchu teta Polly. Nemýlila se. Tom nešel do školy, ale šel se s kamarády koupat. Tomovo rodné městečko leželo u Mississippi, největší a nejdelší ­řeky Spojených států. Tom a jeho kamarádi u řeky prožívali mnohá dobrodružství. Pozorovali velké kolesové parníky, které pluly po hladině z dalekého Pittsburgu až do New Orleansu a často zastavily i v místním v přístavišti. Některé vozily cestující, jiné dopravovaly náklady – balíky bavlny, uhlí, cukr a všelijaké jiné zboží. Když se Tom díval za odjíždě­jícím parníkem, sliboval si, že jednou navštíví všechna vzdálená velká města, kam parníky směřovaly a kde on nikdy nebyl. „Zítra je sobota,“ oznámila Tomovi teta Polly, když poznala, že zase vynechal školu, „ostatní chlapci mají volno, ale tebe čeká celodenní práce.“ Tom vyslechl kázání, a když tetička odešla do kuchyně, tiše se vytratil na ulici. Jeden známý chlapec ovládal zvláštní způsob hvízdání a Tom cestou všelijak kroutil pusou a opíral jazyk o patro, až se mu konečně podařilo zapískat zvuky podobné ptačímu trylkování. Náhle se zarazil. Proti němu kráčel cizí chlapec a Tom s úžasem pozoroval, že je oblečený a učesaný jako ve svátek. Měl pěkný kabát, dlouhé kalhoty a ve všední den měl dokonce i boty! Celou parádu korunovala pestrá vázanka pod bílým límcem. Přibližovali se k sobě. Tom neměl rád nastrojené panáky, ale zamrzelo ho, že se ve svém chudém oblečení nemůže neznámému rovnat. Rozhodl se pro boj.

5

Souboj a trest káže cizákovi, kdo tady vládne. „Že mě nepřepereš!“ křikl na neznámého. „Ty si troufáš,“ ušklíbl se neznámý. „Radši zmiz, nebo ti nařežu,“ vyhrožoval Tom. „To jsou řeči, jsi padavka a zbabělec,“ zněla výsměšná odpověď. To si Tom nemohl nechat líbit. Vrhl se na nepřítele. V mžiku se oba váleli na cestě v prachu. Když se prach rozplynul, klečel Tom na svém soupeři a boxoval ho pěstmi. Chlapec se snažil osvobodit. „Pustím tě, až řekneš dost!“ rozhodl udýchaně Tom. „To se načekáš,“ pokusil se protivník o poslední odpor, ale pak se rozbrečel vzteky a naštvaně vykřikl: „Dost!“ Oba vstali a neznámý si oprašoval oděv. Dal se na ústup a sliboval Tomovi, jak si to s ním příště vyřídí. Když Tom lezl oknem do svého pokojíku, byla už tma, ale teta Polly bděla. Jakmile uviděla jeho modřiny, šrámy a špinavé šaty, bylo jasné, že tentokrát Tom přísnému trestu neujde. Ráno měl nachystaný kbelík s vápnem a štětku na dlouhé násadě. „Plot kolem zahrady potřebuje nový nátěr. Pracuj pečlivě, do večera musíš být hotov,“ nařídila přísně teta. Byl nádherný letní den. Tomovi připadalo, že se dřevěný plot táhne až na konec světa. S nechutí ponořil štětku do vápna a pustil se do práce.

6

Kolem právě procházel černošský chlapec Jim, kterého teta Polly poslala k pro vodu k obecní pumpě. „Jime,“ zkoušel Tom, „když budeš místo mě chvíli natírat, přinesu vodu a dám ti krásnou bílou mramorovou kuličku.“ „Paní Polly mi nařídila, že se cestou nesmím nikde zdržovat a hlavně nesmím místo pana Toma natírat, i kdyby mě stokrát prosil.“ Tom se nedal odbýt: „Jime, když budeš trochu natírat, ukážu ti svůj bolavý palec!“ To bylo lákavé, ale Jim odolal a zamířil k pumpě. K Tomovi se blížil Ben Rogers a ukusoval z nádherného velkého jablka. Tom dostal nápad. Poodstoupil od plotu a začal zkoumat natřené plaňky. „Jdu se koupat,“ řekl posměšně Ben, „ale ty budeš asi radši makat.“ Tom dál prohlížel plot, jako by to bylo umělecké dílo. „Který chlapec má takové štěstí, aby mu svěřili tak důležitý a zajímavý úkol,“ nadhodil. Ben začínal Tomovi závidět. „Rád bych zkusil taky trochu natírat,“ řekl. „To nejde, nesmím tu práci svěřit nikomu nezodpovědnému,“ odmítl Tom. Ben se nedal odbýt: „Dám ti za odměnu své jablko!“ Tom se v duchu radoval, jak se mu plán daří. Velkomysl­ně mu předal štětku a vychutnával jablko. Těšil se, jak získá další dobrovolníky. Celý den chodili kolem známí chlapci. Nejprve se posmívali, ale nakonec každý zatoužil bílit. Tom se stal do večera boháčem. Získal papírového draka, mrtvou krysu, mosazný knoflík, kousek křídy a mnoho dalších pokladů. Uvědomil si, že člověk vždy touží po tom, co je nedosažitelné, a to, co je nutné udělat, je tvrdá práce.

7

Neznámá eta Polly se nestačila divit, když spatřila vzorně natřený plot. Tom dostal šťavnaté jablko a směl si jít hrát. Na návsi se mezi mnoha dalšími chlapci objevil Tomův nejlepší kamarád Joe Harper. Tom a Joe hned uspořádali bitvu dvou armád – oba dva se prohlásili za generály a z přítomných chlapců postavili dvě armády. Vojska se proti sobě zuřivě vrhla. Generálové opodál pozorovali boj a udíleli rozkazy. Když konečně Tomova armáda slavně zvítězila, dohodli se generálové, kde a kdy se bude konat další bitva. Potom se vojáci rozešli a Tom také zamířil k domovu. Když míjel dům advokáta Thatchera, spatřil v zahradě neznámou dívku. Byla tak krásná, že se Tomovi zastavilo srdce. Andělská tvářička, modré oči, zlaté vlasy spletené do dvou copů, bělostné letní šatičky. Z Tomova srdce se okamžitě vypařila Amy Lawrencová, o které byl dosud přesvědčený, že ji má nejraději na celém světě. Dlouho se snažil získat její obdiv, a když se mu to konečně podařilo, byl nejšťastnějším chlapcem pod sluncem. A teď bylo v jediné chvilce všechno pryč. Když se neznámá podívala na Toma, snažil se ze všech sil upoutat její pozornost. Všelijak se předváděl a jeho kousky se chvílemi blížily akro­bacii.

8

Dívenka se však k němu náhle otočila zády a odcházela do domu. Tom byl zklamaný. V poslední chvíli, než úplně zmizela ve dveřích, hodila směrem k němu květ macešky. Tom se zaradoval, ale nechtěl, aby viděla, že květinu zvedl. Teprve když se za neznámou zavřely dveře, sebral macešku a jako nejdražší poklad si ji připnul k podšívce kabátu. Doma u večeře se Tom pokoušel ukrást z cukřenky na stole kus cukru, ale dostal od tety Polly přes prsty. „Tetičko, proč si Sid může brát cukr, a já ne?“ zeptal se. „Je to hodný chlapec a netrápí mě pořád jako ty,“ zněla její odpověď. Když teta na chvilku odešla z místnosti, popadl Sid cukřenku, aby Tomovi předvedl, že si může nabrat cukru, kolik chce. Ale cukřenka mu vyklouzla z prstů a rozbila se na kusy. Jakmile tetička spatřila tu pohromu, popadla Toma a v příští vteřině už dostával pořádný nářez. „Tetičko, proč mě bijete, cukřenku rozbil Sid,“ bránil se Tom. Očekával, že se teta omluví, ale nedočkal se. „Škoda rány, která padne vedle,“ řekla teta místo toho. Člověk špatně snáší nespravedlnost a křivdu. Tomovi bylo, jako když ho opaří. Litoval sám sebe a v duchu si představoval, že zemřel a že tetička Polly s výčitkami svědomí běduje nad jeho mrtvým tělem. Usínal a ptal se sám sebe, zda by ho krásná neznámá dívka alespoň trochu politovala, kdyby věděla, jak nespravedlivě byl potrestán.

9

Nedělní škola áno teta nařídila, aby se chlapci připravili do nedělní školy. Náboženství se tehdy nevyučovalo ve škole, ale děti v neděli dopoledne chodily do nedělní školy, která patřila ke kostelu. Tom nedělní školu nenáviděl. Probíraly se tam příběhy z bible a žáci se museli učit zpaměti důležité myšlenky. Kdo správně odříkal dva verše z bible, dostal od ředitele modrý lístek. Deset modrých lístků se dalo vyměnit za jeden červený a žlutý lístek měl cenu deseti červených. Jen málokdo se mohl pyšnit tím, že získal deset žlutých lístků. Takový hrdina byl odměněn v kostele před zraky všech věřících biblí. Pro Toma však znamenalo biflování veršů velké trápení. Než odešli do kostela, dohlédla teta na Toma, aby se pořádně umyl a učesal. Pak se musel obléci do svátečních šatů a dokonce si obout boty. U kostela Tom oslovil svého kamaráda: „Bille, máš žlutý lístek? Zač bys ho prodal?“ „Co dáš?“ zajímal se Bill. „Kus pendreku a háček na ryby.“ Obchod byl rychle uzavřen. Stejná scéna se opakovala ještě několikrát. Tom směnil cennosti získané při natírání plotu za žluté, červené i modré lístky. Netoužil po bibli, ale po slávě a senzaci. Když se všichni usadili do kostelních lavic, pronesl ředitel školy

10

slavnostním hlasem svůj obvyklý projev. Děti pochválil, ale i pokáral, neboť mnozí chlapci, především Tom, zlobili a všelijak se pošťuchovali. Během proslovu vešla do kostela vzácná návštěva: advokát Thatcher se svým bratrem, krajským soudcem. Tak důležitou osobu viděli obyvatelé malého města poprvé, a proto vzhlíželi k soudci se zbožnou úctou. Za soudcem kráčela jeho žena a za ruku vedla malou dcerku. Tom poznal svou neznámou ze včerejška. Soudce a jeho rodina se usadili na čestném místě. Když skončila pobožnost, vyzval ředitel žáky, aby předstoupili ti, kteří získali tolik lístků, že si zaslouží odměnu. Povzbudivě hleděl na snaživce a premianty, ale nikdo z nich se nehlásil. K všeobecnému překvapení nakonec předstoupil Tom a předložil své lístky, jejichž počet vyrazil řediteli dech. Lístky však byly pravé a ředitel mu musel udělit odměnu, i když věděl, že Tom by si mohl zasloužit bibli nejdřív tak za deset let. Sám velký soudce byl požádán, aby bibli Tomovi předal. „Tomáši Sawyere“ řekl, když se dověděl chlapcovo jméno, „pamatovat si dva tisíce veršů je úctyhodný výkon. Pochlub se svými vědomostmi. Jistě znáš jména všech dvanácti apoštolů. Pověz nám jména prvních dvou.“ Ředitel tušil, že bude ostuda. Tom vyslovil jediná dvě jména, která si z bible pamatoval: „David a Goliáš.“

11

V kostele a nedělní bohoslužbu se schází celé městečko. Známý advokát, chudý poštmistr, místní krasavice, prodavači, úředníci i důstojní měšťané s rodinami. Všichni ve svátečním. Sid, Mary a Tom se usadili vedle tety Polly. Modlitby a kázání Toma nudily. Kněz pokaždé strašil věřící ohněm a mukami pekelnými. Odříkával předlouhý seznam hříchů, za něž nehodní propadnou peklu. Toma napadlo, že vyvolených, kteří se budou smět po smrti radovat v nebi, bude asi jen hrstka. Kázání bylo nekonečné, někteří věřící začali klimbat. Na Tomův rukáv usedla moucha a Tom soustředil veškeré úsilí na to, aby ji chytil. Podařilo se, ale přísný tetiččin pohled ho donutil mouchu zase pustit. Pak opatrně vyndal z kapsy jeden ze svých pokladů – malá krabička skrývala velkého černého brouka s ohromnými kusadly. Říkali mu „štípák.“ Jak brouk ucítil volnost, zakousl se Tomovi do prstu. Chlapec ho setřásl, a brouk spadl do uličky mezi lavicemi. Ležel na zádech a nemohl utéci. Všiml si ho malý pudlík, který patřil jedné z místních dam. Opatrně brouka obešel a začal do něj strkat tlapkou. Bavil se nejen Tom, ale také ostatní potlačo­­vali smích. Když pudlík přiblížil k broukovi čumák, brouk nelenil a stiskl kusadla. Ozvalo se hlasité zavytí. Pes zatřásl hlavou a odhodil „štípáka“ tak, že spadl zase na záda. Pak o něj ztratil zájem. Pozoroval mouchy a na zemi uviděl mravence. Na brouka úplně zapomněl a dokonce si na něj sedl. Znovu bolestně zavyl do kostelního ticha a upaloval i s broukem z kostela ven. Tom musel uznat, že každá bohoslužba nemusí být úplně nudná.

12

Pondělí Tom neměl rád. Vidina dlouhého školního týdne ho nutila přemýšlet, jak se škole vyhnout. Má být nemocný, nebo se raději vymluvit na bolavý zub? To však rychle zavrhl – představil si, že teta uváže na jeho zub nit a bude mu ho chtít vytrhnout. Nejlepší bude naříkat na bolavý palec. „Side,“ zavolal Tom skomíravým hlasem na bratra, který s ním spal v pokoji, „zavolej tetičku Polly, mám velké bolesti, asi umírám!“ Sid se vylekal a upaloval pro tetičku: „Tom umírá, pojďte rychle k němu.“ Vyděšená teta vyběhla po schodech. Když Toma uviděla, hned věděla, jak se věci mají. „Tetičko, můj nemocný palec umřel,“ sténal Tom. „Taák, tobě se nechce do školy?“ odhadla teta správně situaci. „Tetičko, také se mi viklá zub a moc to bolí,“ nevzdával se Tom. „Mary, přines pevnou nit a z kuchyně žhavé ­poleno,“ zavelela teta. Nit obtočila kolem zubu. Druhý konec přivázala k posteli. Pak zamávala Tomovi před očima žhavým polenem. Ten ucukl a zub se houpal na niti. Cestou do školy Tom zjistil, že dírou po vytrženém zubu se krásně plive a že mu to mnozí chlapci závidí.

13

Huckleberry Finn estou do školy Tom potkal Huckleberryho Finna, syna místního opilce. Všechny matky „slušných“ hochů ho nenáviděly a zakazovaly synům s ním kamarádit. Podle nich to byl darebák. Ale čím více ho matky nenáviděly, tím více se mu synové obdivovali. I Tom měl přísně zakázáno si s ním hrát, ale Huckleberryho život mu právě proto připadal neobyčejně romantický. Nosil potrhané staré šaty, nikoho nemusel poslouchat, nemusel se pořád mýt, uměl krásně nadávat, mohl jít kam se mu zlíbilo, být vzhůru, jak dlouho chtěl, nikdo ho nenutil chodit do školy ani do kostela. Takovou volnost mu záviděli všichni chlapci. „Ahoj, Hucku,“ pozdravil Tom. „Koukej, co mám,“ řekl Huckleberry a ukázal mrtvou kočku. „K čemu ti bude?“ ptal se Tom. „Mrtvá kočka je nejlepší na odstranění bradavic,“ poučoval Huckleberry. „To já je odstraňuji fazolemi,“ řekl Tom. „Fazole se rozpůlí, pak se řízneš do bradavice, a když ukápne trocha krve, dáš ji mezi půlky fazole. Pak se fazole zakope co nejhlouběji do země a čeká se, až bradavice sleze. Musí se při tom opakovat: Fazole hluboko do země, bradavice pryč ode mě!“ „Bába Hopkinsová – všichni vědí, že je čarodějnice – mi pověděla, jak se zbavím bradavic s pomocí mrtvé kočky. Vezmeš ji v noci na hřbitov a číháš u hrobu, kde pochovali nějakého hříšníka. O půlnoci si pro něj přijdou čerti, a když ho odnášejí, hodíš za nimi kočku a odříkáváš: Čerte za mrtvolou – kočko za čertem – bradavice za kočkou – už tě mám dost!“ „Už jsi to zkoušel, Hucku?“ ptal se Tom. „Chystám se tam v noci. Dnes určitě čerti přijdou pro starého Williamse.“ Tom zatoužil být u toho: „Můžu jít s tebou?“ „Klidně, ale jen jestli se nebojíš!“ souhlasil Huck.

14

Pak spolu Tom a Huckleberry uzavřeli výměnný obchod. V krabičce, kde byl dříve brouk „štípák,“ zaujalo místo klíště a Huckleberry si radostně odnášel Tomův vytržený zub. „Á, pan Tomáš Sawyer opět ráčil přijít pozdě,“ přivítal Toma učitel. „Jaká neodkladná záležitost tě zdržela?“ Tom měl připraveno několik výmluv, ale náhle uviděl v dívčím oddělení dva dlouhé zlaté copy a srdce mu poskočilo. Vedle neznámé bylo v lavici volné místo. Tom se odhodlal k hrdinskému činu. „Zastavil jsem se na kus řeči s Huckleberrym Finnem,“ řekl důstojně. Učitel nevěřil vlastním uším a žáci strnuli údivem nad takovou šílenou odvahou. „Pojď sem,“ nařídil učitel a chopil se rákosky. Když rákoska dokončila své dílo, řekl učitel: „A za trest se posadíš mezi děvčata!“ To byla sladká odměna za ponižující trest a Tom blaženě usedl vedle zlatých copů. Dívka se odtáhla od Toma co nejdál. „Jak se jmenuješ?“ odvážil se zašeptat po chvíli. „Becky Thatcherová, a ty? Vlastně já to vím, ty jsi Tomáš Sawyer.“

15

Becky Thatcherová omáši mi říkají, jen když mám dostat výprask, normálně jsem Tom,“ představil se chlapec své vyvolené. Pak něco usilovně „ čmáral na svou tabulku. Nakreslil dům a vedle postavu dívky, podobnou přesýpacím hodinám. V Becky se probudila zvědavost: „Co to kreslíš?“ Tom dělal trochu drahoty, než čmáranici ukázal. „Tak krásně kreslit neumím,“ šeptala Becky. „Klidně tě to naučím,“ navrhl Tom kavalírsky. „Nakresli ještě muže,“ řekla Becky. Tom přimaloval postavu, připomínající rozkládací žebřík, a Becky viděla, jak pod kresbu něco píše. „Ukaž, co píšeš,“ žádala zvědavě. Odstrčila Tomovu ruku, a když přečetla nápis „:Miluji tě,“ pocítil, Tom, že je za ucho zvedán do výšky. Za všeobecného smíchu ho učitel táhl přes celou třídu zpět mezi chlapce. O polední přestávce Tom zašeptal Becky: „Jdi jakoby domů, a až ostatní odejdou, vrať se alejí ke škole.“ Zamířili každý na jinou stranu, ale když se ostatní děti rozešly, vrátili se ke škole. O polední přestávce byla škola prázdná. Začala lekce kreslení. Tom vedl Becky ruku, až vznikl zase jeden neobyčejný dům. Pak Tom začal rozhovor: „Máš ráda krysy?“ „Ne, nemůžu je ani vidět,“ řekla Becky. „Ani mrtvé, když se dají zavěsit na provázek?“ „Ne, mně vůbec krysy nezajímají, já mám ráda žvýkačku.“

16

„To je škoda, já žádnou nemám,“ litoval Tom. „Ale já mám,“ řekla Becky, „a nechám tě chvíli žvýkat, když mi ji zase vrátíš!“ Tak střídavě žvýkali, seděli na stole a klátili nohama. „Bylas už někdy v cirkuse?“ ptal se Tom. „Ano, s tatínkem, a slíbil mi, že půjdeme zase.“ „Já už byl v cirkuse mockrát,“ chlubil se Tom. „Tam se pořád něco děje, to není nuda jako v kostele. Až budu velký, budu v cirkuse šaškem. A Becky, bylas už někdy zasnoubená?“ změnil Tom téma hovoru. „Co to je?“ „To když si chlapec a děvče slíbí, že si nikdy nevezmou nikoho jiného. Chtěla bys být zasnoubená?“ Becky přemýšlela: „Asi ano,“ řekla, „a jak se to dělá?“ „Prostě řekneš nějakému chlapci, že ho miluješ, a dáš mu hubičku.“ Becky se zdráhala, ale nakonec si s Tomem navzájem zašeptali do ucha „Miluji tě,“ a nesměle se políbili. „Teď budeme spolu, chodit do školy a ze školy, a na výletech, až se budou hrát hry, tak ty si vždycky vybereš mě a já tebe,“ plánoval Tom. „To je hezké, radovala se Becky. „To když jsem byl zasnoubený s Amy Lawrencovou…“ řekl Tom, ale hned si uvědomil, že udělal osudnou chybu. „Cože?“ zvolala Becky, „Tys už byl zasnoubený s jinou?“ Zamračila a v očích měla slzy. „ Ale teď už nechci žádnou jinou, jen tebe,“ řekl Tom a podával Becky na usmířenou svůj krásný měděný knoflík. Ale uražená Becky mu ho vyrazila z ruky. Tom vyšel ze školy a věděl, že už se tam dnes nevrátí.

17

Dobrodružné výpravy om zamířil za město na kopec Cardiff Hill a brzy se ocitl uprostřed lesa. Usadil se na zelený mech pod dubem a chtělo se mu zemřít. Ale vzpomněl si, že má asi v nebi špatnou pověst kvůli ostudě v nedělní škole, a hned tu možnost zavrhl. Bylo mu líto, že je Becky uražená, vždyť měl ty nejlepší úmysly. Co kdyby odešel z domu a vstoupil do armády? Po letech by se slavně vrátil s medailemi a šrámy z bitev. A co se dát k Indiánům? Stal by se velkým náčelníkem s hrozivě pomalovanou tváří a čelenkou s orlími péry. A jednou v neděli by vtrhl s bojovým pokřikem do nedělní školy… Nakonec se rozhodl, že bude pirátem. Na jeho černé lodi bude vlát černá vlajka s lebkou a zkříženými hnáty. Bude se oblékat do černého sametového obleku a klobouku, jeho meč bude stále rudý od krve nevinných obětí a jméno Tom Sawyer bude obávané ve všech světových mořích. Ano, hned zítra odejde a dá se k pirátům. Nedaleko se ozvalo zatroubení dětské trumpety. Tom hned poznal, co to znamená. Vběhl do křoví, kde měl ukrytý luk a šípy, dřevěný meč a trubku. Shodil kalhoty a jen v košili vyběhl na cestu. Tam už stál stejně vyzbrojený Joe Harper. Tom zvolal: „Jak se opovažuješ vstoupit do mého lesa? Jsem Robin Hood a vypořádám se s tebou.“ „Tak ty jsi ten strašlivý zbojník?

18

Já, Guy z Guisbornu, tě vyzývám k boji.“ Ozval se zuřivý třesk dřevěných mečů. Soupeři byli stejně zdatní a souboj vypadal nerozhodně. „Padni!“ zařval Tom. „ Já jsem Robin Hood, a jak je psáno v knize, musím vyhrát!“ To se Joeovi vůbec nelíbilo a bránil se dál. Nakonec Tom praštil Joea mečem po zádech a Guy z Guisbornu se svalil jako mrtvý. Večer Tom dlouho nemohl usnout. Po jedenácté se pod oknem ozvalo hlasité zamňoukání. Během minuty byl Tom oblečený, vylezl z okna na střechu kůlny a seskočil do zahrady. Tam už čekal Huckleberry Finn se svou mrtvou kočkou. Za půl hodinky se již oba chlapci brodili vysokou trávou na hřbitově. Mluvili šeptem, vítr šuměl v korunách stromů a Tom se trochu bál, zda to nejsou duchové. Vzadu našli čerstvě navršený hrob a usadili se opodál. Nedaleko houkala sova. V dálce zablikalo světlo lampy a pomalu se přibližovalo. „Už jsou tady, to jsou oni,“ vzrušeně šeptal Huckleberry. „To je pekelný oheň. Umíš se modlit, Tome?“ „Nic nám neudělají! Andělíčku, můj strážníčku…“ drmolil Tom. „Jsou tři! Jsou to lidi! Poznávám po hlase starého Pottera,“ řekl Huck. Postavy se blížily k čerstvému hrobu. Ve svitu lampy poznali chlapci ještě známého lotra Indiána Joea a mladého lékaře Robinsona. Potter a Indián měli malý vozík s nářadím. Popadli lopaty a začali odkrývat hrob.

19

Strašlivé tajemství om a Huckleberry ani nedýchali. Indián Joe a Muff Potter vytáhli rakev a vypáčili víko. Měsíc ozářil mrtvé tělo. Muži položili mrtvolu na vozík, zakryli ji přikrývkou a přivázali provazem. Konec provazu odřízl Muff velkým nožem. „Doktore, tady máte svého nebožtíka, zaplaťte za práci,“ řekl. „Už vám nic nedám, chtěli jste peníze předem a zaplatil jsem,“ bránil se doktor. „Jestli nedostaneme zaplaceno, zůstane mrtvý tady a s vámi si to vyřídíme,“ rozzuřil se Indián Joe a šermoval doktorovi pěstmi před očima. Doktor náhle prudce udeřil opilého Pottera, až se svalil na zem. Velký nůž mu vypadl z ruky. Znovu vstal a vrhl se na doktora. Indián zdvihl ze země Potterův nůž a čekal na vhodný okamžik. Doktor popadl prkno z rakve a srazil jím Pottera na zem. V tu chvíli vrazil Indián nůž až po rukojeť do doktorovy hrudi. Doktor se svalil na ležícího Pottera a z prsou se mu valila krev. Chlapci strnuli hrůzou. Už na nic nečekali a dali se na útěk. Než se opilec Potter vzpamatoval, vložil mu Indián Joe nůž do ruky a pevně ji stiskl. Pak mrtvého obral o peníze. Potter se pomalu probral a zvedl ruku, která svírala nůž. „Co se stalo?“ „Je to zlé,“ řekl Joe, „co tě to napadlo jít na něho s nožem? Už to má za sebou.“ Potter bědoval:

20