Tomáš Netopil, nový šéfdirigent orchestru Národního divadla Foto Hana Smejkalová

1 Září / September 2009 | 127. sezona 2009–10

6. ãást

Češi byli výběrem místa nadšeni. České divadlo se bude zrcadlit ve Vltavě a ještě bude habsburskému dvoru při pohledu přes řeku z Pražskému hradu a při pomyšlení z Vídně připomínat sílu českého národa. Dneska musíme uznat, že při výběru místa měli naši předkové skutečně víc než šťastnou ruku.

Pozemek byl vyřešen, ale začaly se objevovat další neshody. Postavit divadlo honosné, důstojné a po všech stránkách nádherné? Nebo být skromnější a zvolit variantu, která by nestála tolik peněz, ale dostatečně uspokojila potřeby českých diváků? Před prostředností varoval bouřlivák Karel Havlíček Borovský, proti němu se postavil se střízlivějším názorem František Ladislav Rieger. Sbor se nakonec přiklonil k Riegrovi.

Byla vyhlášena veřejná soutěž na vypracování projektu jak se vypořádat s krásnou, ale nepravidelnou stavební parcelou. Přišlo sedm návrhů, ale ani jeden neuspěl. Jako by se vše přestalo dařit… Ze Sboru odstoupil jeden z nejvýznamnějších vlastenců, František Palacký. V pokladně bylo málo peněz a sbírky začaly váznout, činnost Sboru usnula…

Pokraãování pfií‰tû Knihu „NAZDAR, NÁRODNÍ DIVADLO“ můžete jako komplet zakoupit za 189 Kč v pokladnách ND a vybraných knihkupectvích.

Tomáš Netopil, nový šéfdirigent orchestru Národního divadla Foto Hana Smejkalová

www.narodni-divadlo.cz

editorial e Vážení a milí návštěvníci Národního divadla, život divadla je neúprosně diktován cestou od premiéry k premiéře, od sezony k sezoně. Národní divadlo stojí na prahu sezony sto dvacáté sedmé a její první premiéra (kterou budou 29. října Hry o Marii Bohuslava Martinů v režii Jiřího Heřmana a pod dirigentskou taktovkou Jiřího Bělohlávka) nese pořadové číslo 4690. Režisér – a patrně dosud nejvýznamnější umělecký šéf činohry Národního divadla (v letech 1921–1935) – Karel Hugo Hilar v roce 1931 napsal: „Dům, jenž za celou minulost byl nejvyšším výrazem touhy po svobodě národa, uctí nejlépe tradici svobodného národa tím, že bude sloužiti svobodě ducha!“ Máme za to, že tento imperativ je dodnes živý. Skrze tuto „službu“ hodláme sloužit i Vám, našim divákům. Nekompromisně hledat, nepodbízivě povznášet, nekonvenčně kultivovat – a ve svobodě, která nemá hranic, „stopovat“ ducha doby. To budiž našim cílem – řečeno v inten■ Ondřej Černý cích Hilarovy vypjatosti. foto P. Neubert Chceme však býti prosti jakékoliv „duchamornosti“ a dát Vám „zažít“ věci mimořádné, přinést radost ze skvělých uměleckých výkonů našich interpretů i radost z objevování dosud nepoznaného. Budeme tak činit s pokorou i drzostí, se svéhlavostí i velkorysostí, s dětinskostí a snad i moudrostí. Nemůže tomu být ostatně ani jinak. Neb jsme od divadla – ač Národního. Jsme si však vědomi toho, že naše „domy“ (mám na mysli divadlo Národní a Stavovské) mají samy o sobě tak silné charizma a z něho plynoucí divácká očekávání, že permanentní uměleckou svobodu „bez hranic“ by jen těžko unesly. Tím „zcela“ svobodným prostorem se stane od začátku příštího roku Nová scéna, která byla postavena v roce 1983 a po 16 letech přechází zpět do rukou Národního divadla. Bude jeho svébytnou uměleckou platformou, kladoucí důraz na současná témata a moderní umělecké trendy. Náš balet coby předskokan vstoupil na Novou scénu již koncem minulé sezony představením Extrém (choreografie: Petr Zuska a Jiří Kylián). Činohra tam doslova vtrhne – její umělecký šéf Michal Dočekal zde uvede tři premiéry (Spaseni E. Bonda, Co se stalo když Nora opustila manžela E. Jelinekové a Beckettovo Čekání na Godota). A dočká-li se Nová scéna rekonstrukce, využije tento pozoruhodný divadelní prostor jistě i naše opera. Nová scéna zůstane samozřejmě (byť v menší míře, než tomu bylo dosud) i působištěm Laterny magiky, která se po 18 letech vrací 1. ledna 2010 do svazku Národního divadla. Za 50 let své existence bezpochyby výrazně obohatila podobu moderního českého (ovšem i světového) divadla a stala se významnou součástí národního kulturního dědictví. Budeme dbát o tento „poklad“ a budeme hledat cesty jak ho zprostředkovat českému divákovi. Je však nesporné, že budoucnost Laterny magiky bude vyžadovat nové impulsy a nová řešení. Chceme se o ně pokusit. Převzetí Nové scény ovšem nic nezmění na tom, že drtivé penzum představení a profilové premiéry sezony uvidíte v našich historických budovách. Nabídneme Vám dvě světové premiéry renomovaných choreografů Libora Vaculíka (Faust) a Youri Vàmose (Othello) i nové inscenační interpretace klasických činoherních titulů (Shakespearova Kupce benátského, Brechtovy Źebrácké opery, ale i Stodolovy komedie Čaj u pana senátora) či divadelní adaptaci provokativního filmového díla Larse von Triera Dogville. Naše opera (nově pod šéfdirigentskou taktovkou Tomáše Netopila) kromě již zmíněných Her o Marii uvede Offenbachovy Hoffmannovy povídky, bude pokračovat v rozvíjení mozartovské tradice Stavovského divadla (Così fan tutte, Idomeneo) a na úplný závěr sezony Vám představí Janáčkovu Káťu Kabanovou v nastudování „mága světového divadla“ Roberta Wilsona. Těch 16 premiér, které Vám v této sezoně nabídneme, jsou tváří v tvář celé historii ND jen kapkou v moři. A přesto budeme každou z nich prožívat, jako by byla první a poslední zároveň, jako by byla ona sama celým mořem. A toužebně si budeme přát, abyste do těch našich moří zavítali. Neboť bez Vás by se mohla proměnit v louže… Ondřej Černý Ředitel Národního divadla

Dear audience, he life of a theatre is inexorably dictated by the path from premiere to premiere, from season to season. The National Theatre is now on the threshold of the 127th season, and its first premiere (Bohuslav Martinů’s The Miracles of Mary, directed by Jiří Heřman and conducted by Jiří Bělohlávek, on 29 October) bears the sequence number 4690. The stage director – and without question the most distinguished artistic director of the National Theatre Drama (1921-1935) – Karel Hugo Hilar wrote in 1931: “The house that throughout the past has been the highest expression of the nation’s freedom, best honours the free nation’s tradition by serving freedom of the spirit!” We assume that this imperative is still vital today. Through this “service”, we intend to serve you, our audience, too. To uncompromisingly seek, non-kowtowingly uplift, non-conventionally cultivate – and in limitless freedom “track” the Zeitgeist. This is our objective – said in the spirit of Hilar. We want, however, to be devoid of any “spirit besetment” and make it possible for you to “experience” remarkable things, to bring you joy from the sheer artistic excellence of our performers, as well as the thrill of discovering the hitherto unknown. We will do so with both humility and audacity, with persistency and latitude, with childishness and perhaps wisdom too. After all, it cannot be otherwise. We are people of theatre – albeit the National. We are nevertheless aware of the fact that our “houses” (I have in mind the National and Estates theatres) in themselves possess such enormous charisma that it is widely assumed that they would bear permanent “limitless” artistic freedom only with difficulty. Come the beginning of next year, we will have at our disposal an “entirely” free space, to wit, the New Stage, which was built in 1983 and which after 16 years will once again be under the wings of the National. It will be its independent artistic platform, placing emphasis on contemporary themes and modern artistic trends. Blazing the trail, our Ballet entered the New Stage at the end of the previous season with the production Extreme (choreographed by Petr Zuska and Jiří Kylián). The Drama section is set to storm the New Stage too – its Artistic Director, Michal Dočekal, will present three premieres (Edward Bond’s Saved, Elfriede Jelinek’s What Happened After Nora Left Her Husband and Samuel Beckett’s Waiting for Godot). And if the New Stage undergoes refurbishment, our Opera will certainly make use of this extraordinary theatre space too. Of course, the New Stage will also remain (although to a lesser extent than to date) a stage of Laterna magika, which on 1 January 2010, after 18 years, will return to the National Theatre fold. Throughout the half-century of its existence it has undoubtedly played a significant role in forging the shape of modern Czech (not to mention global) theatre and has become an important part of the national cultural legacy. We will continue to be custodians of this “treasure” and seek ways of mediating it to Czech audiences. Yet the fact remains that Laterna magika’s future will require new impulses and new solutions. We want to attempt to provide them. However, the New Stage will in no manner change the fact that you will see the overwhelming majority of performances and premieres of the season in our historical buildings. We will offer you two world premieres of works by renowned choreographers: Libor Vaculík (Faust) and Youri Vàmos (Othello), as well as new productions of classic drama titles (Shakespeare’s The Merchant of Venice, Brecht’s The Threepenny Opera and Stodola’s comedy A Tea Party at the Senator’s) and the theatre adaptation of Lars von Trier’s provocative film Dogville. In addition to The Miracles of Mary, our Opera (with the new Music Director Tomáš Netopil) will stage Offenbach’s Les contes d’Hoffmann, will continue cultivating the Estates Theatre’s rich Mozart tradition (Così fan tutte, Idomeneo) and, at the very end of the season, will present to you Janáček’s Katya Kabanova, staged by that “wizard of world theatre” Robert Wilson. These 16 premieres we will offer you this season are just a drop in the ocean vis-à-vis the National Theatre’s illustrious history. Nevertheless, we will regard each of them as if it were the first and last at the same time, as if it alone were the entire ocean. And it is our dearest wish that you come to immerse yourselves in these oceans of ours. For without you they could diminish to mere puddles…

T

Ondřej Černý, Director of the National Theatre

■ Budova Národního divadla a Nové scény

foto P. Mikula

1 editorial

výročí | anniversary

výročí | anniversary v

Josef Zítek – 100. výročí úmrtí

Den české státnosti 28. září 2009

Program v historické budově Národního divadla a jihočeských Malenicích

Den české státnosti oslaví Národní divadlo Smetanovou operou Prodaná nevěsta 14.00 hod. a 19.00 hod.

2. srpna 2009 uplynulo 100 let od úmrtí architekta Josefa Zítka, jedné z nejvýznačnějších osobností historie Národního divadla. V rámci tohoto výročí připravilo ND rozmanitý program: • 19. 6. 2009 – 30. 9. 2009, 1. a 2. balkon historické budovy ND - výstava z díla J. Zítka (originální kresby a návrhy architekta Josefa Zítka, které dokumentují vývoj architektonické podoby stavby historické budovy Národního divadla) • 2. 9. 2009 - Malé sympózium – historická budova Národního divadla (komentovaná prohlídka ND, přednášky, besedy, panelové diskuse, promítání… Přednášet budou Karel Ksandr, zástupci Fakulty architektury UK, Klubu za starou Prahu a další hosté.) • Vydání publikace o životě a díle J. Zítka: Josef Zítek – architekt, pedagog a památkář Autor: Karel Ksandr. Slavnostní křest knihy 2. 9. 2009. • 5. 9. 2009, 10.00 – odhalení Zítkovy pamětní desky ve Lčovicích. Následuje mše svatá za architekta Josefa Zítka v Malenicích. Zítkovo nejslavnější tvůrčí období začíná rokem 1865, kdy zvítězil v soutěži na stavbu Národního divadla. Velkým štěstím pro tento vítězný návrh bylo rozhodnutí Sboru pro zřízení ND postavit divadlo jako reprezentativní stánek českého národa, jeho historie a umění. Stavba podle Zítkových plánů byla ze všech došlých projektů, díky navrhované bohaté umělecké výzdobě, již v rozpočtu nejdražší. Přesto byla v plném rozsahu uskutečněna a nyní můžeme říci, že tehdejší rozhodnutí bylo moudré, neboť návrh umožnil celé skupině mladých českých umělců, dnes nazývané generací Národního divadla, uplatnit se na domácí půdě. Zajímavé je, že průměrný věk těchto umělců byl kolem dvaatřiceti let. Divadelní budova se současně zapsala i do vývoje naší stavitelské techniky, poněvadž byla jako první v Čechách zastřešena velkorozponovým ocelovým krovem již před požárem v roce 1881. Podle toho také sou-

díme, že se Josef Zítek nebál moderních materiálů a konstrukcí. Po požáru došlo mezi J. Zítkem a Sborem ke sporu, který byl vyvolán nečestným a nepěkným jednáním stavebního výboru. Tyto okolnosti ho přivedly k tomu, že se vzdal práce na obnově, ačkoliv již dokončoval rekonstrukční plány, za které nežádal honorář. Zároveň tento spor způsobil Zítkovu tvůrčí krizi, v jejímž důsledku se vzdal aktivní projektantské činnosti. Štěstím bylo, že se rekonstrukce divadla ujal Zítkův asistent a přítel Josef Schulz, který s ním mnoho detailů při obnově konzultoval. (Z připravované publikace K. Ksandra: Josef Zítek – architekt, pedagog a památkář)

1832 1839 1945 1847–1851 1851 1852 1854 1854–1855 1854 1856 1857–1858 1858 1857–1858 1859–1862 1860 1861 1862

1863 1864 1864 1865 1866 1866–1881

1868 1871 1873 1874 1881

1881–1903 1900 1903 1906

Foto archiv

■ Hrob Josefa Zítka na hřbitově v Malenicích Foto web

Josef Zítek – základní životopisná data:

1867

■ Josef Zítek

V roce 2009 vzpomínáme 185. výročí narození a 125. výročí úmrtí Bedřicha Smetany (1824–1884), uvedení jeho nejslavnější opery ke Dni státnosti je tedy i naší poctou tomuto velikánu české hudby. Při této příležitosti je také připravena výstava o historii Prodané nevěsty, kterou speciálně pro tuto příležitost připravilo Národní muzeum.

1908 1909

narozen 4. dubna v Praze-Karlíně přestěhoval se s ovdovělou matkou a bratrem do domu zemského advokáta A. M. Pinkase, což značně ovlivnilo jeho další život dokončil povinnou školní docházku a začal navštěvovat stavovskou reálku studoval na pražské polytechnice, obor pozemní stavitelství současně se zapsal na polytechniku a akademii výtvarných umění ve Vídni představen Františkem Palackým hraběti Eugenu Černínovi ukončil studium na akademii výtvarných umění ve Vídni pracuje v ateliéru Josefa Krannera, první cesta do Itálie získal výuční list zednického řemesla, další krátká cesta do Itálie zemřela jeho matka stal se spolupracovníkem van der Nülla a Siccardsburga získal Římskou cenu ke stipendijnímu pobytu v Itálii dostal první dvě projektové zakázky stipendijní italská cesta seznámil se s německým malířem Prellerem neuskutečněný návrh na Prellovu galerii pro město Výmar v Duryňsku zastupoval van der Nülla na vídeňské akademii, na státní stipendium uskutečňuje cestu do Francie, návštěva Výmaru – získal stavební program budovy města, zakázky od hraběte Černína na práce v Jindřichově Hradci a Petrohradě, zakázka od hraběte Beauforta-Spontini na přestavbu zámku v Bečově seznamuje se s Josefem Schulzem, který mu pomáhá při práci na plánech výmarského muzea návrat do Vídně, kde získává stavební koncesi, povolán na pražskou polytechniku jako profesor, vypracovává se Schulzem plány kostela ve Vlíněvsi u Mělníka 28. července se stává profesorem na pražské polytechnice zemřel Zítkův mecenáš Pinkas, Zítek navrhuje jeho náhrobek, Zítkovým asistentem se stává Schulz zvítězil Zítkův návrh na stavbu Národního divadla období, ve kterém kromě pedagogických povinností řídí stavbu Národního divadla a pracuje na řadě návrhů (náhrobek K. Havlíčka Borovského, schodiště v Thunovském paláci, Mlýnská kolonáda v Karlových Varech) vystavuje v Paříži své návrhy Národního divadla a výmarského muzea, navrhuje reálku v Děčíně rozdělení polytechniky na Německou a Českou techniku, J. Zítek přechází na Německou techniku požádal o ruku Berty Lippertové vystavoval všechny své projekty na světové výstavě ve Vídni zvítězil spolu se Schulzem v soutěži na stavbu Rudolfina po požáru Národního divadla pracoval na rekonstrukčních plánech, avšak pro nepřekonatelné rozpory zaviněné Sborem pro zřízení ND zanechal práce, oženil se s B. Lippertovou a odešel na svůj statek do Lčovic na Šumavě byl členem architektonických a uměleckých komisí a porot, např. pro zbudování Husova pomníku v Praze, pro dostavbu chrámu sv. Víta, pro obnovu hradu Karlštejna stal se zakládajícím členem Klubu za starou Prahu 1. listopadu odešel z veřejného života a Německé techniky je mu udělen titul doktora technických věd honoris causa na pražské Německé technice je povýšen do šlechtického stavu 2. srpna zemřel v Praze a byl pochován v Malenicích nedaleko Lčovic

2 výročí

Patří k dobrým tradicím Národního divadla uvádět ve významné dny slavnostní operní představení. Z pochopitelných příčin se dramaturgický výběr v tomto ohledu zužuje na jednu z dvojice oper zakladatele a průkopníka moderní české hudby Bedřicha Smetany – Libuši nebo Prodanou nevěstu. Tato díla se přitom vzájemně zcela zásadně liší. Libuše je historické a symbolické tableau s hlubokým etickým poselstvím o ideální podobě vlády, politické moci plné pokory, moudrosti, shovívavosti a nezištnosti. Prodaná nevěsta naproti tomu přináší s něžnou ironií civilně komediální obraz české vesnice či lépe malých českých lidiček s jejich plebejskou vychytralostí, svéhlavostí a poťouchlým humorem. To, že se i při oficiální příležitosti jako je slavnostní operní představení v Národním divadle prosadí tón tu vážný a majestátní, tu úsměvný a nadsazený, je vlastně velice zdravé. Pro naše sebevědomí i pro naši pokoru. Při slavnostních příležitostech v Národním divadle se v poslední době oba tóny téměř pravidelně střídají. O Dni české státnosti 28. září je na řadě Prodaná nevěsta, již dvacátá inscenace této opery v Národním divadle, tentokrát v poetické režii Magdaleny Švecové a v hudebním nastudování předního slovenského dirigenta Ondreje Lenárda. Výstava v hlavním foyeru Národního divadla nabídne návštěvníkům mimořádnou příležitost zhlédnout u příležitosti Dne české státnosti originální rukopisy a další cenné dokumenty a předměty vážící se ke Smetanově nejznáměj-

■ Tomáš Černý (Jeník) a Dana Burešová (Mařenka), Prodaná nevěsta

ší opeře, které na výstavách běžně spatřit nelze. Rozsahem sice nevelká, ale o to unikátnější výstava představí v notových autografech genezi Prodané nevěsty od její tužkové skici, přes partituru definitivního znění, obsahujícího v sobě celkem čtyři verze opery z let 1866–70 až po rukopis klavírního výtahu, jehož první tištěné vydání z r. 1872 bylo zároveň prvním kompletním vydáním české opery vůbec. K vidění bude i opis Sabinova libreta s cenzurním povolením a četnými škrty a pracovními poznámkami, ukázky ze Smetanových deníkových zápisů i z některých jeho dalších rukopisů týkající se Prodané nevěsty a jejího provozování. Z obrazových dokumentů to budou fotografie B. Smetany z doby kompozice opery a některých významných představitelů hlavních rolí doby v Prozatímním i později v Národním diva-

■ E. Kosa: B. Smetana komponuje Prodanou nevěstu, dobová pohlednice

dle. Dochován je rovněž návrh scény z r. 1881, připomenuto bude i 100. představení opery v r. 1882, které bylo mimořádnou událostí nejen pro Smetanu, ale pro historii české opery vůbec, a památný úspěch opery ve Vídni v r. 1892, který Smetanovi a především Prodané nevěstě otevřel cestu do světa. Vystavené dokumenty doplní a oživí i některé předměty dokumentující popularitu a oblibu této Smetanovy opery, která postupně pronikla nejen do jiných uměleckých oblastí, ale i do každodenního života. Dne 28. září 2009 bude výstava pro veřejnost otevřena od 9.00 do 13.00.

■ Bedřich Smetana

3 výročí

Foto H. Smejkalová

pozvánka | invitation ■ Národní divadlo (zal. 1868), Ostrovní 1, Praha 1

Představujeme 127. sezonu 2009 / 2010 | We present 2009 / 2010 season

Nenechte si ujít | Don’t miss it ■opera

■ Stavovské divadlo (zal. 1781), Ovocný trh, Praha 1

KONCERT K OTEVŘENÍ SEZONY 2009/2010 | CONCERT TO MARK THE OPENING OF THE 2009/2010 SEASON Antonín Dvořák (1841–1904): Symfonie č. 8 G dur, op. 88 | Symphony No. 8 in G Major, Op. 88 Bohuslav Martinů (1890–1959) Epos o Gilgamešovi | Epic of Gilgamesh Účinkují | Cast: Eva Urbanová, Jaroslav Březina, Aleš Jenis, Martin Gurbaľ a David Matásek Sbormistr | Chorus master: Pavel Vaněk Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil Orchestr a sbor opery Národního divadla | The National Theatre Opera Chorus and Orchestra 10. 9. 2009 Národní divadlo | The National Theatre

Již v prodeji!! | Tickets already on sale!!

■opera Richard Strauss SALOME Koncertní provedení | Concert performance Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil 12. 11. 2009 Národní divadlo | The National Theatre

■činohra William Shakespeare KUPEC BENÁTSKÝ Překlad | Translation by: Martin Hilský Režie | Stage director: Martin Čičvák Dramaturgie | Dramaturgy: Daria Ullrichová Premiéra | Premiere: 12. 11. 2009 Stavovské divadlo | The Estates Theatre Bertolt Brecht ŽEBRÁCKÁ OPERA Překlad | Translation by: Daria Ullrichová, Jan Tošovský Režie | Stage director: Ivan Rajmont Premiéra | Premiere: 10. 12. 2009 Národní divadlo | The National Theatre

Národní divadlo není jen krásná budova na břehu Vltavy. Pod správu Národního divadla patří vedle této známé novorenesanční stavby také slavné Stavovské divadlo, jedna z nejstarších divadelních budov ve střední Evropě, kde slavil ve své době veliké úspěchy W. A. Mozart, a komorní scéna – Divadlo Kolowrat. Národní divadlo má tři umělecké soubory – operní, činoherní i baletní – a tyto soubory využívají více či méně všechny tři výše uvedené scény. Národní divadlo je divadlo všech. Na své si přijdou jak zastánci klasiky, tak současné umělecké tvorby, příznivci tradičnějších, ale i odvážnějších pojetí.

Blíží se! | Coming soon!

Bohuslav Martinů HRY O MARII | THE MIRACLES OF MARY Dirigent | Conductor: Jiří Bělohlávek Režie | Stage director: Jiří Heřman Premiéry | Premieres: 29. & 31. 10. 2009, Národní divadlo | The National Theatre

KONCERT K OTEVŘENÍ SEZONY 2009/2010 | CONCERT TO MARK THE OPENING OF THE 2009/2010 SEASON Antonín Dvořák: Symfonie č. 8 G dur, op. 88 | Symphony No. 8 in G Major, Op. 88 Bohuslav Martinů: Epos o Gilgamešovi | Epic of Gilgamesh Sbormistr | Chorus master: Pavel Vaněk Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil 10. 9. 2009, Národní divadlo | The National Theatre

Wolfgang Amadeus Mozart COSÌ FAN TUTTE Dirigent | Conductor: Robert Jindra Režie | Stage director: Martin Čičvák Premiéry | Premieres: 23. & 25. 1. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre Jacques Offenbach HOFFMANNOVY POVÍDKY | LES CONTES D’HOFFMANN Dirigent | Conductor: Michel Swierczewski Režie | Stage director: Ondřej Havelka Premiéry | Premieres: 6. & 7. 3. 2010, Národní divadlo | The National Theatre

Režie, scéna, světelná režie | Stage director, sets, light design: Robert Wilson

Bohuslav Martinů HRY O MARII | THE MIRACLES OF MARY Dirigent | Conductor: Jiří Bělohlávek Režie | Stage director: Jiří Heřman Scéna | Sets: Pavel Svoboda Kostýmy | Costumes: Alexandra Grusková Premiéry | Premieres: 29. & 31. 10. 2009, Národní divadlo | The National Theatre ■ Bohuslav Martinů Foto archiv

The National Theatre is not only a beautiful building on the bank of the Vltava river. Besides that well-known Neo-Renaissance edifice, the National Theatre also administers the famous Estates Theatre – one of the oldest theatre buildings in central Europe, where W. A. Mozart also experienced successes in person – and the smaller Kolowrat Theatre. The National Theatre has three artistic ensembles – for opera, drama, and ballet – and these ensembles utilize all three of the above-mentioned buildings to a greater or lesser extent. The National Theatre belongs to everyone, and we believe that fans of the classics as well as contemporary works and advocates of more traditional as well as bolder conceptions will all find something to please them.

■ Bertolt Brecht Foto web

Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil Premiéry | Premieres: 26. & 28. 6. 2010, Národní divadlo | The National Theatre

■balet FAUST Music | Hudba: koláž z děl I. Stravinského, J. Pendereckého a dalších Libreto, choreografie a režie | Libretto, choreography and stage direction: Libor Vaculík Premiéra / Premiere: 5. a 6. 12. 2009 Stavovské divadlo / The Estates Theatre

TICKETS FOR SEPTEMBER 2009  JANUARY 2010 ALREADY ON SALE!

We cordially invite you to the ballet performance EXTREME (A Little Extreme / Last Touch / A Little Touch Of The Last Extreme) on the New Stage of the National Theatre (until recently Laterna magika) Performances on 14 and 15 September, the New Stage of the National Theatre

Vážení diváci, jako každý rok, i v této sezoně pro Vás připravujeme VÁNOČNÍ PŘEDPLATNÉ. Aktuální informace přineseme v příštím čísle

■ La finta giardiniera Foto H. Smejkalová Mediální partneři opery

4 pozvánka

Richard Strauss SALOME Koncertní provedení | Concert performance Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil 12. & 16. 11. 2009, Národní divadlo | The National Theatre ADVENTNÍ KONCERTY | ADVENT CONCERTS 29. 11., 6., 13. & 20. 12. 2009 Národní divadlo | The National Theatre MAGDALENA KOŽENÁ V NÁRODNÍM DIVADLE | MAGDALENA KOŽENÁ IN THE NATIONAL THEATRE Mezzosoprán | Mezzo-soprano: Magdalena Kožená Dirigent | Conductor: Kaspar Zehnder Orchestr | Orchestra: Pražská komorní filharmonie | Prague Philharmonia 18. & 20. 12. 2009, Národní divadlo | The National Theatre MOZARTOVY NAROZENINY 2010 | MOZART’S BIRTHDAY 2010 Účinkují | Cast: Pavol Breslik, Marie Fajtová Dirigent | Conductor: Václav Luks Orchestr | Orchestra: Collegium 1704 27. 1. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre VELIKONOČNÍ KONCERT | EASTER CONCERT Kontratenor | Countertenor: William Towers Dirigent | Conductor: Marek Štryncl Orchestr | Orchestra: Musica Florea 2. 4. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre VIOLETA URMANA – PÍSŇOVÝ RECITÁL | SONG RECITAL Klavír | Piano: Jan Philip Schulze 2. 5. 2010, Národní divadlo | The National Theatre

VSTUPENKY NA PŘEDSTAVENÍ V OBDOBÍ ZÁŘÍ 2009  LEDEN 2010 JIŽ V PRODEJI!

Baletním představením EXTRÉM (A Little Extreme / Last Touch / A Little Touch Of The Last Extreme) Vás zveme na Novou scénu Národního divadla (doposud scéna Laterny magiky) Uvádíme 14. a 15. září 2009, / Nová scéna Národního divadla

Umělecký šéf opery | Artistic Director of Opera: Jiří Heřman KONCERTY | CONCERTS:

Leoš Janáček KÁŤA KABANOVÁ

■opera

[email protected]

PREMIÉRY | PREMIERES:

Wolfgang Amadeus Mozart IDOMENEO Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil Režie | Stage director: Yoshi Oida Premiéry | Premieres: 6. & 9. 5. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre

■ Tomáš Netopil Foto H. Smejkalová ■ Kolowratský palác s Divadlem Kolowrat, Ovocný trh 6, Praha 1

opera

opera o

opera ([email protected])

slovo šéfa opery

Vážení a milí návštěvníci opery Národního divadla, vítám Vás v nové sezoně, mezi jejíž velké a významné události patří nástup nového šéfdirigenta. Na tento post nastoupí mladý český dirigent Tomáš Netopil, který svým dirigentským uměním a šarmem zaujal nejen u nás, ale i v zahraničí. Tomáše Netopila diváci již znají z hudebního nastudování Mozartovy opery La finta giardiniera a také ze čtyř koncertů v Národním i Stavovském divadle, na nichž provedl řadu děl symfonického a operního repertoáru a doprovázel pěvecké hvězdy Annette Dasch, Maiju Kovalevskou a Adrianu Kučerovou. Koncert k otevření sezony 2009/2010 s orchestrem ND a se sólisty Evou Urbanovou, Jaroslavem Březinou, Alešem Jenisem a Martinem Gurbaľem bude jeho inauguračním koncertem, kterým se ujme šéfdirigentské funkce. Na podzim nastuduje pro dvě koncertní provedení Straussovu Salome a v druhé polovině sezony pro Vás připraví inscenace Mozartova Idomenea a Janáčkovy Káti Kabanové.

Dear and respected audiences of the National Theatre Opera, welcome you to a new season, whose great and momentous events will include the arrival of a new chief conductor. Assuming this post will be the young Czech conductor Tomáš Netopil, who has made a strong impression with his conducting art and his charm not only in our country but abroad as well. Audiences know him from his musical rendition of Mozart’s La finta giardiniera and also from four concerts in the National Theatre and the Estates Theatre in which he led many selections from the symphonic and operatic repertoire and accompanied star singers Annette Dasch, Maia Kovalevska, and Adriana Kučerová. A concert to open the season 200910, with the National Theatre Orchestra and soloists Eva Urbanová, Jaroslav Březina, Aleš Jenis, and Martin Gurbaľ, will be his inaugural event, by which he will take over the function of chief conductor. In the autumn he will prepare and conduct two concert performances of Strauss’s Salome, and in the second half of the season he will be in charge of the musical component of staged productions of Mozart’s Idomeneo and Janáček’s Káťa Kabanová. I am glad that the season 2009-10 will be able to offer you the work of great theatrical and musical artists. First of all I should like to mention the outstanding American stage director Robert Wilson, who has held a leading position in the theatrical world for decades with his staging aesthetic of minimalism and formalism. I am very pleased that for the second time he has accepted an invitation to the National Theatre, after his staging of Fate in 2002, this time to direct another opera by Leoš Janáček in our main building, Káťa Kabanová – a work of tremendous emotion and beauty. Another international star will be the Japanese-French stage director Yoshi Oida, who is perhaps known mainly as an actor in the famous stagings and films of the British director Peter Brook, but who has also proven his original art as a stage director in numerous productions of operas, spoken plays, and dance presentations in many prominent theatres. For our National Theatre he will prepare the opera Idomeneo by Wolfgang Amadeus Mozart, which has not been seen or heard on our stage for almost eighty years. Our Mozart offerings will also be enriched by a new staging of Così fan tutte by a production team of leading young artists headed by stage director Martin Čičvák. Meanwhile among conductors of new opera productions in the coming season we shall find such luminaries as Jiří Bělohlávek and the French conductor Michel Swierczewski. And concert evenings will feature operatic stars renowned both in the Czech Republic and abroad – Magdalena Kožená, Eva Urbanová, Violeta Urmana, and Pavol Breslik. In the autumn our successful productions of La finta giardiniera and Rinaldo by teams of foreign stage directors will return to our repertoire. I believe you will also be pleased by reprises of our new productions of classics from the Czech repertoire – Rusalka and The Bartered Bride. And our offerings of operas by other great composers of the world will include among works Mozart’s The Marriage of Figaro and Don Giovanni, Bizet’s Carmen, and Verdi’s Aida and La traviata. Currently I am preparing, in the function of stage director, Bohuslav Martinů’s The Miracles of Mary – with which we shall commemorate the fiftieth anniversary of the death of this important Czech composer. In this work Martinů returns to the foundations of theatricality, which he finds in Medieval theatre, in folk plays – in their simplicity and unpretentious effectiveness. A sort of antipode to The Miracles of Mary might be Offenbach’s worldly and fantastic opera The Tales of Hoffmann, which is returning to our stage after thirty-seven years; this work’s staging will be entrusted to the well-known actor, singer, and now above all stage director Ondřej Havelka. Dear friends of opera, I hope that the National Theatre and Estates Theatre will be the sites of unforgettable musical and theatrical experiences for you, and that we shall bring you many lovely evenings.

I

■ Jiří Heřman foto P. Neubert

Sezona 2009/2010 Vám nabídne tvorbu velkých divadelních a hudebních osobností. V prvé řadě bych chtěl uvést vynikajícího amerického režiséra Roberta Wilsona, který svým stylem režijní estetiky minimalismu a formalismu po desetiletí zaujímá přední místo v divadelním světě. Velmi mne těší, že již podruhé přijal pozvání do Národního divadla, aby po své inscenaci Osudu v roce 2002 v historické budově režíroval opět operu Leoše Janáčka, tentokrát Káťu Kabanovou, operu nesmírně emotivní a krásnou. Další světovou hvězdou je japonsko-francouzský režisér Yoshi Oida, který se představil především jako herec v rolích slavných inscenací britského režiséra Petera Brooka. Yoshi Oida však zároveň prokázal na mnoha předních scénách své originální režijní umění v celé řadě operních, činoherních a tanečních inscenací. Pro Národní divadlo připraví operu Idomeneo Wolfganga Amadea Mozarta, která na naší scéně nezazněla téměř osmdesát let. Tvůrčí tým předních mladých osobností v čele s režisérem Martinem Čičvákem obohatí mozartovskou nabídku novým nastudováním opery Così fan tutte. Mezi dirigenty operních premiér v příští sezoně najdeme špičkové osobnosti, např. Jiřího Bělohlávka a francouzského dirigenta Michela Swierczewského. Koncertní večery budou hostit renomované operní stálice uznávané u nás i ve světě – Magdalenu Koženou, Violetu Urmanu, Evu Urbanovou nebo Pavola Breslika. Na podzim se vrací na repertoár úspěšné inscenace loňské sezony La finta giardiniera a Rinaldo, které vzešly z týmů zahraničních režisérů. Věřím, že Vás potěší také reprízy nových nastudování klasických českých oper Rusalka a Prodaná nevěsta. Z repertoáru velkých světových skladatelů Vám nabídneme kromě jiného Mozartovu Figarovu svatbu a Dona Giovanniho, Bizetovu Carmen nebo Verdiho Aidu a La traviatu. V současné době režijně připravuji operu Bohuslava Martinů Hry o Marii. Tímto dílem si připomeneme 50. výročí úmrtí tohoto významného českého skladatele. Ve Hrách o Marii se autor obrací k základům divadelnosti, které nalézá ve středověkém divadle, v lidových hrách, jejich prostotě a neokázalé působivosti. Určitým protikladem ke Hrám o Marii mohou být světské a fantastické Offenbachovy Hoffmannovy povídky, jež se vrací na naši scénu po sedmatřiceti letech. Nastudování Offenbachova díla je svěřeno známému herci, zpěvákovi a nyní především režisérovi Ondřeji Havelkovi. Přál bych si, vážení přátelé opery, aby Národní i Stavovské divadlo bylo pro Vás místem nezapomenutelných hudebních i divadelních zážitků a abychom Vám přinesli mnoho krásných chvil.

Těším se na shledání s Vámi. Jiří Heřman umělecký šéf opery ND

uvádíme | on stage

KONCERT K OTEVŘENÍ SEZONY 2009/2010 CONCERT TO MARK THE OPENING OF THE 2009/2010 SEASON 10. září 2009 v 19.00 v Národním divadle 10 September 2009 at 19:00 at the National Theatre Antonín Dvořák (1841–1904): Symfonie č. 8 G dur, op. 88 | Symphony No. 8 in G Major, Op. 88 Bohuslav Martinů (1890–1959) Epos o Gilgamešovi | Epic of Gilgamesh Soprán | Soprano: Eva Urbanová Tenor: Jaroslav Březina Baryton | Baritone: Aleš Jenis Bas | Bass: Martin Gurbaľ Vypravěč | Narrator: David Matásek Sbormistr | Chorus master: Pavel Vaněk Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil Orchestr a sbor opery Národního divadla | The National Theatre Opera Chorus and Orchestra Již potřetí se Tomáš Netopil postaví za dirigentský pult při koncertu k otevření sezony. Tentokrát však poprvé vystoupí jako nový šéfdirigent orchestru Národního divadla, kterým se stává od sezony 2009/2010. Pro svůj inaugurační koncert si vybral díla dvou českých klasiků, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů. Dvořákova Symfonie č. 8 G dur z roku 1889 zazněla poprvé za skladatelova řízení 2. února

foto P. Hajská

6 opera

1890 v Rudolfinu, shodou okolností právě v provedení orchestru Národního divadla. Symfonie bývá označována jako „Anglická“ s ohledem na jejího prvního vydavatele, anglickou firmu Novello, kterému Dvořák dílo přenechal po roztržce se svým dosavadním vydavatelem Simrockem. Typicky dvořákovsky vřelá melodičnost a bujará rytmičnost Osmé symfonie jsou kontrastem k dramaticky vypjatému, existenciálnímu a tajemnému oratoriu pro sóla, smíšený sbor a orchestr Epos o Gilgamešovi. Bohuslav Martinů jej složil na sklonku svého života, na přelomu let 1954 a 1955 v Nice. Dílo vzniklo jako projev přátelství vůči Maje Sacherové, jejíž manžel Paul Sacher 23. a 24. ledna 1958 dirigoval v Basileji jeho první uvedení. Námětem je nejstarší dochovaná slovesná památka lidstva, sumerský epos o Gilgamešovi, zpola bohu, zpola člověku. První díl skladby vypráví o tvrdém a všemocném vládci Gilagamešovi a stvoření přírodního muže Enkidua, který žije společně s divokou zvěří. Když je Enkidu sveden ženou, nechce jej zvěř přijmout zpět. Žena jej odvádí do Uruku, aby se jako sok postavil Gilagamešovi. V druhém dílu se Gilgameš a Enkidu spřátelí, avšak Enkidu onemocní a umírá. V závěrečné části vyvolává Gilgameš Enkiduova ducha. Přátelé spolu vedou působivý dialog o posmrtném životě, po němž se někdejší mocný panovník pokorně obrací do svého nitra.

■ Bohuslav Martinů

Foto archiv

ho režiséra opery Národního divadla, od jehož narození letos uplynulo 120 let. Vedle čtyř sólistů a vypravěče má v oratoriu výraznou úlohu také sbor, který vystupuje jako komentátor děje, ale také znásobuje intenzitu sólových partů.

Námět zaujal Bohuslava Martinů nadčasovými otázkami přátelství, lásky a smrti a marností lidské snahy nalézt na ně odpověď. Skladatel vypracoval libreto podle anglického překladu eposu z pera Reginalda Campbella Thompsona. Pro nastudování v Národním divadle byl vybrán český překlad Ferdinanda Pujmana, dlouholeté-

rozhovor | interview

Začínám novou životní etapu Rozhovor s novým šéfdirigentem orchestru Národního divadla Tomášem Netopilem

Jiří Heřman, Artistic director of the National Theatre Opera

■ Rusalka

opera ([email protected]) o

■ Tomáš Netopil

foto www.tomasnetopil.com

Tomáš Netopil, umělec s bohatými zkušenostmi u nás i v zahraničí, se prosadil velice brzy už po absolutoriu Hudební fakulty Akademie múzických umění, kde vystudoval dirigování a sbormistrovství, a po studiiích na Královské akademii ve Stockholmu. V roce 2002 zvítězil na prvním ročníku dirigentské soutěže Sira George Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem. Svým zářným talentem a analytickým přístupem k interpretaci partitury na sebe strhl pozornost předních hudebních těles a operních divadel. Dirigoval opery ve vídeňské Volksoper, v mnichovské Staatsoper, drážďanské Semperově opeře, Královské vlámské opeře v Antverpách, v janovském Teatro Carlo Felice nebo v turínském Teatro Regio. V benátském Teatro La Fenice nastudoval Mozartovu operu Lucio Silla, s níž vystoupil v roce 2006 na salcburském hudebním festivalu. V zahraničí hostoval u řady význačných těles, např. London

7 opera

Philharmonic Orchestra, Staatskapelle Dresden, Royal Stockholm Philharmonic, NHK Symphony Orchestra Tokyo, Orchestra Filarmonica della Scala nebo BBC Philharmonic Orchestra. Váš vztah k orchestru dostane nový rozměr. Jaké koncepční záměry jste si vytyčil pro funkci šéfdirigenta? Chtěl bych, aby orchestr dosáhl větší flexibility v interpretaci různých operních stylů. Jedna z hlavních úloh v mém šéfdirigentském působení je spojena s kvalitní zvukovou stránkou orchestru. Smyčcová složka by měla být určitě výraznější a barevnější. Důležitá je i stabilní intonace a široké spektrum nástrojových barev. Hráči by měli využívat více odstínů, kterými určitě disponují. Další můj záměr směřuje k častějšímu uvádění koncertů, což se mi povedlo už v minulých dvou letech, kdy jsem měl možnost připravit např. dva zahajovací koncerty sezony v Národním divadle nebo lednové Mozartovy narozeniny ve Stavovském divadle. V této sezoně nás čekají dva koncerty. Chtěl bych tuto linii udržet, a tím okořenit práci orchestru v celoročních operních povinnostech.

opera ([email protected]) Máte ve své blízkosti dirigenta, který je pro vás vzorem? Velký vzor mám ve svém učiteli, švýcarském dirigentovi Davidu Zinmanovi, který tráví už čtrnáctou sezonu u Tonhalle Orchester Zürich, jejž vybudoval. Kromě toho dosáhl mnoho úspěchů v zahraničí i na nahrávacím poli. V současné době je taková délka působení v čele tělesa téměř raritou, ale v jeho případě funguje stoprocentně. Svůj nástup do funkce oslavíte v Národním divadle zahajovacím koncertem hudby českých skladatelů Bohuslava Martinů a Antonína Dvořáka. Martinů Epos o Gilgamešovi je pro mne zásadní, filozoficky hluboce laděná kompozice. Myslím, že právě teď mohu začít meditovat nad otázkami života, přátelství a smrti. Kdo jiný by pak měl být mým partnerem než orchestr Národního divadla, s kterým začínám svou další profesní etapu. Pro kontrast ke Gilgamešovi jsem vybral Symfonii č. 8 G dur Antonína Dvořáka, jejíž lehkost a ryzí melodika vytvoří protipól kompoziční i myšlenkový k Martinů Eposu. Z technického pohledu je Dvořákova Osmá symfonie stavebně i kompozičně lidovější než Symfonie č. 7 d moll, která má spíš tendenci klonit se k brahmsovské hutnosti a kompoziční náročnosti. Novosvětská symfonie by byla pro své dominantní postavení v slabším kontrastu k náročné skladbě Bohuslava Martinů. Listopadový koncert v Národním divadle nabídne koncertní provedení Straussovy opery Salome. Opera Salome bude mou premiérou, protože dosud jsem dirigoval jen Straussovy symfonické básně. Straussova hudba akcentuje vrcholný romantismus, který je velmi vypjatý a používá širokého spektra orchestrálních barev. Skladatel využil nástrojů, které často na koncertech neslyšíme, jako např. heckelfon, u bicích nástrojů pak jejich pestré variace a množství. Partitura Salome je založena na miniaturních tématech, která se neustále prolévají, a tvoří tak strukturu, působící velmi plně. Je pak hlavně úlohou dirigenta, kterou cestu zvolí a jak s tímto barevným kolosem naloží. Jedná se přirozeně o hudbu naprosto odlišnou od tvorby předchozích autorů, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů, a proto jsem rád, že se můžeme s orchestrem i se sólisty tomuto extrémně náročnému kusu v nové sezoně věnovat. První zkušenost s nastudováním operního díla s orchestrem opery ND jste získal v loňské sezoně při zkouškách Mozartovy opery La finta giardiniera. S jakými problémy jste se potýkal? Problémem byla pro mne startovní čára s orchestrem. Když jsem zkoušel operu La finta giardiniera ve Stavovském divadle, měl jsem větší množství zkoušek, protože jsem chtěl, abychom se dostali na vyšší úroveň. Těžké jsou zejména první zkoušky, na kterých hráči čtou noty a vše se dostává do pohybu. Hráči by se neměli zdržovat s technickými problémy. Dobu zkoušek bych chtěl zkrátit, aby bylo víc času na práci s dramatickým pojetím jednotlivých operních scén. Zatím jsem měl možnost se setkat s minimálním počtem sólistů z ansámblu a s těmi, se kterými jsem spolupracoval, jsem zažil velmi hezkou atmosféru. V této sezoně bych měl vstoupit

rozhovor | interview do opery Figarova svatba ve Stavovském divadle, tak věřím, že se mi podaří dojít zase o kousek dál a Mozartovi blíž. Dirigoval jste už mnoho Mozartových děl. Proč vás přitahuje právě jeho hudba? Mozartovi vděčím za veškerý svůj cit pro hudbu, dramatické a divadelní načasování, vystavění dramatu a celé jevištní akce, která je s operním příběhem úzce spojená. Jeho hudba je dobrou startovní čarou pro muzikanty i zpěváky. Do orchestru opery ND bych rád přinesl novější pohled na mozartovskou interpretaci, která je poměrně náročná. Myslím, že je ještě docela brzo na to, aby mne někdo pokládal za specialistu na Mozarta nebo na jiné skladatele, ale jeho díla diriguji často u nás i v zahraničí. Jaké koncerty a operní produkce plánujete mimo Českou republiku? Čekají mne krásné koncerty už na podzim. Po pražském uvedení Salome 12. a 16. listopadu 2009 v Národním divadle budu mít malou pauzu, kterou budu trávit v zahraničí. Plánuji koncerty v Essenu, Liverpoolu a Trondheimu, kde zazní díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Richarda Strausse. Ve Valencii budu dirigovat operu Prodaná nevěsta a hned poté se budu připravovat na novou produkci Idomenea v Teatro Regio v Turíně. Sezona je docela náročná. 1. dubna 2010 vystoupím opět ve Florencii s Janáčkovou Glagolskou mší s orchestrem Maggio Musicale Fiorentino a pak se vrátím do Národního divadla k nastudování opery Idomeneo. V další sezoně mne čeká premiéra Dvořákovy Rusalky v Semperoper v Drážďanech, Káťa Kabanová v pařížské Opéra national a další produkce v Královské vlámské opeře v Antverpách, kde jsem tuto sezonu nastudoval operu Samson a Dalila. V červnu 2012 mne čeká debut s orchestrem Gewandhausu v Lipsku. Jak vzpomínáte na operní režiséry, s nimiž jste spolupracoval? Všechny mé spolupráce byly zajímavé a vzrušující. Velmi rád vzpomínám na práci s německým režisérem Michaelem Hampem na Mozartově opeře Così fan tutte v janovském Teatro Carlo

Felice v sezoně 2004/2005. Byl to můj velký start do operního světa a jsem vděčný, že právě s ním jsem mohl operu studovat, protože jeho nároky byly extrémní. S tandemem manželů Herrmannových při zkouškách opery La finta giardiniera jsem zažil podobnou tvůrčí atmosféru jako s režisérem Hampem. Mám rád, když scéna má smysl a podporuje hudbu. Německý režisér Jűrgen Flimm, intendant Salcburského festivalu, mne naučil být pokorný k lidem, kteří jsou v divadelním provozu mimo hudební složku, protože on k nim pokorný vůbec nebyl. Opravdu při spolupráci s ním nastaly velké komunikační a vztahové krize, které se podepsaly na celém ansámblu... Inscenace z jeho režijní strany nebyla zcela zdařilá. Mozartova opera Lucio Silla je vážná a nabitá politickým podtextem, spíš mrtvá, takže bylo těžké inscenaci oživit. S operou La finta giardiniera se nedá vůbec srovnat. Mám velmi rád vtipné, smysluplné a inteligentní řešení scény. Pro tento tvůrčí způsob jsem schopen být vstřícný různým požadavkům inscenátorů. Při společné práci je důležité, jak dirigent věří režisérovi. Oba by si měli být vědomi toho, že scéna i orchestr žijí spolu a musí tvořit jeden jednolitý celek. Bohužel se někdy stává, že dirigent se dostane až na závěrečné zkoušky a neví, co se děje na jevišti. Mně se nikdy nestalo, abych přijel až na poslední chvíli, většinou jsem strávil celý měsíc přípravou a byl jsem na zkouškách i s režisérem. Často jsme se bavili o tom, jakým způsobem se bude produkce dál vyvíjet, kde bych potřeboval pomoci a co by potřebovali oni ode mne. Spolupráce dirigenta s režisérem musí být opravdu dialogem. Pro práci dirigenta a muzikantů s operní partiturou není zásadní jen notový záznam, ale i dramatický příběh. Jak ovlivňuje tento fakt vaši operní práci? Myslím, že pro všechny, jak pro dirigenta, tak interprety, je velmi důležité zjistit všechny dostupné informace o díle, protože celá hudebně-dramatická forma se hned otevře. Pro tento moment mám velmi rád názor dirigenta Herberta von Karajana, který chtěl do opery přinést symfonismus a do symfonické hudby drama. Operní orchestr má někdy tendenci sejít tam, odkud přichází, to znamená do orchestřiště, jenže tam se stane nepojmenovatelnou hmotou, z které se ozývá neidentifikovatelný zvuk. Je ale dobré, když zvuk je jasný, orchestr zní opravdu velmi plně a podporuje dění na jevišti. Znalost příběhu, který se odehrává na scéně, by měl brát dirigent i hráči plně v potaz. Když studujete nové operní dílo, necháte se obklopit jeho nahrávkami na CD a DVD, nebo si hledáte koncepci zcela vlastní? Oba tyto přístupy různě kombinuji. Vždy se spíš přikláním k samotnému studiu partitury, které může být doplněno poslechem nahrávek různých interpretací. Má vlastní představa je dále v celém zkouškovém procesu jemně modifikována vlivy jevištní akce, nároky režie a v neposlední řadě také dispozicí celého ansámblu. Opera je komplex, který ve svém nejpřesvědčivějším momentu je vždy výsledkem maximální připravenosti všech zúčastněných složek. To dává opeře její jedinečnost a královské místo v hudebně-dramatickém oboru.

■ Tomáš Netopil

foto H. Smejkalová

8 opera

Děkuji vám za rozhovor. Rozhovor připravila Markéta Jůzová

uvádíme | on stage

opera ([email protected]) o

Bohuslav Martinů

HRY O MARII THE MIRACLES OF MARY Dirigent | Conductor: Jiří Bělohlávek Režie | Stage director: Jiří Heřman Scéna | Sets: Pavel Svoboda Kostýmy | Costumes: Alexandra Grusková Sbormistr | Chorus master: Pavel Vaněk Orchestr a sbor opery Národního divadla | The National Theatre Opera Orchestra and Chorus Pražský filharmonický sbor | Prague Filharmonic Choir, sbormistr | Chorus master Lukáš Vasilek Kühnův dětský sbor | Kühn Children Choir, sbormistr | Chorus master: Jiří Chvála Premiéry 29. a 31. 10. 2009, Národní divadlo Premieres 29 and 31 October 2009, The National Theatre

Hry o Marii jako cesta k nové opeře „Opera by se měla zmocnit oblasti nadpřirozené nebo nevšední jako oblasti, která je jí svými jevy a pocity jedině vlastní, a tak vytvořit svět zdání, jenž odráží život buď v kouzelném zrcadle, nebo v zrcadle smíchu a chce vědomě podat to, co ve skutečném životě není možno nalézt.“ Ferruccio Busoni Tato slova italského skladatele a hudebního reformátora zaznívají v roce 1907, v době vrcholící secese a impresionismu, který se právě do „světa zdání“ rád uchyluje, ale také v době pozdně romantických, postwagneriánských výbojů hudebního dramatismu. „Poslední klasik české opery“ Bohuslav Martinů, v těchto letech teprve začíná s drobnými kompozicemi pod vlivem doznívajícího romantismu i magie impresionismu. Uplyne ještě dlouhých dvacet let, než Martinů poprvé vstoupí i do světa opery. Zato s výjimkou 40. let se pak bude operou zabývat stále, a to téměř doslova až do své smrti. A citát z Busoniho lze důsledně uvádět jako motto každého z patnácti jevištních děl, které Bohuslav Martinů vytvořil. Jeho vstup na operní jeviště byl razantní i opatrný zároveň. O své počáteční značné rezervovanosti vůči této hudebně-dramatické formě se později sám zmiňoval ve svých článcích a svědčí o ní koneckonců i zmíněných dvacet let skladatelské práce bez jediného operního pokusu. Pro divadlo psal do té doby pouze balety, které mu zřejmě umožňovaly pohybovat se v mnohem subtilnějších a abstraktněji stylizovaných sférách. Do opery si ovšem nakonec otevřel dveře velmi nekonformně, zcela v souladu s ironickým obrazoborectvím avantgardy 20. let. Ve své první opeře Voják a tanečnice (1927) parodicky i poeticky rozebral operní mašinerii na součástky a nasypal je do dobově oblíbeného revuálního kotle. Dada s názvem Slzy nože (1928), jehož autorem byl blízký Martinů přítel, francouzský dramatik Georges Ribemont-Dessaignes, opatřil Martinů odlehčeným i ďábelsky úsečným a rovněž dobově oblíbeným jazzem. Ve svých operních juveniliích zkrátka „mladicky revoltoval“ (táhlo mu přitom

■ Z obrazu Fra Angelica

již na čtyřicítku!), dal jasně najevo, že se starými a zaběhanými operními pořádky nehodlá mít nic společného. První závažnější operní pokus Bohuslava Martinů, opera-film Tři přání aneb Vrtkavosti života z roku 1929, již prezentuje pro autora později typická témata rozlomenosti i prolínání fikce s realitou a jepičí pošetilosti tužeb člověka. Přesto i Tři přání čerpaly bezprostřední inspiraci ze soudobých a módních „vymožeností“ - revue, jazzu a filmu, což hlouběji intelektuálně založeného Martinů nemohlo na delší dobu zaujmout. Podle své později formulované zásady rušit staré zákony jen tehdy, máme-li je čím novým nahradit, usiloval o nalezení nového řádu pro operu, nejen o obsahovou a formální aktualizaci. Je příznačné, že ve své stručné autobiografii, kterou sepsal po svém příjezdu do USA v roce 1941, se Martinů za trojicí svých prvních oper vůbec neohlédne. Od počátku 30. let Martinů zjednodušuje, oprošťuje svůj hudební jazyk od aktuálních vlivů a tíhne k soustředěné a promyšlené stavbě a nekomplikovanému výrazu. Přestože žije a tvoří již od roku 1923 převážně v Paříži a je mu u nás vytýkáno odrodilectví a epigonství Stravinského a moderní francouzské hudby, je to právě typicky česká vřelost a uměřenost i konkrétní lidová inspirace, k nimž se nyní Martinů ve své tvorbě kloní. Motivem je mu ovšem snaha po vlastní autenticitě a osobitosti v kontextu evropské hudby, nikoli nacionální tendence vyvolaná „nástupem temných sil v Německu“, jak se někdy také povrchně tvrdí. Mezi jeho scénickými díly je koneckonců jediným ryze českým a ryze „lidovým“ Špalíček, balet se zpěvem z roku 1932 a první výrazný plod nového směřování Martinů. V ostatních se zcela svobodně obrací k českým, francouzským,

9 opera

italským, ruským, umělým i lidovým, historickým i současným látkám a spojuje i zdánlivě nespojitelné (např. commedii dell´arte a českou lidovou poezii v Divadle za bránou z roku 1936). V rámci svého stylového obratu či vyhranění na počátku 30. let začal Martinů po Špalíčku důkladně promýšlet i svou novou operu. Otázka „českosti“ ovšem nestojí na prvním místě, i když Martinů chce vědomě zkomponovat operu pro české divadlo. Pokud lze věřit zmíněné autobiografii, Martinů měl v úmyslu české obecenstvo připravit pro moderní operu jakousi rekapitulací a novým zhodnocením dosavadního vývoje divadla. Chtěl se vyrovnat s přestárlým wagnerovským hudebním dramatem, nabourat všemožná výrazová klišé, najít novou estetiku – především vytvořit operu zcela na základech umělé hudební formy, řádu hudebnosti, nikoli jako psychologickou nápodobu vybičovanou hřmotným doprovodem orchestru. Hudba je svobodnější, abstraktnější a otevřenější, má být divadlu inspirací. Divadlo má být divadlem, má se vrátit ke své původní hravosti a rozmanitosti. Takové bylo prvotní divadlo, v evropském kontextu divadlo středověku a z něj vycházející divadlo lidové. Oč méně bylo rafinované, o to bylo pravdivější. Zde se autorovo úsilí o nový, oproštěný hudební výraz a o odlehčenou, svobodnou divadelnost spojuje. Pro novou operu Martinů nezvolil jediný souvislý syžet, pouze obecné téma: Maria, Kristova matka. Téma, které může být navíc různě chápáno a vykládáno. V centru může stát žena a ženství v jeho různých podobách, lidová kolektivní moudrost i naivita, zkušenost prostého pozemského poutníka se světem, hřích a pád, usmíření a vykoupení, oslava víry, naděje a lásky... Mravní étos přináší látka sama, Martinů ji sám nijak nezatěžuje a nechává ji svobodně rozvinout a obměňovat se v proudu tu majestátní, tu dramatické, tu lidově prosté hudby. Zachytil své téma v proměnlivém úhlu pohledu, různými výrazovými prostředky – chorálním a mešním zpěvem, jarmareční podívanou, tancem, mluveným slovem, lidovou písní, horečnatými snovými vizemi... – ve čtyřech samostatných částech: Panny moudré a panny pošetilé podle francouzsko-latinské liturgické hry Sponsus z 11. století, Mariken z Nimegue, mirákl (tedy středověká hra o zázracích světců) podle vlámské legendy, Narození Páně, operně-oratorní forma českého lidového Betléma, a Sestra Paskalina, legenda na motivy Julia Zeyera a české lidové poezie. Vzniklo tak dílo, které je svou formou ojedinělé mezi operami Bohuslava Martinů i v celé operní literatuře. Jeho dokonale zvládnutá „realistická nepravděpodobnost“ či „nerealistická pravděpodobnost“ potvrzuje jako málo co onu Busoniho vizi budoucnosti opery. Výrazovou uvolněností, stylizační náročností, etickou hloubkou i prostotou a hledáním vlastní autenticity, nikoli napodobováním hotových šablon, je tato opera velkou výzvou pro současné jeviště. To je opera Hry o Marii, jejíž novou inscenací si Národní divadlo připomene letošní 50. výročí autorova úmrtí. Ondřej Hučín

opera ([email protected])

rozhovor | interview

Představuji si, že sedím v hledišti a dívám se, jak hraji Rozhovor se sopranistkou Marií FAJTOVOU

Nenechte si ujít | Don’t miss it!

opera ([email protected]) o

Wolfgang Amadeus Mozart

LA FINTA GIARDINIERA ZAHRADNICE Z LÁSKY

Sopranistka MARIE FAJTOVÁ vstupuje jako sólistka opery ND již do své čtvrté sezony. V Národním a ve Stavovském divadle vystupuje jako Verdiho Violetta, Smetanova Esmeralda a Barče, Bizetova Frasquita, Mozartova Donna Elvira i Donna Anna, Zuzanka a Arminda a nejnověji jako Händelova Armida. Koncertně vystupuje např. s Pražskou komorní filharmonií, Pražským komorním orchestrem nebo se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. Na sklonku minulé sezony podnikla dokonce koncertní cestu do Kambodže... Ve Stavovském divadle jste zažila tvrdý pracovní režim během zkoušek Mozartovy opery La finta giardiniera s německým tandemem inscenátorů Herrmannových, jejichž tvůrčí práce je zárukou vysoké kvality. Jak vzpomínáte na dobu zrodu této inscenace, která se s úspěchem vrací na repertoár nové sezony? Způsob režie Herrmannových byl typicky německý. Zkoušelo se od rána do noci, velmi úmorně. Byla jsem však mile potěšena, že mě v mých dvou áriích nechali víceméně improvizovat, což mi na jevišti velmi vyhovuje, protože mohu reagovat na konkrétní okamžik a atmosféru. Melodický rozsah je pro operní pěvce samozřejmě prvořadý, ale herectví je nezbytnou součástí kvalitního technického vybavení operních interpretů. Ano, to je pravda. Ve svých vzpomínkách jsem se vracela do výuky na Pražské konzervatoři, kde mne nadchly hodiny herectví prof. Reginy Szymikové, která dokázala v lidech probudit koncentraci na roli, navození pocitu „veřejné samoty“, atd. Pomáhají mi také zkušenosti z dob, kdy jsem hrála amatérské divadlo se skupinou KPŠ (Klub Potrhlých Šumařů). Dokázala byste specifikovat svůj osobní přístup k roli? Často si imaginárně představuji, že sedím v hledišti a dívám se na sebe, jak hraji roli. Do jaké míry se necháte ovlivnit operními nahrávkami při studiu role? Ráda se nechám inspirovat studiovými nahrávkami, technicky upravenými a vylepšenými. A ráda se uklidňuji při poslechu live záznamů. Ve Stavovském divadle zpíváte ústřední roli Armidy v Händlově opeře Rinaldo. Tentokrát jste se s inscenačním týmem ponořili do světa barokního divadla, které je založené na jiných scénických principech než opery dalších historických hudebních epoch. Jak vám vyhovovaly zkoušky opery? Zkoušení probíhalo ve velmi klidné a mírumilovné atmosféře. Režisérka Louise Moaty nás trpělivě vedla a zasvěcovala do tajů barokní gestiky a vůbec celého svého pojetí. Je pro mne velkým povzbuzením, že opera Rinaldo má takový úspěch

Renomovaný tým německých inscenátorů, manželů Herrmannových nastudoval ve Stavovském divadle již dvě úspěšné inscenace Mozartových oper. Dřív než se na jaře 2010 vrátí na scénu opera La clemenza di Tito (Cena Alfréda Radoka za režii v roce 2006), seznamte se s ranou operou La finta giardiniera, kterou ve svých necelých osmnácti letech zkomponoval mladý génius. Ursel Herrmann ji režírovala s velkým zaujetím, které přesně vystihla: „Je obdivuhodné, jak se vyznal Mozart v psychologii lidských vášní. Člověk se ptá, jak je to vůbec možné, že tak dramaticky dokázal zhudebnit emoce lásky, žárlivosti, agrese a odvahy. Postavy této opery jsou silné a velmi vášnivé. Ani v Mozartových pozdějších dílech nenajdete tak vášnivé postavy a dokonce ani árie dalších jeho oper nejsou na konci frází tak extrémně exponované.“ Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil Režie | Stage director: Ursel Herrmann, Karl-Ernst Herrmann Scéna | Set: Karl-Ernst Herrmann Kostýmy | Costumes: Karl-Ernst Herrmann

■ Marie Fajtová

Účinkují | Cast Podestà: Jeffrey Francis Sandrina: Simona Houda-Šaturová Belfiore: Andrew Staples Arminda: Marie Fajtová Ramiro: Annekathrin Laabs Serpetta: Kateřina Kněžíková Nardo: Adam Plachetka ***: Jean-Yves Tual

Foto www.mariefajtova.com

u obecenstva a to především proto, že využívá velmi jemných a náznakových vyjadřovacích prostředků a je prosta jakéhokoliv vulgarismu, kýče, erotismu či sexismu. Ráda jsem spolupracovala s orchestrem Collegium 1704 a dirigentem Václavem Luksem, který dokázal být hudebně strhující a inspirující. Už teď se těším na náš společný koncert „Mozartovy narozeniny“, který se bude konat ve Stavovském divadle 27. ledna 2010. Jaké další aktivity vás čekají v této sezoně? Právě mi vychází CD s komorními písněmi za klavírního doprovodu Roberta Pechance. Na podzim ještě plánuji koncertní turné s Pražským komorním orchestrem po asijských zemích. K mé účasti na turné mne vyzval kanadský dirigent Charles Olivieri-Munroe, s nímž jsem měla tu čest vystoupit i s Českou filharmonií. Po zkouškách na nové nastudování Mozartovy opery Così fan tutte s dirigentem Robertem Jindrou a režisérem Martinem Čičvákem ve Stavovském divadle, mne čeká role Antonie v Offenbachových Hoffmannových povídkách s dirigentem Michelem Swierczewskim a s režisérem Ondřejem Havelkou. Na jaře to pak bude spolupráce s dirigentem Jiřím Koutem na Dvořákovu Stabat mater se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy F.O.K. ve Smetanově síni Obecního domu. Potom se s operou Rinaldo vydám na turné po francouzských městech. Při jaké příležitosti jste zpívala v Kambodži? V Kambodži byl letos celý měsíc květen zasvěcen významnému jubileu jejich krále Norodoma Sihamoniho, a protože král svého času studoval na Taneční konzervatoři v Praze a miluje českou kulturu, byla do Kambodže uspořádána gratulační výprava, ve které jsem měla tu čest být. Společně s baletními umělci Lucií Rákosníkovou a Michalem Krčmářem a se slovenským klaví-

10 opera

ristou Robertem Pechancem jsme v hostitelské zemi, pomalu se vzpamatovávající z otřesných časů diktátora Pol Pota, uspořádali celkem tři koncerty. Jeden ve slavném chrámovém komplexu v Angkor Vat (před námi zde byl pouze jediný koncert stejného žánru - tří slavných tenorů Luciana Pavarottiho, Plácida Dominga a Josého Carrerase), druhý v hlavním městě Phnom Penh pro krále, kde též vystoupili nejslavnější kambodžský tenorista Sethisac Khuon a klavírista Etien Chenevier. Třetí koncert se konal také v hlavním městě, ale jen pro běžné kambodžské publikum. S jakými reakcemi jste se setkala? Reakce každého publika byly velmi různé. Koncert pro krále měl svá daná pravidla, např. lidé nemohli tleskat dřív než král. V Angkor Vat navštívili koncert zřejmě poučení posluchači z řad evropských a amerických turistů, kteří byli úžasní. Uprostřed džungle se nám všem podařilo vytvořit milou koncertní atmosféru. Naopak na koncertě pro místní publikum tleskali lidé téměř po každé frázi a hlučně si povídali. Soukromě studujete u americké sopranistky Nancy Henninger. Jak probíhají vaše hodiny? Musím především říci, že mám velké štěstí na pedagogy. Nejdřív jsem se „vyučila“ u prof. Jiřího Kotouče, který je jedním z našich nejlepších pedagogů. S americkou pěvkyní pokračuji stále v soukromých hodinách, a to buď v Čechách či v Chicagu. Radíte se s ní o každé operní roli? Nejen o každé roli, ale i o každé frází, notě a písmenu. Jsem nejradši, když je v Praze, potom využíváme každou chvilku a pracujeme velmi intenzivně. Děkuji vám za rozhovor. Rozhovor připravila Markéta Jůzová

■ Kateřina Kněžíková, Annekathrin Laabs, Simona Houda-Šaturová, Marie Fajtová

Foto H. Smejkalová

Uvádíme: 19., 21. a 27. září 2009, 18. října 2009, Stavovské divadlo Performances: 19, 21 and 27 September 2009, 18 October 2009, The Estates Theatre

Georg Friedrich Händel

RINALDO Nenechte si ujít první inscenaci opery Rinaldo v historii Národního divadla a vychutnejte si atmosféru kouzelného světa barokního divadla. Na scéně osvětlené svíčkami uvidíte poutavý a strhující příběh o tajemné cestě rytíře Rinalda za pravou láskou a hrdinstvím. Inscenace vznikla v koprodukci Národního divadla v Praze, Le Théâtre de Caen, L’Opéra de Rennes a Le Grand Théâtre de Luxembourg a za laskavé podpory Francouzského institutu v Praze. Dirigent | Conductor: Václav Luks Režie | Stage director: Louise Moaty Scéna | Set: Adeline Caron Kostýmy | Costumes: Alain Blanchot Světla | Lighting design: Christophe Naillet Choreografie | Choreography: Françoise Denieau

■ Adam Plachetka a Marie Fajtová

Účinkují | Cast Goffredo: Stanislava Jirků Almirena: Kateřina Kněžíková | Yeree Suh Rinaldo: Mariana Rewerski Eustazio: Markéta Cukrová Argante: Adam Plachetka

Armida: Marie Fajtová Mago: Jan Martiník Araldo: Jan Martiník Sirena: Stanislava Mihalcová Sirena: Andrea Brožáková Orchestr Collegium 1704

11 opera

Foto I. Sochorová

Uvádíme: 10. a 20. října 2009 a 22. listopadu 2009, 12. a 28. prosince 2009, Stavovské divadlo Performances: 10 and 20 October 2009 and 22 November, 12 and 28 December 2009 , The Estates Theatre

opera ([email protected]) Blahopřejeme! 85. narozeniny oslavil 16. července tenorista Zdeněk Švehla. Zpěv vystudoval na brněnské konzervatoři u B. Soběského. Později studoval na HAMU a u A. Granforteho. Do Národního divadla přišel v roce 1957 se zkušenostmi z divadel v Brně, Bratislavě, Olomouci a Ostravě. Jeho lyrický tenor výborně vyhovoval Mozartovým (Ferrando, Tamino, Titus, Belmonte, Don Ottavio) a Verdiho (Alfréd, Vévoda mantovský) postavám. Interpretoval však i party dramatičtější, Pucciniho Pinkertona (Madam Butterfly), Cavaradossiho (Tosca), Verdiho Radama (Aida) a Dona Carlose, Offenbachova Hoffmanna, Dvořákova Prince, Smetanova Jeníka a Ladislava Podhájského, Janáčkova Števu Buryju (Její pastorkyňa) a Alberta Gregora (Věc Makropulos) ad. S úspěchem vystupoval i v zahraničí a podílel se na janáčkovských nahrávkách pro firmu DECCA. Do dalších let přejeme vše dobré.

zprávy z opery | opera news Před 90 lety se 2. září narodil scénograf Oldřich Šimáček. Vystudoval Umělecko-průmyslovou školu v Praze a v roce 1942 nastoupil do divadla v Olomouci, kde působil jako šéf výpravy do roku 1958. Od roku 1959 byl přijat do Národního divadla jako vedoucí scénograf a od roku 1966 jako jevištní výtvarník. Podílel se na řadě operních a činoherních inscenací, ve kterých používal tvarovou pestrost a působivý světelný design. Pro ND vytvořil operní scénografie (Fibich: Bouře, Janáček: Výlety páně Broučkovy, Prokofjev: Vojna a mír). Spolupracoval s divadly v Brně, Olomouci, Ostravě, ale také ve Vídni, Reykjavíku, Antverpách, Buenos Aires aj. Jeho dílo bylo oceněno na Pražském quadriennale 1971 či na Biennale výtvarných umění v Sao Paolu 1973. Do dalších let přejeme vše dobré. BB

■ Scéna O. Šimáčka, Psohlavci, 1985

100. výročí narození Marie Podvalové

■ Zdeněk Švehla, Figarova svatba

Foto archiv

Výstava o osudech opery La finta giardiniera Od 7. září 2009 bude v Mozartově salonku Stavovského divadla opět k vidění poutavá výstava „Mozartova Zahradnice a její osudy“ o vzniku opery W. A. Mozarta La finta giardiniera. Výstava se do Mozartova salonku vrací v souvislosti se čtyřmi reprízami úspěšné inscenace této opery v režii manželů Herrmannových a pod taktovkou Tomáše Netopila.

Jednou z nejobdivovanějších českých operních umělkyň 20. století byla bezpochyby sopranistka Marie Podvalová. Narodila se 5. září 1909 v Čakovicích (dnešní část Prahy), zemřela 16. 5. 1992. Od dětství projevovala herecké a hudební nadání, které později uplatnila při soukromém studiu zpěvu u A. Fassatiové a na pražské konzervatoři u D. Branbergerové a P. Dědečka. V letech 1935–37 byla sólistkou brněnské opery, odkud přešla od 1. srpna 1937 do Národního divadla. V tomto angažmá zůstala do odchodu do důchodu v roce 1978. Výrazný vliv měli na formování mladé umělkyně dirigenti Václav Talich a Zdeněk Chalabala, kteří ji obsazovali do svých inscenací. Už v roce 1938 obsadil Talich titulní roli Smetanovy Libuše právě nováčkem souboru, Marií Podvalovou, a Chalabala jí přidělil Fibichovu Šárku. Oběma rolím dala nejen dramatičnost svého projevu, ale také neopominutelný půvab. Její ztvárnění mytické kněžny v pomnichovských dnech vyvolávalo v publiku bouře vlasteneckého nadšení a protinacistického odporu. Libuše se stala symbolem i synonymem pro tuto pěvkyni. Doménou Marie Podvalové byly výrazné ženské postavy, jakou je vedle již zmíněných např. Smetanova Milada z Dalibora, Pucciniho Tosca, Wagnerova Venuše a Senta, Dvořákova Cizí kněžna, Marina Mníškova, Armida a Julie, Fibichova Beatrice, Beethovenova Leonora a také Janáčkova Kostelnička a Emilia Marty. Byla umělkyní, jejíž projev byl syntézou působivého vokálního a hereckého projevu, který byl silně ovlivněn působením hereckého pedagoga

12 opera

premiéry sezony 2009 / 2010 | premieres for the 2009 / 2010 season

činohra William Shakespeare KUPEC BENÁTSKÝ Přeložil: Martin Hilský Režie | Stage director: Martin Čičvák Premiéra | Premiere: 12. listopadu 2009 ve Stavovském divadle

David Harrower BLACKBIRD Přeložil: David Drozd Režie | Stage director: Jiří Pokorný Česká premiéra | Czech premiere: 17. února 2010 v Divadle Kolowrat

Bertolt Brecht ŽEBRÁCKÁ OPERA Přeložili: Daria Ullrichová a Jan Tošovský Režie | Stage director: Ivan Rajmont Premiéra | Premiere: 10. prosince 2009 v Národním divadle

Ivan Stodola ČAJ U PANA SENÁTORA Přeložila: Marie Liehmová Režie | Stage director: Ladislav Smoček Premiéra | Premiere: 11. března 2010 ve Stavovském divadle

Samuel Becket ČEKÁNÍ NA GODOTA Přeložil: Patrik Ouředník Režie | Stage director: Michal Dočekal Premiéra | Premiere: 16. ledna 2010 na Nové scéně

Edward Bond SPASENI Přeložil: Jan Hančil Režie | Stage director: Michal Dočekal Premiéra | Premiere: 12. března 2010 na Nové scéně

■ Poslední premiérou minulé sezony byla inscenace režiséra J. A. Pitínského Radúz a Mahulena.

■ Antonie Talacková jako Pria, Eva Vrbková jako Živa a Pavla Beretová jako Mahulena Foto: V. Kronbauer

■ Marie Podvalová jako Šárka

[email protected]

Umělecký šéf činohry | Artistic director of the Drama: Michal Dočekal

Foto archiv

a režiséra Ferdinanda Pujmana. Umění Marie Podvalové zachycuje řada rozhlasových, gramofonových, televizních a filmových záznamů (např. Dalibor a Z mého života).

činohra č

Foto archiv

Století Marie Podvalové U příležitosti stého výročí narození operní pěvkyně Marie Podvalové se v kuloáru přízemí historické budovy Národního divadla koná výstava archivních fotografií, které připomenou tuto slavnou umělkyni v jejích nejslavnějších rolích českého i světového repertoáru. Výstava bude otevřena 15. září 2009.

13 činohra

Elfriede Jelinek CO SE STALO, KDYŽ NORA OPUSTILA MANŽELA ANEB OPORY SPOLEČNOSTI Přeložila: Jitka Jílková Režie | Stage director: Michal Dočekal Česká premiéra | Czech premiere: 20. května 2010 na Nové scéně

Lars von Trier DOGVILLE Přeložila: Dana Hábová Režie | Stage director: Miroslav Krobot Úprava: Karel František Tománek Česká premiéra | Czech premiere: 10. června 2010 ve Stavovském divadle

Milada Součková ZPOVĚĎ PREZIDENTA EMILA HÁCHY (HISTORICKÝ MONOLOG) Režie | Stage director: J. A. Pitínský Česká premiéra | Czech premiere: 15. června 2010 v Divadle Kolowrat

činohra ([email protected]) „V příšeří koncertu stříbrný zaskvěl se pocel mnohý…“

uvádíme | on stage

Julius Zeyer

RADÚZ A MAHULENA

Režie: J. A. Pitínský Scéna: Jan Hubínek Kostýmy: Kateřina Štefková Dramaturgie: Lenka Kolihová Havlíková Hudba: Vít Zouhar Hudební spolupráce: Václav Luks Pohybová spolupráce: Igor Dostálek

■ Marie Malková jako Nyola Foto: V. Kronbauer

HRAJÍ: Stojmír – Alois Švehlík Runa – Johanna Tesařová Mahulena – Pavla Beretová Prija – Antonie Talacková Živa – Eva Vrbková j.h. Radúz – Vojtěch Dyk Nyola – Marie Málková j.h. Radovid – Jiří Štěpnička Přibina – Milan Stehlík Vratko – Jan Bidlas Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704

uvádíme | on stage „Pitínskému se podařilo Zeyerův text rozložit a zase složit. Emoce i děj se nás opět týkají, opět je bereme za své. Nejvíc to je vidět u dvojice milenců. Beretová a Dyk neprožívají praslovanské city mezi tatranskými štíty, ale lásku, strach, i obětování dneška. Beretová a Dyk mají silné osobní kouzlo a byl by určitě zážitek vidět je jako Romea a Julii nebo Hamleta a Ofélii. Těmto hrdinům se ostatně v Radúzovi a Mahuleně blíží.“ Josef Rubeš, Deník Metro, 22. června 2009 „Co může mít Zeyerova hra Radúz a Mahulena společného s Wendersovým filmovým dokumentem Buena Vista Social Club? Odpověď je skrytá v poslední premiéře činohry pražského Národního divadla – inscenaci režiséra J. A. Pitínského s Vojtěchem Dykem a Pavlou Beretovou v titulních rolích. Díky výkonům nedávných absolventů pražské DAMU může nekonvenční interpretace aspirovat také na označení generační.

činohra ([email protected]) č ■ Vojtěch Dyk a Pavla Beretová jako Radúz a Mahulena

Příběh Radúze a Mahuleny je všeobecně známý ze školní četby nebo z vizuálně nezapomenutelného Weiglova filmu s Magdou Vášáryovou

■ Johanna Tesařová jako Runa

Uvádíme: 5. 9. (19.00), 16. 9. (19.00), 4. 10. (14.00, 19.00), 30. 10. (19.00) v Národním divadle Tvůrci inscenace děkují Umělecko-průmyslovému museu v Praze za laskavé zapůjčení exponátů k fotografování. ■ Eva Vrbková jako Živa

■ Jiří Štěpnička a Vojtěch Dyk jako Radovid a Radúz

■ Vojtěch Dyk a Pavla Beretová jako Radúz a Mahulena

www.raduzamahulena.cz

14 činohra

15 činohra

a Janem Třískou. Pohádka o osudové lásce, která překoná strašlivou kletbu, přivolává na scénu „zlaté kapličky“ leccos, jen ne zašlé vzpomínky. Pitínského režie se pokouší očistit archetypální situace Zeyerova básnického dramatu od sentimentálního nánosu a propojit mýtus s naší zkušeností – režisér je společně s Lenkou Kolihovou Havlíkovou autorem textové úpravy. Takové pojetí nezbavuje zlo ztělesněné královnou Runou (Johanna Tesařová) pohádkové monumentality, ale ukazuje Mahuleninu matku i jako nešťastnou, zraňovanou ženu, která nepoznala lásku. Její manžel, tatranský král Stojmír (Alois Švehlík), totiž nikdy nepřestal milovat jinou ženu, magurskou královnu Nyolu (Marie Málková) a matku Radúzovu, která se provdala za jeho soka. Pohádkový žánr je pak pro Pitínského především příležitostí ukázat v nelomené čistotě a v nadčasové oproštěnosti nejen zlo zakořeněné docela „obyčejně“ v nelásce, ale hlavně takovou lásku, jež má sílu jej přemoci. Radúz a Mahulena neprožívají sentimentální cit, rvou se o štěstí milovat. Oba přitom bez skrupulí a společenských ohledů vyslovují, co cítí jejich srdce. Radúz spontánně vmete Runě do tváře pravdivý popis její kruté povahy. Mahulena doslova vykřičí na mírně hysterickou Nyolu svou bezmoc z Radúzovy ztráty paměti. Pavla Beretová také nestvořila Mahulenu jako pasivní, obětavou bytost, ale ukazuje ji jako rebelku s dobrým srdcem, která ví, co chce. S nečekanou intenzitou Vojtěch Dyk přenáší do hlediště pocit ohromující prázdnoty, prostoru a existenciální úzkosti svého hrdiny přikovaného mezi nebem a zemí na tatranský štít. (...) Energie obou protagonistů je strhující, ale i vnitřně ukázněná. Oba mají smysl pro jasný, přesný a konkrétní obraz. Erupce hravých nápadů nezavedou milence ani na okamžik na scestí sentimentu nebo kýče. Velká slova milostných dialogů se rodí z dovádivé radosti a k silnému citu dospívají přirozeně. Nadsázka, citace, asociativní vtip vyjádřený hlasem nebo stylizovaným pohybem se na scéně rodí ze stejných zdrojů jako třeba jazzová improvizace. Hledat pro ně racionální vysvětlení je většinou zbytečné. Stejně jako hledat odpověď na to, proč se milenci prchající z Tater na Maguru potkávají s kubánským jazzem a projekcí z Wendersova filmu Buena Vista Social Club. Snad jen, že ona tichá, tvořivá radost, která z černošských muzikantů tryská, je také láska.“ Marie Reslová, Hospodářské noviny, 22. června 2009

činohra ([email protected])

po premiéře | after premiére

po premiéře | after premiére

Lenka Lagronová „Každý člověk má právo na mámu a tátu!“ Režie: Jan Kačer Dramaturgie: Daria Ullrichová Výprava: Klára Langová Hudba: Petr Skoumal Mistr zvuku: Petr Stříbrný

Tracy Letts

PLÁČ

Co si počít s životem v jeho druhé polovině?

SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ Přeložil Julek Neumann

■ Jana Boušková (Alenka) a Taťjana Medvecká (Helenka) foto: H. Smejkalová

Režie: Michal Dočekal Scéna: Martin Chocholoušek Kostýmy: Katarína Hollá Dramaturgie: Lenka Kolihová, Martin Urban Hudba: Václav Havelka

HRAJÍ: Taťjana Medvecká, Nina Divíšková j. h., Eva Salzmannová a Jana Boušková

■ František Němec (Charlie), Jana Preissová (Mattie), Kateřina Burianová (Violet), Miluše Šplechtová (Barbara) a David Prachař (Bill) foto: L. Jansch

HRAJÍ: Jan Kačer, Kateřina Burianová, Miluše Šplechtová, David Prachař, Jaromíra Mílová, Sabina Králová, Jana Preissová, František Němec, Vladimír Javorský, Lucie Žáčková, David Matásek, Igor Bareš, Marie Doležalová j. h. / Lucie Polišenská j. h.

Uvádíme: 9. a 24. září 2009 v Divadle Kolowrat „Novou autobiograficky laděnou hru Lenky Lagronové Pláč o setkání čtyř žen po mnoha letech nastudoval v Divadle Kolowrat Jan Kačer. Vnitřně drásající a neradostné putování hrdinek do vlastní minulosti je hlavně výbornou příležitostí pro čtyři herečky. Ženské hrdinky Lenky Lagronové bývají zpravidla smutné, plné tesklivosti a neschopné absolvovat život ani v nejběžnějším modelu. V tomto stavu jsou ale zabydlené a v zásadě si nepřejí z něho vyjít. I v její nové hře Pláč jsou hlavní postavy dvě sestry Helenka a Alenka, jejichž dospělý život

■ Taťjana Medvecká a Eva Salzmannová (Sylva)

činohra ([email protected]) č

Uvádíme: 5. a 24. září 2009 ve Stavovském divadle

stále ovlivňuje neutěšená a nedořešená minulost. Jako protiváhu jim autorka tentokrát postavila další dvě ženy, které se potýkají se stejnými frustracemi, ale v mnohem křiklavější podobě, tak jak jim velí jejich primitivismus a citové mrzáctví. Senzitivním sestrám se však překvapivě dostává rozhřešení i naděje. Lagronové hra nemusí každého oslovit, vypovídá o problémech, které jsou velice niterné, osobní a bolavé, ale nakonec se z nich cosi obecně platného vyloupne. Jde tu o jakési zastavení se

■ Nina Divíšková (Květa)

v půli života, ohlédnutí se a definitivní srovnání s minulostí, které spočívá v přijetí definitivní „dospělosti“ a odpovědnosti sama za sebe. Vztah se zemřelými rodiči, který byl plný nedorozumění, se proměňuje v trvalou hodnotu, přichází odpuštění a smíření. Jan Kačer zvolil pro hru neokázalý styl a otevřel volný prostor pro herecky autentické verbální i fyzické střety. Hře takový přístup sedí, protože soustředěn směřuje k výpovědi a vyhovuje i poetice hry, která se víc než jindy přidržuje realistického rozpracování situací. Přesto ale nechybí řada bizarních momentů od hysterické péče o kočku až po Alenku přežívající s klavírem ve sklepě. Režie je nenápadně akcentuje, stejně jako se snaží udržet hořkosměšnou linii ve vstupech jízlivé Květy (Nina Divíšková) a pavlačově užvaněné Sylvy (Eva Salzmannová). Hra je strukturovaná do tří částí a vrcholí „uprostřed“ setkáním sester Helenky (Taťjana Medvecká) a Alenky (Jana Boušková). Obě nejprve jako by ohmatávají vzájemný vztah a svá traumata, pak vytryskne mohutný proud osočování, zadržovaných citů a nenávistí, který skončí rvačkou – sestry se válejí na zemi a zatínají do sebe, aby se zhroutily v nezvladatelném pláči. Reflexní deskou jejich střetu jsou dialogy Sylvy a Květy. Sylva neustále operuje s šidítky pro kočku, na kterou žvatlá jako na mimino, předstírá a nesnesitelně tlachá, Květa drží dekorum, tváří se laskavě, ale je plná jedu. Zápisky svého muže estébáka, který sledoval otce sester, předčítá jako roztomilý deníček. Z obou z nich nakonec v poslední části hry vytryskne pláč a vše dlouho zadržované: Sylva vztekle mrští konzervou pro kočky...“

„Stará dobrá – a dobře napsaná – realistická hra. Taková je nejnovější premiéra Srpen v zemi indiánů. Americký dramatik Tracy Letts za ni loni získal Pulitzerovu cenu a o rok dříve Tony Award. Na Broadwayi se Srpen v zemi indiánů hraje už rok a půl. A není žádný důvod pochybovat o tom, že inscenace nebude divácky atraktivní i ve Stavovském divadle, kde ji hrají v překladu Julka Neumanna. Herec a dramatik Letts brilantně ovládá to, na co současné hry ke své škodě většinou rezignují – dramatickou stavbu a schopnost napsat životné, uvěřitelné postavy. Dokonce nevadí, že dějové okolnosti hry jsou hodně temné a popravdě nenové... Maloměstská rodina ze „země indiánů“, americké Oklahomy, se sejde ve zchátralém domě na pohřbu otce-alkoholika, který spáchal sebevraždu. Matka je pekelně závislá na prášcích, její tři dcery mají problematické partnery, vnučka permanentně hulí trávu, sestra deptá manžela i zakomplexovaného syna. Sága rodu vtěsnaná do několika dní. Jsou tu tři generace Američanů, trojí zkušenost, poznamenaná vinou, dědičnou zátěží a postupnou ztrátou ideálů i životní perspektivy. Vyznění Lettsovy „dramatické komedie“ ale není sociální, nýbrž lidské, osudové. Autorovi ■ Sabina Králová (Karen), Miluše Šplechtová (Barbara) a Jaromíra Mílová (Ivy)

nejde jen o portrét rozpadlé rodiny, ale nejspíš také o obraz současného selhání americké, potažmo západní společnosti. Málomluvná mladá indiánka Johna, ošetřovatelka a hospodyně, zpovzdálí udržuje řád domu a stoickým klidem připomíná to původní, pravé, co bylo ve jménu končícího hektického světa „amerického snu“ zničeno. ...“ Marie Reslová, Hospodářské noviny, 16. 6. 2009 „Režisér Michal Dočekal se soustředil především na velmi pečlivou práci s herci, na psychologickou věrohodnost postav a přesně vypracované vzájemné vztahy. Průřez domem, jak ho postavil Martin Chocholoušek, nejen ukazuje jednotlivé interiéry, ale umožňuje režisérovi, aby ho zaplnil reálným životem. Divák tak sleduje i jednání postav, které nejsou v prvním plánu, a prostorově se tak vizualizuje Lettsův specifický simultánní dialog. Dočekalovi se také podařilo najít dostatek fyzických

■ Kateřina Burianová (Violet) a Jaromíra Mílová (Ivy)

Jana Machalická, Lidové noviny, 21. května 2009

16 činohra

akcí pro Johnnu, která tak v decentním podání Lucie Žáčkové už pouhou svou existencí dodává jednotlivým situacím další významový rozměr. Výbornou představitelku matky Violet má ovšem režisér v Kateřině Burianové. Skutečně dokáže ovládnout silou své osobnosti celý prostor, kterému vévodí uzurpátorsky, nesnesitelně a nekompromisně. Střídá polohy až drsně vulgární s ublížeností dítěte, pronikavým hlasem bičuje své blízké, aby se vzápětí proměnila v nejistou, tápající bytost uzavřenou ve vlastní samotě. Důstojnou protihráčkou je jí Miluše Šplechtová v roli nejstarší dcery Barbary. Vlastně se matce hodně podobá, dokáže být stejně energická, jízlivá i manipulativní, ale zatímco matka si užívá domnělého vítězství, Barbara je vědoucí poraženou. Odchází, neboť každá její akce končí nezdarem...“ Jana Paterová, Lidové noviny 15. 6. 2009

17 činohra

činohra ([email protected])

připravujeme | in preparation

připravujeme | in preparation

William Shakespeare

Inscenace v Kolowratu Sezona 2009/2010 v Divadle Kolowrat přinese dvě premiéry a pokračování projektu scénických čtení „Bouda české historie“. Uvedeme hru Davida Harrowera Blackbird a Zpověď prezidenta Emila Háchy (Historický monolog) Milady Součkové. Zdánlivě neslučitelné texty spojuje pojmenovávání mezních společenských témat. Komorní hra Blackbird řeší otázku zneužívání dětí z nezvyklého úhlu pohledu, klade otázku, zda je možná skutečná láska mezi mužem a dospívající dívkou. Aktéři se scházejí po letech, aby rozkryli a pochopili svůj dávný vztah. Milada Součková se ve hře Historický monolog zabývá jedním z neuralgických bodů českých dějin: na scénu přichází postava Emila Háchy. Protektorátní prezident se „zpovídá“ mlčky naslouchajícímu prezidentu Masarykovi, ale rozhřešení nepřichází. Inscenace bude zároveň součástí cyklu scénických čtení, které se v sezoně 2009/2010 budou věnovat zlomovým okamžikům českých dějin. Projekt Píšu z pekla s podtitulem „výpovědi a verše vězňů totality“ bude založen na korespondenci vězňů a doplněn poezií Jana Zahradníčka a Ivana Martina Jirouse. Projekt nazvaný Národní čítanka aneb Konkreténi bude v režii Ivana Rajmonta mapovat osud vynikajícího scénáristy a režiséra Pavla Juráčka, signatáře Charty 77, jehož talent i osobní život poznamenala komunistická mašinerie. Scénické čtení bude vycházet z knihy Deníky, kterou vydal Národní filmový archiv v roce 2003 a která zahrnuje Deníky Pavla Juráčka z let 1959–1974. Na tyto dvě scénická čtení navazuje inscenace Zpověď prezidenta Emila Háchy (Historický monolog). Mimo tato historická témata bude uvedeno jedno divadelně historické čtení Jan za chrta dán Václava Klimenta Klicpery, a to ke 150. výročí úmrtí autora, za účasti dvou protagonistů významné Honzlovy inscenace z roku 1946 Luby Skořepové a Miloše Nesvadby v režii Jiřího Pokorného.

činohra ([email protected]) č

KUPEC BENÁTSKÝ Přeložil Martin Hilský Režie: Martin Čičvák Scéna: Hans Hoffer Kostýmy: Marija Havran Dramaturgie: Daria Ullrichová HRAJÍ: Antonio – Igor Bareš Shylock – Jiří Štěpnička Bassanio – Jan Hájek Graziano – Jan Dolanský Salerio – Vojtěch Kotek j. h. Solanio – Jan Meduna j. h. Lorenzo – Pavel Gajdoš j. h. Tubal – Rudolf Stärz Lancelot – Petr Motloch Porcie – Lucie Žáčková Nerissa – Lada Jelínková j. h. Jessika – Pavla Beretová Dóže – Oldřich Vlček Princ marocký – Paul American j. h. Princ aragonský – Alexandr Minajev j. h.

Uctivá poklona, pane Václave Klimente Klicpero. Zdravím Vás srdečně. Je to 150 let, co jste opustil tenhle bolavý svět. Pro Vás svízelný, ale také bohatý. Vaše díla jsou nádherná a dají se hrát

na divadle i dnes s úspěchem. To jsem byla ještě mladá, už tenkrát zamilovaná do českého jazyka. Venkovská škola tuhle lásku v nás podporovala. Také k Erbenovi, k Nerudovi, k Němcové. Po osvobození v roce 1946 jsme Vaši hru „Jan za chrta dán“ uvedli ve Studiu Národního divadla pod vedením Jindřicha Honzla, slavného režiséra. Užívali jsme si dosyta lahodné, křupavé češtiny i šťavnatých emocí. Pod laskavým dozorem pana ředitele jsme si pěkně žili: Otík Brousek, Milda Kopecký, Miloš Nesvadba, Alena Vančurová, Vladimír Hrubý. Honzl mi připadal jako laskavá slepice. Pod jeho křídli jsme se bezstarostně hřáli. Upravil Klicperův text do jakési půvabné staročeštiny, která se s rytířskou hrou náramně provázala. Krásný jazyk!

čí textu zmírňují, ne-li eliminují. Postavu Shylocka obdařil dramatik takovou mírou vášně a takovou silou emocí, že namísto, abychom se mu pouze smáli a bezezbytku fandili jeho protivníkům, dokáže vzbudit náš soucit. Kupec benátský nebývá inscenován příliš často, jde totiž o hru mimořádně interpretačně obtížnou, a to nejen kvůli postavě Shylocka. Ve hře se střetávají tři světy, každý z nich má své vlastní normy a pravidla. Obchodní svět Benátek, starozákonní svět Shylockův a Porciin pohádkový Belmont, ty světy jako by byly nepropustné a existovaly paralelně vedle sebe. Můžeme je chápat jako tři rozdílné civilizace. A při jejich střetu dochází ke konfliktům Tři „hlavní postavy“ jednotlivých pásem, Antonio, Shylock, Porcie, se střetnou v soudním sporu, který je jádrem hry. Jde o to, má-li žid právo na svou libru masa? Většina z nás by jistě odpověděla, že nikoli, protože žádat něco tak odporného, se prostě nedělá. Je to ovšem složitější. Historici práva, kteří se hrou také zabývají, dokládají, že ve starých římských zákonících skutečně existovala alternativa, ručit údy vlastního těla. Toto právo tedy pozitivně v historii evropské kultury existovalo, i když nebylo prakticky aplikováno. Shylock žádá svou sankční cenu oprávněně, a pro benátský stát, který zakládá svou prosperitu na volném

Premiéra: 12. listopadu 2009 ve Stavovském divadle

Přeji Vám, abyste v soutěži s počítači a internetem čestně obstál, velký český dramatiku!!! Vaše Luba Skořepová, červen 2009

Václav Kliment Klicpera

JAN ZA CHRTA DÁN Režie a výtvarná spolupráce: Jiří Pokorný Dramaturgie: Martin Urban Účinkují: Luba Skořepová a Miloš Nesvadba Hra z rytířského středověku odehrávající se na hradě Chlumeckém a v okolních lesích. Pán hradu rytíř Sosnomil stojí před těžkou volbou. Má obětovat život věrného panoše, a zachránit tak svého nejmilejšího psa Rychlana? Scénické čtení archaického textu uvádíme v roce 150. výročí úmrtí autora jako poctu Honzlově inscenaci Národního divadla z roku 1946, ve které oba dnešní aktéři hráli...

■ Ilustrační dobové rytiny

Premiéra: 1. října 2009 v Divadle Kolowrat ■ Archivní snímky z inscenace roku 1946 archiv DONM

18 činohra

archiv

Málokterá Shakespearova hra bývá pokládána za tak výkladově problematickou jako Kupec benátský. Přestože je pojmenována po kupci Antoniovi, každý si ji spojuje především s postavou Shylocka. Jeho libra masa, kterou neúprosně vymáhá právě na Antoniovi, se stala příslovečnou, a nese v sobě obraz nelítostně krutého, z humanistického pohledu necivilizovaného vymáhání smlouvy. Mnohými teatrology už byl vyjádřen názor, že tato hra je alespoň potencionálně antisemitistická. Žid je krutý, žid má být napálen. Samozřejmě že bývají ve stejných studiích okamžitě jmenovány i důvody, které toto nebezpe-

19 činohra

obchodu, by bylo skutečně velmi nepříjemné a důvěryhodnost ohrožující, kdyby právě obchodní smlouvy nebyly vymahatelné. Shylockův spor má skutečně reálný základ, není pouze básnickou licencí. K čemu se tedy přiklonit? Je možné vymáhat právo vždy zcela důsledně, padni komu padni? Svět, v kterém se dá žít, v kterém panuje spravedlnost ve vyšším slova smyslu, má přeci zapotřebí i milosrdenství. V tomto smyslu lze chápat spor o pojetí práva a spravedlnosti v Kupci benátském za obdobu „dramatické tenze“ mezi Starým a Novým zákonem. Křesťanský svět zakládá už po staletí svou hrdost (protivníci by řekli pýchu) na hodnotách právě na milosrdenství a odpuštění. Shakespeare by ovšem nebyl dramatickým géniem, kdyby jeho zápletky nebyly ještě složitější než sebevznešeněji znějící myšlenky. Jeho hry jsou plny paradoxů, které se řetězí. Je totiž daleko lehčí o milosrdenství mluvit než milosrdným skutečně být. Shylock zapomněl, že svou libru masa může dostat jedině bez prolití jediné kapky krve. Spor soudní přeroste v případ trestní, protože Shylock ukládá křesťanovi o život. Ze žalujícího se stává obžalovaný. Ať už se Shakespeare chtěl ostrakizovanému Shylockovi vysmát nebo ne, faktem zůstává, že soud, který je nad ním veden, je velmi podivný. Soudí ho někdo, kdo by ho soudit neměl a kdo je na výsledku procesu dokonce osobně zainteresován. Takový proces by musel být prohlášen za neplatný. (Mohla by zaznít námitka, že průběh procesu je pouze básnickou licencí, že jde jen o hru, která nemá s realitou nic společného. V mnoha hrách tomu tak skutečně je, chtění autora se míjí s realitou. Ne však u autorů výjimečných, tam je vše nutno brát jako pravdivé a skutečné.) Můžeme se tedy ptát: Je možné používat „špinavé“ prostředky k „dobrým“ cílům? Rozhlédneme-li se po současném světě, naší vyspělé civilizaci, odpověd´ není zdaleka jednoznačná. Otázek, které Kupec benátský vzbuzuje, je mnoho, je to hra nesmírně lákavá. A ukazuje, že její zařazení na dramaturgický plán bylo prozíravé, protože její otevírající situace je nadmíru aktuální. Strhla se bouře, lodě obchodníka Antonia obtížené nákladem se nevracejí, osud investic je nejistý, lze očekávat problémy, konflikty, spory. Daria Ullrichová

činohra ([email protected])

KLUB PŘÁTEL ČINOHRY Vážení členové Klubu přátel činohry, v červnu vyvrcholily aktivity Klubu přátel činohry dvěma divadelními nedělemi. V neděli 14. června jsme otevřeli zákulisí Stavovského divadla. Společně jsme navštívili místa, která jsou běžným divákům skryta. Na jeviště jsme se dívali ze 14 metrů vysoko umístěné osvětlovací lávky. Jevištní mistr Václav Ryba nám nechal zažít pocit zvedání opony před rozsvíceným hledištěm. Okoukli jsme pracoviště inspicienta a nápovědy. S vedoucím údržby Martinem Kolářem jsme byli v propadlišti pod točnu a vyzkoušeli hydraulické stoly. Prošli jsme skladem dekorací a provozním tunelem, který spojuje divadlo s Kolowratským palácem. Prohlídková trasa končila v zázemí Divadla Kolowrat, kde jsme poseděli v maskérně a herecké šatně a přes jeviště s dekorací inscenace Virginia vycházeli ven. Neděle 21. června pak byla zasvěcena naší novince Radúz a Mahulena. V hledišti historické budovy Národního divadla inscenaci představila dramaturgyně Lenka Kolihová Havlíková. Na pomoc si vzala autora původní scénické hudby k inscenaci Víta Zouhara. Společně popsali průběh přípravy inscenace od nápadu, přes obtíže s obsazováním rolí, jednotlivé fáze zkoušek, až po premiéru. Na závěr naší besedy jsme navštívili výstavu k inscenační tradici Julia Zeyera, kterou na 1. galerii připravil Miloš Dvořák.

zprávy z činohry

Představujeme sezonu 2009 / 2010 | We present the 2009 / 2010 season

balet

Dvě divadelní neděle Klubu přátel činohry Národního divadla

■ Beseda v Národním divadle

■ Jevištní mistr Václav Ryba a tahy

■ Jeviště Divadla Kolowrat

■ Prostor pod točnou

■ Prkna, co znamenají svět

■ V podzemním skladu dekorací fotoreportáž H. Smejkalová

[email protected]

Umělecký šéf baletu | Artistic director of the Ballet: Petr Zuska

Faust

Othello

Music | Hudba: koláž z děl I. Stravinského, D. Šostakoviče a J. Pendereckého Libreto, choreografie a režie | Libretto, choreography and stage direction: Libor Vaculík Kostýmy | Costumes: Roman Šolc Scéna | Sets: Martin Černý

Hudba | Music: Leoš Janáček Libreto, choreografie a režie | Libretto, choreography and stage direction: Youri Vàmos Scéna a kostýmy | Sets and costumes: Pet Halmen Dirigent | Conductor: Sergej Poluektov Hraje orchestr Národního divadla | The National Theatre Orchestra

Premiéra | Premiere: 5. a 6. 12. 2009 Stavovské divadlo | The Estates Theatre

Světová premiéra | World premiere: 1. a 4. 4. 2010 Národní divadlo | The National Theatre

První setkání Klubu v nové divadelní sezoně proběhne ve čtvrtek 24. září od 17.00 ve Stavovském divadle. Tématem setkání bude, kromě představení nového dramaturgického plánu, především naše inscenace hry Tracyho Lettse Srpen v zemi indiánů v režii Michala Dočekala. Po skončení besedy mohou členové klubu představení navštívit za jednotné vstupné... Vstupenky objednávejte a svoji účast potvrzujte u Jany Tycové. Počet vstupenek je omezený! Na jednu legitimaci si můžete se slevou zakoupit dvě vstupenky.

Dne 6. srpna 2009 zemřel po dlouhé nemoci ve věku 87 let divadelní režisér Stát se členem klubu můžete i Vy! Stačí k tomu málo. Navštívit alespoň tři představení činohry Národního divadla a vyplnit přihlášku. Těšit se můžete nejen na slevové akce na naše vstupenky, ale především na možnost výjimečných setkání s herci a inscenátory. Pro členy klubu pořádáme exkluzivní prohlídky divadelního zákulisí. Kontaktní osoba: Jana Tycová Obchodní oddělení, Ostrovní 1, 112 30 Praha 1 tel: +420 224 901 419, fax: +420 224 931 544 mail: [email protected] www.narodni-divadlo.cz

JAROMÍR PLESKOT Narodil se 11. února 1922 v Praze. V roce 1945 absolvoval dramatické oddělení Konzervatoře Praha a už během studia vystupoval jako herec v divadle Větrník a v Nezávislém divadle, jako režisér pracoval krátce v Divadle Vlasty Buriana (1944). Po osvobození byl vůdčí postavou nově založeného Divadelního studia konzervatoře (DISK). Jiří Frejka jej angažoval jako režiséra do Divadla na Vinohradech (1945–1950). V letech 1951–1953 pracoval jako šéf činohry v Olomouci, v období mezi 1954–1957 byl zaměstnán v Československém státním filmu jako činoherní režisér. V roce 1957 jej někdejší šéf činohry Otomar Krejča angažoval do Národního divadla, kde působil jako režisér až do roku 1988. Po listopadu 1989 působil Jaromír Pleskot v sezóně 1990–1991 jako ředitel pražského Divadla E. F. Buriana. Během své kariéry pohostinsky též režíroval například v Rokoku, v Divadle v Řeznické, ve Viole, v Dejvickém divadle a v divadlech v Mladé Boleslavi, Olomouci, Brně a v Uherském Hradišti. Režisérské úsilí o aktuální interpretaci Shakespeara doprovázel i vlastní překladatelskou činností (např. W. Shakespeare: Zimní pohádka, Antonius a Kleopatra, Macbeth, Jak se vám líbí…). V Národním divadle režíroval celou řadu inscenací – např. Shawovu Svatou Janu, Molièrova Dona Juana a Zdravého nemocného, Klicperův Ženský boj, Gogolova Revizora, Shakespearova Hamleta, Antonia a Kleopatru a Macbetha, Millerovu Smrt obchodního cestujícího, Brechtův Kavkazský křídový kruh, Čechovův Višňový sad, Tylova Strakonického dudáka, Šrámkův Měsíc nad řekou, Vrchlického Soud lásky, Kainarova Nebožtíka Nasredina, Calderonovu Dámu skřítka nebo Osbornovu hru Ohlédni se v hněvu. Z dlouhé řady inscenací v Národním divadle mimořádně rád vzpomínal na Smrt obchodního cestujícího s Karlem Högrem a na Hamleta s Radovanem Lukavským – obojí z roku 1959 – a dále na dvě brechtovské inscenace – Kavkazský křídový kruh z dvaašedesátého a Zadržitelný vzestup Artura Uie s Luďkem Munzarem z roku 1978. Za svůj dlouhý režisérský život připravil celkem 118 inscenací. Před šesti lety obdržel Cenu Thálie za rok 2002 – Zvláštní cenu Kolegia za umělecký přínos divadlu. Čest jeho památce! ■ Camoufl•AGE (Hana Turečková, Oleksandr Kysil) foto Diana Zehetner

20 činohra

balet b

21 balet

balet ([email protected])

uvádíme | on stage

EXTRÉM | EXTREME A Little Extreme | Last Touch | A Little Touch of The Last Extreme Choreografie | Choreography: Petr Zuska / Jiří Kylián Hudba | Music: Esoteric relaxing music, Hip Hop / R&B (2 Pac, 50 Cent, Nelly, Eminem, Shaggy, Cypress Hill, Akon) / Dirk Haubrich / Arvo Pärt, James Brown, Gavin Bryars, Adrian Johnston, Dan Jones, Nikos Grapsas, Ondráš, Michael Jackson Scéna | Sets: Petr Zuska, Jan Dušek / Jiří Kylián / Jan Dušek Kostýmy | Costumes: Roman Šolc / Joke Visser / Lucie Loosová Nastudování | Staged by: Alexei Afanassiev, Nataša Novotná, Václav Kuneš Asistenti choreografie | Assistant choreographers: Nina Brzorádová, Michaela Černá, Nelly Danko, Veronika Iblová, Jan Kodet, Radek Vrátil Světelný design | Lighting design: Pavel Kremlík Zvuková režie | Sound design: Zbyněk Perla Tančí sólisté a soubor baletu ND Soloists and Corps de ballet of the NT Uvádíme 14. a 15. září 2009, Nová scéna Národního divadla | Performances: 14 and 15 September 2009, The New Stage of the National Theatre

Efektní extrémy baletu Národního divadla na Nové scéně „Tanec, který pronikne do mladých srdcí“ – tak nazval německý tisk taneční kreaci Petra Zusky A Little Extreme, která otvírá komponovaný večer nazvaný Extrém. Soubor baletu Národního divadla uvedl 17. června 2009 na Nové scéně novou premiéru na závěr sezony 2008/2009.

Diváci uvidí tři jedinečné choreografie: Last Touch (Poslední dotyk) od Jiřího Kyliána zarámují dvě kontrastní choreografie Petra Zusky, uměleckého šéfa baletu ND. První z nich, Zuskův výbušný balet A Little Extreme (Malý extrém), kterým celý triptych začíná, sklidil už obrovský úspěch před třemi lety v Düsseldorfu, na scéně Deutsche Oper am Rhein. Zuskova závěrečná choreografie A Little Touch of The Last Extreme (Malý dotyk posledního extrému) měl v Praze na Nové scéně světovou premiéru. A Little Extreme výstižně popsal německý tisk jako „naprosto zběsilé spekulativní a asociativní střetnutí baletu a pohádkových kazet. S maskotem, jakým je růžovo-oranžový medvídek, a spolu se šesti tanečníky a dvěma tanečnicemi, které spojují Snoop Dogg (Snoopi), Eminem a klasickou techniku do ultimativního surrealistického coolness. Ohlušující aplaus pro všechny choreografy a tanečníky!“ Budeme si tu bohatě moci užít autorova smyslu pro humor, neboť „vše se dá otočit vzhůru nohama a nic není tak, jak se může zdát.“ Je až s podivem, jak se vtip v rytmu hip hopu a rapu ještě i s tóny esoterické muziky může dobře snoubit se satirou a filozofujícími hlubinami! Tvůrce sám o extrémně rozdílné, avšak inspirativní muzice v rozhovoru prozradil: „Černá americká hudba je plná agresivity, násilí, sociálních, rasových, drogových problémů, ale také sexu, nadsázky a humoru. Sálá z ní energie. Zjistil jsem, že poezie hip hopu, ač je někdy sprostá tak, že člověk zčervená, v sobě má hloubku sdělení a je umělecky velmi vypracovaná.“ Kontrastní k Zuskovu Malému extrému je druhý opus – Last Touch. Vytvořil ji slavný český rodák, významný choreograf Jiří Kylián pro Nederlands

Dans Theater v roce 2003. Název Poslední dotyk je vlastně ten poslední drobný a nepatrný pohyb a dotek, poslední drobná úprava zevnějšku, kterou člověk na sobě vykoná před tím, než fotograf zmáčkne spoušť: ještě narovnat vázanku, přepudrovat nosík... „Je to velmi mladá věc, má absolutně jinou poetiku a energii než můj A Little Extreme,“ prozrazuje Petr Zuska. „Tak si mnoho lidí Kyliánovu práci vůbec nepředstavuje! Kdo ho zná třeba i z našeho repertoáru, bude překvapen – je vidět, že se Jiří Kylián neustále vyvíjí. Když si už myslíme, že jeho rukopis už poznáme podle něčeho nepojmenovatelného, najednou se nám představí s něčím úplně jiným.“ Nizozemské noviny píší o živém obrazu, o postavách jak z Čechova či Turgeněva, o melancholické atmosféře 19. století v tiše pulsující hudbě Dirka Haubricha. A také o tom, jak navýsost zpomalené tempo šestice tanečníků v denních rituálech i s erotickými pózami vybuchuje podpovrchovým napětím... Svým znehybnělým a koncentrovaným výrazem připomíná Last Touch východní divadelní formy, jako jsou nó a butó, ale také dálkové ovládání videa... Poslední dílo triptychu, Zuskův A Little Touch of The Last Extreme, je spojnicí obou předešlých choreografií, jak název naznačuje. Uvažuje o boji protikladů, které patří k životu, o narození a smrti, o ďáblu a andělu, o protikladech, které se přitahují a zároveň jsou neslučitelné. V hudební mixáži se objeví minimalismus Arvo Pärta, ale také skladby Adriana Johnstona, Dana Jonese, Gavina Bryarse, folklórní kapely Ondráš i soul v podání Jamese Browna. Eva Jeníková

uvádíme | on stage

balet ([email protected]) b

V září se na scénu ND znovu vrací balet o nesmrtelné lásce! Sergej Prokofjev (1891–1953)

ROMEO A JULIE ROMEO AND JULIET

■ Viktor Konvalinka Foto: D. Zehetner

Žal Juliin a bolest Romeova v baletu Juliet´s grief and Romeo´s pain in ballet Libreto | Libretto: Youri Vàmos podle Williama Shakespeara a Leonida Lavrovského Choreografie | Choreography: Youri Vàmos Scéna a kostýmy | Sets and costumes: Michael Scott Světla | Lighting: Klaus Gärditz Nastudování | Staged by: Joyce Cuoco, Alexei Afanassiev, Michal Matys Baletní mistři | Ballet masters: Veronika Iblová, Igor Žukov, Michaela Černá, Nelly Danko Dirigent | Conductor: Sergej Poluektov Tančí sólisté a soubor baletu ND Soloists and Corps de ballet of the National Theatre

■ Soubor baletu Foto: D. Zehetner

Hraje Orchestr Národního divadla The National Theatre Orchestra. V hlavních rolích | In the main roles: Romeo: Michal Štípa / Alexandre Katsapov Julie: Adéla Pollertová / Ivana Mikešová Merkucio: Alexandre Katsapov / Petr Strnad / Oleksandr Kysil Benvolio: Viktor Konvalinka / Jiří Waňka Tybalt: Jiří Kodym / Jiří Urban / Radek Vrátil Paris: Richard Kročil / Ondřej Novotný Uvádíme 27. září 2009 ve 14.00 a 19.00 v Národním divadle Performances on 27 September 2009, 14.00 and 19.00, Národní divadlo (The National Theatre)

■ A Little Extreme (Klára Jelínková, Edita Raušerová) Foto P. Hejný

■ Last Touch (Ivanna Illyenko, Tomáš Rychetský) Foto P. Hejný

22 balet

■ A Little Touch of The Last Extreme (Richard Kročil) Foto P. Hejný

V dějinách každého umění jsou díla, která znamenají začátek nové etapy. V rozvoji baletu 20. století je jím balet Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva. Vždy, když se s ním znovu setkáme, cítíme ještě zřetelněji jeho hluboký, novátorský význam. Aram Chačaturjan

■ Jiří Kodym, Alexandre Katsapov a soubor baletu ND Foto D. Zehetner

Příběhy milenců, kteří na cestě k naplnění své lásky musí překonávat nejrůznější překážky, patří snad k těm vůbec nejoblíbenějším. Vždyť kolik jmen mají tyto dvojice, kolik je typů situací, s nimiž se střetávají! Přesto jsou některé, o nichž lze říci, že patří k nejslavnějším, kultovním, věčným. K nim se řadí též příběh mladých milenců, z nichž každý patří do jiného, naneštěstí znepřáteleného, společenského tábora. Jejich láska sice končí smrtí, avšak ta vykupuje mír mezi společnostmi, k nimž patřili. Asi by se k tomuto příběhu stěží připojovaly ony skvělé přívlastky, nebýt zpracování Williama Shakespeara. Teprve on dal příběhu kvalitu, která inspirovala nespočet dalších umělců. K jeho verzi příběhu o Romeovi a Julii se obraceli např. skladatelé Hector Berlioz, Petr Iljič Čajkovskij, Leonard Bernstein, aby také na poli hudby vytvořili nesmrtelná díla. V oblasti baletu je tento námět už takřka samozřejmě spojován s dílem Sergeje Prokofjeva. Novou verzi tohoto baletu vytvořil maďarský choreograf Youri Vàmos pro Ballett Deutsche Oper am Rhein v roce 1997. Příběh nenaplněné lásky z italské renesance zasadil do let 1920–1930, tedy do období, kdy hudební skladatel Sergej Prokofjev dílo komponoval. Radost žití a lidskost jeho postav, vtip, tempo a vzrušení prostupuje celým baletem společně s velmi působivými a dojemnými milostnými scénami.

■ Ivana Mikešová, Matěj Urban Foto D. Zehetner

Roman Vašek, Helena Bartlová

23 balet

balet ([email protected])

zprávy z baletu | ballet news

BALET NÁRODNÍHO DIVADLA NA CESTÁCH… OHLÉDNUTÍ ZA ZÁJEZDEM DO USA Baletní soubor Národního divadla se na přelomu dubna a května 2009 úspěšně prezentoval na zájezdu ve Spojených státech amerických sérií představení složených z choreografií Petra Zusky a Jiřího Kyliána. Dvě představení (25. a 26. 4. 2009) se uskutečnila ve Washingtonu pod záštitou Velvyslanectví ČR v USA v rámci kulturního programu CZ in DC. Další představení se konala v Norfolku (2. a 3. 5. 2009) ve státě Virginia, kde probíhal festival Azalea, který každoročně představuje kulturní tvorbu jednoho ze států NATO, tentokrát tedy naší republiky. S tanečníky jsme si o netuctovém „výletu“ za velkou louži povídali hned po jejich návratu. Na programu pro Washington byly choreografie D.M.J. 1953–1977 Petra Zusky, Petite Mort a Sinfonietta Jiřího Kyliána. A jak to tak bývá, má-li se něco pokazit... „V Zuskově choreografii D.M.J. jsem měla tančit hlavní pár s Jirkou Kodymem,“ vyprávěla první sólistka Nikola Márová, „jenže poslední den před od-

letem, na konci projížděčky zájezdového programu, jsem si při zvedačce zablokovala páteř. Lékař mi řekl, že se to ještě může spravit, takže jsem letěla, ale další den bylo jasné, že to nepůjde.“ Narychlo přiletěla sólistka Adéla Pollertová, kterou záskok vyrušil uprostřed příprav na svatbu. Představení odtančila s prvním sólistou Alexandrem Katsapovem, sice jen na jednu zkoušku, ale protože jsou častými partnery, vše dopadlo dobře. Nebyl to přitom úkol jednoduchý, protože se kvůli širokému, ale mělkému jevišti scény Sidney Hermann Hall muselo přizpůsobovat prostorové rozvržení choreografie. Pozitivní ohlasy v tisku i zájem o celou akci (např. živý vstup ve zpravodajství CNN) byl potěšující. Soubor pokračoval v cestě do města Norfolk, kterému vévodí americká vojenská základna. Tam se program skládal z choreografií Mariin sen Petra Zusky a opět Petite Mort a Sinfonietta. Jedno dopolední představení pro děti a mládež bylo zorganizováno jako pásmo ukázek s výkladem, kterým provázel

šéf baletu Petr Zuska. „Tamější jeviště bylo ještě mělčí než ve Washingtonu,“ vzpomínal Saša Katsapov, „to nám dalo zabrat hlavně ve skocích v Sinfoniettě, protože se vůbec nedal utvořit kruh.“ A baletizol (speciální podlahový potah pro balet – pozn. red.) klouzal tak, jak už to dlouho v baletu nezažili. Kdysi se něco podobného stalo na zájezdu jednomu folklórnímu souboru, a tehdy to řešili tak, že podlahu posypali cukrem. Tak daleko ale tanečníci ND nezašli a představení se i v náročných podmínkách vydařila. Nikola, už uzdravená, tančila v Mariině snu a užívala si spolu s ostatními spontánní publikum: „Diváci byli úžasní, reagovali na každý detail, na každý gag. Až při závěrečné scéně, kdy kluci na jeviště vycházejí nazí, se rozhostilo ticho. Trochu jsme se lekli, protože Američané jsou přece jen puritáni a zřejmě je finále šokovalo, ale když spadla opona, spustil se obrovský aplaus.“ Odměna v podobě ovací vstoje po oba večery byla zasloužená. Lucie Kocourková

■ Foto: Tomáš Rychetský

BALET ROMEO A JULIE UCHVÁTIL POLSKÉ PUBLIKUM Balet Národního divadla hostoval ve dnech 14. a 15. května 2009 na jubilejním 20. ročníku prestižního tanečního festivalu v Polsku. Festival Baletní setkání v Lodži, který probíhal od 6. května do 2. června 2009, představil divákům světoznámé tanečníky a soubory, jako je např. Mikhail Baryshnikov a Ana Laguna, Wayne McGregor, Nederlands Dans Theater II, Kibbutz Dance Company a balet Teatr Wielki. Soubor baletu ND vystoupil ve Velkém divadle s baletem Romeo a Julie v choreografii Youri Vàmose. Titulní role ztvárnili sólisté Adéla Pollertová a Michal Štípa. Divadlo mělo pro tanečníky příjemně velkou scénu, hlediště s kapacitou pro 1300 diváků bylo zcela vyprodané.

Obě představení slavila u diváků velký úspěch, i ředitel festivalu byl pražským baletem nadšen. Uvedl, že to byl nejlepší soubor, jaký zatím na festivalu viděl. Naši účinkující však byli zaskočeni aplausy publika, které zaznívaly na neobvyklých místech. „Diváci tleskali i po jiných výstupech, než jsme zvyklí, např. při umírání Merkucia nebo Romea, což bylo velmi zvláštní. Potěšilo nás, že jsme při děkovačce dostali nádherné kytice,“ popsal atmosféru představení Michal Štípa. Úspěšnému vystoupení předcházela náročná cesta autobusem, která trvala jedenáct hodin. „Cesta byla únavná, protože jsme v Polsku nejeli po dálnici, ale projížděli jsme různými úzkými

24 balet

silnicemi. Všichni jsme měli dvousedadlo a promítali nám české filmy, takže nálada byla dobrá,“ vyprávěla Adéla Pollertová. „V Polsku nás pak čekalo krásné ubytování ve starobylém hotelu.“ Volného času tanečníci příliš neměli, protože ho většinou trávili v divadle zkouškami a hraním. Účinkování na festivalu v Polsku bylo posledním hostováním baletu Národního divadla v minulé sezoně 2008/2009, která byla nabitá zahraničními zájezdy. Naši umělci se na nich setkali nejen s významnými tanečními osobnostmi, ale získali i cenné zkušenosti a nevšední zážitky. Lenka Trubačová

zprávy z baletu | ballet news Fenomén talentované krve, jež se dědí v rodinách z rodičů na děti, nebývá ve světě umění zase tak řídkým jevem. Je to o dědičném nadání, rodinném porozumění, správném vedení – sání kumštu s mlékem… Nejinak tomu bylo i u rodiny Kůrových, kde slaví hned dva její členové své jubileum. 85. narozeniny významného českého choreografa a tanečníka Miroslava Kůry a 50. narozeniny jeho dcery, emeritní sólistky baletu Národního divadla, Jany Kůrové.

balet ([email protected]) b v této době svěřeny inscenace Karneval a Sedm krasavic. Z Prahy odešel do Brna, kde byl deset let (1963–1973) v různých funkcích - šéfem baletu i choreografem. Šéfem baletu Národního divadla se stal na dalších pět let 1974–1978 a po návratu Jiřího Němečka do funkce šéfa baletu dostal do roku 1991 smlouvu opět jako choreograf. Na repertoár zařadil postupně v letech 1970–1991 tituly: Romea a Julii (originální, divadelně struhující verzi Prokofjevova baletu, za jehož filmovou verzi získali s režisérem Petrem Weiglem Prix d’Italia 1972), Spící krasavici-Šípkovou Růženku, Stvoření světa, Vášeň (ŠčedrinovaBizetova Carmen), Radúze a Mahulenu, Louskáčka, Špalíček, Kytici, Labyrint, Petrušku. Jako choreograf hostoval i v zahraničí. S režisérem Petrem Weiglem a kameramanem Jiřím Kadaňkou natočil v letech 1965–1972 baletní televizní adaptace: Epizoda ze života umělcova, Pas de quatre, Bolero, Bludiště, Víly, Modrý pták, Don Quijote, Romeo a Julie; s režisérem Milanem Macků a kameramanem Iljou Bojanovským záznamy inscenací Coppélia a Sedm krasavic (1971). V devadesátých letech byl baletním mistrem a choreografem v Českém baletním divadle, soukromém ansámblu své dcery Jany Kůrové.

■ Miroslav Kůra jako Ferchad v Legendě o lásce Foto archiv ND

Miroslav Kůra (*26. 5. 1924) zahájil svou taneční kariéru nejprve v brněnské baletní škole Ivo Váni Psoty a od roku 1940 v souboru Národního divadla v Brně. Vzhledem k okupaci a uzavření českých scén odešel Kůra do angažmá německých divadel. Po válce se vrátil do Brna (1945–1948), následovalo angažmá v Národním divadle v Praze, kde působil ve třech etapách: 1948–1951, 1954–1964, 1974–1991. První jeho interpretačně excelentní éra (za Machova) vyvrcholila politickým rozhodnutím o Kůrově odchodu z Národního divadla z důvodu jeho většího úspěchu u publika, než který měli sovětští hosté. Kůra byl přeložen do Košic (1951–1953), přes SND Bratislava 1953–1954 (titulní role ve Spartakovi, kterého v ND nastudoval r. 1957) se vrátil na deset let do ND Praha (1954–1964), kde vytvořil na třicet sólových rolí (př. Václava v Bachčisarajské fontáně, Prince v Labutím jezeře, Sólo ve Slovanských tancích, Florestana a Harlekýna i Pierrota v Karnevalu, titulního Spartaka, Truffladina ve Sluhovi dvou pánů; Jaga v Othellovi, Dafnise v Dafnisovi a Chloe, Merkucia v Romeovi a Julii (1962), titulního Petrušku 1959, Ferchada v Legendě o lásce, Jinocha v Rapsodii v modrém, Syna v Marnotratném synovi, Ferchada v Legendě o lásce, Tammuze v Istar a poslední rolí byl Albert v televizním filmu Víly, jedné z nejlepších našich adaptací romantického Adamova baletu Giselle (1971). Z choreografií mu byly

■ Jana Kůrová v titulní roli Giselle Foto archiv ND

Jana Kůrová (*18. 6. 1959) je talentovaná žačka svých rodičů, tanečníka a choreografa Miroslava Kůry a tanečnice Jarmily Manšingerové. V šestnácti letech byla angažována do Národního divadla v Praze, v devatenácti podepsala sólovou smlouvu (v ND působila až do r. 1989). Ohromovala brilantní technickou čistotou, něžným a dívčím projevem. Ztvárnila řadu hlavních rolí: např. Mahulenu v Radúzovi a Mahuleně (1976), tit. úlohu v Šípkové Růžence (1977), Popelce (1977) a v Giselle (1978), Klárku v Louskáčkovi (1979), Julii v Romeovi a Julii (1980), Lisettu v Marné opatrnosti (1981), Odettu i Odilii v Labutím jezeře (1982), Frygii ve Spartakovi (1983), Balerínu v Petruškovi (1987), Kitri v Donu Quijotovi (1987). V r. 1991 založila Nadaci České baletní divadlo, od r. 1993 byla ředitelkou Českého baletního divadla. V devadesátých letech též organizovala přehlídku World Stars Gala v Praze.

Magda Matějková a Mattia Mantellato na mezinárodní soutěži v Helsinkách Není mnoho prestižních soutěží, které v oblasti baletu znamenají věhlas, otevřené dveře do světa tance, ocenění skutečných kvalit a které jsou jakousi vstupenku do světa profesionálního baletu. Mezinárodní soutěž v Helsinkách je právě jednou z nich a té se zúčastnili mladí tanečníci ze souboru baletu Národního divadla, Magdalena Matějková a Mattia Mantellato. Helsinki International Ballet Competition se konala od 2. do 11. června 2009 na půdě Finské národní opery a pro naše tanečníky skončila nad očekávání dobře. Čerstvá členka baletního souboru Magdalena Matějková získala 3. cenu ve své kategorii a Mattia Mantellato postoupil do semifinále. Se svojí partnerkou ale tančil i v posledním kole a na závěrečném slavnostním galavečeru. Na soutěž nazkoušeli dva náročné klasické duety (Pas de deux z Harlequiniády M. Petipy a z baletu Slavnosti květin v Genzanu A. Bournonvilla), novou moderní choreografii Los Sueños (Sny) z dílny Hany Turečkové (demisólistky baletu ND), kterou mělo možnost vidět pražské publikum v rámci představení Miniatury ve Stavovském divadle. Pro soutěž měli také připravenou střední část choreografie Les Bras de Mer P. Zusky. Hlavního nácviku a pedagogického vedení se ujal prvního sólista baletu ND Alexandre Katsapova, který připravoval své svěřence půl roku před samotnou soutěží, vždy však jen ve volném čase. Helsinki International Ballet Competition zaštiťuje Mezinárodní divadelní institut – International Theatre Institute ITI, orgán UNESCO, který organizuje síť baletních soutěží v různých částech světa. Soutěž probíhá ve dvou věkových kategoriích (Junior 15–18 let, Senior 19–25 let) a třech kolech, soutěží se v klasickém i moderním tanci. Letos se přihlásilo 70 tanečníků z 25 zemí, do finále postoupilo 8 v juniorské kategorii a 21 dospělých. Výsledky byly vyhlášeny až na závěrečném galavečeru, který se konal 10. června 2009. V letošním ročníku porotě předsedal dánský choreograf a umělecký šéf Finského národního baletu Kenneth Greve, který v sezoně 2008/2009 uvedl v Národním divadle novou premiéru své verze Labutího jezera. V porotě zasedli také ředitel Stuttgarter Ballett Reid Anderson nebo proslulá tanečnice Marcia Haydée.

Našim tanečníkům ze srdce gratulujeme!

Nejoblíbenější tanečníci roku 2008

Další významné životní jubileum oslaví tanečnice a pedagožka Dagmar Špryslová-Indruchová (*27. 7. 1929). Studovala u pedagogů J. Nikolské a Z. Zabylové. V roce 1944 nastoupila angažmá do Národního divadla, kde působila celých 33 let. Tančila ve všech inscenacích baletu ND a řadě tanečních scén v operách, zejména vyzrálé ženské charaktery a role vyžadující temperamentní a živý herecký projev, např. byl to Švec v Popelce, Cikánský tanec v opeře Carmen, Babička, Září a Královna v baletu Z pohádky do pohádky, Chůva v Petruškovi a Othellovi, Berte v Giselle, Matka v Louskáčkovi nebo Matka-vladařka v Labutím jezeře. Od roku 1977 až dodnes působí jako pedagog Přípravky baletu Národního divadla, kde vychovala a připravila pro profesionální studium a uměleckou dráhu desítky interpretů. Nadace Život umělce jí v roce 2000 udělila cenu Senior Prix.

Klub přátel baletu při Národním divadle uspořádal již podvanácté anketu o nejoblíbenější tanečnici či tanečníka za rok 2008. V anketě se mohly objevit nominace všech tanečníků, kteří jsou v angažmá anebo hostují v některém českém či moravském divadle. Navrženi tak mohli být i cizí státní příslušníci nebo krajané, kteří mají stále zahraniční angažmá. Vítězi ankety za rok 2008 se stali sólistka baletu Národního divadla Adéla Pollertová a první sólista Alexandre Katsapov. Talentem roku byla jmenována Edita Raušerová, demisólistka baletu ND. HB

Srdečně gratulujeme a do dalších let přejeme hodně zdraví, štěstí, moudrosti a lásky!

Srdečně gratulujeme!

25 balet

společenský kaleidoskop | society kaleidoscope Pojďme se ohlédnout na závěr minulé sezony. Červen byl na události v Národním divadle víc než bohatý.

1

společenský kaleidoskop | society kaleidoscope s 2

13

14

Pohádkový příběh Radúze a Mahuleny opět ožil na scéně Národního divadla, tentokrát v režii J. A. Pitínského. 13) Mezi hosty premiéry byl ministr kultury Václav Riedlbauch 14) Ministr sociálních věcí Petr Šimerka a vedoucí odboru vnějších vztahů ND Zdeněk Prokeš

Den dětí Také letošní Den dětí se před Národním divadlem povedl. Děti se bavily, hrály samy sobě, zkoušely kostýmy, líčení, malovaly, zpívaly, radovaly se z klauna i z představení DAMÚZY. 1) Hurá do Národního divadla! 2) Děti se mohly podívat, jak pracuje divadelní obuvník Jiří Šindelář

Baletní premiéra 3

4

15

16

5

6

17

18

Bambiriáda Na návštěvu dětí se Národní divadlo připravilo i při Bambiriádě na Střeleckém ostrově. 3) Stánek Národního divadla. S puzzle, kvízy, hlavolamy dětem pomohli rodiče, babičky nebo naše kolegyně – Josefina Panenková a Kateřina Valečková

Cena Vlasty Buriana Humor k divadlu patří, a proto se pod naší střechou vyhlásily letošní Ceny Vlasty Buriana. Máme radost, že cenu získal i sólista opery Luděk Vele a emeritní sólistka opery Miloslava Fidlerová. 4) Laureáti Ceny Vlasty Buriana: Jitka Molavcová, Miloslava Fidlerová, Jiří Suchý, Luděk Vele a Lubomír Lipský

Radúz a Mahulena

Národní divadlo se vrátilo po šestnácti letech na Novou scénu, a to premiérou představení Extrém, sestavenou z choreografií Petra Zusky a Jiřího Kyliána. 15) Umělecký šéf baletu Petr Zuska a hosté premiéry ve foyer Nové scény 16) Arlette van Boven, baletní mistryně Nederlands Dans Theater, matka Jiřího Kyliána paní Markéta Kyliánová a Nataša Novotná, dlouholetá sólistka NDT, která nastudovala Kyliánovu choreografii Last Touch

Litomyšlský festival S velkým úspěchem hostovala v červnu na festivalu v Litomyšli opera Národního divadla s představením Zítra se bude… 17) Dvě české legendy – cestovatel Ing. Miroslav Zikmund a komorní pěvkyně Soňa Červená

Návštěva z Malenic

Cena Ď

Malou předzvěstí vzpomínek ke  100. výročí úmrtí Josefa Zítka byla návštěva krojovaných rodáků z Malenic, kde je architekt ND pohřben. 5) Děvčátka z Malenic předala malou máječku 6) Ředitel ND Ondřej Černý přebírá voňavý dárek – koláče, které si nakonec „zahrály“ přímo v inscenaci Naši furianti. Herci je použili při scéně „zásnuby“ i s poznámkou, že koláčky pekly ženy v Malenicích. To se to pak hraje!

V Národním divadle jsme měli možnost být přítomni při ocenění a poděkování pro všechny mecenáše a ty, kteří významně pomohli ostatním v některé z oblastí lidské činnosti. 18) Za Národní divadlo poděkoval Ondřej Černý Dadje Altenburg-Kohl za její dar 1 milionu korun na opravu Hynaisovy opony. Na snímku s nimi organizátor Ceny Ď Richard Langer 19) Velký dík již tradičně patří Dominice Kolowrat-Krakovské, správkyni dědictví po Františku Kolowratovi-Krakovském 20) A závěrečný snímek všech nominovaných i oceněných

7

8

19

20

9

10

21

22

Premiéra v Kolowratu Nová hra Lenky Lagronové měla svou světovou premiéru v Divadle Kolowrat. 7) Režisér inscenace Jan Kačer a autorka Lenka Lagronová 8) V roli dvou sester excelovaly Jana Boušková a Taťjana Medvecká (na snímku s nimi Václav Vydra)

Srpen v zemi indiánů Českou premiéru ve Stavovském divadle mělo drama Tracyho Lettse, hra o štěstí a neštěstí, Srpen v zemi indiánů. 9) Milým hostem opět byla Lívie Klausová, příznivkyně Národního divadla 10) Na snímku zprava: předseda Vlády ČR Jan Fischer, paní Riedlbauchová, Lívie Klausová, paní Fischerová a místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miroslava Němcová 11) Velký úspěch měla ve své náročné roli Kateřina Burianová 12) Viktor a Jana Preissovi

11

12

23

24

Golem 13 Závěr sezony patřil slavnostnímu prvnímu provedení kabalistického dramatu George Whytea, zhudebněného Noamem Sheriffem – Golem 13. 21) První dějství – stvoření Golema, konec 16. století 22) Druhé dějství – antisemitské nebezpečí, o 500 let později 23) Prezident České Křesťanské akademie Tomáš Halík, vrchní zemský a pražský rabín Karol Sidon a ředitel Národního divadla Ondřej Černý 24) Izraelský velvyslanec v ČR J. E. Jaakov Levy, autor dramatu George Whyte a europoslanec Vladimír Železný

Připravila D. Flídrová, foto H. Smejkalová, P. Hejný, T. Kotrba a archiv Soni Červené

26 společenský kaleidoskop

27 společenský kaleidoskop

divadelní kronika 29. července si připomeneme 100. výročí narození významného českého herce Jiřího Plachého (1899–1952). Jeho cesta k umění vedla přes několik krátkých zastávek na poli technickém – vystudoval Vyšší průmyslovou školu v Pardubicích, krátce se věnoval stavění mlýnských strojů a následně se zapsal ke studiu na České vysoké učení technické v Praze. Divadlo ale zvítězilo – již v roce 1922 se stal elévem Národního divadla, odkud v témže roce přešel do smíchovského Švandova divadla. Po pěti letech založil a vedl Českou komorní scénu. Ta ale po dvou letech ukončila svoji činnost a mladý herec a režisér našel na devatenáct let útočiště ve Vinohradském divadle. Hrál rozmanité role – od ironických intelektuálů přes temperamentní mladé muže až po šlechtice a továrníky. Členem činohry Národního divadla se stal v roce 1948. Vytvořil zde například Vávru v Mrštíkových Maryše, Oinomaa ve Vrchlického a Fibichových Námluvách Pelopových nebo Jakuba Vojnara v Jiráskově Vojnarce. Často se objevoval ve filmu (vytvořil na čtyřicet filmových rolí) a věnoval se také pedagogické činnosti – nejprve na pražské konzervatoři (1935–1949) a poté na DAMU (1949–1952).

divadelní kronika d 70 let uplynulo 2. července 2009 od úmrtí vynikajícího tenoristy počátku 20. století Otakara Mařáka (5. 1. 1872–2. 7. 1939). Nejprve studoval umělecko-průmyslovou školu a Akademii výtvarných umění, ale pěvecký talent ho v roce 1896 přivedl do pěvecké školy O. Paršové-Zikešové. Už v roce 1899 vystoupil v Brně jako Gounodův Faust a v Národním divadle jako Mozartův Tamino. Po několika dalších pohostinských vystoupeních se stal od 1. září 1899 do září 1901 členem opery ND. Své an-

110 let uplynulo od narození sopranistky Nadi Kejřové (1. 9. 1899–31. 5. 1983). Zpěv studovala u D. Branbergerové na Pražské konzervatoři (1922–24), později studovala ještě v Miláně a Paříži. Už v roce 1923 se představila v bratislavské opeře a roku 1924 působila jako elévka v opeře Národního divadla, kde pak byla řádnou členkou v letech 1925–1939. Po skončení angažmá vystupovala ještě jako host. V Ostrčilově souboru se uplatňovala v širokém repertoáru stylovém i oborovém, který zahrnoval mj. Mozartovu Paminu a Cherubína, Aničku z Weberova Čarostřelce, Wagnerovu Venuši, Čajkovského Taťánu, Bizetovu Micaelu, Pucciniho Madam Butterfly, Mimi, Liu a Tosku, z české tvorby ztělesnila Smetanovu Ludiši, Vendulku, Blaženku, Karolinu, Radmilu a Miladu, Dvořákovu Rusalku i postavy Janáčkovy, Jenůfu, Zlatohřbítka a byla vůbec první Emilií Marty ve Věci Makropulos. Její zpěv zaznamenal rozhlas i gramofonové nahrávky. Po skončení divadelní kariéry se věnovala pedagogické činnosti. Zemřela 31. května 1983 v Praze. Byla manželkou tenoristy Josefa Otakara Masáka.

Připomínáme si 150. výročí narození sopranistky Růženy Maturové (2. 9. 1869–25. 2. 1938). Zpěv studovala nejdřív na Vyšší dívčí škole u F. Kavána a později v Pivodově pěvecké škole. V Národním divadle vystoupila poprvé (již s jevištními zkušenostmi z ochotnických představení a z divadel v Teplicích a v Mannheimu) v srpnu 1892 jako Mascagniho Santuzza a Gounodova Markétka. Sólistkou opery ND byla v letech 1893–1909. V německých divadlech začínala jako lyrická sopranistka, v ND se uplatnila především v partiích mladodramatických a dramatických. K jejím nejvýznamnějším rolím patřily Wagnerova Elsa, Ortruda, Venuše, Verdiho Desdemona, Amalie (Maškarní ples), Leonora a Aida, Pucciniho Manon a Tosca, Bizetova Carmen, Smetanova Anežka, Vendulka, Milada a Libuše, která se stala vzorem pro další pěvkyně. Byla první interpretkou Dvořákovy Rusalky. Již během divadelní kariéry se věnovala výuce zpěvu, mezi její nejvýznamnější žáky patřila vynikající mezzosopranistka Marta Krásová. Růžena Maturová zemřela 25. února 1938 v rodné Praze.

■ Otakar Mařák jako Canio, Komedianti, 1903 foto archiv

■ Jiří Plachý jako Jakub Vojnar, Vojnarka, 1957 foto archiv

90. výročí narození tenoristy Jaroslava Stříšky si připomínáme 21. září. Původním povoláním byl letecký mechanik, ale soukromé studium zpěvu u J. Holečkové-Dolanské jej přivedlo na pěveckou dráhu, na jejímž počátku zaujal pozornost správce opery Národního divadla Václava Talicha, který jej přijal v sezoně 1944/45 jako sustentanta. Po válce působil v divadlech v Liberci a v Brně. V Národním divadle byl trvale angažován v letech 1953–1984. Pro jeho tmavší, průrazný hlas byly ideální dramatické a hrdinné party. Mezi jeho nejlepší kreace tak patřil Smetanův Jíra, Lukáš a Dalibor, Wagnerův Tannhäuser, Erik, Lohengrin a Siegmund, Verdiho Radames, Fibichův Ctirad, Janáčkův Albert Gregor, Filka Morozov a Laca Klemeň, Musorgského Grigorij, Dvořákův Princ a Dimitrij ad. Od poloviny 70. let byl platným členem souboru jako interpret menších rolí. Zemřel 13. října 2001.

gažmá pak obnovil v letech 1903-07 a od roku 1909 do roku 1934 zde pravidelně hostoval. Mařákův lyrický tenor snadno stoupající k vysokým tónům se prosadil i v konkurenci V. Florjanského, B. Ptáka či K. Buriana. Jeho repertoár obsahoval např. Arthura z Donizettiho Lucie z Lammermooru, Thomasova Viléma Meistera z Mignon, Offenbachova Hoffmanna, Bizetova Dona Josého, Massenetova Werthera, Verdiho Manrika z Trubadúra, Alfréda z Traviaty, Wagnerova Tannhäusera, Smetanova Vítka, Lukáše, Jeníka, Junoše, Ladislava i Dalibora, Dvořákova Prince, Dimitrije ad. Díky řadě historických gramofonových nahrávek si můžeme i dnes vytvořit představu o jeho kultivovaném hlasovém projevu.

■ Růžena Maturová jako první představitelka Foersterovy Evy, 1899 foto Langhans

■ Naďa Kejřová v roli Mařenky, Prodaná nevěsta, 1923

■ Jaroslav Stříška při zkoušce Otella, Verdi, 1965 foto J. Svoboda

28 divadelní kronika

foto archiv

14. srpna by se dožil devadesáti let dlouholetý člen činohry Národního divadla Josef Pehr (1919–1986). Po ukončení studií na pražské konzervatoři v roce 1942 nastoupil do angažmá v Divadle na Vinohradech. Po uzavření divadla nacisty se věnoval společně se svojí první manželkou Lubou Skořepovou a kolegou Milošem Nesvadbou loutkovému divadlu. Po válce byl nejprve členem Studia Národního divadla, poté od roku 1948 členem činoherního souboru ND. Vytvořil zde desítky rozmanitých rolí, pod řadou inscenací je podepsán také jako autor nebo upravovatel textu, režisér a asistent.

V červenci 2009 uplynulo 170 let od narození herce a režiséra Edmunda Chvalovského (26. 7. 1839–1. 10. 1934). Svoji divadelní dráhu začal u ochotnických souborů, od kterých přešel ke společnosti Pavla Švandy st. Vystupoval také v Prozatímním divadle a roku 1873 byl na žádost Bedřicha Smetany jmenován režisérem opery. Od roku 1876 se věnoval i režii činoher. Po otevření Národního divadla roku 1881 působil v jeho službách. Chvalovského význam spočívá především v jeho snaze o stylově jednotné inscenace (podobně jako R. Wagner a Meiningenští). Sám vytvářel návrhy kostýmů a scén, ve kterých uplatnil své výtvarné i technické nadání a znalosti historie. Často zajížděl do míst dějů oper, aby studoval tamní architekturu, kroje a krajinu. Herce vedl k přirozenému projevu stejně jako sbor, který zapojoval do děje coby dramatického činitele.

Před 70 lety 8. září zemřel scénograf Josef Wenig (nar. 12. 2. 1885). Působil především v Divadle na Vinohradech, kam ho přivedl jeho strýc, divadelní ředitel František Adolf Šubert, avšak v i Národním divadle vytvořil řadu progresivních scénografií za éry režiséra Jaroslava Kvapila. Společně zdokonalili tzv. shakespearovské jeviště s hloubkovým dělením scény a pomocí jemného svícení a barev dosahovali impresionistického stylu inscenací. K vrcholným Wenigovým kreacím patří také jeho historizující kostýmy.

Vzpomínka u příležitosti 100. výročí narození Jiřího Fiedlera Operní režisér Jiří Fiedler (* 11. 8. 1909 – † 1. 6. 1972) působil v letech 1948–1950 v Národním divadle, do kterého přišel po sloučení Divadla 5. května se souborem ND, jenž převzal řadu jeho inscenací na repertoár – např. Ostrčilovy Kunálovy oči, Hábovu Matka, Janáčkovy Výlety páně Broučkovy). Po odchodu z ND působil např. v Slovenském národním divadle jako režisér a šéf opery nebo v Hudebním divadle Karlín aj. Ve svých režiích operních děl českých a světových autorů uplatňoval nejdříve experimentální přístup a později spíše nenásilný zklidněný styl.

V srpnu uplynulo 90 let od narození tenoristy Oldřicha Spisara (18. 8. 1919–29. 7. 2001). Zpěv studoval na brněnské konzervatoři u B. Soběského, později soukromě u M. Boučkové, R. Židové a A. Granforteho. Od roku 1947 prošel divadly v Olomouci, Opavě, Bratislavě a v Plzni. Sólistou opery Národního divadla byl v letech 1958–1983. Díky svému průbojnému hlasu se dokázal uplatnit i v konkurenci, která tehdy v tenorovém oboru v ND panovala. Jeho repertoár zahrnoval stěžejní party operní literatury, Beethovenova Florestana, Verdiho Dona Carlose a Radama, Wagnerova Erika, Lohengrina a Logeho, Smetanova Jeníka, Dalibora, Lukáše, Dvořákova Prince, Fibichova Ctirada, Dona Cesara a Fernanda, Janáčkova Lacu Klemeně ad. V 60. letech hostoval např. v berlínské Komische Oper a Staatsoper, v Hannoveru a v Drážďanech. Zemřel 29. července 2001.

■ Oldřich Spisar jako Tichon Ivanyč Kabanov, Káťa Kabanová , 1974 foto J. Svoboda

29 divadelní kronika

■ Scéna J. Weniga, Don Juan, 1919

foto K. Váňa

Zdeněk Doležal – 75 let 22. července 2009 si připomeneme 75. výročí narození významného českého tanečníka, baletního mistra, choreografa a pedagoga Zdeňka Doležala. Narodil se v roce 1934 v Žirovnici u Kamenice nad Lipou. V jedenácti letech začal navštěvovat baletní přípravku Národního divadla a poté pokračoval ve studiu baletu na pražské Taneční konzervatoři. V době povinné vojenské služby se stal členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, kde pracoval ještě další tři roky. Od roku 1959 byl členem baletního souboru Národního divadla. Byl sólistou (od r. 1966) a posléze i baletním mistrem (od r. 1977) Národního divadla. Vynikal vysokou klasickou technikou, vytříbeným stylem, dynamičností a briem. Jeho doménou se staly sólové kreace a charakterní role, např. Petruška ve stejnojmenného baletu I. Stravinského, Šašek v Labutím jezeře, v Legendě o lásce a Šípkové Růžence, Učitel tance v Popelce, titulní role v Louskáčkovi, Krahujec ve Špalíčku nebo Krejčík v baletu Z pohádky do pohádky. V letech 1959–1982 působil jako profesor na Taneční konzervatoři v Praze, kde vychoval osobnosti jako J. Kyliána, L. Vaculíka, P. Vokouna nebo I. Fialy. Po odchodu do důchodu se začal věnovat paličkované krajce, ve které zachytil výjevy tance a pohybu ze světa baletního umění a také z různých baletních inscenací. Tak se začalo jeho druhé tvůrčí období, které opět přinášelo radost nejen návštěvníkům jeho výstav, ale i široké krajkářské veřejnosti.

■ Zdeněk Doležal

foto archiv

DJ, BB, MJ

Nominace na Cenu Komerční banky Cena Komerční banky (KOmerční BAnka NÁrodnímu DIvadlu) je součástí rozšířené spolupráce mezi Komerční bankou a Národním divadlem, která byla stvrzena podepsáním nové partnerské smlouvy v květnu 2005. Komerční banka věnuje každému oceněnému umělci finanční dar ve výši 100 000 Kč a bronzovou sochu KOBANÁDI, kterou umělecky ztvárnil akademický malíř a sochař Jaroslav Róna.

ENERGIE V KAŽDÉM TÓNU

24. června 2009 již počtvrté v historii zasedla devítičlenná porota (pod vedením čestného předsedy Laurenta Goutarda) a posuzovala premiérové výkony sólistů uměleckých souborů baletu, činohry a opery Národního divadla v sezoně 2008 / 2009. Do užší nominace byli vybráni tito umělci:

BALET

SKUPINA ČEZ

Nikola Márová, Labutí jezero, Odetta / Odilie

Richard Kročil, Labutí jezero, von Rothbart

www.cez.cz

Alexandre Katsapov, Labutí jezero, von Rothbart energie-v-kazdem-tonu-180x123.indd 1

ČINOHRA

10.6.2009 15:00:08 JAKOBÍN 19 1909 09

generální partner

národní divadlo

„Jen ve zpěvu, jen ve zpěvu jsme našli sladkou úlevu…“

MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 6 uvádí

Vojtěch Dyk, Radúz a Mahulena, Radúz

Jan Hartl, Nepřítel lidu, Petr Stockmann

Lucie Žáčková, Den naděje, Alda

OPERA

XIV. ročník mezinárodního hudebního festivalu

JAZZ KLASIKA TRADICE EXPERIMENT

neděle 6. září ve 14,oo hodin

STRUNY PODZIMU

Starosta Městské části Praha 6 Tomáš Chalupa si Vás dovoluje pozvat na mimořádné představení opery Antonína Dvořáka Jakobín pořádané v rámci oslav Dne Prahy 6 v původních místech přírodního divadla v Šárce.

22/9—20/11 /2009

Vystoupí sólisté opery Národního divadla v Praze a Státní opery Praha: Eva Urbanová, Roman Janál, Jana Sibera, Aleš Briscein, Luděk Vele, Miloslav Podskalský, Jan Ježek, Pavel Horáček a Lenka Šmídová

Praha

Orchestr opery ND řídí Jan Chalupecký, Sbor opery ND Praha, sbormistr Pavel Vaněk, Kühnův dětský sbor, sbormistr prof. Jiří Chvála, Choreografie: Pavel Šmok, Režie: Jana Divišová, Renée Nachtigallová

spolupořadatelé > Národní divadlo, Národní muzeum, Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 hlavní partneři > Privat Bank AG, SPP Bohemia

Těšíme se na Vás Nezapomeňte si vzít s sebou deky na sezení, případně deštníky a pláštěnky Prosíme o ohleduplnost k přírodnímu parku

za finanční podpory > hlavní město Praha a Ministerstvo kultury České republiky partner > Hotel InterContinental Praha

www.strunypodzimu.cz

Luděk Vele, Prodaná nevěsta, Kecal

Adam Plachetka, La finta giardiniera, Nardo

www.praha6.cz, www.musictheatre.cz/sarka

Kateřina Kněžíková, La finta giardiniera, Serpetta

foto R. Sejkot, P. Hejný, H. Smejkalová, V. Kronbauer a archiv

30

31

za pomoc děkujeme:

VSTUP zdarma

Pražská muzejní noc v Národním divadle Již tradičně se v červnu otevírají téměř na celou noc mnohá muzea a památky. Letos se tak stalo 20. června, připojilo se i Národní divadlo a my máme radost, že zájem o Zlatou kapličku byl nevídaný! 1)

Řada zájemců vedla až za budovu Nové scény...

2)

Každý návštěvník u vchodu obdržel náš divadelní časopis

3)

Prohlídková trasa vedla i k základním kamenům divadla

4)

Největší zájem byl o prezidentské salonky, které jsou jinak veřejnosti nepřístupné

5)

Prezidentským salonkem prováděl Zdeněk Košata alias Císař z inscenace Babička

6)

Hlediště Národního divadla

7)

Jaké je to za režisérským pultem?

8)

Některé skupiny také vystoupily na střechu pod sousoší Trig

9)

Muzejní noc pokročila i na střeše Národního divadla

1

2

LEADERS MAGAZINE now available in Brussels

COVERING TOP CZECH EVENTS

For Full Photocoverage Go To www.leadersmagazine.cz/photogallery 3

4

5

6

7

8

9

10

10) Za noc Národní divadlem prošlo více než 2500 návštěvníků

    New Museum of Contemporary Art Praha, Nerudova 13 



  !"

 #$ " %  &&& '  ('

32

Leaders Magazine® focuses on lifestyle, interviews, business, culture and luxury products and covers many important and interesting events. Our readers are people from diplomatic society, government officials, decision makers in business, Czech citizens with higher income and tourists. The targeted distribution is cca 20 000 copies including 1400 pcs to the top EU officials in Brussels. Leaders Magazine® publikuje rozhovory s významnými osobnostmi obchodní, politické, umělecké a kulturní sféry a přináší fotoreportáže z důležitých společenských událostí v ČR. Našimi čtenáři jsou osoby s rozhodovacími pravomocemi ve státní a soukromé sféře, obecně vyšší příjmová skupina a zahraniční turisté. Cílená distribuce je cca 20 000 ks včetně 1400 ks představitelům EU v Bruselu.

ČASOPIS NABITÝ LIDMI

REPORTÁŽE

Z EXOTICKÝCH ZEMÍ DRAMATICKÉ

RUBRIKY

PRESTIŽNÍCH

OSUDY

V ZÁŘIJOVÉM ČÍSLE NA TITULU

AUTORŮ

V zář

í

BARBORA MUNZAROVÁ HISTORIE

DOMŮ, ČESKÉ ŠLECHT Y A DYNASTIÍ

SPORT MATA ŽHAVÁ TÉ

ROZHOVORY

SE ZAJÍMAVÝMI OSOBNOSTMI TO

VŠE V NEBULVÁRNÍM DUCHU

NAVŠTIVTE NOVÉ STRÁNKY WWW.XANTYPA.CZ Studio při Národním divadle hledá zájemce o herectví a divadlo Doplňujeme soubor Hudebnědramatického studia DIVADÉLKA při Národním divadle (základy herectví, tance a pohybu na jevisti, studium rolí). Naše studio můžete pravidelně vidět na vyhlídce Jindřišské věže. Přijímáme zájemce v těchto věkových kategoriích: nejmladší 5–7 let, starší 8–13 let a nejstarší 14–60 let. Přijďte se podívat na pravidelné čtvrteční zkoušky konané v historické budově Národního divadla (3. 9. 2009 začínáme!). Sraz vždy v 16 hodin na „staré“ vrátnici (vstup pro zaměstnance). Veškeré informace Vám podá MgA. Eva Deáková – režisérka a hlavní vedoucí studia, na telefonním čísle 777 150 750.

NEJVĚTŠÍ NABÍDKA BILLBOARDŮ A CITY-LIGHT VITRÍN V ČR

Maltézské nám. 7, Praha 1, 118 00 e-mail: [email protected], http://www.euroawk.cz

34

35

ceníky pro sezonu 2009 / 2010

září a říjen 2009 | september and october 2009

Nové ceníky pro sezonu 2009/2010 Vážení návštěvníci, dovolujeme si Vás informovat, že pro sezonu 2009/2010 vstupují v platnost nové ceny vstupenek na představení opery, baletu a činohry Národního divadla. Vzhledem k tomu, že již nyní probíhá předprodej na měsíce září a říjen, setkáte se s těmito cenami na pokladnách v provozní budově Národního divadla, v Divadle Kolowrat a u všech prodejních partnerů. Ceník NÁRODNÍ DIVADLO

Platnost od 1. 9. 2009 ČINOHRA

řada

BALET

repertoár | repertoire

Činohra | Drama

Opera

Národní divadlo

Národní divadlo

Julius Zeyer: RADÚZ A MAHULENA | RADÚZ AND MAHULENA 5. 9. (19.00), 16. 9. (19.00), 4. 10. (14.00, 19.00), 30. 10. (19.00)

Bohuslav Martinů: HRY O MARII | THE MIRACLES OF MARY 29. 10. (19.00 1. premiéra | 1st premiere), 31. 10. (19.00 2. premiere | 2nd premiere) Bedřich Smetana: PRODANÁ NEVĚSTA | THE BARTERED BRIDE 13. 9. (14.00, 19.00), 28. 9. (14.00, 19.00), 1. 10. (19.00), 14. 10. (19.00) Bedřich Smetana: LIBUŠE 28. 10. (19.00) Antonín Dvořák: RUSALKA 2. 9. (19.00), 25. 9. (19.00), 11. 10. (19.00) Antonín Dvořák: ČERT A KÁČA | THE DEVIL AND KATE 3. 10. (11.00) Petr Iljič Čajkovskij: EVŽEN ONĚGIN | EUGENE ONEGIN 7. 10. (19.00) Giuseppe Verdi: AIDA 15. 9. (19.00), 30. 9. (19.00) Giuseppe Verdi: LA TRAVIATA 8. 9. (19.00), 26. 10. (19.00) Georges Bizet: CARMEN 4. 9. (19.00), 14. 9. (19.00), 3. 10. (19.00), 21. 10. (19.00)

Alois Jirásek: LUCERNA | LANTERN 19. 9. (19.00), 29. 9. (19.00), 25. 10. (14.00, 19.00) Božena Němcová: BABIČKA | GRANDMOTHER 11. 9. (19.00), 22. 9. (19.00), 10. 10. (14.00), 20. 10. (19.00)

OPERA

odpol.

večer I.

večer II.

exkl.

odpol.

večer I.

večer II.

odpol. I

odpol. II

večer I

večer II

1

200

300

400

900

450

800

1000

400

500

800

900

2-4

250

350

450

800

450

800

1000

500

600

900

1000

5 - 11

250

350

450

700

450

800

1000

500

600

900

1000

12 - 13

200

300

400

700

400

700

900

400

500

800

900

přední místa

200

300

400

700

400

800

900

500

600

900

1000

zadní místa

100

150

200

350

200

400

450

250

300

450

500

přední místa

200

300

400

700

400

800

900

500

600

900

1000

zadní místa

100

150

200

350

200

400

450

250

300

450

500

přední místa

150

200

300

600

300

500

600

400

500

700

700

zadní místa

60

100

150

300

150

250

300

200

250

350

350

I. balkon

1-4

200

300

400

700

400

800

900

500

600

800

900

II. balkon

1-3

150

200

300

600

300

400

500

350

400

600

700

I. galerie

100

150

150

300

100

200

300

100

150

300

300

II. galerie

50

100

100

200

50

100

100

80

100

100

100

stání

30

30

30

50

30

30

30

50

50

50

50

přízemí

lóže přízemí

Tom Stoppard: ROCK’N’ROLL 12. 9. (19.00), 8. 10. (19.00), 16. 10. (19.00) Ladislav Stroupežnický: NAŠI FURIANTI | OUR UPPISH AND DEFIANT FELLOWS 20. 9. (19.00), 26. 9. (19.00), 9. 10. (19.00), 15. 10. (19.00) Edmond Rostand: CYRANO Z BERGERACU | CYRANO DE BERGERAC 9. 9. (19.00), 18. 9. (19.00), 2. 10. (19.00), 19. 10. (19.00) Carlo Goldoni: SLUHA DVOU PÁNŮ | THE SERVANT OF TWO MASTERS 7. 9. (19.00), 9. 9. (19.00 Stavovské divadlo), 2. 10. (19.00 Stavovské divadlo), 10. 10. (19.30), 27. 10. (19.00 Stavovské divadlo)

lóže I. balkon

lóže II. balkon

Ceník STAVOVSKÉ DIVADLO

Platnost od 1. 9. 2009 ČINOHRA

řada

BALET

Ceník NOVÁ SCÉNA

exkl.

odpol. večer I. večer II. odpol. I. odpol. II. večer I. večer II.

1

200

250

350

900

400

500

700

500

600

900

2-4

250

300

400

800

400

500

700

550

700

1000 1200

300

400

700

400

500

700

550

700

1000 1200

14 - 16

200

250

350

700

300

400

650

500

600

900

přední místa

200

250

350

700

300

450

650

550

700

1000 1200

zadní místa

150

150

150

350

200

200

300

250

350

500

lóže I. balkon přední místa – střed zadní místa

200

250

350

700

300

400

650

550

700

1000 1200

100

150

250

350

200

300

300

250

350

500

600

lóže I. balkon přední místa – boční zadní místa

150

200

300

600

250

350

500

500

600

800

1000

70

100

200

300

150

150

250

250

300

400

500

lóže II. balkon přední místa – střed zadní místa

150

200

300

500

250

350

400

500

600

800

900

70

100

200

250

150

200

200

250

300

400

450

lóže II. balkon přední místa – boční zadní místa

100

150

200

400

200

250

300

400

500

600

800

50

70

100

200

100

100

150

200

250

300

400

I. galerie

80

120

150

300

100

200

200

250

300

350

400

II. galerie

50

60

100

200

50

100

100

200

200

250

250

stání

30

30

30

50

30

30

30

50

50

50

50

Hadar Galron: MIKVE | MIKVEH 13. 9. (19.00), 23. 9. (19.00), 29. 9. (19.00), 7. 10. (19.00), 25. 10. (19.00) Hans Christian Andersen: SNĚHOVÁ KRÁLOVNA | THE SNOW QUEEN 11. 9. (19.00), 26. 9. (14.00, 18.00), 15. 10. (19.00), 23. 10. (19.00)

Divadlo Kolowrat

Molière: DON JUAN 17. 9. (19.00), 28. 9. (19.00), 12. 10. (19.00), 29. 10. (19.00)

Aleš Březina, Jiří Nekvasil: ZÍTRA SE BUDE… | TOMORROW THERE WILL BE… 5. 9. (19.00), 6. 9. (19.00), 16. 10. (19.00), 17. 10. (19.00)

300

Nikolaj Vasiljevič Gogol: REVIZOR | THE GOVERNMENT INSPECTOR 8. 9. (19.00), 25. 9. (19.00), 5. 10. (19.00), 17. 10. (17.00)

3 - 11

400

William Shakespeare: RICHARD III. 6. 9. (19.00), 14. 9. (19.00), 6. 10. (19.00), 21. 10. (19.00)

12 - 13

300

Divadlo Kolowrat

14 - 15

200

Lenka Lagronová: PLÁČ | THE CRY 9. 9. (19.00), 24. 9. (19.00), 6. 10. (19.00), 21. 10. (19.00)

LA SYLPHIDE – NAPOLI 6. 9. (19.00)

boční vlevo

1-2

100

Brial Friel: LISTY DŮVĚRNÉ (LEOŠE JANÁČKA) | (LEOŠ JANÁČEK’S) INTIMATE LETTERS 8. 9. (19.00), 23. 9. (19.00), 5. 10. (19.00), 18. 10. (19.00)

LA SYLPHIDE 6. 9. (13.00)

vlevo

3-9

100

Birgir Sigurdsson: DEN NADĚJE | A DAY OF HOPE 10. 9. (19.00), 29. 9. (19.00), 13. 10. (19.00), 28. 10. (19.00)

vpravo

3-9

200

10 - 12

200

BAREVNÝ ŽIVOT (Benefice Blanky Bohdanové) | A COLOURFUL LIFE (A Tribute to B. Bohdanová) 7. 9. (19.00), 30. 9. (19.00), 8. 10. (19.00), 22. 10. (19.00)

přízemí 250

Henrik Ibsen: NEPŘÍTEL LIDU | AN ENEMY OF THE PEOPLE 10. 9. (19.00), 30. 9. (19.00), 13. 10. (19.00), 28. 10. (19.00)

1-2

1000

5 - 13

Tracy Letts: SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ | AUGUST: OSAGE COUNTY 5. 9. (19.00), 24. 9. (19.00), 3. 10. (19.00), 22. 10. (19.00)

Georg Friedrich Händel: RINALDO 10. 10. (19.00), 20. 10. (19.00) Wolfgang Amadeus Mozart: LA FINTA GIARDINIERA (ZAHRADNICE Z LÁSKY) 19. 9. (18.00), 21. 9. (18.00), 27. 9. (17.00), 18. 10. (18.00) Wolfgang Amadeus Mozart: DON GIOVANNI 7. 9. (19.00), 12. 9. (19.00), 4. 10. (14.00) Wolfgang Amadeus Mozart: LE NOZZE DI FIGARO (FIGAROVA SVATBA) 1. 9. (19.00), 3. 9. (19.00), 16. 9. (19.00), 8. 10. (19.00), 16. 10. (19.00)

Václav Štech: DAVID A GOLIÁŠ | DAVID AND GOLIATH 15. 9. (19.00), 1. 10. (19.00), 14. 10. (19.00)

řada

odpol. večer I. večer II.

Stavovské divadlo Stavovské divadlo

cena

OPERA

Balet | Ballet Národní divadlo Petr Iljič Čajkovskij: LABUTÍ JEZERO | SWAN LAKE 23. 9. (19.00), 24. 9. (19.00), 5. 10. (19.00), 6. 10. (19.00) CAUSA CARMEN 17. 10. (19.00)

střed

1000

lóže přízemí 600

boční vpravo

1-2

vpravo

3-9

vlevo

100 100

3-9

200

10 - 12

200

BREL – VYSOCKIJ – KRYL (SÓLO PRO TŘI | SOLO FOR THREE) 1. 9. (19.00), 17. 9. (19.00) Sergej Prokofjev: ROMEO A JULIE | ROMEO AND JULIET 27. 9. (14.00, 19.00), 22. 10. (19.00), 24. 10. (20.00)

Stavovské divadlo Vladimír Franz: ZLATOVLÁSKA | GOLDILOCKS 11. 10. (14.00, 18.00), 31. 10. (14.00, 18.00)

Marguerite Durasová: ANGLICKÁ MILENKA | THE ENGLISH LOVER 13. 9. (19.00), 22. 9. (19.00), 7. 10. (19.00), 20. 10. (19.00)

Nová scéna

William Nicholson: NA ÚSTUPU | THE RETREAT FROM MOSCOW 16. 9. (19.00), 21. 9. (19.00), 9. 10. (19.00), 30. 10. (19.00)

EXTRÉM | EXTREME 14. 9. (19.00), 15. 9. (19.00)

Václav Kliment Klicpera: JAN ZA CHRTA DÁN (scénické čtení | stage reading) 1. 10. (19.00)

Divadlo Kolowrat

I. 200 Kč DIVADLO KOLOWRAT

ČINOHRA

II. 300 Kč

OPERA + BALET

36 ceníky

400 Kč

r

Změna programu vyhrazena!

Camoufl·AGE Taneční divadlo Jana Kodeta a Janka Růžičky 18. 9. (19.00), 19. 9. (19.00), 3. 10. (19.00), 14. 10. (19.00)

37 repertoár

program

září 2009 | september 2009

říjen 2009 | october 2009

září 2009 | september 2009 Národní divadlo 1.

ÚT/TUE

2.

ST/WED

Rusalka

3.

ČT/THU

nehraje se | no performance

4.

PÁ/FRI

Carmen

5.

SO/SAT

Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena

6.

NE/SUN

La Sylphide La Sylphide | Napoli

19.00 B S1

19.00 O 19.00 O

Č3

19.00 Č 13.00 B

B1

7. PO/MON Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters

19.00 B 19.00 Č

8.

ÚT/TUE

La traviata

19.00 O

9.

ST/WED

Cyrano z Bergeracu | Cyrano de Bergerac

19.00 Č

ČT/THU

Slavnostní koncert k zahájení sezony 2009/2010 | Concert to mark the opening of the 2009/10 season

10. 11. 12. 13.

PÁ/FRI SO/SAT NE/SUN

O1

Babička | Grandmother

ÚT/TUE

19.00 K 19.00 Č

Rock’n’Roll

19.00 Č

Prodaná nevěsta | The Bartered Bride

OM1 14.00 O

Prodaná nevěsta | The Bartered Bride

19.00 O

14. PO/MON Carmen 15.

19.00 O

Aida

19.00 O

ST/WED

Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena

17.

ČT/THU

Brel – Vysockij – Kryl (Sólo pro tři | Solo for Three)

19.00 B

18.

PÁ/FRI

Cyrano z Bergeracu | Cyrano de Bergerac

19.00 Č

19.

SO/SAT

Lucerna | Lantern

20.

NE/SUN

Naši furianti | Our Uppish and Defiant Fellows

16.

říjen 2009 | october 2009 Stavovské divadlo

Brel – Vysockij – Kryl (Sólo pro tři | Solo for Three)

Č1

19.00 Č

19.00 Č Č5

19.00 Č

21. PO/MON nehraje se | no performance 22.

ÚT/TUE

Babička | Grandmother

19.00 Č

23.

ST/WED

Labutí jezero | Swan Lake

19.00 B

24.

ČT/THU

Labutí jezero | Swan Lake

25.

PÁ/FRI

Rusalka

26.

SO/SAT

27.

NE/SUN

S4

19.00 B

Naši furianti | Our Uppish and Defiant Fellows

Č8

19.00 Č

Romeo a Julie | Romeo and Juliet

OS4 14.00 B

Romeo a Julie | Romeo and Juliet

19.00 B

19.00 O

28. PO/MON Prodaná nevěsta | The Bartered Bride

OM2 14.00 O

Prodaná nevěsta | The Bartered Bride

19.00 O

Národní divadlo

1. ÚT/TUE Le nozze di Figaro (Figarova svatba) 19.00 O 2. ST/WED nehraje se | no performance 3. ČT/THU Le nozze di Figaro (Figarova svatba) 19.00 O 4. PÁ/FRI nehraje se | no performance 5. SO/SAT Srpen v zemi indiánů | August: Osage County S3 19.00 Č 6. NE/SUN Richard III. 19.00 Č 7. PO/MON Don Giovanni O3 19.00 O 8. ÚT/TUE Revizor | The Government Inspector 19.00 Č 9. ST/WED Mozartissimo (uvádí agentura BM Art) 17.00 K Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters 19.00 Č 10. ČT/THU Nepřítel lidu | An Enemy of the People 19.00 Č 11. PÁ/FRI Sněhová královna | The Snow Queen 18.00 Č Mozartissimo (uvádí agentura BM Art) 21.00 K 12. SO/SAT Don Giovanni O2 19.00 O 13. NE/SUN Mikve | Mikveh 19.00 Č 14. PO/MON Richard III. S2 19.00 Č 15. ÚT/TUE David a Goliáš | David and Goliath 19.00 Č 16. ST/WED Le nozze di Figaro (Figarova svatba) 19.00 O 17. ČT/THU Don Juan Č6 19.00 Č 18. PÁ/FRI nehraje se | no performance 19. SO/SAT La finta giardiniera (Zahradnice z lásky) KB 18.00 O 20. NE/SUN nehraje se | no performance 21. PO/MON La finta giardiniera (Zahradnice z lásky) OS3 18.00 O Iva Bittová (Struny podzimu | 22. ÚT/TUE 19.30 K Strings of Autumn) 23. ST/WED Mikve | Mikveh 19.00 Č 24. ČT/THU Srpen v zemi indiánů | August: Osage County Č7 19.00 Č 25. PÁ/FRI Revizor | The Government Inspector 19.00 Č 26. SO/SAT Sněhová královna | The Snow Queen OM3 14.00 Č Sněhová královna | The Snow Queen 18.00 Č 27. NE/SUN La finta giardiniera (Zahradnice z lásky) OS1 17.00 O 28. PO/MON Mozartissimo (uvádí agentura BM Art) 17.00 K Don Juan 19.00 Č 29. ÚT/TUE Mikve | Mikveh 19.00 Č 30. ST/WED Nepřítel lidu | An Enemy of the People 19.00 Č

Nová scéna

29.

ÚT/TUE

Lucerna | Lantern

19.00 Č

14. PO/MON Extrém | Extreme

19.00 B

30.

ST/WED

Aida

19.00 O

15.

19.00 B

ÚT/TUE

program p

Extrém | Extreme

Stavovské divadlo

1.

ČT/THU

Prodaná nevěsta | The Bartered Bride

19.00 O

1.

ČT/THU

David a Goliáš | David and Goliath

19.00 Č

2.

PÁ/FRI

Cyrano z Bergeracu | Cyrano de Bergerac

19.00 Č

2.

PÁ/FRI

Mozartissimo (uvádí agentura BM Art)

17.00 K

3.

SO/SAT

Čert a Káča | The Devil and Kate

NE/SUN

3.

SO/SAT

Srpen v zemi indiánů | August: Osage County

Č6

Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena

OM2 14.00 Č

4.

NE/SUN

Don Giovanni

OS2 14.00 O

Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena

19.00 Č

5. PO/MON Revizor | The Government Inspector

19.00 Č

19.00 B

6.

ÚT/TUE

Richard III.

19.00 Č

5. PO/MON Labutí jezero | Swan Lake ÚT/TUE

Labutí jezero | Swan Lake

B2

19.00 B

7.

ST/WED

Mikve | Mikveh

19.00 Č

7.

ST/WED

Evžen Oněgin | Eugene Onegin

O4

19.00 O

8.

ČT/THU

Le nozze di Figaro (Figarova svatba)

19.00 O

PÁ/FRI

nehraje se | no performance Rinaldo

S4

8.

ČT/THU

Rock’n’Roll

19.00 Č

9.

9.

PÁ/FRI

Naši furianti | Our Uppish and Defiant Fellows

19.00 Č

10.

SO/SAT

10.

SO/SAT

OM3 14.00 Č

11.

NE/SUN

11.

NE/SUN

SO/SAT

Zítra se bude... | Tomorrow There Will Be...

19.00 O

21. PO/MON Na ústupu | The Retreat from Moscow

6.

NE/SUN

Zítra se bude... | Tomorrow There Will Be...

19.00 O

22.

8.

ÚT/TUE

Listy důvěrné (Leoše Janáčka) | (Leoš Janáček’s) Intimate Letters

9.

ST/WED

Pláč | The Cry

10.

ČT/THU

Den naděje | A Day of Hope

19.00 Č K1

19.00 Č

NE/SUN

Anglická milenka | The English Lover

19.00 Č

16.

ST/WED

Na ústupu | The Retreat from Moscow

19.00 Č

PÁ/FRI

Camoufl·AGE (Taneční divadlo Jana Kodeta a Janka Růžičky)

19.00 B

19.

SO/SAT

Camoufl·AGE (Taneční divadlo Jana Kodeta a Janka Růžičky)

ÚT/TUE

Anglická milenka | The English Lover

ST/WED

Listy důvěrné (Leoše Janáčka) | (Leoš Janáček’s) Intimate Letters

19.00 Č

Zlatovláska | Goldilocks

OS3 14.00 B

Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters

19.30 Č

Zlatovláska | Goldilocks

18.00 B

Rusalka

19.00 O

12. PO/MON Mozartissimo (uvádí agentura BM Art)

17.00 K

Babička | Grandmother

Don Juan

12. PO/MON nehraje se | no performance

Nepřítel lidu | An Enemy of the People

14.

ST/WED

David a Goliáš | David and Goliath

19.00 Č S1

19.00 Č

ÚT/TUE

nehraje se | no performance

ST/WED

Prodaná nevěsta | The Bartered Bride

19.00 O

15.

ČT/THU

Naši furianti | Our Uppish and Defiant Fellows

19.00 Č

15.

ČT/THU

Sněhová královna | The Snow Queen

16.

PÁ/FRI

Rock’n’Roll

19.00 Č

16.

PÁ/FRI

Le nozze di Figaro (Figarova svatba)

19.00 O

19.00 B

17.

SO/SAT

Revizor | The Government Inspector

OS4 17.00 Č

18.

NE/SUN

La finta giardiniera (Zahradnice z lásky)

O3

17.

SO/SAT

Causa Carmen

18.

NE/SUN

nehraje se | no performance

19. PO/MON Cyrano z Bergeracu | Cyrano de Bergerac 20.

ÚT/TUE

Babička | Grandmother

21.

ST/WED

Carmen

22.

ČT/THU

Romeo a Julie | Romeo and Juliet

23.

PÁ/FRI

nehraje se | no performance

S2

ÚT/TUE

Rinaldo

19.00 O

21.

ST/WED

Richard III.

19.00 B

22.

ČT/THU

Srpen v zemi indiánů | August: Osage County

23.

PÁ/FRI

Sněhová královna | The Snow Queen

19.00 Č

24.

SO/SAT

Ogaři (Dětská opera Praha | The Children’s Opera Prague)

18.00 O

25.

NE/SUN

Mikve / Mikveh

SO/SAT

Romeo a Julie | Romeo and Juliet Lucerna | Lantern

OS1 14.00 Č

Lucerna | Lantern

19.00 Č

20.00 B

19.00 O

27.

ÚT/TUE

nehraje se | no performance

28.

ST/WED

Libuše

19.00 O

29.

ČT/THU

HRY O MARII | THE MIRACLES OF MARY 1. premiéra | 1st premiere

19.00 O

30.

PÁ/FRI

Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena

31.

SO/SAT

HRY O MARII | THE MIRACLES OF MARY 2. premiéra | 2nd premiere

18.00 O

20.

NE/SUN

Č2

19.00 Č

19.00 Č

25.

S3

Č8

19.00 Č

24.

26. PO/MON La traviata

19.00 Č

19. PO/MON nehraje se | no performance

19.00 Č

19.00 O 19.00 Č Č5

19.00 Č

KB

19.00 Č

Č7

19.00 Č

26. PO/MON nehraje se | no performance 27.

ÚT/TUE

Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters

28.

ST/WED

Nepřítel lidu | An Enemy of the People

19.00 Č

29.

ČT/THU

Mozartissimo (uvádí agentura BM Art)

17.00 K

Don Juan

19.00 Č

30.

PÁ/FRI

nehraje se | no performance

31.

SO/SAT

Zlatovláska | Goldilocks

14.00 B

Zlatovláska | Goldilocks

18.00 B

19.00 O

K2

19.00 Č

19.00 Č

3.

Camoufl·AGE (Taneční divadlo Jana Kodeta a Janka Růžičky)

19.00 B

19.00 Č

Listy důvěrné (Leoše Janáčka) | 5. PO/MON (Leoš Janáček’s) Intimate Letters

ČT/THU

Pláč | The Cry

ÚT/TUE

Den naděje | A Day of Hope

19.00 Č

30.

ST/WED

Barevný život (Benefice Blanky Bohdanové) | A Colourful Life (A Tribute to B. Bohdanová)

19.00 Č

38 program

ÚT/TUE

14.

Jan za chrta dán (scénické čtení | stage reading)

29.

19.00 B

13.

13.

19.00 Č

24.

19.00 Č

13.

18.

23.

19.00 O

Divadlo Kolowrat

5.

19.00 Č

19.00 Č

6.

Divadlo Kolowrat

Barevný život (Benefice Blanky Bohdanové) | 7. PO/MON A Colourful Life (A Tribute to B. Bohdanová)

19.00 Č

19.00 O

Carmen 4.

Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters

OM4 11.00 O

1.

ČT/THU SO/SAT

19.00 Č 19.00 Č

PÁ/FRI

Zítra se bude... | Tomorrow There Will Be...

19.00 O

17.

SO/SAT

Zítra se bude... | Tomorrow There Will Be...

19.00 O

18.

NE/SUN

Listy důvěrné (Leoše Janáčka) | (Leoš Janáček’s) Intimate Letters

19.00 Č

20.

ÚT/TUE

Anglická milenka | The English Lover

21.

ST/WED

Pláč | The Cry

19.00 Č K4

19.00 Č

6.

ÚT/TUE

Pláč | The Cry

7.

ST/WED

Anglická milenka | The English Lover

19.00 Č

22.

ČT/THU

Barevný život (Benefice Blanky Bohdanové) | A Colourful Life (A Tribute to B. Bohdanová)

19.00 Č

ČT/THU

Barevný život (Benefice Blanky Bohdanové) | A Colourful Life (A Tribute to B. Bohdanová)

19.00 Č

28.

ST/WED

Den naděje | A Day of Hope

19.00 Č

30.

PÁ/FRI

Na ústupu | The Retreat from Moscow

19.00 Č

8.

K3

16.

9.

PÁ/FRI

Na ústupu | The Retreat from Moscow

19.00 Č

13.

ÚT/TUE

Den naděje | A Day of Hope

19.00 Č

ST/WED

Camoufl·AGE (Taneční divadlo Jana Kodeta a Janka Růžičky)

14.

K5

19.00 B

39 program

Informace pro diváky – Information for visitors POKLADNY Pokladny ND (v provozní budově ND) a StD (v Kolowratském paláci na Ovocném trhu) jsou propojeny počítačovou sítí, lze je tedy využít k nákupu vstupenek na jakékoli představení. V pokladnách lze platit platebními kartami (Eurocard/ MasterCard, Maestro, VISA, VISA Electron, American Express, JCB Cards). Předprodej v pokladnách je již na 5 měsíců dopředu.

THE BOX OFFICES The National Theatre box office (in the National Theatre’s administration building) and the Estates Theatre box office (in the Kolowrat Palace on Ovocný trh) are connected by means of a computer network meaning that they can be used to purchase tickets for any performance. It is possible to use credit cards at the ticket offices (Eurocard/MasterCard, Maestro, VISA, VISA Electron, American Express and JCB Cards). Ticket sales at the ticket offices commence 5 months before each performance.

PROVOZNÍ DOBA DENNÍCH POKLADEN: Po – ne 10 – 18 hod. PROVOZNÍ DOBA VEČERNÍCH POKLADEN: Večerní pokladny v divadlech jsou otevřeny 45 minut před začátkem představení.

THE HOURS OF THE DAYTIME BOX OFFICES: Monday – Sunday 10 am – 06 pm THE OPERATING HOURS OF THE EVENING BOX OFFICES: The evening ticket offices at the theatres open 45 minutes before the beginning of each performance. INFORMATION: +420 224 901 448

INFORMACE +420 224 901 448 INFORMACE O PŘEDPLATNÉM +420 224 901 487

ON-LINE SALES AND RESERVATION OF TICKETS The tickets for the individual performances may also be purchased or reserved via the internet at www.narodni-divadlo.cz. The reservation system enables you to view the individual auditoriums and it shows the seats which are available, reserved or sold in different colours. The current ticket price is displayed for the available seats and they can be easily purchased or reserved. If you purchase the tickets, the payment will take place using a credit card and you may print out the ticket. If you reserve the ticket, you will receive a reservation number and then you can collect and pay for the reserved tickets at any National Theatre ticket office within the designated deadline.

ON-LINE PRODEJ A REZERVACE VSTUPENEK Vstupenky na jednotlivá představení si rovněž můžete koupit či rezervovat přes internet na adrese www.narodni-divadlo.cz. Rezervační systém vám umožní náhled do jednotlivých sálů a barevně odliší volná a rezervovaná nebo prodaná místa. Na volných místech se zobrazí aktuální cena vstupenky a jednoduchým úkonem si ji lze koupit či zarezervovat. Pokud si vstupenky zakoupíte, platba bude provedena prostřednictvím platební karty a vstupenky si můžete vytisknout. Pokud si vstupenky zarezervujete, obdržíte rezervační číslo a poté si vstupenky do stanoveného termínu můžete vyzvednout a zaplatit v kterékoli pokladně ND.

PARKING Parking fees and payment instructions These regulations come into force on 1. 3. 2009. 1. The parking fee for cars and motorcycles is CZK 50 per every started hour of parking. 2. After pushing the button by the entrance post the user automatically receives a parking voucher. 3. Before getting into the vehicle upon departure, the user is obliged to pay the parking fee at the automatic voucher machines located according to the attached layout plan. 4. The maximum time delay from payment to departure of the vehicle is 30 minutes. 5. Upon departing, the user puts the parking voucher into the slot in the exit stand and is then entitled to leave the car park. DISCOUNTS The undermentioned parking fee discounts are valid from 1. 3. 2009 1. The parking fee discount will be granted to the car park user upon the submission of a valid ticket for a performance taking place at the National, Estates or Kolowrat Theatre on the same day the visitor uses the National Theatre car park. 2. The parking fee discount will be granted to the car park user by the car park attendant by the entrance gate or by the car park exit in the direction of Národní třída. 3. Within the discount, car park users with a valid ticket (see point 1) have 2 hours of free parking. 4. Discounts will be granted to ticket holders in compliance with the aforementioned for a parking time starting 1 hour prior to the beginning of the performance and ending 1 hour after the end of the performance, no later than by 11 p.m. 5. Discounts for persons with cards attesting to special health impairments will be granted in the form of rebate at the level of 3 hours deducted from the total parking time. The special parking fee for users of the National Theatre car park upon concluding a contract for 1 or more months is CZK 9,520/month, including 19% VAT. We give quantity discounts. Information: +420 224 901 443, +420 224 901 320, e-mail: [email protected]

SLEVY ND nabízí 50 % slevu pro držitele ZTP, ZTP/P a příslušníky 3.odboje + studentské karty ISIC, ITIC, EURO 26 (pouze na I. a II. galerii). ND nabízí 30 minut před začátkem každého představení všem vysokoškolským studentům a studentům konzervatoří jednorázové vstupné 50,- Kč. Studenti se musí prokázat platným dokladem. Tato nabídka se automaticky nevztahuje na pronájmy a představení hostujících souborů. PARKING Sazba parkovného a platební pokyny Informace vstupují v platnost 1. 3. 2009. 1. Sazba parkovného pro vozidla a motocykly je stanovena na 50,- Kč / za 1 hodinu parkování, včetně započaté. 2. Uživateli je u vjezdového stojanu po stisknutí tlačítka automaticky vydán parkovací lístek. 3. Před nástupem do vozidla - při výjezdu je uživatel povinen zaplatit parkovné v automatických pokladnách umístěných dle přiloženého situačního plánku. 4. Časová prodleva od zaplacení k výjezdu vozidla je 30 minut. 5. Uživatel při výjezdu vozidla vloží zaplacený parkovací lístek do výjezdového stojanu. Poté bude uživateli umožněn výjezd z parkoviště. SLEVY Platnost poskytování níže uvedených slev z ceny parkovného je od 1. 3. 2009 1. Sleva z ceny parkovného bude poskytnuta uživateli parkoviště po předložení platné vstupenky na představení Národního a Stavovského divadla a Divadla Kolowrat, které se koná ve stejném dni, kdy návštěvník využil parking ND. 2. Sleva z ceny parkovného bude uživateli parkoviště poskytnuta u obsluhy parkoviště v prostoru u vjezdové závory a v prostoru východu z parkoviště směrem na Národní třídu. 3. Návštěvník parkingu s platnou vstupenkou (viz. bod 1) má v rámci slevy 2 hodiny zdarma. 4. Sleva držiteli vstupenky bude poskytnuta v souladu s výše uvedeným na dobu parkování počínaje 1 hodinu před začátkem představení a konče 1 hodinu po skončení představení, a to nejpozději do 23:00 hodin. 5. Sleva pro držitele průkazu ZTP bude poskytnuta formou rabatu ve výši – 3. hodin z celkové doby parkování. Zvýhodněná sazba pro uživatele parkoviště Národního divadla při uzavření smlouvy na dobu 1 měsíc a více činí 9.520,- Kč/měs. vč. DPH 19%. Poskytujeme množstevní slevy. Informace +420 224 901 443, +420 224 901 320, e-mail: [email protected]

Please come attired in evening dress!

NÁRODNÍ DIVADLO – Výstavy v září 2009 NÁRODNÍ DIVADLO

STAVOVSKÉ DIVADLO

Výstava z díla Josefa Zítka, architekta Národního divadla 1. a 2. balkon (19.–30. září)

Mozartova Zahradnice a její osudy Mozartův salonek (od 7. září)

Století Marie Podvalové kuloár přízemí historické budovy (od 15. září)

MECENÁŠI NÁRODNÍHO DIVADLA

Prosíme o zachování konvence společenského oděvu!

Parking a přístup do historické budovy ND je upraven i pro bezbariérový přístup! The parking and entrance to the historical building of the National Theatre is modified to enable barrier-free acces!

Bedřich Smetana Výstava ke Dni české státnosti hlavní foyer (28.–29. září)

PARTNEŘI NÁRODNÍHO DIVADLA

Znovuzrození barokní opery Výstava u příležitosti premiéry Händelovy opery Rinaldo Nostitzův salonek

Výstavy jsou přístupny před představením a během přestávek

40

127. SEZONA ND INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ NÁRODNÍHO DIVADLA ŘEDITEL ND: ONDŘEJ ČERNÝ ŠÉF ČINOHRY ND: MICHAL DOČEKAL ŠÉF OPERY ND: JIŘÍ HEŘMAN ŠÉF BALETU ND: PETR ZUSKA VYCHÁZÍ 10x ROČNĚ | IČ 023337 ADRESA REDAKCE: OSTROVNÍ 1 , 112 30 PRAHA 1, TEL.: 224 901 537 REDAKTOŘI A AUTOŘI INFORMAČNÍCH TEXTŮ SOUBORŮ (není-li uvedeno jinak): ČINOHRA – TOMÁŠ STANĚK 224 902 126, [email protected] OPERA – ONDŘEJ HUČÍN 224 901 140, [email protected] BALET – HELENA BARTLOVÁ 224 902 527, [email protected] OBCHODNÍ INFORMACE: LENKA RAKOVÁ 224 901 520, [email protected] PROGRAMOVÉ A REPERTOÁROVÉ INFORMACE: ZDENĚK STAŇKOVSKÝ 224 901 603, [email protected] ODPOVĚDNÁ REDAKTORKA: DANA FLÍDROVÁ, [email protected] GRAFICKÁ ÚPRAVA, PREPRESS: AMOS Typografické studio spol. s r. o. TISK: Ringier Print CZ a.s. PŘEKLAD: HILDA HEARNE (balet), DAVID BEVERIDGE (opera) TOTO ČÍSLO VYCHÁZÍ: 31. 8. 2009 REDAKČNÍ UZÁVĚRKA: 30. 6. 2009 PROGRAMOVÁ UZÁVĚRKA: 30. 6. 2009 PŘÍŠTÍ ČÍSLO VYJDE: 29. 9. 2009 ISSN 1212-1045

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI