Štítecký list ZÁŘÍ - ŘÍJEN Číslo 5 Datum vydání: Štíty

Štítecký list Číslo 5

Datum vydání: Štíty 9. 10. 2012

A máme tu další volby. Objevily se nudné billboardy s veselými tvářemi politiků. Všichni slibují i nesplnitelné, jen aby se vetřeli do přízně voličů. Někdy mám pocit, že předvolební kampaň nikdy nekončí. Řada lidí ani neví, co kraj nebo senát dělá, proto svoji účast na volbách zvažují. Chtěl bych vás vyzvat k účasti v krajských a senátních volbách, které se budou konat ve dnech 12. října a 13. října 2012. Vím, že všichni ti, kteří někdy pracovali v komunální politice a s čistými úmysly se snažili pracovat pro své obce a občany, tváří v tvář s předvolební realitou, se nestačí divit. Každý starosta zná svoje zastupitele a občany, kteří jsou po celou dobu vládnutí zastupitelstva poměrně aktivní, snaží se prosazovat zájmy svých občanů, sdružení a mnohdy, i když jde i o jejich vlastní zájmy, alespoň pomáhají v rozvoji obce. Jsou to prostě lidé, bez kterých to nejde. A potom jsou lidé, kteří jsou aktivní pouze těsně před volbami. Připomínají mi zombie. Vylezou, zaneřádí vzduch a opět zalezou. A opakuje se to při každých volbách, ať komunálních, krajských, parlamentních nebo senátních. Ze svých řad vyberou osobnosti na billboardy, které nás přesvědčují, že jen oni jsou ti nejlepší. Jejich jediným zájmem přitom je, zda jejich spolubojovníci na kandidátce budou chtít placenou funkci. A co občan? Obec? Kraj? O to přece až tak moc nejde. Důležité je, že jsou „u lizu“ a tu skutečnou práci nechť udělají ti, kteří jsou aktivní a práce pro lidi je baví. Politická kariéra se s prací přece nemůže míchat. A občan se opět diví, kdo stříhá pásky, kdo rozděluje kamarádům dotace, kdo má celou rodinu v různých dozorčích radách. A za kým stojí neochvějně jeho strana, stranické sekretariáty, nadšená mládež pracující pro stranu. Bylo dobře, že jsme i trošku naivní. Protože po bližším seznámení se s realitou, politiky a s představiteli stran napříč politickým spektrem, tak mnozí z nás vystřízlivěli a naivita nás opustila. Krajské a senátní volby, které nás čekají, se nebudou lišit od ostatních voleb. Strany budou slibovat, špinit se, hanit se navzájem, přesvědčovat občany, že to s nimi myslí upřímně a že jen jejich kandidáti

ZÁŘÍ - ŘÍJEN 2012

kraj vyvedou ze slepé uličky. Nevěřme tomu. Jestli bude vládnout Petr nebo Pavel, největší část břemene stejně zůstane na obcích. My starostové a zastupitelé měst a obcí budeme muset stále apelovat na krajskou reprezentaci a hlavně hlídat její úředníky, aby se neopakovaly takové případy, kdy kraj něco plánuje bez vědomí a souhlasu obcí a potom se diví, že mu třeba neprojdou například Zásady územního rozvoje kraje, nebo spalovna komunálního odpadu. Každý Váš hlas je nesmírně důležitý. Nejvíc se důvěřuje starostům v komunální politice, osobně jsem tomu nesmírně rád, protože je to o poctivé práci a starostech s tím spojených. I přesto půjdu ke krajským a senátním volbám a dám svůj hlas straně, kterou zastupuji již 6 let ve Štítech. Nedělám si iluze, že se po volbách něco zlepší pro Město Štíty, ale pevně doufám, že se o nás bude na kraji vědět, tak jako doposud. S úctou Bc. Jiří Vogel, starosta

•

ZPRÁVY Z RADNICE

•

•

Výpis z usnesení z 35. – 37. jednání RMě ve Štítech

•

Rada města po projednání schválila následující smlouvy na pronájem pozemku: •

Smlouva o pronájmu části pozemku p.č. 2020/1 v k.ú. Štíty - město o výměře 200 m2, žadatel p. Jaroslav Poláček, Zábřeh.

Ostatní schválené smlouvy: •

•

•

•

•

•

•

Smlouva o dílo uzavřená se zhotovitelem firmou VELT-OKNA s.r.o. Zábřeh, kdy předmětem smlouvy je dodávka a montáž 2 kusů plastových oken na objektu hasičské zbrojnice v Herolticích. Smlouva o dílo uzavřená se zhotovitelem Jindřichem Dvořákem, Česká Třebová, kdy předmětem smlouvy je provedení zemních prací v souvislosti s výstavbou splaškové kanalizace v ulici Za Vodou. Smlouva o dílo uzavřená se zhotovitelem firmou STRABAG a.s. Praha, kdy předmětem smlouvy je oprava místních komunikací v místech, kde byla prováděna výstavba kanalizace. Smlouva o dílo uzavřená se zhotovitelem p. Milošem Nechanickým, Poniklá, kdy předmětem smlouvy je provedení opravy hřbitovní zdi v Herolticích. Smlouva o poskytnutí účelového příspěvku z rozpočtu Města Štíty, příjemcem je TJ Sokol Štíty, předmětem smlouvy je poskytnutí finanční částky ve výši 131 900,- Kč na nákup nového travního traktůrku. Smlouva o výpůjčce uzavřená s TJ Sokol Štíty, kdy předmětem smlouvy je bezplatná výpůjčka multifunkčního hřiště ve Štítech. Smlouva o výpůjčce uzavřená s firmou Ing. Jan Rýznar – RPS Computers Olšany, kdy předmětem smlouvy je výpůjčka zařízení v rámci projektu „Podpora rozvoje IKT Štítecko“ za cenu 150 tis. Kč bez DPH za kalendářní rok.

Různé: •

• •

Na každém ze svých jednání byla rada města seznámena s přehledem stavu majetku města, stavem závazků a pohledávek města, stavem účtů a pokladen. Dále rada na každém jednání vzala na vědomí plnění úkolů ze zasedání ZMě Štíty a provedla kontrolu plnění úkolů z usnesení RMě Štíty. Rada města vzala na vědomí návrh stanovení priorit oprav a investic na rok 2013. Rada města schválila finanční příspěvek ve výši 500,-- Kč na zakoupení poháru na okresní výstavu drobného zvířectva v Bušíně a nákup 3 ks dárkových balíčků v hodnotě 300,-- Kč pro tenisový turnaj OPEN Štíty 2012.

Štítecký list strana 2

•

•

• •

• •

Rada města schválila nákup dárkových předmětů na setkání v Belvedere Ostrense. Rada města schválila nákup kuchyňské linky v hodnotě cca 10 tis. Kč pro nový byt v čp. 5 ve Štítech, nákup nových lůžkovin v počtu 8 ks na chatu na Pastvinách a nákup křovinořezu pro místní hospodářství. Rada města schválila úplnou uzavírku silnice I/43 a umístění přechodného dopravního značení na silnici II/368 z důvodu uzavírky mostu přes říčku Březná v k.ú. Štíty – město v termínu od 6.8.2012 do 15.12.2012. Rada města schválila jmenování zapisovatelek okrskových volebních komisí, stanovení minimálního počtu členů OVK a vzala na vědomí informace o počtu a sídle volebních okrsků pro volby do zastupitelstev krajů a Senátu Parlamentu ČR. Rada vzala na vědomí přehled hospodaření ZŠ a MŠ z prostředků zřizovatele na období leden až červen 2012. Rada vzala na vědomí oznámení o poskytnutí finančního příspěvku z rozpočtu Olomouckého kraje na pořízení, rekonstrukci, opravu požární techniky na rok 2012 ve výši 20 tis. Kč. Rada města schválila pokládku asfaltového koberce v ul. Okružní – parkoviště před hřbitovem. Rada města jmenovala nové členky Školské a kulturní komise, a to p. Kamilu Uhlířovou a p. Lenku Pospíšilovou. Rada města schválila provozní řád veřejného multifunkčního hřiště. Rada města schválila nabídku zpracování povodňového plánu pro Město Štíty v souladu s platnou legislativou.

ŘÁDKOVÁ INZERCE Koupím staré pohlednice do r. 1945. Dále hledám řády a vyznamenání, též socialist. Tel.: 608 420 808. Firma UNISTOLA nabízí k prodeji bukové dřevěné brikety. Brikety jsou baleny v plastových pytlích. Cena za 10 kg je 35,- Kč. Odběr briket na adrese firmy po telefonické domluvě. UNISTOLA, Písařov 176, tel.731 177 339, 608 621 951.

Ohlédnutí za Štíteckou poutí V neděli 19. srpna se konala ve Štítech pouť. Náměstí ožilo kolotoči, houpačkami a dalšími atrakcemi pro děti. Prodejních stánků bylo jen poskrovnu. Zato v odpoledních hodinách se zaplnil kulturní dům do posledního místa. Konala se zde kulinářská soutěž o nejlepší cukrářský výrobek k 55. výročí vzniku Evropské unie a hlavním účinkujícím byl známý český moderátor, bavič a zpěvák Vladimír Hron, jehož vystoupení mělo u publika veliký úspěch. Již nyní můžeme prozradit, že příští rok o pouti, která se bude konat 18. srpna se můžeme těšit na Davida Deyla a pozvání přijala také známá pěvecká dvojice Eva a Vašek.

Kulinářská soutěž k 55. výročí EU Letos uplynulo 55 let od podpisu římských smluv, které jsou považovány za počátek evropské integrace vedoucí k dnešní Evropské unii. Proto Městské evropské informační středisko (MEIS) Štíty uspořádalo k tomuto výročí cukrářskou soutěž. K narozeninám Evropské unie mohl kdokoli upéct jakýkoli cukrářský výrobek s tematikou EU. Soutěž se konala o pouťové neděli v Kulturním domě ve Štítech. Celkem sedm přihlášených účastnic vystavilo svá díla v předsálí KD a široká veřejnost hlasovala, který je ten nejlepší. V době sčítání hlasů a porcování všech vystavených dobrot probíhalo na sále zábavné pěvecké vystoupení Vladimíra Hrona. V přestávce se pak konala ochutnávka dezertů pro veřejnost a po té pokračovala druhá část kulturního programu. V závěru odpoledne bylo vyhlášeno pět vítězek soutěže a výherní dort v podobě Eiffelovy věže stojící na zeměkouli byl darován organizátory Vladimíru Hronovi. Ten jej symbolicky ochutnal a věnoval do domova důchodců v sousedství kulturního domu, což ocenili nejen klienti domova důchodců. Soutěž se konala za finanční spoluúčasti Olomouckého kraje, Statutárního města Olomouc a Informační sítě Europe Direct Olomouc. Stanislava Smrčková TIC a MEIS Štíty

Štítecký list strana 3

ITÁLIE – BELVEDERE OSTRENSE Vážení přátelé, jmenuji se Eliška Töröková. Byla jsem pozvána panem starostou vašeho města, abych se ve dnech 15. - 19. srpna 2012 jako tlumočnice pro českou skupinu zúčastnila partnerského pobytu v italském městečku Belvedere Ostrense nedaleko San Marina. Jelo nás celkem devět ve dvou automobilech. Dovolte mi nyní, přiblížit vám průběh naší cesty. Čtvrtek 16. srpna Dopoledne jsme společně navštívili San Marino, nejstarší republiku na světě. San Marino bylo založeno Svatým Marinem v roce 301, kdy byli po celé tehdejší římské říši pronásledováni křesťané a Svatý Marino se se svou skupinou uchýlil na horu Monte Titano nedaleko Rimini. Malý stát je dodnes velice hrdý na svou bohatou historii, má rozlohu pouhých 60 km2 a má asi 27 000 obyvatel. Úředním jazykem je italština, ale obyvatelé se považují za „Sanmariňany“, jsou poměrně bohatí, žijí z cestovního ruchu a z obchodu se značkovým zbožím, protože stát byl bezcelní zónou. Hlavním městem je San Marino, které má asi 5 000 obyvatel. Je zde veliké množství historických památek, soukromých muzeí, několik kostelů a lanovka, kterou místní využívají při cestě za prací do hlavního města. U radnice je stráž v dobových oblecích. Zemi vládnou společně dva „Kapitáni regenti“, kteří jsou demokraticky voleni na půl roku. Symbolem celé země jsou tři věže – Guaita, Cesta a Montale. San Marino působí jako středověká pohádka, je obklopeno hradbami a konají se zde různé festivaly. V San Marinu je možno nakoupit mnoho druhů zboží, od suvenýrů, zlata, drahých kamenů po značkové oblečení, kabelky a alkoholické nápoje všech možných světových značek za velmi příznivé ceny. Prošli jsme celé hlavní město od dolní brány Svatého Františka až po věže, ochutnali jsme místní vynikající zmrzlinu a prohlédli si také krásné luxusní obchody s milými prodavači, kteří hovoří všemi možnými jazyky. Odpoledne jsme se na pláži nedaleko města Senegallia setkali s panem Saurem Petrini, který se o nás od začátku staral. Večer nás v Belvedere Ostrense přivítal pan starosta Riccardo Piccioni, paní Fiorella, paní Mariola a pan Franco, mnoho místních obyvatel a také 57 Francouzů z partnerského města Saint Pal en Chalencon v čele s panem starostou Pierrem Dantonym. Večer po uvítacím ceremoniálu jsme byli rozděleni do rodin. Všichni, kdo nehovořili italsky, byli velmi rádi, že není vůbec žádný problém s komunikací. Nikdo nemusel mít strach, že se nedomluví a něco třeba poplete. V rodinách se našel vždy někdo, kdo uměl obstojně rusky, nebo tam byla vdaná paní z Polska. Mladší Italové se s členy výpravy domluvili také anglicky. Všichni jsme byli s ubytováním a pohostinností našich hostitelských rodin velice spokojeni. Naši hostitelé byli velice vděčni za dárky, které od města obdrželi. I kdyby v rodinách uměli jen italsky, tak není čeho se bát. Italové jsou velice milí a pohostinní lidé, stačí se usmívat a oni s radostí hovoří sami, můžete jen poslouchat a budete se zaručeně dobře bavit. Italština je krásný jazyk a oni stále nemohou pochopit, proč se u nás ve školách neučí. Italové mají Čechy poměrně rádi, ale říkají nám stále, že jsme z Československa. Obdivují nás, že jsme disciplinovaní a vzdělaní a že u nás žijí samé hezké ženy. Velice uznávají bývalého prezidenta Václava Havla a fandili nám v době Pražského jara roku 1968. Později na Jana Palacha dokonce složili oslavnou píseň. Italové pivo nepijí tak často jako my, protože u nich se od pradávna pěstuje víno. Pán, u kterého jsem byla ubytovaná, při večeři nalil darované pivo z lahve do malé skleničky. Pivo však kupodivu neudělalo žádnou pěnu. Ptala jsem se, co s ním vlastně udělal, že to není možné, že je to výborná značka a že pěnu mít musí. Přiznal se, že ho pro jistotu dal těsně před večeří přímo do mrazničky, aby bylo dostatečně vychlazené, protože bylo venku stále vedro. Ale že to prý vůbec nevadí, že si tuto láhev dopije zítra. Pak si dal červené

Štítecký list strana 4

víno a na moje zdraví ještě silný likér Limoncelo, který sám vyrobil. Ke snídani jsme měli sladkosti, i dospělí muži snídají malé sušenky a k tomu pijí silnou kávu. Všechno jídlo je v Itálii vždy velice chutné a nikomu po něm nic není. Všude se podává výborná zmrzlina a za velmi dobré ceny si kdekoliv můžete koupit vynikající pizzu, těstoviny, víno, sladkosti, ovoce nebo kávu a cappuccino. Pátek 17. srpna Ráno jsme dvěma autobusy (jeden autobus plný Francouzů a ten druhý s námi a s Italy) odjeli do překrásného města Tolentino, kde se nachází bazilika Svatého Mikuláše. Prohlédli jsme si náměstí s orlojem a dali jsme si výbornou kávu v hezké kavárně v centru městečka. Poté jsme odešli do baziliky a v doprovodu augustiniánského mnicha pátera Pasquale Cormia jsme prošli všechny části nádherné baziliky Svatého Mikuláše. V bazilice se nachází hrob Svatého Mikuláše Tolenského. Tento světec vykonal mnoho zázraků a dodnes je toto místo navštěvováno poutníky z celé Itálie. Svatý Mikuláš je také známý v Kanadě, USA, Belgii, Holandsku, Francii, Španělsku a celé Latinské Americe. Narodil se v nedalekém městečku San Angelo in Pontano v roce 1245. Zemřel v Tolentinu v roce 1305. Je patronem a ochráncem mnoha jiných italských měst, například Říma, Benátek, Palerma, Katánie, Ancony, Bologni a Verony. Jedním z jeho nesčetných zázraků byla záchrana města Benátek při požáru Dóžecího paláce. Na památku tohoto zázraku obyvatelé Benátské republiky věnovali bazilice nádherný obraz. V podzemí baziliky je umístěno muzeum betlémů, kde jsou betlémy z mnoha zemí světa. Páter Pasquale požádal našeho pana starostu, jestli bychom také mohli darovat betlém z Čech. Slíbili jsme, že do roka a do dne sem bude nějaký betlém ze Štítů dopraven, a pak bude vystaven ve slavném muzeu betlémů. Bazilika má nádherné interiéry, strop je pozlacený a je na něm 18 soch světců v nadživotní velikosti. V boční kapli jsou malby od Giotta. Navštívili jsme také hrob světce, který byl zbudován až v roce 1926, kdy bylo nalezeno tělo, protože mu byly uťaty paže, které byly uschovány oddělené v železné skříňce. V roce 1976 se zde konaly veliké oslavy

znovunalezení světcova těla. Páter Pasquale byl velice nadšený a my mu s velkou úctou děkovali za jeho velmi poutavý výklad o bazilice a životě Svatého Mikuláše. Při společném obědě česká skupina sklidila veliký potlesk při zpěvu moravských písní, Francouzi byli nadšení z české verze písně „Avignon, tam je shon“. Nevěděli, že existuje jiná verze, než je ve francouzském jazyce. Po obědě jsme při cestě autobusem představili Českou republiku a město Štíty jak Italům, tak jsme byli požádáni francouzskou skupinou, jestli bychom mohli něco říct v jejich autobuse. Francouzi se neustále chodili vyptávat, jak daleko je Praha od Štítů, Štíty tedy vypadaly jako hlavní město naší země. Sklidili jsme veliký potlesk a můžeme se prý těšit na časté návštěvy družebních výprav z obou zemí. Odpoledne jsme navštívili opatství Abbadia di Chiaravalle di Fiastra. Opatství bylo založeno v roce 1142, kdy vévoda ze Spoleta a markýz anconské provincie daroval okolní pozemky mnichům z řádu cisterciáků z Chiaravalle u Milána. Na stavbu opatství byl také použit materiál z nedalekého rozbořeného římského města Urs Salvia, které bylo zničeno králem Alarichem po roce 408 po Kristu. Ve sklepení kláštera je muzeum věnované tomuto kdysi bohatému římskému městu. Mniši cisterciáckého řádu, kterých zde nyní žije celkem osm, se stále řídí pravidly „Ora et Labora“ – (modli se a pracuj). Mají na starosti skoro 2000 hektarů pozemků a statky. V roce 1422 byl klášter vyrabován banditou Braccio da Montone, později klášter přešel do rukou Jezuitů. V roce 1773 zakupuje klášter bohatá šlechtická rodiny Bandini, jejíž poslední člen umírá bezdětný v roce 1918. Nynější klášter spravuje nadace této rodiny. Navštívili jsme klášterní kostel, sklepení, manufakturu na olivový olej a víno, refektář, sklady a muzeum. Celkem zde v několika jazycích provází turisty sedm průvodkyň. Naše paní průvodkyně byla velice vzdělaná a její výklad nás doslova uchvátil. Navštívili jsme také nádhernou Salu Terrenu, kde měli poslední majitelé vymalované výjevy svých hradů a zámků po celé Itálii. Patřil jim mimo jiné i nynější soudní palác v Římě. K palácové části opatství patří také pohádková zahrada v anglickém stylu. Na zpáteční cestě se nám v autobuse představil pan starosta francouzského města Saint Pal en Chalencon. Jejich město se nachází asi 100 km od Lyonu ve středofrancouzské vysočině, žije tam asi 1000 obyvatel. Sobota 18. srpna Dopoledne jsme měli program na pláži. Byli jsme na soukromé pláži s mnoha slunečníky společně s Francouzi. Voda byla velice teplá, pobřeží je písčité s pozvolným vstupem. Bylo zajímavé pozorovat Italy, jak neustále korzují po pláži sem a tam a povídají si. Soukromá pláž má restauraci, bar, sprchy, převlékárny, hřiště a společenské prostory, kde Italové hrají karty. Obědvali jsme ve veliké jídelně pro asi 250 lidí. Oběd se podával formou samoobsluhy a byl vynikající, jako všechny ostatní jídla během celého pobytu. Odpoledne jsme odjeli do Belvedere, abychom se připravili na večerní program odhalování pomníku na počest 10 let výročí partnerství mezi italským a francouzským městem. Na hlavním náměstí u kostela byla postavena veliká tribuna a celý zbytek náměstí byl plný židlí pro hosty. Byli zde všichni důležití občané města, starostové všech tří partnerských měst seděli na čestných místech na tribuně. Také byli pozváni pan farář, bývalá paní starostka Monika, architekti, funkcionáři z krajského úřadu v Anconě a policisté ve slavnostních uniformách. Hrály se všechny tři národní hymny (italská, francouzská a česká) a byl odhalen a posvěcen pomník 10 let výročí partnerství. Následovaly pečlivě připravené projevy v italském a francouzském jazyce, následně jsem tlumočila do češtiny. Po slavnosti na náměstí jsme odjeli do nedalekého městečka k veliké oslavě, kam byl mimo večeře také přinesen obrovský dort, který vyrobil místní cukrář. Hrála tam živá kapela, tančilo se, zpívalo, jedlo a veselilo.

Rozloučili jsme se s našimi milými hostiteli a vyrazili směrem do České republiky. Francouzská skupina zůstala v Bevedere až do úterý následujícího týdne. Naše skupinka v druhém autě ještě udělala zastávku v místě, které se jmenuje „Italia in miniatura“. Jedná se o nádherný tematický park, který se nachází nedaleko Rimini. Je zde možno na více než 50.000 m2 vidět miniatury italských památek, celý park má tvar italské „kozačky“ a jednotlivé stavby byly sestrojeny ze dřeva, pryskyřice a železa. Stavby jsou plně funkční (například sopka Etna vypouští v pravidelných intervalech kouř, tovární komíny kouří a malá autíčka, lodě, vlaky a letadla jezdí.). Všechny stavby jsou neuvěřitelně věrné. Máte pocit, že se procházíte v nějakém Gulliverově městečku. Například věž v Pise zde měří 1 m, ve skutečnosti 55 metrů. Všude se můžete vyfotografovat. Jsou zde italská letiště, nádraží, hory, řeky. Zábava je jak pro děti, tak pro dospělé. Je možno se projet Benátkami na gondole po Canale Grande, město je postavené v měřítku 1:25. Okolo celého parku jezdí vláček a je zde také pohádka o Pinocchiovi. V rohu parku můžete vidět klece s mnoha papoušky a zadovádět si s vodními pistolemi u vodního hradu. Část parku je také věnována evropským památkám. U vchodu se nachází veliká restaurace a prodejny suvenýrů. Zůstali jsme zde celé odpoledne. Všechno je vkusně upraveno, roste zde veliké množství bonsají a tak celý park vypadá jako jedna skutečná Itálie, jen v menším měřítku. Kdo by zde zůstal déle, s platnou vstupenkou se sem může podívat druhý den zdarma. Večer jsme odjeli směrem domů. Dorazili jsme do Štítů druhý den ráno. Já nyní žiji v Žamberku. Moje maminka pochází z Výprachtic, jmenovala se Menšíková. Ke Štítům mám hezký vztah již od dětství. Chtěla bych tímto poděkovat panu starostovi za milé pozvání a také všem členům naší výpravy za nadšení a radost z míst, které jsme společně navštívili. Italové z Belvedere zase brzy přijedou, jak slíbili. Budou se konat další cesty do Itálie. Tento pobyt patří k mým nejlepším cestovatelským zážitkům v zahraničí. Neváhejte a příště jeďte s námi, budete jistě nadšení. Hezký slunečný podzim všem milým obyvatelům hezkého města Štíty přeje Eliška Töröková, tlumočnice.

Neděle 19. srpna Ráno jsme byli slavnostně přijati na radnici u pana starosty Riccarda. Radnice je bývalý šlechtický palác a má nádherný interiér.

Štítecký list strana 5

Šilperská barvírna, bělírna a její přestavba na mateřskou školku

nepěstoval a jeho pěstování bylo dražší, stal se nakonec nedostatkovou surovinou. Ze lnu se vyráběly ještě další výrobky, jako provazy, lana, sítě. Důležitý byl také lněný olej na maštění, v lékařství a i na výrobu barev (fermež).

Zpracoval: Jiří Liška

Tkalcovství V podhorských roubených chaloupkách Orlických hor, Jeseníků a blízkého Slezska klapaly ještě i na začátku dvacátého století tkalcovské stavy, u kterých seděli tkalci, plátenici, kteří mívali později ale i jiná povolání jako: sedlák, kameník, zedník či tesař, kteří zvláště po dlouhých zimních večerech, při petrolejové lampě nebo svíčce, často s dlouhou fajfkou v puse popotahovali čoud, který jen bafali, ale nevdechovali, při tom stloukali rukama hřeben stavu do hotového plátna, natočeného na válec a nezapomněli po prohození člunku, ještě prošlápnout pedály osnovy či napnout plátno na válec. Tkalo a předlo se tenkrát skoro všude. I děti musely pomáhat. Tkalo se nejdříve pro vlastní potřebu. Potom, jak víme, od Třicetileté války ve větším, na prodej. Teprve později se píše o tkalcích, kteří pracují ve mzdě. Ze starých listin je známo, že na Bílé Vodě provozovalo panstvo z Rudy, tedy Liechtensteinové, bělírnu lnu a koudele. Nebělili jen svoji úrodu, ale poddaní sedláci museli také ještě předepsané množství lnu dodávat vrchnosti. V té době stála skoro u každého obydlí sušárna, kde se len sušil. Také se dovídáme, že Březenský rychtář Lubich provozoval velkou bělírnu. Nejen to, měl také velké stádo ovcí a dodával vlnu do přádelen. S jeho úmrtím tento provoz skončil. Přes zavedení strojové výroby se ještě ručně tkalo s vrcholem výroby okolo roku 1890. Lněné plátno přímo ze stavu by ale ještě nebylo prodejné. Hodilo by se nanejvýš na pytlovinu. Proto si lidé stále vymýšleli nové a nové postupy, aby jejich plátno bylo hezčí, kvalitnější a tím i prodejnější. Začátky byly skromné. Hotové plátno se máchalo tenkrát v potoce a na plochém kameni do něho bušilo, aby změklo. V létě se rozprostřelo na trávník, proto TRAVA a kropilo. Ostatní obstaralo sluníčko. Původní režná barva lněného vlákna za čas zbělela. Potom se vše mandlovalo za studena velikými válci, taženými koňmi. Plátno se ještě barvilo a mechanicky upravovalo, což se dělá dodnes. Zmínky o tkalcích v Březenském údolí najdeme většinou až po Třicetileté válce. V záznamech jsou u jmen obyvatel uvedeny často také jejich povolání: (Der Weber= tkadlec). Šilperk měl svůj tkalcovský cech. Podmínky přijetí a práce v cechu jsou dostatečně známy 7/. Zboží se vyváželo do roku 1742 do tenkrát ještě částečně česky mluvící Vratislavi (později německé Breslau, dnešní Wroclawi), která byla do té doby rakouská (předtím též několikrát česká). Nejdůležitější ale byl trh vídeňský, kam se jezdilo přes Olomouc, Prostějov a Brno, kde byly 4 roční hlavní trhy a ve Starém Brně ještě 2 další. Nejvíce navštěvovány byly trhy podzimní, po sklizni. Byli i tací, kteří měli svoje stálé místo poblíž Pekařské ulice. Vídeňský trh, kam se látky převážně vozily, požadoval ale jemný povrch, vzory, barvy a když barvu bílou, tak opravdu bílou a ne režnou. Existovalo již mnoho druhů tkanin, s názvy jako: Oxford, Kanafas, Zephyr. Některé se vyvážely na Balkán, do Maďarska, Galicie, (dnešní část Polska a Ukrajiny), atd. Hodně látek šlo též do Horních Uher, jak se dnešnímu Slovensku říkalo a zde především na Oravu. Celý obchod byl přísně celně a finančně sledován. Již existovaly specializované manufaktury, které si ale úzkostlivě střežily jak svoje postupy, tak i patenty. Používanými materiály byly také současně dány patřičné chemikálie. Na vlnu se specializovalo zvláště Brno. Na Červené Vodě a v Králíkách to ale byla později bavlna. Pro bohatší klientelu dokonce drahé hedvábí. Zde nesmíme propadnout domněnce, že byl Šilperk velkým textilním střediskem. Tím rozhodně nebyl. Byl především až do roku 1848 správním centrem asi 18 okolních obcí, takže šlo mnohé správní řízení obcí, na příklad: Červená a Bílá Voda, Mlýnický Dvůr, Karlov, Šanov, Písařov, Bukovice, Jedlí, přes zdejší úřady. Daleko významnější v textilu byla ale právě Červená Voda a Králíky. Tkalo se doslova všude. Tedy i na příklad v Crhově, Valteřicích, Čenkovicích, nebo Lichkově, Většinou se zboží přineslo v modrých textilních obalech v sobotu k faktorovi, který po „hledání a najití chyb“ ve tkanině hůř platil. Zboží se dostalo do bělírny, či barvírny. (Větší

Musíme přiznat, že toho zatím o zdejší barvírně 1/ a bělírně mnoho nevíme, ale je známo, kde stála, kdy asi vznikla a také kdy zanikla. Navíc máme dokonce i její fotografii, takže víme, jak vypadala, ba dokonce je velmi pravděpodobné, že její část je dodnes zachována, aniž bychom si toho byli vůbec vědomi. (Její provoz se dá již poměrně snadno, podle okolních barvíren, 2/ zrekonstruovat). Historický přehled Do konce 19. století se zdejší, tenkrát převážně němečtí obyvatelé, živili zemědělstvím, které dávalo na strmých chudých polích s tvrdým podhorským klimatem a dlouhými zimami jen skrovné výnosy. Proto se lidé museli snažit si přivydělat a to zvláště v zimním období, když nebylo možno venku pracovat, ať to bylo na polích, na stavbách, nebo v lomu 3/. K tomu všemu bylo v té době mnoho zemědělsky nepodařených let, jako: 1713,1714, 1715,1716,1718, 1720,1721,1723, 1816, 1847 atd. Bylo to, jak dneska víme, způsobeno sopečnou činností v tehdejší Batávii, (Indonézii). Například sopka Tambora vychrlila 150 kubických kilometrů popela do stratosféry, že se změnil na léta zemský klimat. (Jednou bylo veliké sucho, podruhé následkem trvalých dešťů shnila úroda na poli, jindy zase následkem předčasné a dlouhé zimy se neurodilo skoro nic). Následky pro obyvatele planety byly vždy strašné: Hlad a bída. (Podobné to bylo jak v Německu, tak i Anglii, Francii a právě začínajících Spojených státech amerických). Následovaly ještě nemoci, jako mor, cholera, TBC a nyní ještě přišly hladomory. Lidé jedli doslova trávu a kořínky. Denně chodilo i 50 žebráků prosit o něco k jídlu a byli rádi, když dostali alespoň několik brambor 4). Hodně lidí muselo v druhé polovině 19 a začátkem 20. století, v době tehdejší hospodářské krize, ve dražbě prodávat svoje obydlí, někdy dokonce kvůli 12 zlatkám. Proto se vystěhovávali. Někdy do sousedního Slezska, dnešního Polska, kde pracovali v dolech, nebo železárnách, ale i do Maďarska a Ruska. Nemálo Šilperáků si zvolilo raději blízké hlavní město tehdejší monarchie, Vídeň. Jiní dali přednost tenkrát moderní Americe. Mnoho jich bohužel ze stejných důvodů do Nového světa nikdy nedojelo. (Nemohli vědět, že je uvedené nesnáze čekají již na cestě a také v Americe - poněvadž i tam se změnilo klima, na které ještě ke všemu nebyli vůbec zvyklí). Úbytek německého obyvatelstva, nejen ze Šilperska, byl veliký. (Podobná situace byla například i v sousedních Horních Heřmanicích). Často se ale vystěhovaným nepodařilo domek vůbec prodat. Koupily je však potom české spořitelny a banky, případně Národní jednota. Známá byla na příklad banka v Jablonném nad Orlicí, která skoupila domky v Čenkovicích a prodávala je Čechům, takže se nakonec konečný počet obyvatel obcí mnoho nezměnil, ale změnila se podstatně struktura obyvatel a jejich povolání. Mladí muži se dávali z nouze na vojnu, kde sloužili plných 12 let a potom byli převzati do státních služeb. (Někdy se bohužel vraceli již jen jako invalidé a aby nemuseli žebrat, byly založeny trafiky). Mladé dívky zase pracovaly jako služky ve větších městech. Kvůli malé zalidněnosti kraje, nedostatku přírodních surovin a hornatému terénu se Březenskému údolí ještě dlouho také vyhýbaly zemské cesty, železnice a tím i začínající průmysl. Nemůžeme se proto divit, že textilní fabrikant Wilhelm Brass, 6/ se po začátcích na Březné přestěhoval po roce 1855 raději do Zábřeha, kde vlak již jezdil o celých 50 let dříve, nežli vůbec přijela první lokomotiva do Šilperka (1. 12. 1899). Zábřeh takto v průmyslové revoluci 19. století významně předstihl Šilperk. Ale byly ještě další vlivy, které ztěžovaly situaci lidí, jako byla například: Napoleonova kontinentální blokáda v roce 1806, nebo Americká občanská (neboli též secesní) válka, (1860-1865). V obou případech se značně omezil dovoz laciné bavlny do Evropy, že tkalci byli najednou bez materiálu, a tím i bez práce. Nejhorší byl rok 1863, jak píší kroniky. Nyní se naskytla krátká příležitost pro tkalce Březenského údolí. Ti našli odbyt pro dražší lněné zboží, jenže: poněvadž se len pomalu ani moc

Štítecký list strana 6

tkalcovny (strojové), měly později často svoje barvírny. Barvířů bylo v Březenském údolí tedy více. Okolo roku 1898 se pomalu začaly zakládat v Březenském údolí a okolí, (hlavně na Červené Vodě a Králíkách), větší textilní továrny. Jako první byl Johann Kubias, další Fedinand Schmied. Mnoho úspěchů ze začátku z různých důvodů ale neměli. Dominik Walter, (pozdější Tesla Králíky) nebo Schroll, či továrna na hedvábí (Perla) byli již lepší. Konkurence v celé tehdejší Evropě byla velká a tlak na kvalitu a cenu byl s rostoucí industrializací textilní výroby díky právě nově zaváděnému pohonu továren parními stroji, vodními turbínami, jakož i díky novým vynálezům textilních strojů, látek, barev a pokroků začínající chemické výroby také větší a větší, takže nakonec se stávali ruční tkalci často opět žebráky a docházelo ke stávkám. Asi do roku 1848 existoval ještě i v Šilperku tkalcovský cech. Začínající mechanizací výroby se ale staly cechy brzdou pokroku a byly zrušeny. Také vrchnost sama následkem revoluce v roce 1848 pomalu končila. Jen právně se držela, tak do roku 1850-1851, i když se stále ještě, hlavně na veřejných stavbách angažovala. Zvláště po požárech Šilperka (především kostela, radnice, německé školy, dnešního zdravotního střediska), dále v lesích a pochopitelně ve Vídeňské vládě, zastupovali zdejší Liechtensteinové, velkou část tehdejší Moravy až do konce I. světové války. Ve zpracování látek vynikali tradičně hlavně Francouzi, Belgičané, Angličané a ve zdejším kraji především Němci. Okolní, tenkrát ještě převážně německá města, jako: Šumperk (Mährisch Schönberg), Zábřeh (Hohenstadt), Moravská Třebová (Mährisch Trübau), nebo Svitavy (Zwittau), vyvážely těžkými formanskými povozy své výrobky nejčastěji do Vídně. Z okolních barvíren to byla hlavně firma Glammer na Bílé Vodě (založená v roce 1870). Ta dodávala na konci 19. století i kompletní textilní vybavení pro velké námořní lodě, jako byl např. německý zaoceánský parník Bremen a další. (Podniky to byly ze začátku většinou velmi malé, rodinné, ale bylo jich hodně, ze kterých ale přežily jen ty největší. Šilperská barvírna Zakladatele šilperské barvírny zatím neznáme, ale mohli to být nejspíše Liechtensteinové, na začátku manufaktur se v podnikání angažovala i šlechta). Barvírna se nacházela na pozemku dnešní mateřské školky, byla jednopatrová, ve tvaru písmene „L“, s mansardovou, tedy lomenou střechou obou budov, postavená v barokním slohu, někdy asi z konce 18. století. Její přední část byla ale později, okolo roku 1880, zbourána. V této budově se textil k barvení a bělení přijímal a hotový zase vydával. Zadní budova (dnešní mateřská školka) byla z části barvírnou a bělírnou. O provozu uvnitř této budovy toho mnoho nevíme, můžeme ale opět mnohé rekonstruovat: (Na fotografii nevidíme ještě žádný velký komín, takže nepracovala ve velkém, nebyla přizpůsobena na modernější zimní provoz). Každá barvírna potřebuje vodu, té byl dostatek v Heřmanickém potoce, který měl tenkrát, a ještě i dlouho potom, kvalitu pitné vody7/. Je pravděpodobné, že se zde bělilo jen na louce, která má sklon k jihu, využívalo se tedy síly sluníčka. Plátno se položilo na louku, rozvinulo a často polévalo vodou, obrátilo a znovu kropilo. Zimní provoz s kotelnou se zaváděl v okolí od roku 1890 a vyžadoval by vysoké investice. V té době ale byla již zdejší barvírna deset let mimo provoz. Dovoz uhlí a chemikálií koňskými potahy i v zimě se tenkrát praktikoval až z Dolní Lipky, kam vlak již dávno jezdil. (Trať Hanušovice-Šumperk- vojenská dráha). Nad dnešním Acrobat parkem byl ještě rybník, který udržoval dostatečnou zásobu vody. Tenkrát se bělilo také na Horních Travech, pod Olšinkou, na břehu říčky Březné, jak víme z fotografií. Šilperská barvírna patřila zřejmě k nejstarším v okolí. Bohužel rychle zastarala, proto brzy zanikla. Není těžké si vybavit situaci ve městě na konci 19. století: Rakousko Uhersko muselo nejen po pruských válečných porážkách zlepšit svoji hospodářskou situaci. Pokulhávalo také průmyslově, především za Anglií, ale i Pruskem (dnešním Německem) a Francií.

K tomu bylo zapotřebí zlepšit zvláště vzdělání obyvatel. Proto bylo od roku 1880 vydáváno mnoho nových zákonů, zvláště ohledně vzdělání a výstavby škol. To umožňovalo určitý pokrok ve vzdělání. Přestavba barvírny na mateřskou školku Ke stavbě školky v Šilperku došlo tenkrát hlavně díky iniciativě místního lékaře. Dr. Alois Blümel /8 to byl, kdo začal shánět peníze, sponzory a stal se předsedou jím založeného „Spolku mateřské školy“. V té době šlo nejen Šilperákům o povznesení všeobecného vzdělání obyvatel, počínaje mateřskou školou, kterou Němci tenkrát vynalezli 9/. Na stavbu se hodila právě bývalá barvírna. Jak pozemek, tak i budova. Přední část budovy byla zbourána a ze zadní části bylo sejmuto horní patro. (Mateřská škola se zakládala okolo roku 1880. To znamená, že barvírna musela končit krátce před tímto datem, ale ne dlouho předtím, poněvadž fotografie začínaly teprve okolo roku 1860). Takto adaptovaná budova mateřské školky byla stavěna v tehdejším „rakouském slohu“, kde okna byla na úrovni fasády. Dnešní, poněkud „orientální sloh“ dostala školka teprve mnohými nedávnými adaptacemi. Je třeba připomenout, že se okolí Heřmanického potoka jak nad dnešní školkou, tak i pod ní až k říčce Březné, neříkalo až někdy do 60. let dvacátého století jinak, nežli „LOCKERGRUND“ = „měkká, nebo volná zem“. Ve zdejším dialektu se toto slovo vyslovovalo často zkráceněji „LOCKGRUND“. Starý Šilperk měl ještě další textilní provozy, ale o tom až příště. Vysvětlivky a literatura 1/ Článek vznikl díky paní Hildegardě Beranové, za což jí patří dík. 2 Theodor Glammer (1838-1912) zakladatel firmy Glammer na Bílé Vodě v roce 1870 (dnešní Colora). Rodina Glammer je pochována na Mlýnickém Dvoře. Jejich hrob a pomník je dodnes zachován. Viz též článek „Theodor Glammer“, překlad Jiří Liška. 3/Kamenolom v Pálené hoře byl používán ještě částečně i po II. světové válce. Z kamene tohoto lomu byly stavěny veškeré stavby ve městě, jakož i stará městská zeď, tvrze za kostelem a v Pálené hoře, kostel, dnešní škola, pošta, německá škola (dnešní zdravotní středisko, i když již částečně z ruin nedaleké tvrze), také radnice atd. 4 /a 5/ Kronika Březenského údolí, Jiří Liška 6/ Hermann Brass, narozený 5. ledna 1855 na Březné, dnes Štíty Hamerské, převzal v roce 1875 v Zábřeze prosperující přádelnu červeného vlákna s barvírnou, kterou založil jeho otec, Wilhelm Brass, pocházející z Porýní. Zasloužil se hodně o výstavbu odborných a dívčích škol, poté, co sám vystudoval politechniku ve Švýcarském Curychu. 7/ Ještě okolo roku 1960 pěstoval v potoce zakladatel KSČ v Šilperku, Schön Ernst, pstruhy. 8/ Dr. Alois Blümel (narozen 15. 10. 1855 v Rokytnici, zemřel 20. 6. 1926 v Šilperku). Byl lékařem nejen ve městě, ale i v okolních českých vesnicích, jako Heřmanicích - plných 40 let, nejen jako lékař, ale zastával také různé funkce ve školství, bance, soudu, sportu, hudbě atd. Jeho pomník na Štíteckém hřbitově je zachován. Viz též článek „Dr. Blümel“, Jiří Liška 9//Němci byli tenkrát první na světě, kteří „mateřskou školu“ vůbec založili. Mateřská škola, německy „der Kindergarten“, doslovně „dětská zahrada“. Proto se i v dnešní angličtině mateřské školce říká - THE KINDERGARDEN. Stejně tak ruština používá výraz „dětskij sad“, což je doslovný překlad z němčiny.

Štítecký list strana 7

Tři zámky – mýty a fakta Podle pověstí stávaly Štíty (dříve Šilperk) pod třemi hrady. První prý byl za kostelem, druhý nad řekou Březnou v blízkosti crhovské pily, třetí na vrchu Petrově, součásti masívu Královy hory. Jedna z pověstí vypráví o tom, že si páni tří zámků pomocí zvláštního zařízení na dobrou noc přiťukávali džbánky s vínem. (Tato pověst pochází patrně z 16. st., z doby, kdy Matyáš Žalkovský předal šilperské panství svým synům a majetek mezi ně spravedlivě rozdělil.) Co je však na těchto pověstech pravdivé? Jde o výmysl předků, jejich bujnou fantazii? Nebo na každém šprochu pravdy trochu? Odpověď zní: Prokazatelně nějaká tvrziště existovala, nešlo však o velké hrady nebo zámky. Šilperský hrad (městská tvrz) stával pravděpodobně při dnešní silnici do Heřmanic. Patrně existoval již před založením samotného města a jeho funkce byla především strážná,

ochranný kopec, hrad). Původně mohlo jít pouze o předsunutou věž stojící na místě dnešního kostela nebo za ním, později mohla být stavba dodatečně rozšířena. R. 1424 jej pobořili husité, ale existují zmínky o tom, že Jan Žalkovský se jej pokusil v r. 1598 opravit. O tom svědčí i pamětní desky s erby Žalkovských, které byly původně umístěny ve zdech hradu, později na zdi štítecké fary. Osud hrádku se naplnil v době třicetileté války, roku 1642 byl pobořen švédskými vojsky a shořel (před tím je již uváděn jako pustý, tj. neobydlený). Materiál z hradních zřícenin se později používal na opravy města po požárech, na stavbu nového kostela (1755), fary (1794) radnice (1756, 1857), opěrné zdi silnice (1872) vedoucí do náměstí i výstavby domů. Petrov. Hrádek nebo tvrz na Petrově, v masívu Královy hory, se nachází asi 2,5 km od Štítů a patří spíš do katastru Horních Studének. Je odsud dobře vidět do Štítecko kralické kotliny, což naznačuje strážní funkci tohoto objektu (v dávných dobách tudy vedla z Kladska na Moravu dávná obchodní stezka – tzv. suchá trasa vedla přes Horní Studénky a Zborov na Klášterec, kde stával benediktinský klášter). Na místě byla nalezena spousta šipek s tulejkou nebo s řapem, zbytky mazaniny. I o Petrově existuje pověst: Jednou za tři sta let se v pravé poledne na Velký pátek objevuje zakletá paní v černém kočáře taženém býky, kterým z chřípí srší oheň. Kdo ji chce vysvobodit, musí ji vzít z úst zlatý klíček od pokladu, vydržet hodinu dorážení ohnivých býků, neleknout se a ani nehlesnout.

protože tudy vedla stará obchodní stezka. Město, založené nejspíš v polovině 13. st. německými kolonisty (v tzv. 2. kolonizační vlně), mohlo převzít jméno po hradu (Schilperk =

Štítecký list strana 8

Tvrz, hradiště, hrádek „Na zámku“, někdy Zámecký vrch Byl jedním ze tří údajných středověkých opevnění v okolí Štítů, podle některých pramenů nejstarším. Je ukryt ve stinném lese, nad řekou Březnou, místo působí intimním, skry-

Četné nálezy potvrzují stáří hrádku. Keramické střepy (odhadováno na 14. - 15. st., předměty ze železa – hřeby, hroty z šipek do kuše, hrot oštěpu, podle staré německé kroniky byl prý zde nalezen r. 1873 železný meč a 2 staré zlaté mince. Zajímavý je nález blíže neurčeného kamenného předmětu v roce 1965, k čemu sloužil, dodnes není známo. Jisté však je, že materiál, ze kterého je vytesán, se na našem území nenachází. Můžeme se proto domnívat, že byl tento kámen přivezen odněkud ze Saska při velké kolonizaci šilperského panství., tj. ve 13. století. V současné době je možné si ho prohlédnout na MěÚ Štíty.

tým dojmem. Historici se domnívají, že hrádek mohl být pro svou polohu vhodnou základnou pro nájezdy loupeživého rytíře Ješka ze Šilperka a jeho loupeživé družiny. Otázkou zůstává, jestli Ješek toto sídlo vystavěl nebo se zmocnil již existujícího hrádku. Podle nálezů zde hrádek stál asi od konce 13. století do počátku 15. století. „Zámecký vrch“ lákal „hledače pokladů“, amatérské archeology i zájemce o historii odedávna, o čemž svědčí četné prohlubeniny po sondách, jámy v této tajemné lokalitě apod.

Posledním, asi nejvzácnějším předmětem, nalezeným „Na zámku“ amatérským hledačem loni, je drobná stříbrná mince, tzv. parvus. Vzhledem k tomu, že se parvy razily od roku 1300 do roku 1384, ležela tam asi od doby Ješka nebo jeho nástupce. I podle slov našeho rodáka, archeologa Mirka Vernera, by si tato zajímavá lokalita zasloužila podrobnější archeologický výzkum. Nikdo neví, jaká tajemství ještě ukrývá. Mgr. Ivana Valentová (Prameny: J. Březina, M. Filipová, P. Nisler, M. Plaček, R. Čáp)

Štítecký list strana 9

ZE ŠKOLNÍCH LAVIC

První školní den Už jsem školák! Dne 3. září 2012 v 7 hodin 30 minut nastala nová, významná životní etapa pro 21 prvňáčků v první třídě ZŠ Štíty. Žáčci i jejich rodinní příslušníci si se zájmem prohlíželi nové vybavení třídy, která prošla během letošních hlavních prázdnin kompletní rekonstrukcí. Velký zájem nových žáků vzbudila především celá řada připravených pomůcek na lavicích. Některé děti neudržely svoji zvědavost a nadšeně věci přebíraly, dokazovaly také svou šikovnost při rovnání pomůcek do aktovek zářících novotou. Jejich zájem o učení mne velice potěšil. Starosta města Štíty spolu s ředitelem školy popřáli dětem hodně úspěchů a nešetřili také povzbudivými slovy k jejich rodičům. Domů si děti odnesly krásné nové SLABIKÁŘE jako dárek naší školy z rukou pana ředitele a s věnováním pro práci v první třídě. Už jste školáci! Ať se Vám vše vydaří. Mgr. Blanka Schwarzová – třídní učitelka 1. ročníku

Štítecký list strana 10

Začal nový školní rok Třetího září začal nový školní rok – 2012/2013. Žáci opět usedli do školních lavic a začali si po prázdninách zvykat na pravidelný školní režim. Někdo to zvládl rychle, u jiných to naopak, tak jako každý rok, trvalo trochu déle. Teď na konci září snad i ti poslední z nich pochopili, že bez svědomité a pravidelné přípravy nebudou jejich výsledky zrovna ideální. Nový školní rok přináší řadu změn. Jednou z těch pro školu podstatných jsou změny v počtech žáků. Ze školy na konci roku odešli žáci devátého ročníku, naopak jsme přivítali nové prvňáčky a také z okolních škol k nám již tradičně přestoupilo několik žáků, především na druhý stupeň. A jak to tedy s počty žáků aktuálně vypadá? Škola má nyní 244 žáků, což je o 11 více, než na počátku loňského roku. Počet tříd zůstal, přes odchod žáků dvou devátých tříd stejný, tedy 11. Na prvním stupni máme v 5 třídách 119 žáků, na druhém v 6 třídách 125 žáků. Protože se počet žáků osmého ročníku dostal na číslo 36, museli jsme rozdělit tento ročník do dvou tříd po 18 žácích. Do první třídy nastoupilo 21 žáčků, což je v porovnání s loňskem o 4 více. Z okolních obcí k nám po prázdninách přišlo 17 žáků. Celkový průměr na třídu je nyní přibližně 22,3 žáka. Právě dostatečný počet žáků je pro každou školu nezbytnou podmínkou, protože od počtu žáků se odvíjí ze strany MŠMT a kraje financování jak mzdové oblasti pedagogických i nepedagogických pracovníků, tak vlastního vzdělávání. Ačkoliv má v současnosti řada škol problém s poklesem počtu žáků, u nás můžeme letos naopak konstatovat, že se tento několikaletý trend zastavil a došlo oproti

loňskému roku k nárůstu celkového počtu žáků. Vyšší počty žáků ve třídách s sebou ale přinášejí vedle ekonomických kladů také některé problémy. Jedná se především o třídy, kde je počet žáků 30 a více. V těchto třídách je složitější odučit všechnu požadovanou látku a přitom se individuálně věnovat jednotlivým žákům a přizpůsobovat tempo výuky jejich požadavkům. V některých předmětech se proto snažíme dělit početnější třídy na menší skupiny. Zde jsme, bohužel, limitováni mzdovými prostředky, které od MŠMT prostřednictvím kraje dostáváme. Více tříd a skupin znamená také více požadavků na pracovní úvazky, tedy počty pedagogů. V minulých dvou letech byla situace v tomto směru na škole přece jen příznivější, neboť jsme mohli využít finančních prostředků z projektu EU peníze školám a zaplatit z nich pedagogy, kteří učili v některých z těchto dělených tříd. Projekt v tomto roce končí a ze mzdových prostředků, které máme pro letošní rok z MŠMT k dispozici, se dělení tříd v rozsahu, na který jsme byli zvyklí v posledních dvou letech, nedá, bohužel, uskutečnit. Přesto věřím, že paní učitelky udělají pro kvalitu výuky a spokojenost žáků a rodičů i v letošním roce maximum. Jestli se počet žáků na základní škole letos zvýšil, tak v mateřské škole jsme se v tomto školním roce dostali na maximum kapacity a to jsme museli ještě několik zájemců, právě z kapacitních důvodů odmítnout. Nyní máme v mateřské škole 81 dětí ve třech třídách po 27. To samozřejmě znamená větší nároky na pedagogické i nepedagogické zaměstnance, ale jsem přesvědčen, že i v tomto případě se vše zvládne ke spokojenosti dětí i rodičů. Důležitým ukazatelem kvality výchovně vzdělávacího procesu školy je úspěšnost žáků při žádostech o přijetí na střední školy. Přijímací řízení žáků devátých tříd se v loňském školním roce odehrávalo podle jiných pravidel, než v roce předešlém, kdy měli žáci možnost podávat až tři přihlášky. Tentokrát byl počet přihlášek na střední školy omezen na dvě. Pro nás je důležité, že všichni žáci byli na nějakou střední školu přijati. Pro většinu středních škol je vedle prospěchu ze ZŠ stále častěji důležitým kritériem výsledek přijímacích zkoušek. Z celkového počtu 34 absolventů školy začal od září 2012 jeden žák studovat čtyřleté gymnázium, 20 žáků nastoupilo na střední odborné školy a 13 žáků si zvolilo střední odborné učiliště. Vedle výuky ve třídách se snažíme žákům v rámci ŠVP a s ohledem na finanční možnosti školy i rodičů nabídnout řadu aktivit, které probíhají mimo školu. Patří k nim účast na sportovních i znalostních soutěžích, sportovní kurzy, návštěvy kulturních představení, exkurze či výlety. V rámci tělesné výchovy se v loňském školním roce žáci pátého ročníku opět zúčastnili lyžařského výcviku v nedalekém Zborově, kde jsou pro tuto věkovou skupinu velmi vhodné podmínky a žáci sedmého a osmého ročníku zase v březnu úspěšně absolvovali lyžařský kurz v nedalekém lyžařském středisku Čenkovice. Také žáci 3. a 4. ročníku měli možnost se zúčastnit sportovně zaměřené aktivity. Jednalo se o plavecký kurz a proběhl v závěru druhého pololetí školního roku v Zábřehu. Vedle sportovních aktivit se již tradičně zaměřujeme na oblast prevence sociálně-patologických jevů a posílení pozitivních vztahů mezi žáky navzájem a také mezi žáky a učiteli. Opět jsme zorganizovali pro všechny třídy 2. stupně a starší třídy 1. stupně akce spojené se zážitkovou pedagogikou. Každý ročník měl zaměření na jiné téma. Tyto akce žáků s jejich třídními učiteli a odbornými lektory se nám velmi osvěd-

čují. Jsou také velkým přínosem pro komunikaci mezi žáky a učiteli. Výsledky vidíme mimo jiné ve snižující se četnosti výskytu kázeňských problémů. Zajímavostí právě uplynulého školního roku byla účast školy na prvním celoplošném testování úrovně znalostí žáků pátých a devátých ročníků, které proběhlo v červnu. Žáci vypracovávali testy z matematiky, českého jazyka a angličtiny. Celé testování probíhalo on-line přes internet. Z dosavadních výsledků jsme se dozvěděli, že naši žáci se úrovni svých znalostí pohybují kolem republikového průměru, ale v některých oblastech, například v konverzaci z angličtiny nebo v gramatice z českého jazyka, jsme se dostali nad republikový průměr. Období školního roku není spojeno pouze s výukou a vzděláváním, ale i s aktivitami, které mají pomoci škole po materiálně technické stránce. V minulém školním roce jsme se snažili udělat v tomto směru maximum a myslím, že se řada věcí podařila a vzhled i vybavení školy se zlepšilo. Jen namátkou - v měsíci říjnu jsme ukončili projekt Modernizace učeben cizích jazyků a ICT v ZŠ Štíty, který byl financován z fondů EU (ROP) a také z rozpočtu města. V rámci této akce bylo kompletně zrekonstruováno 5 učeben, ve kterých byly vyměněny podlahy, elektroinstalace včetně osvětlení a oken. Učebny jsme zařídili novým nábytkem a vybavili ICT technikou, jako jsou počítače, vizualizéry, hlasovací zařízení, zvukové pulty či interaktivní tabule s krátkou projekcí. Během jarních prázdnin se nám podařilo opravit interiér školní jídelny a dovybavit ji novým nábytkem. V dalších opravách jsme pokračovali o letních prázdninách, kdy jsme kompletně opravili 3 kmenové třídy na I. stupni. Obě tyto akce jsme mohli uskutečnit díky finanční dotaci města Štíty. Z provozních prostředků školy jsme ještě pořídili nový nábytek do obou tříd školní družiny a výrazně tím zlepšili jejich vzhled. Také exteriér školy prošel několika změnami. Na řadě míst jsme opravili omítky, vyměnili okna a opravili oplocení areálu. I když MŠMT a kraj výrazně ponížily finanční prostředky určené pro rok 2012 na nákupy učebních pomůcek, podařilo se nám díky prostředkům z projektu EU peníze školám pořídit řadu učebních pomůcek, především učebnic, ale také počítače, výukové programy a další. Také do mateřské školy jsme v průběhu roku zakoupili nové vybavení a to jak do tříd, tak i do areálu školní zahrady. I když se nám společně mnohé z plánovaných věcí podařilo, s novým školním rokem opět přicházejí nové úkoly a nové výzvy. Chtěl bych na tomto místě poděkovat všem zaměstnancům školy za práci, kterou v minulém školním roce odvedli a zároveň jim popřát hodně energie a chuti do práce v tom novém. Chtěl bych také poděkovat vedení města v čele s panem starostou za zájem o školu a velmi dobrou spolupráci. Závěrem bych chtěl vyjádřit přání, aby školní rok, který máme nyní před sebou, proběhl úspěšně a bez větších problémů a komplikací. Aby mezi rodiči i žáky vládla se školou spokojenost a žáci měli co nejlepší výsledky. Také bych byl rád, kdyby došlo k posunu a pro vedení tohoto státu stalo se školství konečně tak, jak slibovali ve volbách, prioritou. Mgr. Pavel Dvořáček ředitel školy Štítecký list strana 11

Z pohledu občanů Honawydry Něco už pamatuji. Nebyl toaletní papír, obkládačky, vložky podpultově, pro maso se chodilo do front... Bylo obtížné stát se i šťastným majitelem Trabanta. Když se nám něco nelíbí, je nám to připomínáno. Není třeba. Něco už totiž, jak jsem řekl, pamatuji. A dobře pamatuji i to, co mám zapomenout! I v těch dobách, kdy jsem často trávil čas sháněním něčeho takřka životně důležitého, si pamatuji, že v regále byl chlast. A cigarety. A byly tam vždycky! Ne v tom sortimentu jako dnes. Různé doby však spojuje jedno: Boj proti nim. Vysvětlování jejich škodlivosti našemu zdraví. Při potřebě zdražování, v jakékoliv době, stály vždy v první řadě. Jejich spotřebu to nikdy nesnížilo, ale lid ovlivněný osvětou pro to měl lepší pochopení. Osvěta, v tom původním ryzím významu, ale nepomáhá, chlastá se a hulí dál. Možná ta osvěta ani není dost upřímná. Ceny už ruinují rodiny závislých, nezbývá na kulturu ani na dovolenou..., v lepším případě. V horším nezbývá na nájemné. Když se zvýší cena, zvýší se přítok do věčně vyschlé státní kasy. A polívčičku si přihřeje i distributor a obchodník. Myslím, že už nikdo nepovažuje za upřímné varování ministra o škodlivosti kouření na krabičce cigaret. Vždyť stejná „hodnotná“ varování bychom mohli psát na uzeniny, nebo sůl, která je nad zlato nebo na ten alkohol, o kterém jde řeč. Asi je více pravdy na vyjádření alkoholika - kuřáka, „vždyť já živím stát.“ A tak nám už nepočetné jednotky intenzivní péče zabírají ti co měli to „štěstí“ a sehnali lacinější pití. Ti co nepochopili, že to dražší je lepší... Nebo je to ještě nějak úplně jinak? Dnes, 13. září, umírají další poživači metylalkoholu a ještě stále nevíme, kdo je toho příčinou. Kontrolní orgány vyrazily do ulic a pořádají hon. Hon na vydry. Ale cože to plácám, vždyť vydra je chráněná! Alex Krobot

Já... a Štěpán Vám odpovíme Štěpán a etanol... redaktorka: Ahoj Štěpáne, co aféra? Štěpán: Vzal jsem si poučení.... redaktorka: Už nepiješ? Štěpán: Redaktorko, to je hluboké nedorozumění...koupil jsem si příručku potravinářské technologie, zopakoval chemické vzorečky, destilační křivky, umyl sklinky a ... redaktorka: A co kolky a etikety? Štěpán: U nás doma je to fakt.... Já...a Štěpán Vás jenom zdravíme... dotazy posílejte na adresu: [email protected]

Štítecký list strana 12

STOLETÍ

Vody…31...

než nateče do sklenice… …..virtuální voda... Voda v tomto okamžiku neexistující. Řekl bych, že to je docela trefný překlad. A co my s tím? Koupíme kytici růží nebo bavlněné tričko, případně papriky, rýži, rané brambory z Egypta, banány z Kolumbie a další komodity. Jejich původ je někde na jihu, v Africe, Asii, jižní Americe, hlavně na sluníčku. A v tom je ten háček. Tam, kde je více sluníčka, je většinou méně vody a výše jmenované plodiny ke svému růstu potřebují neuvěřitelné množství tekutiny. Velmi často jsou to oblasti, kde je dnes kritický nedostatek vody pro tu základní lidskou potřebu. Evropa je ve svém celku větším dovozcem produktů, které jsou jmenovány. Je tedy dovozcem virtuální vody a svoji vlastní bilanci si takto nadlepšuje na úkor států, které nás takovou produkcí zásobují. Ta čísla nejsou malá. V Evropě je podle statistik jediným vývozcem virtuální vody Francie. Pokud přepočteme průměrnou spotřebu vody na jednotku produkce, potom mluvíme o „vodní stopě“. A nyní několik čísel: 1kg hruška, jablko 1kg broskev 1kg hovězí maso 1kg vepřové maso 1 kg čokoláda 1kg chléb 20 růží 1 ks bavlněné tričko

750 l vody (spotřeba) 1200 l 15500 l 4800 l 24000 l 1300 l 100 l 2700 l

Voda po zeměkouli nekoluje pouze řekami, atmosférou apod., ale také díky mezinárodnímu obchodu. V současné době Evropa suché oblasti ještě více vysušuje. Co je to jedna sprcha proti jednomu steaku? Pojem virtuální voda použil poprvé John Antony Allan v r. 1994. Arjen Y. Hoekstra z Nizozemí před šesti lety definoval pojem vodní stopa. (čerpáno z publikací výše uvedených autorů) Petr Beneš

Hasičská soutěž o pohár SDH Březná

Hasičská soutěž – Heroltice

Jedenáctého ročníku soutěže hasičských družstev o nový putovní pohár SDH Březná se v sobotu 25. srpna zúčastnilo pět soutěžních družstev. Soutěžilo se na dvě kola se třemi překážkami a výsledné časy z obou kol se sčítaly. Obě kola vyhráli hasiči z Heroltic ve složení: F. Haltmar, L. Haltmar, P. Sitta, J. Knápek, R. Seidlman, F. Seidlman, M. Malý. Výsledky: 1. Heroltice (49:54 s.), 2. Březná (52:18 s.), 3. Horní Heřmanice (60:49 s.), 4. Štíty (63:75 s.), 5. Bušín (86:46 s.). Doplňující soutěž o nejlepší zadáky v nalejvačce (strojník, savičák, košař) vyhrálo trio z Březné ve složení: D. Kubíček, P. Malý, M. Malý. Výsledky: 1. Březná (8:87 s.), 2. Štíty (9:21 s.), 3. Horní Heřmanice (9:97 s.), 4. Heroltice (10:47 s.). Trofej za nejvíce vítězství z posledních deseti ročníků také obdrželo družstvo z Heroltic, které zvítězilo celkem 4x.

Dne 15. září 2012 se uskutečnil již jedenáctý ročník hasičské soutěže o pohár Sboru dobrovolných hasičů Heroltic, který se konal na louce u požární nádrže. Celkem do Heroltic přijelo 6 soutěžících týmů hasičů. Soutěž probíhala se stroji PS 8 ve dvou soutěžních kolech, kdy se výsledné časy sčítaly. V celkovém součtu časů prvního a druhého kola zvítězilo družstvo hasičů z Březné, dále následovalo toto pořadí: 2. Heroltice, 3. Nemile, 4. Bušín, 5. Horní Heřmanice, 6. Bukovice. Doplňující soutěž o nejrychlejší útok dle pravidel požárního sportu vyhrálo družstvo Heroltic. Při příležitosti soutěže se konal i den s RC modely.

Štítecký list strana 13

Milovala jsem Vás, tolik se mi chtělo žít, však přišla nemoc zlá a já musela odejít. Největší láska na světě umírá, když maminka oči své zavírá. Jen vzpomínky nám zůstaly na roky kdysi šťastné, jsou v našich srdcích ukryté, jsou hluboké a krásné.

SPOLEČENSKÁ KRONIKA JUBILANTI

Dne 16.9.2012 uplynulo 25 roků, co odešla od všeho co měla ráda naše maminka, manželka,

V průběhu měsíce září a října tohoto roku slaví významné životní výročí tito naši spoluobčané: Hranička Otakar

Štíty 315

70 let

paní Ludmila Šulová

Gronychová Marie

Štíty 13

75 let

z Crhova.

Macková Anna

Heroltice 55

79 let

Harbich František

Štíty 160

80 let

Mamiňák Jiří

Březná 14

81 let

Marešová Marie

Štíty 191

83 let

Šanovec Zdeněk

Štíty 281

84 let

Tkačuková Marie

Heroltice 154

86 let

Valenta Josef

Březná 19

87 let

Macková Marie

Crhov 69

92 let

MNOHO ZDRAVÍ!

Kdo jste ji znali a měli rádi, věnujte jí vzpomínku. Děkuje manžel Jaroslav, dcery Lenka, Jaroslava, Eva a Ludmila s rodinami, rodina Šulova a Skálova.

Klesla ruka, která tak ráda pracovala. Zmlkla ústa, která slovy hladívala. A oči, které se jasně dívaly, navždy se již zavřely. Dne 6. září jsme vzpomněli a dne 19. července jsme si připomněli 5. výročí úmrtí 10. výročí úmrtí paní pana

Heleny Viktorinové

Františka Viktorina

Vzpomíná celá rodina.

Sousedský večer 16. 11. 2012 od 16 hodin v sále SDH v Červené Vodě Hrají Pašeráci Vstupné dobrovolné. Pořádá Klub čilých babiček a Obec Červená Voda.

Štítecký list strana 14

TURISTIKA Právě jsem se vrátil... Nadpis je opravdu jen parafráze. Já jsem se vrátil z cestování, které lze nazvat podle k tomu sloužící turistické mapy, Jizerské hory a Frýdlantsko. Znají to tam třeba absolventi známé Jizerské padesátky. No, znají... Ti co vozí ryby z Norska, ještě nemusejí znát Norsko. Deset nocí jsem strávil v krásné roubené chalupě z 18. století přímo na úpatí hor, naprosto vzdálen od civilizačního rambajzu. Tady bylo určitě hezky i ve dne, ale to už jsem zase vyháněl po celém širém okolí. Už první den jsem zdolal nejvyšší českou jizerskou horu a pak následovaly další vršky, skály a vodopády v okolí. Využíval jsem dost i místních spojů, které byly nesrovnatelně lépe vyladěné a bohatší než u nás. Neodstraněných nebo nyní odstraňovaných škod po povodních je velmi mnoho a silnice se červenají značkami, které nepotěší řidiče. I ve spleti objížděk se mi podařilo najít zajímavá místa a věci, které zase turistům ukážu v budoucím diafonu. Naznačím: Orloj ve starém mlýnu i s živým apoštolem. Ekologická příprava oběda v ohnisku sluneční paraboly. Kořenovská zubačka. Psí kostel v Polomených horách. Zhořelec. Každý má určitě zase nějaké nové zážitky, já je mám i z přípravy "chlapských" teplých večeří. Klasické kožené pohory dnes neseženete, není kůže. Dává se teď do konzerv. Alex Krobot

Rozpis cvičebních lekcí Pondělí od 18.00 do 19.00 Zdravotní jógové cvičení ve školní družině Cena lekce: 20,- Kč Úterý od 18.00 do 19.00 Fitness a bodyform s Šárkou v tělocvičně ZŠ Sraz v 17:45 h, vchod ze školního dvora Cena lekce: 30,- Kč Středa od 17.00 do 18.00 Zdravotní cvičení s Kamilou v Sokolovně Cena lekce: 30,- Kč Středa od 18.00 do 19.00 Pilates v tělocvičně ZŠ Cena lekce: 30,- Kč Čtvrtek od 18.00 do 19.00 Zdravotní jógové cvičení ve školní družině Cena lekce: 20,- Kč

Zumba Zumba - od úterý 2. 10. v 18.30 hodin v Králíkách (tělocvična ZŠ „žlutá“). Zumba - od středy 3. 10. v 19.00 hodin v tělocvičně ZŠ Červená Voda a dále pravidelně. Těším se setkání s Vámi, na známé tváře i na nové cvičenky, kterým bude přizpůsoben celý říjen. S sebou pití, ručník, karimatku. Těší se na vás Jana Zumba Mannlová

ROZPIS KOPANÁ - PODZIM 2012 Datum

0XåL,$WĜ

ýDV

Dorost - OP

ýDV

so.13.10. %OXGRYâWtW\ ne,14.10

15:00

so,20.10. âWtW\âWČSiQRY ne,21.10.

15:00 âWtW\%RKGtNRY

so,27.10. âWtW\.RQLFH% ne,28.10.

14:30 âWtW\+DQXãRYLFH 11:00

ne,4.11. /RãWLFHâWtW\

0ODGãtåiFL23

ý$6

0ODGãtSĜtSUDYND23

âWtW\/RXþQiQ'HVQRX

11:30

âWtW\âXPSHUN$

11:30

ýDV

10:00 âWtW\%5DSRWtQ%

/LELQDâWtW\

10:30

1RYê0DOtQâWtW\

09:30

%RKGtNRY%âWtW\%

+RUQt3RPRUDYt%âWtW\+DQXãRYLFH 10:00

âWtW\+UDELãtQ 13:30 +UDELãtQâWtW\

ne,11.11. 0HGORYâWtW\

13:30

so,17.11. âWtW\/HãWLQD

13:00

11:00

11:30

0XåL%WĜtGD

ýDV 15:00 15:00

1RYê0DOtQ%âWtW\%

14:30

âWtW\%.DPHQQi

13:30

âWtW\%3HWURY6RERWtQ%

13:30

Štítecký list strana 15

K L E O PAT R A 3. 11. 2012 od 18:00 hod. v kulturním domě v Herolticích vystoupí opět ochotnický divadelní soubor z Mostku u Chocně s představením KLEOPATRA na motivy stejnojmenného muzikálu. Místní organizace Českého zahrádkářského svazu Štíty pořádá tradiční

MOŠTOVÁNÍ OVOCE Termín: vždy v sobotu: 29. 9., 6. 10., 13. 10., 20. 10. a 27. 10. 2012 v době od 7:00 do 13:00 hodin. Cena: 1,- Kč/kg – členové ČZS, 2,- Kč/kg – nečlenové ČZS Kontakt: J. Rýznar, mobil: 775 117 176, L. Habermann, mobil: 723 168 368 Moštování většího množství ovoce je nutno telefonicky domluvit! Zájemce je povinen zajistit si odvoz výlisků z ovoce! Štítecký list č. 5. září - říjen 2012. Vydává Město Štíty, nám. Míru 55, www.stity.cz (IČO: 00303453). Připravuje redakční rada: předseda - Mgr. Jana Knápková; členové - Iveta Horvátová, Stanislava Smrčková, Mgr. Hana Tempírová, Miroslav Čermák. Tisk povolen pod ev. č. MK ČR E 10324. Vychází 6 x ročně. Grafická úprava: Pavel Ševčík - VEDUTA, Štíty.