Štítecký list Speciální vydání Datum vydání: Štíty

Štítecký list Speciální vydání

Datum vydání: Štíty 5. 8. 2008

Slavíme 730. výročí založení města

Každý z nás se vrací rád tam, kde se narodil, do míst, kde vyrostl a kde žijí jeho rodiče. Važme si toho, že se máme kam vracet a važme si také toho, co se nám zachovalo z historie zdejší krajiny, našeho města, lidských obydlí, zvyků a tradic. Kdo se naučí dívat se na krajinu kolem Štítů a porozumí její kráse, ten si tento kraj zamiluje na celý život. Dnešní Město Štíty spravuje čtyři obce – Heroltice, Březnou, Crhov a Štíty. Máme společné dějiny, hrdiny a pověsti vztahující se k Šilperku a okolí. Šilperk byl ve 14. století menším rytířským panstvím. Podle ústního podání stál Šilperk pod třemi zámky. Od roku 1334 byl již Šilperk městem. Ve znaku měl osmicípou hvězdu pánů ze Šternberka, tento znak se užívá do současnosti. V historických pramenech pochází první zmínka o Šilperku v latinsky psané listině z roku 1278. V roce 2008 si připomeneme 730 let od první zmínky o městečku a osídlení jeho území. Na konci 16. století již mělo vše, co bylo třeba k jeho obvyklému chodu – tedy pivovar, šenk, rychtáře, trhy a jarmarky, právo útrpné i hrdelní. Následovala období více i méně úspěšná a významná pro obyvatele Šilperka a jeho okolí. K úspěšným obdobím řadíme rychlý rozvoj v 16. století za panování rodu Žalkovských, kdy měšťanům Šilperka bylo povoleno vařit pivo, čepovat bílé a červené víno, byly schváleny články šilperského plátenického cechu. Za panování Jana Žalkovského se povzneslo v našem regionu sklářství - v Mlýnickém dvoře a ožilo hornictví a hutnictví. Později město Šilperk postihl několikrát hlad, mor, požáry, které vždy zničily velikou část města a v neposlední řadě války. Přesto občané města vždy dokázali překonat velmi těžké časy a svoji oddaností a pracovitostí znovu město opravit. Na území města se dochovaly desítky významných stavebních kulturních památek, z nichž největší část je soustředěna v památkové zóně kolem náměstí Míru, k němuž přiléhá přírodně

krajinářský park. Nejvýznamnější památkou města je dominanta Štítů, kostel Nanebevzetí Panny Marie. V průběhu 20. století již byla původní území čtyř obcí natolik komunikačně a stavebně propojena, že došlo k jejich sloučení. Štíty se dokázali za svých 60 let zapsat důstojně do historie severní Moravy i celé dnešní České republiky. Narodili se zde, vyrůstali a tvořili významné osobnosti kulturního, sportovního a společenského života. Začínali tu významní sportovci, kteří se prosadili na předních místech na mistrovství světa, Olympijských hrách. Také výrobky zdejších šikovných rukou si našly cestu do světa, mezinárodního významu dosáhly průmyslové a textilní výrobky. Máme si tedy co připomínat za uplynulých 730 let, můžeme být právem na mnohé hrdi, co naši předkové dokázali a musíme se i umět zamyslet nad tím, co jsme v tomto malebném podhorském městečku ještě nedokázali. Dnešní obyvatelé města Štíty zažívají v celé historii města nejúspěšnější období. Město Štíty je velmi úspěšné a prosperující. Je naší povinností nezapomínat na historii a svoji prací budovat naše město krásnější a šťastnější. Bc. Jiří Vogel, starosta

Štíty - Šilperk - Schildberg Dnes Štíty patří do Olomouckého kraje, leží v podhůří Orlickýh hor ve střední nadmořské výšce 450 m. Městem protéká říčka Březná. Na západ od města prochází zemská hranice mezi Moravou a Čechami. Štíty jsou městem historickým, náměstí (původní centrum města) bylo v r. 1993 vyhlášeno památkovou zónou.

K městu byly administrativně přiřazeny obce: 1976 1980 1985 1985

Crhov, Heroltice Březná Horní Studénky (osamostatnili se v r. 1990) Zborov (osamostatnil se v r. 1992)

Od r. 1992 bylo usilováno o navrácení titulu „MĚSTO“, o který přišly Štíty v r. 1949 a od té doby bylo používáno označení městys. Štíty se stávají opět městem 1.7.1994. Kromě obecní pečeti s latinským nápisem „SIGILLUM CIVITATIS SCHILPERCK, 1638“, získaly Štíty 14.6.1995 právo užívat znak a prapor. Při přípravě žádosti bylo zjištěno, že v r. 1985 byla změněna barva pozadí znaku z modré na červenou, ale i toto bylo napraveno.

Přesný popis atributů:

Znak: „V modrém štítě zlatá osmihrotá hvězda provázená mezi hroty osmihrotými hvězdami.“ (motiv je znakem Šternberků, kteří byli majiteli města ve 14.-15. stol.) Prapor: „Modrý list s osmicípou žlutou hvězdou s osmi žlutými osmicípými hvězdičkami mezi cípy. Poměr šířky k délce listu je 2:3.“

Celkový pohled na Štíty kolem roku 1900 Štítecký list strana 2

První písemná zmínka o dnešních Štítech je datována do roku 1278 a již v r. 1334 je uváděno město se třemi vesnicemi (Jakubovice, Březná, Písařov). S jakými gramatickými tvary bychom se mohli při pročítání listin setkat? 1278 Schilperc 1351 Schiltberch 1358 super Silperk 1365 Schildperch 1463 z Ssilperku 1466 ssilperske zboží 1466 na Ssiltperg 1517 z Šiltperku 1531 tvrz Ssylpergk s městečkem 1613 hrad pustej a městečko Ssylpergk 1651 fary sildperskej 1675 Schildtberg 1846 Schildberg, Ssimperk 1924 Šilperk, Schildberg 1947 Žalkov 1949 Štíty

Starostové a předsedové MNV Štíty

Posledním předválečným starostou byl František Jeschek 1945 Josef Minář 1946 Josef Lakomý 1948-1951 Jan Faltus 1952 inž. Albert Borkovec 1953-1960 Josef Tannert 1960-1964 Josef Čermák 1964-1980 František Tempír 1980-1987 Vojslav Drlík 1987-1990 Alois Krejčí 1990-1991 Bohuslav Sedláček 1991 Arnošt Valenta 1991-2002 Marie Hansmannová 2002-2006 PaedDr. Božena Sojáková od r. 2006 Bc. Jiří Vogel

Foto Ivana Valentová

Poloha Štítů Ať přijíždíme do Štítů z jakékoli strany, otevře se před námi překrásný výhled na Štítskou brázdu, ta je součástí Kralické brázdy. Kralická brázda je jižním výběžkem Kladské kotliny, která k nám zasahuje z Polska. Na západ lemují Štítskou brázdu Orlické hory s Bukovohorskou hornatinou, jejímž nejvyšším vrcholem je Špičák (798 m). Do oblasti Jesenické patří na východní straně Branenská vrchovina se svahy Písařovské pahorkatiny a Jeřábí vrchoviny s nejvyšším vrcholem Jeřáb (1003 m), pod nímž pramení řeka Březná. Jižní uzávěr Kralické brázdy je „U pily“. Řeka Březná zde pokračuje malebným údolím v Drozdovské vrchovině k Drozdovské Pile a dál do řeky Moravská Sázava. Takže hranice mezi Orlickou a Jesenickou oblastí prochází městem Štíty. Štíty jsou významnou paleontologickou lokalitou severní Moravy. Geologicky patří zdejší sedimenty k české křídové pánvi, a to ke křídě králického příkopu. Z dnešního Kladska sem vniklo ve svrchní křídě před cca 95 miliony let moře (asi před 85 miliony let moře z oblasti Štítů definitivně ustoupilo). Takže Štítská brázda byla zálivem křídového moře. V hliništi u cihelny (z r. 1929) byly nalezeny zkameněliny (mlži, břichonožci, kelnatky, amoniti a v r. 1999 také korály). Běžné jsou i pozůstatky obratlovců a rostlinné zkameněliny.

Akad. mal. Hugo Šilberský * 26.3.1920 v Lošticích, † 18.12.1974 v Lošticích Malíř, grafik, ilustrátor Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. K. Mináře, studium však přerušila válka, po ní studuje krátce u prof. Nechleby a ve Zlíně u prof. Makovského. Přestupuje na Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity v Praze a studuje u Cyrila Boudy, Martina Salcmana a Karla Lidického. V r. 1944 je přijat za člena Syndikátu výtvarníků v Praze. Po komunistickém převratu jako syn stavitele živnostníka byl vyloučený ze všech vysokých škol v republice před ukončením studií. Svůj život většinou prožil v rodných Lošticích, na konci šedesátých let našel „nový domov“ u přátel v Zábřeze a ve Štítech. Štítecko si na

Příroda na Štítecku Příroda v našem okolí je krásná i vzácná zároveň. Štítecko okouzlilo i akad. malíře Huga Šilberského, který zaznamenal ve své tvorbě krásy zdejší krajiny i malebná obydlí. V roce 1997 byl vyhlášen Přírodní park Březná na úctyhodné ploše 11 600 ha. Naše město leží při severním okraji tohoto území. Park tvoří hluboce zaříznutá údolí řeky Březné a Moravské Sázavy až po Zábřeh. K Přírodnímu parku Březná neodmyslitelně patří vzácná a zákonem chráněná bledule jarní, která patří v ČR k ohroženým druhům. V létě ji pak vystřídají květy knotovky lesní, smolničky, kohoutku lučního a kakostu hnědočerveného. Brzy na jaře se v okolí Štítů vzácně vyskytuje masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá, v ČR přísně chráněná. Na některých místech můžeme obdivovat „orchideje naší přírody“ např. různé druhy vstavačů nebo vemeník dvoulistý. Podél řeky a jejích slepých ramen roste kosatec žlutý, orobinec a skřípina lesní. V lesích podél řek rostou vrbové olšiny s topolem bílým. Vlhká stanoviště jsou domovem jilmu horského a střemchy pozdní. Ze vzácných živočichů zde žije vážka ploskohřbetá, šídlo páskované nebo obojživelníci skokan hnědý či rosnička zelená. Z ptactva kromě chráněného druhu čápa černého u nás hnízdí i výr velký, krkavec a ledňáček. V květnu k nám přilétá chřástal polní, který se řadí mezi celosvětově nejohroženější a nejzranitelnější druhy ptáků. Chřástal polní je předmětem ochrany Ptačí oblasti Králický Sněžník, jejíž součástí je i severní část katastrálního území města Štíty, obec Březná a Heroltice.

sklonku svého života velice oblíbil, osm let zde nacházel nepřeberné množství malebných zákoutí se stařičkými chalupami, polními a lesními cestičkami i překrásným výhledem na Jeseníky. Dílo: Volná tvorba (krajiny, městské veduty,…), ilustrace, Ex libris, grafické listy, akvarely, ale i tvorba dekorací, kulis (pro divadlo v Lošticích),… Autorské výstavy převážně v Mohelnici a v Lošticích Výběr z ilustrátorského díla: Božena Němcová a K. J. Erben: Pohádky (1943, spoluautor Bohuš Ošťádal) Albín Slezák: Pohádky z českých lesů (1947) Martin Strouhal: Báje a pověsti, Kytice pověstí (1947, 1948)

Štítecký list strana 3

Významné osobnosti našeho města Prof. Dr. Miroslav VERNER, DrSc. * 31.10.1941 Brno Vyrůstal ve Štítech jako syn zvěrolékaře, vystudoval gymnázium v Králíkách. 1958-60 pracoval jako dělník ve Štítech (na pile, ve stavebním podniku) 1960-65 studium egyptologie a prehistorie na FF UK v Praze 1969 získává titul PhDr. Od 1964 se účastní terénních výzkumů Čs. Egyptologického ústavu v Egyptě Od 1966 odborný asistent na FF UK Od 1971 přednáší egyptologii na FF UK 1975 dočasně vede Čs. egyptologický ústav 1981-2000 ředitel Čs. (pak Českého) egyptologického ústavu UK 1991 byl jmenován docentem na FF UK 1993 profesorem egyptologie a egyptské archeologie na FF UK - hostující profesor na univerzitách ve Vídni a v Hamburku - člen komise UNESCO pro památky starého Egypta a Núbie - člen řídícího výboru Mezinárodní asociace egyptologů - čestný člen Německého archeologického ústavu a Rakouského archeologického ústavu. Zabývá se archeologií, historií a paleografií Egypta v období 3. tis. př. Kr.. Specializuje se především na archeologii doby stavitelů pyramid. Jako první se začal systematicky zabývat stavebními značkami (Baugraffiti) egyptských stavitelů. Napsal několik scénářů pro TV, dále napsal nesčetně monografických studií, sborníků a vědeckých studií do zahraničních egyptologických časopisů. Výběr z díla: Ztracené pyramidy, zapomenutí faraoni (1994) Pyramidy, tajemství minulosti (1997) Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta (1997), spoluautoři L. Bareš a B. Vachala

Aleš VALENTA * 6.2.1973 Šumperk Český reprezentant, zlatý olympionik v akrobatickém lyžování a sportovec roku 2002. V roce 2002 otevřel ve Štítech svůj sportovní areál Acrobat Park, který se stal zázemím nejen pro profesionální sportovce. 16. března 1998 mu bylo uděleno čestné občanství města Šumperka. Sportovní úspěchy: 1997 MS, 8. místo 1998 ZOH, Nagano (Japonsko), 4. místo 1998 SP celkově, 5. místo 1999 SP celkově, 16. místo 1999 MS, 5. místo 2000 SP celkově, 7-8. místo 2001 SP celkově, 11. místo 2001 MS, 19. místo 2002 ZOH, Salt Lake City (USA), 1. místo 2002 SP celkově, 3. místo 2002 Nejlepší sportovec ČR, 1. místo 2003 Závod SP, Fernie (Kanada), 1. místo 2004 Závod SP, Mt. Buller (Austrálie), 1. místo


Klein & Blažek spol. s r. o.

V roce 1992 založili Antonín Klein a Ing. Richard Blažek společnost KLEIBL s.r.o., později přejmenovanou na Klein&Blažek s.r.o., která 1.3.1994 uspěla při privatizaci podniku Jesan Jeseník s.p.. V té době firma zaměstnávala 164 pracovníků. Cílem společníků tehdy bylo udržet a rozšířit výrobní program zaměřený na automobilový průmysl a počet zaměstnanců zvýšit na 250 osob. Podmínky pro realizaci byly vytvořeny především získáním zakázek pro domácí i zahraniční automobilový průmysl. Z důvodu náročnosti tohoto odvětví bylo nutno investovat značné prostředky do modernizace technologie a dalšího rozšíření výrobních ploch. Společnost Klein & Blažek s.r.o. se za 14 let své existence stala významnou firmou v regionu, desetinásobně zvýšila tržby a zvýšila počet zaměstnanců na čtyřnásobek. Se svými téměř sedmi sty zaměstnanci je dnes významným zaměstnavatelem, stabilizujícím životní úroveň širokého okolí.

Antonín KLEIN * 21.5.1934 Písařov V r. 1940 nastoupil do německé základní školy v Bukovici pak v Červené Vodě, Základní vzdělání dokončil v české škole v Písařově. Vyučil se strojním zámečníkem, pak studoval na průmyslové strojnické škole v Šumperku. Po dokončení studia dostal umístěnku do podniku Tesla Lanškroun, poté přešel do Tesly Jablonné nad Orlicí a Tesly Králíky. V roce 1958 nastoupil jako vedoucí provozu do nově zřízené provozovny podniku Kovo-dřevo Olomouc a stěhuje se do Štítů, kde s rodinou žije dodnes. Do roku 1968 se počet zaměstnanců provozu zvýšil na 80 osob, provozovna na náměstí přešla pod správu podniku Jesan Jeseník a hledaly se nové prostory pro rozšíření výroby. Tak se vybudoval svépomocí nový objekt v Nádražní ulici, získal se nový výrobní program se zaměřením na výrobu automobilových dílů, transformátorů a domovních zvonků. Od roku 1994 je Antonín Klein spolumajitelem firmy Klein & Blažek s.r.o. V období od roku 1958 až 1989 ve Štítech pracoval jako předseda bytové a stavební komise, místopředseda národního výboru a předseda mysliveckého sdružení. V soukromém životě se věnuje převážně práci kolem rodinného domku, myslivosti a cestování. „Práci na budování provozovny na náměstí až po současný podnik, který zaměstnává cca 700 zaměstnanců, jsem věnoval padesát let své práce. V současné době se snažím předat své zkušenosti mladší generaci, která nastupuje do vedení firmy.“

Ing. Richard BLAŽEK * 18.5.1944 Jedlí Narodil se do rodiny s dlouhou podnikatelskou tradicí, která se starala o zaměstnanost v regionu již od dvacátých let minulého století. Tehdy jeho dědeček Antonín Hýbl vybudoval v údolí řeky Březné továrnu tkalcovnu a hotel, který původně sloužil k ubytování kvalifikovaných pracovníků. Maminka se starala o hotel Hýbl. Otec, který se s maminkou seznámil během výstavby štítecké základní školy, měl stavební firmu a postavil i řadu domů ve Štítech a okolí. Dětství prožil v Jedlí a Štítech, vystudoval gymnázium v Králíkách a Vysokou školu báňskou, Fakultu báňského strojírenství v Ostravě. V roce 1969 začal pracovat v JESANu Štíty, kde se seznámil s automobilovým průmyslem. Řídil převody výroby z AZNP Mladá Boleslav a rozjezd výroby v nově vybudovaném areálu u nádraží. Z rodinných důvodů odešel do Moravské Třebové, kde žije dodnes. Zde do r. 1994 pracoval ve funkci vedoucího technického rozvoje n.p. TONER, ale stále úzce spolupracoval s bývalými kolegy ze Štítů. Od roku 1994 je Ing. Richard Blažek spolumajitelem firmy Klein & Blažek s.r.o. I když je již v důchodovém věku, stále vykonává funkci jednatele společnosti a spolu se svým synem, který je ve společnosti Klein & Blažek odpovědný za ekonomický úsek, do Štítů denně dojíždí. „Myslím, že jsme s panem Kleinem odvedli při vybudování firmy Klein & Blažek s.r.o. dobrou práci. Samozřejmě to neznamená, že se nám podařilo všechny naše cíle uskutečnit a že jsme se vším spokojeni. Ale ještě nekončíme.“

Největší chloubou štíteckého sportu býval Sokol - oddíl lyžování, který vznikl již v roce 1952. Členové se věnovali běhu a skoku na lyžích. Místní lyžaři skvěle reprezentovali nejen Štíty, ale i okres a dokonce kraj i Českou republiku. Družstvo Štítů jezdilo divizi a po úspěších postoupili do druhé ligy, chyběl malý počet bodů a ve Štítech mohla být první liga. Z oddílu lyžování vzešlo několik významných osobností a některé z nich si zde připomeneme.

Vítězslav JUREČEK * 25.5.1960 Šumperk Sportu se začal věnovat už jako žák v klubu TJ SOKOL Štíty v běhu na lyžích. Když mu bylo 16 let, všiml si jej František Tempír, pod jehož vedením poprvé začal vážně trénovat a po půl roce se dostavily první výsledky. Byl zařazen do první ligy mužů a přestoupil do klubu Nové Město na Moravě, kde se již věnoval sportu vrcholově. Po roce byl přijat na vojnu do DUKLY Banská Bystrica (1979), kde byl zařazen do družstva biatlonu. Již po půlročním tréninku střelby bojoval o zařazení do juniorského reprezentačního družstva pro Mistrovství světa a povedlo se. V Sarajevu v r. 1980 se umístil na 4. a 6. místě, byl vyhlášen za nejlepšího juniora a na základě těchto výsledků zařazen do družstva mužů. Pak již následovala řada sportovních úspěchů. Sportovní úspěchy: 1980 MS juniorů, Sarajevo, 4. a 6. místo 1980, 1981, 1984 Mistrovství ČSSR, 1. místo 1982 MS, Minsk-Raubiči, 10. místo 1982 Světový pohár, Švýcarsko, 6. místo 1984 ZOH, Sarajevo, 13. místo 1984 Světový pohár, Ruhpolding, 10. místo 1984 Světový pohár, Falun, 13. místo

Josef BŘINČIL * 14.6.1949 Štíty Sportem se zabýval již od dětství. Přestože se věnoval několika sportům, nakonec zůstal u běžeckého lyžování. Na lyžích trávil coby samouk mnoho času a tak dosáhl pozoruhodných výsledků. S vrcholovým lyžováním byl konec při nástupu na vojenskou službu v Dukle Prostějov. Začal sám trénovat a dokázal, že i samouk svou pílí a úsilím může dosáhnout velmi dobrých výsledků. Po vojně se oženil se štíteckou závodnicí Annou Poláchovou-Břinčilovou. Pro lyžování vychovali dva syny, kteří rovněž dosahovali v žákovských a dorosteneckých kategoriích dobrých výsledků. Absolvoval: 20 ročníků Jesenická 70 14x absolutní vítěz 10 ročníků Jizerská 50 10 ročníků Orlický maratón 50 km Závodil v Německu, Polsku

Tomáš TEMPÍR * 7.10. 1977 Zábřeh Běžeckému závodnímu lyžování se věnoval od svých 10 let po dobu 17 let. Zpočátku závodil za Sokol Štíty, potom za Ski klub Šumperk, dále byl členem oddílu Dukla Liberec. Vyhrál řadu závodů Jesenického poháru v žákovských a dorosteneckých kategoriích. Prvním větším úspěchem bylo zařazení do reprezentačního družstva juniorů, se kterým se v roce 1997 zúčastnil Mistrovství světa juniorů v kanadském Canmore. Zde se zúčastnil běhu na 15 a 30 km a běhu štafet. Nejlepšího umístění dosáhl ve štafetě, kdy ve složení Bauer, Tempír, Magál, Koukal obsadili 4. místo. V letech 1997, 1999 byl akademickým mistrem České republiky v běhu na 15 km klasicky. V letech 1998 - 2001 vyhrál několikrát akademické mistrovství České republiky.Zúčastnil se 2 zimních světových universiád. V roce 1999 Na Štrbském plese na Slovensku a v roce 2001 v Zakopaném v Polsku. V roce 2001 vyhrál 75. ročník známého Hančova memorialu v běhu na 50 km a stal se tak poprvé mistrem České republiky. Dobré výsledky z této sezony ho zařadily do reprezentačního družstva České republiky, jehož členem byl v letech 2001 - 2004. Mistrovství ČR vyhrál i v roce 2002. V roce 2003 a 2004 vyhrál vytrvalostní závod Orlický maraton. V těchto letech se jako člen reprezentačního družstva pravidelně zúčastňoval závodů světového poháru v Novém Městě na Moravě, ve švýcarském Davosu, v italské Cogně a známém norském Holmenkollenu. V roce 2003 se zúčastnil Mistrovství světa v běhu na lyžích v italském Val di Fiemme, kde absolvoval závody na 30 a 50 km a stíhací závod. Výběr ze sportovní kariéry: 1997 Canmore; Mistrovství světa juniorů 4. místo 2001 75. ročník Hančova memoriálu v běhu na 50 km 1. místo 2003, 2004 vytrvalostní závod Orlický maratón 1. místo

Ing. František TEMPÍR * 7.1.1949 Štíty Prvním sportem, kterému se věnoval, bylo běžecké lyžování, které na střední škole vystřídala lehká atletika. V roce 1967 se stal dorosteneckým přeborníkem Československé republiky v běhu na 1500 m překážek. Od roku 1968 byl členem oddílu Vysokých škol Praha a začal se zúčastňovat republikových závodů v bězích na 800 m, 1 500 m, 5 000 m a 3 000 překážek. Stal se akademickým přeborníkem Československé republiky a zúčastnil se Letní světové universiady v Moskvě v běhu na 3 000 m překážek, kde skončil na 8. místě. V letech 1972-73 byl členem reprezentačního družstva Československé republiky a zúčastnil se mezistátních utkání ČSSR-Francie a ČSSR-Italie. Zúčastňoval se mezinárodních závodů, z nichž nejlepšího umístění dosáhl v r. 1973 na závodech Zlaté tretry, kde obsadil 2. místo v běhu na 3 km překážek. Běhání se věnuje i v seniorském věku, kdy se začal věnovat běhům do vrchu. Za TJ Sokol Štíty se zúčastňuje pravidelně běhů v nejbližším okolí jako běh na Kralický Sněžník, na Suchý vrch, na Praděd, na Černou horu v Krkonoších. V kategorii 55-60 let se umisťuje často na stupních vítězů. Na základě těchto výsledků se v roce 2006 zúčastnil mistrovství Evropy veteránů v německém Schwarzwaldu (v kategirii 55-60 let obsadil 12. místo), v roce 2007 se zúčastnil mistrovství světa veteránů v rakouském Bludenz (obsadil 16. místo). Osobní rekordy: 3 : 46,2 14 : 01,0 8 : 41,4

1 500 m 5 000 m 3 000 m překážek

Dnes je chloubou štíteckého sportu Cyklomaraton Kelly´s Rampušák Cyklomaraton „Rampušák“ má kořeny v roce 1996, kdy se jel nultý ročník závodu v Horních Studénkách pořádaný Amatérským cyklistickým spolkem Elektro Rýznar Štíty. První ročník se již pořádal ve Štítech, na startu bylo 107 mužů a 3 ženy. V dalších letech narůstal nejen počet startujících, který převýšil i tisícovku, ale hlavně kvalita organizace, přípravy a celkového průběhu jedné z největších sportovně společenských událostí v našem regionu. V současnosti je pořadatelem Sportovní klub Štíty a třetí červnová sobota patřila letos již dvacátému ročníku cyklistického závodu. Štítecký list strana 5

Střípky z historie Založení města Jméno Štíty existuje teprve od konce roku 1951, původní název je Šilperk – Schildberg v jednotlivých obdobích v různých písemných tvarech. Proto můžeme soudit, že původní obyvatelé byli německé národnosti. A jak k založení našeho města došlo? Především si musíme uvědomit historické souvislosti. V minulosti proběhly dvě vlny kolonizace. Hlavním důvodem bylo získat novou půdu, protože při zvyšující se populaci začínalo být nedostatek potravin. Na vnitřní kolonizaci v 11. a 12. stol. se podílelo výlučně domácí obyvatelstvo. Ve 13. stol. se k nám přistěhovalo mnoho cizinců, z nichž většina hovořila německy a právě v této době vzniklo i město Štíty a většina okolních vesnic. Kolonizace probíhala dle přesně stanovených pravidel. Nový vlastník půdy si vybral lokátora (zakladatele vsi), který shromáždil další zájemce a společně s nimi založil novou vesnici. Ne vždy ale bylo vybráno to správné místo, a tak byly některé vsi záhy opuštěny (např. již v roce 1278 uváděný pustý Wlczendorf na Štítecku). Prvním písemným dokladem o existenci Štítů je opis listiny z roku 1365 datované do roku 1278 a toto datum pokládáme za vznik města. Krom jiného je v listině uvedeno, že byl Šilperk vysazen na 52 lánech (1 lán je přibližně 10-15 ha) a to zřejmě jako tržní místo pro odlehlou část zábřežska. Za zakladatele je považován člen markraběcí družiny Protiven ze Zábřeha.

Tři zámky Traduje se, že město Štíty střežily TŘI ZÁMKY. Ve skutečnosti se muselo jednat o hrádky nebo tvrze. Jeden z nich by mohl být v lokalitě nazývané Na Zámku nebo také Kröglerswald. Existoval nejspíš od konce 13.stol. do počátku 15.stol. Jedním z prvních majitelů je v písemných pramenech doložený loupeživý rytíř Ješek ze Šilperka, jehož jméno je zaznamenáno i ve věhlasné Zbraslavské kronice, kde se o něm dovídáme, že byl v r. 1308 nejhroznějším ze šlechtických škůdců na lanšperském zboží zbraslavského konventu. Hrádek nejspíš pobořili postupující Husité a již nikdy nebyl obnoven. Sídlo se nejspíš přesunulo k centru města – za dnešní kostel. První zpráva o tvrzi je až z roku 1481 na deskovém zápisu, kterým Albrecht ze Šternberka prodal město Janu z Dalčic. V roce 1576 při prodeji Mikuláši Žalkovskému ze Žalkovic je již ale vedle města uvedeno pusté hradiště (městečko a pustý hrad se v deskových zápisech uvádí znovu v r. 1598 a 1602). Ale v r. 1614 se Jan st. Odkolek píše na Temenici a šilperském hradě, takže hrad mohl být alespoň částečně obnoven a nakonec zničen švédskými vojsky někdy před rokem 1645. Poslední ze „zámků“ byl nejspíš na vrchu Petrov (598 m n.m.). Mohl být sídelním hradem osady, ze které pak vznikly Horní Studénky nebo měl strážní funkci nad obchodní cestou.


Za vlády Šternberků, Žalkovských a Lichtenštejnů V období 1308-1480 vlastnili Štíty Šternberkové, kteří často dávali svůj majetek do zástavy. V roce 1480 kupuje město Jan Dalčický z Dalčic (součástí je i hamr a skelné hutě). Velmi tolerantními byli majitelé velkostatku v 16. stol., např. Berka z Dubé (1531-1544), Bohunka Meziříčská (1544-1569). Poddaní měli náboženskou i jazykovou svobodu a čeština převládala nad němčinou. Dalšími významnými majiteli byli Žalkovští, kteří spravovali Štíty od roku 1576 do r. 1598 (podle nich byla snaha v poválečném období přejmenovat Šilperk na Žalkov). Jan Odkolek z Oujezdce i přes český původ byl nenáviděn a nakonec zavražděn vlastním služebnictvem v r. 1619 a jeho synoveci Janu Odkolkovi ml., který se účastnil stavovského povstání je majetek zabaven po Bílé Hoře (1620). Tak se velkostatek Šilperk dostává v r. 1624 do rukou Lichtenštejnů a je začleněn do rudského panství, jehož součástí byl až do roku 1848. Panství vládnou nemilosrdní úředníci, kteří potlačují náboženskou i jazykovou svobodu. Obyvatelstvo je poněmčováno a stíháno za jiné než katolické vyznání (poslední bratrský kněz Jeremiáš Denhart Skytořínský odešel ze Šilperka v r. 1622, katolický nastoupil až v r. 1633). V Šilperku vždy převládalo zemědělství, ale i řemeslům se tu poměrně dařilo. Je doloženo, že v r. 1789 existovalo ve městě 10 mistrovských cechů: tkalci, krejčí, ševci, kováři, řezníci, punčocháři, koláři (truhláři, soustružníci, skláři, bednáři, kartáčníci), pekaři, kožešníci, mlynáři.

Živelné pohromy a útrapy 1575 1642,1643,1646 1646-1649 1681 1683 1715 30.léta18.stol. 1770-1774 10.10.1744 21.4.1799 1803 1830,1844 1887 1889 1921 28.10.1938 10.2.1940

město vyhořelo vpád švédských vojsk, drancování hladomor po plenění požár mor mor (zemřelo přes 100 lidí, připomíná morový sloup na náměstí z r. 1716) větrná smršť, která zničila téměř všechen porost velké sucho a hlad ještě větší než po 30-leté válce vpád Prusů, město vypáleno (asi 80 mrtvých, 42 spálených domů včetně kostela, fary, školy, radnice, věznice, atd.) na Zelený čtvrtek vypukl požár (44 domů, 10 domečků, 8 stodol, 12 chlévů) požár (53 domů) epidemie cholery požár (9 domů, 4 stodoly) požár (33 domů, 19 stodol, kostel, fara, škola) veliké sucho sněhová bouře způsobila škody na lesních porostech (celý rok bylo v lese dostatek práce) bylo – 40°C , hodně ovocných stromů pomrzlo

Od r. 1848 S příchodem nové doby zažívají obyvatelé severní Moravy velkou hospodářskou krizi. S využíváním moderních strojů přichází chudé obyvatelstvo o zdroj obživy (většinou se jednalo o tkalce, pletly se punčochy, barvilo a potiskovalo plátno). Štítecko postihla okolo r. 1848 hospodářská lnářská krize, poněvadž se rozmohl především bavlnářský průmysl a len, hlavní zdroj obživy, byl vytlačován. Lidé odcházeli za prací do ciziny a ti, co zůstali, měli jen chudé živobytí. Kromě práce v lese nebo na málo úrodném poli to byla i výroba nitěných knoflíků, kartáčů, pometel, toled, navíjení cívek pro fabriky nebo vyřezávání dřevěných hraček. V r. 1850 se stal Šilperk střediskem soudního a berního okresu, k tomuto účelu byla postavena roku 1857 budova uprostřed náměstí, která sloužila i jako radnice. Prvními průmyslovými podniky od r. 1880 byla například výroba kartáčů, papírna. V r. 1898 založili společníci Jeschek a Faber pilu spojenou s bednárnou a výrobou knihařské lepenky, v r. 1899 postavili tírnu lnu a r. 1911 cihelnu. Štítečtí tkalci našli práci na Bílé a Červené Vodě, přesto v meziválečném období zůstával v Šilperku a okolí nedostatek průmyslu a velká nezaměstnanost. Ještě za 1. republiky si Šilperk udržel spíš zemědělský než průmyslový ráz. Jarmarky bývaly 5x do roka a to až do 2. sv. války, dále se konaly do začátku 20. stol. 3 trhy na koně a na hovězí dobytek. V kulturním ohledu na tom byla německá většina lépe než Češi. Fungoval zde od r. 1862 pěvecký a hudební spolek a později spolky hasičský či okresní zemědělský. Velký germanizátor Hermann Brass v r. 1891 založil a vedl spolek tělovýchovný a Svaz severomoravských Němců a v r. 1911 založil německý školský spolek. Nejstarším českým spolkem byl od r. 1907 odbor Ústřední matice školské a od r. 1909 odbor Národní jednoty. Další české spolky

Hermann Brass * 5.1.1855 Štíty Hamry, † 17.10.1938 Zábřeh Textilní podnikatel, společník rodinné firmy Wilhelm Brass u. Söhne v Zábřehu, který věnoval hodně času a energie na zakládání a podporování německých menšinových škol na celé severní Moravě a po roce 1918 aktivitám v tzv. německých obranných spolcích. 1880 byl spoluzakladatelem spolku Deutschen Schulverein a 1886 zřídil německou „schulvereinku“ v ryze českém Janoušově. 1886 – 1935 byl předsedou spolku Bund der Deutschen Nordmährens, který sám založil. 1897 založil spolek německé průmyslové školy (průmyslová škola byla dokončena v roce 1899), což byla reakce na vznik českého gymnázia v Zábřehu v r. 1896, jehož otevření úspěšně 2 roky zdržoval. 1910 založil dívčí vzdělávací ústav Deutsches Mädchenheim. 1902 nechal vystavět německý evangelický kostel v novogotickém slohu v Zábřehu.

vznikaly až v prvorepublikovém období a to od r. 1920 například klub českých turistů, rybářský spolek, tenisový klub a samozřejmě SOKOL (19.10.1930) a český hasičský sbor (1937). Společenským centrem české menšiny byl hostinec „U koruny“ pozdější „Národní dům“ v domě č.p.45, u kterého od r. 1928 sloužil sál s kinem a divadelním jevištěm.

Počty obyvatel Ve Štítech byla jen malá česká menšina. Podle sčítání obyvatel zde bylo: 1880 71 Čechů 1 942 Němců 1890 78 Čechů 1 875 Němců 1900 146 Čechů 1 564 Němců 1910 129 Čechů 1 717 Němců 1921 431 Čechů 1 152 Němců Skutečnost však byla jiná, mnoho Čechů žilo ve smíšených manželstvích a při sčítání lidu se přihlásili k německé národnosti, někteří se za 1. republiky již opět hlásili k národnosti české.

Jaké vymoženosti přinesla nová doba: 1872 1898 1899 1900 1920 1925 1926 1927

postavena první silnice od Bukovice přes Šilperk do Lanškrouna postavena silnice po jedelský mlýn otevřena lokální železniční trať Šilperk-Králíky-Dolní Lipka umístěna četnická stanice a pošta v Šilperku zavedena elektrifikace města z Jeschkovy pily zavedeno telefonní spojení z Lanškrouna otevřena budova základní školy zřízena první autobusová linka Šilperk - Zábřeh

Politika: 1900 – 1918 člen místní obecní rady v Zábřehu, 1907 – 1918 člen panské sněmovny, 1910 – 1918 poslnec zemského sněmu (za olomouckou obchodní komoru). Po roce 1918 se angažoval ve spolku Deutschen Kulturverband.

Wilhelm Brass * 26.3.1819 Prusko, † 11.7.1897 Zábřeh Otec Hermanna Brasse, velkopodnikatel, který po roce 1848 zahájil v malé barvírně ve Štítech Hamrech svou podnikatelskou činnost, kde objevil barvu „ turecká červeň“ pro barvení hrubé příze. od 1856 podniká v textilním průmyslu v Zábřehu 1878 založil textilní podnik Wilhelm Brass u. Söhne. 1874-1891 byl starostou města Zábřeh (17 let).


Kulturní památky Urbanistická struktura města je historicky vyvinuta v uspořádání hrad – podhradí s kostelem a farou, náměstí s radnicí a uliční zástavba s pozdějším doplňováním. V okresním archívu je uložena mapa pocházející z roku 1835, která dokumentuje tehdejší stav zástavby. V roce 1993 bylo prohlášeno historické jádro Štítů za památkovou zónu. Postupně se náměstí renovuje, opravují se fasády jednotlivých domů. Horní část náměstí byla upravena na odpočinkovou zónu s kašnou, která stojí na původním místě kašny z 19. stol.

Kamenný kříž

je součástí areálu farního kostela. Je to kamenný jetelový kříž s korpusem Krista na hranolovém podstavci ukončené profilovanou římsou. Na přední straně podstavce v mělké vpadlině je reliéf Nanebevzetí Panny Marie, na zadní straně je letopočet vzniku – 1859.

Renesanční radnice ze 16. století

se nachází v dolní části náměstí pod číslem 38. Budova je řadový patrový městský dům na půdorysu písmene L s mansardovou střechou a dvorním křídlem. Čtyřosé průčelí je členěno profilovanými římsami a plastickým štukovaným dekorem. Interiér zdobí křížové a valené klenby s lunetami. Radnice byla v roce 1734 upravena na barokní měšťanský dům. Dnes slouží jako knihovna a funguje zde pobočka Základní umělecké školy v Zábřeze (hudební obor).

Morový sloup se sochou Panny Marie

Barokní sloup stojí za současnou radnicí na náměstí, pochází z roku 1716. Je oblíbeným místem odpočinku ve Štítech. Jeho historie je stejně jako u jiných morových sloupů spjata s koncem morové epidemie. Štítečtí jej nechali postavit jako poděkování za ty, kteří přežili morovou epidemii, a současně jako prosbu, aby se podobná pohroma víckrát neopakovala. Na hladkém sloupu s kompozitivní hlavicí je osazena socha P. Marie s dítětem na hranolovém podstavci ozdobeném hlavou sv. Jana Nepomuckého se dvěma monogramy a symbolem pěti Kristových ran. Byl rekonstruován v r. 1996.

Gustav Mikusch * 06. 01. 1842 Křenovice † 08. 12. 1916 Štíty (pohřben v rodinné hrobce ve Štítech) Pedagog, publicista, sběratel lidových pověstí, spisovatel, malíř 1860-1870 podučitel v Opavě 1865 složil zkoušky učitelské způsobilosti z oborů němčina, zeměpis a kreslení 1870-1872 vyučoval na učitelském ústavu v Olomouci 1872-1891 profesor učitelského ústavu v Brně 1877 oženil se s Barbarou Schmidtovou (dcera majitele textilky v Šilperku)


Socha sv. Jana Nepomuckého

Vrcholně barokní socha zdobí prostor pod radnicí. Skulptura pochází z roku 1732, znázorňuje sv. Jana Nepomuckého stojícího v oblacích. Socha stojí na podstavci s volutovými křídly a na vysokém soklu se čtyřmi představenými pilastry. rekonstrukce 1996.

Socha sv. Anny

Socha je umístěna poblíž hřbitova. Je v rokokovém slohu z r. 1769. Vyobrazuje svatou Annu, je osazená na hranolovém podstavci s volutovými křídly a přední strana podstavce je zdobena figurálním výjevem.

Sousoší Kalvárie

Empírová plastika z 19. stol. patří k prostorám na severní straně kostela. Znázorňuje kamenný kříž s korpusem Krista, je osazená na hranolovém podstavci s volutovými křídly, které jsou ukončeny profilovou římsou se sochami Bolestné Marie a sv. Jana Evangelisty. Na přední straně podstavce je reliéf sv. Máří Magdaleny, na zadní je letopočet.

Cihelna

Objekt cihelny, kde se v kruhové peci pálily plné cihly do roku 2004, byl v roce 2006 prohlášen za kulturní památku. Z konstrukčního hlediska je cihelna ojedinělou technickou stavbou z roku 1911 představující typ cihlářské pece s klikatým vedením ohně, který se na území dnešní ČR stavěl velmi sporadicky. Objekt cihelny je autenticky dochovaný včetně původního technologického zařízení. Pro své architektonické a technické kvality byl objekt cihelny zahrnut i do publikace Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Objekt cihelny má v současné době ne zcela uspokojivý stavebně technický stav. Poškození je ale opravitelné a nesnižuje její památkovou hodnotu.Je veřejnosti nepřístupný.

Heroltice – dům č.p. 158

Bývalá fara z roku 1853 je postavena v empírovém slohu. Jedná se o „zlidovělou architekturu“ s fasádou zdobenou maltovým štukem, má pětiosé průčelí a valbovou střechu.

1891 odešel do penze a přestěhoval se z Brna do Šilperku (na náměstí č.p. 49) 1895 zvolen do místní školní rady v Šilperku 1900 zvolen do okresní školní rady v Zábřehu Publikoval v učitelském tisku a německých vlastivědných časopisech. Založil okrašlovací spolek v Šilperku a byl věrným štamgastem u Anny Kraszné (dnes restaurace Černá kočka). Kostelu v Šilperku věnoval oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie. Napsal vyprávění o šilperském cechu jarmarečních chmatáků, které vyšlo v časopise Altvater (Frývaldov 1894) Dílo: Studnice pověstí (Sagenborn), s podtitulem Sbírka pověstí z moravských Sudet (1892) Geschichte der Internationalen Zuckerkonventionen (Berlin 1932)

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Je nejkrásnější kulturní památka, která je dominantou města a je nepřehlédnutelná z jakéhokoli místa v okolí. Prapůvodní kostel musel existovat již v polovině 13. stol., byl dřevěný se zvonicí. Dnešní byl vystavěn Lichtenštejny v roce 1775 v pozdně barokním slohu a téhož roku byl benedikován šumperským děkanem Janem Michalem Neumannem. Předchozí kostel shořel v roce 1744, kdy bylo celé město vypáleno pruským vojskem. Největší pohromou v dějinách současného chrámu byl požár, který kostel postihl roku 1889, ale již po dvou letech kostel opět sloužil ke svému účelu. Tuto událost popisuje Gustav Mikusch ve spisku Obrazy moravských měst – Šilperk. Původní kopule byla nahrazena provizorní střechou, která nakonec „zdobila“ chrám 20 let. Již z dálky štítecký chrám zaujme svým průčelím s charakteristickou věží s volutovými křídly. Bohatě členěný je také interiér chrámu zaklenutý pruskými klenbami. Řezbářská a sochařská výzdoba pochází z dílny Ignáce Tomáška z Jedlí. V kostele jsou umístěny obrazy mlýnického rodáka Jana Umflaufa, na kůru varhany z dílny Karla Welzla z Králík s 23 registry. Ve věži jsou dva zvony z dílny L. Dytrichové z Brodku u Přerova z r. 1976.

Farnost

Farnost Štíty (Schildperch, Šilperk) se poprvé připomíná roku 1351, v té době již ve Štítech existoval farní chrám neznámého zasvěcení a neznámého vzhledu. První písemně doložený farář je Nikow a to v závěti Smila ze Šternberka. Ve 13. stol. patří fara Šilperk k biskupství litomyšlskému pod jeho děkanát šumperský. Toto biskupství po husitských válkách zaniklo a Šilperk od konce 15. stol. spadal opět pod Olomouc.

ThDr. Antonín Cyril Stojan * 22. 5. 1851 Beňov u Přerova † 29. 9. 1923 Olomouc (pohřben na Velehradě) Po gymnáziu studoval v bohosloveckém semináři v Olomouci. I když byl velmi nadaný na matematiku a přírodní vědy, rozhodl se být knězem. Své kněžství chápal jako službu, měl rád lidi a rád jim pomáhal. Byl velmi činorodý, kromě charity budoval dvě duchovní centra arcidiecéze – Hostýn a Velehrad. Národní politika, list Národně demokratické strany vytiskl tento nekrolog: „Byla to osobnost přímo evangelické prostoty a čistoty ducha, opravdový apoštol dobra, muž, který opravdu nežil sobě, nýbrž jiným.“ 5. 7. 1876

vysvěcen na kněze arcibiskupem Fürstenbergem v Olomouci

V té době se začínají prosazovat nekatolická náboženství, např. Čeští bratři nebo protestantští luteráni, a to i v šilperské farnosti. V r. 1622 je zmíněn odchod posledního nekatolického kněze Jeremiáše Denharta Skytořínského-Šilperského (luterský kněz). V 16. stol. nemá Šilperk katolického kněze, prvním je až v r. 1633 Jiří Polhuber. Za Lichtenštejnů nebyla povolena poddaným jiná než katolická víra. Do 18. stol. měl šilperský farář na starosti i okolní neobsazené fary (téměř jediná vždy obsazená farnost). V Šilperku hned po svém vysvěcení v r. 1876 krátce sloužil kaplan Antonín Cyril Stojan, pozdější olomoucký arcibiskup, který je v současnosti navržen na svatořečení.

Faráři v novodobých dějinách: 1889-1910 1910-1912 1913-1939 1939-1941 1941-1946 1946-1961 1961-1965 1965-1970 1970-1999 1999-2004 od 2005

Andreas Korotvička Johan Abendbroth Josef Prokeš (od r. 1928 děkan) Alois Odsipka (zatčen a uvězněn v Dachau) Jan Hruschka (odsunut) Jan Verner Vojtěch Vrtílek Stanislav Šuránek Antonín Mlčák Radomír Šidleja Stanislav Suchánek

1876 kaplan ve Štítech (dříve Šilperk) 1876 – 1908 působil v Příboře, Svébohově, Drážovicích u Vyškova 1896 promován na doktora teologie v Olomouci 1897 poslanec říšské rady ve Vídni 1908 - 1917 probošt v Kroměříži 1910 založil časopis Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje 1916 založil na Velehradě Cyrilometodějský misijní ústav 1917 – 1921 sídelní kanovník v Olomouci 1918 poslanec národního shromáždění v Praze, od r. 1920 senátor 1921 jmenován papežem Benediktem XV. Olomouckým arcibiskupem a moravským metropolitou, vysvěcen na biskupa 1948 arcibiskup Matocha započal přípravné práce ke Stojanově beatifikaci 14. 7. 1965 začátek diecézního beatifikačního procesu, 1. Zasedání vyšetřující komise 10. 10. 1985 zakončení diecézního beatifikačního procesu, 67. /poslední/ zasedání vyšetřující komise 25. 8. 1987 odevzdán akt diecézního beatifikačního procesu Kongregaci pro svatořečení v Římě


Školství ve Štítech První (samozřejmě německá) škola v Šilperku (Štítech), byla podle zápisu děkanské kroniky v Šumperku již v roce 1672. Kolem roku 1853 nechali tehdejší majitelé města Lichtenštejnové postavit novou budovu školy za kostelem (dnešní zdravotní středisko), která sloužila jak obecné, tak mateřské škole. Roku 1907 byl v Šilperku založen odbor Ústřední matice školské, který zřídil českou menšinovou obecnou školu 21.9.1908. Vyučování bylo i přes odpor německé většiny zahájeno 24.9.1908 v domě Josefa Bartoně č.p. 9 na náměstí. Vlastní budovu č. 62 u nádraží získala Matice školská až v roce 1913 od Němce Bartosche, kde se vyučovalo od roku 1914. Po první světové válce rozvoj školství pokračoval otevřením české zimní hospodářské (později zemské odborné) školy v r. 1920 (do r. 1938). Dále za 1. republiky fungovaly ve Štítech živnostenská pokračovací (do r. 1926) a putovní škola okresního osvětového sboru, v letech 1935-1938 rodinná škola vedená řádovými sestrami

(obnovená po válce, 1949 nadobro zrušená), ale především od r. 1922 státní měšťanská škola s československým jazykem vyučovacím, kterou vedli ředitelé Pokorný, Kubíček a do r. 1938 Jiránek. Do „měšťanky“ docházely děti z širokého okolí, za plného počtu měla škola i 350 žáků, třídy byly roztroušeny po celém městě, vyučovalo se v budovách dnešní MŠ, na radnici, v hostinci „U KORUNY“, ale i v budově německé školy a jinde. K výstavbě nové školní budovy došlo na pozemcích tří zbořených domků a vyrostla nám naše základní škola č.p. 98. Základní kámen byl položen 10.8.1924 a slavnostní otevření proběhlo 20.6.1926. Zde byla od roku 1926 umístěna česká mateřská, obecná a měšťanská škola. Budova dnešní družiny původně sloužila jako byt ředitele školy se 2 svobodárnami pro učitele. Pro dnešní účely by však původní škola nestačila a tak v r. 1982 byla vybudována přístavba (školní jídelna) dodatečně nadstavěná dvěma patry v r. 1994. Školní jídelna je v současnosti v rekonstrukci. Mateřská škola dnes sídlí v samostatné budově, která byla po rekonstrukci otevřena v r. 1996.


V roce 1930 získala škola titul Masarykova obecná a měšťanská škola s československým jazykem vyučovacím v Šilperku, tento název jí byl v 50. letech odebrán, ale 31.1.1990 se vyjednalo navrácení jména Masarykova škola (nápis je na čelní zdi).

Podpis Mnichovské smlouvy a odstoupení pohraničních oblastí znamenalo omezení českého školství, 9. října 1938 byla zrušena i česká škola v Šilperku. Ke konci války byla budova školy proměněna na lazaret (nemocnici) pro vojáky. České děti se do ní mohly vrátit opět až v roce 1945. V r. 1958 byla ve Štítech zřízena Zvláštní škola, pobočka Zábřeh. Ta v r. 1975 byla přemístěna do zrušené obecné školy v Březné, dnes již také nefunguje. Odborná škola hospodářská se změnila v roce 1960 na zemědělské odborné učiliště, které mělo internát v budově bývalé německé školy za kostelem. V následujících letech bylo učiliště přemístěno do Zábřeha a v uvolněných budovách vzniklo školicí centrum pro vietnamské studenty. Dětský domov je ve Štítech umístěn od roku 1949. Ve staré radnici je umístěna ZUŠ– hudební obor, pobočka Zábřeh. Českou školou prošlo za 100 let jejího trvání nemálo významných učitelských osobností. Je velkou raritou, že je mezi nimi pět českých spisovatelů – Miroslav Hanuš, Čeněk Kalandra, Josef Kocourek, Vilém Nezbeda a Václav Rýznar. To svědčí o kvalitě vyučování na naší škole a dovolme si dodat, že ta kvalita trvá dodnes.

Pováleční ředitelé školy: 1945 - 1955 1955 - 1967 1967 - 1989 1989 - 1990 1990 - 1997 1997 - 2003 od r. 2003

Břetislav Janků Vlasta Červenková Jaromír Šatánek Zdeněk Sitta Josef Knápek Božena Sojáková Miloš Harnych

Čeněk Kalandra * 2. 1. 1848 Vysoké Mýto, † 29. 2. 1928 Praha Učitel, publicista, spisovatel, vlastenec, osvětový pracovník Po studiích učitelství působil na několika školách v Čechách. Pro svoje vlastenecké smýšlení je rakouskými úřady předčasně poslán do důchodu, ujímá se ho Ústřední matice školská pod níž nastupuje na konci 1. sv. války do Šilperka. Zde mimo jiné psal školní kroniku do r. 1919, kdy odchází do důchodu. Přispíval do časopisů, psal historické povídky, humoresky, knihy pro mládež, hospodářské knihy, cestopisy, překládal. Jeho povídky a romány byly protkány národnostní a vlasteneckou tematikou. Výběr z díla: Na praotců statku Obrázky z naší vesnice V dýmu a plamenech Zradou i násilím Na horké půdě (1919)

Miroslav Hanuš * 15. 05. 1907 Praha, † 26. 09. 1995 Chrudim Učitel, prozaik, autor psychologických a historických románů, někdy s fantaskním zabarvením. V popředí jeho zájmu byly mravní otázky lidského života. 1926-31 studium na FF UK Praha dějiny umění, historie a zeměpis 1931-37 učil na měšťanských školách v Horní Olešné a Šilperku 1937-68 učil na gymnáziu v Chrudimi Dílo: Na trati je mlha (1940) Pavel a Gertruda (1941) Méněcennost (1942) Bílá cesta mužů (1943) Petr a Kristina (1944) O bláznivém knížeti (1944), určeno pro děti Příběh o pomoc (1945) Já spravedlnost (1946), zfilmováno v r. 1968 (Karel Höger) Legenda o Tomášovi (1947)

Josef Kocourek * 22.1.1909 Brdo u Nové Paky, † 30.3.1933 Brdo u Nové Paky

Podstatná část pozůstalosti Josefa Kocourka je uložena ve sbírkách muzea v Šumperku. Dílo: Srdce v dlani (1964) Kalendář, v němž se obracejí listy (1937) Extáze (1971) fejeton Šilperk a Bergschenke báseň Loučení (1956, 1980) poema Frývaldov (1961, 1971, 1980) román Zapadlí vlastenci 1932 (1961, 1982), téměř reportážním stylem popisuje své vzpomínky z Šilperka a Řepové. Vzpomínkou na učitele Josefa Kocourka je bysta u dveří Masarykovy základní školy od sochaře Jiřího Jílka. Pozn.: Na historické fotografii je úplně vpravo zachycen dům, ve kterém J. Kocourek bydlel.

Václav Rýznar * 28. 9. 1901 Horní Studénky, † 2. 5. 1980 Olomouc Pedagog, spisovatel, vlastivědný pracovník, sociolog, národopisec 1925-30, 1931-37 odborný učitel na státní měšťanské škole 1930-1931 zakládal státní měšťanskou školu v Horní Olešné (dnes Hrabišín) Po válce působil jako učitel, osvětový inspektor v Olomouci, odborný asistent ve výzkumném ústavu aj. Na sklonku svého života se věnoval především historii Severní Moravy Dílo: Lyžařské pohádky (2002) s ilustracemi dětí ZŠ Štíty Pověsti a zkazky z kraje pod Bukovou horou Studie a monografie: Kronika obce Horní Studénky (1932-1978) Z výzkumu prostředí hraničářského dítěte na Šilpersku (1929) O řeči severomoravských hraničářů (1932) Sociologický výzkum československého pohraničí (1936) Přispíval pro sborník Severní Morava (1971-1980) Polní nářadí našich dědů (1972) Horní Studénky (1971) zpracování dějin své rodné obce Štíty (1976) Štíty 1278-1978 (1978)

Vilém Nezbeda * 8. 3. 1912 Šumperk, † 13. 11. 2004 Praha

Pedagog, básník, spisovatel

Učitel, spisovatel a vlastivědný pracovník

1928 absolvoval na jičínském učitelském ústavě 1928-29 učil v Mírově, 1929-31 učil v Šilperku (Štíty) 1931-33 učil v Řepové. Psal poloreportážní prózy, které ukazovaly všechny problémy života během hospodářské krize. Je zakladatel „Klubu Podivných Živností“, který vydával časopis ŠÍP.

Učil na několika školách v pohraničí, 1931-1935 i v Šumperku a Štítech, od r. 1938 působil v Chocni. V letech 1942-1946 působil na Zemské školní radě v Praze, po návratu do východních Čech opět jako učitel v Chocni a inspektor pro kulturu a vlastivědný pracovník v Ústí n.Orlicí. V 70. a 80. letech autor příspěvků pro sborník Severní Morava.


Březná Obec leží v údolí říčky Březná. Dnešní vesnice se skládá ze 2 původních částí z Březné a Březenského Dvora, který byl správně připojen po roce 1945 a v roce 1949 i administrativně k Březné. Březná byla připojena ke Štítům v roce 1980. Dnes žije v obci přibližně 250 obyvatel na katastru 521 hektarů. Slouží zde obchod se smíšeným zbožím, pobočka knihovny a v neposlední řadě i hostinec Na Dvorečku s tanečním sálem a od roku 2004 také pro společenské akce pod širým nebem Nový Řáholec. Donedávna tu byla i zvláštní škola, dříve obecná (do roku 1945 německá), která existovala již od roku 1853. Nepřehlédnutelnou dominantou jsou budovy dnešní akciové společnosti ZEAS Březná, dříve sloužící státnímu statku.

Březná-Ves Březná-Ves byla do r. 1918 označována česky jako Březná – Ves, Horní Březná, německy Friese Dorf, potom jenom jako Březná. Leží v nadmořské výšce 435-480 m n.m. na katastru o rozloze 371 hektarů a patří k nejstarším vsím na Štítecku, jedná se nejspíš původně o českou poněmčenou ves. Název Brzezna nejspíš označoval ves, stráň nebo horu porostlou břízami. Březná se připomíná již roku 1278 u Šilperka. Později sice připadla k hradu Hoštejn a roku 1464 jako Horní Březná k Zábřehu, ale po roce 1516 se dostala opět k Šilperku. Na počátku 19. století existovala v Březné manufaktura na kartouny s bělidlem, ale ta roku 1824 zanikla. Počet domů v obci vzrostl do roku 1834 na 73 a počet obyvatel na 470. Počet obyvatel v Březné po roce 1848 soustavně klesal. V r. 1900 bylo v obci 445 obyvatel německé národnosti a 72 domů; význam zdejší české menšiny se od sčítání ke sčítání měnil (v roce 1930 zde bylo 38 Čechů).

Březenský Dvůr Březenský Dvůr vznikl krátce před r. 1612 při vsi parcelací dvora. Vesnička se do roku 1918 nazývala Březná-Dvůr, Dolní Březná, německy Friese Hof. Katastr v rozsahu 150 hektarů leží v nadmořské výšce 430-445 m n.m. a je jakoby vykrojen ze severnější části katastru Březné. Březenský Dvůr, jak napovídá i název, vznikl asi vyčleněním z Březné-Vsi. Vzájemné vztahy však nejsou zcela jasné, protože již v 15. století se v pramenech objevuje Horní a roku 1576 pak i Dolní (dvůr) Březná. Jisté je, že pozdější samostatná vesnice se rozrostla hlavně po rozdělení pozemků zdejšího lichtenštejnského dvora roku 1765, i když se uvádí i parcelace nějakého dvora také před rokem 1612. V roce 1793 zde žilo 200 obyvatel v 31 domech. Roku 1834 zde bylo již 38 domů a 250 obyvatel. Od roku 1848 se počet usedlíků trvale snižoval. V roce 1900 zde bylo 35 domů a 215 obyvatel s naprostou převahou německé národnosti (roku 1930 tu bylo jenom 11 Čechů).


Březná a Březenský Dvůr v písemných pramenech: 1278 1358 1499 1510 1612 1613 1633 1675 1718 1720 1751 1846 1872

Friserdorph Brzezna na vsi Brzezney ves Brzizna ves Brzeznau ves Dolnj Bržeznau Března Ober Friessen Oberfriesen Friese, Brzezna Friesse Dorf Friese, Březina Hof Friese, Unter Friese, Dolní Březná Friese Dorf, Březná Ves, Friese Hof, Březná Dvůr

Crhov Jde o svéráznou horskou vesnici ležící v nadmořské výšce 440 - 510 m n.m. na jih od Štítů v kopcích, které se táhnou od údolí říčky Březné na západ k hoře Lázek u Cotkytle. Katastr 457 hektarů pokrývala převážně horská políčka. Typicky česká vesnice Crhov tvořila spolu s Cotkytlí část úzkého národnostního koridoru mezi českými částmi Zábřežska a Lanškrounska. Crhov byl připojen ke Štítům v roce 1976. Připomíná se v pramenech poprvé roku 1358 a už před rokem 1431 patřil k šilperskému statku. Byla zde dědičná rychta a docházel sem učitel ze sousední Cotkytle. Samostatná obecná škola zde vznikla až r. 1864 a fungovala do r. 1976.

jen pila, která zůstala v provozu i po roce 1945. Za druhé světové války zde bylo aktivní protinacistické odbojové hnutí, z něhož nakonec vyrostla menší partyzánská skupina. Ta se podílela, i obětmi na životech, na ozbrojeném střetnutí s ustupujícími německými vojáky u Cotkytle 7. května 1945.

Dominantou obce je Kaple sv. Cyrila a Metoděje, která září svou bílou barvou. S původní myšlenkou na založení kaple přišel poprvé arcibiskup ThDr. Antonín Cyril Stojan, když ještě působil jako kaplan ve Štítech. Stavební pozemek k tomuto účelu daroval p. Johann Švéda. Dne 16.6.1935 se konala slavnost u příležitosti položení základního kamene a na podzim r.1935 byla kaple dostavěna. S první silnicí to bylo mnohem horší. Ještě na počátku dvacátého století bylo velmi špatné dopravní spojení obce Crhova s okolím. Se stavbou silnice navazující na trasu Šilperk-Jedlí se začalo na jaře roku 1912 a po několika přerušeních byla dokončena až v roce 1930, tak dlouho trvala stavba necelých 2300 m dlouhé trasy. V roce 1900 tu žilo 598 obyvatel ve 104 domech. Po celou dobu se zde nikdo nepřihlásil k německé národnosti. Počet obyvatel stále klesal, v roce 1950 až na 226 osob v 79 domech, protože mnoho rodin odešlo do sousedních nově osídlovaných německých obcí. Podle sčítání v roce 1991 tu žilo jenom 129 obyvatel ve 43 domech a dnes je zde stále přihlášeno kolem 100 obyvatel. Obyvatelstvo se nemohlo uživit z chudých kamenitých polí, a proto se věnovalo domácké výrobě, zejména dřevěného nářadí, kartáčových prkének a nitěných knoflíků. Větším závodem tu byla

Crhov v písemných pramenech: 1358 1359 1481 1675 1718 1720 1751 1846 1872

Cirjhonicz Czirhow Czrhow (1531, 1613) Czerhow Czerhoff Cerhow Cžerhost Czerhof, Cerhow Cerhof, Crhov


Heroltice Původem jsou Heroltice lesní lánová ves se značnou výměrou luk v nadmořské výšce 460 až 750 m, střední výška se udává 505 m. Leží v bukovohorské hornatině v sedle mezi vrchy Strážka (836 m) a Špičák (798 m). Délka obce je přibližně 2,5 km. Místní část má řadové uspořádání, dnes už značně prořídlé. Domy jsou řazeny podél toku potoka a zároveň kolem komunikace. Heroltice jsou hraniční obcí olomouckého kraje (šumperského okresu). První zmínka je z roku 1278 v privilegiu pro šilperskou rychtu. S Šilperkem dnešními Štíty mají Heroltice spojenou téměř celou svou historii a od roku 1976 jsou Štítů součástí. Obecní pečeť pochází z roku 1669, měla ve znaku pilu na srdci vyjadřující lásku k rodné hroudě a nesla nápis: „SIGEL-HEROLTITZ-1669“. Původní název je nejspíš odvozen od křestního jména Heralt, německy Herald nebo Herold. Největší zalidnění obce bylo v polovině 19. stol., kdy zde žilo přes tisíc obyvatel. Obyvatelstvo se věnovalo čistě zemědělství, což nestačilo na obživu, tak zákonitě musel nastat odliv. Další odliv obyvatel přišel v období druhé světové války. Před válkou například odešli do Ameriky za prací Hubert Kostron a rodina p. Plaschkeho, po válce nastal odsun německého obyvatelstva, které převažovalo a došlo téměř k úplnému vylidnění. Dnes žije v Herolticích trvale přibližně 110 obyvatel. Dominantou obce je kostel sv. Jana Křtitele, byl postaven v letech 1715 – 1718 s pozdně barokními prvky. Stojí v nadmořské výšce 525 m těsně na okraji silnice. Roku 1910 proběhla kompletní rekonstrukce kostela a roku 1970 oprava fasády. V současnosti je kostel ve špatném stavu a proto byla v roce 2007 zahájena veřejné sbírka “Živé Heroltice”, na jejíž

podporu probíhají koncerty a další akce. Fara z roku 1853 je postavena v empírovém slohu a je dnes chráněnou památkou. Školní vyučování bylo v Herolticích zavedeno v roce 1828, obec získala školní budovu až v roce 1854. Na přelomu 19. a 20. stol. zde byl hasičský sbor, hostinec, obchod. Místní vodovod byl vybudován v r. 1934 a slouží i k zásobování Štítů. Dnes je téměř polovina objektů v Herolticích určena k rekreačním účelům. Kolem kostela vede značená turistická trasa od Štítů k Červenovodskému sedlu a množství běžeckých tras. Rekreanti zde mohou využívat lyžařský vlek, multifunkční hřiště, tenisový kurt, bazének. Funguje zde obchod, hostinec, penzion, kulturní dům. Veřejnou dopravu zajišťuje vlaková a ve dnech školní docházky i autobusová doprava. Funguje zde Sbor dobrovolných hasičů.

Veřejná sbírka „Živé Heroltice“

Číslo sbírkového účtu: 000000-1817195329/0800 (Česká spořitelna a.s.) Na sbírkový účet můžete přispívat od 23.6.2007 do 22.6.2009. Za každý příspěvek děkujeme.

Živé Heroltice je název veřejné sbírky na opravu a údržbu kostela sv. Jana Křtitele a pískovcových soch v Herolticích. Termín konání sbírky: 23. 6. 2007 - 22. 6. 2009 Účel sbírky: Shromáždění finančních prostředků na opravu a údržbu kostela svatého Jana Křtitele v obci Štíty, část Heroltice a opravy pískovcových soch u kostela v obci Štíty, část Heroltice.


Heroltice v písemných pramenech: 1278

Heroltgrun

1481

ves Male Herulticze Ves Welike Herulticze

1613

Herolticze

1675

Heroltz (1718)

1720

Herautz, Heraltitze

1751

Heraultz

1846

Herauz, Heroltice

1872

Herautz, Heraltice

Organizátor sbírky: Město Štíty, nám. Míru 55, 789 91 Štíty Kontaktní osoba: Bc. Jiří Vogel, starosta města Tel.: 583 440 214 Sbírka byla povolena Krajským úřadem Olomouckého kraje č.j. KÚOK/52634/2007/OE/400.

Na závěr Dovolíme si připomenout ještě jednu zajímavou osobnost:

Dr. Jur. Heinrich-Otto (Heinz) KRÖGLER * 25.11.1891 Šilperk, † 1.1.1979 Vídeň Operní a operetní zpěvák, pěvecký pedagog Koncertoval, byl angažován v divadlech, zpíval v rozhlase, zpíval i Švandu dudáka v Prodané nevěstě, v La Boheme, Rigolettu, Fidelliu,… Napsal učebnici „Základy pěvecké techniky“, bylo mu propůjčeno Vyznamenání Ministerstva školství Rakouska. Starousedlíci ještě znají Kröglerův kopec nebo les, který byl označován i jako Harbichův. Kröglerovi patřili k významným rodinám v Šilperku, děda byl obecním radou a otec pošťákem. Heinz měl šest sourozenců (bratři byli též úspěšní v životě veterinář, policejní komisař, vládní rada). Tehdejší farář Koroptvička si jako první všiml krásného hlasu u čtyřletého Heinze. Heinz Krögler započal školu v Šilperku, tu dochodil v Linzi a gymnázium vystudoval ve Vídni, kde se začal věnovat komorní hudbě. Rodina stále dojížděla do Šilperka na prázdiny a k příbuzným. V letech 1911-15 studoval právnickou fakultu ve Vídni a zároveň studoval i hudbu, které se plně věnoval od konce 1. sv. války. K výročí 730 let našeho města bylo zpracováno speciální vydání Štíteckého listu. Naším cílem bylo vykreslit životní náboj městečka alespoň v útržkovitých obrazech. Nehledejme prosím v tomto textu ucelený součet všech událostí v dějinách. Chtěli jsme, aby to již několikrát zveřejněné bylo podané novým způsobem, který ukáže zase jiné úhly pohledu na naše krásné město současné i historické. Historie není jen o událostech, ale především o lidech, kteří se na určitém místě narodili, kde pracovali, zakládali rodiny, něčeho dosáhli nebo se jinak zapsali do myslí a podvědomí nejen svých blízkých. Snažili jsme se najít zajímavé osobnosti a alespoň částečně zrekapitulovat to nejdůležitější z jejich života. Pamětníci mohou zavzpomínat a třeba i doplnit informace, které jsme nedohledali. Mladší generace si může přečíst o současnících, kteří nám ochotně poskytli informace ze svých životů. Nakonec jsme se pokusili porovnat některá místa zachycená na dobových fotografiích a pohlednicích se současností. Některé budo-

ŠTÍTECKÉ SLAVNOSTI 730. výročí města 16. – 17. 8. 2008 Srdečně Vás zveme na oslavy 730. výročí města Štíty, které se uskuteční ve dnech 16. – 17. srpna. Pro děti a pro dospělé je připraven opravdu pestrý program plný zábavy, napětí a soutěží. Významnou událostí bude odhalení pamětní desky arcibiskupa A. C. Stojana za účasti Otce biskupa Josefa Hrdličky z olomoucké arcidiecéze v 10,00 hodin v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Štítech. O historickou atmosféru se na náměstí od 10,00 do 15,00 hodin postará umělecká agentura Elsinor®. Můžeme se těšit na střelbu z děla, šermíře, renesanční tance, skeč Černá vdova, humoresku a kejklířskou show. Na děti čeká pohádka O kašpárkovi drakobijci,

Kröglerův dům 1919 1921 1921-28 od 1928 1929-30 1931-35 1938-45 1945

Koncertní turné v Holandsku a Porýní koncertoval v Šilperku a okolí tenorista ve Vídeňské lidové opeře zpíval v rozhlase angažmá v Lipsku Německé národní divadlo ve Výmaru návrat do Vídeňské lidové opery odchod do penze, pokračoval v práci pěveckého pedagoga

vy a zákoutí již neexistují, některé pohledy již vyfotit nelze, ale sami jsme byli překvapeni, že řada míst zůstává téměř stejná. Za redakční radu přeje příjemné čtení Jana Knápková Použitá literatura a zdroje informací: MELZER, Miloš, SCHULZ, Jindřich a kol. Vlastivěda Šumperského okresu, Šumperk, 1993 RÝZNAR, Václav. Štíty 1278–1978, Šumperk, 1978 LAUERMANNOVÁ, Marie. 720 let Štítů 1278-1998, 1998 NANTL, Břetislav. 50 let České školy ve Štítech HOSÁK, Ladislav, ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha, 1970 Kol. autorů. Slovník učitelských osobností okresu Šumperk, Šumperk, 1990 Překlady Ing. Jiřího Lišky z německých originálů Kroniky, Štítecký list, novinové články Internet (městské, okresní webové stránky) Vzpomínky a životopisy místních obyvatel a rodáků

ve které si budou moci zahrát i samotné děti. A závěr bude patřit dětským soutěžím o ceny štíteckých sponzorů. Hlavní soutěž bude o starostův dort! Program slavností bude pokračovat v 15,30 sborovým koncertem pěveckého sboru Schola ze Svébohova v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Fotbaloví fanoušci si přijdou na své odpoledním utkáním v kopané a příznivci dechovky si po fotbale mohou poslechnout známou Záhorskou kapelu. V 17,30 hodin proběhne v obřadní síni Městského úřadu Štíty předání čestného uznání za celoživotní úspěchy slavným osobnostem, které mají vztah k našemu městu. Od 21,00 startuje na hřišti diskotéka pro všechny generace, kterou moderuje pražský DJ Kofola. Bude to akce, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít! Na neděli 17. srpna přijměte pozvání na zpívanou mši svatou, která začíná v 9,00 hodin.


Ze vzpomínek paní Almy Lakomé

Vyznání a přání

Narodila jsem se v Šilperku (v r. 1933), okupaci jsem zažila v Schildbergu, po válce jsme byli nuceni zůstat v Žalkově a dnes mám rodinu i přátele ve Štítech. Narodila jsem se do německého pohraničí, kde žila německá většina a česká menšina. Ti zde žili relativně ve smíru, fungovala smíšená manželství, děti si spolu hrály na ulici a bylo jim jedno, jestli mluví česky nebo německy. Pak přišla válka. Relativní klid pokračoval, většina Čechů se ale odstěhovala do vnitrozemí. Zůstalo zde jen velmi málo českých rodin. Někteří Češi se začali hlásit k německé národnosti (někteří z nich nedobrovolně), dokonce se i příjmení měnila na německá. Ke stálým obyvatelům přibyli ruští a ukrajinští zajatci, kteří většinou sloužili na velkých statcích nebo také německé matky s dětmi z vybombardovaného Berlína. Česká škola byla za války zrušena a budova byla využita školou německou. Všechny děti i české národnosti byly nuceny navštěvovat tuto školu bez ohledu na jejich znalost nebo neznalost německého jazyka. Základní vzdělání naštěstí nebylo odepřeno se vzděláním vyšším to už bylo horší. V roce 1944 byla budova využita pro lazaret a jednotlivé třídy byly roztroušeny po celých Štítech a na měšťanku se muselo dojíždět do Červené Vody. Stará německá škola za kostelem (dnešní zdravotní středisko) byla využita k „výchově“ německé mládeže, byl tam nastolen polovojenský řád. Vzpomínám si, že na konci války to bylo ve Štítech opravdu kruté. Ve vile u školy bydlel velký nacista, starosta i ředitel v jedné osobě Ortsleiter Heger se svou rodinou. Když hodinář Harbich zvonil na Hegera, aby vyvěsil bílý prapor na znamení toho, že se Šilperk vzdává, uslyšel několik výstřelů. Hegerova dcera zastřelila otce, pak maminku i sebe. Při odsunu muselo odejít i několik Čechů, kteří žili ve „smíšeném“ manželství a tak bylo možné při transportu zaslechnout slova hymny „Kde domov můj“, tu jsem slyšela zpívat obuvníka Peterku. Jsem ze smíšeného manželství, otec byl Čech a matka Rakušanka a i naše rodina byla připravena k odsunu. Ještě si pamatuji na označené sbalené kufry. Kvůli hospitalizaci maminky v nemocnici jsme ale nakonec zůstali. Moji dva bratři a já jsme nesměli jeden rok navštěvovat školu. Po válce se ze Štítů stalo „mrtvé“ město. Češi se ještě nevrátili do svých domovů a Němci byli odsunuti. V té době zde zůstalo snad jen 10 rodin. Některé statky a domy byly zbourány, ostatní zabrali noví přistěhovalci.Hospodářství nefungovalo, jak by mělo, majetky chátraly, pole zarůstala. Pak přišla nová rána, znárodnění. A v čem vidím rozdíly proti dnešku? Pamatuji si, že Němci byli vždy na čistotu a pořádek, ulice byly uklizené, zametené, odhodit papírek si nikdo ani nedovolil. A také se tenkrát zdravilo a to s úctou a všechny.

Dne 16. srpna vzpomeneme 730. výročí založení města Štíty. S historií Štítů jsem se poprvé seznámil v prvním ročníku ped. fakulty UP Olomouc v přednáškách profesora Ladislava Hosáka. Tehdy jsem netušil, že se jednou stanu společně s manželkou a dětmi občanem tohoto města. Po působení na školách v Olomouci, Zábřeze a Postřelmově jsem na škole v našem městě vyučoval od roku 1959 do roku 1989, kdy jsem odešel do důchodu. Příští rok to bude 50 let, co jsem do krásného a malebného městečka nastoupil. Můj tatínek řídící učitel na venkovských školách na Valašsku a na Hané mi vštípil myšlenku, která mě provázela po celou učitelskou praxi. „Chceš-li být dobrým učitelem, měj na paměti, že Tvoje činnost v obci musí být nejen pedagogická, ale i osvětová!“ , měl pravdu. Později jsem zastával funkci ředitele. V mé práci mně obětavě pomáhal zástupce ředitele Jiří Lauermann. Úzce jsem spolupracoval s lidosprávou a ostatními zájmovými složkami v obci. Měl jsem velké štěstí, že na škole působila většina výborných učitelů, kteří mě podporovali. Téměř všichni bydleli ve Štítech a byli spjati se životem v obci. Působili jako cvičitelé, trenéři, knihovníci, divadelníci, správci osvětové besedy, členové komisí,… Děkuji všem svým spolupracovníkům a zároveň se omlouvám, že je nemohu všechny vyjmenovat. Štítecká veřejnost je dobře zná a jejich práci oceňuje. Někteří jsou již na zaslouženém odpočinku a někteří už nejsou mezi námi. Jejich počet je doslova nekonečný po přičtení školníků, uklizeček, vychovatelek ŠD. Nesmím zapomenout na výbornou spolupráci se zemědělským učilištěm, mateřskou školou a dětským domovem. Členové rodičovského sdružení a celá řada obětavých rodičů pomáhala nejen při rekonstrukci školní budovy. Všem patří velký dík. Pochopitelně i my jsme museli řešit kázeňské přestupky žáků, nezájem rodičů o chování žáků ve škole i mimo ni a jiné strasti. Vychovali jsme celou řadu žáků, kteří se dnes prezentují jako lékaři, učitelé, techničtí pracovníci, svědomití dělníci v průmyslu a zemědělství. Děkuji panu starostovi, že mi umožnil zavzpomínat na kolegy, žáky, občany. Na závěr mi dovolte, abych přednesl myšlenky a přání do budoucna. V naší vyspělé společnosti, v naší krásné vlasti bychom neměli zapomínat, že je naší povinností vychovávat pro současnou i budoucí společnost slušné, svědomité, pracovité občany, vlastence, kteří svou vlast mají opravdu rádi. Žijeme ve složitém období. Věda a technika jde mílovými kroky vpřed. Bude stačit v budoucnu, že budeme vyspělým státem? Domnívám se, že pozadu nesmí zůstat společensko-mravní otázka. V této oblasti musí spojit sílu a snahu všechny složky: škola, rodiče, veřejnost. A k tomu je zapotřebí pracovitost, důslednost, trpělivost. Pěstoval jsem u svých žáků víru a naději v dobrou budoucnost. Přeji mým následovníkům a příštím generacím, aby tyto myšlenky zdárně uskutečňovali. Jaromír Šatánek

Štítecký list speciál 2008. Vydává Město Štíty, nám. Míru 55, www.stity.cz (IČO: 00303453). Připravuje redakční rada: předseda - Mgr. Jana Knápková; členové - Iveta Horvátová, Stanislava Macková, Mgr. Hana Tempírová, Miroslav Čermák. Tisk povolen pod ev. č. MK ČR E 10324. Vychází 6 x ročně. Grafická úprava Vydavatelství Pavel Ševčík - VEDUTA, Štíty.


Štítecký list Speciální vydání Datum vydání: Štíty

Recommend Documents