Tisícročná včela... ožila???

Martin Hric a Zdeněk Velíšek Doyenové české žurnalistiky komentují mezinárodní vztahy součaných dní Evropské horizonty, str. 2 a 3

Miroslav Doležal a Petr Vyhnánek Představitelé soukromých VŠ kritizují reformu školství Publicistika, str. 7

Václav Kubata Ekonom lituje nepřijetí eura v lepších časech Publicistika, str. 9

Nezávislý měsíčník založený 30. dubna 2004

SLOVO

číslo 09/ 2009

ročník 6

cena - ČR: 15 Kč; SR: 0,83 €/25 SKK

Barroso přesvědčoval Iry v Limericku Téma měsíce v Evropě, str. 4 Pobřežní bitva skončila

Štefan Füle, ministr pro evropské záležitosti Vztahy mezi Čechy a jejich sousedy se vyvíjely po staletí velmi nevyrovnaně. Geografická poloha naší země nás předurčila k prolínání kulturami, které nás obklopují. Přirozený rozvoj vztahů ve 20. století výrazně ovlivnily konflikty, jejichž důsledkem bylo téměř půlstoletí trvající rozdělení Evropy na Západ a Východ. Vzájemné vztahy mezi českými občany a jejich sousedy jsou tak ovlivněny odlišnou historickou zkušeností, která nezřídka vyžaduje velkou míru pochopení na obou stranách hranic. Jsem přesvědčen, že tento první krok jsme zvládli. Po pádu železné opony se spolupráce začala pomalu rozvíjet. Do běžného života občanů a do jejich myšlení se začala promítat jiná zahraniční kultura. A vstup České republiky do Evropské unie tyto tendence ještě posílil. Musíme si ale uvědomit, že EU představuje „pouze“ institucionální záštitu nad společnou spoluprací obce uzavírají partnerství, rozvíjejí společné projekty, v příhraničních regionech si navzájem vypomáhají policejní složky. Sousedské vztahy na té nejnižší, ale zároveň nejvýznamnější občanské úrovni, by samozřejmě mohly jít dále. Právě neformální, spontánní vztahy mezi lidmi vytvářejí podhoubí pro další rozšiřování spolupráce – ať už na poli kultury, vzdělávání, školství nebo třeba ekologie. Ostnaté dráty zmizely již před dvaceti lety, připojením k schengenskému prostoru prakticky přestaly existovat hranice, které zůstávají spíše jen zakreslené na mapách. Na druhou stranu v myslích lidí z obou stran hranic stále přetrvávají některé překážky, jako jsou třeba neznalost jazyka či historické nebo sociálně-ekonomické bariéry, které brání plnému využití potenciálu otevřených hranic a současné Evropy. Podíváme-li se na budoucnost Evropské unie, přeshraniční spolupráci, která má na tyto vztahy bezpochyby také významný vliv, řeší Lisabonská smlouva, která nyní prochází procesem ratifikace v jednotlivých členských státech EU. Pokud bude smlouva všemi státy přijata a začne platit, vytvoří další nové možnosti, a to právě pro řešení přeshraničních otázek. Těmi jsou například veřejné zdraví, civilní ochrana nebo podpora přeshraničních aktivit v oblasti sportu a vzdělávání.

Nově potvrzený předseda Evropské komise José Manuel Barroso se čtrnáct dní před rozhodujícím referendem o Lisabonské smlouvě vydal do Irska. S Iry se setkal ve městě Limerick, jehož občané na vlastní kůži zakusili důsledky hospodářské krize, když firma Dell propustila 2 000 lidí. Foto: European Communities

Jiné světy v jedné Unii Problémy Slováků s Maďary, vztahy Čechů s Rakušany nebo třeba poměry mezi Srbskem a Kosovem. To jsou jen některé problémové faktory mezinárodních vztahů na území Evropy. Často je způsobují maličkosti a někdy evidentní provokace. Co v minulosti narušovalo a co narušuje dnes „sousedské vztahy“ jednotlivých zemí? Říká se, že příbuzné si člověk nevybere. Platí to i o sousedech. Postaví-li se vedle dům nebo koupí-li byt hlučná rodina, začnou problémy. Buď se s realitou smíříte, nebo přichází na řadu stěhování. V případě mezinárodních vztahů je to komplikovanější. Slováci zemi neodstěhují tisíc kilometrů od Maďarska, Češi nevymažou hranici s Rakouskem. Paradoxem přitom je, že země spolu po staletí tvořily jeden superstrát a teď společně budují nové společenství - Evropskou unii.

Maďaři bývali společnou hrozbou pro Čechy i Slováky už od konce první světové války. Nechtěli se smířit s koncem velkých Uher, nové státy zabraly většinu jejich rozlohy. I proto se kolem roku 1920 formovala takzvaná Malá dohoda, jak společenství Československa, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Rumunska ironicky nazval maďarský tisk a pojem pak vešel do dějin. Problémy nezmizely ani po roce 1945, kdy spojenci zabránili odsunu Maďarů z československého

území. Jejich přítomnost na Slovensku je dodnes velké politické téma. Jen příklady: Maďaři kritizují slovenský jazykový zákon – na Slovensku musí lidé od 1. září letošního roku mluvit na úřadech výhradně slovensky, ve stejném jazyce musí být v ulicích například oficiální informační tabule. A není to tak dávno, co střední Evropu obletělo protimaďarské video – zřejmě Slováci na něm pálili maďarskou vlajku, v pozadí byla slyšet protimaďarská hesla. Problémy jsou na obou stranách tábora a roztržky zažívá i diplomacie: v srpnu letošního roku kdosi hodil na slovenské velvyslanectví v Budapešti dvě zápalné lahve. „Slovenské ministerstvo zahraničních věcí sleduje tento incident s velkým znepokojením,“ přiznal

mluvčí slovenského ministerstva zahraničí Peter Stano. Události mohly souviset s diplomatickou nótou, která odepřela maďarskému prezidentovi vstup na území státu. László Sólyom totiž 21. srpna letošního roku vycestoval na Slovensko, aby tady odhalil sochu krále Štěpána. Slovákům vadilo načasování – výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, ale i osobnost Štěpána – zakladatele uherského státu. „Vztahům mezi Slovenskem a Maďarskem neprospívá, že tam v roce 2006 vznikla vláda, jejíž součástí se stala Slovenská národní strana. Vede ji Ján Slota, který permanentně Maďary uráží,“ zhodnotil Marian Kuba, který se zabývá česko-maďarskými vztahy.

Osmnáct let trval spor dvou bývalých jugoslávských republik o výjezd z Piranského zálivu do mezinárodních vod. Tento slovinsko-chorvatský spor skončil konečně dohodou. Chorvatská premiérka Jadranka Kosora a slovinský premiér Borut Pahor se 11. září 2009 dohodli na vyřešení námořní hranice. Slovinský premiér oznámil, že jeho vláda navrhne parlamentním výborům, aby Slovinsko odstranilo překážky bránící Chorvatsku ve vyjednávacím procesu s EU (Slovinsko od prosince 2008 blokovalo tyto přístupové rozhovory).

Kultura, str. 14 Který je lepší

(pokračování na straně 3)

Tisícročná včela.... ožila ??? Tisíc rokov žil podrobený slovenský národ pod uhorskou palicou a bičom. Od uhorského kráľa Štefana až do prelomu 19. a 20. storočia žili Slováci v područí južných susedov. Spisovateľ Peter Jaroš opísal súžitie týchto dvoch národov v románe Tisícročná včela. Názov si vybral na základe metafory - včela predstavovala akýsi rešpekt, strach. Strach Slovákov z maďarskej nadradenosti.... 21. august bol, je a bude dôležitým dátumom a historickým medzníkom pre náš národ... Je časom, keď si Slováci a Česi pripomínajú výročie nevítaného vstupu sovietskych a im spriatelených vojsk na naše územie. Tohtoročné „oslavy“, už 41. výročia okupácie však zatienil iný politický moment. Naoko nevinný, no rozhodne „susedské vzťahy narúšajúci“... Prezident SR Ivan Gašparovič totiž vyslovil diplomatickú nótu, laicky povedané, nevpustil svojho maďarského kolegu Lászla

Solómya na slovenské územie pri príležitosti odhaľovania sochy sv. Štefana v Komárne (pre vysvetlenie - sv. Štefan bol v rokoch 1001 až 1038 prvým uhorským kráľom, zároveň aj veľkokniežaťom Maďarov). Tento krok sa stretol s veľkou nevôľou, ale bol len akýmsi pokračovaním napätých vzťahov.... NA ZAČIATKU BOLO SLOVO... Poďme teda od začiatku. Už aj v Biblii sa píše, že prvé bolo slovo. A z neho sa vytvorila reč. Každý

národ sa formoval prostredníctvom „domorodého“ jazyka. A práve jazyk sa stal neuralgickým bodom medzi dvoma národmi – slovenským a maďarským. Do platnosti totiž vstúpila novela jazykového zákona a práve tento krok spravil medzi susedmi iskrivý výboj. Z komára vznikol somár, hoci niektorí politici (slovenskí aj maďarskí) použili práve tento moment na vyostrenie historickej revnivosti. Politickí analytici a verejnosť čakali, ako sa s danou situáciou popasuje jedna z troch koaličných slovenských strán. Strana, ktorá našich južných susedov už „apriori“ odmieta – SNS. Na reakciu si dali predstavitelia najstaršieho zoskupenia na čas. Zdržali sa akýchkoľvek komentárov, napokon so stanoviskom vyšiel na svet samotný predseda strany

Ján Slota. „ Nejde im o jazykový zákon, ani o dobré susedské vzťahy. Či o priateľstvo v rámci EÚ. Chcú zrušiť Trianon!“ (Trianonská mierová zmluva bola zmluva, ktorá riešila hranice maďarského štátu po rozpade Rakúska – Uhorska po prvej svetovej vojne. Maďarsko ňou zároveň uznalo úplnú nezávislosť Československa. Maďari súhlasili aj s ochranou národnostných menšín.) KRV, NÁSILIE, URÁŽKY Oheň bol už medzi oboma národmi na streche. Futbalové stretnutie Dunajskej Stredy so Slovanom Bratislava pre istotu zrušili. Veď naposledy pri strete znesvárených fanklubov tiekli aj litre krvi. Výtržnosti nemali konca kraja. (pokračovanie na strane 2)

V mnichovské galerii Pinakotéka se nyní výjimečně nacházejí vedle sebe dva skvělé renesanční obrazy malíře Andrey de Sarteho s názvem Svatá rodina. První si objednal florentský obchodník Giovanni Battista Puccini, který ho chtěl prodat francouzskému králi. Když však Puccini dílo spatřil, byl jím natolik uchvácen, že se rozhodl nechat si ho pro sebe. Následně pověřil del Sarta namalováním druhé verze obrazu, která byla nakonec francouzskému králi opravdu prodána, a dnes se nachází v depozitářích Muzea Louvre. Odtud byla do Mnichova zapůjčena až do konce letošního roku. V Mnichově zase vlastní původně medicejskou sbírku s obrazem Pucciniho.

2

EN č. 9 / 2009

SR A EVROPSKÁ UNIE

EURÓPSKE HORIZONTY MARTINA HRICA

Ako žiť s Trianonom? Skvelý vedec, manažér i diplomat, jeden čas slovenský veľvyslanec v Maďarsku, Štefan Markuš nedávno zverejnil svoj pohľad na slovensko-maďarské vzťahy. Upozornil, že veľká časť Maďarov dodnes, už po generácie, prežíva ako traumu Trianon. Po všetkých tých porážkach v histórii túto považujú za najporážkovitejšiu. A že sa my, Slováci, musíme ešte zopár generácií naučiť s tým žiť. Na Slovensku sa strhla búrka nevôle. Ako s tým máme žiť? V stálom napätí, ohrození? Čo čert nechcel, o pár dní oficiálny prieskum verejnej mienky u našich susedov potvrdil, že 70 percent Maďarov Trianon dodnes kvári na duši. Ale Markuš predsa netvrdil, že tomu máme tlieskať. Ak náš bratranec či sused trpí ľahšou formou paranoje, ocko, navyše lekár, Európska únia, nedovolí, aby choroba prerástla do agresívnej formy. Navyše, medicína na liečbe tejto choroby intenzívne pracuje. Väčšina Maďarov neregistruje dva historické fakty. Že rozpad žalára národov spôsobili oni samotní svojou politikou. A že nové v hranice v Trianone sa kreslili veľmi uvážlivo. Aby prechádzali stredom zmiešaných území. V maďarskej cudzine sa ocitlo presne toľko Slovákov, ako ostalo Maďarov na území Slovenska. Je len vecou láskavej, tolerantnej, demokratickej politiky Maďarska od Trianonu po dnes, že Slovákov v Maďarsku nie je ani 20 tisíc. A že Maďarov je na Slovensku 20 násobok, príčinou toho je netolerantná, nedemokratická, utlačovateľská politika Československa a Slovenska. Z tohto pohľadu výrok maďarského politika, že Slovensko je mladším bratom, ktorý sa musí učiť demokracii a európanstvu od Maďarov, vlastne aj chápem a plne podpisujem. Vo vzťahu k menšinám by sme sa mali čo od nich učiť. Ale to by len penili, však? Ale dosť irónie. V živote si môžeme vyberať priateľov, bratrancov ani susedov nie. Triezve mozgy na oboch stranách tvrdia: „Prestaňme si vyhrabávať z histórie vzájomné krivdy, je to nezmysel. Hľaďme do budúcnosti.“ Z tohto aspektu ma zaujíma spoločná francúzsko-nemecká učebnica histórie. Aj tam boli vzťahy napäté. Čo pre jedných bolo víťazstvom, pre druhých porážkou. Nečítal som ju, neviem, ako historici oboch krajín takúto syzifovskú úlohu zvládli. Aj my máme s Maďarmi komisiu, ktorá sa trápi na spoločným dejepisom. Viem si to predstaviť len tak, že by sa uvádzali fakty bez hodnotenia, kto koho kedy porazil, kto komu ukrividil. Potešiteľné je, že prieskum o trianonskej traume sa na Slovensku nerobil, Maďarov na našom území trápia celkom iné, každodenné problémy. Čím skôr to pochopia politici, tým lepšie pre oba národy, pre naše spolužitie.

Tisícročná včela.... ožila ??? (pokračovanie zo strany 1)

Zdemolované autá, výklady, bitky, urážky, hanenie rasy. Maďarským fanúšikom i vláde sa nepáčilo, ako sa so situáciou vyrovnali slovenskí policajti. Naozaj, napätie bolo cítiť všade, no najmä na politickej scéne. Korunu tomu nasadila už spomínaná diplomatická nóta Ivana Gašparoviča. Medzi pesimistami sa skloňovalo aj slovko VOJNA. Možno aj preto sa v snahe ako tak upokojiť ohnivú situáciu stretli premiéri oboch krajín. Gordon Bajnai a Robert Fico. Stretli sa na polceste, v malebnej dedinke Szécsény. Obec, ktorá si žila pokojným životom, zrazu lemovali kordóny televíznych štábov a policajných áut. Dvojhodinové rokovanie aspoň trochu izolovalo vzniknuté napätie. Atmosféra sa utíšila. Vyhlásenie oboch premiérov obsahovalo 11 bodov. Aspoň stručne... obaja sa dohodli, že uvoľnia politické napätie medzi oboma krajinami (toleranciou a vzájomným porozumením), do popredia by sa mal dať bilaterálny rozhovor (často skloňované slovo dôvera), premiéri chcú zvýšiť prísne opatrenia proti extrémistickým fenoménom a skupinám, všetkým formám xenofóbie, intolerancie, šovinizmu a nacionalizmu.... To sú najpodstatnejšie úseky z ich stretnutia a samozrejme, musí sa dodržiavať pakt medzi Slovenskom a Maďarskom uzatvorený a podpísaný v Paríži 19. marca 1995... PREZIDENTI SI DUPLI... V tejto chvíli by ste si povedali, fajn... bude dobre. Lenže! Kto by mal byť reprezentantívnejšou zložkou ak nie prezident? Ten slovenský s maďarským si ani na

meno nevedia príjsť. Vzájomné zmierenie narazilo teda na ďalšiu prekážku. Zatiaľ čo premiéri oboch krajín začínajú plniť „plán zmieru“, prezidenti k sebe nevedia nájsť ani len cestu. Sólyom dal Gašparovičovi košom. Pozvanie za rokovací stôl odmietol, považoval to za nevhodné. Hlava maďarského štátu má totiž podmienku – vysvetlenie a ospravedlnenie za diplomatický incident z 21. augusta. Napätie hláv dvoch štátov ovplyvnilo dokonca aj stretnutie Vyšegrádskej štvorky v poľskom Sopote. Nevinne sa do maďarsko – slovenského sporu zaplietol aj český prezident Václav Klaus. Musel totiž vysvetľovať svoje vyhlásenie o obavách z ambícií Maďarska „rozširovať sa“. Nemyslel tým územné nároky, ale vzrastajúci vplyv maďarských menšín v zahraničí. Ivan Gašparovič videl na stretnutí problém jasne. „ Je to tvrdé jadro SMK (Strana maďarskej koalície), s ktorým rokujú najvyšší maďarskí predstavitelia.“ Podľa slovenskej hlavy štátu, nie sú politici okolo Pála Csákyho (šéfa strany) loajálni k Slovensku. VOLLEBAEK V ÚLOHE KROTITEĽA VÁŠNI Hovorí sa, že niet víťaza bez boja a bez rozhodcu. Ním sa chtiac nechtiac stal vysoký komisár Organizácie pre bezpečnosť a spoluprácú v Európe (OBSE) Kurt Vollebaek. V Bratislave sa už stretol s predstaviteľmi slovenskej politiky – ministrami zahraničných vecí (M.Lajčákom) a kultúry (M.Maďaričom) či poslancami NR SR (parlament). Maďari totiž apelovali

Premiéri Slovenska a Maďarska Robert Fico a Gordon Bajnai sa stretli na polceste, v malebnej dedinke Szécsény. foto: vlada.gov.sk na to, že novela jazykového zákona je v rozpore s európskymi normami a medzinárodnymi dohodami. Zhoršuje tým práva menšín. Slovensko samozrejme obvinenia odmieta a argumentuje Vollebaekovými posudkami, že zákon sleduje legitímny cieľ. Predsedovia vlád Robert Fico i Gordon Bajnai sa však dohodli, že dajú na rozhodcovský výsledok komisára OBSE. Oslovili sme preto spoluautorku tohto širokodiskutovaného zákona, riaditeľku odboru literatúry, knižnej kultúry a štátneho jazyka Elenu Kačalovú. „ Zákon pripúšťa aj funkčné využitie nespisovných jazykových prostriedkov. Patria medzi ne aj nárečové výrazy. Zrejme si nie každý prečítal jazykový zákon až do konca. Ak chce niekto v akejkoľvek verejnej sfére použiť nárečové výrazy, bez problémov tak môže spraviť. Zákon to nezakazuje, ale dokonca umožňu-

je.“ Obavy, že ľudia rozprávajúcí nárečíma budú za to pokutovaní, tak nie sú na mieste. V spisovnom jazyku nie je totiž nič zakázané, ak ide o jasné a funkčné využitie týchto prostriedkov. KTO CHCE, PALICU SI NÁJDE Európska legislatíva v oblasti používania jazykov neexistuje. Tvrdí nielen eurokomisár Ján Fígeľ. Maďarsko slovenské spory sú iba jazykovou zástierkou úplne iných problémov. Podľa môjho názoru je to obyčajná bublina v snahe sa politicky zviditeľniť a získať aké také preferencie na úkor hanobenia rasy. Nie je totiž v živote dôležité, AKO človek rozpráva, ale ČO rozpráva. Kto chce - dorozumie sa... Kto totiž hľadá cestu, hľadá zároveň aj spôsob, kto nie, zameria sa na dôvod. Jozef Havrilla

Maďarsko: Zlé susedstvo, turecká kliatba... V titulku citované maďarské príslovie vychádza zo stáročnej skúsenosti maďarského národa, ktorý musel čeliť už od vzniku svojho štátu, Uhorska, neustálym útokom, no a v 16. storočí, po bitke pri Moháči sa tu na 150 rokov usalašili Turci. Potom to boli Habsburgovci, po nich, medzi dvoma svetovými vojnami samotní Maďari znamenali hrozbu pre susedné štáty, Rusi pobudli v krajine niekoľko desaťročí, teraz je už 20 rokov sloboda, členstvo v NATO a EÚ spolu s viacerými susedmi. Predsa je susedská politika Budapešti neustále neuralgická až neurotická... Každá maďarská vláda od zásadných spoločenských, politických a hospodárskych zmien (v Maďarsku sa to nazýva: zmena systému) považovala za jednu zo svojich kľúčových úloh pestovať vzťahy so susedmi. Susedská politika bola na jednej rovine so vzťahmi s EÚ a NATO. A čo je najhlavnejšie: bola a je úzko spojená so starostlivosťou o maďarské menšiny v okolitých štátoch. Dalo by sa povedať, že susedská politika bola a je závislá od toho, ako sa majú menšinoví Maďari za hranicami maďarského štátu. Po trianonskej mierovej zmluve (v maďarskom pojmosloví: diktáte) sa s istou dávkou irónie hovorilo, že Maďarsko je jediná krajina, ktorú obklopuje vlastný národ, rozumej: maďarské menšiny v susedných krajinách. Aj teraz sa to niekedy vyťahuje, hoci to už tak silno neplatí. V uplynulých dvadsiatich rokoch nielen v politickom slangu, v mediálnych diskusiách a na iných neoficiálnych úrovniach, ale aj v politických špičkách,

v parlamente, v oficiálnych dokumentoch sa neraz používal výraz: „odtrhnuté časti krajiny“, „odtrhnuté časti národa“, pod čím treba rozumieť územia bývalého Uhorska („veľkého Maďarska“), ktoré bolo „okyptené“ (a toto je ďalší bežný výraz) v Trianone o dve tretiny. Slovom: istá dávka nostalgie zachváti každého Maďara, ľavičiarov menej a nie tak často, pravičiarov viac a častejšie. To je realita, hoci faktom je, že takmer každé stretnutie s politikmi zo susedného štátu sa začína tým, že maďarská strana ubezpečuje: nemá žiadne územné nároky. A naozaj nemá, ani by sa to nedalo nijakou formou realizovať. Tento nostalgický pocit prežíva len v mysliach. Kto tvrdí opak, teda že Maďari sa snažia získať územie niektorej susednej krajiny a autonómia maďarskej menšiny je prvým krokom vedúcim k tomuto cieľu, ten túto stále citlivú otázku zneužíva na vlastné nekalé ciele. V posledných rokoch tieto vzťahy sú striedavo pokojné a vyos-

Premiéri Slovenska a Maďarska Robert Fico a Gordon Bajnai sa dohodli, že uvoľnia politické napätie medzi oboma krajinami . trené. Všade vyskakuje otázka maďarskej menšiny, ale v kontaktoch s Chorvátskom, Slovinskom a Rakúskom menej, lebo tam je Maďarov málo. Srbsko a Vojvodina – to je už citlivejšie, pretože každá srbská vláda, aj súčasná, prozápadná, hezituje, váha pri udeľovaní autonómnych právomocí vojvodinským Maďarom, ktorí raz sú, raz nie sú v provinčnej vláde. Na Ukra-

jine je pomerne málo Maďarov, hlavným problémom je chudoba, ale aj silný nacionalizmus kyjevskej centrály. Tu však veľkosť krajiny a jej kľúčové postavenie v zásobovaní Maďarska energiou, významne determinuje postoje Budapešti. V Rumunsku sú takmer 2 miliony Maďarov, so silnou politickou reprezentáciou, ktorá dlho bola v bukurešťskej vládnej koalícii. Vtedy neboli

problémy, presnejšie: boli miernejšie. A to isté sa dá povedať aj o Slovensku: keď Maďari boli 8 rokov vo vláde, celkové vzťahy s Maďarskom boli v poriadku, až na niektoré výnimky. No, také zlé a vyostrené ako teraz, neboli azda nikdy. Dôvody sú známe, ale až zarážajúca je neschopnosť politických špičiek komunikovať na úrovni, normálne, permanentne. Ako keby sa chceli

foto: vlada.gov.sk

vyvŕšiť – obe strany! – na tom druhom za staré i nové hriechy, krivdy, neprávosti, urážky... Je zaujímavé, že maďarská vláda už niekoľkokrát mala spoločné zasadanie s vládami susedných krajín (predsa je to znak prirodzených, normálnych vzťahov) s výnimkou slovenskej. Gregor Martin Papucsek, Budapešť

EN č. 9 / 2009

3

ČR A EVROPSKÁ UNIE

Jiné světy v jedné Unii

EVROPSKÉ HORIZONTY ZDEŇKA VELÍŠKA

Bezpečnostní politika mezi konfrontací a spoluprací s Ruskem

(pokračování ze strany 1)

Poměry mezi Čechy a Rakušany podle něj tak vyhrocené nejsou. „Jsou to úplně jiné povahy. A navíc Češi na společný stát s Rakouskem rozhodně nevzpomínají špatně, protimonarchistické nálady jsou dávno pryč,“ myslí si Kuba. SYMBOL TEMNA A UTLAČOVÁNÍ ČEŠSTVÍ Vztahy mezi Čechoslováky a Rakušany nebyly dobré po rozpadu Rakouska – Uherska, kdy se Vídeň pro mnohé stala symbolem „doby temna“ spojené s utlačováním „češství“. Poměry nenarovnal ani anšlus Rakouska v roce 1938. „Wehrmacht byl velkou částí rakouské veřejnosti přivítán s nadšením a Hitlerova cesta do Vídně se změnila v opravdový triumf,“ uvádí renomovaný historik a odborník na mezinárodní vztahy ve své úspěšné publikaci Světová politika. Pak přišly roky odcizení a Evropu rozdělila železná opona, která zabránila společnému vývoji států. Rok 1989 však nepřinesl to, co mnozí čekali. „Když jsem jel poprvé do Rakouska, lidé byli nadšení, že se svět zase sjednocuje. Ale další cesty už tak pozitivní nebyly. V obchodech se objevily nápisy, ať tam Češi nekradou, a už jsme takoví kamarádi nebyli,“ vzpomíná na jednu z nepříjemných situací Petr Šesták z Brna, který vozí do Vídně víno. To, co Čechy s Rakušany po revoluci rozdělovalo, však nebyly krádeže bonbonů v super-

foto: Jan Štifter

Ilustrační foto z českého pohraničí. marketech, ale problém daleko větší – jaderná elektrárna Temelín. Dopad měl i na život běžných občanů. Rakouští aktivisté blokovali hranice a v českém prostředí se rozšiřovaly protirakouské nálady. KOSOVO JAKO NEDÍLNÁ ČÁST SRBSKA? Problémy ve vztazích se odehrávají i uvnitř samotných států. Dochází k jejich dělení, jak tomu bylo nejen u Československa, posledním evropským příkladem byl vznik Kosova.

Bilance z února letošního roku nebyla příliš pozitivní. V den, kdy Kosovo slavilo rok nezávislosti na Srbsku, ho uznávalo jen čtyřiapadesát států a Srbové dál trvali na tom, že bývalou provincii považují za nedílnou část svého území. Srbsko je na tom v mnohém stejně jako na začátku 20. století Rakousko či Maďarsko. Nechce ztrácet území, a odmítá proto vznik nových států. Podobné to bylo v červnu 2006, kdy nezávislost na něm vyhlásila Černá Hora. Rozhodli o tom tehdy lidé v referendu,

výsledek byl ale těsný. Nový stát si přálo jen 55,5 procenta obyvatel a pro odtržení od Srbska bylo potřeba alespoň 55 procent hlasů. Jedno narovnání mezinárodních vztahů je přitom v plánu už hodně dlouho. Je to česko-vatikánská smlouva, o které se vedou jednání od listopadové revoluce. V roce 2003 neprošla poslaneckou sněmovnou. Vatikán teď doufá, že nová jednání odstartuje návštěva papeže Benedikta XVI., který se chystá na cestu do Prahy, Staré Boleslavi a Brna. Jan Štifter

ZAOSTŘENO NA TÉMA MĚSÍCE Za dvacet let od sametové revoluce ušly regiony na obou stranách hranice dlouhou cestu a spolupracují spolu. Jihočeský kraj spolupracuje navíc se dvěma státy a třemi zeměmi – Německem a Rakouskem a tedy Dolním Bavorskem a Horním a Dolním Rakouskem. Právě s Dolním Rakouskem byla podepsána již v roce 2002 rámcová smlouva o spolupráci, které se dále účastní kraje Jihomoravský a Vysočina a jejíž konkrétní pracovní program na léta 2010 až 2013 schválilo nedávno jihočeské krajské zastupitelstvo. Jaká je tedy konkrétní spolupráce s našimi zahraničními sousedy? Spolupracujeme v oblasti dopravní infrastruktury a navzdory letité nepřízni pražské vlády pokračujeme v našich snech propojit dál-

nicí a moderním železničním koridorem Prahu s Lincem. Jihočeský kraj by tak konečně získal napojení na evropskou dálniční síť. K dalším společným aktivitám obou regionů patří také spolupráce na poli kultury, vzdělávání a sportu. Některé školy a školky v příhraničních oblastech podporují vzájemné jazykové vzdělávání dětí. Vznikají projekty na společné přeshraniční propagování kulturních akcí či turistických aktivit. Přesto, i dvacet let po pádu železné opony a pět let od rozšíření Evropské unie také o Českou republiku, je co zlepšovat. Proto Jihočeský kraj přišel s projektem Strategie pro železnou oponu. Ten má podpořit rozvoj příhraničních oblastí podél celé bývalé železné opony, která se táhla od Baltského po Jad-

ranské moře. Za čtyřicet let, kdy od sebe východní a západní Evropu dělily ostnaté dráty, bylo území pohraničí zapomenutou periferií, o jejíž rozvoj se nikdo nestaral. Dvacet let od pádu železné opony se situace v těchto regionech částečně zlepšila. Vznikají jednotlivé projekty, které mají za cíl přemostit vztahy mezi Čechy a Rakušany. Naší strategií říkáme, že příkop, který se v těchto oblastech vybudoval za čtyřicet let, nejde jenom přemostit, ten je potřeba zasypat. Máme zájem do těchto hospodářsky slabých oblastí, ať už na české straně, nebo na straně německé či rakouské, investovat prostředky. Aby tam lidé chtěli bydlet, nacházeli práci, aby tam byla dobrá dopravní obslužnost, která bude fungovat i přes hranice. Pokud

budou lidé na obou stranách hranice pro vzájemnou spolupráci nadšení, tak žádná brzda k vylepšování příhraničních vztahů neexistuje.

Mohu-li hovořit za kulturní oblast, domnívám se, že se Čechům daří navazovat přeshraniční vztahy velmi dobře. Dokladem úspěšně fungujících kulturních vztahů je i přeshraniční aktivita česko-bavorského kulturního střediska, Centra Bavaria Bohemia v Schönsee, v němž se ročně koná více než 70 kulturních akcí za účasti Čechů a Němců. Němci se zajímají o českou kulturu, Češi o německou,

mají zájem o kooperaci, jejímž výsledkem je mnoho úspěšných projektů mezi školami, obcemi, spolky, se kterými se v rámci své práce často setkávám. Tyto přeshraniční aktivity mnohdy vznikají za finanční podpory dotačních programů Evropské unie, bez níž by realizace mnohých zajímavých projektů nebyla možná. I přes relativní dostatek finančních prostředků je však vždy zapotřebí, aby za danými přeshraničními

aktivitami, záměry a plány stáli konkrétní a pro „dobré sousedství“ motivovaní lidé, kteří tyto dovedou k patřičnému výsledku. Domnívám se tedy, že případnou brzdou přeshraničního dění tak mohou být opět jen lidé, kteří necítí potřebu „sousedské vzájemnosti“, nevidí či nechtějí vidět možnosti, které skýtá česko-německý (bavorský) prostor, obávají se jít do rizika a obětovat svůj čas - mnohdy bez nároku na

finanční ohodnocení - pro dobrou věc.

Po Obamově zrušení Bushova plánu na umístění radaru v Česku a antiraket v Polsku se z obou zemí ozval nářek těch, kdo v amerických základnách viděli nejlepší ne-li jedinou - záruku bezpečnosti pro své země. Bezpečnost ostatních, s nimiž v prvním desetiletí po pádu železné opony spojili svůj osud - nejdříve v NATO, pak i v Evropské unii - neměla v jejich plánech místo. Neměla je tam ale ani moderní koncepce obrany před novými, skutečnými riziky jednadvacátého století a novými metodami expanze a „šíření vlivu“. Využití amerického protiraketového štítu k vlastní obraně se v myšlenkách českých a polských politiků opíralo jen o vojenskou strategii a bylo namířeno jen proti jedinému riziku: proti ruské rozpínavostí. O té uvažovali ovšem jen jako o prosté imitaci rozpínavosti sovětské opřené o tankové divize a raketové vojsko. Že takové úzké, a navíc nekolektivní pojetí bezpečnosti, nevzbudilo sympatie ve většině evropských zemí a že je EU přijala spíš se zdvořilým mlčením a NATO spíš jen s povinným projevem zájmu, to dosvědčuje fakt, že americké upuštění od středoevropského segmentu protiraketového štítu nevyvolalo v dalších evropských metropolích a v centrálách EU a NATO podobné rozhořčení a hněv jako u skupiny bývalých českých vládních politiků. V případě NATO to dosvědčuje, že jeho postoj k perspektivě vybudování amerických základen v Česku a v Polsku skutečně spočíval - jak se usnesl summit NATO v Bukurešti (2008) - v ochotě „prozkoumat slučitelnost americko-polsko-českého plánu s plány NATO na protiraketovou obranu“. Nový generální tajemník NATO Fogh Rassmussen teď dokonce hodlá posílit spolupráci NATO s Ruskem v oblastech společných bezpečnostních rizik a společné protiraketové obrany. EU, a v ní především Německo a Francie sledují vůči Rusku podobnou linii - linii ekonomického, ale i politického partnerství. Poté, co se české vládní garnituře z let 2006-2009 rozplynula vidina bezpečnosti opřené o vojenskou přítomnost USA na českém území, měli by se čeští politici soustředit na vypracování nové, teď už adekvátní bezpečnostní politiky, která by opravdu měla šanci stát se pojistkou před rozšířením ruského vlivu do naší země a postupně do celé Evropy. Může jí v této chvíli vypracovávat jen uvnitř EU. Pokud se k tomu dokáže odhodlat, čeká ji strastiplné překonávání iluzí, které má o euro-ruském partnerství řada evropských politiků. Ale může se kojit nadějí, že silná, sebevědomá Evropa, kterou pomůže vybudovat, vzbudí v Rusku respekt a třeba i chuť k poctivému partnerství s ní a s jejím spojencem Obamovou Amerikou. V globálním světě může Rusko brzo potřebovat spolupráci Západu k tomu, aby obstálo vůči novým mocným kandidátům na „šíření vlivu“. Tahle křehoučká naděje je pořád lepší než perspektiva konfrontace s Ruskem. V té bychom možná i bez radaru byli v epicentru konfliktu.

Eurofon 800 200 200 odpovídá

Co je to Východní partnerství a jak souvisí s Evropskou politikou sousedství?

Mgr. Jiří Zimola, hejtman Jihočeského kraje

Václav Vrbík, zástupce vedoucího projektu, reprezentant Plzeňského kraje v Centru Bavaria Bohemia v Schönsee

Původně polsko-švédská iniciativa Východního partnerství byla Evropskou komisí představena v roce 2008. Zahajovací summit se uskutečnil v květnu 2009 v Praze během českého předsednictví. Cílem iniciativy je posílit východní rozměr Evropské politiky sousedství a zlepšit spolupráci Evropské unie se svými východními sousedy. Události na Ukrajině, v Bělorusku nebo na jižním Kavkaze totiž ovlivňují i členské státy Evropské unie. Prostřednictvím Východního partnerství chce EU podporovat politický a ekonomický rozvoj těchto států s důrazem na dodržování principů demokracie. Praktickým dopadem iniciativy je mimo jiné uzavření nových dohod o přidružení,

lepší přístup na evropský trh a zjednodušení vízových procedur. Evropská komise také prozkoumá možnosti mobility pracovních sil s cílem dalšího otevření pracovního trhu EU. Velký zájem má Unie na posílení spolupráce v oblasti energetické bezpečnosti a životního prostředí. Východní partnerství neznamená příslib členství v EU – nabízí však zúčastněným zemím platformu pro bilaterální i multilaterální spolupráci a výměnu osvědčených postupů a zkušeností. Časový rámec spolupráce závisí na pokroku partnerských zemí při provádění politických, sociálních a ekonomických reforem a vždy bude posuzován jednotlivě. Které země se účastní Východního partnerství a jaký je jeho rozpočet? Programu Východního partnerství se účastní všech sedmadvacet členských zemí Evropské unie a Arménie, Ázerbajdžán, Bělorusko, Gruzie, Moldavsko a Ukrajina. Finanční prostředky jsou poskytovány v rámci Evropské politiky sousedství a navíc bude postupně uvolněno až 600 milionů eur. Zpracovala Mgr. Petra Kubařová

4

EN č. 9 / 2009

ZAOSTŘENO NA TÉMA MĚSÍCE - EVROPA

Slovinci se dohodli s Chorvaty Slovinsko má asi 47 kilometrů pobřeží, které od severu omezují rybolovné nároky Itálie a od jihu tytéž nároky Chorvatska. Mezi Slovinskem a Itálií spor nikdy nebyl, ale 18 let trval spor dvou bývalých jugoslávských republik o výjezd z Piranského zálivu do mezinárodních vod. Tento slovinsko-chorvatský spor skončil konečně dohodou.Chorvatská premiérka Jadranka Kosor a slovinský premiér Borut Pahor se 11. září 2009 dohodli na vyřešení námořní hranice. Slovinský premiér oznámil, že jeho vláda navrhne parlamentním výborům, aby Slovinsko odstranilo překážky bránící Chorvatsku ve vyjednávacím procesu s EU (Slovinsko od prosince 2008 blokovalo tyto přístupové rozhovory). O CO ŠLO? Důvodem neshod bylo asi 20 km2 vod Piranského zálivu. Slovinsku umožňuje přístup do mezinárodních vod pouze tento záliv. Ač pobřežní čára chorvatské pevniny měří 1 777 kilometrů, přesto dlouhá léta požadovalo vést hranici se Slovinskem přesně v polovině zálivu. Chorvatská vláda argumento-

vala ochranou svého rybolovu. Dne 11. září 2009 se obě země dohodly na společné správě Piranského zálivu. Dohoda by měla být podepsána co nejdříve a měla by mít platnost na dvacet až padesát let. Podle dohody z 11. 9. 2009 by vody nárokované Slovinskem měly spravovat obě země společně. Společná slovinsko-chorvatská

hranice sleduje řeku Dragoni a ta se do Piranského zálivu vlévá pro Slovince pro plavbu v nevhodném úhlu. Jediná cesta pro ně i pro země střední Evropy jediná slovinská brána k Jadranskému moři vede přes vodní území patřící zatím stále k Chorvatsku. Slovinské lodě by musely z Piranského zálivu vyplouvat přes chorvatské vody, což by Chorvatsku umožnilo slovinský lodní provoz kdykoliv zablokovat. Proto již v 90. letech 20. století Slovinsko dojednalo s Chorvatskem volný koridor přes chorvatské vody za ústupky v jiných částech sporné pozemní hranice. Tehdy slovinský parlament dohodu schválil, chorvatský však ne. V roce 2001 podepsali tehdejší předsedové obou vlád novou dohodu, která Slovinsku přidělila dvě třetiny Piranského zálivu. Ani tato smlouva neprošla v chorvatském parlamentu. Spor tak pokračoval dále bez naděje na jeho brzké vyřešení. SLOVINCI MĚLI TRUMFY V RUCE Slovinsko jako člen EU (od roku 2004) zatím záměrně blokovalo přístupová jednání Chorvatska o vstupu do EU.

Piranský poloostrov patří k vyhledávaným turistickým destinacím, ale pro Slovinsko znamená i jediný přístup k moři. foto: archiv Tato přístupová jednání už třikrát ztroskotala, a to právě kvůli hraničním problémům se Slovinskem. Zatím Slovinci blokují 13 z 35 vyjednávaných kapitol. To by se po podpisu vzájemné dohody mělo změnit. Slovinsko, které jako člen EU má fakticky právo veta, namítalo dosud, že pokud by uznalo chorvatské nároky, přišlo by o přístup do mezinárodních vod. Zatím to byla prohra pro

obě strany sporu. Pro Slovinsko, které se marně domáhalo unijního zprostředkování, pro Chorvatsko, které si vstup do EU přeje, ale bez slovinského souhlasu do ní vstoupit nemůže. Zároveň se tím komplikují i plány na schválení Lisabonské smlouvy. Ústupky Irům, za něž se kupuje jejich „ano“ v nadcházejícím druhém referendu o Lisabonské smlouvě, se mají „vložit“ do přístupové smlouvy s novým členským státem. Tu

budou tak jako tak muset ratifikovat všechny stávající unijní země. Donedávna se myslelo, že zmíněnou „službu Lisabonu“ poskytne právě Chorvatsko. Pokud by se Chorvati se Slovinci nedokázali včas dohodnout, předstihl by Chorvaty Island (o vstup požádal do EU dne 27. července 2009), jehož přístupová jednání budou jednodušší a mnohem rychlejší (jeho přijetí se očekává v letech 2011-12). Jan Hájek

Zvláštností, která z mého pohledu brání v rozvinutí německo-českých vztahů, a to zvláště v pohraničí, je jakási podvědomá nadřazenost Němců nad ostatními, která v tomto regionu stále přetrvává, a se kterou se spousta Čechů, kteří jsou v kontaktu s místními, setkává. Hodně je tento problém výrazný u smíšených manželství, kdy německé příbuzenské straně často vadí bilingvismus, ve kterém je potomek vychováván. Německo se v současné době snaží alespoň o začlenění češtiny jako dobrovolně volitelného předmětu na místních školách. Dalším negativem je také pohled na Čechy jako levnou pracovní sílu, a to i po tak dlouhé době, i přes to, že koruna značně posílila a také plat se podstatně zvýšil.

Tyto předsudky zabraňují objektivnímu pohledu na věc. Dalším horkým tématem je i po uplynutí více jak 60 let sudetský problém. Jak jsme se nedávno dočetli v českém tisku: „Ministerstvo vnitra zakázalo Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které požaduje zrušení takzvaných dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Považuje je za protiprávní v EU. Sdružení se také hlásí k podobným spolkům v Německu a Rakousku.“ Je až s podivem jak dlouho se tato věc řeší. Při odsunu Německo nové příchozí odškodnilo za ztráty, které utrpěli. Proč i po tak dlouhé době nenechají celou věc být? Vždyť ani my nekřičíme a nedožadujeme se odškodnění za újmu, kterou oni zde způsobili! Pravda, po našem předsednictví

EU je na nás pohlíženo poněkud zvláštně, zvláště po pádu naší vlády. Celkově je ostatními státy naše předsednictví hodnoceno spíše negativně. „České předsednictví mám spojené se spoustou různých ‚nehod‘ a podivných historek. Všichni si například budeme pamatovat Topolánka a jeho výrok o ‚cestě do pekel‘ v souvislosti s plánem Washingtonu na pomoc americké ekonomice a fotky Topolánka v Berlusconiho vile,“ říká německý korespondent z Bruselu. A tak nám nezbývá nic jiného, než se snažit o zlepšení naší reputace a ukázat se v lepším světle. A to ne jenom před naším západním sousedem – Německem, ale i před celým světem. Vždyť Česko před válkou něco znamenalo.

lu La Manche. Vztah Britů „rostbifs“ a Francouzů „froggies“ by se dal nazvat „nesmiřitelné přátelství“. Jejich vztah byl vybudován na základě vzájemného odporování a kopírování. Jedním z takových pokušení bylo, když Britové předložili kandidaturu k zahájení Tour de France na anglické půdě v roce 2006 a 2007. Na politické scéně země spolupracují, i když na Británii se někdy pohlíží jako na americké společníky a zachování nezávislosti není vždy mile chápáno. Pokud se zeptáte Francouzů, co si myslí o Angličanech, s humorem odpoví, že hodně konzumují pivo, jsou zapřisáhlí fanoušci fotbalu, mají zvláštní humor a gastronomii s všudypřítomnou mátovou příchutí a postrádají cit pro módu. V zápětí však dodají, že chodí společně do anglických barů

tzv. pubs, kterých najdete ve Francii spoustu, nejvíc však v Paříži. Někteří Francouzi se obávají anglofonních národů z důvodu rostoucích řetězců rychlého občerstvení, které můžou ohrozit francouzskou gastronomii. Angličané neskrývají sympatie pro Francii a často se usazují v hexagonu natrvalo z důvodu příznivějšího počasí, krajiny, způsobu života, vzdělání a zdravotní péče. Koupěmi nemovitostí se Francouzi brání nárůstu cen, jako se to stalo například v Chamonix, kde Francouzem zůstal každý desátý obyvatel. V Londýně žije spousta Francouzů, kteří sem odjeli za prací, studiem, společenským a kulturním vyžitím. Dnes si jsou obě metropole ještě blíž díky vlakům Eurostar. Na severu země platí staré přísloví – co se škádlívá, rádo se

mívá. Proto zde bude veselo s častým vtipkováním. Belgičani, jakožto „pojídači hranolků“ jsou totiž terčem francouzského humoru nejen kvůli svému přízvuku. Francouzi jezdí do Belgie za turistikou, odpočinkem i poznáním rozdílného stylu života. Spousta z nich tráví dovolenou v kempech a nemůže si vynachválit belgickou přírodu a přátelskou povahu Belgičanů. Na belgických vyšších školách a univerzitách byste našli mnoho francouzských studentů. I Belgičané mají smysl pro humor a neváhají vtipkovat o světlech Paříže a aroganci Francouzů. Říkají, že zbožňují Francii, ale byla by lepší bez nich. Frankofonní Belgičan se většinou cítí na francouzské půdě dobře kvůli lepšímu počasí, kulturní a jazykové blízkosti. Ilona Mádrová

My a naši sousedé Němci Česko - německé vztahy jsou předmětem diskusí minimálně od 19. století, i když první známý vlastenecký text zaměřený protiněmecky obsahuje už Dalimilova kronika. V období první republiky se Němci cítili být diskriminováni, přestože byli často dokonce zvýhodňováni. Novým základem česko-německých vztahů je od „sametové revoluce“ v tehdejším Československu a od znovusjednocení Německa, Smlouva o dobrém sousedství z roku 1992. Vymezuje rámec pro široce rozvinutou spolupráci a předpokládá pravidelná setkání na vládní úrovni. Druhým základním dokumentem je Česko-německá deklarace, která byla podepsaná 21. ledna 1997. Jejím prostřednictvím vzniklo Česko-německé diskusní fórum a Česko-německý fond budoucnosti. Tento fond budoucnosti je mezistátní insti-

tuce, jejímž posláním je podpořit porozumění mezi Čechy a Němci, zvýšit počet oboustranných setkání a rozšířit formu spolupráce podporou společných projektů. Fond budoucnosti vznikl jako konkrétní výsledek Česko-německé deklarace z roku 1997. Po podpisu jeho stanov německou i českou vládou byl 29. 12. 1997 ustanoven na základě českého právního řádu jako nadační fond se sídlem v Praze. To jsou určitě významné kroky ke vzájemné spolupráci a pro utvoření dobrých a pevných sousedských vztahů. A jak je to

v praxi? Od sametové revoluce a následného otevření hranic máme my i naši němečtí sousedé možnost vzájemného lepšího poznávání. Ne vždy je o to zájem. Mnohým našim západním sousedům stačí jen přejet rychle hranice, natankovat si, koupit pár kartonů cigaret a jet urychleně domů. Obava z neznáma často i po tak dlouhé době přetrvává (i když neoprávněně). A tak zvláště v příhraničí nás reprezentují první vietnamské tržnice a první čerpací stanice. Do většího města ani většina aut, která o víkendech přejíždí hranici, nedorazí. My zase máme rádi výhodné nákupy, a tak zvláště v období svátků, kdy nemusíme do práce, jsou české poznávací značky na parkovištích před německými obchody v převaze.

Jana Lochmanová

Francie: sousedé a přátelé O Francouzech se traduje, že jsou společenští, vstřícní novým setkáním, život prožívají plnými doušky a běžně se informují o dění v sousedních zemích. Průzkum TNS Sofres z letošního jara uvádí, že 93 % Francouzů vychází dobře i se svými sousedy a ve 49 % se jedná o přátelství. Vzájemná pozvání, zapůjčení surovin či poskytnutí menších služeb během nepřítomnosti jsou naprosto běžná. Zvláště ve větších aglomeracích, kde panuje mezi obyvateli individualita a strohá zdvořilost, zavedli svátek sousedů. Již několik let se každé poslední úterý v květnu shromáždí po pracovní době všichni sousedé a spolubydlící na tradiční „seznamovací“ aperitiv. Tento zvyk získal dobré ohlasy a stal se natolik populární, že překročil státní hranice. V roce 2003 se svátek sousedů slavil také v Belgii a deseti evropských zemích. V roce 2004 byl oficiálně spuštěn Evropský den sousedů (Journée européene des voisins), který se uskutečnil ve více jak 150 evropských městech. Nejzajímavější je vztah s Německem, které představovalo pro Francii několik století hlavního nepřítele. Po druhé světové válce se napjaté vztahy uklidnily a postupně přešly do formy přátelské spolupráce. Bylo ovšem zapotřebí vynaložit velké úsilí, poněvadž tento

zpočátku diplomatický vztah měl zabránit vzniku dalších konfliktů. Rozvinul se souběžně s Evropskou unií a podpisem Elysejské dohody se sblížení obou národů stalo oficiální. Je pozoruhodné sledovat vývoj této spolupráce – sdružování měst, škol a regionů, zahájení

vzdělávacích a kulturních programů včetně programu Erasmus, společné rozhodnutí vyrábět Airbus, televizní stanice Arte nebo spolupráce na tvorbě prvního elektrického automobilu... Mladší generace dnes nemají problém s Němci, jsou otevření jejich kultuře, kterou bohužel znají velmi málo. Slabinu představují také jazykové znalosti nedostatečně podporované v opačných zemích. Vzácně byste našli ve Francii německý jazyk jako povinný na seznamu vyučovaných předmětů. Pro Francouze působí stejně jako celé Německo nepříliš atraktivně. Naopak Němci pohlíží na Francii idylicky jako na obrázek krajiny, umění a kultury, spojený s uměním žít. Starší osoby, které prožily období válek a nacistiscké okupace však stěží zapomenou. Poněkud jiná situace je u kaná-

EN č. 9 / 2009

Z REGIONŮ

5

Silničáři se sjeli v Pardubicích na osmém ročníku Mezinárodního silničního veletrhu Vyměnit si zkušenosti, získat přehled o novinkách v oblasti silničního hospodářství, dát o sobě vědět a získat zákazníky, to je hlavní poslání tradičního mezinárodního Silničního veletrhu. Jeho už osmý ročník se v areálu Správy a údržby silnic Pardubického kraje uskutečnil 11. září. Svého druhu ojedinělou akci navštívil letos také ministr dopravy Gustáv Slamečka, mezi dalšími hosty byl ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury Jaroslav Krauter a nechyběli ani představitelé Pardubického kraje, náměstci hejtmana Roman Línek a Jan Tichý.

Silniční veletrh si od doby svého vzniku získal značné renomé. Termín jeho konání mají dlouho dopředu zaškrtnutý v diáři nejenom silničáři a představitelé firem podnikajících v tomto oboru, ale také třeba zástupci samospráv, kteří se o komunikace musejí starat a kontakt se silničním hospodářstvím je pro ně velice důležitý. Velký význam Mezinárodního silničního veletrhu vnímají i osobnosti, pod jejichž záštitou se veletrh koná. Letošní osmý ročník zaštítil ministr dopravy ČR Gustáv Slamečka, hejtman Pardubického kraje Radko Martínek, náměstek hejtmana Pardubického kraje zodpovědný za oblast dopravy, dopravní obslužnost a investice Jan Tichý a v neposlední řadě také ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury Jaroslav Krauter. „Silniční veletrh je zajímavý a významný především tím, že se na něm představí a prezentují firmy, které nějakým způsobem podnikají v silniční dopravě a samozřejmě také investoři nabízející různé možnosti, které v silniční dopravě aktuálně existují,“ říká hejtman Pardubického kraje Radko Martínek a dodává: „Z našeho

pohledu je to opravdu významné, protože se v rámci kraje mají realizovat nejen ty důležité dopravní stavby, jako je například R35 a R43, ale po opravě a modernizaci volá také celá řada menších krajských komunikací.“ Na jeho slova navazuje i náměstek hejtmana Pardubického kraje Jan Tichý, který má v kraji na starosti dopravu, dopravní obslužnost a investice. Podle Tichého je veletrh důležitým setkáním silničářů, kteří si právě tady mohou vyměňovat potřebné zkušenosti a seznámit se s moderní technikou. „Veletrhu se běžně zúčastňují i zástupci Státního fondu dopravní infrastruktury. Silničáři se tam mohou s těmito lidmi poznat a mají možnost s nimi spoustu věcí konzultovat. Letošní ročník je o to zajímavější, že na něj přijelo hned několik významných osobností oboru. Kromě ředitele SFDI to letos je například i ministr dopravy Gustáv Slamečka,“ konstatuje náměstek hejtmana Jan Tichý. Zmíněný ministr dopravy Gustáv Slamečka, který Mezinárodní silniční veletrh nejenom zaštítil, ale osobně se ho zúčastnil,

tuto ojedinělou akci svého druhu velmi oceňuje. Svědčí o tom i jeho slova. „Bylo mi ctí přijmout záštitu nad Mezinárodním silničním veletrhem 2009, a to především proto, že se koná v Pardubickém kraji. Tedy v kraji, který má přesnou představu o tom, jak by měla vypadat jeho dopravní infrastruktura. V kraji, kde odpovědní dopravě rozumí a přemýšlejí o ní,“ řekl ve svém vystoupení ministr dopravy Slamečka. Osmý ročník Mezinárodního silničního veletrhu přivítal v areálu Správy a údržby silnic Pardubického kraje několik desítek vystavovatelů, kteří prezentovali silniční techniku, stavební stroje, nejmodernější technologie silničního hospodářství, dopravní značení, komunální techniku, nákladní automobily a řadu dalších produktů. V Pardubicích se představilo mnoho novinek, které návštěvníci viděli nejenom na stáncích ve statických ukázkách, ale seznámili se s nimi také prostřednictvím ukázek práce. Pro obvyklých několik stovek návštěvníků veletrhu byl připraven také doprovodný program. V rámci něj se, stejně jako na předchozích ročnících, představil Hasičský záchranný sbor Pardubického kraje, který předvedl takzvaný Kontejner nouzového přežití, k vidění byl také vyprošťovací jeřáb a cisternová automobilová stříkačka. Také v letošním roce připravili organizátoři malý exkurz do historie oboru silničního hospodářství. Ten zprostředkovalo historické nákladní vozidlo Škoda 706, dobový traktor a původní dřevěný ruční cestářský dvoukolák z počátku dvacátého století.

Ministr dopravy Gustáv Slamečka, který zaštítil letošní osmý ročník silničního veletrhu, ve svém zahajovacím projevu ocenil úroveň odborného setkání a pochválil práci odpovědných zástupců Pardubického kraje v oblasti správy regionální dopravní infrastruktury. Jeho příznivým slovům naslouchali náměstci hejtmana Jan Tichý (vlevo) a Roman Línek, kteří shodně zdůraznili význam veletrhu, jakožto unikátní akce svého druhu v rámci celé České republiky, a vyzdvihli jeho stoupající kvalitu vzhledem k narůstajícímu počtu vystavovatelů i návštěvníků v posledních letech.

Osmý ročník Mezinárodního silničního veletrhu v Pardubicích opět nabídl spoustu příležitostí prohlédnout si ukázky nejrůznější techniky silničního hospodářství.

Ani letos nechyběl na akci tradiční exkurz do historie oboru, tentokrát prezentované renovovaným traktorem značky Porsche a ručním cestářským dvoukolákem z počátku dvacátého století.

6 Měsíc v Evropské unii Kdo bude soutěžit o cenu LUX? Na filmovém festivalu v Benátkách se lidé v září dozvěděli názvy filmů, které budou letos soutěžit o cenu LUX, každoročně udělovanou Evropským parlamentem. Finanční odměna spojená s cenou slouží na pořízení titulků ve všech třiadvaceti oficiálních evropských jazycích a přizpůsobení originální kopie pro lidi s postižením zraku a sluchu. O cenu se letos uchází bulharsko-švédský film Velikonoční hry režiséra Kamena Kaleva, snímek Bouře režiséra Hanse-Christiana Schmida (vzniklý v koprodukci Německa, Dánska a Nizozemska) a francouzský film Vítejte režiséra Philippe Lioreta. O vítězi rozhodne Evropský parlament v listopadu. 53 miliony eur pro Afriku Evropská komise vyčlenila dalších 53,475 milionu eur na rozšířenou humanitární pomoc pro obyvatele řady afrických států postižených suchem. Finance se dostanou ohroženým lidem v Somálsku, Etiopii, Keni, Ugandě, Čadu, Burkině Faso, Nigeru, Mali a Mauritánii prostřednictvím úřadu Evropské komise pro humanitární pomoc (ECHO). V Unii žilo téměř půl miliardy lidí Podle odhadů mělo k 1. lednu 2009 27 členských států Evropské unie celkem 499,8 milionu obyvatel, přičemž k 1. lednu 2008 to bylo 497,7 milionu. Počet lidí vzrostl díky přirozenému přírůstku ve výši 0,6 milionu a migraci (1,5 milionu). Když nabouráte, auto přivolá pomoc Evropský systém automatického tísňového volání z automobilu, takzvaný.eCall, získal 9. září letošního roku plnou podporu evropského odvětví mobilních telefonů. Zástupci sdružení GSM Association podepsali společné memorandum, jehož cílem je zavedení systému eCall v celé Evropě. Jestliže dojde k závažné nehodě vozidla, systém eCall automaticky vytočí jednotné evropské číslo tísňového volání - linku 112 - a pošle údaje o místě nehody nejbližší záchranné službě, a to i v případě, že lidé ve voze nevědí, kde se přesně nachází. „Plné zprovoznění systému eCall si vyžádá spolupráci mezi orgány veřejné správy, výrobci automobilů a operátory mobilních telefonů. Jeho zavedením by se v Unii mohlo zachránit až dva a půl tisíce životů ročně,“ myslí si úředníci Evropské komise. Přístup k databázi otisků prstů Eurodac Komise v září přijala balíček opatření, na jejichž základě by orgány činné v trestním řízení měly přístup k databázi otisků prstů Eurodac, a to pro účely boje proti terorismu a závažným trestním činům, jako jsou obchodování s lidmi a drogami. Nová síť překladatelských oborů Evropa má od poloviny září svou vlastní síť magisterského studijního programu v oboru překladatelství (European Master‘s in Translation, EMT). Komise proto zveřejnila seznam vysokých škol, které se staly členy systému. Odborný tým tvořený třinácti experty na překlad a jazykovědu z akademické sféry vybral pro počáteční čtyřleté období čtyřiatřicet studijních programů z patnácti členských států. Není mezi nimi ani jeden z České republiky. Nezávislé srovnávací testy výrobků Díky dokončení tříletého projektu EU, na němž se finančně podílela Evropská komise, mají nyní spotřebitelé na Kypru, v České republice, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a ve Slovinsku přístup ke spotřebitelským časopisům a internetovým stránkám, které přináší nezávislé srovnávací testy výrobků. V průběhu tří let spolufinancoval program EU celkem osmnáct srovnávacích testů velké škály výrobků běžné spotřeby. Emise se snížily už čtvrtý rok po sobě Emise skleníkových plynů v Unii klesly už čtvrtý rok po sobě. Evropská agentura pro životní prostředí odhaduje, že emise z členských států EU15 se snížily v roce 2008 ve srovnání s rokem 2007 o 1,3 %. Emise Unie se tak dostaly o 6,2 % pod úroveň výchozího roku. Long Term Evolution Advanced Od 1. ledna 2010 uvolní Evropská unie osmnáct milionů eur na investice do výzkumu, který vytvoří základ pro mobilní sítě příští generace. Evropská komise rozhodla, že zahájí financování výzkumu technologie „Long Term Evolution Advanced“, která přinese mobilní internet s rychlostí až stokrát vyšší, než jakou umožňují dnešní sítě třetí generace. HDP eurozóny klesl, rostla nezaměstnanost Podle prvních odhadů došlo ve druhém čtvrtletí roku 2009 ve srovnání s předchozím stejným obdobím k poklesu HDP v eurozóně o 0,1 %, v EU27 o 0,2 %, přičemž meziroční pokles HDP dosáhl 4,7 % v eurozóně a 4,8 % v EU27. V červnu vzrostla míra nezaměstnanosti v eurozóně na 9,5 % a v EU27 na 9 %. (stf)

EN č. 9 / 2009

EVROPSKÁ UNIE

Lisabonská smlouva v Irsku asi dostane zelenou Irské referendum se blíží. Druhý říjen zřejmě rozhodne o budoucnosti dokumentu zvaném Lisabonská smlouva. Nebo ne? Paradoxně o dalším směřování Evropské unie může také rozhodnout jeden z největších kritiků evropské integrace – český prezident Václav Klaus. Otázkou, kterou se teď, pár týdnů před důležitým referendem, zabývají média i politici je, zda bude mít na schválení smlouvy v „zelené“ zemi vliv i popularita vlády premiéra Briana Cowena. Ta je totiž na bodu mrazu. A existují samozřejmě i průzkumy. Podle toho posledního, který provedla agentura Red C začátkem září, podporují ratifikaci smlouvy 62 procenta voličů. Pouze 23 procenta dotázaných by hlasovalo „ne“ a 15 procent neví, jak ve druhém referendu hlasovat. A to je poměrně solidní náskok, který postačí i po odečtení případné statistické odchylky. Z takových čísel vyplývá, že ratifikace není spojována s popularitou stávající irské vlády. A to i přes vydatnou kampaň odpůrců ratifikace. Kampaň příznivců i odpůrců Lisabonské smlouvy přitom už

nějaký čas běží. Že se situace pro odpůrce nevyvíjí dobře, potvrdil i zakladatel hnutí Libertas a neúspěšný kandidát do Europarlamentu Declan Ganley. Ten se totiž pár týdnů před referendem zapojil do negativní kampaně i přesto, že se po prohraných volbách do parlamentu dušoval, že se v kampani nebude angažovat. Jeho hnutí Libertas je známé svými negativními názory právě na evropskou integraci. Na druhou stranu i za schválení smlouvy lobuje spousta významných osobností. Nedávno navštívil Irsko například předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek, který také projevil přání, aby byla Lisabonská smlouva přijata. Prohlásil, podobně jako irský premiér Cowen, že říjnové referendum není o nynější irské vládě, ale o budoucnosti Irska v Evropě. „Jsem přesvěd-

Ratifikační proces nebyl zatím dokončen v Německu, Polsku a České republice a čeká se na referendum v Irsku. Nejblíže má k ratifikaci Německo. čený, že až irští občané budou přemýšlet o tom, co je v sázce, najdou ve svých srdcích a myslích podporu pro Lisabonskou smlouvu,“ řekl Buzek. V současnosti se zdá, že ratifikace v Irsku dopadne ve prospěch smlouvy. Další krok tak

bude na českém prezidentovi a také na prezidentovi Polska Lechu Kaczyńském. Evropští konzervativci totiž doufají, že smlouvu nepodepíší a ratifikace v nejbližší době nebude pokračovat. Filip Appl

EU pomůže rozvojovým zemím, ale méně než se čekalo Desítky miliard eur měla Evropská unie poskytnout rozvojovým zemím na boj s klimatickými změnami během příštích let. Rozvojové země by se totiž měly stát plnohodnotným partnerem při vyjednávání a boji s tímto negativním fenoménem dnešní doby. Ale to nejde bez peněz. Například představitelé Etiopie už oznámili, že budou jednání vetovat, pokud neobdrží dostatek finančních prostředků. Na začátku září EU naznačila, že příspěvek, který bude ročně poskytovat rozvojovým zemím, by se mohl pohybovat dokonce v řádu desítek miliard eur. Do roku 2020 tak chtěla rozvojovým zemím Unie přispět částkou klidně i vyšší, než je 100 miliard eur. Dnes je však už jasné, že taková částka byla naprosto nereálná. 10. září totiž Evropská komise oznámila, že EU by mohla rozvojovým zemím poskytovat 2–15 miliard eur ročně. Přičemž počítat lze spíše s tou nižší hranicí. Evropský komisař pro životní prostředí Stavros Dimas při-

tom oznámil, že doufá ve spolupráci. „EU učinila první krok a my doufáme, že se k ní připojí i další vyspělé země,“ prohlásil při představování plánu na zvýšení mezinárodní pomoci rozvojovým zemím. A je na co se skládat. Finanční potřeba rozvojových zemí se do roku 2020 pohybuje kolem 100 miliard ročně. Až polovinu z toho by podle výpočtů EU měly zaplatit veřejné rozpočty. A to i rozpočty jednotlivých členských států EU, tedy i České republiky. Jaká však bude konečná částka, kterou budeme platit, zatím není jasné. Podle Dimase se při je-

jím určování bude postupovat individuálně. Celý tento plán ale vyžaduje zapojení co nejširšího spektra zemí a především dohodu na blížícím se setkání v Kodani. A tohoto setkání se přední politické špičky bojí stále víc. Plány totiž hatí finanční krize. Ta by mohla odsunout do pozadí i plnohodnotná jednání o změnách klimatu. Peníze pro rozvojové země samozřejmě nejsou jediným výdajem v této oblasti. Na snížení emisí a na řešení otázky odlesňování bude podle návrhu Komise potřeba 10-20 miliard eur. Dalších 10-24 miliard eur pak má jít na vyrovnání se s následky klimatických změn a několik miliard je nutné investovat do dalšího výzkumu. Další 1-3 miliardy eur budou odhadem potřeba na podporu vytváření kapacit a výzkum. Životní prostředí je jedním

z předních témat Evropské unie. Stále více se však objevuje kritika, že EU o podpoře boje proti změnám klimatu pouze hovoří. Skutečné skutky jsou podle kritiků (především z řad ekologických aktivistů) nedostatečné. Orgánem, který navrhuje strategie a zákony, které pak Evropě předkládá ke schválení, je Evropská komise. Ta se i stylizuje do ruky držící prapor v boji proti klimatickým změnám. Potvrzuje to i čerstvě znovuzvolený předseda Evropské komise José Manuel Barosso. „Jestliže se mě zeptáte na odkaz této Komise, první komise opět sjednocené Evropy ve smyslu politik, největším úspěchem byla mimochodem oblast klimatických změn,“ prohlásil a dodal: „Nyní jsme to my, kdo stojí v čele boje s klimatickými změnami.“ Filip Appl

Soud rozhodl: Sázení na internetu lze omezit Hazard a Evropská unie je téma, které v porovnání s jinými mediálně vděčnějšími tématy, stojí poněkud v pozadí. Přitom samozřejmě i k hazardu musela evropská legislativa nějakým způsobem přistoupit. EU dosud hazard na svém území spíše regulovala. Byť zásadní legislativu nechávala na členských státech. O možné změně tohoto přístupu se začalo jednat až letos v březnu. To totiž Evropský parlament vyzval Komisi, aby na toto téma zahájila diskusi. Jejím cílem by měla být dohoda o úpravě celoevropské legislativy zaměřené na hazard a sázení. Jenže ne všechny členské státy jsou pro zavedení jednotné legislativy. Dosud si pravidla v oblasti hazardu stanovovala každá země zvlášť a například Velká Británie, která je k hazardním hrám poměrně vstřícná, se proti společnému postupu ohradila. To je pochopitelné. Hazard může být nebezpečím, ale může být také ekonomickým prvkem, který do rozpočtů

přináší mnohdy nemalé finanční prostředky. V posledních několika letech se největší hernou světa stal internet. A okamžitě se začaly množit případy u Evropského soudního dvora, protože legislativa, která by tuto novou formu hazardu upravovala, zatím ještě není dotažena do konce. Doposud soud velmi často upřednostňoval ochranu spotřebitele

před omezováním sázení nebo hazardních her. Až do teď. Jedním z problémů je například posuzování činnosti firem, které operují na internetu v jiné zemi, než kde mají sídlo. Podle nejnovějšího rozhodnutí Evropského soudního dvora ve sporu, kde figurovala také známá rakouská firma Bwin, mají členské státy možnost zakázat provozování webových stránek s hazardními hrami, pokud je účelem takového zákazu zabránění kriminálních činů. Takové rozhodnutí většina představitelů EU uvítala. Stejně jako představitelé „pozemních“ sázkových společností a sdružení. „Rozhodnutí nejvyššího evropského soudu výslovně uvádí, že vlády mohou zakázat přeshraničním online provozovatelům jako Bwin, síd-

lícím a licencovaným v jiném členském státu Evropské unie, aby na jejich území nabízely svoje hry,“ řekl k rozhodnutí Evropského soudního dvora prezident Evropské loterní asociace Friedrich Stickler. Představitelé společností, zaměřených na internetové sázení však oznámili, že je nutné konečně vypracovat moderní legislativu, která by se internetovým sázením zabývala. Česká republika online sázkařům také přeje. A to hlavně od prosince loňského roku, kdy byl internetový sázkový trh zpřístupněn i českým firmám. Česko je přitom vstřícné i k jiným oblastem hazardu. Je u nás například téměř nejvíce hracích automatů v porovnání se zeměmi celé Evropy. Filip Appl

EN č. 9 / 2009

7

PUBLICISTIKA

Soukromé vysoké školy lákají studenty na evropská témata Soukromé vysoké školy působí v České republice více než deset let. Zhruba stejnou dobu se diskutuje o reformě vysokoškolského zákona. Zřizovatelé mají zájem budovat své pobočky v rámci Evropy, chtějí nabízet studentům takové obory, které v Evropské unii zúročí. Evropské noviny se v anketě zeptaly na šance takovýchto institucí. 1. Jaký je váš názor na české soukromé vysoké školství? 2. Který model ze států Evropské unie je vám nejbližší? 3. Jaký je u vás zájem o obory související s Evropskou unií? 4. Projevila se současná krize nějakým způsobem v zájmu o studium či ve vašich úsporných opatřeních? 5. Jaká je podle vás budoucnost české reformy vzdělávání a která opatření jsou nutná po další vývoj soukromého vysokého školství?

Finsko, Dánsko), které jsou dlouhodobě hodnoceny jako nejkvalitnější, ale zároveň jsou tamní univerzity velmi otevřené zahraniční spolupráci, která přináší samozřejmě výhody jim, tak ale i studentům a akademikům z jiných zemí, kteří zde mohou čerpat množství zkušeností. Myslím si, že do budoucna bychom se měli daleko více zaměřovat na internacionalizaci našich škol, nabízet více studijních programů vyučovaných v cizích jazycích, abychom lépe obstáli v mezinárodní konkurenci.

leb a na složení nové vlády, jakou prioritu dá oblasti vzdělávání, reforma je plně v rukou politiků, kteří školství nepovažují za prioritní oblast v době předvolební. Pro další rozvoj nejen soukromého vysokého školství je třeba modernizovat systém akreditací studijních oborů a programů (např. tak, jak to navrhovala Bílá kniha), který se dostává do situace, která nevyhovuje ani soukromým ani veřejným vysokým školám.

PhDr. Petr Vyhnánek

3. Na Metropolitní univerzitě Praha je jedním z nejsilnějších oborů právě obor Mezinárodní vztahy a evropská studia, respektive jeho anglicky vyučovaná varianta International Relations and European Studies, který nabízíme ve všech třech stupních studia – bakalářském, magisterském a doktorském. Velký zájem je také o aktivity v podobě studijních cest do Bruselu a Lucemburku a dlouhodobě roste zájem o pracovní stáže přímo v Bruselu.

1. Reformu vysokoškolského zákona je třeba urychlit. Prostřednictvím Asociace soukromých vysokých škol jsme měli možnost komentovat některé body takzvané Bílé knihy, podporovali jsme změny, které vedly k většímu podílu vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva, měli jsme snahu podpořit úroveň výzkumu a zlepšit konkurenceschopnost na globálním trhu práce. Některé body se nám podařilo prosadit, jiné narážely na převahu veřejného sektoru, který cítil v soukromých vysokých školách jisté ohrožení. Akreditační komise je bohužel složena pouze z lidí z veřejného sektoru školství a řada uznávaných odborníků z praxe, kteří nejsou docenty nebo profesory, neprojdou stanovenými síty. Profesoři a docenti pak zůstávají převážně na veřejných vysokých školách, které jim nabízejí větší jistoty. Získávání akademických pracovníků do interního pracovního poměru je mnohdy velmi těžké. Naší nespornou výhodou je to, že působíme na českém trhu již od roku 1999 a máme své pobočky v mnoha městech České republiky; jezdíme za studenty do jejich bydliště a tím jim šetříme náklady na studium. Působíme také na Slovensku a na Ukrajině. To je však svým způsobem unikát, který je v našich podmínkách nevídaný.

1. Soukromé vysoké školy jsou již etablovanou součástí sektoru vysokého školství v České republice. Relativně krátká historie (vznik soukromých VŠ umožnil vysokoškolský zákon v roce 1998) nicméně předurčuje několik charakteristických rysů tohoto sektoru. V posledních letech zažívaly soukromé vysoké školy poměrně bouřlivý institucionální rozvoj a jejich počet se v současné době blíží číslu 50, byť ve srovnání s veřejnými a státními vysokými školami poskytují studium pouze zlomku studentů (asi 15 % z celkového počtu vysokoškoláků). Pouze 3 až 5 největších může počtem studentů konkurovat veřejným vysokým školám. Rozdíl je také v tom, že pouze tři soukromé vysoké školy mají status univerzitní vysoké školy a nabízejí svým studentům ucelené vzdělání v bakalářském, magisterském a doktorském stupni studia. Jejich výhodou je i to, že se pohybují v konkurenčním prostředí a vedení si musí například při organizaci provozu a služeb pro studenty osvojovat postupy běžné z komerční, neakademické sféry. 2. Osobně jsou mi nejsympatičtější systémy vzdělávání v severských zemích (Švédsko,

4. Letošní přijímací řízení jsme samozřejmě očekávali s velkou nejistotou, nicméně asi pozitivně zapůsobil fakt, který je zmiňován i ve zprávách OECD o vzdělávání, a sice že v případě investice do vzdělání se jedná o hodnotu s dlouhou využitelností, která může jejím nositelům napomoci v uplatnění v profesní dráze, často ovlivňované právě finanční krizí. Zájem o studium ve všech našich oborech tedy sledujeme podobný jako v předchozích letech. 5. V této chvíli se mi zdá, že diskuse o reformě jsou na úrovni politické zastíněny nestabilní situací a blížícími se volbami. Obávám se, že tento fakt na delší dobu jakékoliv reformní pokusy pozdrží. Vše bude záležet na výsledku vo-

Dr. Miroslav Doležal

2. Příkladů bychom našli mnoho. Pokud se budu držet našeho oboru, musím jmenovat

PhDr. Petr Vyhnánek, prorektor pro rozvoj a vnější vztahy, Metropolitní univerzita Praha.

Dr. Miroslav Doležal, generální ředitel Bankovního institutu vysoká škola (BIVŠ) Praha. partnerské organizace, jako je například EBTN (European Banking Training Network), kde jsou zapojeny všechny bankovní instituty Evropy a některé i ze světa. Instituce disponuje velkým množstvím odborníků, zejména v oblasti financí. Naše studijní obory budou i nadále více zaměřeny na každodenní praxi a ukazuje se, že vysoce vzdělaný akademik nemusí být ještě dobrým manažerem – což je například v oborech typu Bankovní management nezbytné. Snažíme se na všech katedrách o vyváženost sboru a řídíme se především požadavky studentů. Klíčová je bezesporu kvalita vzdělávání a schopnost nabídnout obory, které vycházejí z potřeb pracovního trhu. Důležitý je kvalitní management, který dokáže udržet školu v chodu i s omezenými prostředky. Přirozenou součástí fungující společnosti je prestižní akademický sbor, který je zastoupen také zkušenými lidmi z praxe. 3. Dá se říci, že všechny naše obory nějak souvisejí s Evropou – je to dáno možnostmi, které jsem zmínit. Většina studentů má už při studiu zajištěno pracovní místo a uplatnění na trhu práce je téměř stoprocentní. Atraktivními studijními obory v bakalářském i magisterském stupni jsou například Bankovní management, dobře si vedou katedry Finančních obchodů, Oceňování majetku, Informační technologie, ale i Právní administrativa či

Management ve zdravotních a sociálních službách. Naproti tomu trochu zaostává Pojišťovnictví a Institut pro evropskou integraci. Studenti si volí vlastní formu studia, sledují pouze ty přednášky a vyhledávají ty informace, které je zajímají, mají pro ně nějaký smysl a jsou potřebné pro budování jejich kariéry. Zahajujeme také výuku v angličtině, na Ukrajině v ruštině. Naší snahou je cestovat za studenty i do dalších zemí, což vychází z velkého množství zahraničních studentů, kteří studují na naší vysoké škole v Praze. Nabízíme jim kromě jiného i jazykovou odbornou přípravu, individuální přístup a poradenství. Diplomy našich studentů platí po celé Evropské unii. 4. Je velmi těžké přijímat opatření, pokud nejsme schopni analyzovat možný vliv na segment vzdělávání. Mezi naše opatření patří rozvíjení studijních oborů podle potřeb trhu a racionalizace procesů uvnitř samotné školy. Bankovní institut funguje jako obchodní společnost a my musíme rozšiřovat obchodní síť po celé Evropě. Na téma finanční krize jsme na naší škole pořádali bezpočet přednášek a konferencí a dosud nikdo nebyl schopen říci, jak hluboká ekonomická recese vlastně bude a jaký bude mít vliv na jednotlivé sféry společnosti. Věřím tomu, že vysokoškolského vzdělávacího systému se recese dotkne pouze okrajově. Bude naopak pobídkou pro větší počet mladých

lidí k dosažení vysokoškolského vzdělání, které jim umožní lepší uplatnění na pracovním trhu. Již dnes je tady řada absolventů středních škol, kteří si finanční situaci řeší tak, že se přihlásí do kombinované formy a na studium si vydělávají. Toto bude pravděpodobně v budoucnu platit stále více. 5. Obávám se, že stát nemá odvahu vysokoškolské vzdělávání reformovat a ponechává vše na subjektech, které mají jiné zájmy než reformaci. V řadě států je soukromé vysoké školství nějakým způsobem dotováno a úroveň vzdělání je na vyšší úrovni. Přiblížení se standardu vyspělé Evropy se daří pouze v některých případech, a to většinou díky podpoře ze zahraničí. Shoda ve smyslu důkladné reformace vzdělávacího systému v České republice už padla a lze pouze doufat, že to bude úrodná půda a že to nebude trvat dalších deset let. Já jsem s návrhem reformy Liškova ministerstva souhlasil, odpovídala trendu rozvoje vysokého školství, stačilo pouze dořešit systém finanční podpory studentů. Konečně, určité modely tady jsou, ale málokdo má zájem je akceptovat. Jako bychom stále hledali nějaké české cesty, jako bychom nedokázali překročit hráz, která nás dělí od minulosti. Pádem vlády padla nejspíš i Liškova reforma a budou tady bezesporu jiné úkoly, které získají prioritu. Anketu připravil Vlastimil Růžička

8

EN č. 9 / 2009

ČESKÁ REPUBLIKA

Průběžné platby

Další významný krok k úspěšnému využití evropské podpory Dosud byly finanční prostředky mnoha operačních programů vypláceny ze záloh zaslaných Evropskou unií. Toto proplácení nahradilo v průběhu srpna již u čtrnáctého operačního programu průběžné proplácení přímo ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Stále více řídících a kontrolních systémů operačních programů splňuje náročné požadavky Evropské komise. U všech operačních programů (což jsou strategické dokumenty pro rozdělování evropských dotací regionům či do tématických oblastí), se prověřuje, jak jsou vedeny a kontrolovány. Pokud Komise vyhodnotí, že řízení, monitoring i audit jsou v pořádku, mohou

operační programy průběžně žádat o proplácení prostředků poskytovaných ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti pro roky 2007–2013. Neznamená to však, že by dosud vyplácení z Evropské unie vázlo. Unie poskytla České republice zálohové platby, které jsou schopné pokrýt nejméně letošní rok. Z těchto zdrojů bude bezproblémově zajištěno fungování

zbývajících projektů, a to až do potvrzení způsobilosti jejich systémů. Většina operačních programů už využívá přímé platby z EU Evropská komise nedávno schválila řídící a kontrolní systém Operačního programu Technická pomoc. Jedná se o čtrnáctý operační program (OP) z celkových osmnácti v České republice, který obdržel souhlas Bruselu s nastavením svého řízení, a má tak nárok na průběžné platby z rozpočtu Evropské unie. Již dříve došlo k přijetí systémů OP

Doprava, Podnikání pro inovace, Životní prostředí, Praha Konkurenceschopnost a dále regionálních operačních programů Severozápad, Severovýchod, Moravskoslezsko, Jihozápad, Střední Čechy a Jihovýchod. Evropská komise přijala též popisy řídících, kontrolních a monitorovacích systémů tří operačních programů financovaných z Evropského sociálního fondu (ESF). Lidské zdroje a zaměstnanost, Vzdělávání pro konkurenceschopnost a Praha – Adaptabilita. Schvalovací proces řídících systémů ověřuje kvalitu, ale zároveň je do značné míry zdlouhavou

administrativní záležitostí. Ze 434 programů, které se v období 2007–2013 realizují v členských státech EU, jím zatím prošla jen část. 18 nebo 26 Česká republika má pro nynější období vyjednáno 26 operačních programů. Často se však dočteme také o 18 českých operačních programech. Který údaj je tedy správný? Počítejte s námi: Osm z celkového počtu operačních programů je zaměřeno tématicky (např.

na dopravu, vědu a vzdělávání, zaměstnanost, životní prostředí) a sedm regionálně (na Středočeský kraj, Střední Moravu, Moravskoslezsko atd.). Dva jsou určeny pro Prahu. Pět OP se věnuje přeshraniční spolupráci s našimi sousedy, avšak jen jeden z těchto pěti je řízen z území ČR. Tím je OP Přeshraniční spolupráce ČR-Polsko. Celkem tedy můžeme hovořit o počtu 18 operačních programů řízených českými orgány. Ostatní OP jsou vedeny zahraničními partnery nebo se jedná o servisní a výzkumné programy (INTERACT II a ESPON).

Strukturální fondy (ERDF a ESF) a Fond soudržnosti zdárně pokračují ve financování inovativních českých projektů V uplynulé první třetině programového období 2007–2013 české řídící orgány zajišťující čerpání z evropských fondů přidělily už celkem 139 miliard korun k 12 294 schváleným projektům. Schválení projektu řídícím orgánem je předpokladem pro jeho realizaci a zároveň pro vyplacení finančních prostředků konečným příjemcům. Počet proplacených prostředků kladný přesah do budoucnosti. každým měsícem roste. Ke dni 5. srpna bylo příjemcům propla- Podané žádosti o finanční dotace ceno 23,6 miliardy korun, což je suma představující 2,98 procen- Dosud bylo řídícím orgánům ta celkové finanční alokace na předloženo 25 224 žádosprogramové období 2007–2013. tí o podporu v celkové výši Údaje o proplacených sumách ne- 525,3 miliardy korun. Z toho vyjsou jen účetními položkami. Jed- plývá, že zájem českých subjektů ná se o konkrétní projekty měst, o evropské fondy je velmi vysoký. obcí, podnikatelů a neziskových Nevyplnily se negativní předpoorganizací soutěžících o možnost vědi, které z počátku zaznívaly, realizace svých záměrů, jejichž varující před neschopností ČR společným cílem je pomoc regio- zajistit dostatečný počet projeknům, o aktivity směřující k řeše- tů. Velká konkurence podaných �� ní sociálních otázek a výjimečný projektů je také jedním z důvodů �� důraz je kladen na nezatížené zhruba třicetiprocentního podí�� životní prostředí. Od všech pro- lu neúspěšných projektů, neboť �� jektů se též očekává dlouhodobý často počet zájemců převyšuje ��

finanční možnosti jednotlivých operačních programů. Fakt, že 29 procent z podaných projektů nedostane financování, však nelze interpretovat pouze jako neúspěch. Vždyť financování si zaslouží pouze kvalitně zpracované a skutečně přínosné záměry. Aktuální stav výzev Operační programy nabízejí finanční podporu na základě vyhlašovaných výzev - časově vymezených úseků, kdy je možné podávat projekty pro určitou oblast činnosti daného operačního programu (odborně pro určitou prioritní osu či oblast podpory). Celkem je těchto úrovní 222. Z nich již bylo 119 otevřeno žadatelům.

Řadu fyzicky realizovaných projektů vykazuje oblast podpory „Rekonstrukce a modernizace na silnicích I. třídy mimo TEN-T“. Typickým příkladem je již dokončený projekt s názvem „Silnice I/14 Liberec – Kunratická“. Tento projekt se skládal ze tří etap, přičemž každá byla realizována jako samostatný projekt. Operační program Doprava v období 2007– 2013 podpořil druhou a třetí etapu. Celkové náklady dosáhly výše 394 milionů korun. Příspěvek z Evropského fondu pro regionální rozvoj činil 335 milionů korun. Dokončený projekt napomohl odstranění nevyhovujícího spojení mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou a zpřístupnil příjezd do oblasti Krkonoš.

��

��

��

��

Silnice I/14 Liberec – Kunratická.

�� Výroba dvoustěnných trubek

�� Jak se daří projektům �� V květnu 2009 byl úspěšně �� Silnice I/14 Liberec – Kunratická dokončen projekt společnos�� Aktivně �� do práce. �� ti �� ELMO-PLAST, s.r.o. „Výroba 25. září ROPROP Severovýchod �� dvoustěnných trubek“, který se – ROPfórum 2009, Univerzita Par�� uskutečnil ve výrobním areálu dubice �� společnosti �� v Alojzově (Olomouc- 29. října ROP Moravskoslezsko �� ký �� kraj). V tomto případě se jed- – Konference Evropské příležitosti �� nalo �� o oblast podpory „Zvyšová- regionu, Vysoká škola TU báňská ní �� inovační výkonnosti podniků“. Ostrava �� Celkové investiční výdaje činily �� milionu korun. Schválená Informace o evropských �� 84,65 dotace dosáhla výše 50,767 mili- fondech a EU �� onu korun. �� www. strukturalni-fondy. cz �� Aktivně do práce - rozcestník pro informace o ev�� ropských fondech v ČR � �� V rámci oblasti podpory „Posílení EUROFON 800 200 200 �� aktivních politik zaměstnanosti“ - bezplatná telefonní linka posky�� Úřad práce v Plzni realizuje pro- tující informace o Evropské unii �� jekt „Aktivně do práce“. Předpo- info@strukturalni-fondy. cz �� kládaná výše dotace je 30 milionů - e-mailová adresa k zasílání do�� korun z příspěvku Společenství a tazů o evropských fondech v ČR �� 5,2 milionu z národních zdrojů. www. euroskop.cz �� Harmonogram realizace projektu - nabízí údaje o EU a adresy Eu�� je od 1. února 2009 do 31. ledna rocenter – kontaktních míst pro �� 2012. Primárním cílem je řešení veřejnost v každém krajském �� dlouhodobé nezaměstnanosti. městě. �� Připravovaná setkání �� a konference Národní orgán pro koordinaci �� (NOK) �� 22.�� – 23. září Konference Invest- Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

ment and Business Forum Ostrava

e-mail: [email protected]

EN č. 9 / 2009

9

PUBLICISTIKA

CO NA TO EUROPOSLANCI

Eurocentra informují

Jaký navrhujete postup, pokud Irsko neschválí Lisabonskou smlouvu?

Sousedské vztahy v Evropě - Ústecký kraj

Již brzy uplynou dva roky od doby, kdy předsedové vlád a hlavy států 27 členských zemí podepsali Lisabonskou smlouvu. V současné době tato smlouva není stále ratifikována v Irsku, chybí pod ní také podpisy tří prezidentů - České republiky, Polska a Německa. Patrně největší pozornost je dnes zaměřena na Irsko, kde premiér Brian Cowen vyhlásil 2. říjen jako oficiální datum druhého irského referenda o této smlouvě. Bookmakeři

dnes v Dublinu dávají Lisabonské smlouvě kurz deset ku jedné, že projde. Otázka, co se stane, pokud Irsko neschválí Lisabonskou smlouvu, je tak do jisté míry hypotetická. Pokud by se tak však stalo, bude i nadále platit Smlouva z Nice. Nastanou nová jednání a bude se diskutovat, jak dál. Patrně nejožehavějším tématem je v tomto kontextu diskuse o počtu eurokomisařů. Podle Smlouvy z Nice musí mít Evropská komise méně členů než

členských států, pokud počet zemí dosáhne 27. Přesný počet komisařů však není stanoven. Podle sociálních demokratů České republice proto hrozí, že přijde o eurokomisaře, pokud do poloviny října nebude jasné, kdy bude schválena Lisabonská smlouva. To je však krajně nepravděpodobné, neboť žádná země v historii evropské integrace dosud nebyla zatlačena „do kouta“. Navíc zde existuje rozhodnutí Evropské rady z prosince loňské-

ho roku, podle které by žádná země neměla přijít o svého eurokomisaře.

Po irském odmítnutí Lisabonské smlouvy bych zaprvé navrhoval slavnostní provedení Mozartova Requiem ve štrasburském Hemicyklu Evropského parlamentu. Zvážil bych zadruhé výměnu současné hymny EU (Ódy na radost) za Chopinův Marche Funèbre. Poté bych doporučil předsedo-

vi Komise urychlené jednání s Radou ve smyslu zabránění tendencí k dvourychlostní Evropě, tedy užšího integrovanějšího jádra a zbytku. Zárodky dvourychlostního modelu ostatně vidíme v Eurozóně a Schengenu... Obava ze silné kontinentální Evropy v ose Francie, Německo, Španělsko,

Itálie, Skandinávie, Benelux atd. vůči méně integrovaným Británii, Irsku, střední a jihovýchodní Evropě je nebezpečím rozvoje ekonomiky a budování Evropy jako stabilního kontinentu a silného hráče v otázkách světové bezpečnosti. Základním úkolem je proto udržení jednoty EU a nastíně-

ní jednání o novém rámci nahrazujícím Nice resp. Lisabon.

Oldřich Vlasák (ECR/ODS)

Jiří Havel (ČSSD)

Unie si posvítila na internetové obchody Komisařka EU pro ochranu spotřebitele Meglena Kuneva oznámila výsledky šetření, kterého se zúčastnilo 26 členských států EU, Norsko a Island a které bylo zaměřeno na klamavou reklamu a nekalé praktiky na internetových stránkách prodávajících spotřební elektroniku. Šetření zahrnovalo 369 internetových stránek, jež spotřebitelům v EU prodávají šest nejoblíbenějších druhů spotřební elektroniky, tj. digitální fotoaparáty, mobilní telefony, osobní hudební přehrávače, přehrávače DVD, počítačové vybavení a herní konzoly. Celkem bylo prověřeno 200 nejvýznamnějších internetových stránek s elektronikou a dalších 100 internetových stránek vybraných na základě stížností spotřebitelů. Z výsledků kontrol, které proběhly letos v květnu, vyplývá, že u 55 % zkoumaných stránek byly zjištěny nesrovnalosti, zejména zavádějící informace o právech spotřebitele, zavádějící informace o celkové ceně zboží nebo neúplné kontaktní údaje obchodníka. Na počáteční kontroly provedené vnitrostátními orgány nyní naváže fáze, během níž se vnitrostátní or-

gány obrátí na konkrétní prodejce a vyzvou je k tomu, aby opravili své stránky nebo podali vysvětlení. V první fázi zveřejnily tři země (Island, Lotyšsko a Norsko) názvy internetových stránek, jichž se šetření týká. Celkový obrat v rámci maloobchodního internetového prodeje elektroniky v Evropě činí přibližně 6,8 miliardy eur ročně (2007). Na internetu zakoupil elektroniku přibližně každý čtvrtý spotřebitel v EU (včetně fotoaparátů). Více než třetina stížností na internetový prodej,

které řešila síť Evropských spotřebitelských center v roce 2007, se týkala nákupu elektroniky. Zde jsou výsledky celoplošného šetření: Nesrovnalosti, které se dále šetří, vykázalo 55 % z 369 kontrolovaných internetových stránek. Ve třinácti procentech případů si řešení problémů vyžádá přeshraniční spolupráci vnitrostátních orgánů. Nejčastěji byla zjištěna tato pochybení: zavádějící informace o právech spotřebitele (66 % problémových stránek). Zákazníci nejsou vůbec nebo jsou špatně informováni o svém „právu na vrácení“ – právu na zrušení koupě provedené na dálku ve lhůtě minimálně sedmi dní a právu vrátit zboží bez uvedení důvodu. Spotřebitelé byli například informováni, že obchodník nepřijímá vrácené zboží, nebo že mají pouze právo na výměnu zboží, nikoli však

na vrácení peněz. V dalších případech nebyla spotřebitelům poskytnuta informace, že mají právo na opravu vadného výrobku po dobu alespoň dvou let od zakoupení (např. jim bylo sděleno, že mají toto právo pouze jeden rok); zavádějící informace o celkové ceně (45 % problémových stránek). Jednalo se například o to, že údaje o dodatečných dodacích nákladech nebyly uvedeny nebo bylo obtížné je nalézt. Tyto příplatky pak byly připočteny až v závěrečné fázi platby. Některé stránky dokonce slibovaly „dopravu zdarma“ nebo „vše v ceně“, i když ve skutečnosti poplatky za doručení účtovaly; chybějící nebo neúplné kontaktní údaje prodejce (33 % problémových stránek). Údaje o názvu prodejce, jeho adrese a e-mailové adresu buď chyběly, nebo byly neúplné, aby nebylo možno se na něj obrátit v případě problémů.

Z České spořitelny do politiky Václav Kubata se rozhodl vyměnit své „zajištěné“ místo v České spořitelně za „nejisté“ místo politika. Pro rezignaci se rozhodl, aby vyloučil jakékoli spekulace o možném střetu zájmů. Co považujete v dění Evropské unie za negativní; co byste podrobil kritice? Jednoznačně naše vnitřní politická neschopnost důstojně završit unikátní příležitost – výkon předsednictví. Jestliže stovky našich lidí v této souvislosti odvedly výborný, profesionální, uznávaný výkon, vrcholní politici jim svým rozhodnutím nejen tuto práci zhatili, ale také přispěli k promrhání této příležitosti na sebe pozitivně upozornit. Dále pak, že po nástupu krize na podzim loňského roku, přes všechny proklamace společného postupu všech členských států, si mnozí začali přijímat vlastní protikrizová opatření, často bez ohledu na potřeby ostatních, a někdy přímo proti zájmům ostatních. V krizi se bohužel potvrdilo ono přísloví bližší košile než kabát a současně i fakt, že takzvaná hloubka integrace stále není dostatečná. Stejně tak průtahy s ratifikací Lisabonské smlouvy svědčí o tom,

že nejsme schopni posoudit situaci Evropy, která – ať si to přiznáme nebo ne – je relativně malá oproti hlavním „kolosům“, jež pak mají větší šanci prosazovat svoje strategické zájmy. Jako ekonoma mě naštvalo i to, že jsme – na rozdíl třeba od Slováků či Slovinců – nevyužili příznivého období, vlastně až do loňska, a přesvědčivěji nevstoupili do eurozóny; nynější období krize a velmi špatný vývoj veřejných financí nám cestu k přijetí eura na léta odkládá.

vá je diskuse nad protikrizovými opatřeními v oblasti regulace finančních trhů, především ty spojené s bojem proti daňovým únikům a praní špinavých peněz. Jako sůl

by byla u nás zapotřebí legislativa v oblasti veřejných zakázek, jež by umožnila utlumit neuvěřitelný korupční potenciál, který se v této oblasti u nás nachází.

Jaká zákonná norma Evropské unie se vám jeví v současné době jako užitečná? Rozhodně Lisabonská smlouva, jako akt stvrzující společný statut. Bylo by také vhodné posunout vývoj směrnice o službách tak, aby otevírala prostor pro skutečně všechny poskytovatele služeb a možnost nabízet je bez dalších omezení napříč celou EU. Zajíma-

Václav Kubata, (TOP 09), ekonom, dříve ředitel marketingu České spořitelny.

Regionální spolupráce hraje důležitou roli při vztazích České republiky a nejbližších sousedů. Příkladem fungující spolupráce je vztah Ústeckého kraje a Saska. V roce 1992 byl na společných hranicích slavnostně založen Euroregion Labe. V něm se s partnery z Německa spojila města a obce ze Severních Čech a Saského Švýcarska, části Dolního Polabí a Východního Krušnohoří. Větší spolupráci mezi Svobodným státem Sasko a Českou republikou podpořil také nový dotační program „Cíl 3“, jehož úkolem je vytváření a realizace přeshraničních hospodářských, sociálních a ekologických aktivit s dlouho působícím teritoriálním rozvojem pro sasko-českou pohraniční oblast. Spolupráce se Saskem probíhá na různých úrovních (obce, euroregiony, svazky atd.). Ústecký kraj byl zapojen do trinárodního projektu ENLARGE-NET, který pomohl při přípravě na dopady rozšíření Evropské unie (například v oblasti migrace či sociálních otázkách). Projekt, na který Evropská unie vyčlenila 500 000 eur, pomohl vytvořit trvalé spojení mezi místními a regionálními územními sdruženími a dalšími účastníky v Sasku, Dolním Slezsku a severních Čechách. Začátkem roku 2007 bylo podepsáno Společné prohlášení o spolupráci mezi Ústeckým krajem, Vládním prezídiem Chemnitz, Vládním prezídiem Drážďany a Svobodným státem Sasko. Kromě Saska spolupracuje Ústecký kraj i jinými evropskými regiony – např. s autonomní oblastí Asturie ve Španělsku, s Alsaskem ve Francii, s prefekturou Kozani v Řecku nebo také s regiony v západním Slovinsku. Zajímavostí jsou kontakty mezi čínskou provincií Anhui a Ústeckým krajem. Při prohlubování mezinárodních vztahů hraje v Ústeckém kraji důležitou roli Univerzita Jana Evangelisty Purkyně (UJEP). Všechny její přidružené fakulty pořádají v rámci evropských programů studijní stáže a pobyty. Studenti vyjíždějí do zahraničí hlavně díky programu Erasmus, do kterého je zapojena většina vysokých škol v Evropě. Univerzita se do něj poprvé zapojila v akademickém roce 1997/1998. Hlavní aktivitou je mobilita studentů a zaměstnanců. Studenti mohou získat grant na studium či pracovní stáž v některé zemi EU na dobu 3–12 měsíců. Zaměstnanci vysokých škol mají možnost získat grant na výukové pobyty či školení. Mezi další aktivity programu Erasmus patří krátkodobé intenzivní studijní programy (např. letní školy), intenzivní jazykové kurzy, multilaterální projekty či tematické sítě (partnerství minimálně o 10 organizacích z účastnických zemí). Univerzita má také navázáno partnerství s Technickou univerzitou v Drážďanech. Aktuálně Univerzita Jana Evangelisty Purkyně pořádá 19. října 2009 ve spolupráci s Collegium Bohemicum a Kompetenčním centrem pro střední a východní Evropu konferenci s názvem „Středoevropský den – česko-saská veřejná konference v Ústí nad Labem“. Na tuto konferenci přijedou zástupci výzkumných institucí v oblasti vědy, hospodářství a kultury. Ing. Eva Bartůňková, Eurocentrum Ústí nad Labem

Euroskop a bilaterální vztahy Euroskop přináší v rubrice Aktuality pravidelné zpravodajství nejen z evropských institucí, věnuje se i bilaterálním vztahům mezi členskými státy Evropské unie. Čtenáři tak mohou. sledovat aktuální vývoj slovensko-maďarského sporu o jazykový zákon, kde se angažuje i OBSE, nebo způsob řešení hraničního sporu mezi Slovinskem a Chorvatskem, který bránil pokračování přístupových rozhovorů se Záhřebem. Bilaterálním vztahům se bude podrobněji věnovat nový projekt Euroskopu, který má jedinou ambici – postupně popsat konfliktní vývoj mezi různými evropskými státy (např. francouzsko-německý, řecko-turecký). V rubrice Euroknihovna, která existuje od června 2008, si čtenáři mohou doplnit přehled díky pravidelným rešerším časopisů jako Prospect, National Review nebo Le Monde Diplomatique. Euroskop publikuje rovněž výběrové články z týdenníku The Economist. Naposledy o kurdské otázce v Turecku, která je sice bilaterálním konfliktem uvnitř státu a mimo hranice Evropy, dění v ní ale nepřímo ovlivňuje.

10

PREZENTACE

EN č. 9 / 2009

Víte, který papír patří do sběru? Začal nový školní rok a s ním i sběrové soutěže. Sbírají se plastové lahve, staré baterie nebo hliník. Nejčastěji ale děti sbírají starý papír. Proč? Mnohé školy si uvědomují, že papír je základní surovinou, kterou při výuce používají. I když žijeme v době počítačů, spotřeba papíru neustále roste. Na jednoho obyvatele České republiky připadá ročně spotřeba kolem 150 kg papíru. „Pořádáním soutěží ve sběru starého papíru učitelé motivují své žáky a studenty k zodpovědnosti za životní prostředí a učí je třídit odpad. Rodiče dnešních dětí si sběrem papíru mnohdy vylepšovali své kapesné. Dnes je třídění nejen papíru, ale i dalšího odpadu spíše součástí životního stylu moderního člověka. A právě v oblasti výchovy mají školy svou nezastupitelnou roli,“ podpořil podobné akce Tomáš Pešek, regionální manažer společnosti EKO-KOM, zabývající se tříděním a recyklací odpadu. Víte, jaký papír se může a má sbírat a který ne? Pro ty z vás, kteří si nejsou úplně jistí, je tady malá nápověda.

Klidně sbírejte: noviny, časopisy, reklamní letáky knihy, katalogy sešity, kancelářské papíry, dopisní obálky krabice (vždy sešlápnuté), lepenku, kartony, balicí papír, papírové tapety obaly od potravin (např. sáčky od mouky, cukru, krabičky od čokolády atd.) jízdenky, účtenky, papírové etikety apod. Rozhodně vynechejte: mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír papír s povrchovou úpravou (voskovaný, křídový, zalaminovaný) tapety zašpiněné od lepidla použité plenky, mokré nebo vlhké papírové utěrky a hygienické potřeby plata od vajec, která nemají recyklační značku Pokud chcete zjistit více o třídění odpadů, podívejte se na internetovou stránku www.ekontejnery.cz . Tomáš Pešek, regionální manažer EKO-KOM, a.s.

Třídění odpadů pomáhá recyklaci! Každý z nás vyhodí za rok v průměru 150 - 200 kg odpadů. Jednoduchým výpočtem lze tedy zjistit, že je to půl kilogramu odpadů na jednoho člověka za jeden den. Zdá se vám to málo? Na konci června letošního roku žilo v České republice téměř deset a půl milionu obyvatel. Pokud by skutečně každý člověk vyhodil půl kilogramu odpadů - za jediný den, je to přes 5 tisíc tun. A za rok? Téměř 2 miliony tun odpadů. Přitom pokud doma odpad třídíte, umožníte tak recyklaci více než třetiny tohoto množství. Jaký je obsah běžné popelnice? 22 % z odpadu tvoří papír, 13 % zabírají plasty, 9 % sklo a 3 % nebezpečný odpad. Bioodpadu vyprodukujeme 18 %, ostatního odpadu zbývá 35 %. Ten, kdo využívá barevné kontejnery, může za rok

vytřídit až 30 kg papíru, 25 kg plastů a 15 kg skla. „Lidé, kteří správně třídí odpad, umožňují jeho další zpracování. Odpady z barevných kontejnerů jsou následně odváženy na dotřiďovací linky. Na těchto linkách se odpady zbavují nečistot a dále třídí podle jednotlivých druhů. Z dotřiďovacích linek jsou odpady převáženy do zpracovatelských závodů, kde se odpady používají při výrobě nových výrobků,“ upřesnil Tomáš Pešek, regionální manažer společnosti EKO-KOM, zabývající se tříděním a recyklací odpadu. Další informace o třídění odpadů najdete na webové adrese www.ekontejnery.cz . Tomáš Pešek, regionální manažer EKO-KOM, a.s. EKO_KN_EN_410_278_CMYK.indd 1

080345_Inzerce_125x100_OK.indd 1

7/20/09 2:55 PM

2.5.2008 8:13:07

EN č. 9 / 2009

Dvě miliardy z ROP Jihovýchod Regionální rada Jihovýchod překročila při proplácení dotací svým příjemcům hranici dvou miliard korun. Do konce programového období v roce 2015 proplatí realizátorům projektů z Evropského fondu pro regionální rozvoj dotace v celkové výši 704 milionů eur, tzn. podle dnešního kurzu téměř 18 miliard korun. Dvě miliardy dotací proplacené na účty příjemců z Evropského fondu pro regionální rozvoj a ze státního rozpočtu svědčí o úspěšném průběhu realizace ROP Jihovýchod. V čerpání evropských dotací se region Jihovýchod tradičně řadí v Česku mezi nejúspěšnější. Největší objem dotací, 1,5 miliardy, byl proplacen v oblasti dopravy. Za téměř jednu miliardu korun (946 milionů) příjemci postavili nové silnice, mosty, okružní křižovatky apod. Půl miliardy stál nákup devíti brněnských nízkopodlažních tramvají a téměř 20 milionů výstavba nových cyklostezek.

11

Z REGIONŮ

vybavení moderní zdravotnickou technikou. Regionální rada stále přijímá žádosti o dotace. Kromě pěti kontinuálních výzev jsou v současné době aktivní také čtyři výzvy v oblastech dopravy a cestovního ruchu. Pro nákup ekologických autobusů veřejné hromadné dopravy je vyčleněno 200 milionů korun a úřad přijímá žádosti do konce tohoto měsíce. Do 30. října mohou zájemci žádat o dotace v oblasti infrastruktury pro nemotorovou dopravu. Jedná se především o projekty cykloste-

zek, které si rozdělí další dotace ve výši 230 milionů korun. Pro projekty oblasti rozvoje služeb v cestovním ruchu je připraveno 110 milionů korun a projekty lze podat do konce tohoto měsíce. Oblast infrastruktury cestovního ruchu má pro aktuální výzvu končící 30. listopadu tohoto roku k dispozici 420 milionů korun. V letošním roce vyhlásí Regionální rada Jihovýchod ještě výzvu na předkládání strategických projektů v cestovním ruchu. Výzva bude otevřena od 1. října 2009 do 6. ledna 2010. Dotace ve výši 1,2 miliardy korun, připravené pro tuto výzvu, poslouží aktivitám rozvíjejícím a zkvalitňujícím infrastrukturu a technické zázemí pro rozvoj

cestovního ruchu v regionu Jihovýchod. Jedná se například o výstavbu a modernizaci kongresových či lázeňských center, sportovně rekreačních zařízení, projekty venkovské turistiky s důrazem na vinařskou turistiku a ekoturistiku, rekonstrukce a zpřístupnění památek veřejnosti. Během posledních dvou let Regionální rada Jihovýchod v oblastech rozvoje dopravy, cestovního ruchu a rozvoje měst a obcí schválila dotace ve výši téměř devíti miliard korun. V Jihomoravském kraji a na Vysočině se tak realizuje na 400 projektů. Z Regionálního operačního programu Jihovýchod ještě zbývá rozdělit přibližně 9 miliard korun. Více informací naleznete na stránkách www.jihovychod.cz.

Výprachtice upravují centrum obce Další smlouvu o čerpání dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod podepsal předseda Regionální rady Radko Martínek ve Výprachticích. Téměř 11,5 milionu korun získá někdejší středisková obec ze strukturálních fondů Evropské unie na revitalizaci centrální části, s níž se začalo 1. září tohoto roku. Dotace připadnou na vybudování parku se zázemím pro děti a mládež, tedy dětské hřiště se skateboardovými prvky, lavičkami a běžeckou dráhou. Areál využije základní i mateřská škola a také školní družina. Dojde i na revitalizaci autobusové zastávky „Výprachtice - u školy“, na níž se potkávají čtyři autobusové linky a přestupují tam obyvatelé ze všech okolních obcí. Část dotace obec použije také na vybudování zázemí u fotbalového hřiště, které opět využívá mateřská i základní škola s družinou, ale také místní spolky a jiná sdružení. Podle starosty Miroslava Stejskala uvítají projekt, s jehož dokončením se počítá na konci října příštího roku, obyvatelé Výprachtic i spádových obcí v regionu, jako jsou Čenkovice, Mistrovice a Horní Heřmanice. Eva Jouklová

E-learning pro pracovníky OP Národní orgán pro koordinaci (NOK), pracující v rámci ministerstva pro místní rozvoj (MMR), připravil pro pracovníky operačních programů e-learningový kurz o čerpání strukturálních fondů EU. Proškolením zaměstnanců chce zvýšit podporu žadatelů o evropské dotace v průběhu vyřizování jejich žádosti i realizace projektu. Zájmem MMR - NOK je urychlení celého procesu žádání o přidělení dotace. Zvolená varianta e-learningu přestavuje flexibilní vzdělávací řešení, které minimálně zatíží běžný chod úřadů. První běh kurzu s názvem „Úvod do strukturální politiky fondů EU v období 2007–2013“ začíná právě dnes. Je určen zejména nově přijímaným pracovníkům odborů ministerstev a regionálních rad regionů soudržnosti, které mají na starosti čerpání z evropských fondů. Přístupný je na portálu Institutu státní správy (ISS). Financování je zajištěno ze zdrojů Unie prostřednictvím OP Technická pomoc. Kurz probíhá v rámci Systému vzdělávání zaměstnanců realizujících Národní strategický referenční rámec (NSRR), jenž byl schválen usnesením Vlády ČR č. 166 z roku 2008. Další vzdělávací programy, zlepšující odbornou úroveň implementační struktury NSRR, se připravují. (mmr)

Na projekty infrastruktury cestovního ruchu bylo vyplaceno 130 milionů korun. Dotace putovaly převážně na stavby penzionů a hotelů, naučných stezek a na opravy památek a jejich zpřístupnění veřejnosti. Dalších 18 milionů stála propagace a marketingová podpora rozvoje cestovního ruchu regionu Jihovýchod. Města a obce Jihomoravského kraje a Vysočiny mají na svých účtech rozdělenou částku 295 milionů korun z ROP Jihovýchod. Obce využily dotací především k výstavbě sportovišť, veřejných prostranství, dětských hřišť, kulturních a sociálních zařízení a nemocnic včetně jejich

Podívejte se na projekty novýma očima Už více než rok nabízí pomocnou ruku žadatelům o dotace a jejich příjemcům projekt Posílení absorpční a administrativní kapacity (PAAK). Díky němu mohou zájemci získat přímé zkušenosti z jednotlivých vybraných typových pilotních projektů. Žadatelé a příjemci dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod mohou prostřednictvím pilotních projektů poznat postupy a výstupy konkrétních projektů.

Celý projekt PAAK se řídí zásadou, že je lepší vidět a vyzkoušet si, než jen slyšet nebo číst. Proto jsou jeho součástí také semináře, kde zájemci získají nejen teoretické poznatky formou přednášek a besed, ale především si

během workshopů pod vedením zkušených lektorů na pilotních programech sami vyzkouší konkrétní praktické postupy při přípravě projektu, podání žádosti nebo například hodnocení žádostí. Pilotní projekty tak slouží jako podněty, které upozorňují ostatní žadatele a příjemce, čemu by se měli věnovat v rámci svých projektů, čeho se vyvarovat a jak naopak postupovat správně.

Projekt PAAK včetně seminářů realizuje Centrum evropského projektování. Partnery projektu jsou kraje Liberecký, Královéhradecký a Pardubický, koordinátorem pro kraj Liberecký je Agentura regionálního rozvoje, spol. s r.o. a pro Pardubický kraj Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje. Seriál seminářů projektu PAAK už nabídl témata jako Veřejné zakázky, Příprava projektů, Řízení projektů nebo Finanční řízení. Díky velkému ohlasu budou semináře i nadále pokračovat. Ze zkušeností našich klientů totiž víme, že například veřejné zakázky jsou stále velmi ožehavým problémem řady projektů spolufinancovaných ze strukturálních fondů. Právě proto jsou všechny semináře zaměřeny velmi prakticky s ukázkami nejčastějších konkrétních pochybení, stanovisek řídícího orgánu programu, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Nabízejí i příklady různých přístupů k tvorbě zadávací dokumentace, stanovení kvalifikačních a hodnotících kritérií. Díky bohatým zkušenostem s tvorbou projektů budeme nabízet i pohled kontrolora, tedy co a jak kontroluje a účastníci se

v rámci praktické části sami budou moci do pozice kontrolorů dostat a podívat se na zadávací řízení „z druhé strany“. Pro nejbližší budoucnost jsou připraveny semináře na téma Zadávací řízení: 13. 10. 2009 v Hradci Králové 14. 10. 2009 v Pardubicích 19. 10. 2009 v Liberci 10. 11. 2009 v Liberci 11. 11. 2009 v Jičíně 12. 11. 2009 v Pardubicích Ve dvou blocích se účastníci seznámí se vším podstatným - s teorií formou přednášky, s praxí při skupinovém workshopu. Získají vzory zadávací dokumentace a formulářů týkajících se veřejných zakázek, k dispozici bude i zadávací dokumentace pilotních projektů. Díky workshopu si zájemci vyzkouší proces otevírání obálek, hodnocení a posuzování nabídek. Úřad Regionální rady soudržnosti Severových ve spolupráci s projektem PAAK dále připravuje semináře pro příjemce dotace. Teoretické části představí URR spolu se svými zkušenostmi z administrace a kontroly projektů. Projekt PAAK bude prostřednictvím ukázek svých pilotních projektů předvádět

konkrétní postupy a výstupy projektů, např. monitorovací zprávu projektu, co do jaké části napsat, na co si dát pozor a jaké jsou zkušenosti s realizací projektů. První společné semináře se uskuteční již začátkem října a budou určeny úspěšným žada-

telům v rámci podpory rozvoje měst a venkova. Kompletní informace o projektu PAAK a připravovaných seminářích i možnosti registrace získáte na webu projektu PAAK www.cep-rra.cz/paak.

12 BYZNYS Evropskou kvalifikaci uznají poprvé v Irsku Irsko je prvním členským státem EU, který propojil své vnitrostátní kvalifikace s evropským rámcem kvalifikací pro celoživotní učení(EQF). „Poprvé máme pro celý kontinent rámec pro srovnávání kvalifikací lidí a osvědčení. Zaměstnavatelé už například nemusí říkat, že nerozumí úrovni kvalifikací, kterou dokládá zahraniční uchazeč o práci,“ uvedl evropský komisař pro vzdělávání, odbornou přípravu a mládež Ján Figel’. Evropské komisi se nelíbí české ceny za hovory mezi mobilními operátory Poslala dopis Českému telekomunikačnímu úřadu, aby ještě více snížil sazby. Jde o velkoobchodní poplatky, které operátoři mobilních sítí účtují jiným operátorům za spojování hovorů ve své síti. Komisi také vadí, že společnost MobilKom provozující síť U:fon musí plnit méně přísné povinnosti. Peníze a půlroční lhůta pro Bulharsko Bulharsko dostalo od EU půlroční lhůtu na odstavení jaderné elektrárny Kozloduj. K tomu obdrželo dalších tři sta milionů eur jako pomoc pro uzavření čtyř bloků této jaderné elektrárny. Zbylé dva bloky jsou považovány za bezpečné a zůstanou v provozu. Dále může Bulharsko oslavovat obnovení dotací ze zemědělského programu SAPARD. Ty byly předtím pozastaveny kvůli chybám a špatnému řízení ze strany vlády. Integrace Turecka pomalu postupuje S Tureckem bylo zahájeno vyjednávání o přistoupení k Energetickému společenství. Po podpisu mezivládní dohody o projektu Nabucco z července je to důležitý krok pro energetickou spolupráci EU a Turecka. Členy energetického společenství jsou balkánské státy. Jeho účelem je vytvořit energetický trh napojený na trh EU, na kterém se bude investovat do energetického odvětví.

EN č. 9 / 2009

EKONOMIKA

Vlády se musí poprat s nezaměstnaností Hrozí prý, že se z hospodářského poklesu stane vleklá krize spojená s nezaměstnaností. Varování pochází od Organizace pro ekonomickou spolupráci a vývoj (OECD). Nezaměstnanost dále poroste, přestože se objevují první známky hospodářského zlepšení. Reaguje totiž se zpožděním. PODPORA MUSÍ BÝT V HUBENÝCH ČASECH ÚČINNÁ OECD sdružuje ekonomicky vyspělé státy světa. Tato téměř padesát let existující organizace má třicet členských zemí, mezi které patří i Česká republika. V současnosti míra nezaměstnanosti v členských zemích dosahuje osmi a půl procenta, což byl dosud poválečný rekord. Od roku 2007 se počet nezaměstnaných v těchto zemích zvýšil o patnáct milionů. Pokud se však nepodaří úspěšně obnovit světovou ekonomiku, vzroste jejich počet na padesát sedm milionů, což znamená desetiprocentní nezaměstnanost. Podle OECD by vlády měly situaci řešit a přizpůsobit se tak, aby uchránily obyvatele od dlouhodobé nezaměstnanosti. Nejvíce zranitelné skupiny, které při zpomalení ekonomik přicházejí o práci, jsou mladí, přistěhovalci a brigádníci. Pro příklady není potřeba chodit daleko. Česká vláda se snaží zahraničním pracovníkům „odvděčit“ za to, že nám ve chvílích růstu pomáhali a platí jim letenky domů. Mladí lidé přicházejí o práci nebo se jim jako absolventům velmi špatně shání. Různé druhy podpor a opatření vlád, aby firmy udržely místa, jsou užitečné, pokud pomáhají tam, kde je třeba a netrvají dlouho. Experti varují, že jinak může dojít k poruše trhu, kdy nezdravé firmy nezanikají a nové se hůře rozvíjí a nabírají zaměstnance.

hat lidem hledat práci nebo podporovat jejich vzdělávání. Českým příkladem jsou dotace na vzdělávání zaměstnanců jako jeden z nástrojů boje proti krizi. Podle OECD se výdaje na tyto nástroje v zemích sice zvýšily, ale v porovnání s nárůstem nezaměstnanosti je to málo. V mnoha zemích tak částka věnovaná na jednoho nezaměstnaného klesla, například v USA, Španělsku nebo Irsku až o čtyřicet procent. IRSKÝ TYGR JE PŘEZDÍVKA Z MINULOSTI Irsko pokles citelně zasáhl. Země, která zažila v posledních letech prudký hospodářský růst, musí čelit podobně prudkému poklesu. Irové se zaručili za vklady v šesti

největších bankách zemi. Stalo se tak na počátku vlny záruk v Evropě. Nezaměstnanost je v současnosti na dvanácti a půl procentu a vyhlídky nejsou dobré, v nejbližší době dále poroste. Nejvíce postiženi byli dočasní pracovníci z nových členských zemí EU, mezi něž patří i Česká republika. Mnoho jich pracovalo v továrnách amerických firem jako je Dell a další. Firmy, které se začínají vzpamatovávat, budou opatrné v přijímání zaměstnanců. Jejich současní pracovníci navíc budou ochotní pracovat více. Podle OECD může v nejhorším případě irská nezaměstnanost na konci příštího roku dosáhnout patnácti procent. Experti doporučují výrazně zvýšit státní výdaje na podporu zaměstnanosti. NĚMECKO SE NEVZDÁVÁ S nadsázkou se dá Česká republika ekonomicky označit za další

německou spolkovou zemi. Na německé ekonomice je ta naše velmi závislá. Nezaměstnanost v Německu neklesla tolik, jak se očekávalo. V červnu byla na úrovni nad sedm a půl procenta, což je stále méně než v roce 2007. Více než polovina z nezaměstnaných však hledá práci déle než jeden rok. V celé OECD je to čtvrtina. Předpokládá se, že počet Němců bez práce bude dále klesat. Byla zavedena různá opatření, mezi nimi například kratší pracovní doba, která byla zkrácena v průměru o třetinu. Toho se účastní téměř milion a půl zaměstnanců. Odhaduje se, že tím bylo zachráněno půl milionu míst. Pro zaměstnanost je nebezpečný růst počtu lidí, kteří mají zdravotní problémy. V Německu v posledních dvaceti letech výrazněji přibylo těch, kteří měli problémy s duševním zdravím a byli neschopni práce. V těchto případech je návrat na trh práce nepravděpodobný. Tomáš Fridrich

PENĚZ NENÍ DOST PRO VŠECHNY OECD radí vládám, aby se zaměřily na několik oblastí. Kromě starosti o mladé lidi s nízkou kvalifikací je také potřeba zajistit, aby nezaměstnaní neupadali do chudoby, ze které se pak obtížně dostávají. Vlády by se měly zaměřit na aktivní politiku zaměstnanosti, to znamená pomá-

Zdroj: Eurostat

Celostátní zkoušení žáků je jinde rozšířené, co my? Státní maturity jsou v České republice velmi ožehavé téma, které dokáže vyvolávat demonstrace. Zavedení státních maturit se už několikrát odložilo, naposledy začátkem září, kdy parlament schválil novelu školského zákona. Ten státní maturity zavedl již před pěti lety, od té doby se je však nepodařilo zavést do praxe.

dopad na střední školství, jehož účelem je příprava studentů na další stupeň studia. Z tohoto pohledu mají jednotné maturity smysl.

Nešvary internetových obchodů s elektronikou

STUDENTI SE BOJÍ ZMĚN

Více než polovina internetových obchodů s elektronikou neinformuje správně zákazníky. Takové je zjištění z průzkumu 370 obchodů. Šlo zejména o zavádějící informace o právech spotřebitele, o celkové ceně zboží nebo neúplné kontaktní údaje obchodníka. Celkový obrat maloobchodního internetového prodeje elektroniky v Evropě činí přibližně sedm miliard eur ročně. Více než třetina stížností na internetový prodej, které řešila síť Evropských spotřebitelských center v roce 2007, se týkala nákupu elektroniky. Zjištění provinilci budou vyzváni k nápravě.

Státní maturity se stávají předmětem vtipů a nevyhnula se jim ani pozornost členů populární sociální sítě Facebook, kde studenti založili skupinu „Nechceme státní maturitu!“ Nechuť studentů k jednotným závěrečným zkouškám je pochopitelná. Bojí se, že se budou muset přizpůsobit něčemu, co neznají a co je podle nich špatně připravené. Na jejich potřeby se při přípravách státních maturit samozřejmě musí brát ohledy. Je potřeba zajistit, aby na ně školy přešly s co nejmenšími potížemi a žáci měli dost času na přípravu. To je asi nejvíc palčivá otázka. Žáci odmítají být „pokusnými králíky“ a s tím je možné se ztotožnit. Mnohem zásadnější je však

Během letošního jara požádalo České předsednictví EU o vypracování studie, která by poskytla přehled o jednotném testování žáků v evropských zemích. Celostátní testy jsou běžnou praxí ve většině evropských zemí. Většina evropských zemí zavedla pravidelné celostátní testování poměrně nedávno a v posledním desetiletí se tato praxe rychle rozšířila. Ve školním roce 2008/2009 neprovádí celostátní testy v povinné školní docházce pouze německy mluvící část Belgie, Česká republika, Řecko, Wales a Lichtenštejnsko. Celostátní testy jsou nejvíce používány buď k ověření výsledků jednotlivých žáků, nebo k monitorování škol a celého vzdělávacího systému. Evropské země organizují v průměru tři celostátní testy v průběhu povinné školní docházky. V Evropě jsou testy pro žáky v dané věkové

celková koncepce jednotných maturit. VYSOKÉ ŠKOLY MAJÍ JEDNOTNÉ PŘIJÍMAČKY Konkrétní podobu připravovaných zkoušek velmi kritizuje společnost Scio, která zajišťuje přijímací zkoušky mnoha fakultám vysokých škol u nás. Jedná se v podstatě o jejich produkt Národní srovnávací zkoušky, který byl původně určen studentům středních škol, aby si ověřili šance pro přijetí na vysokou školu. Tyto testy zjišťují takzvané obecné studijní předpoklady a mají několik částí, které prověří schopnosti žáků analyzovat problémy, pracovat s texty a čísly, ale i konkrétní znalosti z historie nebo společenských věd. Taková podoba přijímacího řízení má samozřejmě

JAK TO DĚLAJÍ JINDE

skupině většinou povinné. V těch zemích, kde je účast dobrovolná, se jich účastní téměř všichni žáci. V Dánsku podstupují žáci až jedenáct celostátních testů v průběhu povinné školní docházky, následuje Malta a Skotsko (až deset), Anglie (až sedm) a Francie (až šest). V šesti dalších zemích je naopak organizován celostátní test pouze jednou v průběhu povinné školní docházky. Celostátní testy se většinou zaměřují pouze na dva hlavní předměty: hlavní vyučovací jazyk a matematiku. ZVEŘEJŇOVÁNÍ SE NENOSÍ I když školy v Evropě často dostávají souhrnné výsledky testů, které mohou porovnat s celostátním průměrem, výsledky celostátních testů jsou zveřejňovány jen zřídka nebo málokdy slouží jako podklad pro externí hodnocení školských zařízení. Většinou je na školách, jak s výsledky naloží. Žebříčky, které by šlo podle výsledků vytvořit, by mohly školy poškodit. Navíc hodnocení nemusí být spravedlivé. Tomáš Fridrich

PERSONÁLIE Na pozici manažera marketingu a komunikace hokejového klubu PSG Zlín nastoupil v průběhu měsíce srpna Patrik Kamas. Do funkce ho jmenovalo prezidium klubu. Tiskovým mluvčím zůstává i nadále Roman Ordelt, který bude pod oblast komunikace a marketingu spadat. Patrik Kamas předtím působil mimo jiné jako vedoucí tiskového odboru Zlínského kraje. Michal Štefek, výkonný ředitel útvaru Finance ČSOB, posílí od října Country Team a představenstvo sesterské skupiny ČSOB na Slovensku. Do české ČSOB naopak ze Slovenska přichází současný ředitel ČSOB Poisťovně Nik Vincke, který zde bude zastávat pozici výkonného ředitele útvaru Retail/SME marketing a segmenty. Michal Štefek bude jmenován členem slovenského Country Teamu. Ve funkci bude odpovědný za řízení financí, rizik a úvěrů. Michal Štefek působí v ČSOB od roku 2003. Na pozici personální ředitelky do české firmy ANECT, která se zaměřuje na poskytování informačních a komunikačních řešení, nastoupila Eva Hejlová. Jejím úkolem bude implementovat nové strategie. Absolvovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od roku 1991 působila na pozici manažerky personálního útvaru ve společnosti Eurotel Praha. V roce 2004 zde nastoupila na post manažerky útvaru tréninku a rozvoje a o rok později se stala výkonnou ředitelkou pro lidské zdroje. Za svou práci získala ocenění HR Manager roku 2007. Eva Hejlová také působí jako lektorka a je členkou představenstva České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů (ČSRLZ). Je vdaná, má dceru. Jejím koníčkem je cestování. Společnost Stock Plzeň - Božkov, největší výrobce lihovin v České republice, má nového generálního ředitele. Stal se jím Petr Pavlík, který na nejvyšším postu vystřídal Martina Petráška. Ten z funkce odešel z vlastního rozhodnutí v dubnu letošního roku. Nový šéf vzešel z výběrového řízení. Do srpna pracoval Pavlík v londýnské centrále společnosti Reckitt Benckiser. Předtím ve stejné společnosti zastával pozici generálního ředitele pro Belgii a Lucembursko. Marketingový tým Českých Radiokomunikací v srpnu posílila Dagmar Zweschperová. V oblasti marketingu má více než desetiletou praxi. Do Českých Radiokomunikací nastoupila ze společnosti ETA, kde měla na starosti oživení tradiční české značky, rebranding společnosti a další komunikační aktivity značky. Předtím pracovala v telekomunikační společnosti Sony Ericsson. Zweschperová vystudovala Pedagogickou fakultu na Palackého univerzitě v Olomouci. Hovoří anglicky a německy. Mezi její koníčky patří sport, ale také divadlo, kino nebo četba.

EN č. 9 / 2009

13

PREZENTACE

Ojedinělá výstava nabídne historii i současnost bývalé pardubické reálky

Jednou ze zajímavých budov centra Pardubic je sídlo někdejší reálky, jejíž základní kámen byl za přítomnosti Františka Palackého a Františka Ladislava Riegera položen před 145 lety, v červnu 1864. Zajímavé architektonické dílo Františka Schmoranze sloužilo po většinu své existence jako školní budova, kterou, ať už jako pedagogové nebo jako studenti, navštěvovaly významné osobnosti naší historie. Na počátku nového tisíciletí se sice krátký čas diskutovalo o možné demolici budovy, nakonec ale zvítězil plán na její rekonstrukci, kterou někdejší reálka v současné době prochází. Vlastník budovy, kterým je Pardubický kraj, ovšem nechce jen tento pro pardubické dějiny zajímavý objekt opravit, rozhodl se zároveň v rámci rekonstrukce seznámit širokou veřejnost s bohatou historií reálky a prezentovat její budoucí využití. Pardubický kraj se rozhodl uspořádat výstavu PARDUBICKÁ REÁLKA – HISTORIE A SOUČASNOST, prostřednictvím které se občané krajského města i jeho návštěvníci dozvědí o bohaté historii bývalé reálky, o osobnostech, které se zasloužily v devatenáctém století o její vybudování a těch, které v ní působily a zároveň jim přinese také informace o budoucím poslání budovy, která kromě krajského úřadu bude sloužit i široké veřejnosti. „Celá reálka je obalena nejrůznějšími pověstmi jako například to, že se rekonstruuje historický objekt. Každý kdo chodí kolem reálky tak vidí, že to určitě není rekonstrukce historického objektu. Chystanou výstavou chceme především přiblížit celý projekt lidem,“ říká hejtman Pardubického kraje Radko Martínek. „Neustále se totiž spekuluje o tom, co tam vlastně bude. Tímto způsobem chceme sdělit veřejnosti, že

tato budova bude po rekonstrukci sloužit nejen úředníkům, ale především občanům kraje a města Pardubic.“ Výstava PARDUBICKÁ REÁLKA – HISTORIE A SOUČASNOST, jejímž kurátorem je významný pardubický historik PhDr. Jiří Kotyk, začala slavnostní vernisáží 10. září a potrvá až do konce rekonstrukce budovy. Koncipována je jako venkovní a tvoří ji čtyři oboustranné výstavní panely, na kterých zájemci najdou tiskové i obrazové materiály přibližující historii i současnost objektu. Část výstavy je stálá, část pak bude v pravidelných intervalech obměňována a věnována vždy nějakému tématu týkajícímu se reálky. Na počátku výstavy je tímto tématem osobnost architekta Františka Schmoranze, z jehož pera budova pochází. Výstava si kromě exkurze do vzdálené historie budovy činí ambice přiblížit veřejnosti průběh rekonstrukce a budoucí využití. Obča-

Zahájení výstavy symbolickým odhalením perníkového loga pardubické reálky se před rekonstruovanou budovou ujali (zleva) hejtman Pardubického kraje Radko Martínek, generální ředitel stavebního holdingu enteria Libor Joska, historik Jiří Kotyk a náměstek hejtmana zodpovědný mj. za investice kraje Jan Tichý.

né se tak nejenom dozvědí, co se děje „za ohradou“, kterou je kvůli stavebním pracem reálka zakryta, dostane se jim také informací o novém krajském společenském domě a o tom, jak tento dům bude sloužit jejich potřebám. „V budově bude po rekonstrukci umístěn společný CzechPoint Pardubického kraje a Magistrátu města Pardubic, bude tady velká jednací místnost s kapacitou až sto lidí a menší jednací místnost pro zhruba třicet lidí, vše včetně zázemí pro jednání či přednášky,“ přibližuje

náměstek hejtmana zodpovědný za dopravu, dopravní obslužnost a investice Jan Tichý. „V budově, konkrétně v jejím třetím a čtvrtém podlaží budou kanceláře pro úředníky kraje, kterých se sem vejde více než 150.“ Na závěr ještě připomeňme, že samosprávě Pardubického kraje se podařilo po přehodnocení plánů na rekonstrukci bývalé reálky jednáním a úpravou projektu snížit náklady na kompletní opravu budovy o více než padesát milionů korun.

Expozici tvoří oboustranné panely vystavené na prostranství před reálkou, na kterých návštěvníci najdou tiskové i obrazové materiály přibližující historii i současnost objektu. Část výstavy je stálá, část pak bude v pravidelných intervalech obměňována a věnována vždy určitému tématu týkajícímu se reálky. Na počátku výstavy je tímto tématem osobnost architekta Františka Schmoranze, z jehož pera projekt budovy pochází.

14 Tipy Evropských novin Rumunský kulturní institut upozorňuje, že Měsíc Bukurešti v Praze probíhá do 2. října. V jeho rámci lze ještě navštívit např. zahájení výstavy fotografií „Tranzitivní Bukurešť“ v Rumunském kulturním institutu (29. září v 18 hod.), Literární večer „Poetiky současnosti”, křest rumunské verze časopisu PLAV „Pláč a smích země rumunské” (30. září, kavárna Krásný ztráty, Náprstkova 10, Praha 1 v 17 hod.) či přednášku „Bukurešť ve filmech a filmy z Bukurešti” (1. října v 17 hod. tamtéž). Program naleznete na www.rumunskoprovas.cz. Skandinávský dům ve spolupráci s finskou kulturní radou Pirkanmaa představí během října 2009 české veřejnosti v pražské Galerii Scarabeus unikátní umělecký projekt „Bumerang“, na němž se podílelo osmnáct finských umělců a designérů z kraje Pirkanmaa. V uplynulých dvou letech výstava putovala po Finsku a nyní se poprvé dostává do zahraničí. Vernisáž proběhne ve čtvrtek 1. října 2009 od 18 hodin, po ní bude následovat přednáška a beseda o projektu Bumerang i současném finském umění a designu. Výstava je přístupná do konce října. Galerie Scarabeus, Jana Zajíce 7, Praha 7. Díla čtyřiceti a jednoho současných českých tvůrců z oblastí současného umění, architektury a designu představí výstava „Moje Evropa“. Vybraní autoři vyjádřili výtvarnými prostředky svůj osobní pohled na Evropu a evropské společenství. Po bruselské premiéře bude expozice ke zhlédnutí v Centru současného umění DOX od 7. října do 18. listopadu. Poupětova 1, Praha 7.

EN č. 9 / 2009

KULTURA

Svatá rodina jako příklad mezinárodní spolupráce Dnes pro vás máme opět výtvarnou inspiraci pro návštěvu mnichovské galerie Pinakotéka, kde obohacují program velmi zajímavými zápůjčkami. V případě jednoho z nejdůležitějších děl italských mistrů ve Staré Pinakotéce, del Sartovy Svaté rodiny, vidíme v mezimuzejních zápůjčkách jedinečnou možnost kulturní spolupráce, která obohacuje jak odbornou, tak laickou veřejnost. Obraz datovaný do roku 1514 prošel řadou náročných restauračních prací, aby se po téměř dvaceti letech ukázal na zdech Italského pokoje po boku plátna stejného autora, které do Mnichova přicestovalo z pařížského Louvru. SPOLU POPRVÉ A ZŘEJMĚ NAPOSLEDY Dva zmíněné obrazy jsou díky dobré spolupráci obou muzeí vy-

staveny vedle sebe vůbec poprvé, a umožňují tak pátrat po jejich vzájemném vztahu, který je opředen zajímavou historií. Ta je dodnes předmětem sporu mezi vědci a studenty umění: ne zcela jistá je chronologie vzniku obrazů i fakt, zda byla obě plátna namalována samotným del Sartem. Mnichovský obraz je považován za reprezentativní kus italské renesance. Současný výzkum podporuje zprávu Giorgia Vasariho, architekta a autora slavné biografie italských umělců (a rovněž del Sartova žáka), podle níž byl dotčený obraz zadán florentským obchodníkem Giovannim Battistou Puccinim, který ho chtěl prodat francouzskému králi. Když však Puccini dílo

Andrea del Sarto, Svatá rodina, cca r. 1514. Stará Pinakotéka, Mnichov. Dvojnásobný držitel Oscara Roberto Begnini přenesl na filmové plátno jednu z nejznámějších pohádek - klasický příběh dřevěné figurky, která ožije. Pinocchia vede jeho zvědavá a neposedná povaha z jednoho dobrodružství do druhého, jak se můžete přesvědčit v Italském institutu. V rámci přehlídky Begniniho filmů bude Pinoccio promítán ve středu 7. října v 19 hodin v promítacím a přednáškovém sále. Délka filmu je 100 minut, projekce s anglickými titulky. Šporkova 14, Praha 1.

spatřil, byl jím natolik uchvácen, že se rozhodl nechat si ho pro sebe. Následně pověřil del Sarta namalováním druhé verze obrazu, která byla nakonec francouzskému králi opravdu prodána a dnes se nachází v depozitářích Muzea Louvre. GEOGRAFICKÁ HISTORIE JAKO DALŠÍ KAPITOLA V ŽIVOTOPISE

Street art je aktuální projev pouliční kreativity, která spontánně využívá prostoru města a vyvolává tak interakce s jeho obyvateli. Plakát, nálepka, šablona, malba, mozaika, instalace… žádný výtvarný prostředek mu není cizí. V případě projektu Štěpánská Street / Art se princip Street artu obrátil – z ulice se jeho autoři přesunuli do prostor Francouzského institutu, kde budou týden společně tvořit. Návštěvníci budou mít možnost sledovat umělce při práci od 15. října do 14. listopadu. Štěpánská 35, Praha 1. V Malém sále Městské knihovny v Praze se uskuteční celodenní akce pod názvem BaltFest. Kulturní akce bude zahrnovat promítání filmů a prezentace literárních děl Litvy, Lotyšska a Estonska, a to za účasti 3 pobaltských spisovatelů (po jednom z každé země). V pátek 23. 10. od 10 hod., Mariánské náměstí 1, Praha 1. Andrea del Sarto, Svatá rodina, cca r. 1515-16. Museum Louvre, Paříž. Výstava Picasso v Jihlavě!, kterou připravil Institut Cervantes, představí část Picassovy tvorby, která je ovlivněna býčími zápasy a minotaury. Jedná se o grafiky, kresby a dobové reprodukce plakátů. V rámci výstavy proběhnou doprovodné kurzy a přednášky pro veřejnost s cílem přiblížit život a dílo Pabla Picassa. Do 7. listopadu. Dům Gustava Mahlera, Znojemská 4, Jihlava. Když Stefan Koppelkamm v roce 1990 cestoval po východním Německu, rozhodl se svým fotoaparátem zachytit místa, o nichž si tehdy myslel, že již brzy nebudou existovat. Domy, ulice a náměstí... O dekádu později se do stejných míst vydal znovu a vyfotil je z úplně stejných míst podruhé. Vznikly tak dvojice fotografií, které dokumentují hluboké změny, jaké se ve východoněmeckých městech za tu dobu odehrály. Výstava plakátů v Goethe-Institutu z projektu Ortszeit / Místní čas potrvá do 27. listopadu. Masarykovo nábřeží 32, Praha 1. Profesor Manfred Wolff-Plottegg je autorem řady významných staveb, soutěžních projektů, výstav, teoretických publikací a přednášek. Výstava v Rakouském kulturním fóru v Praze ukazuje jeho směřování k jeho novému pojetí architektury, koriguje staré modely a místo nich vytváří nové systémy - hybridní, dynamické a adaptivní. Podstatou a tvůrčím konceptem je architektura založená na algoritmech. Výstava potrvá do 30. listopadu 2009. Jungmannovo nám. 18, Praha 1.

Není bez zajímavosti, že do roku 1697 se mnichovské plátno nacházelo ve sbírkách rodiny Medicejů, už od 13. století jedné z nejbohatších a nejvlivnějších rodin ve Florencii. Následovně bylo společně s dalšími díly darováno Cosimem III. Medicejským, velkovévodou toskánským, jeho zeti, falckému kurfiřtu Janu Vilémovi, ze starého šlechtického rodu Wittelsbachů. Jeho sbírka se nakonec ocitla v Mnichově v roce 1806.

TECHNOLOGIE NEZŮSTÁVÁ SKRYTA Obě díla byla pečlivě zkoumána moderními metodami analýzy materiálu, mj. snímkováním v infračerveném či rentgenovém spektru, které přinesly významná fakta a umožnily další rovinu srovnávací analýzy. Technologická stránka výzkumu stejně jako rekonstrukce přenosových technik užitých při kompozici či popis restaurování obrazu jsou osvětleny na doprovodných panelech. Výstavu ve Staré Pinakotéce doprovází také soubor kreseb stojících u vzniku mistrovského díla, kompoziční skeče a různé studie postav a detailů. Pro veřejnost je otevřena od 1. října tohoto roku do 6. ledna 2010 na Barer Straße 27 v Mnichově, a to denně kromě pondělí. Pavel Farkaš

Studentský summit opět na scéně Pražský studentský summit, vzdělávací program v oblasti diplomacie a mezinárodních vztahů, vstupuje již do čtvrtého ročníku. Studenti středních škol z celé České republiky se mohou až do 11. října přihlásit do Modelu OSN a Modelu NATO. Projekt pořádá Asociace pro mezinárodní otázky. Pražský studentský summit tvoří tři dílčí části: původní Model OSN, který se letos koná již po patnácté, anglicky jednající Model NATO a v průběhu podzimu bude zahájen i vysokoškolský Model Evropské unie. „Hlavní část programu je věnována simulaci diplomatických jednání na půdě klíčových mezinárodních organizací,“ vysvětluje hlavní koordinátor Jan Pýcha. „Studenti v rolích velvyslanců jednají o významných globálních otázkách, hájí zájmy svého státu a snaží se je prosadit při diskuzi se svými vrstevníky.“

Projekt se soustředí na vzdělávání mladé generace alternativními metodami, které jsou podle slov organizátorů na českých školách opomíjeny. „Studenti se učí aktivní práci s informačními zdroji, rozvíjí své rétorické i argumentační schopnosti, formulují vlastní názory a prezentují je před ostatními,“ upřesňuje Pýcha. Součástí programu jsou také setkání se zajímavými hosty. V minulých letech na Summit mezi studenty zavítali například ministři Cyril Svoboda, Ondřej Liška a Štefan Füle, europoslanec

Jan Zahradil, eurokomisař Vladimír Špidla a americký velvyslanec v ČR Richard Graber. Nechybí ani doprovodné akce jako exkurze do vídeňského centra OSN či prohlídka české letecké základny v Čáslavi. O aktuálním dění zpravují nové internetové stránky. „Nezměnila se

však pouze grafická podoba webu,“ upozorňuje Pýcha, „ale i celá jeho obsahová koncepce. Není již určen pouze pro účastníky projektu, ale také pro širokou veřejnost. Objevíte tady mimo jiné i rozhovory s významnými osobnostmi či odborné analytické články...,“ dodává. (vru)

Adresa redakce: Evropské vydavatelství s.r.o., Průmyslový park, Kancelářská budova P - 8, čp. 80, 533 53 Pardubice - Semtín. Centrální telefon a fax: +420 466 611 139, centrální GSM: +420 777 100 388 e-mail: [email protected], IČ: 69168741 Vydavatel: Jan Doležal. Ředitelka vydavatelství: Jarmila Kudláčková. Ředitel zpravodajství a komunikace: Miloš Spáčil. Šéfredaktorka: PhDr. Zuzana Nováková. Redaktoři: Jan Štifter, Pavel Farkaš, Filip Appl, Tomáš Fridrich. Vedoucí redaktor pro SR Jozef Havrilla. Regionální a zahraniční dopisovatelé. Fotograf: Miloš Kolesár. Layout: Mgr. Pavel Ševčík. Grafik: Tomáš Kocourek. Jazykové korektury: Iva Málková. Překlady: Jakub Hřib, Ilona Mádrová, Martin Karlík. Produkce: Leona Šolcová. Komerční prezentace - příspěvky označené „(kp)“. Inzerce: EUROPEAN MEDIA HOUSE s.r.o., e-mail: [email protected], IČ: 27482855 Tisk: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. Distribuce: ROZŠIŘUJÍ SPOLEČNOSTI PNS, a.s. Předplatné zajišťuje Mediaservis s.r.o., Zákaznické centrum, Moravské náměstí 12D, 659 51 Brno. Příjem objednávek: telefon: +420 541 233 232, fax: +420 541 616 160, e-mail: [email protected], příjem reklamací: 800 800 890. Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, Vajnorská 137, P.O.BOX 183, 830 00 Bratislava 3, tel:02/444 588 21, 02/444 588 16, 02/444 427 73 ;02/444 588 16, fax:02/444 588 19 , e-mail:[email protected]. Cena výtisku: 15,- Kč/25 SKK vč./vr. DPH Evidenční číslo: MK ČR E 14589, ISSN: 1214-696X. Ročník 6, číslo 9, vychází 25. 9. 2009 Názory spolupracovníků nemusí vždy vyjadřovat názory listu. Nevyžádané materiály nevracíme. Za chyby novinového tisku neručíme.

PŘÍLOHA EN

I

DOPRAVNÍ INFRASTRUKTURA

„Dálnice se u nás staví za stejné peníze jako jinde. Média si pletou jablka s hruškami,“ říká ředitel SFDI Jaroslav Krauter Státní fond dopravní infrastruktury má obrovskou zodpovědnost: Rozděluje velký miliardový koláč mezi jednotlivé projekty dopravní infrastruktury. V příštím roce bude s velkou pravděpodobností operovat s rekordním rozpočtem. Přesto ale nikomu není do smíchu. Proč? O činnosti SFDI, spolupráci s kraji a finanční situaci jsme se bavili s ředitelem Jaroslavem Krauterem. Stav veřejných �nancí bude příští rok velmi těžký zřejmě i pro vás. V jaké situaci je Státní fond dopravní infrastruktury? Čím se aktuálně zabýváte? V tuto chvíli leží návrh rozpočtu SFDI ve vládě.

Bude projednáván příští týden a my doufáme, že bude schválen. Celkové finanční prostředky se kterými se v tomto návrhu počítá čítají přes 96 miliard korun. To je historicky největší částka, která kdy do fondu šla. Pro srovnání: V loňském

roce to bylo skoro 88 miliard korun. Přesto všechno nám chybí minimálně 20 miliard korun. Bez nich budeme muset nějakým způsobem upravit a prodloužit harmonogram výstavby některých dopravních akcí. Myslíte, že se vám podaří tyto �nance ještě získat? Snad ano. Původní deficit byl dokonce 30 miliard korun, ale díky usilovným jednáním a panu ministrovi došlo k navýšení našeho rozpočtu o 11,6 miliardy korun. To považuji za velký úspěch. Šance na získání dalších financí tu ještě je. Pokud se budou dobře vyvíjet daňové příjmy, tak v průběhu příštího roku může dojít k průběžnému navýšení rozpočtu. Nicméně teď při schvalování rozpočtu nepředpokládám, že by se ještě něco změnilo. SFDI tedy stále chybí dvacet miliard korun. Co se tedy bude dít, když je neseženete? V tom případě má ministerstvo dopravy připravený krizový scénář. Pokud by tyto prostředky nebyly k dispozici, tak by u určitých staveb došlo ke zpomalení výstavby nebo k úpravě harmonogramu výstavby těchto projektů. U některých především dálničních akcí by mohlo dojít ke zprovoznění pouze v polovičním profilu, který by se dokončil někdy v dalším období. Už je rozhodnuto o konkrétních stavbách? Celý plán je zatím pouze na papíře a není vhodné spekulovat o tom, které akce to budou. Můžete alespoň prozradit, zda se to týká všech krajů? Ano, to lze říci. Samozřejmě některých krajů se to dotkne více, některých méně. Tuto otázku média neustále řeší například u dálnice D47, protože to je finančně nejnáročnější dopravní stavba. Nicméně u této silnice bude použit dluhopisový program, který zajistí její financování. Existuje nějaký rozhodovací klíč, podle něhož jsou vybírány dopravní stavby v konkrétních regionech k �nancování? Jak se rozhoduje, které akce budou �nancovány? Příprava rozpočtu a tedy i vybírání akcí, do kterých bude investováno, probíhá ve spolupráci SFDI, ministerstva dopravy a Ředitelství silnic a dálnic. Patřičné slovo zde mají samozřejmě také zástupci krajů. Máte přehled o tom, jak jsou na tom ty které kraje v oblasti kvality dopravní infrastruktury a investic do dopravní infrastruktury? Kde se staví nejvíc? Každý kraj má samozřejmě své problémy. Někde jich je víc, někde méně. Rozhodně ale není možné říci, zda je na tom nějaký kraj lépe nebo hůře. Samozřejmě do rozpočtu SFDI jsou zařazovány hlavně akce, které mají celospolečenské priority. Zařazujeme hlavně ty akce, které čerpají prostředky z Operačního programu Doprava. Nedávno jsem mluvil s panem Tichým, radním Pardubického kraje, ohledně R35. Mluvili jsme také o možnostech PPP projektů. Pan Tichý se domnívá, že česká legislativa na to není připravena, že tady u nás prostě PPP projekty neumíme. Co si o tom myslíte vy? Čerpání z fondů EU tu přece také nebude navždy... Zapojení privátního sektoru samozřejmě může být řešení. Uvažujeme o využití PPP v některých dopravních stavbách. Nejdále je dnes projekt výstavby dálnice D3 na České Budějovice. U této dálnice se uvažuje o tom, že by formou PPP projektu mohl být postaven úsek z Českých Budějovic na státní hranici. Nicméně je pravdou, že česká legislativa efektivní a plnohodnotné využití PPP zatím neumožňuje. Zaznamenáváte například zájem od stavebních �rem o tuto formu spolupráce? Určitě. Myslím, že stavební firmy budou mít o tuto

formu spolupráce velký zájem. Kdo vybírá dodavatele konkrétních staveb? Jak probíhá výběr? SFDI je financující organizace a výběr dodavatelů jednotlivých staveb provádí jiné instituce. U silnic je to Ředitelství silnic a dálnic, u železnic Správa železniční dopravní cesty a u vodních toků je to Ředitelství vodních cest. Samozřejmě SFDI má zastoupení ve výběrových a hodnotících komisích, čímž si držíme důležitý přehled o tom, jak se vyvíjí i vysoutěžené ceny oproti těm rozpočtovým. A co říkáte na spekulace o tom, že se u nás staví dopravní stavby dráž než všude jinde v Evropě? Řekl bych, že si v tomto případě média pletou jablka s hruškami. Všude na západ od nás, například v Německu, se kilometr dálnice řeší jako kilometr dálnice sám o sobě. U nás se do tohoto kilometru započítávají i sjezdy a výjezdy a vyvolané investice. Takže pokud se u nás postaví kilometr dálnice, znamená to kilometr včetně všeho okolo: protihlukových stěn, silničních přípojek, sjezdů atd. V zahraničí je to pouze cena za samotnou dálnici. Proto to nelze metodicky srovnávat. Druhá věc je fakt, že se v jiných zemích dělá daleko méně výjezdů z dálnic. To také významně ovlivňuje cenu. Takže informace o předražených stavbách jsou zkreslené, protože vychází z nepochopené metodiky. Jaké má SFDI kontrolní mechanismy při realizaci staveb dopravní infrastruktury? Jak například dohlížíte na to, zda ty stavby nejsou předražené? Samozřejmě SFDI má svůj kontrolní úsek, který se podílí na kontrolách jednotlivých staveb. Tento kontrolní mechanismus u nás docela dobře funguje. Největší kontrolní činnost vyvíjíme především v rámci OP doprava, protože tam je kontrola dokonce vyžadována. Jak se vám spolupracuje s kraji? Jak probíhá spolupráce? Mimo to, že financujeme dopravní infrastrukturu ve vlastnictví státu, tak také zajišťujeme předfinancování celé řady dopravních akcí v českých krajích, jejichž investorem je kraj, který využívá fondy EU. Funguje to tak, že my poskytneme finance na nutné předfinancování a poté, co obdrží finance od Evropské unie, nám kraj vložené prostředky vrátí. S touto formou spolupráce máme už bohaté zkušenosti a kraje se už také naučily tuto formu výpomoci využívat. Poslední otázkou se ohlédněme do minulosti. Na co jste v oblasti dopravních projektů v poslední době nejvíce pyšný a co se naopak nepovedlo? Začal bych tím, co se nepovedlo. A to je zcela jistě prodloužení dálnice D11 do Hradce z důvodů, které jistě všichni dobře znají. Ale jsem optimista a věřím, že v blízké budoucnosti se skutečně svezeme po dálnici z Prahy až do Hradce. Těch povedených akcí, které lze jmenovat, je pak celá řada. Teď mě napadá například železniční akce Nové spojení v Praze, pokračování dálnice u Hranic nebo protihluková stěna v Hradci Králové. Zapomínat nesmíme samozřejmě ani na ty menší stavby, které si mnohdy také zaslouží naši pozornost pro svou krásu a originalitu. Z těch doprovodných aktivit bych rád vyzdvihl vydání knihy o dopravní infrastruktuře v Pardubickém kraji. To si potom člověk uvědomí, že ty finanční prostředky, které jdou do dopravní infrastruktury, byly skutečně využity na stavbu celé řady krásných staveb. S Jaroslavem Krauterem hovořil Filip Appl

II

PŘÍLOHA EN

DOPRAVNÍ BEZPEČNOST

DOPRAVNĚ INŽENÝRSKÁ OPATŘENÍ BESIP V OBCÍCH Předkládaný materiál vznikl na zadání Svazu měst a obcí za podpory Státního fondu dopravní infrastruktury. Hlavním cílem práce je jednoduchým způsobem napomoci samosprávě měst a obcí v prosazování zásad bezpečnosti silničního provozu. V oblasti prosazování BESIP se prolíná značné množství zákonných předpisů norem a technických podmínek, které i u odborné veřejnosti jsou často chápány mylně, a v mnoha případech dochází ve snaze po dodržení těchto „omezení“ ke zhoršení bezpečnostní situace silničního provozu. Při studiu podkladů autoři často naráželi na protichůdné požadavky norem a technických podmínek a nejednoznačnosti ve výkladu zákonů a vyhlášek. Vzorové příklady byly zpracovány tak, aby jednoznačně definovaly nutné podmínky pro zavedení jednotlivých navrhovaných opatření s možností doplnění novými technologiemi zvyšujícími bezpečnost silničního provozu. Autoři se snažili vybrat typová řešení, se kterými se účastníci silničního provozu setkávají pravidelně, a při standardizovaných řešeních jejich chování bude téměř podvědomé v očekávání nastalé situace. Dále se autoři snažili vybrat taková řešení dopravních situací, která nejsou v současné době dostatečně legislativně řešena, avšak jsou ze strany provozu na pozemních komunikacích vyžadována. Příkladem může být pohyb cyklistů v protisměru jednosměrné ulice. Silný důraz je kladen na správnost řešení opatření pro účastníky provozu s omezenou schopností pohybu a orientace. Jak ji bylo zmíněno výše, cílem práce je osvětová činnost a zvýšení informovanosti samosprávy měst a obcí o možnostech zvyšování bezpečnosti silničního provozu v prostoru měst a obcí. Publikace je určena hlavně starostům menších obcí, kteří nemají k ruce dostatečný tým odborných kádrů k prosazování problematiky BESIPu a potřebují řešit problémy s bezpečností silničního provozu. Jednoduše řečeno, práce katalogizuje základní postupy a doporučení pro zvyšování bezpečnosti v dopravním prostoru měst a obcí. Při zpracování materiálu zpracovatelé vycházeli z platných norem, technických podmínek a zákonů. Avšak v mnoha případech si tyto standardy odporovaly a bylo nutno hledat kompromisy. Některé z navržených vzorových listů však některým z předpisů odporují a je nutno tyto prodiskutovat s odbornou veřejností. Autoři při zpracování vždy hledali takové možnosti a řešení, která umožňují účinné prosazování prvků BESIP s vynaložením optimálních finančních prostředků. Dalším krokem v práci a zpracování předkládaného materiálu je diskuze u odborné veřejnosti. Materiál však je nutno nadále udržovat a doplňovat o nové poznatky. Tato doplnění budou realizována na internetových stránkách zpracovatele. Autoři jsou si vědomi, že předkládaný materiál není možno zpracovat jako definitivně dokončené dílo. Materiál musí být „ živý“ a musí být stále doplňován o nové poznatky. Práce je rozčleněna do sekcí, jednotlivé sekce se zabývají následující problematikou: Bezpečnost cyklistů Hromadná doprava Místa styku dvou komunikací a dopravní napojení míst ležících mimo komunikaci Pro každou sekci jsou vytvořeny základní texty popisující danou problematiku a vzorové listy typických příkladů řešení. Do problematiky jsou zahrnuty i nové postupy a technologie zvyšující u jednotlivých opatření jejich účinnost. Pro usnadnění rozhodování o užití opatření je pro každý vzorový list zpracována tabulka obsahující následující popis: Vliv opatření na bezpečnost dopravy Orientační investiční náklad Způsob povolovacího procesu Budoucí správce Začlenění dle Národní strategie BESIP Vzorový list obsahuje ikonografy, které při probarvení znázorňují následující vlivy: Vliv na bezpečnost cyklistů Vliv na bezpečnost chodců Vliv na bezpečnost a plynulost hromadné dopravy Možnost použití nových technologií % vyjádření účinnosti opatření na zvýšení BESIP Dodržování předepsané rychlosti vozidel Technické parametry Vliv na rychlost vozidel Vliv opatření na bezpečnost dopravy

HLAVNÍ ZÁSADY PRO ZVÝŠENÍ BEZPEČNOSTI SILNIČNÍHO PROVOZU Veškerá opatření zahrnující stavební úpravy a úpravy dopravního značení musí být v konečné fázi zpracována kvalifikovanou osobou s patřičným oprávněním k projekci těchto úprav (autorizací). Aplikovaná opatření musí být přehledná a srozumitelná pro všechny účastníky silničního provozu. Pro řádného účastníka silničního provozu nesmí úpravy zvyšovat pravděpodobnost nehody nebo ztíženého využití pozemních komunikací. Stavební úpravy mají vyšší účinnost než opatření provedená místní úpravou (dopravním značením). Navržená opatření musí zajistit eliminaci následků dopravních nehod a dle možností i snížení počtu nehod. Veškeré úpravy musí být v souladu s platnou legislativou a závaznými technickými normativy. Úpravy musí splnit obecné technické požadavky zabezpečující užívání komunikací osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Nadužívání zvýrazňujících prvků potlačuje jejich účinnost. Navržená opatření lze zvýraznit vhodnými doplňkovými bezpečnostními prvky (tyto prvky je nutné pečlivě volit a umísťovat dle konkrétní místní situace jen v nezbytně nutné míře). Nově navržená opatření, která vyžadují z důvodu zajištění bezpečnosti provozu zvýraznění, jsou buď patně navržena, nebo navržena na nevhodných místech (takové úpravy by neměly být navrhovány), a v ostatních případech je zvýraznění nevhodné (proto je doporučeno zvýrazňující prvky používat jen velmi ojediněle a ve zvlášť zdůvodněných případech, například při uvedení nového prvku do provozu). Navržená opatření mají specifikované místo vhodného umístění, toto je nutné dodržovat a opatření neumísťovat do jiných dopravních situací. Navržená opatření mají stanoveny nutné bezpečnostní prvky, bez těchto prvků opatření není účinné.

Přechody pro chodce v oblasti křižovatek musí být osvětleny v rámci kvalitního osvětlení celé křižovatky. Prvky specielního nasvětlení přechodu musí mít certifikaci pro osvětlení přechodů a jejich umístění musí být provedeno přesně podle pokynů výrobce. Místa pro přecházení musí být vhodně navržena a musí být zajištěn dostačený rozhled (jak pro chodce, tak i pro řidiče). Doporučujeme znemožnit přecházení vozovky v nepřehledných místech. Následné přechody pro chodce není vhodné umísťovat v kratších vzdálenostech než 100 m. Umístění přechodu pro chodce je možné jen na komunikaci, kde je nejvyšší dovolená rychlost nižší nebo rovna 50 km/h, v ostatních případech je nutné tuto rychlost snížit a zvýraznit dalšími opatřeními (nestačí jen umístění dopravního značení) například zdrsněním povrchu po předchozím umístění nápisů a symbolů na vozovce (symbol přechodu, snížení rychlosti, dětí a podobně dle konkrétní situace). Bezpečnost cyklistů Hromadná doprava Cyklista má stejná práva a povinnosti jako řidič motorového vozidla. Cyklista je ŘIDIČ bez jakýchkoli privilegií a předností na rozdíl od chodce. V mnoha případech si platnost předchozího bodu řidiči - cyklisté neuvědomují! Stavební a dopravně inženýrské úpravy musí být zpracovány tak, aby tuto skutečnost jasně zvýraznily. Řidiči motorových vozidel nejsou běžně zvyklí na účast cyklistické dopravy. Na tuto skutečnost je potřeba pamatovat a každý nový prvek s cyklistickým provozem je nutné velmi důrazně zvýraznit, a to minimálně v době od uvedení do provozu po dobu 3–6 měsíců (s přihlédnutím na zimní období, kdy je provoz cyklistů minimální). Při řešení cyklistické dopravy je nutné vždy správně posoudit, jakou plní trasa funkci, zda dopravní (přeprava k cíli například jízda do práce) nebo rekreační (cílem je samotná jízda na kole), a teprve na tomto základě je nutné posuzovat správné vedení cyklistické trasy. Obecně lze určit, že trasa s funkcí rekreační má být umístěna odděleně od motorové dopravy, ale trasa s funkcí dopravní má být co nejkratší a je vhodné ji vést v hlavním dopravním prostoru. Vedení cyklistické trasy v přidruženém dopravním prostoru komunikace je vhodné oddělovat stavebně (dělícím pásem) od provozu chodců, v případě, že není možné provést stavební oddělení a je nutné umístit cyklistický pruh a pruh pro chodce vedle sebe, je vhodnější tento prostor sloučit do společného pruhu pro chodce a cyklisty (sníží se rychlost cyklistů a zvýší se vzájemná ohleduplnost, v mnoha případech u oddělených pruhů chodec

Volba správného typu zastávky musí odpovídat intenzitě provozu, četnosti zastavovaných spojů, funkce komunikace a reálným možnostem okolní zástavby. Vzhledem k předpokládaným zátěžím na vozovku v místě zastávky je vhodné vždy řešit povrch a konstrukci vozovky odlišně (vyšší odolnost konstrukce povrchu) od ostatní komunikace. Místa styku dvou komunikací a napojení míst ležících mino komunikaci Musí být jasně dáno, kdo má přednost v jízdě. Musí být jednoznačně vymezen prostor pro motorovou dopravu od prostoru pro chodce. Dopravní značení musí jednoznačně vypovídat o systému křižovatky. Křižovatka s platností obecné úpravy bez VDZ uvnitř křižovatky, křižovatka s úpravou přednosti – vedlejší komunikace oddělené VDZ „V2b“, napojení sjezdu odděleno stavebně nebo VDZ „V4“. Typ křižovatky musí odpovídat charakteru a intenzitám křižujících komunikací. Pokud jsou nasvětleny křižující se komunikace, pak by měla být věnována zvláštní pozornost také důkladnému osvětlení celého prostoru křižovatky. PROFILY KOMUNIKACÍ UŽITÉ V NÁVRHOVÝCH SCHÉMATECH Pro kvalitnější orientaci v minimálních profilech komunikací jsou v grafických přílohách zpracovány návrhy možného uspořádání těchto profilů. Navržené minimální profily komunikací jsou určeny pro orientační stanovení základních rozměrů komunikace. Nejmenší možné profily komunikací jsou určeny na základě předpokládaného využití komunikace různými skupinami vozidel (O1, O2, N), pro komunikace s maximální intenzitou do 7 000 vozidel za 24 hodin. Rozměry posuzovaných skupin vozidel vychází z maximálních rozměrů vozidel stanovených Vyhláškou MDS č. 341/2002 Sb., v platném znění, o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a z TP 171 Vlečné křivky pro ověřování průjezdnosti směrových prvků pozemních komunikací. Skupiny vozidel jsou určeny v souladu tabulkou (TP 171) osobní automobil = O1, dodávka, obytný automobil, velký osobní automobil = O2, nákladní automobil (3 nápravy) = N. V návrhu je uvažováno s malou intenzitou cyklistické dopravy (do 10 % z 24 hodinové intenzity dopravy). V případě, že cyklistická doprava je větší, je nutné řešit rozměry komunikací s ohledem na skutečnou intenzitu cyklistické dopravy (například umístěním pruhu pro cyklisty). Pro řešení pěší dopravy je určena ostatní plocha (viz schémata). Bezpečnostní odstup pěší od motorové dopravy je řešen v základním profilu (označení BO).

Všeobecné zásady pro všechny kapitoly Dodržování dovolené rychlosti Bezpečnost chodců Opatření pro pozitivní regulaci nejvyšší dovolené rychlosti je nutné umísťovat ve vhodných kadencích tak, aby se pravidelně opakovala, umístění samostatného opatření nezajistí kontinuální regulaci rychlosti v průjezdu celou obcí, ale pouze v místě samotné úpravy a jejím blízkém okolí. Vzdálenost těchto opatření je nutné volit dle místních podmínek. V případě, že na dlouhém úseku nelze umístit toto opatření, je vhodné zakázat předjíždění vozidel. Rychlost dopravního proudu se přizpůsobí nejpomalejšímu vozidlu (jen každý desátý řidič dodržuje předepsanou rychlost, konstrukční rychlosti 99% vozidel jsou vyšší než 50 km/h k brzdění dopravního proudu dojde jen ve výjimečných případech). Při realizaci navržených opatření je nutné dodržovat provedení dle přiložených řezů, absence navržených obrubníků velmi výrazně snižuje účinnost. Při přechodu z extravilánového charakteru komunikace na intravilánový je nutné správné umístění obrubníků (tak, aby nevznikla ostrá hrana). Chodec musí být vidět již na chodníku, v dostatečné vzdálenosti před vstupem na samotný přechod (i za snížené viditelnosti). Přechod pro chodce mimo křižovatky musí být osvětlen vhodným způsobem.

ani netuší, že se pohybuje po pruhu pro cyklisty). Správné umístění přechodů pro chodce u zastávek. Umístění zastávek situovat i s ohledem na rozptylové plochy pro cestující a následné napojení na pěší trasy. Správné umístění a provedení technických opatření zabezpečujících užívání komunikací osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. V místech zastávek je nutno kvalitně řešit vedení cyklistických stezek, pokud se v tomto místě vyskytují. Znemožnit přecházení vozovky v místech se špatnými rozhledovými podmínkami (před vozidlem).

ZVÝRAZNĚNÍ ZAČÁTKU OBCE Cílem kapitoly je v ucelené podobě ukázat možnosti a výhody pozitivní regulace rychlosti. V praxi to znamená, že je vytvořen dopravní prostor tak, aby nebrzdil plynulost provozu a současně aby vytvářel vhodnými dopravně inženýrskými opatřeními takové prostředí, kde je řidič podvědomě veden k dodržování pravidel silničního provozu. Vhodně zvolená opatření vedou k regulaci rychlosti na hodnotu blížící se nejvyšší dovolené rychlosti se současným snížením následků nehod.

PŘÍLOHA EN

Při volbě opatření je potřeba zvážit reálný fyzický stav komunikace a přilehlého okolí, příčiny dopravních kolizí a požadavky na řešené dopravní prostředí. Současně je nutné navrhované opatření posuzovat s ohledem na skutečnost, že podíl činitelů dopravních nehod (kolizí) je rozčleněn v tomto poměru: 62 % je pouze chováním řidiče, cca 25 % je spolupůsobením chování řidiče a stavu komunikace, 5 % je spolupůsobením chování řidiče a technického stavu vozidla a teprve zbývajících cca 8 % je přičteno ostatním vlivům (technický stav vozidla, pozemní komunikace). Z uvedeného je zřejmé, že v naprosté většině lze ovlivněním chování řidiče docílit výrazného zlepšení bezpečnosti dopravního provozu. Chování řidiče je závislé na vhodném utváření


je nutné počítat s tím, že vozidla budou zpomalovat již dříve než na začátku obce, a tomu je nutné uzpůsobit požadované rozhledy. V blízkosti obyvatelné zástavby je nutné zvážit i akustický efekt opatření (1.4.A +1.6.A). Průjezd vozidel by rušil obyvatele sousedních nemovitostí. Tato opatření jsou vhodná v místech, kde začíná obec průmyslovou zástavbou nebo podobnými objekty. Směrové vychýlení musí být dostatečně výrazné a současně musí umožnit plynulý průjezd všem kategoriím vozidel (mimo vozidel nadměrných). Na komunikaci určené k přepravě nadměrných nákladů je možné přizpůsobit provedení ostrůvku tak, aby po demontáži dopravního značení bylo možné přes tento ostrůvek přejet, ale není vhodné upravovat šířku komunikace a mírnit směrová vychýlení. Umístění opatření 1.7.A (světelně signalizační zařízení v kombinaci s radarem) je velice složité a umísťuje se jen ve zcela výjimečných případech. BEZPEČNOST CHODCŮ

dopravního prostoru. Dopravní prostor musí být přehledný, lehce pochopitelný, bez různých nekoncepčních nápadů, systémy jednotlivých dopravních opatření musí být podobné tak, aby řidič již podvědomě předpokládal, jak se má v dané situaci zachovat. V případě, že není již zavedený dopravní prostor (stávající stav) přehledný, je nutné na tuto situaci reagovat zvýrazněním tohoto atypického stavu vhodným použitím stavebního řešení, technických prostředků a dopravního značení. Jednotlivá opatření pozitivně regulující rychlost se prolínají do dalších kapitol (přechody pro chodce, místa pro přecházení, autobusové zastávky, vjezdy do zón apod.). V této kapitole se soustředíme pouze na zvýraznění začátku obce. Tato opatření jsou oproti ostatním odlišná jednak větší návrhovou rychlostí komunikace ve směru do obce, vyloučením pěší dopravy a křižující cyklistické dopravy (pohyb cyklistů po komunikaci se předpokládá, ale není vhodné převádění cyklistů přes komunikaci). Hlavním cílem těchto opatření je zvýraznění začátku obce - proto je nejdůležitějším efektem regulace rychlosti vozidel na hodnotu blížící se nejvyšší dovolené rychlosti. Snížení rychlosti je docíleno zúžením komunikace a směrovým vychýlením pohybu vozidel. Toto je možné jen za předpokladu včasné rozpoznatelnosti navrženého opatření (zde je nutné vyloučit kolize způsobené nepozorností řidiče nevěnování se řízení). Proto je důležité opatření umístit na přehledném úseku, řádně vyznačit dopravním značením a provést reálně změnu extravilánového (mimo zastavěné území) uspořádání komunikace na uspořádání intravilánové (městské). Velmi důležité je umístění obrubníků, veřejného osvětlení a vhodné je i umístění chodníků hned od začátku obce (minimálně od prvních budov). Umístění obrubníků by nemělo tvořit ostrou hranu (překážku) ve směru jízdy, to znamená, že se první obrubník umístí z jedné strany (ze začátku řady obrubníků) zapuštěný do vozovky. Umístění jednotlivých opatření jsou z hlediska

technického limitována především možným prostorem, stavem komunikace, směrovým vedením komunikace a blízkostí obyvatelné zástavby. Opatření na snížení rychlosti není vhodné umístit v místech, kde není zajištěn potřebný rozhled, například za směrový oblouk (zatáčku) nebo podélnou nerovnost (horizont) komunikace apod. Obecně lze určit, že řidič musí mít dostatečný rozhled pro zastavení (směrodatná rychlost 90 km/h), to podle sklonu vozovky odpovídá cca 250 m. To platí i v případě zajištění rozhledu pro zastavení za posledním vozidlem. V případě větších intenzit

Cílem této kapitoly je zavedení možných typových řešení přechodů pro chodce, míst pro přecházení a vhodná řešení rozptylových ploch chodců. Hlavními kritérii je vytvoření uceleného přehledu možných řešení, která pozitivně regulují rychlost vozidel a současně vytváří bezpečné podmínky pro pohyb chodců. Při volbě vhodného typového řešení je nutné zohledňovat především místní podmínky, jako jsou šířka komunikace, chodníků, prostorové možnosti okolní zástavby a umístění okolních objektů ve vztahu k jejich charakteru (škola, školka, kino apod.), intenzitu vozidel na komunikaci, četnost chodců a charakteristickou skupinu pěších užívajících toto místo (děti, mládež , starší osoby apod.). Rovněž je důležité rozhodnout, co je hlavním cílem opatření, zda jen převedení chodců přes zatíženou komunikaci, nebo jestli má opatření uceleně zapadat do celkového řešeného průtahu v daném úseku. Samostatné opatření je účinné jen v tom daném místě a jeho blízkém okolí, k tomu je nutné upravit délku opatření, tak aby byl řidič dostatečně a včas informován. Je nutné počítat s nedbalostí a nekázní řidičů a předpokládat překračování rychlostních limitů. Opatření musí být včas rozpoznatelné. Řešení musí být systémově podobná (řidič musí podvědomě reagovat na typovou situaci, nesmí ho překvapit atypické řešení). Musí být řádně označena dopravním značením.

vychýlení. Kanalizační vpusti se umísťují mimo prostor určený pro pohyb chodců (např. u přechodu pro chodce je to prostor vyznačený dopravní značkou „V7 Přechod pro chodce“), to platí v celém úseku komunikace od obrubníku k obrubníku. Pro nevidomé a slabozraké se na přechodech i místech pro přecházení hmatově vyznačuje hranice s vozovkou (bezpečnostní odstup) varovným pásem a určuje se směr přecházení (funkční částí signálního pásu v návaznosti na varovný pás). Přechod musí být hmatově zajištěn při pohybu podél vodící linie pro nevidomé a slabozraké. Na přechodech se zřizuje varovný pás a signální pás přímo navazující na pás varovný. Přesah varovného pásu vůči pásu signálnímu musí být minimálně 0,8 m. Na místech pro přecházení se zřizuje varovný pás a odsazený (0,3–0,5 m) signální pás. Přesah varovného pásu vůči pásu signálnímu musí být minimálně 0,8 m. Varovný pás se zřizuje na všech místech, kde je výška obrubníku menší než 0,08 m a sklon sklopeného obrubníku mírnější ne 1 : 2. Signální pás upozorňuje na orientačně důležité místo (přechod, místo pro přecházení) a určuje směr přecházení. Zpravidla se umísťuje do prodloužené osy přechodu. Signální pás musí být veden od vodící linie pro nevidomé a slabozraké. Signální pás je vodící linie, která určuje směr přecházení, musí navést chodce na střed přechodu a současně prodloužení této linie musí pokračovat středem přechodu. Zábradlí na pozemních komunikacích má (ve vztahu k nevidomým a slabozrakým) dvojí funkci: Zábradlí s vodící funkcí pro nevidomé a slabozraké musí mít zarážku pro slepeckou hůl (ve výšce 0,1-0,25 m) a ve výšce 1,1 m pevnou ochranu (tyč zábradlí, horní díl oplocení). Zábradlí bez vodící funkce pro nevidomé a slabozraké nemá zarážku pro slepeckou hůl a má minimální výšku dle SN 743305 tab. 2. (snížená 0,9 m; základní 1 m; zvýšená 1,1 m; zvláštní 1,2 m). Pokud není hloubka volného prostoru větší než 30 m užívá se u pozemních komunikací minimální výška zvýšená 1,1 m. Zábradlí u rozptylových ploch musí být provedena tak, aby nebránila v rozhledu řidičům motorových vozidel na chodce a chodcům na vozidla. Proto je nutné k tomuto uzpůsobit výplně zábradlí, provést výplně z vodorovných prvků tak, aby umožnily průhled na prostor, kde chodci vstupují na vozovku. Vodorovné výplně nejsou dle SN 743305 doporučené u ploch s hromadným přístupem dětí do 12 let (například před školou, školkou a podobně). V těchto případech je nutné provést výplň svisle (zabrání nevhodnému pohybu dětí po zábradlí), proto je zpracováno odlišné schéma s návrhem provedení zábradlí před školou, školkou a podobně. BEZPEČNOST CYKLISTŮ

Dopravní značení a zařízení musí být umístěna v zorném poli řidiče, například označení přechodu pro chodce „IP6“ za chodníkem je mimo zorné pole řidiče, vhodné umístění je před začátkem přechodu (nutno dodržet průjezdní profil na komunikaci). Musí být řádně a v souladu s platnou legislativou provedena opatření pro užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace (zde se jedná například mimo osob s pohybovým a zrakovým postižením i o osoby pokročilého věku, těhotné ženy, osoby doprovázející dítě do tří let věku). Šířkové uspořádání komunikace je nutné volit minimální s ohledem na převáděnou dopravu, aby se co nejvíce zkrátila doba pobytu chodce na komunikaci. Dopravní ochranný ostrůvek musí mít dostatečnou šířku, aby bezpečně ochránil všechny chodce včetně osoby s kočárkem, osoby vedoucí kolo a podobně. Směrové vychýlení musí být dostatečně výrazné a současně musí umožnit plynulý průjezd všem kategoriím vozidel (mimo vozidel nadměrných). Doporučený poměr šířky vychýlení ku délce vychýlení je 1 :10 na nájezdové i výjezdové straně. Na komunikaci určené k přepravě nadměrných nákladů je možné přizpůsobit provedení ostrůvku tak, aby po demontáži dopravního značení bylo možné přes tento ostrůvek přejet, ale není vhodné upravovat šířku komunikace a mírnit směrová

Cílem této kapitoly je zavedení možných typových řešení tras pro cyklisty a vhodná řešení míst styku a křížení cyklistických tras s komunikacemi pro motorovou nebo pěší dopravu. Hlavními kritérii je vytvoření uceleného přehledu možných řešení, která zajišťují bezpečný a plynulý pohyb cyklistů po všech typech komunikací. Prioritou styku a křížení cyklistické dopravy s pěším provozem je zajištění bezpečnosti osob s omezenou schopností pohybu a orientace, zejména zrakově postižených. Při volbě vhodného typového řešení je nutné především určit správnou funkci cyklistické trasy. Jiné podmínky pro stavební, ale i celkové řešení cyklistické trasy, jsou u funkce rekreační (řešení vhodná pro tuto funkci jsou všeobecně preferována a nevhodně užívána i pro funkci dopravní) a zcela odlišné podmínky pro realizaci a provedení jsou u cyklistické trasy s funkcí dopravní. Dále je nutné zohledňovat především místní podmínky jako jsou reálná šířka komunikace, přidružených prostor, prostorové možnosti okolní zástavby a umístění okolních objektů ve vztahu k jejich charakteru (škola, školka, kino, zastávka hromadné dopravy, obytné budovy apod.), intenzitu na komunikaci, intenzitu cyklistické dopravy (toto je možné určit jen orientačně, ale je nutné brát na

III zřetel, že vytvoření vhodného dopravního prostoru pro cyklisty může a zpravidla i vygeneruje větší zájem o tento způsob dopravy). Rovněž je důležité vytvořit koncepci cyklistické dopravy v rámci celé obce/města. Je nutné zajistit vzájemnou návaznost jednotlivých tras a tím i celistvost a funkčnost této dopravní sítě (když je postavena výborná cyklistická trasa bez další vazby na okolí, je málo využívána a její význam jak pro samotnou dopravu, tak i pro bezpečnost je výrazně snížen). Prvotní je určení zdrojů a cílů. Na základě správné analýzy je již v této fázi jednoznačně jasné,

o jakou funkci dopravy se jedná. Například trasa sídliště směrem k výrobním areálům nebo sídliště směrem ke škole je jednoznačně funkce dopravní a je nutné zajistit co možná nejkratší trasu s minimálním výškovým převýšením, samozřejmě se současným zajištěním bezpečnosti a plynulosti silniční dopravy. Naopak trasa obytná zástavba - přehrada plní jednoznačně funkci rekreační. Rekreační funkci cyklistické trasy je nutné realizovat tak, aby zajistila splnění jejího hlavního cíle, kterým je samotná jízda na kole v bezpečném a zklidněném dopravním prostředí. V tomto případě není potřeba hledat tu nejkratší cestu, ale naopak preferovat oddělení od motoristické dopravy, nalézt vhodné a atraktivní (například rekreační oblast a podobně) prostředí, kterým trasa povede. Je nutné předpokládat pohyb cyklistů ve skupinách a mnohdy i s malými dětmi. Hlavní zátěž je mimo pracovní dobu a za příznivého počasí. Dopravní funkci cyklistické trasy je nutné realizovat tak, aby splnila její hlavní úkol, kterým je přeprava k cíli. V tomto případě je potřeba hledat vhodné nejkratší a nejrychlejší spojení. Je nutné předpokládat pohyb cyklistů znalých dopravní situace, jezdících samostatně poměrně i vysokou rychlostí a v době těsně před a po pracovní době (to znamená v dopravní špičce) s minimálním vlivem počasí (jezdí se i za nepříznivého počasí). Nejdůležitějším faktorem je volba co nejkratší a nejrychlejší trasy, každý závlek nebo nevhodné vedení trasy vede k odchýlení uživatelů od vyznačeného směru cyklistické trasy a cyklisté sami vyhledávají ten nejkratší směr. Vhodné vedení trasy je v hlavním dopravním prostoru společně s motorovou dopravou za současného zajištění bezpečnosti všech účastníků silničního provozu. Dalším důležitým faktorem je vytvoření ucelené cyklistické dopravní sítě. V praxi je jasné, že nelze postavit celou cyklistickou síť současně v jednom stavebním období. Proto je velice nutné vytvořit dopravní koncept celé sítě a postupně budovat trasy s logickou návazností a podle koncepce celé dopravní infrastruktury. Opatření musí být srozumitelné a včas rozpoznatelné. Řešení musí být systémově podobná, řidič, a to jak motorista, tak i cyklista musí podvědomě předpokládat svoje chování, nesmí nad dopravním řešením přemýšlet, nesmí být překvapen nebo zaskočen.

IV Musí být řádně označena dopravním značením. Dopravní značení a zařízení musí být umístěna v zorném poli řidiče. Musí být řádně a v souladu s platnou legislativou provedena opatření pro užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Při umístění cyklostezky na chodníku je nutné velice vhodně volit rozdělení prostoru. Je nutné brát ohled na vstupy do bytových domů, zde je nutné ponechat minimálně jeden metr od hrany budovy po začátek cyklistického prostoru pouze pro chodce (při vycházení z budovy se tím eliminuje možný střet s okolo projíždějícím cyklistou). Vhodnějším řešením je vedení cyklistů v hlavním dopravním prostoru (funkce dopravní) nebo fyzické oddělení cyklistů dělícím pásem (funkce rekreační) tak, aby měli cyklisté samostatný fyzicky oddělený prostor od motoristické a pěší dopravy (velice náročné na prostor). Sloučení stezky pro chodce a cyklisty je vhodnější provést ve společném dopravním prostoru (společný prostor pro chodce a cyklisty bez vymezení samostatného prostoru pro chodce a samostatného prostoru pro cyklisty), oddělení chodců a cyklistů je vhodnější provést fyzickým dělícím pásem. Oddělení jen hmatným pásem (hmatný pás - zvláštní forma varovného pásu ohraničující místo, které na chodníku s cyklistickou stezkou určuje rozhraní mezi vymezeným prostorem pro cyklisty a chodce) je velice nevhodné, chodci většinou ani netuší, že se pohybují po prostoru pro cyklisty a děti je velice těžké udržet v prostoru pro chodce. V případě společného prostoru jsou cyklisté donuceni k pomalejší a ohleduplnější jízdě. V prostoru pro cyklisty se nesmí umísťovat kanalizační vpusti (to platí i pro běžné jízdní pruhy, po kterých je vedena cyklistická trasa). Nájezd na cyklostezku musí být prováděn ze samostatné plochy umístěné mimo hlavní dopravní prostor ve výšce komunikace, nájezd na tuto plochu nesmí být oddělen obrubníkem (ani zapuštěným). Významná místa - začátek a konec cyklistické trasy, průjezd křižovatkou, prostor před křížením cyklistické trasy s ostatními komunikacemi a VDZ V14 - je vhodné barevně zvýraznit (změna barvy vozovky) červenou barvou. ZASTÁVKA HROMADNÉ DOPRAVY Cílem této kapitoly je seznámení s možnými typovými řešeními zastávek autobusové hromadné dopravy a možnostmi preference této hromadné dopravy. Umístění jednotlivých typových řešení zastávek hromadné dopravy je posuzováno s ohledem na tyto tři základní faktory: intenzita provozu na komunikaci, četnost zastavovaných spojů a funkce komunikace.

Při volbě vhodného typového řešení zastávky hromadné dopravy je nutné zohledňovat mimo výše uvedené tři základní faktory také místní podmínky, především prostorové možnosti a funkce okolních dopravních objektů ve vztahu k jejich charakteru (cyklistická stezka, jízdní pruh pro cyklisty, přestupní uzel a podobně). Důležitým podkladem je určení správné délky nástupní hrany podle předpokládaných dopravních prostředků provádějících dopravní obsluhu. Požadovaná výška nástupní hrany u nekolejových dopravních prostředků je 0,2 m při změně stavby je možné tuto výšku snížit na 0,16 m; u kolejových


dopravních prostředků hromadné dopravy je nutné provést korekci výšky nástupní hrany podle technických parametrů používaných dopravních prostředků. S ohledem na bezpečný nástup a výstup osob s omezenou schopností pohybu a orientace se doporučuje užití bezbariérového obrubníku zajišťujícího přesné vedení vozidla a konstantní výšku mezi nástupním prostorem vozidla a nástupní plochou zastávky. Na zastávce musí být zajištěny vodící linie pro nevidomé a slabozraké v zadní části, na zastávkových ostrůvcích musí být na straně odvrácené od nástupní hrany zábradlí s vodící funkcí pro nevidomé a slabozraké. Délka nástupní hrany musí odpovídat výhledovému počtu současně zastavovaných spojů a používaným dopravním prostředkům (různá délka autobusů, kloubový autobus…). Do nástupní hrany nesmí ústit žádný sjezd, přechod pro chodce nebo jiné podobné opatření. Kontrastní pás se provádí v odlišné barvě (od ostatní nástupní plochy) v plochém provedení bez reliéfní úpravy. Umístění a provedení kontrastního pásu je v šířce 50 cm a jeho hrana je totožná s hranou nástupní plochy. Za kontrastním pásem musí být zachována 60 cm široká plocha (pás) bez barevných a reliéfních úprav. V praxi to znamená, že na nástupní ploše je reliéfní úprava pouze v podobě signálního pásu 80 cm širokého, kolmého na nástupní hranu. Signální pás končí 50 cm před nástupní hranou. Umístění označníku zastávky musí být 80 cm od signálního pásu (ve směru jízdy vozidla hromadné dopravy) s bočním odstupem od nástupní hrany

(komunikace) 50 cm (ve výjimečných případech lze 30 cm; v tomto případě je nutné vhodně upravit nájezd tak, aby nedocházelo k poškozování dopravní značky a zrcátek autobusů). Vzhledem k jednoznačnému určení prostoru zastávky (nutné pro vyloučení nevhodného parkování vozidel v tomto prostoru) je vhodné doplnění dopravní značky „IJ 4c, d, e“ (Zastávka autobusu, trolejbusu, tramvaje) na začátku nástupní plochy. Rovněž je vhodné, ze stejného důvodu, doplnění vodorovného dopravního značení „V12a“ do prostoru nájezdového a výjezdového klínu zastávko-

PŘÍLOHA EN

vého pruhu. Šířka nástupní plochy musí být taková, aby umožňovala bezpečný pohyb cestujících. Vychází se z průměrného obratu cestujících na zastávce. Minimální volná šířka je 2,2 m (doporučuje se 2,5 m), ve výjimečných případech (stísněné podmínky intravilánu) 1,7 m (doporučuje se 2,0 m). Kanalizační vpusti se umísťují zásadně mimo nástupní hranu. Nedoporučujeme provádění žulového dvouřádku podél nástupních hran.

Umístění jednotlivých typových řešení zvýraznění vjezdu do zón a míst styku dvou komunikací je posuzováno s ohledem na intenzitu provozu na komunikaci, funkci komunikace a charakteru napojované zóny (komunikace). Kapitola se nezabývá velkými okružními a mimoúrovňovými křižovatkami. Při volbě vhodného řešení napojení komunikací je nutné vždy prvotně vycházet z posouzení kategorií komunikací a intenzit provozu na všech komunikacích. Najít nejvhodnější polohu křižovatky v trase komunikace vzhledem k směrovým obloukům (zatáčkám), výškovému vedení, možnostem napojení vedlejší komunikace (úhlu napojení, sklonům větví vedlejších komunikací apod.) a vzájemných vzdálenostech křižovatek. Na křižovatkách musí být umožněn rozhled podle SN 736102 bod 5.2.9.1 a 5.2.9.2.8. Na sjezdech připojujících sousední nemovitosti a sjezdech připojující účelové komunikace musí být umožněn rozhled podle SN 736102 bod 5.2.9.1.11 (pro dopravně významné veřejně užívané účelové komunikace průmyslových a komerčních objektů, parkovišť a hromadných garáží) nebo podle SN 736110 bod 12.7 a 12.8 (pro dopravně nevýznamné účelové komunikace a samostatné sjezdy). Musí být zohledněni všichni účastníci silničního provozu (chodci, cyklisté, motoristé, hromadná doprava a pod). Musí být zajištěna včasná rozpoznatelnost křižovatky. Musí být zajištěna jasná přehlednost jednotlivých dopravních ploch. Musí být zajištěna srozumitelnost a přehlednost zařízení křižovatky. Musí být zajištěna srozumitelnost organizace dopravy (jednoduché vzory křižovatek, typové řešení

MÍSTA STYKU DVOU KOMUNIKACÍ Cílem této kapitoly je seznámení s možnými typovými řešeními zvýraznění vjezdů do zón a vhodností umístění různých řešení křižovatek včetně úpravy dopravního značení (svislé i vodorovné) na typických druzích styku (křížení) dvou komunikací.

křižovatek v celé oblasti apod.). Psychologická jednoznačnost zajišťuje minimalizování dopravních nehod. Musí být zajištěna preference silnějších dopravních směrů (případně směrů se silnějším zastoupením veřejné dopravy).

EN č. 9 / 2009

ZUSAMMENFASSUNG

Wort des Ministers Die gegenseitigen Beziehungen zwischen tschechischen Bürgern und ihren Nachbarn werden durch geschichtliche Erfahrung, die oftmals ein großes Maß an Verständnis auf beiden Seiten erfordert, beeinflusst. Ich bin überzeugt, dass wir diesen ersten Schritt geschafft haben. Nach dem Fall des eisernen Vorhangs fing die Zusammenarbeit an, sich langsam zu entwickeln. Im normalen Leben der Bürger und in ihrem Denken begann sich eine andere Auslandskultur widerzuspiegeln. Und der Beitritt der Tschechischen Republik der Europäischen Union hat diese Tendenzen noch verstärkt. Uns muss bewusst sein, dass die EU „lediglich“ eine institutionelle Schirmherrschaft der gemeinsamen Zusammenarbeit darstellt – Gemeinden schließen Partnerschaften, sie entwickeln gemeinsame Projekte, Polizeiorgane in grenznahen Regionen leisten sich gegenseitige Hilfe. Die nachbarschaftlichen Beziehung auf dem untersten, aber zugleich wichtigsten, Bürgerniveau, könnten selbstverständlich weiter gehen. Eben formlose, spontane Beziehungen zwischen den Menschen bilden den Untergrund für eine weitere Erweiterung der Zusammenarbeit – es sei auf den Gebiet der Kultur, der Ausbildung, des Schulwesens oder vielleicht der Umwelt. Der Stacheldraht ist schon vor zwanzig Jahren verschwunden, durch den Anschluss zum Schengen-Raum haben Grenzen, die jetzt nur noch auf Karten eingezeichnet bleiben, praktisch aufgehört zu existieren. Štefan Füle, Minister für europäische Angelegenheiten

Andere Welten in einer Union Die Probleme der Slowaken mit den Ungarn oder die Beziehungen der Tschechen mit den Österreichern, das sind nur einige Problemfaktoren der internationalen Beziehungen auf dem Gebiet Europas. Sie werden oft durch Kleinigkeiten und manchmal durch offensichtliche Provokationen verursacht. Paradox ist dabei das, dass diese Länder jahrhundertelang ein Superstaat bildeten und jetzt eine neue Gemeinschaft – die Europäische Union - ausbauen. Die Ungarn waren eine gemeinsame Bedrohung für die Tschechen und Slowaken schon seit dem Ende des Ersten Weltkrieges. Sie wollten sich nicht mit dem Ende des Groß-Ungarns zufrieden geben, die neuen Staaten haben die Mehrheit seiner Fläche beschlagnahmt. „Für die jetzigen Beziehungen zwischen der Slowakei und Ungarn ist nicht gut, dass dort 2006 eine Regierung entstand, deren Bestandteil die Slowakische Nationalpartei ist. Sie wird durch Ján Slota angeführt, der ununterbrochen die Ungarn beleidigt,“ wertet Marian Kuba, der sich mit tschechisch-ungarischen Beziehungen beschäftigt.Die Verhältnisse zwischen den Tschechen und den Österreichern sind ihm zufolge nicht so zugespitzt. „Es sind vollkommen andere Gemüter. Und darüber hinaus haben die Tschechen auf den gemeinsamen Staat mit den Österreichern ganz bestimmt keine schlechten Erinnerungen, die antimonarchistischen Stimmungen sind längst weg,“ denkt Kuba. Die gegenseitigen Beziehungen sind derzeit im beträchtlichen Ausmaß durch das Atomkraftwerk Temelín beeinflusst. Normale Bürger haben die Grenzblokaden erlebt und im tschechischen Umfeld hat sich antiösterreichische Stimmung verbreitet.

Tausendjährige Biene wird wieder lebhaft In Kraft ist nämlich Die Novelle des Sprachgesetzes getreten und dieser Schritt hat eine Funkentladung verursacht. Vermutlich auch in der Bestrebung die heiße Situation zu beruhigen, haben sich die Ministerpräsidenten beider Länder, Gordon Bajnai und Robert Fico, auf dem halben Weg, im malerischen Dorf Szécsény getroffen. Beide haben vereinbart, dass sie die politische Spannung zwischen beiden Staaten beruhigen werden. Die Ungarn appellierten daran, dass die Novelle im Widerspruch mit europäischen Normen und internationalen Abkommen ist. Die Slowakei lehnt die Anschuldigung selbstverständlich ab und argumentiert mit den Gutachten des OSZE-Kommissars Vollebaek, dass das Gesetz ein legitimes Ziel verfolgt. Die Regierungsvorsitzenden Robert Fico und auch Gordon Bajnai haben vereinbart, dass sie sich nach der Schiedsentscheidung des OSZE-Kommissars richten werden. Im Bereich der Spracheanwendung existiert keine europäische Gesetzgebung und es sieht so aus, dass die ungarisch-slowakischen Streitigkeiten nur eine sprachliche Verdeckung von ganz anderen Problemen sind.

15

ZUSAMMENFASSUNG/SUMMARY/RÉSUMÉ

Word from the Minister Throughout centuries the relations between Czechs and their neighbours have been developing very unevenly. Geographic location has predestined our country to blend with the cultures that surround us. Natural development of relations in the 20th century was significantly influenced by conflicts which resulted in almost half a century-long division of Europe into West and East.

only on the maps. On the other hand, the minds of people on both sides of the border still contain some obstacles, such as the lack of language knowledge, historical or socio-economic barriers, which prevent full utilization of potential coming from the open borders and contemporary Europe. If we look at the future of the European Union, the cross-border cooperation which no doubt has important implications on these relations is the issue dealt with by the Lisbon Treaty, which is currently undergoing the ratification process in the individual member countries of the EU. If the treaty is ratified by all countries and becomes valid, it will create additional new opportunities to address the cross-border issues, such as public health, civil defence or a support of cross-border activities in the area of sport and education. Štefan Füle, Minister for European Affairs

RÉSUMÉ

Paroles de ministre

Les relations entre les Tchèques et leurs voisins sont influencées par un passé différent, exigeant fréquemment beaucoup de compréhension des deux côtés des frontières. Je suis convaincu que nous avons passé avec succès cette première étape. Après la chute du rideau de fer, une coopération s’est lentement dévelopMutual relations between the – municipalities enter into partpée. Une autre culture étrangère est entrée progressiCzech people and their neighbours nerships, develop joint projects vement dans la vie courante et les modes de pensée are thus influenced by a different and police forces in the border des Tchèques. L’entrée de la République tchèque dans historical experience, which often regions provide assistance to each l’Union européenne a encore renforcé ces tendances. requires a high level of understan- other. Neighbourly relations at Nous devons toutefois prendre conscience que l’UE ding on both sides of the border. I the lowest but at the same time constitue « seulement » un cadre institutionnel pour am convinced that we have mana- the most important level, which la coopération - les communes concluent des parteged to make this first step. After is the civil level, could certainly nariats, développent des projets communs, les unités the fall of the Iron Curtain, the continue to go further. It is precide police s’entraident dans les régions transfrontaliècooperation has started to slowly sely these informal, spontaneous res. Ces relations de voisinage pourraient naturelledevelop. Foreign culture started relationships between the people ment aller plus loin, au niveau le plus bas mais aussi le to reflect in the daily life of people that create breeding grounds for plus important, celui des liens entre citoyens. Ce sont and in the way of their thinking. further expansion of cooperation en effet ces relations informelles, spontanées entre And the Czech Republic’s accessi- – whether it is in the field of culindividus qui créent un terrain fertile pour l’élargison into the European Union has ture, education, schooling or ecosement de cette coopération – que ce soit sur le plan strengthened these tendencies logy. Barbed wire has disappeared de la culture, de la formation, de l’éducation ou, par even further. But we have to rea- already 20 years ago and when exemple, de l’écologie. Les barbelés ont disparu delize that the EU represents what the country joined the Schengen puis plus de vingt ans ; avec le rattachement à la zone is “only” an institutional spon- zone, borders virtually ceased to Schengen les frontières ne sont plus de facto que de sorship of mutual cooperation exist and thus basically remain simples tracés sur les cartes. Toutefois, dans les mentalités des deux côtés des frontières, certains obstacles subsistent comme l’ignorance de la langue ou les barrières aux plans historiques ou sociaux-économiques, et celles-ci freinent le plein usage du potentiel offert par ces frontières The Slovaks’ problems with the Hungarians or the relations annoyed by the border blockades and ouvertes et l’Europe actuelle. between Czechs and Austrians, these are just some of the proble- anti-Austrian sentiments started to Štefan Füle, Ministre des Affaires européennes matic factors of international relations in the European region. spread in the Czech environment. Štefan Füle, These are often caused by petty issues and sometimes by outright But one settlement of international Ministre des Affaires européennes provocations. The paradox here is that for the centuries these relations has been in planning for a countries were part of one superpower and now they are jointly long time. It is the Czech-Vatican Tre- Des mondes différents dans building a new community – the European Union. aty, which has been in negotiations une męme union since the November Revolution. In Hungarians used to be a common definitely do not think of the joint 2003 the treaty did not pass through Les problèmes entre les Slovaques et les Hongrothreat both to the Czechs and Slovaks Czech-Austrian state badly, the an- the chamber of deputies. Vatican is is ou les relations entre les Tchèques et les Autalready since the end of World War I. ti-monarchy sentiments are long now hoping that negotiations will be richiens ne sont que des points de tension parmi They did not want to come to terms time gone,” thinks Kuba. To a large restarted by the visit of Pope Benedict d’autres dans les relations internationales sur le with the end of Great Hungary; the extent, the current mutual relations XVI, who is getting ready to travel to territoire européen. Ils sont souvent causés par new countries had taken over most of are influenced by the Temelín nuclear Prague, Stará Boleslav and Brno. des broutilles et parfois des provocations évidentheir area. As a result, these countries power station. Ordinary citizens were Jan Štifter tes. Paradoxalement, ces pays ont formé pendant have formed the so-called Little Endes siècles un unique super-Etat et construisent tente around the year 1920 – a term aujourd’hui ensemble une nouvelle communauté that became notorious after the Hun– l’Union européenne. garian newspapers ironically used it Par le passé, dès la fin de la Première guerre mondito describe this community of Czeale, les Hongrois ont constitué une même menace choslovakia, Romania and the Kingpour les Tchèques et les Slovaques. Les Hongrois dom of Serbia, Croatia and Slovenia. ne voulaient pas se résigner à la disparition de la “Current relations between Slovakia grande Hongrie (les nouveaux Etats ayant absorbé and Hungary do not benefit from la majorité de son territoire). Selon Marian Kuba, the fact that in 2006 Slovakia formed spécialiste des relations tchéco-hongroises, « le fait a new government which included qu’en 2006 un nouveau gouvernement Slovaque se members of the Slovak National Parsoit formé avec le parti national-slovaque, dont le ty. The party is led by Ján Slota, who leader, Ján Slota, froisse constamment les Hongconstantly insults the Hungarians,” rois, ne facilite pas les relations actuelles entre ces was the evaluation by Marian Kuba, deux pays ». who deals with the Czech-Hungarian Selon lui, les relations entre les Tchèques et les Aurelations. trichiens ne sont pas exacerbées à un tel point. « Il According to him the relations s’agit de nations avec des tempéraments radicalebetween Czechs and Austrians are ment différents. De plus, les Tchèques ne gardent not so precarious. “These nations are absolument pas de mauvais souvenirs de leur Etat completely different in their nature. Czech and German settlers of the Giant Mountains meet in renaissance commun avec l’Autriche et les humeurs antimoAnd in addition to that, the Czechs churche in Horní Maršov. foto: Zuzana Nováková narchistes ont disparu depuis longtemps » estime Kuba. Ces rapports sont aujourd’hui sérieusement affectés par la centrale nucléaire de Temelín. Les citoyens ordinaires ont ressenti les effets du blocus à la frontière et des sentiments antiautrichiens se sont développés dans l’opinion publique tchèque.

Different worlds in one Union

A thousand-year honeybee comes alive again It is because the amendment to the language act has entered into force and it is precisely this step that has created the sparking discharge between the neighbours. Perhaps that is why Gordon Bajnai and Robert Fico, the prime ministers of both countries have decided to meet in an effort to calm down the fiery situation. They met each other half way, in the picturesque village of Szécsény. They both agreed that they will release the political tension between both countries (by tolerance and mutual understanding), the bilateral talks should be placed in the forefront and the premiers would like to incre-

ase the strict measures against extremist phenomena and extremist groups, all forms of xenophobia, intolerance, chauvinism and nationalism. It has been said that there is no winner without a fight or without a referee. That referee reluctantly became Kurt Vollebaek, the High Commissioner of the Organization for Security and Co-operation in Europe (OSCE). While in Bratislava, he met the Slovak policymakers – Minister of Foreign Affairs M. Lajčák, Minister of Culture M. Maďarič and the deputies of NR SR (parliament). Apparently the Hungarians were protesting that the language act amendment

contradicts the European stan- OMLUVA: dards and international treaties. Redakce EN se omlouvá za chybné převedení tranIt worsens the rights of mino- skripce francouzského resumé v minulém čísle. rities. Slovakia of course is not accepting these accusations and points to Vollebaek’s opinion that the law has a legitimate purpose. However, both prime ministers Robert Fico and Gordon Bajnai have agreed that they will follow the results of arbitration by the OSCE commissioner. There is no existing European legislation in the area of language use. That is a claim made not only by Ján Fígeľ, the European Commissioner. The disputes between Hungary and Slovakia are only a cover-up of completely different problems.

16

DOPRAVA

OPD

Lépe se vám pojede

Prostřednictvím Operačního programu Doprava (OPD) jsou z fondů EU čerpány prostředky na zkvalitňování naší dopravní infrastruktury.

PROJEKTY PODPOŘENÉ Z OPERAČNÍHO PROGRAMU DOPRAVA NA PÍSECKU:

RYCHLOSTNÍ SILNICE R4 MIROTICE-TŘEBKOV Více o projektu: Stavba R4 Mirotice–Třebkov přímo navazuje na již dokončený projekt nové mimoúrovňové křižovatky Nová Hospoda. Stavba je důležitou součástí silnice I/4 a R4 Praha – Strakonice – hranice se SRN. Do budoucna je tato komunikace v úseku Praha – Nová Hospoda navržena k postupné přestavbě na rychlostní silnici R4. Nový úsek Mirotice–Třebkov umožní zrychlit spojení z Prahy do Českých Budějovic přes Písek. Stavba také díky oddělení dálkové a místní obslužné dopravy přispěje ke zvýšení plynulosti a bezpečnosti provozu. Stavba je spolufinancována prostřednictvím OPD z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

RYCHLOSTNÍ SILNICE R4 KŘIŽOVATKA I/20 – NOVÁ HOSPODA Více o projektu: U Nové Hospody (SZ od Písku) se vzájemně kříží dvě silnice I. třídy. Jedna vede od Prahy na Strakonice a Strážný (I/4), druhá z Českých Budějovic na Plzeň (I/20). Nová stavba odstranila nevyhovující umístění průsečné úrovňové křižovatky se špatnými rozhledovými parametry. Hlavním cílem výstavby úseku bylo řešit nehodovost s těžkými následky. Celková délka včetně mimoúrovňových křižovatek a připojovacích úseků je 8,1 km. Součástí stavby, dokončené v září 2008, je i 6 mostních objektů. Stavba byla spolufinancována prostřednictvím OPD z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

PROJEKTY PODPOŘENÉ Z OPERAČNÍHO PROGRAMU DOPRAVA NA NYMBURSKU:

SILNICE I/38 NYMBURK, PŘELOŽKA II. A III. STAVBA Více o tomto projektu: Silnice I/38 je významnou dopravní tepnou, spojující dálnici D1 a D11. Jedná se o důležitou spojku silniční sítě a vnitrostátně umožňuje propojení Ústeckého, Středočeského a Jihomoravského kraje. Z mezinárodního hlediska má silnice I/38 velký význam zejména pro těžkou nákladní přepravu. Stavba úseku „Nymburk – obchvat“ má vyřešit problém právě s velkou intenzitou těžké nákladní přepravy, která je v současnosti vedena středem města po jediném mostě přes řeku Labe a hustě obydlené hlavní náměstí města Nymburka. Nově budovaná komunikace dopravu z hustě obydlené oblasti odkloní. Úsek je stavěn z převážné části v katastru města Nymburka. Část je v katastru obce Velké Zboží a nepatrně zasahuje i do katastru obce Budiměřice. Výstavba obchvatu byla zahájena v říjnu 2008. Uvedení do provozu plánuje Ředitelství silnic a dálnic ČR v říjnu 2010. Výstavba je financována z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím OPD.

REKONSTRUKCE ŽELEZNIČNÍHO MOSTU NYMBURK Více o tomto projektu: Labská vodní cesta je součástí transevropské dopravní sítě. K tomu, aby po ní lodě mohly volně plout, je zapotřebí nejen voda, ale také odstranění překážek, které tvoří mosty s nízkou podjezdnou výškou. Proto Ředitelství vodních cest ČR zahájilo projekt „Zabezpečení podjezdných výšek 5,25 m do přístavu Chvaletice“, v rámci kterého byl zrekonstruován i železniční most v Nymburce. Původní most z roku 1958 měl podjezdnou výškou 4,30 m. Při rekonstrukci byl zvýšen na 5,25 m s výhledovou možností zřídit zdvižné pole, které by umožnilo v budoucnu proplout až 7 m vysokým lodím. Pro větší bezpečnost plavby byl most osazen novým osvětleným plavebním značením a radarovými odražeči. Most tak nyní splňuje za přispění Evropského fondu pro regionální rozvoj požadavky, které jsou kladeny na parametry vodní cesty evropského významu. Z rekonstrukce mají užitek i chodci a cyklisté. Nová lávka pro pěší s ocelovými rošty je mnohem bezpečnější i v případě nepříznivého počasí. Zároveň bylo při rekonstrukci upraveno i 788 m železniční trati a zrekonstruovány dva železniční přejezdy. Zvolenou technologií došlo ke snížení hlukové zátěže a vibrací z provozu vlaků.

VD NYMBURK – REKONSTRUKCE ZDÍ PLAVEBNÍ KOMORY VD KOSTOMLÁTKY – REKONSTRUKCE ZDÍ PLAVEBNÍ KOMORY Více o těchto projektech: Labská vodní cesta je součástí transevropské dopravní sítě. K tomu, aby lodě po ní mohly volně plout, potřebují nejen vodu, ale také plavební komory, které jim umožňují překonávat výškové rozdíly vzniklé stavbou jezů a hrází. Jejich dobrý technický stav je základním předpokladem spolehlivosti vodní cesty, protože výpadek v provozu znamená její úplné zneprůjezdnění. Proto Ředitelství vodních cest ČR rekonstruuje plavební komory Nymburk a Kostomlátky. Plavební komora Nymburk byla dána do provozu v roce 1922, plavební komora Kostomlátky v roce 1937. Obě tyto komory získají v rámci rekonstrukce, na jejímž spolufinancování se podílí Evropský fond pro regionální rozvoj, nové zdi a úvazné prvky a bude na nich též modernizována elektroinstalace. Zvýší se tak spolehlivost jejich provozu a prodlouží životnost těchto staveb o dalších nejméně 30 let.

w w w. OP D.c z

EN č. 9 / 2009

Tisícročná včela... ožila???

Recommend Documents