Třída (hudební koláž)
Učitelka:
Tak, dobrý den děti. No, pozdravíme se, ne? Jste snad... (zvedne hlavu) Nejste... Aha. Půl osmé a tady není ani živáčka. (Vstupuje Magda) Magda: Dobrý den. Já se omlouvám, ona ta doprava.... Učitelka: Jistě, doprava. No, jseš tu první Kačabová, takže mi přines básničku. Magda: Básničku? Učitelka: No, tvůj trest za včerejší pozdní příchod. Také selhala doprava, že. Magda: Ano prosím. Učitelka: Hele, Kačabová, myslíš snad, že já do školy lítám vrtulníkem? Magda: To prosím nevím. A pak že učitelé maj nízký platy. Vrtulník. Učitelka: Nebuď drzá a pojď mi předvést báseň na téma Domácí mazlíčci. Magda: Ema měla maso V slabikáři S potem v tváři Slabikuji krev se vaří Ema měla maso čísi Umlela to maso kdysi Tomu dala, tomu dala Máma Emu potrestala Ema pláče Ema kvílí To má za svou značnou píli Kdyby snědla maso sama Neztřískala by ji máma. Učitelka: Magda: Učitelka: Magda: Učitelka: Magda: Učitelka: Linda:
Učitelka: Linda: Učitelka: Linda: Učitelka: Linda: Učitelka:
Problém nebyl to že Míla Ke svým bližním štědrá byla Maso co si Míla brala Byla mámy kočka malá Mňoukala a naříkala Míla číču neuspala No a číča za to může Máma Mílu stáhne z kůže Z toho plyne poučení Mámy kočka k jídlu není.
Co to jako bylo? Poezie. (Chytí se za srdce) Nitroglycerin, nitroglycerin. Vy to tady chcete vyhodit do luftu? Ne, na srdce. To jsi skládala sama? Ne, pomáhali mi rodiče, já jsem z toho ještě večer vyškrtala sprostá slova, co mi tam vnutil dědeček. Sedni si. (Vbíhá do třídy) Spěchám, páni už pět minut zpoždění mám a to běžím klusem v jednom kuse v týhle trase cílový spěchám přesto že vím už to nezměním. Tu dnešní bitvu s časem prošvihla jsem, alibi mám fórový.Příšerně horký čaj, čtyři věty s kámoškou, špička dopravní a dav před sámoškou, nestihla jsem jeden výtah, půl minuty hledám klíč, to je důvod proč teď lítám a čas je pro mě bič. Tak za prvé, máš deset minut zpoždění, ne pět. Za druhé přestaň tady pobíhat nebo mi nafouká do uší. Za třetí si polož tašku na lavici a pojď k tabuli. To je pech. Omyl, to je zkoušení. Tak nám řekni něco o Slovenském národním povstání. Čože? Ako som vravila. Něviem. Dřípalová, minulý týden jste nevěděla o sametové revoluci. Před čtrnácti dny jste tvrdila, že Napoleon je koňak. Co mi k tomu řekneš?
Ten den zrovna měla jsem být zkoušená a tak místo do učených knih koukala jsem v biografu zmámená koukala na Fanfána v botách vysokých Snad se Fanfáne ještě setkáme snad tě čas neodvál mám jen otázku v kterým biásku rveš se pro lásku dál Kde teď Fanfáne máš svýho koně a plášť, komu Fanfáne srdce před ránem dáš? Učitelka: Děvče nešťastný, co s tebou bude? Co chceš dělat po škole, jestli ji doděláš? Linda: Mám obrovský talent býti herečkou A každý režisér je hned stižený horečkou Miláčku budu filmová hvězda o jaké se ti nezdáI když budeš rok spát Učitelka: Nebuď drzá a jdi si sednout. Hollywood se třese. Linda: Já vím. Učitelka: Strachy. (do třídy elegantně vchází Libor) Libor: James Bond jako James Bond James Bond Zdál se mi včera v noci zvláštní sen a já jsem v něm byl anglický gentleman Ten zábavný život jsem naplno žil a každá moje rána našla správný cíl Moje chůze měla styl oblek perfektní střih, uměl jsme karate i golf i salto na saních Pak jsem poznal obdiv mnoha krásných žen a v lítém boji jsem nikdy nebyl poražen. Učitelka: Dovol abych tě upozornila, že James Bond chodil vždy včas. Libor: Ale já jsem se zdržel záchranou světa. Učitelka: Co se to s vámi děje? Libore, proč třeba nehraješ na nějaký nástroj. Libor: Mít talent co měl Paganini... Učitelka: A dost. Jdi na místo! Libor: (odchází) Kvakvakvakva Učitelka: Co to bylo? Magda: Prosím koňadra. Učitelka: Kačabová k tabuli. Zase. Řekněte nám vyjmenovaná slova po s. Magda: Syn, sytý, (přemýšlí) (Linda jí napovídá) Tichý a vzdálený slyším hlas odkud zní slabý a zmámený do slov mě uvězní stěží jen rozumím věcem na něž se ptá nevím a nevím jak jen mu odpovím. Učitelka: Ten hlas je Dřípalová. Tichá není, slyším jí až sem. Ty si jdi sednou s pětkou a ona tě vystřídá u tabule. Linda: Ach jo. Učitelka: Tak nám o sobě něco řekni, Lindo. Tentokrát se budu smát já Tentokrát se budu smát já Tentokrát se budu smát já Óóó Linda: Sotva vejdu do baráku tak už nervy mám, hned mám drhnout schody, každej po nich chodí, brácha má zas ty svý hlody že mám děsnou ránu, když mu nedám cígo, řekne, že jsem přišla k ránu.Hej, ségra je zblázněná, pořád křičí, že je láska šílená, kvůli Bobovi a Tomovi si nechá narůst vlasy, vždycky když je někde vidí, tak ji musej hasit. Že jsem si teď kysličníkem vyholila hlavu no a co já s tim, za dobrotu na žebrotu to jsem celá já už v tom zase plavu no já snad sním. S kým a kde jsem byla doma nehlásím, chodim jako strašák a moc utrácim, prababička co je v nebi, prý jsem celá po ní, ta je asi vykulená, proč jí v uchu zvoní. Učitelka: To je hotová slohovka. Jdi si zase sednout. (Přichází Lucie) Učitelka: Dobré poledne Kulínová. Jak jsme se vyspaly? Lucie: Šlo to, děkuju za optání. Učitelka: Můžeš se s námi mladá dámo podělit o důvod vašeho zpoždění? Lucie: Jak se to stalo bože jak na refýži mě popad pták pestrý a hloupý jako duha Učitelka: To tedy musel být hloupý, když si chtěl odnést právě tebe. Tak teď vážně. Došel ti lak na nehty nebo pudr? Lucie: Tentokrát lak na vlasy. Učitelka: Můžeš mi říct, jak si vlastně představuješ svou budoucnost? Rumělku ve tvářích ležím v polštářích to mě právě baví Nic mě netíží jen si Lucie: prohlížím všechny šperky co mám Tak svět mi radosti chystá A v kramflecích Linda:
jsem si jistá Když se načančám když se načančám když se načančám Po drahých kobercích chodit ve špercích to mi zkrátka sluší Hosty přijímám jen se zajímám copak ušít si dám A svět mi rukama tleská jsem roztomilá a hezká. Když se načančám když se načančám když se načančám Učitelka: Bože chraň nás. (klepání na dveře) Učitelka: Dále! (Vchází školník) Školník: Dobrý den, jsem nový školník. (Učitelka se zamilovaně chytne za srdce) Učitelka: Tam kde je srdce srdce a nejbližší okolí... Něco mě svírá svírá a vůbec to nebolí Studenti: Jestli to nebude láska Jestli to nebude láska Školník: Najednou pláčeš a tak se ptám co je ti Učitelka: Já sama nevím, je to však příjemné dojetí Studenti: Jestli to nebude láska Jestli to nebude láska Učitelka: Dost! Co se to děje? My se přeci neznáme, tak co mi tykáte? Školník: Promiňte, nechal jsem se unést! Učitelka: No proto! To tehdy padal déšť, tys řek jen že mě chceš Hm, že ti scházím Pod střechou z oblaků se ten chlap ve fraku do mě zbláznil. Školník: Jste v pořádku? Učitelka: Co. Já? Jistě. Co se to děje. Linda: (hlásí se) Každý z nás teď říká máj je máj I pan strýc si zvyká máj je máj Vzduch je plný zázraků, že se vrátil jarní ráj Stačí říct si třikrát máj je máj Učitelka: Nemluvte nesmysly. Lucie: (hlásí se) Učitelka: Co chceš, Lucie? Lucie: Já bych měla taky teorii.Zas je tu jaro je tu lidi šílí My dvě divný holky to pozorujem ze křoví, co lidi všechno dělaj, z toho sme teda hotový, koukaj si z voka do voka vochutnávaj si hlavy, my řveme smíchy ve křoví, to nás děsně baví, to tuhle jeden inženýr furt koktal láskou koko a pak si gumou z podprdy div nevystřelil voko. Venku je třeba zima lidi tu lezou nahý po Petříně se válej šílenci z celý Prahy. Učitelka: Kulínová, vy jste drzá a ještě k tomu vyzývavá! Já nejsem žádná taková nějaká. Uf! To máme mládež hů to máme mládež Doma řezají je málo, jak se zdálo kam to vede se ptá. Lucie: Vás ovládají vášně jara. Učitelka: Mě? Nikdy. Sundej kravatu, dej boty na patu, chci být milována. Ne, to snad ne. Co je to se mnou? Potřebuju dovolenou, potřebuju moře. Ve stínu na pláži zapomenu tisícero blamáží Ve stínu modřínu zapomenu na kdejakou modřinu Školník: Tak já tedy moc nechápu, o co tu jde, ale přišel jsem zjistit, jestli chcete k svačině zajistit Pribináčky, nebo nějaké uzeniny. Studenti: Každý den každý den k svačině jedině Jedině Pramen zdraví z Posázaví Školník: Výrobky mléčné to je marné Jsou blahodárné a věčné Studenti: (zároveň)Chcete li prospěti dítěti bledému Kupte mu pramen zdraví z Posázaví Učitelka: Myslím, že těmto výrostkům už nepomůže ani svěcená voda, natož mléčné výrobky. (vyhrkne) Co děláte večer? Školník: René já a Rudolf chodíváme na golf René já a Rudolf chodíváme na golf René já a Rudolf chodíváme na golf Učitelka: Ach tak. Proč mě nikdo nemá rád, co kytky mi řeknou, jsme bez kazů tvář mám pěknou, tak proč mě nikdo nemá rád. Školník: Ale to přeci není pravda. Učitelka: Vážně? Školník: Jistě moc vám to sluší, jste pěkně oblečena.
Učitelka: Školník: Učitelka:
A to jsem to ráno jen odbyla. Snad jen barvu sukně byste mohla mít jinou. Mám rád růžovou. Červenou už nechci víc a černá se mi protiví s tou bílou jsem to přehnala a ta zelená je šílená, jen růžová to může být, tydydydy tydydydy tip tip. Školník: Chtěl bych mít jen růžovou náladu Tančit růžovej kankán Chtěl bych navždy odejít z úřadu někam na Balkán Chtěl bych mít jen růžové nápady Chtěl bych růžovej tamtam Býti tam či tam ale ne tady tak víc nereptám (zazvoní mu telefon) Školník: (do telefonu) Já už jdu já už jdu já už jdu jdu jdu už mám všechno hotový Vždyť už jdu jdu jdu Promiňte, musím jít. Školník a učitelka: Čau lásko čau lásko ty jediná nejdražší nejsladší nashledanou. Čau lásko čau lásko ty jediná nejtrpčí nejkratší nashledanou Učitelka: Tak, (probere se) co jste to tu vyváděli? Kačabová, čemu se směješ? Magda: Já se směju pořád. Náš dům zní smíchem, jsme rodina bláznivá, náš dům zní smíchem nuda u nás nebývá Učitelka: Libore, ty se směješ taky a zjevně mně. Dám ti pětku. Libor: Paní učitelko! Ne pětku ne, já jsme v tom nevině, tak prosím pětku ne tak prosím pětku ne Ne pětku ne, běda jsem ztracený, táta se rozzlobí zas budu trestaný Že jsem chyběl a látku nedohnal, já bud asi bit, tak čert aby to vzal, musel jsem prát a doma pomáhat,věřte třídní, nechci se vymlouvat Učitelka: Dobře, protože je to jaro a tak. Tak já ti odpouštím. Libor: Super! Učitelka: Kouzelné slůvko! Libor: Co? Učitelka: Zapomněl jsi na kouzelné slůvko. Libor: Simsalabim simsalabimbam Simsala bim Simsalabimbam Učitelka: (chytne se za srdce) Nitroglycerin. Studenti: Pomóóóc! Chce to tu vyhodit do povětří! (Utíkají) (Učitelka klesá na židli) Závěrečná píseň Jsme parta správná.
