UNIVERZITA PALACKÉHO OLOMOUC PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝTVATNÉ VÝCHOVY
TICHO Bakalářská práce
Vypracovala : Monika Kozlíková Obor : Výtvarná tvorba se zaměřením na vzdělání Vedoucí práce : Mgr., MgA. Jan Krtička
Olomouc 2009
1
Prohlašuji, že jsem tuto práci vykonala samostatně a že jsem uvedla použitou literaturu a internetové zdroje.
V Olomouci dne 30.3. 2009
Monika Kozlíková
2
Obsah Cvičení : rovnováha I. Úvod…………………………..………………..….4 - 11 A Ticho je pojem B Uchopení - Kdy se objeví C Únik Očištění 1. Ticho duchovní………………………..……....….6 Trapisté, Tao, Eckhart Tolle 2. Ticho v umění A Hudba, Poezie, Film …………………....….……...8 B Výtvarné umění 3. Barva……………………………………..............10 A Bílá, Václav Boštík B Barva rozmanitá II. Moje Ticho…..….…………….………………...12 - 15 1. Prostor……………………..…………….…….....12 A Krajina – příroda B Sen / skutečnost – literatura C Provází mě intimita D Ještě bezprostřednost a ještě radost 2. Ornament………………………..…………..…...15 A K obdivu B Aktuálně, nechala jsem se lapit C Opakování – citace 3. Prostředky……………………….…........……….17 A Materiál B Barva C Technika D Instalace… 4. Můj popis………………………..………… .……19 A Obrazy B Ohraničení III. Závěr………………………..…………………….…19 A Názor B Připomíná C Utíká z obrazu Zdroje……………………………..…………….……….20 Literatura, Internet, Film Anotace Přílohy Obrazová příloha CD
3
I. Úvod
Umění nás iluzorně vysvobozuje z bělého bytí. Zatímco cítíme strázně a příkoří Hamleta, prince dánského, necítíme útrapy vlastní – ubohé, protože jsou naše, a ubohé, protože takové jsou. Láska, spánek, drogy a jedy jsou prvotními formami umění. Ovšem láska, spánek a drogy zároveň iluzí zbavují. Láska se omrzí nebo zklame. Ze spánku se probouzíme, a dokud jsme spali, nežili jsme. Za drogy se platí ničením téže tělesné podstaty, kterou předtím povzbuzovaly. V umění však žádné deziluze není, protože s iluzí se od samého začátku počítalo. Z umění se neprobouzíme, protože v něm nespíme, i kdybychom snili. A za požitek z umění neplatíme žádnou daň či pokutu. To potěšení totiž v určitém ohledu není naše, a proto za ně nemusíme platit nebo se kát. Uměním se rozumí vše, co nám dělá radost, aniž by to bylo naše – čísi stopa, úsměv určený jinému, západ slunce, báseň, objektivní vesmír. Zmocnit se znamená ztratit. Cítit, aniž se zmocníme, znamená uchovat si, neboť tak získáme samu esenci dané věci.
(F. Pessoa)
V bakalářské práci se věnuji tichem, tím, čím nám je. Všeobecně vnímané jako něco vážného. Kontemplativní, nehybné, osobní. V umění je to pojem stejně jako místo, čas nebo světlo.
Tomuhle tématu se nedá vyhnout, ticho si prožívám, je v knihách, rádiu, rozhovorech. V něm je křik, barevná skvrna, vítr.
Jeleni v okamžiku zkameněli. Nebo se hýbou?
4
Cvičení : rovnováha Než si začnete číst, prosím o jedno cvičení. Stoupněte si na nerovnou, nestabilní plochu na špičky nebo prostě na jednu nohu a držte rovnováhu, co nejdéle. Pokud s tím nemáte problém, pak jste jistě v klidu, máte v sobě ticho1 Když se však nesoustředíte, přemýšlíte nad čímkoli, rovnováha není.
Mezi nádechem a výdechem zadržte dech, v té pomlce je ticho. Když jdete, myslete na svoji páteř, rozběhněte se. Pak si pohodlně sedněte doma a dívejte se na obrazy.
A Ticho je pojem = akusticky nulová hodnota. Umocňuje ho kontrast hluku. Prostorově se vymezuje ticho vnější (prostředí) a vnitřní (osobní). V obraze může být přítomno vždy, protože vlastně všechno vychází z ticha a zpět do něj se vrací. Avšak záleží na autorovi, co chce vyjádřit, s čím se zrovna ztotožňuje. V jakém čase se nachází. (past – trendy - future x tady). Prázdno je něco jiného než ticho. To nám mohou potvrdit objety Angličana Anishe Kapoora, nazývané samotným umělcem „voids“, což znamená v překladu prázdno, dutina, absence. Slovy se mi to těžko vysvětluje. Ticho má objem, prázdno ne.
B Uchopení - Kdy se objeví Při koncentraci, po úklidu, ve snu, mezi slovy, ve tmě, strach, když něco skončí, když jsme příliš unaveni myšlenkami, když jsme v přítomném okamžiku, hluboko v nitru. Všimněte si, že ráno je krátký okamžik, při východu slunce kdy umlkne vše i ptáci; stejně tak při zatmění slunce. Světlo a ticho spolu souvisí.
C Únik „Není těžké dělat obrazy, které nás dostanou jinam. Těžké je dělat obrazy, které nás dostanou sem. „2
Nesnažit se při tvorbě něco zakrývat, mást sebe i ostatní. Naše úsilí má směřovat k ukázání podstaty, není to komentář zástupného problému.
1
„Jakmile si začnete uvědomovat ticho, okamžitě se dostanete do stavu klidné vnitřní bdělosti. Jste přítomní. Vymanili jste se z dlouhých tisíciletí kolektivního návyku.“ E. Tolle, Ticho promlouvá 2 Kokolia V., Slovník grafiky 2, http://www.kokolia.eu/grafika2/slovnik-gr2
5
Očištění „Naturalismus jako obor myšlení a vědomého vnímání je ambiciózním a náročným programem, který daleko překračuje současné perspektivy dosud se rodící ekologie. Jde o to, že musíte mnohem více bojovat proti subjektivnímu znečištění než proti objektivnímu znečištění, mnohem více proti znečištění mozku a smyslů než proti znečištění vzduchu a vody.“3 (obr.1)
Souvislost běžného praktického života a duchovních kvalit komentuje Friedensreich Hundertwasser. To, že nežijeme v klášteře a nemusíme tedy žít asketicky, ještě neznamená, že bychom měli být apatičtí vůči své osobní spiritualitě. Je součástí každého člověka. Každý člověk má své místo v ekosystému planety. A tento živý organismus je třeba respektovat, pečovat o jeho zdraví. Svět nezahlcovat zbytečnými slovy ani špatnými myšlenkami.
2. Ticho duchovní „Mlčení fantazie Citová hnutí a smutky umlkají; ješitná čilost myšlenek umlká Mlčení paměti Věci minulé, marné nářky a trpkosti umlkají. Rozvzpomínat se jen na projevy Božího milosrdenství Mlčení sebelásky Umlká pohled na vlastní hřích, na vlastní neschopnost. Umlká sebechvála. Celé lidské já umlká. Mlčení ducha Umlčet marné myšlenky. Umlčet důvtipné úvahy, které oslabují vůli a znemožňují lásku. Umlčet všechno vlastní hledání a snažení. Mlčení soudcovského ducha Mlčení při pohledu na druhé lidi; nesoudit. Mlčení vůle Umlčet úzkost srdce, bolesti duše, pocity opuštěnosti. Mlčet se sebou samým Nenaslouchat sobě samému, nenaříkat a neutěšovat se; mlčet sám se sebou, zapomenout na sebe, odloučit se od sebe.“4 Duchovní nauka pracuje s principy ticha ve formách mlčení, to oproti slovům neodvádí pozornost od podstaty, mluvení slouží jen jako doplněk. Cesta jím směřuje k setkání se sebou samým, má mít účinnost trestu i léku proti neřestem. Pomáhá při běžně neovládané ventilaci vnitřního vzrušení. Mlčením se projevuje pokora, moudrost a stabilita. 3 4
Hundertwasser : malíř-král v pěti podobách : síla umění / Pierre Restany, Slovart, Praha 2004 Anselm Grün, O mlčení, Kostelní Vydří 2005
6
Prostotu Tao5 vyjadřuje Lao´c ve verších : „Být úsporný ve slovech – odpovídá přírodě.“ (kap. 23 v interpretaci Berty Krebsové), slova souvisí s nepochopením (kap.70). Tao nezná dualitu, je Jedno. Jednotu nemožno vysvětlovat. Je. U nás se učením na takovýchto základech věnovala Míla Tomášová, František Drtikol6, dnes Saša Hendruk. Řád Trapistů mlčí zcela, mimo modlitbu. Jejich oblíbenost v poslední době stoupá (zakládání nových klášterů v Evropě, pobyty pro manažery). Touha to tichu dosvědčuje nedostatek vyvážených klidových společenských zón pro relaxaci. Cvičení tišící mysl rozhodně podporuje bezhluké prostředí, tento extrém, úplný protiklad dnešnímu ruchu, nejspíš i přitahuje požitkáře v příslibu nových pocitů duchovního charakteru. (Obraťte se na bratra hostitele:
[email protected], tel.: 353 300 513.)7 Jako exkurz poslouží film Velké ticho.8 Též oblíbený v Americe i Evropě je Eckhart Tolle9,10, jehož knihy o moderně pojaté duchovní nauce jsou prodávány jako bestsellery. Tolle považuje ticho jako samotnou inteligenci, z které všechno vychází, učí uvědomování si ticha ve všem, říká, že ticho je naší přirozeností, věnujte mu pozornost! Spojení s vnitřním tichem je spojení s vlastním já. Jeho hlavním sdělením je odstoupit od vlastního ega.
5 6
7 8 9 10
Lao – c´, Tao te ťing / O tao a ctnosti, DharmaGaia, Praha 2003 „Slovo – pro tento svět, pro tuto úroveň. Myšlenka – pro duševní úroveň. Mlčení, zírání – pro duchovní úroveň.“ http://www.novydvur.cz/ Die grosse Stille, Philip Gröning, 2005 Tolle E., Ticho promlouvá, Hodkovičky : Pragma, 2003, Ticho a klid http://www.eckharttolle.com/eckharttolle
7
3. Ticho v umění Základní souhrnná kniha Ireny Vaňkové na téma Mlčení a řeč v jazyce a kultuře obsahuje kapitolu Estetika mlčení,11ve které se dozvídáme o myšlenkách umění pojených k tichu. Odkazuje se na eseje ze sedmdesátých let S. Sontagové a J. Kroutvora12,13. Oba mluví o vyčerpanosti umění, problému, že již nelze být autentický. Umění bylo hlučné, proto si žádá nový přístup, skrze mlčení. Umělec hledá vlastní vnitřní hlas, z vlastní vůle umlkne, aby mohl znovu vnímat prazáklad, jednotu člověka a vesmíru. Svou zkušenost po té zprostředkuje divákovi.
A Hudba Nejznámějším experimentátorem v této oblasti byl John Cage, který dal podmět mnohým umělcům uvažovat jinak o hudbě než klasicky a o možnosti propojení všelijakých oblastí umění do jednoho celku. Fenomenolog ticha byl přívlastek Baudouina Oosterlyncka, ten pomocí nahrávek sbíral nekonečné množství druhů krásného ticha, při svých cestách (Variations du silence). Protože sluch směřuje k celku, objemu, plynutí, hloubce, musíme nejdříve vytvořit ticho, do něj hudbu nainstalovat14. Mnohé úspěchy této teorie dokazují skladatelé jako Arvo Pärt, Jonh Tavener, Arve Henriksen se svým projektem Supersilent.
Poezie Výraznými osobnostmi české poezie zabývající se tichem byli Vladimír Holan15 a Jiří Kolář16.Holanovy verše působí až mininalisticky, na střídmě zaplněných stránkách se často pohybuje v pomlkách. V Kolářových grafických Básních ticha pracuje autor s plnou nepřítomností slov, používá pouze kompozice znamének a písmen, rozehrává uvolněné příběhy jich samotných, verše se mění v obrazy, prohlubují se svoji objektivitou.
Film K filmu mě napadá krásný příklad: 1. Stalker (1979) Andreje Tarkovského, o jiném prostoru Zóně, místu s vlastní vůlí. 2. surrealisticky laděný snímek Postava k podpírání(1963) Pavla Juráčka, příběh jednoho dne. V nich je tolik ticha, které dráždí 11
Vaňková I., Mlčení a řeč v komunikaci, jazyce a kultuře, ISV, Praha 1996 Vyhnout se slovu, přeskočit, proskočit. Dopadnout na všechny čtyři. Prožívat své bytí. Obnažit tělo. 13 Čr 3, 22.3. 2009, Souzvuk, Josef Kroutvor: Zlatý pruh Literárně-hudební pásmo z balady o pohraničním pásmu a železné herce básníka, historika umění a esejisty. Připravil Miloš Doležal. 14 J. Vojtěchovský, O.Svoboda 15 Holan V., Spisy, Svazek 4, Na celé ticho, Paseka, Praha a Litomyšl 2000 16 Kolář J., Básně ticha, Český spisovatel, Praha 1994 12
8
představivost diváka a dodává filmům svojí nedořečeností, punc tajemna a pocit jiné reality. Tady dialog neodvádí pozornost jinam. Není ho mnoho. B Výtvarné umění Jednu ze svých přednášek věnoval architekt Louis Kahn Tichu a světlu17. Ticho je mu touhou po bytí, po sebevyjádření, tedy všudypřítomné a lidstvu vlastní. Umění je jazykem člověka a jeho nejvyšší formou, protože je „velmi těžké ho definovat“. Vesmírné zákony jsou v nás. Když to pochopíme, nalezneme inspiraci, protože poznatky tu jsou, jen je třeba si je najít a získat. Univerzalita je opravdová podstata ticha. Zmiňuje pyramidy nebo malby Giotta, tato díla jsou prostá jakéhokoli záměru, jakým je myšlenka (sice se jí pořád někdo snaží hledat – tolikeré teorie záhad), kterou jenom cítíte, je nepřítomná.
Zátiší / still life, předměty a světlo. Giorgio Morandi (1890 – 1964), nabízí malby jako pohledy na klidnou vodní hladinu, při ponoru hebkou na dotyk. Zvláštní iluzi vytváří negací dobovosti, na předmětech denní potřeby vynechává jejich identitu, písmo na etiketách.
17
L. Kahn, Ticho a světlo; Můj architekt Luis Kahn / My Architekt : A Son's Journey, Nathaniel Kahn, 2003
9
4. Barva A Bílá Protože je pro mě barva důležitá, hledala jsem v ní synonymum ticha. Tím je samozřejmě bílá18, barva čistá, klidná, stálá. V tichu je světlo. Naším velkým malířem bílé je Václav Boštík19.
„Ó nepostižitelnosti, Ó nezřetelnosti ve vás jsou všechny formy Ó nepostižitelnosti Ó nezřetelnosti ve vás jsou všechny věci Ó mlhavosti Ó temnoto Ve vás se tají všeho podstata.“ (Lao – C´) Václav Boštík (1913 – 2005) (obr.2). Vyprazdňuje obraz20, ústředním tématem se stává formující se prázdnota ve svých podobách. Maluje silové pole, záření barvy, kmitání světla, jeho ustálení a vlnění. Reflektuje události kosmu, jeho vrstvení, jeho průsvitný jas. Boštík intuitivním způsobem práce oslavuje nekonečnost bytí, jednotu. Zkoumá možnosti interpretace skutečnosti do výtvarného znaku, právě nezobrazený tvar může mít (má) příběh, obsah. Snaží se prozaickými prostředky zobrazit nové skutečnosti. Rovnováhu, nekonečnost, řád vesmíru, jednotu, dokonalost, podstatu duchovního rozměru obsaženou ve vyzařovaném světle.21 Dílo vzniká z ticha a ticho, jas a bezpečný klid vydává.
18
„V bílé, považované obvykle za kvalitu nebarevnou, můžeme spatřovat symbol světa, z něhož barvy jako nositelé materiálních vlastností a substancí zcela vymizely. Tento svět se rozkládá v nebeských výšinách, z nichž nedolehne ani jediný zvuk. Slyšíme jen veliké ticho, připomínající nedobytnou až nepřekonatelnou chladnou zeď. Bílá proto působí na duši jako veliké ticho, jež vnímáme jako hodnotu absolutní. Bílá nezní, což v hudbě odpovídá pauzám, okamžikům, kdy se věta nebo motiv na chvíli zastaví, aniž by to znamenalo definitivní konec. Je to ticho, jež není mrtvé, ale obsahuje naopak řadu nových možností. Bílá zní jako ticho, které jsme náhle pochopili. Je to nicota, která je dosud mladá, anebo přesněji cosi ve stavu prenatálním, před momentem svého zrození. Země tak zřejmě zněla v bílých dobách ledových.“ (W. Kandinsky, O spiritualitě v umění, Triáda, Praha 1998) 19 Václav Boštík, Kresby, GMU Roudnice nad Labem, 11/12 1997 20 Jindřich Chaloupecký, Nové umění v Čechách, H+H, Praha 1994 21 Podobně pro sebe nalézá Věra Janoušková v 70. letech nový prostředek vyjádření - osinkocement, osinek jež ji nabízí možnost práce se světelností. Světlo do sebe přijímá, vstřebává, pak zpět vydává, jako by sám svítil
10
Jinými umělci byli Italové Lucio Fontana, iniciující Bílý manifest22, Piero Manzoni23, který se též okolo roku 1960 věnuje tvorbě Achromů, bílých kompozic obrazových jdoucích do prostoru nebo minimalistka Eva Hesse. (obr3)
B Barva rozmanitá V protipólu bílé jsou ostatní barvy spektra, Zastupují určité emoce, mají určité náboje, určitou sílu odrazu světla, což obsáhle popisuje Wassily Kandinsky v knize O duchovnosti v umění (1910). Modrá24 pomáhá vyjadřovat hloubku jak vnějšího prostoru (vodní hladina naproti ní nebe), tak niterných pocitů. Je to umocněná bílá. Její síly využíval Yves Klein, nechal si svoji modř dokonce patentovat.
Příroda je pestrá. Inspiruje nás, pokud jí vnímáme. Je jak souborem tvarů, tak barev. Jejím vnitřním obsahem prostupuje ticho. Když se podíváme na krajiny Miloše Ševčíka25 (obr.4) nebo kresby Jakuba Švédy (cyklus Kresba jako 2. příroda), dotkne se nás. Je zajímavé, jak funguje tato podstata prošlá technikou, jak dokládají videa umělkyně Pipilloti Rist.
22
Akce, slovo, pohyb, prostor : experimenty v umění šedesátých let / editor katalogu Vít Havránek, Praha : Galerie hlavního města Prahy, 1999 23 http://www.pieromanzoni.org/EN/index_en.htm 24 „Je barvou typicky nebeskou. Ve svých největších hloubkách vytváří element klidu. Přiblížíme-li ji k černé a tím zvýšíme její hloubku, ozve se v ní tón smutku přesahující lidské dimenze. Čím je modrá světlejší, tím je také neznělejší, až přejde do stavu mlčenlivé nehybnosti – zbělá.“ (W. Kandinsky, O spiritualitě v umění, 1998) 25 Miloš Ševčík, Katalog k výstavě 4.1 – 30.1. 2005, Galerie Ars, Brno 2005
11
II. Moje Ticho
__JanaVSETIN___ Co ti to udela, když mi pujcis duhovou kulicku? Vzdyt ja ti ji vratim, brzo, neboj se! Jen se s ni podivam do slunce. Jen jednou se podívám, jen jednou. A pak ti ji hned vratim, Eva Kmentova socharka a ta bila lan co tady tise sedi, pro Tebe.
Odesílatel: JanaVSETIN +420xxxxxxxxx
Posláno 12.49.53 16/03/2009
12
1. Prostor A Krajina – Příroda Jeden letní měsíc strávený v sevřeném údolí Chamomix pod Mont Blancem, kde potoky chrčí dolů po obrovských balvanech a řeka je bílá, jsem nejdřív nemohla vystát tolik energie. Je tam tolik silná a syrová, až mi brněly konečky prstů. Ledovec Les Bossons nebo Mer de Glace, krpály nad mojí chatou, lavinové zábrany, písek a lišejníky. Pozorovat z okna chaty pár dní nehýbající se bílou mlhu a slyšet hromy, několikrát silnější než v nížině.
Pro mě jsou nutné časté procházky krajinou. Tuhle zimu navíc hodně bílou, zasněženou. Můj pes je dobrý společník, nemluví, jen mě tiše doprovází. Les výrazný ráno nebo v noci svým světlem, mi dává klid. Přítomné formy přírody rostou, struktura cestiček lesní zvěře (lesní zvěř je plachá, ale vydat se jí na stopu může být dobrodružný zážitek)26 se nemění, voda, bláto, listí a jehličí,... Důležité jsou průhledy, obzory, horizonty, pozorování z větší vzdálenosti nám dává větší přehled.
Protože trávím denně asi 2 hodiny v lese nebo chůzí v jeho okolí, mohla bych ho donekonečna popisovat. Ten můj je spíš park pro měšťáky, ale když se poodejde dál od silnice, už člověk nikoho nepotká. Naučila jsem se chodit lesem v noci, což je krása, stín v přibývajícím měsíci, tma, že není vidět na krok, mlha27 a světlo v ní, chození mimo cesty, v lese jako v pokojíčku. Chůze k odreagování, chuť běhat, chuť zastavit se, stát. To doporučuji dělat ve městě, v průběhu dne, když spěcháte, něco neřešitelného máte v hlavě, se najednou zastavit, rozhlédnout se, nadechnout,, a pak jít dál. Není kam spěchat, není nad čím se znepokojovat v myšlenkách. Svým cestám věnuji spoustu energie. Je to život, pohyb. Kresbou si vytvářím vizuální svět. Neumím se vyjadřovat slovy. Když jdu lesem, napadá mě jich mnoho, ale doma u monitoru mizí. Spolu s tichem.
B Sen / skutečnost - literatura Na obhajobu slov, i literární příběhy jsou mi inspirací. Obohacuje mě, když nacházím slovní obrazy jiných světů. Neustále mě nutí k představám Solaris Stanisława Lema, planeta, tolik košatě popisovaná v nekonečně amorfních obrazech, má v příběhu stejně 26 27
Z programu Jazz Tibet Club na březen 2009, k koncertu Lesní zvěře Chin š-chua, výst Rudolfinum, Malba na hranici viditelnosti, 16. 3. 2000 – 18. 6. 2000
13
hodnotnou roli vůči dějové lince. Barevnost, hudebnost a přirozená uvolněnost je charakteristická pro Borise Viana nebo Lanarka, Alasdaria Graye. Kniha může být interaktivní galerie. Dalším rozměrem je čas. Ticho popírá čas. Čas je veličina hmoty. Příběh Tajemného cizince Marka Twaina nebo Mistra a Markétky Michaila Bulgakova nás od hmoty osvobozuje. Mé vyjádřením je vizuální, na divákovi je, pokud chce, hledat příběh, slovní komentář. Ten se pokouším částečně najít i já. Mé obrazy vznikají samovolně, nepracuji v návrzích a skicách, můj postup je nepřetržitě zpracovávat reálný svět na svůj vlastní. Nejlepší obraz se zhmotní sám, nekontrolovatelně. C Provází mě intimita Často mě někdo upozorňuje, že jsem osobní, že: „ ženské vyjádření je intimnějšího charakteru.“ Nevím. Kresby vznikají v interiéru (byla zima), kde si zaznamenávám a tím prožívám vlastní teritorium. Snažím se pochopit, co mě denně obklopuje : tvary, barvy, jejich opakování, ornament. Ten je všude, jsou to dávno zobrazené květiny a přírodní znaky, časem tolik zobecnělé, okoukané, že už si jich ani nevšímáme28, přitom je živou substancí přírody v lidského příbytku, (Obraz je něco jiného než živá květina v květináči milovníků botaniky.) Její formy jsou ve věcech denní potřeby, pochází z ní.
D Ještě bezprostřednost a ještě radost Ticho je vesmír a doba ledová, ticho nepodléhá času. Bezprostřední sdělení se pohybuje ve stejném prostoru, nemá racionalitu, ani psanou etiketu, je čisté všech vnějších vlivů. (Děti jsou prý takové. Mě přijde, že spíš často opakují své rodiče - hrdiny). Není v něm něco mezi skutkem a čtením. Proč se o sobě od cizích lidí donekonečna dozvídáme věci, o kterých jsme nevěděli, že jsme udělali, řekli, atd.? Nechci zobrazovat věci, co mi nejsou vlastní. Nechci se rozčilovat a lámat si hlavu s problémy ostatních. Radost je smutek a naopak. Radost je tanec, hra, zpěv. Radost je pravdivá. Má barvy.
28
Přesycenost ornamentem. Nevzruší nás, se dívat na ubrus s drakem, Liessmann, K. P.: Filozofie moderního umění, Votobia, Olomouc 2000
14
2. Ornament A K obdivu Maurits Cornelis Escher (1898 – 1972)29 (obr.5) je velmi populární holandský grafik. Stále obdivujeme jeho mistrovství v práci s optickými klamy, dokonalé perspektivní zkratky. Ve svém díle se vyrovnával neustále s ornamentem. Skládal většinou dva přírodní prvky v jeden vyváženě doplňující se ornament Z něj dál utvářel rastr. Henri Matisse (1869 – 1954) nám zobrazuje koncentrovaný ornament. Pluje v plochách na jeho scénách, nemá hranice předmětu, jemuž patří.Ornamentem hýřili secesní umělci i symbolisté, programově opakovali téma, někdy dokonce v zlaté! Ornament všeobecně lahodí smyslům, je nenáročný vůči divákovi, má zkrášlovací funkci.
B Aktuálně, nechala jsem se lapit (obr.6) Na stáži v Maďarsku jsem se potkala s lidovým ornamentem. Vytvořila jsem si vlastní výběr znaků a pokryla jím část školní chodby. Prací jsem se tolik přiblížila místu a místo mě. Těšilo mě a můj socializační akt měl své publikum. Nesleduji zprávy (jen velmi odlehčené vltavské zpravodajství), netýkají se mě. Přesto mi nedalo po návratu do Čech to neustále stěžování si lidí na cokoli a vymýšlení důvodů a složitostí k znepokojování se. (Výhoda pobytu v Maďarsku byla pro mě taky v tom, že jsem říkala jen podstatné věci. Šumu znepokojivých řečí okolo jsem nerozuměla.) Po sérii hlasitých seniorských monologů o krizi a s ní spojených problémech s cizinci jsem se naštvala. Chtěla jsem lidovým uměním menšin žijících v Česku s porovnáním našeho ukázat, že hranice a národnost nejsou důležité. Fungují spolu v esteticky příjemné (líbivé!) kompozici.
Lidové vzory vychází ze zámeckého prostředí od šlechty a vlastně z Itálie, Francie a ještě předtím z Antiky. Vlastenectví trvá teprve 200let,30 když už máme svoje nehybné hranice států, musíme mezi sebou aspoň nějak šířit zášť. Ornamenty jsou teritoriálními nositeli určitých společenských odlišností, protože lidé používali při přivlastnění a vytváření vlastní podoby kultury31 dostupný materiál, možnosti a znalosti dané místem trvale obývaného území.
29
M.C. Escher, grafiky a kresby, Taschen 2003, M.C.Escher, Limpa tisk centrum,1994 Čr 3, 27.2. 2009, Čechem jsem a Čechem budu aneb Kontroverzní prvky v kořenech Češství 31 Teoretici zabývající se lidovým uměním ho považují za samostatný odděleně se vyvíjející projev, lidové a klasické umění jdou vedle sebe ve vlastních cestách. 30
15
Ornamentiku cizinců žijících v Čechách, ale i naši jsem si dohledala v knihách s myšlenkou je vyrovnaně kombinovat v bílé, tedy neutrální barvě. Potom, však zvítězilo několik náhodně vybraných motivů a barevnost. Při přípravě šablon „The most important things“32, určených na výzdobu ulic, jsem zároveň vyřezala pár vzorů nasbíraných pro bakalářskou práci. Ruskou hvězdu, ukrajinské lomené kříže, polské ptáčky a slovenského jelena. Ten se mi moc zalíbil. V hlavě se mi spojilo, že ticho s jelenem souvisí. Pokud ho chcete potkat, musíte se vážně neslyšitelně a proti větru přiblížit. Vybavila se mi síla zážitku, kdy jsem jeden podzim jela na kole mezi loukami, už se stmívalo a najednou se objevilo stádo jelenů. Nějakou dobu běželi přede mnou podél cesty.33 Pak už jsem chtěla jenom ten zážitek interpretovat, chtěla jsem, aby to stádo běželo ulicemi, přes silnice a v obraze.
C Opakování- citace V opakování, použití hotových znaků se učím, tak jako staří mistři od starých mistrů dříve v galeriích. Mým cílem však není vypracovat dokonalou techniku v krásném umění, ale pochopit formy, tvary kolem sebe. Začínám kresbou, pokračuji plošnými tvary, vybarvuji, tvořím si vlastní omalovánky. Když se dívám na koberec, jehož vzory jsem si interpretovala, mám pocit, že se hýbou, vystupují jako slova. I ta se opakují v určitém rytmu v dialozích, tam a zpět. Mým volným prostorem je kompozice, („Stejně je všechno v těch správných poměrech“, říká T. Reger, šéfkuchař v Emirátech, když mi popisuje tamější kaligrafické umění) volba barevnosti, ta vzniká bez rozvah. O úroveň výš využívá interpretace Tomáš Vaněk ve svých participech.34 Když opakuje technikou šablony určitý stereotyp v jeho vlastní situaci, nezabývá se jen jeho přeskupením. Je to jako přístup východních cvičeních, „kdy určitý cvik — šablonu – větu – otázku - klišé opakujeme tak dlouho, až ji nahlédneme jako zbytečnou, jen jako nástroj informující nás o stereotypu v nás samotných.“35
32
Garlic, spoon, black cat for Friday 13th, glaces, kámen – nůžky - papír, atd.. Ve vojenském prostoru Ralsko (u Bělé pod Bezdězem)jsem jeden podzim viděla běžet velké stádo jelenů, jeli jsme na kole a oni běželi podél cesty, stmívalo se. 34 Umělec 1 / 2002, Vít Havránek / Situace, okolnosti a participy 35 tamtéž 33
16
3. Prostředky A Materiál Sítě na rámu jsem našla při procházce na Kopečku, několik dní jsem kolem nich chodila, až jsem neodolala si je vzít domů. Když jsem si připravila látku k obrazu a začala pracovat, vzpomněla jsem si na rámy, síť vlastně splňovala můj původní nápad o průhlednosti podložky, její ne zcela striktní vymezení v prostoru, volnost a nepřesnou určitost. Druhou vrstvou je záclona, symbol okna, průhledu, pohledu na obraz z jiného prostoru, oddělení. Dodává obrazu svůj vlastní pravidelný daný rytmus v banální podobě, se kterou se setkáváme již nevědomě v denní realitě, ale už ji nevnímáme, jelikož nás zahlcuje natolik, že jí jsme neteční. Vytváří intimní prostor, i když je vlastně za obrazem. To je proto, aby scéna byla ještě čitelná.. V pořadí třetí vrstva je z netkané textilie, má rozměr 3 m x 2,5 m, tvoří podklad pro stěnu, protože na tu šablony přenést nesmím. Taky si pomocí ní vytvářím na sterilní chodbě, kam musíme práce umístit vlastní prostor.
B Barva Přirozená barevnost sítí se liší na jednotlivých kusech. Jedna je šedá, druhá už delším časem na vzduchu chytá už odstíny přírody v okrech a zelené. Mnou aplikované barvy nejsou nijak výrazné, nechtějí křičet, ani na něco upozorňovat, jenom odrážet, jenom mírně přijímat ve své měkkosti okolní světlo. Ornamenty mají ladění žluté, šedé, modré. Modrá pokrývá rám, modří jsou jeleni, modrá je klidná. Bílá podložka bílou zůstává, jako základ, ticho. Vymezenou plochu spoře pokrývám ornamentem. Mám pocit, že zamalováním celé plochy se obraz udusí, ztěžkne, když přijme příliš hmoty a mojí subjektivity.
17
C Technika Připravené vzory jsem tvořila s cílem zmnožení, opakování jedné vybrané formy. K tomu jsem si vyřezala papírové šablony, kterými jsem natírala barvu pomocí štětce. Na připevnění zadní záclonové části jsem použila šití. Vybrané lidové ornamenty jsem při práci rozmnožila o vzory použitých záclon. Dojem lesa jsem si nemohla odepřít, vyřezala jsem pařezy, vzor stromu, co na sebe tolik nepoutá pozornost. Velké kruhy a půlkruhy jsou symboly světelného zdroje obrazu.
D Instalace Kromě dvou obrazů v rámech zavěšených v prostoru vedle sebe a textilní podložky zakrývající zeď je součástí instalace soubor barevných kompozic tvořených stejnými šablonami na papíře formátu A2. Sedadlo naproti obrazům slouží k pohodlnému posezení diváka, k jeho nerušenému dialogu s nalezeným obrazem, nutí na chvilku usadit, (ne jak v galerii, když si sedáme, že nás bolí záda!)
18
4. Můj popis A Obrazy Jeleni běží, procházejí obrazem skrz dva rámy, dva těsné vedlejší obrazy do jiného světa. Stádo se zastavuje, postává. Pokud je nevyplašíme, stačí jednoho a zmizí všichni. PSST! Usaď se, a uvidíš, jak se pohnou, třeba zrovna spadne hvězda. Krajina je nejasná. Palouk, mlhavá planina, bez bytostí. Možná sněží nebo jen třpyt záře měsíce v úplňku. Chlad, pocit mrazu a sněhu odkazuje k severním krajinám36, i když krajina nemá vykazovat konkrétní přírodní děj, bude zima vždy tím nejtišším obdobím. Přítomní jsou jen jeleni37, vznešení, ovšem mírně groteskně stylizování, obraz nemá působit přehnaně vážně. Volné kompozice na papír jsou hry s šablonami, hledání a zkoumání možností. Působí jako zkoušky, ale udělala jsem je až následně po sítích, zobrazuji volné pokračování. Obrazové vysvětlování (postup) považuji za důležité, ne jen konečnou fázi, která pro mě ani nemá konečnost. Papíry jsem našla, když jsem se nastěhovala na Svatý Kopeček, 3 velké role starých plakátů, zrovna mi docházejí. A to blízké sepětí s lesem jsem taky nikdy nezažila. Mým středem zájmu bývala řeka Jizera, tekoucí na pískovcích, skály, louky a pole.
B Ohraničení „Rám je jakési okno, stejně tak jako okno má hodně společného s rámem. Pomalovaná plátna jsou díry do ideálna, proražené němou realitou zdi, malé výhledy do nepravděpodobna, do kterého se naskýtá náhled pomocí okna rámu. Naproti tomu se jeví kus krajiny nebo města, který vidíme zavěšený do okna, jakoby vyjmutý ze skutečnosti a unesený do světa imaginace.“
38
Klasické, striktně vymezené teritorium obrazu se rozpíná i za rám v opakovaných vzorech jelena na chodbě Konviktu. Podobnost s oknem a celou spojitost vyjadřuje citát výše.
36
Popisy ledu a zimy Grónska ve Hoegově, Cit slečny Smilly pro sníh Aby toho nebylo málo, dozvídám se od Anny T., že jelen se řekne maďarsky přítomnost a že mi přivezla kolbaszu z jelena, (všude jdou najít souvislosti). 38 J. O. Y. Gasset, Meditace o rámu, 1921 37
19
III. Závěr 1. Názor Názor je to poslední, co nás zajímá. Názor je vždycky blbý. Nelze mít dobrý nebo správný názor. To je náš názor.39
2. Připomíná Popisovat obrazy, kolik možností, co si představit, Mária Danielová říká: „Víte, že byly výšivky na kanavách předtištění jeleni?“ Jan Krtička mi ukazuje malby Zdeňka Daňka, zvířata v krajině, a kamarád zas web kamera u krmítka (http://www.looduskalender.ee/en). Všichni si nakonec připodobní, co chtějí vidět, já ale nedávám do obrazu svůj příběh, už tam byl, jen zobrazuji.
3. Utíká z obrazu Na konci všechno utíká z obrazu dál. Nedokážu dělat prostorové věci - objekty, ale pracuji s prostorem, zajímá mě, kam až se může hýbat plošná věc v třetím rozměru – místně.
Díky této práci jsem se si víc systematicky zaznamenávala myšlenky, abych je propojila. Marně to jde na papírech, co člověk někde ztratí, počítač písmo zunifikuje a uloží (!). Uznávám tuto výhodu. Ověřovala jsem si jak jeden motiv funguje. Papíry, lepenky, sprej. Když ostřím sluch, posouvá mě to jinam, musím se víc soustředit. Jsem člověk očí, (co vidíme je 60 procent našich vjemů, nás učili na přednášce z pedagogiky). Nebaví mě stále opakovat to stejné. Snažím se nechávat mizet hranice pojmů. Nechápu proč hledáme jednotný jazyk, když tu je a vždycky byl, není v smyslech ani slovech.
39
http://www.kokolia.eu/grafika2/slovnik-gr2
20
Zdroje Literatura Boštík, V.: Kresby, GMU Roudnice nad Labem, 11/12 1997 Drtikol, F.: Duchovní cesta, Svět, Praha 2004 Escher, M.C.: Grafiky a kresby, Taschen 2003 Escher, M.C.: Limpa tisk centrum,1994 Grün, A.: O mlčení, Kostelní Vydří 2005 Hoeg, P.: Cit slečny Smilly pro sníh, Argo Praha2006 Restany, P.: Hundertwasser: malíř - král v pěti podobách: síla umění, Slovart, Praha 2004 Chaloupecký, J.: Nové umění v Čechách, H+H, Praha 1994 Lao – c´: Tao te ťing / O tao a ctnosti, DharmaGaia, Praha 2003 Kahn, L.: ed. Kolíbal S, Ticho a světlo, Arbor vitae, Praha 1999 Kandinsky, W.: O spiritualitě v umění, Triáda, Praha 1998 Kokolia, V.: Slovník grafiky 2. http://www.kokolia.eu/grafika2/slovnik-gr2 Kolář, J.: Básně ticha, Český spisovatel, Praha 1994 Kol. autorů: Československá vlastivěda díl 3., Lidová kultura, Orbis, Praha 1968 Kol. autorů: Lidová kultura v kulturním vývoji České Republiky, Ústav lidové kultury ve Strážnici 2002 Kol.autorů: Umění 20. století, Taschen, Slovart 2004 Kovačevičová, S.: Lidové výtvarné umění, Slovansko, SPN, Praha 1974 Pessoa, F.: Kniha neklidu, Argo 2007 Pokropek M., Atlas der Volkskunst und Folklore in Polen, Arkady, Varšava 1980 Prantl, K.: Ticho, Katalog k výstavě 16.2. 26. 3. 2006, ČMVU, Praha 2006 Ševčík, M.: Katalog k výstavě 4.1 – 30.1. 2005, Galerie Ars, Brno 2005 Tolle, E.: Ticho promlouvá, Hodkovičky : Pragma, 2003 Vaňková. I.: Mlčení a řeč v komunikaci, jazyce a kultuře, ISV, Praha 1996 Zegner, de C.: Eva Hesse, Drawing, The Drawing Center, NY, Yale University Press, New Haven, 2006 Internetové odkazy http://carpetscurtains.fiume.cz/index.html http://www.ceskaliteratura.cz/studie/kolar.htm http://www.duchovnitexty.wz.cz/Kapitoly/Castaneda/sila_ticha.htm http://www.eckharttolle.com/eckharttolle http://www.kokolia.eu/grafika2/slovnik-gr2 http://www.looduskalender.ee/en http://www.novydvur.cz/ www.divus.cz/umelec/ Film Můj architekt Luis Kahn / My Architekt : A Son's Journey, Nathaniel Kahn, 2003 Postava k podpírání, Pavel Juráček, 1963 Stalker, Andrej Tarkovskij, 1979 Velké ticho / Die grosse Stille, Philip Gröning, 2005
21
Seznam vyobrazení: 1. Friedensreich Hundertwasser : malíř-král v pěti podobách : síla umění 2. Václav Boštík, Čtverec, 1977, akvarel, tužka, Galerie B.Rejta Louny 3. Eva Hesse, No title, 1968, akvarel,kvaš, tužka, 37,5 cm x 30,5 cm, Kate Ganz and Daniel Berlin 4. Miloš Ševčík, Zaznění, olej, plátno, 50 x 65 cm, 2002 5. Maurits Cornelis Escher, Postupně rozdělený prosto I, květen 1957, dřevořez, tisk v červené, 24 x 18 cm 6. Výšivka na lněném plátně, 18. století, Jelšava (Rožňava), VSM Košice Moje obrazová dokumentace: 7. práce na papíře 8. a.,b. postup 9. rámy, detail sítě 10. celkový pohled
22
ANOTACE Jméno a příjmení:
Monika Kozlíková
Katedra:
Výtvarné výchovy
Vedoucí práce:
Mrg., MgA., Jan Krtička
Rok obhajoby:
2009
Název práce:
Ticho
Název v angličtině:
The Silence
Anotace práce:
Bakalářská práce nabízí souhrn informací o tichu jako pojmu duchovním, dále jeho úlohu v umění a v díle Václava Boštíka. Přes barvy k přírodě, krajině, o vymezení prostoru ornamentem. Text obsahuje popis prostředků a proces tvorby mé praktické práce a doprovodnou obrazovou přílohu.
Klíčová slova:
Ticho, ticho duchovní, ticho v umění, barva, příroda, ornament,
Anotace v angličtině:
Bachelor thesis offers summary of information about Silence as the idea of spiritual life and its role in art and the role in work of Václav Boštík. Through the colours to the nature, to landscapes, it is also about defining space by the ornament. The text contains description of the tools and creative process of practical work. There is a supplementary list of picture enclosed.
Klíčová slova v angličtině:
Silence, Spiritual Stillness, Silence in the Art, Color, Nature, Ornament
Přílohy vázané v práci:
Obrazová příloha CD
Rozsah práce:
28 stran
Jazyk práce:
Čeština
23
