TŘI ROKY POTÉ Nakolik finanční krize ovlivnila globální vládnutí? Prosinec 2011
„Tato globální krize vyžaduje globální reakci, ale zodpovědnost bohužel zůstává na úrovni států.“ (Joseph Stiglitz, FT Deutschland, 17. dubna 2009)
Finanční krize z roku 2008 a její následné projevy (pokles růstu vyspělých ekonomik, dluhová krize apod.) odstartovala největší geopolitickou proměnu od konce studené války. Změny vyvolávají jak očekávání (posílení zemí z globálního Jihu povede k vyváženějšímu a spravedlivějšímu mezinárodnímu systému rozhodování), tak obavy, co ústup „tradičních“ velmocí Západu vyvolá (např. oslabení úcty k lidským prá-
vům apod.). Tento informační list se zaměřuje na některé výzvy spojené s globálním vládnutím (zejména v oblasti ekonomického a finančního řízení), na aktuální proměny spojené s posilováním G20 a na probíhající reformy Mezinárodního měnového fondu. Zdaleka nejde o všechny procesy a proměny současného světa, které by stály za zamyšlení. Snad alespoň vyvolá chuť k dalšímu pátrání.
(1)
Když se řekne „globální vládnutí“ Globální vládnutí si lze představit jako kolektivní rozhodování, které ovlivňují různé formální i neformální instituce, procedury a sítě. Je typické několika znaky: • probíhá na více úrovních (národní, regionální, globální), • účastní se jej poměrně velké množství aktérů z různých sektorů i oblastí společnosti (státy, mezinárodní instituce, nadnárodní firmy, organizace občanské společnosti, v jistém smyslu i globální média) a • nemá hierarchickou podobu (nelze vždy jednoznačně říci, který proces, síť či aktér je nadřazený druhému) (Balabán, Potůček 2010). Mnoho úrovní globálního vládnutí však automaticky neznamená otevřený a rovný přístup pro všechny aktéry, kteří se do tohoto procesu chtějí (či by se měli) zapojit. Zejména představitelé globálního Jihu a organizace občanské společnosti kritizují příliš dominantní postavení západních států v klíčových uzlech globálního vládnutí (zejména v mezinárodních finančních institucích jako Mezinárodní měnový fond a Světová banka).
Odpověď na otázku, proč nedošlo k hlubším změnám, souvisí s jiným problémem (nejen) mezinárodního rozhodování, a sice, jak naplnit požadavky na dostatečnou legitimitu, efektivitu a demokratičnost3 globálního rozhodování? Jednotlivé principy se vzájemně nevylučují, spíše naopak. Čím více aktérů je zapojeno do rozhodování, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že budou respektovat a naplňovat jeho výsledek. Na straně druhé platí, že čím více stran se rozhodovacího procesu účastní, tím je složitější a pomalejší. S rostoucím počtem účastníků se rovněž zvyšuje komplexnost problému, jelikož se úměrně jejich počtu zvyšuje i počet názorů na jeho řešení. Velikost sociálních struktur a procesů zkrátka limituje naši schopnost je zvládat. Někteří sociální vědci v této souvislosti hovoří o nutnosti „deglobalizace“, tedy o přenesení určitých globálních hospodářských procesů (např. obchodu či finančního systému) na nižší (regionální či místní) úroveň. Podrobnější rozbor těchto úvah však daleko přesahuje možnosti tohoto informačního listu. I přesto, že někteří očekávali, že krize vyvolá hlubší změny ve struktuře globálního vládnutí, jedná se bez pochyby o největší posuny za posledních dvacet let.
Posun od G8 ke G20 Změny v globálním vládnutí: legitimita, demokracie a efektivita Finanční krize ukázala, nakolik (finanční) globalizace předběhla regulační a kontrolní rámec na úrovni národních a mezinárodních institucí. Schopnosti států vládnout a řešit problémy stále více propojené ekonomiky se projevily jako nedostatečné. Zároveň však krize upozornila, do jaké míry jsou národní státy nepostradatelné. Masivní intervence na záchranu finančního sektoru ukázala, že žádná další instituce nedisponuje dostatečnými finančními a právními prostředky, jak takto závažné a rozsáhlé selhání řešit. Mezinárodní instituce, zejména Mezinárodní měnový fond (MMF), byly v prvních chvílích neschopné výraznější akce. V souvislosti se selháním mezinárodních finančních institucí mnozí doufali v posílení role OSN, jakožto nejreprezentativnějšího mezinárodního fóra1. I přesto, že se od počátku její představitelé snažili ovlivnit diskusi o přeměně globálního finančního systému2, je vliv OSN v otázkách finančního řízení velmi malý. I po krizi zůstává globální ekonomické a finanční vládnutí zúžené na skupinu několika zemí (G20) a mezinárodní finanční instituce, které již jednou selhaly, opět posilují svůj vliv.
1 V OSN platí zásada jeden stát – jeden hlas (s výjimkou Rady bezpečnosti, kde pět stálých členů disponuje právem veta, jejich hlas tudíž může zablokovat přijetí rezoluce i v případě většinové podpory). V mezinárodních finančních organizacích (MMF a Světová banka) je rozhodovací pravomoc určena ekonomickou silou daného státu. 2 Pod záštitou generálního tajemníka vznikla například zvláštní komise pro finanční reformy vedenou Josephem Stiglitzem, která v dubnu 2009 vydala obsáhlou studii s řadou konkrétních doporučení.
(2)
„…účastníci určili G20 za hlavní fórum pro mezinárodní hospodářskou spolupráci…“ (závěrečné komuniké ze summitu G20 v Pittsburghu, září 2009) Povýšení G204 na hlavní fórum pro jednání o transformaci světové ekonomiky na úkor G85 je jednou z neviditelnějších změn v celosvětové rovnováze sil, k nimž došlo v důsledku finanční a ekonomické krize. Naděje vkládané do dvacetičlenné skupiny států byly od počátku velké. Souvisely především s razantním nárůstem reprezentativnosti této skupiny oproti G8 (viz tabulka). V porovnání s G8 je G20 výrazným posunem směrem k multipolárnímu uspořádání a k větší ekonomické, politické a kulturní různorodosti globálního vládnutí. Nicméně multipolární systém sám o sobě ještě nezaručuje větší míru progresivního myšlení, otevřenosti a podpory zásadních reforem finančního systému.
3 Demokracie je bezesporu hodnotou sama o sobě (např. úcta k lidským právům apod.). Zde je však vnímána především v instrumentální podobě, tedy jako způsob rozhodování v rámci určité skupiny, který zajišťuje zapojení všech členů na základě rovných podmínek. 4 Tvoří ji: JAR, Argentina, Brazílie, Kanada, Mexiko, USA, Indonésie, Saudská Arábie, Indie, Čína, Japonsko, Jižní Korea, Rusko, Turecko, Evropská unie, Francie, Německo, Itálie, Velká Británie, Austrálie. 5 Tvoří ji: Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Velká Británie, USA, Kanada a od roku 1997 i Rusko.
Tabulka 1: srovnání G8 a G20 Vybrané ukazatele
G8
G20
Světová populace
13 %
62 %
Nominální HDP
53 %
77 %
Podíl na světovém exportu
36 %
60 %
méně než 2 %
60 %*
méně než 2 %
64 %*
Podíl populace žijící s méně než 1,25 USD na den (extrémní chudoba) Podíl populace žijící s méně než 2 USD na den
se ekonomik do jedné skupiny s rozvojovými zeměmi, například při rozhodování o členství v G20 nebo o reformě MMF, proto není příliš vhodné.
Jak je to s efektivností skupiny G20, jíž je často omlouván její demokratický deficit? Nárůst členů vedl ke zvýšení zájmových konfliktů, které se odvíjejí od specifické situace a struktury jednotlivých zemí. Za nejvýznamnější „třecí plochy“ lze označit:
*Přibližný odhad Výpočty na základě dat GEOHIVE, MMF, WTO, UN, SB
• rivalitu mezi Čínou a Spojenými státy (otázka dluhu, podhodnocení čínské měny, pozice největší světové ekonomiky apod.),
I G20 trpí několika podstatnými nedostatky. Z těch nejdůležitějších lze jmenovat například:
• soutěživost mezi „tradičními“ velmocemi, které se snaží udržet si svůj vliv a význam před „vynořujícími se“ ekonomikami,
• Důraz na ekonomická kritéria (20 ekonomicky nejsilnějších zemí) vede k tomu, že ve skupině není zástupce skupiny nejchudších zemí. Představitele rychle rostoucích ekonomik (BRICS) v tomto směru nelze považovat za vhodné reprezentanty zájmů a potřeb této skupiny států (viz rámeček níže). • Účast představitelů MMF, Světové banky, Evropské centrální banky, Rady pro finanční stabilitu a Basilejského výboru je logická, vzhledem k jejich významu v globálním finančním a ekonomickém systému, avšak vzhledem k absenci agentur OSN (např. UNCTAD) působí nevyváženě. • Za nedostatek lze rovněž považovat skutečnost, že implementace velké části rozhodnutí je svěřena MMF, který však, i přes některé změny, neprošel dostatečnou reformou.
Které země jsou vlastně rozvojové? V nejnovějších dokumentech G20 nebo MMF se můžeme setkat s relativně novou zkratkou EMDC označující emerging markets and developing countries – vynořující se trhy a rozvojové země. Používání této zkratky ilustruje proces, k němuž dochází již delší dobu. Ze skupiny rozvojových zemí se začínají postupně vydělovat země, které podle některých ukazatelů (např. počet lidí žijících v extrémní chudobě) stále patří do kolonky rozvojové, avšak jejich vzrůstající ekonomická kapacita i politický vliv je v rámci mezinárodního společenství posouvá na jinou úroveň než „klasické“ rozvojové země. Čína, Indie či Brazílie mají odlišné zájmy a potřeby než většina zemí subsaharské Afriky (kde nalezneme nejvíce nejchudších zemí světa). Je třeba více promýšlet, co tento posun znamená pro mezinárodní vyjednávání o různých otázkách (např. o liberalizaci mezinárodního obchodu, vyjednávání o post-kjótské dohodě, o rozvojové spolupráci apod.). Spojování vynořujících
• různé příčiny a projevy finanční krize a z toho vyplývající odlišné strategie, jak krizi překonat a jaké změny (reformy) podniknout, • odlišné „rozvojové modely“ – od intervencionistických (např. Čína, Rusko) přes model sociálně tržní ekonomiky v kontinentální Evropě až po anglosaský model tržního kapitalismu. Stejně jako G8 ani G20 nemá právní subjektivitu nebo formální legitimitu v rámci mezinárodního práva. Nemá stanovena formální pravidla ani strukturu, nedisponuje exekutivním orgánem (v tomto směru se spoléhá především na MMF) ani sekretariátem. Rozhodnutí, k nimž členové G20 dospějí, nejsou právně závazná ani vynutitelná. I přesto má G20 významný vliv. Kromě toho, že vytváří prostor pro diskusi mezi ekonomicky nejvýznamnějšími státy světa a umožňuje testování různých pozic a návrhů, stávají se její rozhodnutí (či spíše prohlášení) základem rozhodování ve formálních mezinárodních organizacích. Lze to pozorovat nejen v MMF, ale i v dalších organizacích jako např. v Radě pro finanční stabilitu, v krocích Globálního fóra pro transparentnost a výměnu informací v daňové oblasti (při OECD), ale i v návrzích EU v oblasti finanční regulace. Z dosavadního působení G20 by se mohlo zdát, že její agendu utvářejí především západní státy bývalé skupiny G76. Částečně to může být způsobeno současnými ekonomickými problémy těchto zemí (např. poslední summit v Cannes téměř zcela ovládla krize eurozóny). Menší snahu o ovlivnění agendy G20 ze strany „nových“ členů lze vyložit i tak, že toto fórum zkrátka nepovažují za významné a vnímají jej především jako platformu pro řešení problémů Západu. Jejich rezervovaný přístup se může projevit například v posilování regionálních uskupení, jež by postupně snižovala význam G20.
6 Skupina vznikla v roce 1975. Tvoří ji Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Velká Británie, USA a Kanada. Dohromady tyto země představují přibližně 50 % světové ekonomiky. K této skupině se v roce 1997 připojilo Rusko. Vznikla tak skupina G8.
(3)
Nejznámějším uskupením představujícím „alternativu k západním strukturám“ jsou tzv. státy BRICS7. Proces spolupráce těchto zemí je prozatím v začátcích a zatím není zcela jasné, kam povede (jejich soudržnost je podstatně nižší než v případě G7). Podobně jako G20 i zástupci tohoto uskupení se scházejí na společných summitech (dosud proběhly tři, čtvrtý je plánován na březen 2012 v indickém Dillí). Tato skupina vzbudila doposud největší rozruch svým prohlášením o nutnosti zavedení nové globální rezervní měny, které mířilo především na dominantní postavení dolaru v zahraničních rezervách většiny států světa. Na regionální úrovni existuje několik dalších uskupení (např. ASEAN +3, Bolívarská aliance pro Ameriku – ALBA, Mercosur, Unie jihoamerických národů, Africká unie ad.) nicméně nejsilnější regionální útvar, který se výraznějším způsobem prosazuje i na mezinárodní úrovni, přestavuje Evropská unie (je nicméně otázkou, zda to není právě dominantním postavením evropských zemí v rozhodujících mezinárodních strukturách).
došlo po vypuknutí světové krize na začátku 30. let, byly spojovány s nástupem totalitních režimů v Evropě i jinde ve světě. Původně se počítalo i se založením Mezinárodní obchodní organizace (ITO). Ta však vznikla až po konci studené války začátkem 90. let (nese označení Světová obchodní organizace – WTO). Funkcí MMF je harmonizovat monetární politiku členských států, udržovat stabilitu směnných kurzů a tím vytvářet stabilní podmínky pro mezinárodní obchod. Představuje též „věřitele poslední instance“ pro země ohrožené státním bankrotem. Úkolem Světové banky je podporovat rozvoj v chudých či válkou zničených zemích a posilovat jejich schopnost zapojení do mezinárodního obchodu. www.brettonwoodsproject.org
Reformu MMF lze hodnotit ve dvou ohledech: (1) v institucionálním, tedy zda došlo k většímu vyvážení hlasů, zejména nezápadních států a (2) v souvislosti s přehodnocením dosavadních politik prosazovaných Fondem v ekonomické a finanční oblasti.
Reforma Mezinárodního měnového fondu Mezinárodní měnový fond se bezprostředně po vypuknutí krize ocitl pod silnou kritikou, jelikož nijak nevaroval před blížící se krizí. Přitom jeho hlavní funkcí je zajišťovat stabilitu mezinárodního měnového a finančního systému. Mnozí (zejména z řad občanské společnosti) kritizují jeho politiku z 80. a 90. let minulého století, kdy společně se Světovou bankou prosazoval finanční a kapitálovou liberalizaci a privatizaci. V případě, kdy některý stát potřeboval půjčku, podmiňoval ji MMF striktními opatřeními v podobě omezení veřejných výdajů, prodeje státního majetku, liberalizace ekonomiky či devalvace měny. Mnohá z těchto opatření byla pro zadlužené státy velmi bolestná a přinášela sporné výsledky v podobě prohloubení chudoby či pomalého ekonomického zotavení. S příchodem finanční krize, na jejímž vzniku se do velké míry podílela nadměrná deregulace, očekávali kritici fondu jeho zásadní reformu, ne-li přímo jeho nahrazení zcela novou institucí. Avšak tři roky po začátku krize MMF nejenže nezanikl, ale hraje významnou úlohu v řadě oblastí (např. při záchraně eurozóny). Jde však stále o ten „stejný MMF“ nebo se přeci jen pod vlivem krize alespoň částečně reformoval?
Mezinárodní finanční instituce (IFIs či též brettonwoodské) Mezinárodní měnový fond spolu se Světovou bankou vznikly na sklonku druhé světové války (v červenci 1944). V té době měly pomoci zejména s budováním poválečné ekonomiky a s posilováním mezinárodní ekonomické spolupráce. Právě obchodní války, k nimž
7 Za zkratkou BRICS se skrývají Brazílie, Rusko, Indie, Čína a od prosince 2010 též Jihoafrická republika.
(4)
První zmínka na oficiální úrovni o potřebě hlubší institucionální reformy MMF se objevila v komuniké ze summitu G20 v Pittsburghu, v němž světoví lídři projevili ochotu přesunout alespoň 5 % hlasů ve prospěch vynořujících se trhů a rozvojových zemí (EMDC). Hlasování v MMF se neřídí principem jedna země – jeden hlas, ale odvíjí se od role dané země ve světové ekonomice. Každému ze 187 členských států je přidělena kvóta8, která určuje jednak výši finančních příspěvků do fondu, jednak „hlasovací sílu“ (podíl na celkovém počtu hlasů). O veškerých změnách kvót rozhoduje Sbor guvernérů (Board of Governers), který je musí schválit 85% většinou všech hlasů. Přitom je třeba zdůraznit, že Spojené státy disponují 16,5 % hlasů (dříve 17 %) a tudíž mohou jakýkoli přesun, s nímž by nesouhlasily, zablokovat. Předmětem reforem, o nichž se vyjednává již od roku 2008, je především: • změnit poměr hlasů (tedy upravit kvóty) tak, aby více odpovídal současné ekonomické realitě. To především znamená posílení pozice vynořujících se ekonomik. Tento přesun by neměl být na úkor nejméně rozvinutých zemí, • snížit vysoké zastoupení evropských zemí ve Výkonném sboru (Executive Board), držících v současné době 9 křesel na úkor jiných regionů, které tak nejsou dostatečně zastoupeny, • zvýšit počet zástupců afrických zemí. V současné době na 47 afrických zemí připadají dva zástupci v Radě MMF, přitom nejvíce programů MMF probíhá právě v Africe,
8 Pro výpočet kvóty je stanoven vzorec (o jeho změně se rovněž uvažuje) obsahující několik faktorů, kterým dává rozdílnou prioritu: podíl na světovém HDP (50 %), otevřenost (30 %), ekonomická variabilita (15%) a mezinárodní rezervy (5 %).
• netransparentní způsob obsazování postů v čele MMF (dosud vždy Evropan) a Světové banky (dosud vždy Američan). Tyto připomínky se však do závěrečného návrhu reforem nedostaly. Na podzim 2010 dospěli členové Výkonného sboru ke konsensu ohledně reformy kvót a z ní odvozené změny v poměrech hlasů, který vzápětí posvětili i lídři G20 na summitu v Jižní Korey. V případě, že ratifikace plánu proběhne hladce (v některých zemích musí změny schválit národní parlamenty), začne se reforma postupně rozbíhat: v roce 2012 vstoupí v platnost nové kvóty (říjen) a ke konci roku by mělo dojít ke změnám ve Výkonném sboru. Dohoda rovněž obsahuje revizi počtu křesel a zastoupení jednotlivých kontinentů a skupin zemí, a to každých osm let tak, aby složení Výboru odpovídalo postavení jednotlivých zemí v globální ekonomice. Tabulka 2: Kvóty a hlasovací podíly před a po reformě (vybrané země a regionální celky, v %) Podíl kvót
Podíl hlasů
před reformou
po reformě
před reformou
po reformě
G7
46,023
43,776
45,127
41,206
USA
17,380
17,407
17,023
16,479
Japonsko
6,228
6,464
6,108
6,138
Německo
6,086
5,978
5,968
5,308
Francie
5,024
4,227
4,929
4,024
Velká Británie
5,024
4,227
4,929
4,024
Itálie
3,301
3,161
3,242
3,016
Kanada
2,980
2,312
2,928
2,217
BRICS
10,001
14,807
9,847
14,139
Čína
2,980
6,394
2,928
6,071
Rusko
2,782
2,706
2,734
2,587
Indie
1,945
2,751
1,916
2,629
Brazílie
1,420
2,316
1,402
2,218
JAR
0,874
0,640
0,867
0,634
Vyspělé státy (celkem)
61,6
57,7
60,6
55,3
EU 27
32,9
30,2
32,5
29,4
EMDC*
38,4
42,3
40,5
44,7
Rozvojové země
30,9
35,1
31,7
37,0
Afrika
5,5
4,4
6,0
5,6
LIC**
3,5
3,2
4,0
4,5
* EMDC (Emerging Markets and Developing Countries) – vynořující se trhy a rozvojové země ** LIC (Low-Income Countries) – nízkopříjmové země Zdroj: MMF 2011
Celkem dojde v rámci reformy k přesunu 6 % kvót ve prospěch vynořujících se trhů a rozvojových zemí. Změnu ze 4/5 tvoří přesun od vyspělých států a z 1/5 od producentů ropy (např. od Saudské Arábie). Čína, Rusko, Indie a Brazílie se posunou mezi skupinu deseti největších akcionářů a odpovídajícím způsobem se navýší i jejích hlasovací síla. Ve Výkonném sboru mají evropské země do konce roku 2012 přepustit dvě místa ve prospěch EMDC. Na dalších dvou pozicích se budou se zástupci EMDC střídat. Systém obsazování vedoucích pozic zůstal bez výraznějších změn. Nástupce Strauss-Kahna byl vybrán opět spíše na základě dohody EU a USA než v transparentním výběrovém řízení. Nicméně určitý posun ve prospěch vynořujících se ekonomik lze vidět například ve jmenování Zhu Mina, bývalého viceguvernéra čínské centrální banky, zástupcem generální ředitelky Lagardeové. Posuny v dosavadní politice Fondu se hodnotí poměrně obtížně. Rozsah, hloubka, rychlost a zejména původ finanční krize (v liberálním anglosaském světě) nutí MMF i Světovou banku přehodnocovat recepty neoklasické ekonomie (liberalizace, privatizace a deregulace), které předepisovaly zejména v rozvojových zemích v 80. a 90. letech 20. století. Viditelně lepší kondice mnohých zemí globálního Jihu, které v posledních letech a dekádách (na rozdíl od řady evropských zemí) znatelně zlepšily svou makroekonomickou politiku, zpochybňuje rozvojový model prosazovaný ve Washingtonském konsensu9. Pohled na účinnost neoliberálních doporučení se proměňuje i v souvislosti s novým náhledem na chudobu a její řešení. Zatímco silné trhy a ekonomický růst zůstávají důležitým faktorem rozvoje, zdaleka nejsou faktorem jediným ani dostačujícím. Do popředí zájmu se dostává udržitelnost a distribuce ekonomického růstu, potřeba kvalitních institucí, zodpovědné veřejné správy a zapojení co nejširší škály dotčených společenských skupin (včetně žen) do politických rozhodnutí. Jedná se tedy o problémy, které MMF dlouho přehlížel, ale v posledních letech je začíná postupně akcentovat. To, že se přístup Fondu mění, je znát i z jeho doporučení regionům a zemím postiženým dluhovou krizí. Neomezuje se jen na razantní reformy veřejné správy a snížení rozpočtových výdajů. V některých případech dokonce varuje před nepromyšleným a příliš rychlým škrtáním veřejných rozpočtů, které by mohlo ohrozit oživení hospodářského růstu. V nezbytných případech podporuje i „kvantitativní uvolňování“ (tištění peněz), USA vyzývá k daňové reformě, která by zvýšila fiskální příjmy a ve zprávě pro G20 neodmítl ani myšlenku na zdanění finančního sektoru, i když nedoporučil zavedení daně z finančních transakcí (FTT). Reformy MMF by možná mohly být razantnější. Jeho fungování, stejně jako povaha doporučení, se mění. Bylo by tudíž nespravedlivé a zároveň i chybné považovat jej za stále stejnou instituci, jíž byl začátkem 90. let minulého století.
9 Jednalo se o ekonomickou doktrínu z počátku 90. let minulého století prosazující co možná nejširší uplatnění tržních mechanismů.
(5)
Závěr
Odkazy a zdroje
Na hodnocení dopadů krize v oblasti globálního vládnutí je ještě brzy. Celá řada procesů – od reforem finančního systému po vyjednávání o nové dohodě o snižování skleníkových plynů – zůstává otevřená. Je třeba je pečlivě sledovat a snažit se podporovat co nejlepší mix demokratických pravidel, reprezentativního zastoupení a efektivního rozhodování. Zároveň je třeba se smířit s tím, že nikdy nebude zcela ideální.
BALABÁN, Miloš a POTŮČEK, Martin. Aktuální stav a perspektivy globálního vládnutí a jeho nezápadní aktéři. In: Nezápadní aktéři světové bezpečnosti. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010, s. 9–16. ISBN 978-80-246-1721-3.
Už teď je však zřejmé, že se svět mění. Krize ukončila dominanci západních velmocí a rozšířila seznam států, jež významným způsobem ovlivňují globální ekonomiku. Přeskupení sil bude zřejmě spravedlivější (alespoň s ohledem na ekonomický výkon), neznamená to však, že učiní globální vládnutí snazším. Existují oprávněné obavy, že tomu bude právě naopak. Krize ukázala, že státy zřejmě ještě dlouhou dobu zůstanou institucionální základnou pro řešení krizí a řízení (či zvládání) globalizace. Bez těsné spolupráce v rámci formálních i neformálních uskupení však v této snaze nemohou být úspěšné.
Bretton Woods Project. IMF boardroom crisis: European stubbornly cling to chaos [online]. Bretton Woods Update, No. 72, září/říjen 2010 [citováno v listopadu 2011]. Dostupné z http://www.brettonwoodsproject.org/update/72/index. shtml. Bretton Woods Project. Scandal threaten IFI governance IMF, World Bank leaders accused [online]. Bretton Woods Update, No. 77, září/říjen 2011 [citováno v listopadu 2011]. Dostupné z http://www.brettonwoodsproject.org/update/77/index. shtml. ČÁSLAVKA, Jiří a LUKÁŠ, Ivan. Malý pokrok v řešení globálních problémů není selháním uskupení G20 [online]. Glopolis, leden 2012. Dostupné z http://glopolis.org/cs/clanky/maly-pokrok-v-reseni-globalnich-problemu-neni-selhanim-g20/. International Monatery Fund. IMF Quota and Governance Reform – Elements of an Agreement [online]. International Monetary Fund, říjen 2010 [citováno v listopadu 2011]. Dotupné z http://www.imf.org/external/np/pp/eng/2010/103110.pdf. International Monatery Fund. World Economic Outlook Update [online]. International Monatery Fund, prosinec 2011. Dostupné z http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/ update/01/. WAHL, Peter. Potencial and Limits of the G-20 for Reforming the World Economy Towards Sustainable Development [online]. Berlin: WEED 2011. Dostupné z http://www2.weed-online.org/uploads/weed_g20_paper.pdf. WAHL, Peter. Jak předejít příští krizi [online]. Praha : Glopolis 2010. Dostupné z http://glopolis.org/cs/clanky/jak-predejit-pristi-krizi/. Glopolis. Media Briefing : Křeslo šéfa MMF pro zástupce Jihu [online]. Glopolis, květen 2011 [citováno v listopadu 2011]. Dostupné z http://glopolis.org/cs/clanky/media-briefing-kreslo-sefa-mmf-pro-zastupce-jihu/. www.imf.org www.wto.org www.un.org/millenniumgoals www.geohive.com www.worldbank.org
(6)
V edici Glopolis k tématu ekonomiky a financí vyšly tyto publikace: • Chybějící rozměr - Jak evropské finanční reformy ignorují rozvojové země a udržitelný rozvoj • Daň z finančních transakcí - Příliš jednoduché řešení? • Dopad evropských a světových finančních reforem na rozvoj – Úvod do problematiky • Česká debata o víceletém finančním rámci Evropské unie • Ekonomika v pohybu - Nadnárodní společnosti, daňové ráje a přelétavé bohatství • Dopad surovinové politiky Evropské unie na chudé země a vynořující se trhy • Čas na nový konsenzus • Rozvojové následky světového soupeření o zdroje - Role Evropské unie • Evropská investiční banka - Investice pro rozvoj? • Krize a rozvojové země - Pouze vedlejší škody? • Indikátory blahobytu • Kapesní průvodce krizí… a jejími dopady v rozvojových zemích • Kdo se (ne)bojí mezinárodních daní? • Institucionální investoři - Jejich role na finančních trzích a vliv na země „globálního Jihu“ • Černá díra rozvojového financování • Jak předejít příští krizi Všechny publikace jsou dostupné v elektronické podobě na webových stránkách analytického centra Glopolis v sekci Nová ekonomika a finance na adrese http://glopolis.org/cs/nova-ekonomika-a-finance/
(7)
Autor: Grafický design:
Ondřej Kopečný, Glopolis www.creativeheroes.cz
Tato publikace vznikla v rámci společného evropského projektu šesti neziskových organizací (BWP, CRBM, CCFD, EURODAD, WEED a Glopolis), který je zaměřen na zvyšování povědomí o potřebných změnách globálního finančního systému, které by přispěly ke stabilnějšímu, férovějšímu, ekologicky a sociálně odpovědnějšímu rozvoji nejen „globálního Jihu“.
Glopolis je nezávislé analytické centrum se zaměřením na globální výzvy a příslušné dopovědi České republiky a EU. Ve spolupráci s těmi, kteří utvářejí politiku, byznys a veřejné mínění, je naším dlouhodobým cílem zlepšit politickou kulturu a přispět k přechodu na chytrou ekonomiku, k energetické a potravinové zodpovědnosti. Více informací na www.glopolis.org.
Publikace vyšla s podporou České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR a s podporou Evropské unie. Obsah publikace nemusí vyjadřovat stanoviska sponzorů a nezakládá odpovědnost z jejich strany.
