Thompson-Seton a ochrana přírody

Číslo 5.

15. dubna 1915.

Ročník I.

Č A S O P IS P R O D O S P ÍV A J ÍC Í M L Á D E Ž.

ORGÁN SPOLKU

\

„JUNÁK — ČESKÝ SKAUT“ . Í R e d a k t o r : Ant. B. Svojsík, vrch|ní vůdce. V r e d a k č n í c h ^ p r a c í c h v y p o m á h á 3. o d d í l p r a ž s k ý c h j unáků. Předplatné 2 K í se zásilkou, jednotlivá čísla po 20 h. -— Redakce: Praha II., Náplavní ulice č. 5. — Administrace: E. Šolc, nakladatelství v Karlině, Královská třída.

v .= i . ■■•

. . p "

■ ■

■ i ''. ''" '- '

/■

•

...

■-

/-;

Antilopa (Antilocapra americana) chráněná v parku Yellowstonském.

Dr. J. S. P-:

Thompson-Seton a ochrana přírody. -Thompson-Seton, jenž poprvé v české skautské literatuře označen byl jako pravý zbudovatel skautské výchovy, náleží •též mezi nej čelnější vůdce hnutí pro ochranu přírody v Americe. Sniaha navrátiti se k přírodě, žiti životem přirozeným a správným,

Str, 42,

•>J u n á k«

Č íslo 5.

která se v posledtních desetiletích tak velice moderním lid­ stvem šířila, je právě tak kolébkou hnutí skautského, jako boj proti alkoholu a boj za ochranu přírody. Je pak zcela přirozeno, že hnutí tato budou tam nej mohutnější, kde člověk vidí nejhorší následky jich opaku, to jest nejvýše vypiatý život městský, hrozné následky alkoholismu a konečně zhoubu, jakou způsobil v přírodě člověk obchodnický, drsný a jen svého prospěchu si hledící. Vidíme, že tato hnutí nejvíce se šířila v Sev, Americe. Tam ještě v letech šedesátých minulého století proháněla se ohromná stáda b i s o n ů . Stavbou Pacifické dráhy byl jich osud zpečetěn, Nesvědomití podnikatelé, z nichž na prvém místě nutno jmenovali plukovníka C o d ý h o , zvaného „Buffalo-Bilil“ (Buffalo = Bison), počali je doslova vytloukati, tak že nyní již jen několik málo set kusů chováno je pečlivě v národních par­ cích Unie a Kanady. Bison je nejlepším dokladem pro důle­ žitost snah pro ochranu přírody. Zmizela také charakteristická stáda A n t i l o p y d u t o r o h é, krásného sieveroamerického kopytnatce. Také toto zvíře náleží spolu s medvědy, orly a jeleny „vapiti“ mezi chránence národních parků severoamerických, S touhou po návratu k přírodě rostla i láska člověka k ní; nepotřebovala býti v Americe teprve buzena. Vímef přec, že ode dávna bylo v Americe mnoho mužů, kteří z pouhé lásky k volné a-nespoutané přírodě stali se zálesáky, a mezi nejčélnější z nich náleží J, J. A u d u b o n , zasvětivší skoro již před 100 lety život svůj pozorování ptactva ve volné přírodě, o němž pak vydal nádherná díla obrazová. Jeho jméno nese nej rozšířenější Americká společnost na ochranu ptactva A u d u b o n S o c i é t y (čti Odebn Sosajty), A praktičtí Američané brzy si našli způsob, jakým by bylo možno ochranu přírody provésti—-počali zřízovati národní parky (National parks) (čti Néšnl , , , ) . Parky ty, jimž lépe slušel by název ochranné paťky, jsou velké kusy země, tak velké, že roz­ lohou svou převyšují mnohdy leckteré z evropských království, kde příroda je v celém rozsahu chráněna. Člověk nesmí zde svojí činností do koloběhu života přírodního rušivě zasahovati, za což se mu příroda odměňuje tím, že mu poskytuje obraz světa, jak býval bez lidí, a požitek nejúplnějšího klidu. Za důkaz slouží medvědi v národním parku Yeliíowstonském, jednom z nej­ větších a nejkrásnějších ochranných parků amerických, kteří jsouce si vědomi své ochrany, přicházejí denně k lidským pří­ bytkům pro zbytky potravy, o něž se tahají před pozorujícím je člověkem. Podobně i jinak plaší hopytnatci, jako antilopa dutorohá, dají se tam fotografovati z největší blízkosti, A ovšem zvířata, která se člověka nebojí, možno zcela jinak pozorovati, než zvířata, která prchají jakmile zdálí ucítí svého nepřítelé-člověka. Život a abych tak řekl domácnost zvířeny chráněných území, možno studovati do nejmenších podrobno­

č í s l o 5.

» J u n á k «.

Str. 43.

stí a v tom právě spočívá ohromná zásluha T h o m p s o n-S et o n a , že nás naučil, jak přírodu pozorovati, abychom s ní cí­ tili a žili. Po měsíce studuje párek neb jedince, sleduje jeho stopy, provází jeho oelodenní život, až úplně pozná jeho mravy a po­ vahu. Je těžko pochopiti nezasvěcenci, co práce dá, než autor sežene materiál k jedné z nejměnších svých povídek o zvířatech, a vidíme, proč mohl se právě Thompson-Seton státi zakladate­ lem amerických skautů. K studování zvířete právě uvedeným

................ -

. ................ Americké prerie před stavbou Pacifické dráhy.

způsobem je třeba neobyčejné bystrosti, trpělivosti, zchytralo­ sti, vedle znalosti stopařem a přírodních věd, je nutno uměti se výborně orientovati, krátce úplně srůsti a přizpůsobiti se své­ mu okolí, což právě je onen ideální návrat k přírodě, o němž bylo svrchu hovořeno. — A by mohl přírodu nerušeně pozorovati zřídil si Thompsou-Setonl svůj vlastní ochranný park W y n d y g o u 1-p a r k, V jistém dopise nalézáme některé zmínky o zkušenostech, které Tbcmpson-Seton nabyl za ona léta, p-o která je držitelem parku. Praví, že nej lepšími útulky pro zvířata jsou duté stro­ my. Ovšem bývá jich. celkem málo a proto dlouho přemýšlel, jak by tomuto nedostatku, cdpcmohl; bchaté zkušencsti pozo­ rováním získané uvedly jej na pravou cestu.

Str, 44,

■>Junák«.

Číslo 5,

Na malém ostrůvku vyhledal si příhodné místo, kde za­ razil do země 7 telegrafních tyčí, asi 44 stopy zvýší. Kruh měl na zemi průměr 7 stop, nahoře asi 3 a půl stopy. Mezery mezi sloupy vyplněny Imštanovými fošnami a celek pokryt jiný­ mi prkny, na nichž pečlivě ponechána veškerá kůra. Dole navrstveno kamení do výše několika stop a uvnitř rozdělena du­ tina na mnoho pater opatřena střechou a nenápadnými otvory. Ovšem že ponechány též otvory pozorovací. Celek pak stavěn tak, aby se podobal kmeni odumřelého lesního velikána a ne­ působil rušivě v okolní přírodě,, což se jeho staviteli velice do­ bře povedlo. Toto umělé hnízdiště má mnohé výhody a přednosti a zví­ řata je ráda vyhledávají. Ještě nebylo hnízdiště ani zcela ho­ tovo, praví Thompson-Seton ve zmíněném dopise, a již se v něm usídlil datel, takže bylo možno započíti s vedením zápisek o jeho denním životě. Po datlovi přišla malá sova, která počala ihned zavlékati do hnízdiště svoji kořist, myší, krysy, kobylky atd. — Po sově následovali jiní datlové, pak veverky, myši, krysy a do­ konce i mýval vyvolil si domnělý dutý strom za svou residenci. A tak poskytuje takto zřízené hnízdiště svému původci množství necceniteliných detailů ze života zvířecího a mnoho radosti.------U nás není, bohužel, již možno prohlásiti za ochranné parky veliká území jako ve Spoj, Státech nebo v Kanadě, neboť máme příliš staré hospodářství polní i lesní, a nezbylo již mnoho půdy v původním stavu zachované. Přes to však jsou i u nás ještě pří­ rodní památky, které nutno chráníti a je to úkolem mládeže, aby stála v prvých řadách ochránců přírody. Ovšem, že ne každý má zájem o věc. Těžko někoho nutiti, aby měl lásku k pří­ rodě, Je však jedeni prostředek, který k ní jistě vede — a to je pravý skautský život, který přírodu pozoruje, učí se ji znáti a tím cvšem. i chrániti, A domnívám se, že způsob Thompsona-Setona, to jest ušlechtilá zvědavost, která chce prcnifcnouti životem pří­ rodním, aniž by jej rušila, je nej lepší prostředek buditi skutečný zájem o přírodní děje. Proč užívali pušky a ničili život, když máme zdravé smysly a fotografický aparát?

Když oheň vy šel . . . Před největší jeskyní lesnaté výšiny, severně od nynějšího Londýna, tloukl malý hoch, tygří koží oděný, na křemen kamen­ nou sekyrou. Všude kolem bujné křoví tvořilo houštiny. Přes vrcholky sykomor a smokvoní bylo viděli Temži, široký pruh lesknoucí se vody místy na míli široké a hrozně dravé. Pospí­ chala k Rýnu —• anglického kanálu (průlivu Lamanšského] teh­ dy nebylo —■ a v širokém společném korytu vpadaly obě řeky v Severní moře. Bylo to před tisíci léty. ,,Hled, oheň v kameni!" zvolal hoch na otce, spatřiv jiskru odlétnuvší při úderu sekerou na křemen, ,,Pchleď!“

č ís lo 5.

■>Ju n ák«.

Str. 45.

Muž svalnatých paží, jemuž dlouhé rezavé vlasy spadaly přes šíji a rudý knír i vous zakrývaly téměř tvář, vyšel z jesky­ ně s úsměvem. Byl to Wawa, náčelník, jenž přivedl svůj kmen přes řeku, jež tehdá dělila nynější Francii a Anglii, „Viděl jsi, Sware, že jest ohňové kouzlo v kamenech," pra­ vil. ,,Celý kmen to zná, hochu." „Proč tedy tak neděláte ohně?" řekl Swar, „Nelze ohně vyráběti z kouzla," pravil Wava vážně, „Ani největší kouzelník toho nedovede. Při zářícím slunci, přál bych si, věru, abychom dovedli z kamene dělati oheň nyní, když za­ čínají deště!" Šél zvolna zpět do veliké jeskyně, aby viděl, zda oheň kme­ ne hoří dobře a jasně, V těch dobách neznali ještě lidé rozněoovati oheň. Tu a tam některý kmen nalezl les hořící za letního vedra. Odnesli několik hořících větví a živili pak oheň dále. Leckde oheň získali od sopek. Oheň byl věcí, jíž sF ubozí divoši nejvíce vážili a uchovávali jej s obzviláštní péčí. Mladým dívkám kmene připadala povinnost živili oheň a ve dne v noci jej udržovali v plápolání. Muži užívali ohně k utvrzení i přibroušení dřevěných oštěpů, jichž užívali při lovu. Po opálení oškrabovali konce tyčí ostrými křemeny. Týden trvalo ubrousiti úlomek kamene na velikou kamennou sekyru, kdežto přiostření dřevěného kopí pomocí ohně za dvě minuty býlo hotovo. S'vvar, jenž dosáhl již sedmnáctého roku, rozhodl se, že učiní útok na mamuta. Bylo tu několik velikých těchto slonů v džungli podle Temže, Když před několika dny Swar s otcem číhal na zvěř, zahlédl jedno z těch velikých zvířat. Vážně, jako si počínají hoši, tloukl na veliký kámen, jejž chtěl přeměniti v sekyru. Někdy stihl kámen, leckdy však se udeřil do prstů. Neměl dosti síly, aby odrazil kus velikého kře­ mene, Terror, divoký pes, jejž jako štěňátko nalezl a si vycvičil, držel se u něho, poskakuje a snaže se jej vyzvati ke hře. A le Swar pokračovali v marné své práci. Viděl onehdy, že dva muži kmene hotovili ohromnou sekyru pro otce a proto si chtěl rovněž takovou zhotoviti. Náhle byl vyrušen. Mladý muž kmene běžel do vrchu roz­ čilen, sotva dechu popadaje, „Zvěř," vzkřikl, „Veliké stádo zvěře dole u řeky!" Ze všech jeskyní pospíchal zástup rozradostněných mužů, žen i dětí. Zima byla na blízku a kmen nezahlédl velké zvěře již po měsíce. „Sedm oštěpů pro každého muže!" nařizoval Wawa moc­ ným hlasem. „Dolů k řece ihned! Ženy a děti půjdou za námi, aby pomohly odnésti maso domů!* ’ Beena, manželka jeho, se ozvala: „Někdo musí zůstati do­ ma střežit oheň." „Nejmenši děti ať to vykonají," zvolal Wawa, „Víte, jak

Str. 46.

•>J u n á k «.

Č íslo 5.

nám bylo strádati po celé léto. Horší by to byllo v zimě, kdyby smečky psů se vrátily a v džungli opět řádily," „Ano, anc!“ volali mužové, tančíce rozechvěni a mávajíce oštěpy nad hlavami, „Nesmíme ztratiti ami jediného zvířete. Nechte zabité zvíře ležeti a za minutu má je vlk nebo hyena. Náčelník má pravdu. Všechny ženy nechť jdou s námi," Wawa již spěchal dolů džumiglí pevným těžkým krokem. Lidé jeho zavýskli a následovali jej rychle beze slova. I ženy, dívky a starší hoši pospíchali za nimi, Beena stála chvíli a pravila vážně synovi; „Nyní, Sware, musíš býti velkým náčelníkem a hleděti, aby děti udržovaly oheň. A ť přinášejí větve a opatrně je dávají pod oheň." ,,Dobře, máti," řekl Swar hrdě. „Uvidíš, že udělám největší oheň v celém světě," Když matka odešla, dalo se do velikého deště. Leč to hocha nepoděsilo. Bylo to poprvé, kdy mu svěřen byl úřad a proto se rozhodl překvapiti kmen velkolepým výkonem. Po dlouhé hodiny dal dětem trhati větve křovin a snášeti je vlhké na oheň. Když veliká kupa větví se šťavnatým Vlhkým listím týčila se nad ohněm, vrátili se lovci obtíženi hojnou kořistí, Wawovi klesla zbraň k zemi, když uzřel, co jeho syn učinil. „Při záři sluneční," vzkřikl hrozivým hlasem, „co jste učinily, děti, s ohněm?" Rychle jal se strhovati kupu vlhkého větvoví a listí. Mu­ žové postřehli ihned, co se událo, a rovněž ženy. Křičíce hrůzou, odstraňovali vlhké větve s ohniště. Bylo však již pozdě — de­ šťová voda uhasila oheň. Místo něho zbyla jen louže bahna, V nej temnějším koutě jeskyně krčil se, vzlykaje hořce, Swar. Otec byl příliš vzrušen, aby se hněval na syna. Ztráta ohně byla nej děsnější pohromou, jež mohla který kmen stihncuti, Vystavovalť je ůtokům nejlstivějších a nej zuřivějších ze všech divokých zvířat, velikého jeskynního medvěda a jeskyn­ ního lva, Z počátku Yawa soudil, že by bylo bezpečněji tábořili venku v džungli. Prudký déšť však trval a kmen neměl nyní stanů z koží, Užiliť všech koží na hotovení léček a osidel na zvěř drobnou, „ženy a děti," rozhodl konečně, ,,budou spáti ve veliké je­ skyni a muži se budou střídati v hlídce, „Spi také, náčelníku," řekl jeden z mužů. Vvkcnal jsi nejiužší práci při lovu a jistě jsi unaven více než někteří z nás," ,,Nikoli, pomohu vám při stráži," odvětil Wawa zemdlen. „Musím přemýšleti o pomoci," dodal. „Ach, kdyby tu byl na blízku kmen, cd něhož bychom ohně mohli si vypůjčiti!" Nebylo tu však kmene na sto padesát, ba ani na dvě stě mil do dáli. „Bude nutno," přemýšlel Wawa smutně, „jiti zpět do země našich dědů," Když uvažoval, má-li vyčkati, až ukořistěné maso bude při­ praveno, či hned na úsvitě vytrhnouti s kmenem zpět přes řeku

č ís lo 5.

■>Junák*.

Str. 47.

a vrátiti se do Francie, připlížil se k němu hoch a šeptl: ,,Otče, nemohli bychom získati trochu kouzelného ohně z kamene?*' Wawa potřásl hlavou. Pohleděl k zemi, přemýšleje o jiné věci. Oči jeho ulpěly na hromádce suchého listí, na něž první paprsky světla probouzejícího se dme skulinou skalní dopadly. Sleduje otcův pohled, zvolal Swar: „Zapalme to listí ohněm z kamene!" Usednuv mezi suché listí, jal se zimničně tlouci kamenem o křemen, aby obdržel jiskru. Otec tiše jej pozoroval. Náhle vyrazil ze sebe radostný výkřik a vzav křemennou sekyru a ká­ men synovi z rukou, narážel sekyrou o kámen rychle, krátce a stále. Viděl jiskry padati do suchého listí a pozoroval, jak propalují v listí malé otvory, Za půl hodiny muži, ženy i děti byli vzbuzeni divokým po­ divným jásotem, Wawa tančil jeskyní, drže Swara nad hlavou, V koutě bylo viděti hořící listí a větve. Člověk učinil veliký výE. L. nález — objevil způsob, jak rozdělá ti oheň,

Hosty u skautů vídeňských. Vzpomínka na loňský svatodušní zájezd českých Vídně, Čmeli z 18, oddílu.

skautů

do

Krásný článek univ, profesora dra. Drtiny ,,Skaut a národ­ nostní mír," napsaný do vínku českým skautům v „Základech junáctví" tanul nám všem na mysli, když odjížděli jsme večer 29, května 1914 z nádraží cis, Františka Josefa do Vídně na pozvání tamních skautů. Hrdostí plnilo nás vědomí, že máme vídeňským,)ichž organisaoe vznikla později, předvésti způsob svého tělocviku v přírodě, táboření a vycházek skautských. Bylo také dosti obav, j ak se asi vzáj emný poměr vytváří. Bylo nás 23 se třemi vůdci, p, řed, Pulkrábkem, drem. Kli­ kou a Jelenem, Každý připravovar se na noční jízdu co nejpo­ hodlněji, Nejdříve ,,vyprodána byla galerie", totiž hoření od­ dělení pro zavazadla a lavice a také na podlaze prostřeny no­ viny a spalo se tam dobře. Skaut nevyžaduje velkého pohodlí. Živo bylo ještě dlouho, pokud nenařízen vůdci klid. Ráno, kdy vjížděli jsme do roviny s kalným veletokem dunajským, byli již dávno všichni opět vzhůru. Jelikož byli jsme a různých oddílů, sestavili jsme tři družiny a procvičili nej nutnější po­ zdravy a cvičení pořadová, jimž dosud v Praze pro důležijtější věci nevěnovali j sme mnoho času. O sedmé hodině ranní stanul náš vlak v nádraží vídeňském. Na perone před námi stojí družina Pfadfindrů s praporem a or­ ganisátor vídeňského skautíngu, p. Teuber nadšeně nás vítá, omlouvá se pro neznalost naší mateřštiny a končí heslem „Bud připraven" a „Na zdar", což po něm všichni opakovali. Za nás poděkoval p. řed. Pulkrábek, zakončiv heslern skautů německých „Gut Pfad", jež jsme opět my opětovali. Před nádražím čekaly

Str. 48.

■>Jun ák«.

Č íslo 5.

ještě další oddíly Pfadfindrů a kinooperater s aparátem. Na nádvoří naší noclehárny bylo oficielní uvítám presidentem Svazu Pfadfindrů, chefem kabinetní kanceláře, baronem Parisinim (chorvatský), prvním hlasatelem skautství v Rakousku, baronem Pidollem a předsedou spolku „Austria nova,“ drem. Minkusem. Asi polovina času během našeho pobytu věnována byla pro­ hlídce pamětihodncstí vídeňských, význačných budov, sbírek, dvorní opery při představení „Parsifala“ atd. Horliví průvodci naši namáhali se všemožně, abychom se smluvili; někteří uměli trochu česky, my opět německy, a dle okolností pomáhali Jsme si frančinou a latinou. Zvláště milá byla jejich pozornost v ohle­ du národnostním, jež jevila se ve výzdobě tabule červenými a bílými květy, praporky českých barev, a naše hymna „K de domov můj,“ již dali nám hráti večer v Přateru, svědčila výmluvně, že ani u nich nepadla setba národnostního míru na skálu. Záhy rozhovořili jsmie se o známých českých bolestech ve Vídni a mnohé z toho budilo nelíčený obdiv bodrých těch hochů. Velmi se na příklad divili, že ve všech téměř obchodech domluvili Jsme se česky. Také vůdcové nedovedli se asi vyhnouti těmto otáz­ kám a zřetelně slyšel jsem výrok jednoho z vídeňských: „M y­ slím, že nám jistě někteří radikálové návštěvu vaši nedarují, ale nic naplat, jednou nutno začít." Ostatek času věnován skautské vycházce na Leopoldovu a Lysou horu a Hermannskogel, kdež velmi chutný oběd po skautsku připravili již předem vídenští. Tělesná cvičení nage ve formě systému pro pobyt ve volné přírodě byla odměněna hojným po­ tleskem a slíbeno jeho zavedení. Na to hrány skautské hry a proveden štafetový běh, který jsme na vídeňských vyhráli. V přátelské družnosti rychle míjel čas a když na nástupišti loučili jsme se s těmi z nich, kteří s námi se nejvíce sblížili a zahlédli jsme v očích některých slzy, nestyděli jsme se ani my přiznati, že bylo to opravdové přátelství, jež nás k nim upoutalo. O prázdninách navštívili nás vídenští skauti na deset dnů v táboře našem u Plané nad Lužnicí, Odtud jsme s nimi podnikli zájezd do Prahy, jejímiž krásami byli nadšeni. Táboření prázd­ ninové bylo jim novinkou, proto vyžádali si k vedení prvního svého tábora českého vůdce, p, Ing. C, Jelena, avšak s tábora sešlo následkem vyhlášení mobilisace, která, poněvadž není mezi námi žádných organisač. svazků, všecky další styky přerušila, Proihřešili jsme se proti „vlastenectví humanitnímu, které milujíc své vlastní, má v úctě též vše c iz í, pokud úcty zasluhuje", jež bylo nám hlásáno? Vraceli jsme se s přesvědčením, že nikoli.

Mladým zahradníkům. Mnoho našich skautů má příležitost pravidelně pracovati v zahradách vlastních, nebo najatých, někteří odvděčují se tak za dobrodiní prokázaná a qpět jiní vypomiáhají těm, kdo sami

č ís lo 5,

Str. 49,

» JunáK «,

k tomu sil nemají. Pro ně stůjž zde několik pokynů: V měsíci dubnu musí nezbytně půda býti zryta a urovnána, růže a keře zbaveny zimního oibalu hned začátkem dubna, nestalo-li se tak již v březnu, a přistřihány; pažity buďtež hráběmi zbaveny suché trávy a mechu, chodníky a cesty lUirovnány, Květinové sazeničky vysazují se do přichystaných rabátek (záhonků), Sazečky jest nejlépe koupiti od zahradníka. Jen ve větších zahra­ dách nebo pro několik zahrad vyplatí se vychovali sazenice ve vlastních pařeništích ze semen. Hvězdice, fialy, plaménky, fazole, slunečnice atd. mohou

■ÍJ T.* ■* "

■ "}\

•V —

:T :

^

v

.v/ . jSVý '?'''!! .'V ť ''

ý

’

»

kU ' ~T

'■

c.

-•

■,» ;

*■*• ',

ft;,

-

v

v,

i'-

■■•■Vi.vJíl

y

i " '

.1

Návštěvou u skautů vídeňských.

býti rovněž v tu dobu vysety na vykázaná místa, Hhzy květin sázímie v druhé pcliovici měsíce na místa výslunná. Hlízy jiřin začátkem dubna dáme do teplejší místnosti vzklíčit a když lze očekávatl, že mrazy již se nedostaví, vysadí se naklíčené hlízy — rozdělené na díly dle nových výhonků na určitá místa. V dub­ nu také je nejpříhodnější doba k zakládání trávníků. Květiny v pokojích dliužno hned počátkem dubna přesadili do čerstvé, přiměřené země a dopřáti jim dosti slunce a vzduchu. Mnohé druhy mohou v březnubýti takto opatřeny a odnožemi rozmnoženy, K abrahámovinám univ, proí, dra Frant. Čády, (Narozen 6, dubna 1865,)

Junáct V Í , český skauting, uvítán byl při svém vzniku v českém veřejném životě upřímnými sympatiemi a nadšeným porozuměním

Str. 50,

•>Jun ák«.

Číslo 5.

na straně jedněch, přísnou kritikou a neporozuměním na straně druhých. Jest chloubou českých junáků, že v řadě svých pří­ znivců a přátel českého skautingu spatřují většinu nejlepších českých paedagogů, theoretiků i praktiků. Jest jistě nesporno, že nejlepším znalcem duše dítěte a, mládeže vůbec, české pak zvláště, jest u nás univ. prof. dr. Fr. Č á d a. A právě vynikající tento paedopsycholog byl z prv­ ních, kteří přivítali český skauting při jeho vstupu na českou půdu odborným porozuměním a nadšeným propagováním. Znaje již dříve skauting z cizí odborné literatury ocenil dr. Čáda i české jeho roucho odbornými referáty, obsažnou brožurou, přednáškami a pomáhal tak vědeckou svojí methodou a uzna­ nou autoritou odstraňovati předsudky, s nimiž se setkalo junáctví, jako se s nimi setkala dosud každá nová, smělejší myšlenka. Oslavuje-li česká filosofická a vychovatelská veřejnost vřele padesátiletí požehnaného života dr. Fr. Čády, nesmí při tiché této ovaci scházeti též vděčné české Junáctvo. Děkuje-li mu česká veřejnost za jeho hluboké vědění, brilantní formu, veliký talent řečnický, všestrannou činnost spolkovou a organisační, vděčí mu český skauting mimo tyto věci ještě za cen­ nější dary — za jeho sympatie a lásku. Přejeme slovutnému jubilantu ze srdce, aby dočkal se v úplném dosavadním zdraví těla i duše nej vyšších možných met lidského věku, aby viděl, že nebyl špatným prorokem, když hlásal, že skauting bude důležitou složkou v tělesném a mravním obrození české mlá­ deže. Mnogaja Ijeta!

HLÍDKA SPORTOVNÍ. Vodní slavnost v plovárně „Koruny". Skauti súčastnili se dne 8, dubna tohoto sportovního meetingu ve prospěch vdov a sirotků po padlých praž­ ských vdjíniech, pořáidaného Českým Yacht klubem v Praze, Na programu byly vodní hry, kostýmový průvodi, reije, skoky, závoidy, vodní poloi, panto­ mima a světelné projekce výprav po našich řekách na kanoích, sípojených pravidelně s tábořením (River Camping). Program proveden se zdarem 44 plavci a 8 plavkyněmi přeidl vyhraným pnblikem. Slovní doprovod světel­ ných obrazů ohsitaral předseda Yacht Klubu, p, Rósslcr-Ořoivský,

ZPRÁVY SPOLKOVÉ. Schůze rádců pražských družin konaijf se pravidelně po sobotních přednáškách a jedná se v nich o všech naléhavých otázkách dnešního če­ ského skautingu. Z pořadu vyjímáme; Soupis veškerého majetku vlastního družin a oddílů i spolku „Junák — český skaut", jednotnost v označování družin, vedení seznamů junáků, odborné zkoušky, sliby nováčků, zkoušky rádcovské, pokus o sestavení stručného rádce skautského. A č je účast na schůzích značná — na třicet rádců pražských přichází pravidelné, vyzýváme znovu všechny družiny, aby pravidelně k poradám vyslaly své rádce neb jich zástuipoe. Odbor pro dívčí skauting má vždy v pátek o 6, hodině své pravidelné schůzky v sále městského fysikátu, kamž docházejí též pp. prof, Svojsík a Roubal, kteří svými zkušenostmi přispívají k vytvoření programu podrob­ ného pro český dívčí skauting. Pro samostatné vedení družin, které se ustaví,

č ís lo 5,

•>J u n á k «,

Str. 51.

až získány budou zkušenosti, připravují se účastnice zatím na schůzkách i praktickými cviky (čtou se mapy, pozoruje se hvězdná obloha a j,), a pod­ nikají sanay vycházky, referují podrobně o svých zkušenostech. Aby vy­ cházky ty nebyly pouze turistické, ale opravdu skautské, vypracovali pp. Roubal a Svojsík zevrubný proigram vycházky skautské. Na schůzích probírá se též cizí literatura, aplikuje se na českou a debatuje o ní. — Zvláštní komité vypracuje tělocvik a hry pro dívčí skauting v přírodě. —■ Snažíme se získati vlastní klubovnu. Máme zahrádku, v níž denně jednotlivě nebo po dvou pracujemie. — Některé členky byly též na dvou vycházkách II, oddílu

Univ. prof. dr. Fr. Čáda. pražských skautů a o zkušenostech svých referovaly. — Polské skautky, nyní v Praze dlící, slíbily nám referát o své organisaci. V poslední schůzi referovaly hlavně o svém kroji. K řešení otázky kroje se přikročí až po nabytí zkušeností. V, Š.

Z čmnosti pražských oddílů. Ve službách humanity. Na květnou neděli nastoupilo přes dvě stě skautů našich a uplatnili se při p r o d e j i k v ě t i n v e p r o s p ě c h s i ­ r o t k ů p o p a d l ý c h p r a ž s k ý c h v o j í n e c h za vedení vrchního vůdce a vůdců Kouiby, Marka, Nachtmanna, Nováka a Řeháka, Prostředkovali mezi ústředinami a sběrnami na uliících, za poledne, kdy dámy odcházely, převzali sbírky vůbec. Špatné počasí značně ohrozilo finanční úspěch tohoto ušlech­ tilého projektu, —- Divadelní družina II. oddílu sehrála o c h o t n i c k é

Str. 52,

» Junák<'.

Č íslo 5,

p ř e d s t a v e n i p r o c h u r a v é v o j í n y , idlící v Praze v Sokolorvně (Praha-VIL), jemuž se zájmem přil^želo na patnáct set účastníků a o svát­ cích velikonočních započali s ' l o u t k o v ý m i h r a m i v ú s t a v u profesora Jedličky pro zmrzačelé dítky a vojíny, —■ Junáci VI, oddílu nabídli ochotně své služby v témže ústavu jako z a h r a d n í c i , —• Junák S, vypomáhal v lazaretech vojenských jako t l u m o č n í k madarštiny, V cyklu sobotních přednášek, pořádaných ipro pražské skauty v před­ náškovém sále ve Vladislavově ulici, následovaly dále; Prof, Em, Roubal ,,0 Sokolatvu", Universitní profesor dr, Babák „Jak se můžeme pomocí smyslů vyznali ve svém okolí", Dr, J, .Karas ,,Po stopách antického Říma", Profesor české vysoké školy technické, dr, Šimek „Elektřina a její užiti" (s demon­ stracemi, v elektrotechnickém sále české techniky), Dr, Fr, E, Brand ,,Po­ tulky v okolí Prahy", Dr, J, Karas „Řím křestanský". Otevření klubovny 16, oddílu. V neděli, dne 21, března prožíval náš oddíl Ijednu z nejradostnějších chvil v životě skautů, slavnostně zahajoval první schůzi v nových kluboiv, místnostech na Smíchově, v budově městské čí­ tárny, umístěné nyní v Dinzenhofferově pavilonu na podbřeží Ferdinandově, Po uvítání přítomných hosti vůdcem promluvil pan vrchní vůdce, profesor A, B, Svojsík, k junákům několik vřelých slo*v, appeluje zejména na vzá­ jemnou lásku, přátelství a lásku k bližnímu, které mají býti hlavní oporou naší organisace. Po té uvedl vůdce oddílu několik dat z historie města Smí­ chova, týkajících se krásné, jakoby zázrakem zachované budovy, ve které se klubovna nalézá. Debaty, která se na to rozvinula o dalším programu oddílu, súčastnili se také přítomní páni vůdcové Řehák, Vejborný a Wildmann, Za to, že ijsme se mohli o klubovnu v obecní budově vůbec ucházet, viděčíme vřelým sympatiími, j-až jsme získali u starosty města Smíchova, slovutného pana dra, AI, K o 1 d í n s k é'h o, a jeho milostivé paní choti, vypomáhajíce pří různých pouličních sbírkách, K získání těchto místností přispěl též pan stavitel Bernard N e d v ě d , jenž vyšel nám s nevšední ochotou ve všem vstříc, Kouba, O svátcích velikonočních konaly všechny oddíly vycházky a výlety i několikadenní,

ZÁVODY. Udejte výšku význačných bodů pražských; jako Petřína, rozhledny, sv. Víta, Musea král. českého, Vyšehradu, věže Sta­ roměstské radnice a j. a to nad mořem, nad Vltavou neb nejbližším okolím. Kdo pronesl prvý? „Svoji k s vému, , „ Aby Bůh náš lid při zdravém rozumu zachovati ráčili!" „Nedejme sc!“ ,,Poznej sebe sama!" Co učiníme letos po ukončení školního roku? Nejlepší práce zaslané redakci listu do konce dubna budou odměněny cennými knihami. Rozluštění z posledního čísla „Junáka“. 1. Proč jest Praha nejkrásnějším vnitrozemským městem? Nejlepší práce Jana Včeláka, rádce 18, oddílu, (Odm, AI, Svojsíka ,,Japonsko a jeho lid,") 2. Chrámové věže pražské, jež nejsou ve výši zakončeny křížem: Hlavní věž svatovítského dómu, sv, Mikuláše na Malé Straně, kostela loretánského, sv, Jiří, v Týně, u sv, Vojtěcha, u sv, Jakuba, u sv, Tomáše, sv, Klimenta, sv, Mariina ve zdi. Nejlepší práce; Emil Fišer, junák VI, oddílu (Bárta ,.Pohled! na Hradčany," lept), 3. Kterou knihu českou četli jste nejraději a nejčastěji? Boženy Něm­ cové ,,Babička", Nejlepší odpověd; Lad, Kratochvíl junák v Jičíně (A, B, Svojsík „V přírodě,"), . * 4. Náčrty hvězdného nebe dne 30, března po 10, hod, več, pozorovaného z Král, Obory, J, Charvát, rádce 14, oddílu (B, Bauše ,,Ze zápisků_^přírodozpytce,"). Tiskem Pražské akciové tiskárny, — Nákladem E. Šolce v Karlině,