THEURGIE Od dob alexandrijských po prvé po dvou tisících létech přednáší theurgii doktor filosofie Jan Kefer. Praha, 7. července 1938. Theurgie náleţí do oboru hermetických věd. Je to jakási nejvyšší hermetická věda. Praví-li se, ţe hermetismus byl vědou chrámovou, tedy kat exochén to platí o theurgii. Pozdějším vývojem okultismu ztotoţňuje se theurgie s magií evokační a proto můţeme čísti ve všech moderních dílech o okultismu, ţe theurgie je umění vyvolávati démony a anděly. Tato definice je naprosto nesprávná. Proto, máme-li správně pochopiti co theurgie je, musíme si rozděliti jednotlivé hermetické vědy. Víme, ţe existují podle hermetických pravidel tři světy, populárně řečeno: svět hmotný neboli fysický, svět astrální neboli duševní a svět boţský neboli duchovní. Alchymie je nauka o dokonalém zvládnutí hmoty, magie je nauka o dokonalém zvládnutí světa duševního neboli světa astrálního. Theurgie je nauka o zvládnutí světa duchovního nebo boţského. K této definici se ještě vrátíme. Aby nám bylo jasno, musíme si vydefinovati, co je to „boţské“. Boţské není Bůh, poněvadţ je samozřejmé, ţe Bůh je nezvladatelný, nepochopitelný a i kdyţ se pohybujeme na nejvyšších pláních ţivota, existence bytí, můţeme svým lidským rozumem a svým lidským duchem, to je naší boţskou jiskrou, utvářenou pro tuto naši plán, chápati jenom boţské. Slovo theurgie pochází od řeckého THEOS- Bůh a od ERGO- činím, konám. Potom ERGON- čin, vytváření. Správný překlad slova theurgie je stvoření Boha. Ergo ton theon, genitiv je to tvoření toho, co je boţího, to je tvoření přívlastků Boha. Boha podstatně nemůţeme pochopiti. Chápeme ho v harmonickém tvoření, kráse všeho stvořeného, v matematice hvězdných oběhů. Správný překlad jest tvoření přívlastků boţích, chceme-li, tvoření Boha, des Gottes. Samozřejmě ve starověkých svatyních platí doslova – theurgie: tvoření bohů. Neuvaţujeme, ţe všechno to, co o Bohu vypovídáme, se k samému Bohu nevztahuje, nýbrţ jen k představě tohoto Boha. My svým kultem potvrzujeme pouze určitý přívlastek boţí. Ten je dán pouze filosoficky. Ku příkladu všechna náboţenství se obracejí k Bohu jakoţto k prabytosti, ale podtrhují určitou jeho sloţku, kterou se tento Bůh vnímajícímu lidskému mozku jeví. Ku příkladu starořecké náboţenství vytvořilo Jupitera, boha, přemoţitele nebe Urana a vládce bohů i lidí. Starořímské náboţenství snaţilo se o vytvoření Boha jakoţto prapodstaty všeho dobra. Proto nejvyšší jméno Jupitera; Jupiter optimus et maximus. Toto pojetí selhalo. O synthesu se snaţil Numa Pompilius. Nástupci ztratili klíč k jeho synthese. Mojţíš vybral si z této theurgické moţnosti Boha jako stvořitele, pána všeho tvorstva. Křesťanství potlačilo tento suverénní aspekt v Bohu a vytvořilo ideál Boha lásky, Boha slitovného. Divoké národy nemohly to pochopiti a proto Mohamed se pokusil o theurgickou synthesu. Vzal ze Ţidů Boha vládce, Boha tvůrce a z křesťanství ideál Boha milosrdného a snaţil se Nomádům pouště zprostředkovati tento náboţensko-theurgický ideál.
Jaké bude příští náboţenství? Musí to býti náboţenství, které zde ještě nebylo. Poněvadţ pokrok je nemilosrdný a ţene vpřed přírodu, do které patří náš duch i náboţenství, bude to Bůh v aspektu Ducha svatého, Bůh osvětitel, Bůh dokonalého vývoje určité rasy. Ale náboţenství nepatří do našeho studia. Náš zájem je soustředěn jenom na theurgické umění. Třeba germánský zasvěcovatel vytvořil ideál Odina. To je martické náboţenství. Stvořil v představě lidské, tak na pláni astrální i boţské určitý přívlastek Boha. Podle oficielní křesťanské dogmatiky má kaţdý národ pouze jednoho Boha, ale ctí ho v určitém přívlastku. Tam skutečně byli theurgové, kteří vytvořili Brahmu, Allaha, Jehovu, křesťanskou Trojici. Tyto představy, celá jejich síla je uměle vytvořena, ať jiţ náhodou, nebo úmyslně, je vytvořena theurgicky. Je lhostejno, zda to člověk najde náhodou, nebo se tomu naučí. Příklad: Verdi byl zanedbaného vychování. Jako 15 lety chlapec měl lásku k hudbě, ale nepřijali ho na konservatoři. Potom měl moţnost dostati se do vesnického kostela. Základ c-dur akord musel znáti, kdyţ chtěl býti hudebním skladatelem. Něco podobného v náboţenském světě. Dokonalé náboţenství, má-li zachvacovati miliony, buďto je theurgicky vytvořené, nebo to náhodou prorok uhodl. Theurgie – umění tvořiti bohy, lépe řečeno přívlastky nejvyšší bytosti, tvořiti nejvyšší lidské duchovní ideály. Mluvíme-li filosoficky, abychom neupadli do kacířství, musíme mluviti, ţe theurgie je věda – ne o zvládnutí nebo vytvoření Boha, pro nás jiţ je to věda o zvládnutí principu. Z toho patrno, ţe definice opakující se v okultních knihách absolutně nestačí. Za druhé: definice kabaly. Kabala povaţuje za theurgii styk s anděly. Je to úplně totéţ. Bůh anděl, přívlastek boţí, posel boţí. Bůh posílá ve starém zákoně anděly, poněvadţ snad lidé by nesnesli přímý pohled Boha. Kabalisti se domnívají, ţe theurgie se vztahuje zcela na Ezechielovu visi. Popírá kabala, ţe theurgie by mohla býti vědou opřenou o rozumové poznání nebo zkušenost. Učí, ţe je zbudována extasemi. (Rituál jen slouţí k činnosti. Činnost, akce je v theugii hlavní.) Islámská theurgie a sufismus odvrací se od rozumového poznání Boha a vidí poměr v něčem citovém, jemném, ţenském, záporném. Praví, ţe není rozdílu mezi vědou a vírou. KORAN sám je věda, Bůh je přesně definován, státověda, poměr člověka k zákonům a lidem. Aby smířil sufismus a islám, mají zde střed, ve kterém náboţenství splývá dokonale s vědou. Tuto kabalistickou theurgii bych doporučoval všem, kdo mají sklon k mystice. Vezměte si kterýkoli systém mystický a kritisujte ho čistě magicky. Ty nejvyšší mystické extase dosahují svým vlivem ani ne ţivlové magie. Člověk zde tápe v naprostém bludném kruhu. To, co přičítá mysticismus vývoji, je pouze správný vývoj jeho citu. V nejlepším případě můţeme se zmocniti té představy našeho boţského ideálu. Proto ta skutečná mystika končí magickým posednutím v magii sexuelní a proto mezi Randolphem a Kerningem není veliký rozdíl. Nemají tradice a systému. Všichni opravdoví mystikové vycházejí z určitého náboţenství. Byl mystik mohamedán, katolík, protestant, celá ta mystika je naprosto katolická. Člověk se dal obsednouti theurgickým ideálem svého náboţenství. Tato kabalistická theurgie je jediným vhodným, systémem pro západního člověka. I kabala učí extasi, shodně s Orientem, Tibetem, jenomţe je zde opět důkladnost kabaly, poněvadţ kabalistická theurgie zná čistou mystickou evokaci, zná čistou mystickou koncentraci do sebe. Koncentrace kabalistická spočívá v určitém posismu. Tento posismus je klasiky kabaly, mystiky, popisován následovně. Člověk usedne, vloţí hlavu mezi kolena, (napodobení embryonálního stavu), nyní se plně koncentruje na kabalistickou formu a reguluje správně dech. Při vdechu se koncentruje na problém
mystický, při výdechu dostává odpověď, ale ze sebe. Probudí svoji vnitřní psychu, svého ducha. Mají jiskru boţí v sobě, ale nikdy ne Boha samotného. Kristus nás učil mystické koncentraci. Otče náš… atd. neboť tvoje je sláva, tvoje je síla, tvé království… to církev vyškrtla. (Pozpátku modliti se otčenáš.) Můţeme míti theurgii klasickou a moderní. Klasická theurgie se obrací do říše principu, do říše Bohů, andělů, co říše první emanace. Filosofické pojítko je však slovo princip. Křesťanský Bůh, milovati budeš bliţního jako sebe samého – to je princip lásky, tedy ne Bůh, ale lidský theurgický princip lásky. Moderní nevěrci, kterým vadil tento boţí přívlastek lásky, abychom řekli, této křesťanská charity, opsali to slovem humanita. Jenomţe humanita vytvořená ve hmotě svrchovaně lidsky, rozlet této theurgické ctnosti pouze brzdí. Je to princip, jak charita, tak humanita. Proto theurgie je věda o těchto principech. Existence ideálna a existence reálna. Ku příkladu stavitel staví chrám, v mozku má jiţ konturu tohoto chrámu. Ten chrám existuje bytím ideálním, prozatím, a teprve kdyţ se vybuduje ve hmotě, bytuje fysicky. Hudba bytuje, kdyţ zní. Máte doma noty. Je to hudba? Je a není. Fysicky konkrétní hudba to není, je to hudba ideální, tak jako v gramofonové desce existuje hudba ideální. Ideální existence této hudby jest jenom jedna, fysická existence bude třeba v New Yorku, v Praze, v Londýně. Totéţ v theurgii. Známe milující lidi, odváţné lidi, silné lidi, známe z fysiky zákon dopadu, zemské tíţe, zákon planetárních oběhů. To všechno je existence konkrétní, ale mimo to existuje láska v principu, ideálně, metafysicky, existuje odvaha, zákon planetárních oběhů, metafysický. To vše existuje ve světe boţském, poněvadţ to můţe býti duchem pochopeno a duchem vyjádřeno. Po stránce moderní by theurgie byla zvládnutí těchto principů, práce s těmito principy a tvoření nových takových principů. Zde máme to boţské tvoření člověka. Tyto principy jsou zákony dějin.V náboţenství pravíme, ţe je dal Bůh, stvořitel světa. Po stránce filosofické, chceme-li si zachovati rozum, a ne míti jen zdání vědění, musíme toto převésti na nejvyšší příčiny. BIBLE nás poučuje, ţe Bůh sedmého dne odpočinul, to znamená, ţe vytvořením člověka je dokonáno dílo Boţí. Člověk, jenţ pochopil princip daný přírodou, prapříčinou nebo Bohem, je ovládá a kdyţ je zná, je schopen podle toho tvořiti principy nové. Zde jsme u toho theurgického tvoření, ve kterém člověk, kdyţ skutečně theurgicky tvoří, rovná se Bohu a nadto Boha do jisté míry překonává. Zdá se to příliš odváţné? Neříkám nic jiného, neţ to, co věří poslední babička, která je křesťankou. Křesťan ten předpokládá, ţe Bůh vdechuje duši. To znamená, ţe někde nějaký zpustlík přijde k ţeně, zplodí dítě a Bůh poslouchá i tohoto zvrhlíka a vdechne duši tomuto dítěti. Aby dokumentovalo křesťanství ideál lásky, vkládá ho do Boha. Kněz přeměňuje hostii v Boha. Stane se, ţe kněz odpadne a ten odpadlík přeměňuje dále platně, neboť Bůh ctí svobodnou vůli, poslouchá jej. Zásah svobodné lidské vůle do tvoření boţího! Je theurgická definice jasná? Znalost principů, ovládnutí principů a tvoření principů. Zde nám mizí jiţ ideál staré theurgie a klasické theurgie, kterou ovšem musíme studovati, musíme ji znáti, kdyţ máme nové tvořiti. Vidíte, kdyţ hermetismus slibuje moc nadlidskou a nadboţskou, ţe to dovede splniti a také splňuje. První věc je pohled na literaturu. Theurgická literatura, kdyţ nepřihlíţíme k náboţenským knihám, to tam také patří, není. Nic o theurgii nebylo veřejně psáno. Kdyţ chceme býti objektivní, musíme se dívati, co míní naši okultisté a naše věda.
Novoplatonik Jamblichos (O MYSTERIÍCH EGYPTSKÝCH); celá alexandrijská theurgie se zabývá pouze démony. Co vypovídá Jamblichos, je zjevení démonů, ţivelných sil. Dluţno jej bráti opatrně. Další theurgické náznaky jsou v knize Agrippově OKULTNÍ FILOSOFII zvl. III. díl o styku se světem boţským. Tam jsou kabbalistické tabule. Také moţno jmenovati Tarot. Potom rozmanitá díla kabalistická, CABBALA DENUDATA od Rosenreutha, týká se Zoharu. Lenain: UMĚNÍ KABALISTICKÉ; dále velmi navazuje na theurgii VĚDA DUCHŮ od Leviho ve II. knize popsaná theurgie kabbalistická. Hodně je v Leviho LISTECH BARONU SPEDALIERIMU, zachovaly se velmi málo. Potom v Leviho některých dílech menších, nepřeloţených: FABLES ET SYMBOLES, kde vykládá talmudské legendy. V celé moderní literatuře není zmínky. Všichni moderní okultisté definují theurgii jako démonickou magii. V theurgické literatuře vede literatura česká. Za nejlepší dílo lze povaţovati KABBALISTICKÉ ZASVĚCENÍ našeho pana Kabeláka. Theurgie sama je mým oborem. Kaţdý před ní utíká, dokonce se praví, ţe nikdo o ní nesmí mluviti. Nikdy nebyla vyučována systematicky. THEURGIE MAGICKÉ EVOKACE vztahující se k tvoření oněch principů, je po stránce klasické dílo Kabeláka. Obecné představy jsou hlavně náboţenské. Theurgie není proto, aby tvořila náboţenství, to přenecháváme prorokům. Nechceme tvořiti nové Bohy, ani káceti staré. My jsme si zvykli chápati Boha tak trochu po domácku. Dobré odměňuje a zlé trestá. Lévi řekl velmi krásně jednu větu: Kdyţ se díváme na indické podoby Boha, vidíme příšeru o pěti hlavách se šedesáti rukama. Umělec chtěl tím znázorniti, ţe bohové nejsou lidé. Z tohoto bludu nás vyvádí kniha Jobova. Spravedlivý je trestán. Kdyţ ten Job tak dokonale slouţí Bohu, jak to přijde, ţe Bůh ho trestá? To jsou ta talmudskokoránská pojímání Boha. S tímto pojetím v theurgii nevystačíme. Odkud jsme vzali, ţe Bůh je povinen naše dobré skutky odměňovati? Kde jste vzali, ţe Bůh je milosrdný?Bůh nám naprosto není ničím povinen. My musíme konati dobro, to je naše povinnost, náš úkol a naše spása. Jestli nás Bůh odmění nebo zavrhne do pekel, kdo se odváţí Bohu něco předpisovati? Učiňme si představu o Bohu jako o bytosti svobodné, o které neplatí ţádný lidský pojem. Dále je naše naprosto hloupé chápání světa. My jsme si představovali zde člověka, tam Boha. Stvoření boţí, hvězdičky, člověk a ta duše, kterou máme a víc jiţ na tomto světě není. Kde se opovaţujeme omezovati svobodu Boţí? I kdyţ věříme, ţe jsou duchové dobří a zlí, my s nimi vlastně nepočítáme. Kde je vývoj, jenţ se jeví našim smyslům nadnormálním? Zde je nesprávno kabbaly, ţe svět musel z Boha vyplynouti emanací. Bůh všechno stvořil svobodně. Tak jako je hierarchie stvoření od kamene přes rostlinu, ţivočicha, člověka, přes ty miliony a miliony druhů, tedy řekněme, ţe člověk je středisko a hierarchie postupuje od člověka dále. To všechno jsou stvoření, všechno, co je, všecko, co můţeme chápati je po náboţensku řečeno svobodné stvoření Boţí. Proč je třeba těch geniů, kdyţ nejdříve je stvořen minerál, nerost? Zde mezi lidskou duší a Bohem intervenuje obrovská involuce do hmoty. Intervenují síly minerálu, rostlin, zvířat. Bůh tvoří stejně dokonale jepici, která ţije jenom den, miliony milionů mikrobů a měkkýšů. Člověk přijde, poseče úrodu a ta je také autonomním výtvorem boţím. Vybuchne Vesuv, zasype město, ztroskotá loď, srazí se vlaky a nevinné děti přijdou o ţivot. Hnutí vůle, citů, rozumu, hárá v kaţdé bytosti Bohem stvořené. Kdyţ někdo říká, proč děláte theurgii, proč nejdete přímo k Bohu? Stvoření je hierarchické. Andělové nejsou Bohy, jsou to emanace tak jako ten elektron, ta rybička. Účelem lidského ţivota je toto stvoření ovládnouti. Kdyţ někdo praví, ţe podmaniti si andělské kůry je zásahem do Boţí Prozřetelnosti, stejným právem můţeme namítnouti, ţe kdyţ jsme zkrotili páru, aby nám tahala naše vozy, ţe jsme učinili vpád do prozřetelnosti Boţí. Zvládnutí blesku a
elektřiny je stejným tvorstvem jako ta sefira. Země a všecko, co na ni je, je boţí, ale Bůh dal vše do sluţeb člověka, který svou duší, psychou, je výtvor hrubých fysických sil, ale svou svobodou, svobodou ducha, je výtvorem Boha. Můţe-li člověk vše na této zemi, můţe a také má ovládnouti ono tvorstvo, které my nazýváme duchovním světem nadpřirozeným. Stejným právem můţeme uspořádati svět astrální i duchovní, který nazýváme boţským. Všechno tvorstvo je dáno do sluţeb člověku, jenţ takto se stává skutečným synem Boţím. Proto celá věda krotí celý svět hmotný, vybíjí škodlivé bakterie, ničí boţí tvory a má na to právo, krotí zvěř, předpisuje přírodě, vyrovnává údolí a navršuje hory. Hermetismus je zvládnutí těchto principů. Alchymie je dokonalým zásahem do světa hmoty, magie vítězným zásahem do světa astrálu a theurgie zásahem do světa duchovního, nebo zásahem do světa principů. Tvorstvo boţí je daleko obsáhlejší, daleko krásnější neţ se jeví našim smyslům odvislým od jevů tohoto smyslového světa. Kabala praví: první slovo bible je BETH. Proč ne ALEF? Proč Mojţíš počíná Bethem? Naznačuje, ţe kdyţ Bůh stvořil tento svět, tvořil jiţ po druhé. Jiţ před námi existovalo tvorstvo stvořené jednotkou, Alefem, ale posuzováno s lidského hlediska. Bible: Bůh sedmého dne odpočinul a nyní záleţí jenom na člověku, aby spolutvořil, aby vytvořil svobodu a další říše principů. Tato filosofie je odváţná, je pro lidi velmi silné. Tito lidé, znající princip a zákon, musí uniknouti světu hmotnému. Je jistě snadnější plakati a skuhrati, neţ dovolávati se přímým zásahem Boţí síly. Jak jsme řekli, můţeme, aneb alespoň si dovolíme rozlišovati dvojí theurgii. Moderní theurgie se dělá povětšině prakticky. Varuji, abychom si neříkali, proč máme studovati astrologii, alchymii, magii, kdyţ můţeme hned studovati theurgii. Nepodceňuji tyto vědy, kdyţ pravím, ţe theurgie je nejvyšší věda. Někteří magikové říkají; k čemu magii, kdyţ máme theurgii? Jako kdyţ by lékař řekli k čemu škola obecná, kdyţ máme university? Jaký zázrak dělá z lidské psychy škola! Co je to za tvora, kdyţ přijde do primy a co z něho můţe udělati škola. Proto potřebuji mnoho teorie a proto je naprosto nutné míti v theorii průpravu magickou. Nebude theurgické práce bez magie ţivlové, planetární a zvířetníkové. Úplně vyloučeno, aby člověk, který neprošel těmito stadii, odváţil se theurgie. Musíme znáti dobře oblast magických jevů, abychom neupadli do úskalí. Tak jako máme v přírodě kámen, ţivočicha, tak jako se předpokládá, ţe člověk v pěti létech si uvědomí rozdíl mezi kamenem a kravičkou a později mezi keřem, a stromem, totéţ primární rozlišování je nutné i v magii. Tak jako věda třídí svět hmotný, tak magie třídí fenomény. Coţ je moţné, aby magie byla odvislá od magie krve? To dnes nebude nikdo dělati tak jako moderní lékař nebude léčiti ránu prachem jako primitiv. Jak je moţné; ţe někdo se ohání sexuelní magií, magií primitivních barbarů. Ţe tato magie straší ve všech loţích! Coţ si neuvědomují, ţe ţijí ve XX.století? Fenomény jsou, ale larvální. Magik se musí naučiti rozlišovat fenomény. Účel kursu – ukázat okultismus se stránky nejčistší. Tak jako rozdělujeme říši nerostnou, rostlinnou a ţivočišnou, kaţdou na mnoho druhů, musíme se naučiti rozlišovat astrální svět. Co v něm je: Nejniţším výtvorem astrálu je larva. Tuto larvu tvoří kaţdý člověk. Kdyţ teď řeknu slovo: ţidle, okamţitě v astrálu tvořím larvu slova ţidle. Kdyţ pojmu vůči někomu lásku, tvořím larvu lásky, kdyţ nenávist, okamţitě larvu této nenávisti. To je první třída. Při všech tzv.nadsmyslných úkazech, které se zovou nadpřirozenými, intervenují pouhé larvy.
Vyšší třídou jsou odtělesněné myšlenky. To neznamená odraz hmotných citů, lásky, nenávisti. Tvoříme ku příkladu ideu krásy, zpíváme, napadne nás myšlenka, verš. Jakmile to uskutečníme ve hmotně, tvoříme další druh astrální přírody, odtělesněnou myšlenku. Další je mentální personifikace. Byl Smetana a umřel. Nyní hrají v Brně Libuši, na Národním divadle v Praze Prodanou nevěstu, další dva amatéři jeho duo pro housle a klavír. To všechno, co vyšlo ze Smetanova ducha vrací se v analogii k tomuto jádru a vytváří personifikaci. Je to všechno to, jak na jeho bytost lidstvo, ale i zvířata nebo předměty reagují. To všechno tvoří určitou personifikaci. Obyčejně silná personifikace vytváří egregora. Ku příkladu egregor národa. Larva náboţensky stejně myslících lidí se mění v egregora. Co odpovídá úrovni rostlinné jsou astrální těla zemřelých lidí, která bytují v astrálu určitý čas, 30 aţ 40 let. U bytosti veliké, třeba Homéra, aţ dodnes. Dále astrální těla nenarozených lidí 30 aţ 40 let před narozením člověka. Proto můţeme magicky vědět, kdo bude zde ţíti za 50 let. Pále máme kosmotvárné síly, to je v prvé řadě to, co nazýváme démony. Démon je astrální odraz osudové síly. Není v něm svobody, démon Venuše: Larva Venuše krouţí kolem slunce. Tento pohyb je nesvobodný, tímto neustálým, nutným pohybem tvoří v astrálnu osudovou sílu, kterou nazýváme démonem Venuše. Kdyţ člověk propadne vraţedné manii, která ho bezesmyslu pudí, mluvíme docela správně, ţe ho posedl zlý duch. Ku př. člověk je přímo hnán pohlavním pudem osudově nutným. Po katolicku řečeno, naslouchal osudovému svádění ďábla. Představte si nyní armádu, která rozvášněna vraţdícími slovy, vymyká se lidské svobodě a ničí vše a otravuje jako jedovatá houba astrál naší země. Démon je tedy astrální odraz osudové síly. Kdyţ kámen padá k zemi, osudová nutnost, tíţe, vytváří tam takového démona. Poněkud vyšší jsou ţivelní duchové. Tito nevznikají statikou přírodních jevů, nýbrţ jsou odrazem dynamiky přírodních jevů. Ţivelní duchové tekoucí, oplodňující vody. Potom konečně jsou v astrálu andělé. Ti ovšem jiţ nevznikají ze země. Poněvadţ předpokládáme, ţe nad astrální pláni je plán duchová a tam ţijí duchové bytosti a poněvadţ, co nahoře, to dole a náš svět se odráţí do astrálu ze spoda, tedy dle zákona analogie, odráţí se také do astrálu andělské síly z pláně duchové. To odpovídá říši ţivočišné. To všechno jsou ţivočichové. Poměr anděla k Bohu je jako poměr zvířete k člověku. Člověk je synthesou hmoty, rostlin a zvířat. Metatron neboli Kether je synthesa andělů, to je magická příroda. Ještě se to můţe tříditi jinak, to je věcí odborné magie. Zde jde o to, abychom se naučili tyto zákony rozlišovati. Jaký je rozdíl mezi tvořením magickým a theurgickým? Člověk nemagický, vědec, dělník, tvoří ve světě hmotném, a z toho se to promítá do astrálu. Mnoho larev dá jeho personifikaci. Kdeţto magik ten tvoří ve světě astrálu a pak se to promítne do hmoty. Nad tím astrálním světem je svět principů. Theurg tvoří princip, a tento vytvořený ve světě boţském, si to v astrálu zařídí, případně i ve hmotě. Nejdříve se musí člověk naučiti dělati dobrou práci ve hmotě, pak v astrálu a potom ve světě principů. Nyní se můţeme obrátiti ke klasické theurgii. Plán, který budeme studovati.
Nahoře, řekněme, je Bůh, En-Sof, naprosto nepoznatelný. Kdyţ někdo řekne, ţe mluvil s Bohem, je blázen. První, co můţeme pochopiti, je Kether, to čemu kabala tak říká Tetragram, nevyslovitelné jméno boţí, které můţeme pochopiti alespoň symbolem. Nyní máme sefiru opět nepochopitelnou: Binah; v kabale odpovídá Racielu, v křesťanství Duchu svatému. Nyní Chokmah, slovo, syn, Logos, moudrost, uskutečnění. „Na počátku bylo slovo, slovo bylo u Boha a Bůh byl slovo!“ Skrze slovo chápeme Boha. Kristus ukázal lidem Boha. Katolicismus dělali velmi chytří theurgové, praktiky znalí. Na pláni hmotné čas a prostor, na pláni theurgické dvanáct haviothů. A nyní tam také patří nejvyšší poznatelná theurgická hodnota, to je Metatron, Bůh Mojţíšův, BIBLE: „Henoch chodil s Bohem a Henocha nebylo“. To je Metatron. Další podstata theurgie je zvládnutí Šému, sedmdesátidvou písmen boţího jména. Těchto 72 geniů je 3×, tak jako Bůh se nám jeví v trojici, tak kaţdý z těchto geniů se nám jeví trojnásobně. Je to genius involuce, sestupu, pak genius evoluce a genius rovnováhy, tak zvaný ředitel ţivota, filosoficky řečeno máme 72 principů involuce, které poslouchá celý svět, 72 principů evoluce a 72 principů v rovnováze, ředitelů ţivota a těchto 72 principů je vlastní obor theurgie. Veliké dílo theurgie uskuteční ten, kdo ovládne, jak praví kabala, tyto vyrovnovaţující principy, jeţ jsou činiteli v Tiferethu, kterým se zove krása. Odtud 666 ve sv. Janu, zvládnutí Tiferethu, vlastní obor theurgie. Kdyţ chceme říci filosoficky, tedy geniové involuce jsou principem, vládnoucím prostorem, geniové evoluce principem vládnoucím v čase a geniové rovnováhy sídlící v Tiferethu, ředitelé ţivota. Jsou tři sloţky těchto geniů, říká se, ţe uskutečnění šému je zvládnutí všeho dění. Proto se před číslem 6 – hvězdou Davidovou – třesou všechny mocnosti, poněvadţ je tajemstvím dění. Uskutečnění a zvládnutí Šému je podmíněna uskutečněním těchto 72 geniů a to je plán theurgie. Jak obrovský to plán před námi, jak daleko jsou ideály, jak ohromný v tom řád a synthesa!
