Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) Zoologické zařazení Třída: Podtřída: Nadřád: Řád: Čeleď: Druh:
ptáci (Aves) praví ptáci (Ornithurae) letci (Carinatae) hrabaví (Galliformes) tetřevovití (Tetraonidae): tetřev hlušec (Tetrao urogallus)
Výskyt v ČR
Popis Velcí ptáci s výrazným pohlavním dimorfismem. Mají dlouhý zakulacený ocas. Běhák je celý opeřený a také prsty jsou téměř překryté peřím. Na vnitřní straně prstů jsou silné rohovinové výrůstky, tvarem připomínající hřeben. Pera na bradě kohoutů jsou nápadně prodloužená. Ve zbarvení samce převládá černá barva. Jen křídelní krovky jsou nahnědlé, drobně skvrnité. Prsa jsou černá, nápadně kovově lesklá. Spodina těla je rovněž černá s různě velkými bílými skvrnami. Ocas je černý s bělavými skvrnami vytvářejícími nepravidelné pásy. Podpaždí je bílé. Opeření nohou je černohnědé. Nápadně silný zobák je nažloutlý, drápy jsou šedohnědé, duhovka oka hnědá. Základní zbarvení samice
1
je kaštanově hnědé s černohnědým příčným pruhováním. Beze skvrn je pouze hrdlo a větší část prsou. Na břiše, bocích a spodních ocasních krovkách jsou pera s bílými lemy. Křídlo má samec dlouhé 37–43 cm, samice 26–31 cm. Ocas samce je dlouhý 25–40 cm a samice 17–20 cm. Zobák samce měří 4–6 cm, samice 3–3,5 cm. Dospělý samec váží až přes 5 kg, samice 2,5 kg.
Rozšíření a biotop Žije v jehličnatých lesích od západní Evropy na východ až po Bajkal. Jižní hranice rozšíření probíhá od Jižního Uralu přes Balkán a Alpy po Pyreneje. Na severu se vyskytuje až po hranici lesa. Rozšíření v Evropě je na většině území ostrůvkovité, jen na severu a východě je jeho výskyt souvislý. V České republice je rozšíření omezeno pouze na malá území Jeseníků, Krkonoš a Šumavy. Vyhledává rozsáhlé komplexy jehličnatých nebo smíšených lesů. Optimální jsou věkově různorodé porosty s četnými mýtinami a bohatým podrostem borůvek, brusinek, malin a jiných lesních plodonosných dřevin. I přes snahu o stabilizaci zbytkových populací na většině míst tetřevů ubývá. Ani opakovaným vypouštěním uměle odchovaných tetřevích kuřat se dosud nepodařilo jejich úbytek zastavit. Podle posledních odhadů žije dosud v České republice 150 až 200 jedinců.
Biologie Stálý pták, jen někteří jedinci na podzim a na jaře z dosud nevysvětlených příčin migrují na kratší vzdálenosti. Obě pohlaví žijí celý rok odděleně, setkávají se pouze v období toku. Ten začíná v březnu a vrcholí v dubnu. Na tokaništích se setkává několik kohoutů a společně je navštěvuje také různý počet slepic. Kohouti tokají již za rozednívání, obvykle na stromech, výjimečně také na zemi. Tetřeví „zpěv“ je velmi tichý a skládá se ze čtyř velmi typických slok. Během toku kohout bedlivě sleduje okolí a také velmi dobře slyší; jen při „broušení“ na 2–3 sekundy slyšet přestane. Při toku na stromě sedí kohout v typické pozici s nataženým krkem, se vzhůru vztyčenou hlavou, svěšenými křídly a roztaženým ocasem. Jakmile slétnou tokající kohouti na zem, utkávají se v prudkých soubojích. Samice sledují tok a vábí kohouty tichým hlasem. Páření probíhá na zemi. Tetřeví tok většinou probíhá na odlehlých místech a je velmi obtížné jej pozorovat. Někdy se však můžeme setkat s kohouty tokajícími na frekventovaných místech a útočícími na lidi. Příčiny tohoto chování zatím neznáme. Hnízdo je zpravidla nedaleko tokaniště, bývá umístěno při kmeni stromu, pod vývratem nebo pod hromadou klestu. Tvoří je pouze mělká jamka vystlaná mechem, jehličím, suchým listím a vypadaným peřím. V dubnu snáší slepice 5–10 žlutohnědých vajec s drobnými tmavohnědými skvrnami, rozesetými rovnoměrně po celé ploše. Po 26 až 28 dnech se líhnou kuřata a slepice je velmi brzy z hnízda odvede. Již ve stáří 8–10 dnů se pokoušejí vzlétnout. Ve stáří 30–40 dnů jsou plně opeřená. Do podzimu zůstávají se slepicí. Pohlavně dospívají v druhém roce života. Ve volné přírodě se můžeme vzácně setkat také s křížencem tetřevího kohouta a tetřívčí slepice. V myslivecké literatuře je tento kříženec znám jako tetřevec. 2
Potrava S výjimkou pozdního jara a léta se dospělí ptáci živí pouze jehličím a pupeny listnatých stromů i keřů. Jehličí smrku, borovic a také modřínu spásají z vrcholových partií korun stromů. Oštipují také pupeny buku, javoru, jívy a břízy a letorosty borůvky a brusinky. Tetřevi intenzivně sbírají plody jeřábu, bezu, borůvky, brusinky, maliny a také různé části bylin. V hrabance sbírají larvy i imaga brouků a jiných druhů bezobratlých. Živočišná složka potravy nehraje u dospělých tetřevů důležitou roli, ale pro zdárný vývoj kuřat je nezbytná. Je tvořena především vývojovými stadii různých druhů hmyzu (brouci, mravenci, motýli aj.), suchozemskými plži, žížalami a jinými druhy bezobratlých, žijících v hrabance. Drobné kamínky, které kuřata i dospělí ptáci polykají, pomáhají rozrušit v žaludku tvrdé části těl bezobratlých a semena.
Legislativní statut Podle myslivecké legislativy patří tetřev hlušec mezi druhy zvěře, které nelze lovit. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny náleží k zvláště chráněným, kriticky ohroženým druhům.V Červeném seznamu ptáků ČR je zařazen mezi druhy kriticky ohrožené, v klasifikaci evropských ptáků podle stupně ohrožení je ve skupině druhů zajištěných.
3
Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) Zoologické zařazení Třída: Podtřída: Nadřád: Řád: Čeleď: Druh:
ptáci (Aves) praví ptáci (Ornithurae) letci (Carinatae) hrabaví (Galliformes) tetřevovití (Tetraonidae): tetřívek obecný (Tetrao tetrix)
Výskyt v ČR
Popis Středně velký pták s výrazným sexuálním dimorfismem. Ocas je vykrojený, u samců víc než u samic, s prodlouženým, vytočeným vnějším párem rýdovacích per. Běhák včetně prstů je opeřený, na prstech je dvojitá řada hřebenovitých rohovinových výrůstků. Dospělý samec je celý černý s modrým kovovým leskem. Nad očima jsou krvavě červené rohovité „poušky“. Loketní letky jsou tmavě hnědé, na křídle je nápadný bílý pás. Také spodní křídelní a ocasní krovky jsou bílé. Čtyři vnější rýdovací pera jsou lyrovitě zahnutá. Jejich délka i zaoblení se
4
věkem zvětšují. Běháky jsou tmavohnědé. Hlava samice je sytě hnědá s černými kapkovitými skvrnami. Krk, hřbet, křídelní krovky, kostřec a ocas jsou hnědé s příčnými tmavšími skvrnami. Spodina těla je hnědá, příčně tmavě pruhovaná. Pera na prsou a bocích mají bílé lemy, také spodní krovky ocasní jsou bílé s tmavohnědými pruhy. Zobák je černohnědý, nohy jsou hnědé, drápy černohnědé, duhovka hnědá. Křídlo samce je dlouhé 25–28 cm, samice 23–27 cm. Samec má ocas dlouhý 13–19 cm, samice do 16 cm. Zobák samce i samice měří 1,4–2,1 cm. Dospělý samec váží až 1,5 kg, samice až 1,1 kg.
Rozšíření a biotop Vyskytuje se na britských ostrovech, ve Skandinávii a v severním Rusku až po Jakutsko. Jižní hranice výskytu tam prochází přibližně po spojnici Krasnojarsk–Kyjev. S výjimkou Skandinávie jsou ostatní místa evropského rozšíření tetřívka izolovaná. Menší či větší populace žijí na Balkáně, v Alpách, Ardenách a také ve střední Evropě. U nás se tetřívek vyskytuje především v Krušných horách, na Šumavě, v Krkonoších a Jizerských horách. Malé populace přežívají také v Jeseníkách, Oderských vrších a Labských pískovcích. Z dalších tradičních míst výskytu, jako jsou Novohradské hory, Český les, Doupovské vrchy a Českomoravská vrchovina, tetřívek nezadržitelně mizí. Při sčítání v letech 2001-2003 bylo zaznamenáno na celém území České republiky pouze 800-1000 tokajících kohoutků. Tetřívek vyhledává listnaté i smíšené lesy rozvolněné mlazinami a velkými pasekami, louky a rašeliniště s dominujícími porosty břízy a jívy a vlhké biotopy s bohatým křovinným a bylinným podrostem.
Biologie Polygamní druh. Kohoutci se v dubnu až květnu stahují na vhodná místa, kde společně tokají. Tokaniště často vyhledávají i několik let po sobě. Zpravidla to jsou rozsáhlé louky nebo paseky se solitérně rostoucími stromy, ale také okraje lesa a luk nebo rozsáhlá odlesněná vojenská cvičiště (Libavá, Doupov, Boletice). Za svítání se na tokaniště slétají kohoutci a snaží se na zemi upoutat svým tokem přihlížející slepičky. Tok je velmi rušný, doprovázený krátkými přelety, vzájemným pronásledováním, třepáním křídly, vyskakováním nebo vylétáním do vzduchu a typickými hlasovými projevy. Z těch je nejznámější daleko se nesoucí bublání. Tokající kohoutek má doširoka roztažený ocas, sklopený ke hřbetu, a v rovině hřbetu natažený krk i hlavu. S východem slunce přilétají na tokaniště slepice, aby se přímo na tokaništi pářily. Méně intenzivní tok můžeme pozorovat také po podzimním přepelichání. Tohoto toku se mohou účastnit již mladí kohoutci, narození v tom roce. Místo pro hnízdo vybírá slepička. Hnízdo je na zemi, ukryté v křovinách nebo v husté vegetaci, často překryté převislým trsem suché trávy. Hnízdní kotlinka je mělká, vystlaná suchou trávou a listy s příměsí vypadaných per. První vejce snáší slepička již počátkem května. Nejčastěji je ve snůšce 6–12 světle žlutohnědých vajec, na povrchu pokrytých tmavě hnědými, zpravidla drobnými skvrnami, které se mohou slévat ve větší nepravidelné skvrny. Za 24–27 dnů se líhnou kuřata, která jsou velmi vitální a téměř ihned opouštějí hnízdo. Již druhý 5
den si samostatně hledají potravu, ve stáří 1 týdne již poletují a kuřata stará dva týdny jsou schopna letu i na větší vzdálenosti. Do podzimu se zdržují spolu se slepicí, pak se rozdělí podle pohlaví. V zimě se sdružují do společných hejn. Pohlavně dospívají v druhém roce života.
Potrava Potravu sbírají tetřívci na zemi i na stromech. Dospělí ptáci se nejčastěji živí rostlinnou potravou. Uštipují pupeny břízy, jívy, jehnědy lísky, jejich mladé listy a letorosty, sbírají borůvky, brusinky, plody jalovce, žaludy, bukvice nebo limbové oříšky, obilky a různé plody i semena lesních bylin, jejich výhonky a listy. Zejména v zimních měsících dominují v potravě tetřívka pupeny, jehnědy, letorosty břízy, olše a také borovice. Tetřívci příležitostně konzumují také živočišnou potravu, kterou získávají přehrabáváním hrabanky. Nejčastěji to jsou různá vývojová stadia brouků, blanokřídlých a dvoukřídlých, housenky a kukly motýlů, suchozemští plži, žížaly a mnoho jiných druhů bezobratlých. V potravě kuřat převládá živočišná složka.
Legislativní statut Podle myslivecké legislativy patří tetřívek obecný mezi druhy zvěře, které nelze lovit. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny náleží k zvláště chráněným, silně ohroženým druhům. V Červeném seznamu České republiky je tetřívek obecný zařazen mezi druhy ohrožené. V klasifikaci evropských druhů ptáků podle stupně ohrožení je ve skupině druhů ochuzených.
6
Jeřábek lesní (Bonasa bonasia) Zoologické zařazení Třída: Podtřída: Nadřád: Řád: Čeleď: Druh:
ptáci (Aves) praví ptáci (Ornithurae) letci (Carinatae) hrabaví (Galliformes) tetřevovití (Tetraonidae): Jeřábek lesní (Bonasa bonasia)
Výskyt v ČR
Popis Zbarvení kohoutka i slepičky je velmi podobné. Na temeni kohoutka je nevýrazná chocholka. Běhák je opeřený jen do dvou třetin. Kohoutek má temeno i líce hnědé, s náznakem skvrnění. Nad okem má světlý proužek. Šíje a hřbet jsou hnědé s tmavším příčným pruhováním. Kostřec je šedohnědý. Na hrdle je černá skvrna s bělavým okrajem. Prsa i boky jsou kaštanově hnědé, okraje per jsou světlé. Břicho je světle šedé s nepravidelnými černohnědými skvrnami. Letky jsou šedohnědé s bílými skvrnami. Ocas je šedý s málo zřetelnými příčnými pruhy. Slepička má hrdlo světlejší než kohoutek. Skvrny na svrchních křídelních krovkách a na břiše jsou okrové. Zobák je černohnědý, mladí ptáci
7
mají spodní čelist světle hnědou. Nohy jsou šedohnědé, drápy hnědočerné, duhovka je hnědá. Obě pohlaví jsou přibližně stejně velká. Délka křídla dosahuje až 18,5 cm, délka ocasu až 10,5 cm, délka zobáku 1,4 cm a hmotnost až 0,5 kg.
Rozšíření a biotop Jeřábek má sibiřský typ rozšíření, zasahuje i do smíšených lesů západní Evropy. Západní hranice rozšíření sahá na východ Francie, do Belgie a Německa. Severní hranice vystupuje vysoko do Skandinávie a napříč Sibiří až po Ochotské moře. Jižní hranice zasahuje francouzské a italské Alpy, na Balkáně Černou Horu, západní Bulharsko, rumunské Karpaty a odtud se táhne do západní Sibiře, povodím Obu do Mongolska, Mandžuska a přes Koreu do severního Japonska. V České republice se vyskytuje v podhůří některých hor od 200 do 800 m n. m. Hlavními hnízdišti jsou Novohradské hory, Šumava, Blanský les, Hrubý Jeseník včetně podhůří a Beskydy. Na mnoha místech dřívějšího výskytu buď úplně zmizel (Brdy, Drahanská vrchovina, Českomoravská vrchovina), nebo je na ústupu. V současné době žije na území České republiky 900–1800 párů. Nejčastěji se s jeřábkem lesním setkáme v hustých listnatých, smíšených i převážně jehličnatých lesích. V jehličnatých lesích vyhledává husté, zapojené mladé porosty s podrostem trav a s vtroušenými břízami a lískami; nesmějí chybět ani porosty borůvky.
Biologie Monogamní druh. Páry vytvořené v období toku se na zimu rozpadají. Dosud není jisté, zda se stejní jedinci spojí v pár také v následujícím roce. Podzimní rozpad rodinných hejn provází tvorba domovských okrsků. Hranice obsazeného domovského okrsku jsou vyznačovány jednak pískáním, jednak zvláštním hřmotným letem. Nejčastěji se s těmito hlasovými projevy setkáme na přelomu září a října. Od poloviny března probíhá jarní tok. Kohoutek toká především na zemi, ale také na větvích nízko nad zemí. Spouští křídla a střídavě vztyčuje a spouští ocasní pera, čepýří peří na temeni a ozývá se tichým pískáním. Slepička mu odpovídá, přikrčená s pozdviženými křídly a trhavými pohyby ocasu ho vyzývá k páření. To probíhá na zemi. Hnízdní kotlinku upravuje slepička většinou u paty stromu, u velkých kamenů nebo vyvrácených pařezů, hnízdo je často skryté pod trsy trav nebo také nekryté ve vysokém lese. Je vystlané zbytky trav, listím, mechem a pery. Úplnou snůšku tvoří obvykle 6–10 vajec. Vejce jsou světle hnědá, po celém povrchu posetá drobnými, tmavě kaštanovými skvrnami. Po 22–25 dnech inkubace se líhnou kuřata. Slepička je okamžitě po oschnutí odvede z hnízda a již ve stáří 4 dnů se kuřata pokoušejí o let. Ve věku 10 dnů již hřadují nevysoko nad zemí. V té době se k rodině připojí také kohoutek, takže kuřata provázejí oba rodiče. V případě nebezpečí slepička předstírá poranění, zatímco kuřata se snaží uletět nebo se rychle ukryjí.
8
Potrava Podobně jako u jiných druhů lesních kurů se jeřábek živí v zimě výhradně rostlinnou potravou. Jsou to především pupeny (buk, jeřáb, bříza, borůvka, ale také smrk). Na jaře konzumuje jehnědy lísky, břízy a olše, zbylé bobule jalovce, borůvky, brusinky a čerstvé výhonky a listy trav. Vyhrabává larvy i dospělé brouky (nosatec, slunéčko, střevlík, kukly motýlů). V létě sbírá různý hmyz (mravence, kobylky, motýly, dvoukřídlé aj.), pavouky, suchozemské plže a žížaly. Větší podíl hmyzu najdeme především v potravě kuřat. Podzimní potravu jeřábek doplňuje lesními plody.
Legislativní statut Podle myslivecké legislativy patří jeřábek lesní mezi druhy zvěře, které nelze lovit. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny náleží k zvláště chráněným, silně ohroženým druhům. V Červeném seznamu ptáků České republiky je jeřábek lesní zařazen mezi druhy zranitelné. V klasifikaci evropských druhů ptáků podle stupně ohrožení patří mezi druhy zajištěné.
9
Použitá a doporučená literatura Červený, J., a kol., 2004: Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství, Praha, 592s. Hromas, J., a kol.,2000: Myslivost. Matice lesnická, Písek Hanzal, V., 1993: Myslivost v obrazech zoologie. Českomoravská myslivecká jednota, Praha, 102s. Vach, M., 1999: Myslivost, Silvestris. Uhlířské Janovice,359 s.
10
