Test Fordu Tourneo Connect s rampou pro vozíčkáře: pro ženu s dítětem je ideální strana 32

Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

3 / 201 5

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Test Fordu Tourneo Connect s rampou pro vozíčkáře: pro ženu s dítětem je ideální strana 32

EDITORIAL

obsah Dobré zprávy

Kdo ušetří

Obchodník Bez bariér Jak založit sociální podnik INSPO 2015 Bytový grant Stipendium Neuro-Euro

4–5

Zdeněk Kalvach: Léčíme diagnózy, nikoli lidi str. 8

Anketa

Myslíte si, že je současný stav posudkového lékařství vyhovující?

Jeden z lékařů, kteří mají ordinaci na horách, vypráví o ženě, s níž se potkává na lyžích; v běžecké stopě je prý víc než doma. Když se v jeho ordinaci objevila a chtěla dobrozdání pro posudkového lékaře, protože žádala o invalidní důchod, projevil údiv. Ještě víc se však divil v okamžiku, když dozvěděl, že pokud zdatné lyžařce vymyšlenou diagnózu nepotvrdí, tak to nevadí, protože ona má v Praze známého posudkového doktora, který vše zařídí. Je to jeden z důvodů, proč mají posudkoví lékaři tak špatnou pověst? Proč se o nich říká, že jsou to buď zkrachovalí doktoři, nebo měli v minulosti průšvih? Proč je internet plný nářků na jejich rozhodnutí? Vždyť jsou známy i případy, kdy je nespokojení pacienti brutálně napadli, protože údajně neposoudili stupeň invalidity podle jejich očekávání. Rozzuřený muž například vloni pěstmi a kopanci zranil posudkového lékaře v Jablonci nad Nisou. Posudkoví doktoři v Příbrami se zase bojí chlapíka, který na ně křičí, že má papíry na hlavu, takže za své činy není zodpovědný a bude se jim mstít. Jde nepochybně o žhavé téma, a proto se mu obšírně věnujeme. Přinášíme i zážitky kolegy Radka Musílka, který žádal o zvýšení příspěvku na péči. Vše vyústilo v návštěvu posudkových lékařů na ministerstvu práce a sociálních věcí, kde před komisí vysvětloval, že ačkoli je od narození na vozíku, kam jeho paměť sahá, revizního ani posudkového lékaře nikdy neviděl. Víc v reportáži Ministerské sudičky na stranách 12 a 13. Temné vody pověsti posudkových lékařů poněkud čeří internista a geriatr Zdeněk Kalvach. Má letité zkušenosti z III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a tvrdí, že posudkové lékařství má nízkou prestiž a mnozí je považují za přívěsek velké medicíny proto, že v posudkovém řízení a vystavování posudkových podkladů se řídí spíše očekáváním a pocity – jednou nadřízených orgánů, jindy pacientů a jejich rodin. A že v šetření nešetří pacienty, ale čas, takže mnohdy jim postačí první dojem. Více v rozhovoru na stranách 8 až 11. V Česku je na 500 posudkových lékařů. Vydají za rok zhruba 400 000 posudků, na osm tisíc z nich ale přijde stížnost. Pokud nebudeme s jejich rozhodnutím spokojeni, nezbude než poslední číslo navyšovat.

6

Téma: posudkoví lékaři

Zdeněk Kalvach: Léčíme diagnózy, nikoli lidi 8–11 Ministerské sudičky 12–13 Více, či méně handicapovaný? 14–15 Vraťme systém lidem 16–17

Asistenti pedagoga

Pokud chceme společnou školu, musíme ji podporovat

Na cestách

Švýcarské hory jsou pro každého

Konto Bariéry Melantrichova 5, Praha 1 Charita podle zahraničních vzorů

Umělci Konta Bariéry Tři otazníky Jiřího Anderle

Nové technologie Slyšet web

Příběh Konta Bariéry Roky magistra Jiřího

18–19

20–22

Na cestách Švýcarské hory jsou pro každého str. 20

23

Nové technologie Slyšet web

24–25

str. 26 26–27

28–29

Poradna

Lékaři důchody III. stupně posuzují individuálně

30–31

Auto Moto

Test: Ford Tourneo Connect s rampou pro vozíčkáře

Tip na výlet

Pelhřimovské kuriózní muzeum

Vaše fotografie

32–33

34–35

Zvláštní světlo

37

Křížovka o ceny

38

Vydává Spolek přátel Konta Bariér y ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Štěpán Beneš (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v březnu 2015. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Přeji vám inspirativní čtení. 

příběh konta bariéry Roky magistra Jiřího

str. 28

Jindřich Štěpánek

můžeš / číslo 3 - 2015

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Obchodník Bez bariér

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Nejlepším obchodníkem bez bariér se stalo Tesco.

Semináře jsou poskytovány zdarma. Kontaktní osobou je Gabriela Kurková, gabriela. [email protected], 776 236 792. 

INSPO 2015

Vážení čtenáři, Foto: archiv

Konto Bariéry bylo odborným garantem a organizátorem soutěže Obchodník bez bariér, který byl vybrán na základě průzkumu mezi postiženými. Metodického vedení se ujala společnost INCOMA GfK. Z odpovědí respondentů (s různými typy postižení) nevyplynula jen jména prodejen, které se snaží vycházet postiženým vstříc a umožnit jim plnohodnotné nakupování. Hodnocení ukázalo také prodejny a jiná zařízení, které mají v tomto směru ještě značné rezervy.

své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

Vítězové: 1. Tesco 2. Lidl Kladně byly dále hodnoceny prodejny Globus a Billa. Obecně lépe uspěly velké nové moderní prodejny a nákupní centra. Jsou bezbariérové, mají široké uličky i možnost parkování, ale někdy je v nich problém s orientací.

Faktory, které usnadňují nákup v prodejnách (v pořadí podle počtu zmínek): b ezbariérový přístup a pohyb po prodejně o chota a vstřícnost personálu n ovinkou letošního roku je často zmiňovaná asistence při nákupu, kterou některé prodejny handicapovaným nabízejí š iroké uličky mezi regály d obře přístupná bezbariérová WC s tále více je jmenována možnost on-line nákupu z bezpečí domova a jeho doručení v yhrazené a bezproblémové parkování v bezprostřední blízkosti prodejen/zařízení 

Jak založit sociální podnik P3 – People, Planet, Profit, o. p. s., pořádá sérii seminářů Jak založit sociální podnik.

4

8 .–9. dubna 2015 v Českých Budějovicích – NNO, které poskytují sociální služby osobám s duševním onemocněním 1 3.–14. dubna 2015 v Praze – NNO, které poskytují sociální služby osobám s duševním onemocněním 2 7.–28. dubna 2015 v Pardubicích – NNO, které poskytují sociální služby osobám s duševním onemocněním

Kdo uvažuje o založení sociální firmy, může jít na speciální seminář. Foto: Ladislav Polnický

Děje se tak v rámci projektu Sociálním podnikáním ke zvýšení profesionality a transparentnosti neziskových organizací, který je financován fondem pro nestátní neziskové organizace (NNO). Součástí kurzů je i následné individuální poradenství.

Semináře se uskuteční: 1 0.–11. března 2015 v Ostravě – NNO, které poskytují sociální služby osobám s mentálním postižením 1 7.–18. března 2015 v Praze – NNO, které poskytují sociální služby osobám s duševním onemocněním 2 4.–25. března 2015 v Brně – NNO, které poskytují sociální služby osobám s mentálním postižením 3 0.–31. března 2015 v Ústí nad Labem – NNO, které poskytují sociální služby osobám s mentálním postižením

Konference o informačních technologiích je letos už popatnácté. Foto: archiv

Patnáctý ročník konference INSPO o informačních a komunikačních technologiích pro osoby se specifickými potřebami se uskuteční v sobotu 28. března 2015 v Kongresovém centru Praha. Pořádající BMI sdružení zveřejnilo předběžný program a zahájilo registraci. V dopoledním společném programu a odpoledne ve třech sekcích zazní na tři desítky přednášek, které představí nové aplikace, projekty či programy pomáhající lidem s nejrůznějším zdravotním postižením. Již tradičně budou na konferenci vyhlášeny výsledky literární soutěže Internet a můj handicap. Významnou novinkou bude předání Ceny Nadace Vodafone Rafael za ICT inovace pro důstojnější život lidí se zdravotním postižením. 

Bytový grant Ministerstvo pro místní rozvoj vyzývá k předkládání žádostí o dotaci ze státního rozpočtu z prostředků podprogramu Podpora výstavby podporovaných bytů. O nevratnou dotaci na vznik pečovatelských a vstupních bytů mohou žádat obce, fyzické osoby podnikající a právnické osoby. Žádosti lze podávat do 13. března 2015. „V případě výstavby bytů je dotace poskytována ve výši max. 600 000 Kč na jeden upravitelný byt (pečovatelský a vstupní) a max. 550 000 Kč na vstupní byt nesplňující parametry upravitelnosti. Vstupní byt může vzniknout také koupí nebo vydražením. V takovém případě je možné získat 80 % po-


Z REDAKČNÍ POŠTY

Prezident Zeman o inkluzi

Ministerský grant poskytne dotaci na podporované byty. Foto: archiv

řizovacích nákladů, nejvýše však 400 000 Kč na jeden byt,“ doplnila ministryně. Dotace je nařízením de minimis omezena na 200 000 eur. Rozpočet podprogramu je zatím 160 milionů Kč. V rámci výzvy je uveřejněno pro informaci také znění nového dotačního titulu Komunitní dům seniorů, zkráceně Kodus. Kodus je bytový dům, který může obsahovat pouze podporované upravitelné byty, nebytové prostory sloužící k zabezpečení funkcí bytového domu a povinně též sdílené prostory mající za účel podporu komunitního způsobu života seniorů. 

Stipendium Neuro-Euro Nadace Charty 77 – Konto Míša vyhlašuje stipendium Neuro-Euro. Do výběrového řízení se mohou přihlásit pracovníci neurovědních oborů, vysokoškoláci i středoškoláci. Věková hranice byla výjimečně zvýšena na 40 let. Uzávěrka je 31. března. Tento vzdělávací projekt vypisovaný Nadací Charty 77 od roku 2000 napomáhá financovat odbornou stáž mladým neurovědcům na předních klinických pracovištích v Evropské unii a podporuje vědeckou a klinickou spolupráci odborníků v rámci Evropy. Stipendium vzniklo původně jako součást projektu Konto MÍŠA, z jehož výnosů a z finanční jistiny je financováno. Vybraní stážisté obdrží stipendium 1300 eur. Uzávěrka pro přijetí přihlášek je 31. března. Více informací u Agáty Markové, e-mail: agata. [email protected], tel.: 224 214 452 a na webu www.bariery.cz v sekci Projekty. 

Rubriku Dopisy tentokrát věnujeme čtenářským reakcím na výroky prezidenta Miloše Zemana o inkluzi. Připomeňme si jeho slova: „Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji neštěstí pro oba, že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme, talentovanějším dětem. Ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus, to není preference nějaké etnické skupiny, že děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do většinové komunity. Dětská krutost je jedna z nejstrašnějších, dětská krutost zvaná šikana je možná ještě horší než krutost dospělých. Když jsou tyto děti takzvaně integrovány, když dochází k takzvané inkluzi, tak jsou oběťmi pohrdání, šikany a tak dále. Hrozně miluju multikulturalismus, já si myslím, že si to vymysleli blázniví intelektuálové z pražské kavárny, kteří nikdy nebyli ve škole, a když, tak do ní nakoukli na půl hodiny a ještě se jim předváděla Potěmkinova vesnice. Jsem proti inkluzi a vím, že multikulturalisté mě napadnou, že jsem rasista. Vůbec ne. Z hlediska duševní pohody těch dětí je daleko lepší, když budou existovat… ono se tomu říká praktická třída, protože to je méně dehonestující než předchozí známý název. Takže chcete-li znát můj názor, vůbec se mi to nelíbí a jsem proti tomu.“ Přinášíme reakce čtenářů, k výroku Miloše Zemana se veřejně vyjádřila i ředitelka Konta Bariéry Božena Jirků.

Vážená redakce, jistě nejsem jediná, kdo vám pošle rozhořčený e-mail týkající se prezidenta Zemana. Záměrně se přitom vyhýbám slovům „našeho pana prezidenta“, protože si tohle spojení vůbec nezaslouží. Nevím, jestli tak rád provokuje, jestli si kontroverzi svých slov neuvědomuje nebo jeho nervový systém už není v pořádku, ale každopádně by měl mít na svá ústa zbrojní pas. Pobuřující výroky o (ne)inkluzi postižených dětí jsou bohužel další z četných důkazů. Nedovedu si představit, že by něco takového pronesla hlava státu ve skandinávských zemích, kde je začleňování lidí s různými odlišnostmi věc téměř posvátná. A i kdyby už se něco takového stalo, určitě by se pobouřená veřejnost dočkala omluvy. U nás však máme tak trochu jinou politickou kulturu a tak trochu jiného prezidenta. Jen mě děsí, že nejde jen o toho jednoho pána. Někdo ho totiž musel také zvolit.

s nedávným výrokem prezidenta Miloše Zemana souhlasit. Totiž že dětem s postižením musí být dobře mezi svými. Do určité míry má pravdu, neplatí to však absolutně. Děti, s nimiž pracuji já, by opravdu v běžném dravém kolektivu pravděpodobně neuspěly. Tady u nás jsou takříkajíc za větrem. Znám ale i řadu dětí, většinou s méně závažnými typy postižení, které se v integraci úspěšně začlenily. Jejich osobnímu rozvoji inkluze moc pomohla, proto nemohu s prezidentovými slovy souhlasit v absolutním pojetí. Vím, jak je situace každého dítěte individuální. Ani my, kteří s nimi denně pracujeme, nedokážeme vždy s určitostí říci, co je pro koho to nejlepší. Mění se to v průběhu času. Dneska je mu lépe ve speciální škole, zítra to může být jinak. Stejně tomu může být i naopak. Integrace se nemusí podařit a speciální škola může být záchranou. V prezidentových slovech jistá míra pravdivosti je a možná by nevyvolala takovou nevoli, kdyby už dříve neudělal tolik problematických kroků. Především měl ale říci, že to platí jen pro někoho. S pozdravem Jitka Poláková, Praha

Vážená redakce, dovedu si poměrně dobře představit, jaké k vám teď chodí rozhořčené dopisy, když prezident Miloš Zeman zpochybnil nedotknutelnou modlu inkluze. Dovolím si proto jít trochu proti proudu a přednést argumenty proti jeho kritice. Ani ve Francii nejsou všichni Charlie. Prezidentův výrok byl možná neobratně formulován, ale následná hysterická reakce zcela zastínila věcný obsah jeho slov. V zásadě pojmenoval problém, se kterým se inkluze potýká. Děti s postižením se v ní nemusí cítit lépe. Je samozřejmě otázka, jaké jsou naše priority. Společnost orientovaná na výkon jistě upřednostní výkonného postiženého z inkluze před spokojeným postiženým ze speciální školy. Vím, že to teď zjednodušuji, ale zamysleme se nad tím, zda nám jde vždy především o dobro dítěte, nebo se někdy spíš prosazuje ideový koncept, který nemusí být nejvhodnějším řešením. Prezidentovi se vytýká, že generálně a šmahem odsoudil začleňování dětí s postižením. Zcela se přehlíží, že řekl: „… děti, které jsou určitým způsobem handicapovány.“ To přece neznamená všechny a jistě se shodneme, že pro děti s určitými handicapy inkluze opravdu šťastným řešením není. Nebo snad prosazujeme inkluzi šmahem, tedy stejně plošně a neindividuálně, jako to vytýkáme prezidentovu výroku? Ať už si myslíme cokoliv, můžeme být rádi, že díky jeho slovům se otevřela veřejná diskuse, a to i pro lidi, kteří o inkluzi dosud ani nepřemýšleli. S úctou Josef Hronovský, Jihlava

S pozdravem Karolína Klasová, Praha

Nadace Charty 77 podpoří odborníky z neurovědních oborů. Foto: archiv


Milí přátelé, již patnáct let pracuji ve speciální škole pro děti s kombinovaným postižením. Mohlo by se tedy zdát, že budu

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA


Milan Kubek

Michaela Marksová

Martin Jan Stránský

Alena Tonová

Snažil jsem se cíleně hovořit s několika posudkovými lékaři a současně se ptát i některých svých pacientů, kteří mají přiznaný invalidní důchod. Zarazilo mě, jak diametrálně se pohledy i pocity obou skupin liší. Posudkoví lékaři mají pocit, že platné zákony a vyhlášky jsou příliš benevolentní a kvůli tomu dochází k plošnému zneužívání sociálních dávek, což jsou schopni dokladovat na řadě příkladů. Přesto si myslím, že podvodníků a zneužívačů je mezi lidmi jen menšina. Na jejich chování však slušní lidé doplácejí. Pacienti na straně druhé si stěžují na byrokratičnost a necitlivost rozhodování podle stejných právních norem, které oni považují za příliš tvrdé. A také oni jsou schopni dokladovat své tvrzení na příkladech těžce postižených osob, kterým byly invalidní důchody zkráceny či odebrány. I oni mají jistě kus pravdy, ale přesto si dovolím tvrdit, že většina posudkových lékařů se snaží pracovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Systému by ale jistě neškodilo více lidskosti a méně byrokracie. 

Posudkové lékařství je oblast, kde bývalý ministr Drábek napáchal snad největší škody. Za dobu, kdy jsem na ministerstvu, se na mě obrátila spousta lidí, kteří měli špatnou zkušenost s posuzováním svého zdravotního stavu.

Přes zjednodušení, které přinesla sociální reforma v roce 2012, se domnívám, že naprosto vyhovující není. Posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby podle deseti obecných oblastí vyloučilo možnost přihlédnout k variabilitě schopností v závislosti na míře postižení u každého jedince. Stává se tak, že je lidem na vozíku škrtnuta péče o zdraví, a to i přes to, že bez pomoci druhého nejsou například schopni pravidelně kontrolovat pokožku hýždí, která je ohrožena dekubity. U tetraplegiků stačí, že se domluví ústně, nepočítá se s tím, že nejsou schopni písemné komunikace, a často ani telefonické dohody bez pomoci někoho jiného. Každý je tedy v závislosti na posudku zaškatulkován do jednoho ze čtyř stupňů závislosti. To vůbec nemusí odpovídat skutečnému stavu postiženého. Mnohem účinnější by bylo, kdyby posudky vytvářeli specialisté v oborech, které se dotýkají pacienta, jako se to dělá např. v Rakousku anebo v USA, kde jsou podrobně mapovány specifické funkce a schopnosti těla. 

Obrací se na nás veliká řada osob se zdravotním postižením, kterým pomáháme zejména při podávání různých žádostí a odvolání. Své hodnocení současného stavu tedy opíráme o konkrétní zkušenosti nás a našich klientů.

prezident České lékařské komory

ministryně práce a sociálních věcí

Častokrát se totiž stávalo, že na jejich handicap nebyl při posuzování brán ohled, protože postižení neodpovídalo některým kritériím. Posudkoví lékaři také mohli po „sociální reformě“ minulé vlády rozhodovat takzvaně od stolu, tedy například pro snížení stupně závislosti nemuseli posuzovanou osobu ani vidět. Rozhodli jsme se tedy posuzování zlidštit a přiblížit realitě. Již od 15. listopadu minulého roku tedy platí nová metodika, která by měla rychle napravit dosavadní stav, aby nemohlo docházet k případům, kdy například postiženým lidem, trvale připoutaným na lůžko, nebyl přidělen nejvyšší stupeň u příspěvku na péči. 

Kancelář ombudsmana pro zdraví

Myslíte si, že je současný stav posudkového lékařství vyhovující?

sociální pracovnice Arkadie, o.p.s.

Z praxe víme, že žadatelé nejsou dostatečně informováni o možnosti být přítomen při jednání posudkové komise. Pokud o přítomnost u jednání komise požádají, často bývají podrobeni vyšetření odborným lékařem, jehož závěry leckdy přímo odporují výsledkům odborných vyšetření specialistů, které žadatel navštěvuje. Jako nejproblematičtější se však jeví posuzování zdravotního stavu u příspěvku na péči. Zde dochází k častým rozporům mezi závěry sociálních pracovníků a posudkových lékařů. Domníváme se, že při posuzování nelze vynechat ani oblast sociální, ani zdravotní; očekávali bychom tudíž rovnocennou spolupráci těchto oborů. 

DOBRÉ ZPRÁVY Bydlení pro všechny. Klienti Domova pro mentálně postižené ve Stodu na Plzeňsku se pomalu stěhují do bytů a domů chráněného bydlení v okolí. Jde o jeden z výsledků pětiletého projektu na přechod od velkých pečovatelských zařízení sociálních služeb na menší a samostatnější prostory. Nové bydlení s podporou pečovatelů najde přibližně 140 klientů zdejšího ústavu. Obavy zatím panují hlavně o finanční stránku: prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu s novými podmínkami nepočítají, pomoci by měla dotace z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

6

Kavárna mezi světy. Kavárna Pontes v Písku, stojící na břehu Otavy, byla před několika lety opravena po katastrofálních povodních. S podporou evropských peněz dnes inte grační kavárna zaměstnává šest zdravotně postižených z devíti zaměstnanců a je místem, kde se podle jejích majitelů potkávají oba světy: zdravých i handicapovaných. Kavárna při zaměstnávání spolupracuje s místním občanským sdružením Mesada i s úřadem práce; zájem o místo v kavárně z řad handicapovaných je stále několikanásobně větší, než se daří uspokojit: v regionu marně hledá vhodné

uplatnění na 200 zdravotně postižených. Sbírka pomohla. Přes čtrnáct tisíc korun a hromadu darů vynesla charitativní sbírka a benefiční koncert Keenan B Night pro Domov osob se zdravotním postižením v Kunovicích. Do sbírky, kterou uspořádala rodina a přátelé Petra Halušky (jehož oblíbené metalové hudební skupiny na koncertě zahrály), kterého před čtyřmi roky přejel na parkovišti u obchodního domu jiný mladík, se zapojili lidé ze širokého okolí a vedle peněz navozili na sběrná místa dvě auta darů.

Na hrad bez bariér. Hrad nad městysem Svojanov, oblíbené výletní místo, se dočkal zpřístupnění. Vozíčkáři i návštěvníci se sníženou schopností pohybu se do prostor opravené památky i do stylových pokojů dostanou díky schodolezu. Pomůcka zpřístupňuje trasu A, na které bylo jinak nutné překonat třiatřicet schodů. Školení, jak schodolez bezpečně obsluhovat, absolvovala většina zaměstnanců hradu, jeho zakoupení pak umožnila – vedle dalších oprav – mimořádně vyvedená návštěvnická sezona.  (šb)


Nově můžete časopis Můžeš i poslouchat! Audioverze časopisu v elektronické podobě je určena jednak slabozrakým či nevidomým a jednak k poslechu z mobilu či jiného přehrávače MP3, při jízdě autem, o víkendu či na dovolené, poslouchat ji lze i z počítače. Reportáže a další články pro vás namlouvají Jan Kačer, Nina Divíšková, Roman Hájek a Martin Kubačák. Audioverzi naleznete zdarma ve službě Audiotéka. K dispozici bude vždy první den v měsíci, tedy ve chvíli, kdy vychází tištěný Můžeš.

Audioverzi lze aktivovat na www.audioteka.cz/muzes

Podrobné informace na lince zákaznické podpory Audiotéky +420 597 490 445 a e-mailové adrese [email protected]

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč.


www.muzes.cz

so í u p ča K o h o to ří te to d p o po

muz

es.cz

ČA

SO

tli

vý

vý


u

tis

k

Kč 30

ř / P

ed

pla

tit

elé

20

Kč

2/2015

●

PI

S

PR

O

TY

T , K

EŘ

E Í S

N

Z EV

DÁ

VA

JÍ

●

3/

20

15

ww

w.m

uzes

.cz

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

●

Ča

Jana Juřičková:

Zdravotní sestra na vozíku

Ne

strana 24

ct 32 ne na stra on o C ře: lní rne íčká ideá u To voz m je u ord pro ěte t F ou dít Tesramp nu s s o že pr Jed

w. ww

no

p is

pi

vid

s

pr

o

ty

Tv zvuořím ků po a v dle ůn í

stra

●

so

na

om

ás

, k t

eř

oc

í s e

ha

řk

16

ne

vz

am

dá

ar

va

jí

●

iaN

1/

20

Ko to u p í p o h o to d p ča o ří so te p is

15 ●

Na

ma

Jed

ch

al

no

ov á:

tli

vý

vý

tis

k 3 0

kč

/ P ř

ed

pla

tit

u

elé

20

kč

M01

_20

15.i

ndd

:15

5

Objednávám předplatné časopisu Můžeš

1

AM

9:02

/201

2/13

JMÉNO a příjmení:

M02_2015.indd 1

ulice:

1/16/2015 5:50:51 PM

číslo popisné: 12/1

7/20

14

7:54

:06

ndd

AM

1

15.i

_20

M03

roční předplatné za 240 Kč

název organizace:

PSČ:

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem (uveďte jméno a celou adresu)

fakturou

telefon:

číslo účtu: 772772772/0800

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto Bariéry. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

Téma: posudkoví lékaři ■ Otevřeně o letitém problému – posudkovém lékařství. ■ Systém je podle názoru mnoha pacientů byrokratický. ■ Náprava by přitom nemusela stát miliardy.

Zdeněk Kalvach:

Léčíme

diagnózy, nikoli lidi Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Setkáváte se často s nářky na praxi posudkových lékařů? Ano. Ale není to tak jednoduché. Především tu jasně vidíme obraz české medicíny. Je málo zaměřená na skutečně funkční hodnocení stavu člověka. Zkrátka všechno se točí kolem konkrétní diagnózy. Kdo má „velkou“ diagnózu, řekněme nádor, přidělí se mu vetší benefit, kdo má „menší“, přestože jeho skutečný funkční stav je horší, má smůlu. Špičkový onkolog profesor Vorlíček např. mluví o jakési i posudkové fascinaci rakovinou, která ovšem buď člověka zahubí, nebo ho po úspěšné léčbě velmi často nechává funkčně zdravého – přesto bývá silným argumentem pro přiznání invalidity. Naopak lidé se závažně limitujícími projevy méně děsivých diagnóz bývají posudkově znevýhodněni. A za druhé – posudkové lékařství je zřejmě nedobře postaveno, metodicky vedeno a kontrolováno. Je příčinou zařazení posudkového lékařství do resortu práce a sociálních věcí? Nevím. Vychází se z toho, že lékař neumí správní agendu, právní agendu ani předpisy sociální péče, takže musí být někdo medicínsky gramotný, kdo primárně umí tu

8

ekonomicko-byrokraticko-administrativně-právní problematiku. Ten sice neumí ani umět nemůže celé posudkové kompendium, ale na základě podkladů je schopen kvalifikovaně rozhodnout. Vychází se z toho, že kvalitu a objektivitu podkladů pro posudkového lékaře zajistí kombinace alespoň dvou odborných stanovisek, nálezů dvou různých odborníků. Při posuzování pojistných událostí (invalidity) jde o praktického lékaře plus lékaře-specialistu, u příspěvků na péči o praktického lékaře a sociálního pracovníka, který by měl být schopen dobře posoudit právě funkční postižení. Dobře, ale to je systémová zásada, často ovšem nenaplněná praxí. Zejména sociální pracovník zase jenom vyplňuje předem daný formulář, ale na vyjádření konkrétního stavu kolonky nezbývají… To souvisí s nízkou úrovní funkční (právě tak jako geriatrické) gramotnosti českého zdravotnictví. Jistě máme skvělá pracoviště, která pěstují funkční diagnostiku až na špičkové úrovni ICF (Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví), např. Rehabilitační kliniku 1. lékařské fakulty UK, právě tak jako máme pracoviště pěstující ucelené geriatrické hodnocení a enabling uschopňující geriatrii, např. Gerontologické centrum či geriatrické

�

Geriatrie není jen o stáří, ale především o člověku a lidech kolem něj, říká Z. Kalvach.


č a sopis p r o t y , kte ř í se ne v z d á v a j í


9

Téma: posudkoví lékaři info Co je funkční hodnocení? Funkční hodnocení by mělo popsat nejen diagnózy pacienta, ale také omezení, která působí, a posouzen by měl být i celkový funkční stav pacienta, což je zvláště důležité u geriatrických pacientů, neboť ve stáří se disabilita uvolňuje z vazby na konkrétních (tzv. indexových) chorobách.

Často nefunguje ani kolegialita mezi lékaři – odborná, komunikační, a mnohdy ani lidská – ani lékař se v pozici pacienta leckdy nedočká vysvětlení.

� oddělení Pod Petřínem v Praze nebo

Geriatrickou kliniku v Hradci Králové, ale jde o pověstné ostrůvky pozitivní deviace – systém a běžná praxe zůstaly nedotčeny. I posudkoví lékaři pak často mají právě jen diagnózy a prognostické dojmy, nikoliv kvalitní funkční zhodnocení. Často, aby byl klid, se v posudkovém řízení i při vystavování podkladů spíše plní očekávání a pocity – jednou nadřízených orgánů, jindy pacientů a jejich rodin, často se v šetření nešetří pacient, ale čas, a tak se popíše první dojem. Důsledkem je zřejmě častá nepravdivost popisu skutečného stavu pacientů, a to oběma směry – těžké stavy nedostanou podporu, kterou by potřebovaly, různí aktivní a neodbytní šikulové parazitují

Tedy např. nic neříká diagnostický závěr cévní mozková příhoda s levostranným postižením (na CT to a to tam a tam). Potřebné je doplnit, zda je ten člověk schopen chodit, používat postiženou paži, zda je či není upoutaný na lůžko atd. U geriatrické křehkosti jde o popis zvládání aktivit denního života nebo o využívání tzv. multikauzálních geriatrických syndromů – např. instability s pády (formuluje rizika, potřebu intervencí, vhodný režim, kompenzační pomůcky, úpravu prostředí apod.).

na systému. Taková hra na „jakoby“. Jako by se vyšetřuje, i když se nevyšetřuje, jako by se trpělo, i když se netrpí… Ale přitom má naše medicína v mnoha oborech špičkovou úroveň. A člověk by řekl, že dosáhnout mezinárodního věhlasu v kardiologii nebo léčení popálenin je mnohem těžší než zracionalizovat systém posudkové péče. To je mnohem složitější. Vytvořit dvě, pět či osm excelentních center nemusí být tak komplikované. Peníze se účelově vyčlení, sponzoři se rádi blýsknou, pro ministerstvo je to snadno spravovatelné. Zatímco medicína všedního dne je o spoustě malých výdajů, neatraktivních činností, o mnoha lidech,

kde nestačí jedna špičková osobnost. Pár velmi talentovaných lékařů najdete, kde ale najít ty tisíce zdravotních, sociálních nebo zdravotně-sociálních pracovníků, které musí někdo vychovat, metodicky řídit, a také slušně zaplatit. A navíc z toho nejsou tituly před jménem a za jménem, a už vůbec ne politická sláva. Takže posudkové lékařství a vůbec vše, kde se prolíná medicína a sociální péče i práce, a dokonce celá oblast primární péče a komunitních služeb, má nízkou prestiž, je na okraji zájmu, je považováno za jakýsi přívěsek velké medicíny. Přitom trend ve vyspělých zemích je přesně opačný. Posílení praktických lékařů, redefinování primární péče, vytváření komunitních sítí, kde se potkávají lékaři různých oborů s kvalifikovanými sociálními pracovníky, práce přímo v terénu, mezi postiženými, seniory, dlouhodobě nemocnými. Toto ale naše zdravotnictví neumí. Je strnulé, chlubí se excelentními výkony, ale třeba na narůstající počet seniorů se tváří bezradně. Jako bychom neuměli vytvářet řetězec, který nejen zachraňuje, léčí, ale také rehabilituje a vrací lidi pokud možno do sociálně stabilizované situace. Když špičkový neurochirurg zachrání člověka po nehodě a nepřijde včas pořádná rehabilitace, vlastně ztrácíte umění záchranky, neurochirurga i rehabilitačního pracovníka, a nakonec příliš často skončíte u invalidního důchodu, tedy u posudkového lékaře, v horším případě v LDN. A zvyšujete zátěž napjatého státního rozpočtu mandatorními výdaji zbytečně indukovanými v systému, který sám sobě hatí brilantní výkony a produkuje

Lékař: Funkční hodnocení se nevejde do tabulek.

10



zbytečné ztráty práceschopnosti a mnohdy i soběstačnosti. Ale jakou má pacient šanci se vzepřít? Požadovat jiný přístup... ... formálně jistě má. Může žádat revizi rozhodnutí lékaře, i posudkového. Ovšem ví to vůbec – a chce to? Dodnes fungující systém byl založen už velmi dávno a nepočítá se samostatným člověkem, který by se ozval lékaři, primáři, úředníkovi a řekl – promiňte, ale já při vší úctě nesouhlasím s vaším závěrem a žádám kvalifikované přezkoumání. Lidé tak vychováni nejsou, a dokonce ani dnes jim sebevědomí nikdo nezvyšuje. Vždyť často nefunguje ani kolegialita mezi lékaři – odborná, komunikační, a mnohdy ani lidská – ani lékař se v pozici pacienta leckdy nedočká vysvětlení, diskuse, uplatnění svého názoru. Systém byl paternalistický a obávám se, že znovu do paternalismu, a možná ještě bezohlednějšího, tuhne. Lidskost a osobní zodpovědnost nejsou žádoucně doplňovány, ale nebezpečně nahrazovány slepými standardy. Nedávno jsem si přečetl, že nahlas říkáte: Neschopnost prolnutí zdravotnických služeb do sociálních je důsledkem neexistence veřejného zdravotnictví – public health. Proč, když je většina nemocnic a dalších zdravotnických zařízení v rukou státu nebo samospráv? Obávám se, že skutečné ucelené veřejné zdravotnictví (public health) nemáme. Ústav sociálního lékařství a organizace zdravotnictví byl jako relikt totality zrušen, experiment s Institutem zdravotní politiky se ekonomicky nezdařil, pracoviště sociálního lékařství na lékařských fakultách se většinou soustředí na rutinní pregraduální výuku a dílčí problematiku (někde na etiku, jinde na ekonomiku či právo), podstatná část utváření veřejného zdravotnictví byla předána zdravotním pojišťovnám… Takže nemáme platformu, která by byla mimo jiné i advokátem pacientů, která by lobbovala za veřejný zájem, za optimální uspořádání služeb z hlediska občanů, především křehkých a znevýhodněných lidí. Kdo má dnes zájem na inovacích a reformách přežitých přístupů v jejich zájmu? Na koho se dnes mají obrátit? V jednotlivém případě třeba i na soud, ale o systémové změně vlastně není s kým jednat. Např. v liberálních USA mají profesoři veřejného zdravotnictví vysokou prestiž, kterou nezávisle na poskytovatelích péče

Systém byl paternalistický a obávám se, že znovu do paternalismu, a možná ještě bezohlednějšího, tuhne. Lidskost a osobní zodpovědnost nejsou žádoucně doplňovány, ale nebezpečně nahrazovány slepými standardy. info Kdo je MUDr. Zdeněk Kalvach CSc

dotknou nekřehčích a nejméně odolných pacientů, a tedy ranku posudkového lékařství, geriatrie, následné a dlouhodobé péče…

Internista a geriatr. Dlouho dobu pracoval na III.interní klinice VFN v Praze, nyní je ambulantním specialistou.

Kde tedy začít s letitým problémem posudkové péče? O tom jsem mluvil na začátku. Parametry její účinnosti musí být nastaveny na skutečně funkční stav člověka, na nějaký cíl. Pokusit se snížit formalismus a byrokratismus, otočit se od papírů k pacientům, přestat s nekonečnými přezkumy lidí, kteří mají opravdu nevyléčitelnou chorobu nebo nevratné postižení, zlepšit metodické vedení – jak samu metodiku, tak sjednocování posudkové praxe – výsledky posuzování obdobných případů nemohou přece být, jako dnes, diametrálně odlišné u různých poboček lékařské posudkové služby. Systém by měl více pracovat s nelékařskými profesemi (např. s ergoterapeuty), a také je třeba se konečně se rozhodnout, zda nadále poskytovat příspěvky na péči velmi mnoha žadatelům, byť v minimální výši jakéhosi přilepšení nekryjícího reálné náklady skutečných služeb, nebo jen lidem se skutečně těžkým postižením, ale zato ve větší výši umožňující skutečné krytí potřeb a usnadnění těžkého života. 

Publikoval množství odborných prací, autor a spoluautor významných monografií. Aktivně působí v odborných společnostech.

i na státu využívají k analýzám a doporučením nutných změn systému či medicínského myšlení. Takové veřejné zdravotnictví by bylo pochopitelně nevýhodné pro politiky, protože naše zdravotnická politika se ne úměrně více stará o toky financí a fungování zdravotnických institucí (včetně pověstného zkvalitňování materiálně-technické základny) než o problémy pacientů a veřejného zdraví. A mnohdy se aktuální vládní politiky nekoncepčně otáčejí od jednoho akutního problému ke druhému, a stejně s nimi se otáčí i politika sociální. Dochází k fragmentaci a rozbití návaznosti nejen medicíny, ale také zdravotnického řízení. Jako obvykle se problémy nejprve

Často, aby byl klid, se v posudkovém řízení i při vystavování podkladů spíše plní očekávání a pocity – jednou nadřízených orgánů, jindy pacientů a jejich rodin, často se v šetření nešetří pacient, ale čas, a tak se popíše první dojem. můžeš / číslo 3 - 2015

11

Téma: posudkoví lékaři ■ Žádost o zvýšení příspěvku na péči vyústila v návštěvu ministerstva. ■ Posudková komise byla podle názoru žadatele objektivní. ■ Celá anabáze žádostí vedla ke konečnému úspěchu.

Ministerské

sudičky Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

E

xistují veličiny, které člověka ovlivňují, i když je v životě neviděl. Řekněme třeba gravitace. Mnozí lidé s postižením by do téhle kategorie mohli klidně zahrnout i revizní a posudkové lékaře. Všichni víme, že jsou, do života nám rozhodně zasahují, ale málokdo je viděl. Přinejmenším se zdá, že sedí dobře skryti v labyrintu svých úřadů za devatero horami papírů a moři lékařských zpráv. Obraz člověka se v tomto světě skládá především z písmen a čísel. Reální žadatelé z masa a kostí do těchto míst zavítají jen zřídka.

Třetí pokus Možná přeháním, ale takový obraz jsem si utvořil na základě svých zkušeností. Na vozíku jsem od narození. A kam moje paměť sahá, revizního ani posudkového lékaře jsem neviděl. Což by samo o sobě nebyl takový problém, kdyby z toho ale nevyplývalo, že neviděli ani oni mě. Vždy mi ovšem poskytli dostatek hmatatelných důkazů o své existenci v podobě různých rozhodnutí. V paměti pochopitelně utkvěla hlavně ta zamítavá stanoviska. Spravedlivě však musím dodat, že v drtivé většině případů převažují schválení mých záležitostí. Největší anabázi jsem zažil se svou žádostí o zvýšení příspěvku na péči. A právě v jejím rámci se mi nedávno poštěstilo zavítat před posudkovou komisi na ministerstvu práce a sociálních věcí. Už od zavedení systému příspěvků na péči slýchám ze všech stran: Cože, ty jsi na vozíku a máš jen první stupeň? Hlavou nad tím kroutila řada mých kamarádů se stejným postižením (ale vyšším příspěvkem), sociální pracovnice z České asociace paraplegiků i poslankyně parlamentu. Jediný, kdo nad tím hlavou nekroutil, byli pracovníci městského úřadu a úřadu práce, u nichž jsem pravidelně podával své žádosti. Třikrát se stejně zamítavým stanoviskem. Až jsem se skrze odvolání nakonec propracoval k již zmíněné komisi na ministerstvu. A musím říci, že šlo o zážitek svého druhu.

12

Na kolenou před ministerstvem Když mi přišel kýžený dopis s pozvánkou, pocítil jsem radost. Žiju totiž v optimistické představě, že při osobním setkání si lidé dokáží různé věci vysvětlit, a především je lépe pochopit. V tomto případě reálné dopady postižení na každodenní fungování paraplegika na vozíku. Mou radost hned vystřídalo zklamání, protože určený termín jsem musel z neodkladných důvodů odmítnout. Z telefonu bylo patrné, že jsem dotyčné úřednici opravdu neudělal radost. Především měla starost, aby stihli v zákonné lhůtě učinit rozhodnutí. Tato úzkostlivá péče o čas mě vcelku pobavila, protože od podání mé žádosti v té chvíli uplynulo už přes půl roku. Nicméně k vzájemné spokojenosti jsme vyhovující datum našli. Do pražské Podskalské ulice, kde stojí jedna z budov MPSV, jsem se vypravil v doprovodu své manželky a osmnáctiměsíčního syna. Parkovací místo pro vozíčkáře před vchodem bylo volné, ale jaksi chyběl nájezd na chodník. Přes vysoký obrubník mi tedy pomohla žena, což mi ušetřilo několik desítek metrů nepříjemné jízdy po hrubém dláždění. Náš potomek se mezitím rozplácnul přímo před vstupním schodištěm. Dost to připomínalo vyznavače nějakého kultu, který v posvátné úctě před významným chrámem padl na kolena a počal se klanět. Vstup do budovy, resp. do jejího suterénu, už bezbariérový byl. Stranou od hlavního vchodu jsou menší dveře, u kterých jsme si zvonkem přivolali strážného. Ten nám ochotně přišel otevřít. Ocitli jsme se na chodbě, která nepůsobila úplně přívětivě. Hlavní dojem bych vyjádřil slovem: tmavá. Řekl bych, že za dob první republiky, kdy tahle mohutná budova zářila novotou, do těchto míst zavítal možná tak poslíček hledající podzemní archiv. Cestou se přitom pozdravil s kotelníkem. Je vidět, že bezbariérový vstup byl vybudován dodatečně a prostor původně sloužil jiným účelům. Nelze však popřít přítomnost veškerých nutných náležitostí v podobě nájezdu a bezbariérové toalety.

Tváří v tvář U příslušných dveří už bylo uvedeno mé jméno. Usadili jsme se na dřevěnou lavici.

Náš syn se však rychle osmělil. Začal prostor obcházet a zkoumat, zároveň při tom konzumoval mandarinku. V tomto okamžiku se objevila dáma, která se velmi formálním způsobem otázala, zda jsem pan magistr. Odvětil jsem: „Ano, jsem pan Musílek.“ Dotyčná úřednice odměřeně pohlédla na dítě



SLOUPEK Lii Vašíčkové

Žiju v optimistické představě, že při osobním setkání si lidé dokáží různé věci vysvětlit, a především je lépe pochopit. Obrubník a mohutné zdi úřadu působí neprostupně. Dovnitř jsem se ale dostal.

Oni mi nepřiznali důchod...

pochodující s jídlem v ručičce, načež mi sdělila, ať ještě chvíli počkám. Po chvíli jsem byl vyzván ke vstupu do kanceláře. Na dotaz, zda mám jít i se ženou a dítětem, opáčila, že to snad nebude nutné. V podtextu bylo cítit jisté pohoršení, jak mohu takto důležitý akt narušovat přítomností batolete. Najednou si


připadám jako v nějakém filmu ze sedmdesátých či osmdesátých let. Ostatně v té době musela tato žena svou kariéru začínat. Formálnost, upjatost a koneckonců i vizáž úřednice dob minulých. Vím, že různé instituce mají svůj vlastní mikrosvět s vlastními pravidly a časoprostorem. Ale tentokrát se mi to zdálo už trochu mimo dnešek, ať je jakýkoliv. Uvnitř seděly další dvě ženy podobného věku, dokonce v bílých pláštích. Z mého pohledu ten oděv reprezentoval pouhý atribut nebo sílu zvyku jejich lékařského postavení, funkční opodstatnění neměl vůbec žádné. Jedině ještě víc podtrhoval zvláštní atmosféru celého prostředí. Dámy vlastně vypadaly jako tři sudičky za stolem. Před sebou měly mnou dodané lékařské zprávy a další dokumenty včetně doporučení z České asociace paraplegiků CZEPA, která mi se žádostí velmi pomohla, za což tímto děkuji. Byl jsem vyzván, abych vysvětlil, v čem se můj zdravotní stav proti dřívějšku změnil, když žádám o zvýšení příspěvku. Odpustil jsem si invektivu, že mě kdysi někdo od stolu prostě někam zařadil a po mém zdravotním stavu vůbec nepátral. Místo toho jsem vysvětlil svou zdravotní situaci. Následovala řada otázek různého druhu. Od lékařských přes sociální až po ryze praktické – třeba jakou mám doma postel nebo jak se koupu. Nakonec došlo i na fyzické vyšetření, což mě trochu překvapilo, protože jsem očekával pouhý rozhovor. Ale odbylo se to na vozíku bez přesedání na lehátko. Prohlídku mé tělesné schránky provedla paní doktorka, která do té doby vypadala, že brzy usne. Při vyšetření ale ožila a vyklubala se z ní velmi milá dáma, která byla zjevně na mé straně. Nijak můj stav nezpochybňovala, naopak, měla pochopení. Dojem z celé návštěvy mi vylepšila o sto procent. Posudkový lékař pro mě najednou získal tvář, a to dokonce tvář milou. Po krátké poradě v mé nepřítomnosti mi „sudičky“ sdělily, že doporučí zvýšení mého příspěvku na péči o jeden stupeň. Po pár týdnech jsem dostal poštou konečné rozhodnutí potvrzující tento výrok. Takže happy end. Jen zatím stále čekám, kdy se zvýšení projeví i reálně. Dosud mi stále chodí částka za první stupeň. 

Mám medicínu velmi ráda, ale přiznám se, že bych posudkovým lékařem nechtěla být. Je to práce velmi potřebná, náročná, ale současně i nevděčná. Jsem zvyklá se pacientovi věnovat, sama jej vyšetřit, hledat, kudy by cesta mohla jít dále. Součástí vyšetření je rozhovor o ostatních chorobách, ale i o pracovní situaci, bydlení a zázemí pacienta. A v rozhovoru se najednou dovídám, že pacient má vedle choroby, kvůli níž přichází, i řadu problémů – neshody v rodině, někdo je rozvedený nebo se rozvádět bude, práce, která jej neuspokojuje nebo si málo v ní vydělá, v některém případě bez práce a ve věku přes 50 let s horší možností si nalézt práci novou a bez chuti si ji vůbec hledat, nespokojenost se životem a bez perspektivy něco změnit… Není málo pacientů, u nichž se všechny problémy sčítají a vedou ke snaze o dlouhodobou pracovní neschopnost nebo o invalidní důchod. Člověk není jen soma = tělo, ale je i psyche = duše. Pojem psychosomatika označuje vzájemné propojení těla a duše. Jako každá nemoc duše se projeví na těle, tak i každá nemoc těla se projeví na duši. Na jedné straně se vysoké, náročné pracovní tempo a stres mohou projevit chorobou, nespokojenost duše, ať jsou její příčiny jakékoliv a bez ohledu na to, zda jsou zřejmé či skryté, se zase výrazně promítá do našeho těla. Určitě všichni známe ve svém okolí někoho, kdo svou celkově složitou situaci řešil útěkem do nemoci a snahou získat důchod. Není u nás zvykem ani běžné, abychom hledali pomoc, když se nám nakupí problémy, které zvládáme obtížně či je téměř nezvládáme. Když řeknu někomu, že by potřeboval pomoc psychologa, tak mi odpoví, že není blázen. Psycholog situaci nevyřeší, ale má kvalifikaci na to, aby pomohl člověku nalézt možnosti a způsoby, jak situaci zvládnout. A je na každém, kterou cestou se rozhodne jít. Když je situace jasná, např. člověk po úrazu páteře s mobilitou na vozíku, tak posudkový lékař může s klidným svědomím důchod přiznat. Ale co v situaci, kdy pacient obtíže uvádí velké, ale lékařské zprávy, které má posudkový lékař k dispozici, nehovoří jednoznačně? Slyšela jsem již dost lidí zlobit se na posudkového lékaře, že jejich situaci špatně posoudil. Proto se dnes snažím nabídnout i pohled tzv. z druhé strany.  Autorka je lékařka, členka rady Konta Bariéry.

13

Téma: posudkoví lékaři ■ Zahraniční zkušenosti se hodně liší. ■ Nejjednodušší systém mají v Norsku. ■ Státní pomoc však obvykle nestačí.

Více, či méně

handicapovaný? Text: Štěpán Beneš Foto: respondenti

Vozíčkářka Izrael (z důvodů právě probíhajícího soudního řízení o přiznání odpovídajících dávek si nepřeje zveřejnit své jméno)

O veškerou problematiku spojenou s handicapem se v Izraeli stará vládou spravovaný Národní institut zdravotního pojištění (Natio nal Insurance Institute of Israel). Pojištění mají všichni Izraelci bez výjimek. Postižení se pak dělí na pracovní úrazy nebo obecné postižení, zahrnující všechny možné diagnózy. Ať už jde o první nebo druhou kategorii, vždy musíte jít na pobočku národního institutu, kde vás vyšetří lékařská komise, u níž absolvujete i krátký pohovor. Komise pak posoudí, jak vážné postižení je a nakolik vás limituje, a na základě tohoto určí procentní rozsah handicapu. Pak vyměří odpovídající měsíční podporu, a buď vám poskytnou svého pečovatele, nebo vám dají peníze navíc na vlastního asistenta. Pokud handicap přesáhne určité procento, myslím, že to je 40, můžete také dostat stipendium na vysokou školu. Velmi frustrující je však žádat o vozík. Žádost o něj schvaluje ministerstvo zdravotnictví, a pokud ji schválí, peníze jdou z Národního institutu zdravotního pojištění. Problém je, že vždy jde o malou částku; já jsem třeba dostala asi 600 eur, což na pořádný vozík samozřejmě nestačí. Hodně lidí si tu nedokáže za vozík doplatit, a tak jsou odsouzeni k ježdění na nevyhovujících pomůckách. Vozíčkářům také národní institut proplácí autoškolu, omezením je však poměrně úzký seznam diagnóz. Kdo se do něj nestrefí, nárok nemá, i když používá vozík. Velkým problémem je také byrokracie. Někdy trvá i půl roku, než na vás přijde před komisí řada. Já jsem třeba čtyři roky po nehodě a stále nemám všechny benefity, na které bych měla mít nárok. Na každý benefit je samostatná komise a proces, jednotlivá oddělení spolu nekomunikují. Zcela jiná situace je, pokud se zraníte ve vojenské službě. O takové lidi se stará rovnou ministerstvo obrany (spadají tam i lidé, kteří přišli k úrazu při teroristickém útoku). Mají sice také posudkovou komisi, jsou ale mnohem štědřejší. Mezi místními je oblíbený vtip, že pokud se vám má v životě něco stát, doufejte, že to bude v armádě. 

14

Polina Rožkova je se systémem v Lotyšsku víceméně spokojena. Jako sportovkyně má na pomůcky přednostní nárok, s problémy se však setkala při žádosti pro svoji maminku.

Polina Rožkova vozíčkářka, Lotyšsko V Lotyšsku rozlišujeme tři stupně postižení: 1. vážné zdravotní problémy, 2. střední problémy, 3. prakticky zdravý člověk s lehkým handicapem. Já mohu mluvit jen ze své zkušenosti po úrazu páteře. Když se

taková věc přihodí, lékař v rehabilitačním ústavu vyplní všechny potřebné dokumenty a jako svůj první dostanete obyčejný vozík, neaktivní. Když studujete nebo pracujete, můžete mít vozíky dva: jeden skládací a jeden s pevným rámem. Na ty obyčejnější máte nárok jednou za tři roky, na aktivnější lehčí vozíky pak jednou za čtyři roky. Pomůcky patří státu; pokud je nepotřebujete



Rune Lorentsen vozíčkář, Norsko

Rune Lorentsen jezdí po Norsku ve speciálně upravené dodávce s plošinou. Norsko na ně přispívá prakticky všem vozíčkářům.

nebo nechcete, nemůžete je prodat. Stát je ale financuje celé. První skupina, tedy lidé s těžším handicapem, dostává vozík automaticky, druhá skupina už však musí svou žádost zdůvodnit. Obvykle stačí, aby odborný lékař důvody vypsal do žádosti. Máme v systému také nějaké novinky – jednou za sedm let si můžete koupit vozík, jakýkoli chcete, a ten pak prodat, když jej nepotřebujete. Na takový přispívá stát jen zčásti, vy musíte zaplatit minimálně 275 eur. Nevím o nikom, kdo by měl při žádosti o kompenzační pomůcky nějaké potíže, největším problémem je však dlouhá čekací doba. Vyplněním a odesláním žádosti se dostáváte do pořadníku, vyřízení vašeho případu může pak trvat i přes rok. S jednou výjimkou: když je člověk sportovec a má žádost podepsanou od místního paralympijského výboru, jde na řadu přednostně. Máme také spoustu organizací, které prodávají použité vybavení, vozíky, chodítka i jiné. Ty pomohou, pokud nemůžete čekat. 


Jakmile člověk potřebuje v Norsku svůj první vozík nebo jakoukoli jinou pomůcku, stačí mu doporučení od doktora, fyzioterapeuta nebo jiného odborníka podle diagnózy. Lékař doporučení zašle na patřičná místa a vy pak bez dalšího přezkoumávání dostanete, co potřebujete. Když žádáte podruhé, je to navíc ještě jednodušší, protože vaše jméno je už zavedeno v systému. Jediný případ, kdy se posuzuje znovu, je v žádostech o opravdu velmi drahé vybavení. Takových případů ale skutečně moc není. S účinností od nového roku můžeme žádat také o speciální sportovní vybavení, jako je monoski, sportovní vozík a podobně. Pokud je žadateli víc než 28 let, musí si na sportovní vybavení mírně doplácet, ne však více než 400 eur. Co se týká aut, je norský systém rozdělený na dvě skupiny. První skupina zahrnuje handicapované, kteří nepotřebují invalidní vozík. Ti dostávají asi 20 000 eur na nové auto a vybavení, které k jeho řízení potřebují. Na částku mají nárok, pokud pracují, každých osm let, pokud nepracují, každých 11 let. Druhá skupina zahrnuje handicapované, kteří využívají k pohybu invalidní vozík, a je tedy jasné, že potřebují speciálně upravenou dodávku s elektrickou plošinou. Taková auta jsou v Norsku velmi drahá, stojí více než 120 000 eur plus výdaje na úpravu. Pokud jsou vaše příjmy (společně s manželkou) pod určitou hranicí, dostanete takové auto včetně úprav úplně zdarma. Když vyděláváte hodně, musíte si něco doplatit, obvykle však ne víc než 25 000 eur. Každý v Norsku musí také platit spoluúčast na léky, za chození k lékařům atd. Nad 250 eur za rok už to ale máte zdarma. Já osobně mám jen dobré zkušenosti; jsem spokojený, mám vše, co potřebuji.

Každé dva roky žádám o nový mechanický vozík, aktuálně mám tři: jeden na pohyb doma, jeden na ven a jeden na sport, na curling. Aktuálně mám požádáno o speciální motorové kolo, které se připojí k vozíku a pomůže mi do kopců. 

Maciej Karaś vozíčkář, Polsko V Polsku musí každý handicapovaný každé tři roky navštívit speciální posudkovou komisi a mít s sebou materiály, které dokazují, že handicap stále má, tedy co nejvíce odborných posudků od lékařů. Nikdo se tomu nevyhne, dokonce ani lidé po amputacích. Na druhou stranu: komise vás skutečně vyšetří, a teprve pak rozhodne. Když už má člověk handicap posvěcený posudkovou komisí, může si zažádat o pomůcky. Když potřebuji vozík, jdu ke svému lékaři a ten mi vypíše všechny dokumenty. Následně je pošle na úřad spolu s potvrzením od komise, že mám handicap. Stát mi pak dá asi 1000 eur, což na vyhovující aktivní vozík pochopitelně nestačí. Stát mi také přispívá na cévky, na každou mi dává asi 7 centů, jedna přitom stojí 32 centů. Někdo se obrací o pomoc na soukromé nadace. Největší problém asi je, že medicínské vybavení je drahé a stát přispívá jen menší částkou. Také se stává, že komise někdy posoudí případ nesprávně. Mám známého, který je po nešťastném skoku do jezera tetraplegik. U komise byl upřímný a řekl pravdu: že je nezávislý, řídí auto, jezdí autobusem – nic jiného mu ostatně ani nezbývá. Komise pak rozhodla dát mu méně peněz, než by mu právem náleželo.  Maciej je curlingovým reprezentantem. V Polsku dostane na vozík přibližně tolik, co našinec od zdravotní pojišťovny.

15

Téma: posudkoví lékaři ■ Představitelé české rehabilitační medicíny se zamýšlejí nad posudkovou praxí. ■ Je cílem úřední rozhodnutí, nebo zlepšený život? ■ Cesty k nápravě jsou podle jejich názoru známé.

Vraťme systém lidem Profesor Jan Pfeiffer je žijící legenda, ovšem dodnes připravená pomáhat. Třeba i v Jedličkově ústavu a školách.

Text: Jan Pfeiffer, Olga Švestková Foto: Jan Šilpoch

V

raťme se do let po první světové válce, která přinesla ohromné množství válečných invalidů. Američané tehdy začali s organizovanou rehabilitací s cílem vrátit tyto lidi do života, a pokud možno i do práce. V roce 1918 tak vznikl v USA první zákon o rehabilitaci. K nám se pojem rehabilitace dostal až poté, ovšem někdo ji musel zaplatit. Tak vznikla potřeba odborného posouzení stavu invalidů a určení jejich nároků. Postupně se tato disciplína stala i předmětem vědeckého zkoumání a výuky na lékařských fakultách.

16

Při všeobecně vysoké úrovni naší medicíny se tak vytvořila naše rehabilitační škola a posudkovému lékařství se dostalo i mezinárodního uznání. O tom existuje velké množství veřejných ocenění a citací v odborných časopisech i knihách. Když se po druhé světové válce stal celý systém zdravotní a sociální péče všeobecně dostupným, vysoká úroveň se udržela. Byla vydána třídílná publikace, která shrnuje mnohaleté zkušeností vynikajících specialistů, Kompendium posudkové medicíny. Ale bohužel naposledy vyšla v roce 1982. Od té doby nic…

info

Problémy mají dlouhou historii

Přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze. Členka mnoha mezinárodních odborných společností.

Postupně se posudkové lékařství značně byrokratizovalo; už nešlo o individuální

Kdo je prof. MUDr. Jan Pfeiffer, DrSc. Emeritní přednosta Kliniky rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, poradce ministra zdravotnictví.

Kdo je doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D.



Lékař – přítel, nebo ostrý úředník?

Lidské osudy se nedají vyjádřit desetibodovou stupnicí ve formuláři. Situace, která formálně vypadá dobře, je často v konkrétním případě bolestivá, někdy dokonce i ponižující. posouzení postiženého nebo nemocného, ale šlo o naplňování nejrůznějších tabulek a předpisů, které nebyly s to postihnout konkrétního člověka. Tento proces nenápadně pokračoval i po změně společenských poměrů v roce 1989, dokonce by se dalo říci, že byl posílen nesystémovými představami i např. omezením oboru sociálního lékařství na fakultách. Tím jsme se odchýlili od trendů ve vyspělých zemích, kde sociální aspekt medicíny neustále roste a je úzce spojen s koncepcí rehabilitace. My máme systém podřízený resortu práce a sociálních věcí, systém, ve kterém posudkový lékař neposuzuje člověka, ale písemné podklady od kolegů. Takže je spíš, nebo především, úředníkem… Je možné tento stav změnit? Naše fakulta i další pracoviště v republice se o změnu k lepšímu snaží. Především si potřebujeme udělat pořádek v pojmech. Existuje mezinárodní klasifikace funkčních schopností disability a zdraví, kterou jsme sice přijali, ale v praxi se velmi málo uplatňuje. Jedině tak můžeme naprosto individuálně posoudit stav člověka, jeho potřeby, a pochopitelně i nevyhovět, když jsou požadavky pacienta neoprávněné. Současný bodovací systém tohle neumí. A to už nemluvíme o citlivosti jednotlivých případů, o objektivním strachu mnoha postižených ozvat se a žádat svá práva. Lidské osudy se nedají vyjádřit desetibodovou stupnicí ve formuláři. Situace, která formálně vypadá dobře, je často v konkrétním případě bolestivá, někdy dokonce i ponižující. Přitom současná rehabilitační medicína nabízí nejen významné zlepšení funkčního stavu, ale mnohdy také vyléčení, návrat do společnosti, návrat sebevědomí nemocného. Není právě toto nejdůležitější?

Medicína by uměla, ale… Málo si uvědomujeme, že včasná, dobře promyšlená a dobře vedená rehabilitace


SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Mezinárodně uznávaná Olga Švestková vede kliniku, ale posudkové praxi se věnuje dál. Dobře tedy ví, kudy vede cesta k lepšímu stavu systému.

je i z hlediska společenských nákladů nejekonomičtější! Mnohdy je však dána přednost zdánlivé úspoře. Dávky od zdravotních pojišťoven i ze sociálního systému (dlouhodobé sociální dávky a podpory) pacienty/klienty nemotivují, aby zlepšili svůj stav. Známe mnoho posudkových lékařů a nemůžeme říci, že by byli se současným systémem spokojeni. I je totiž tlačí do nesamostatné role úředníků, kteří jen hlídají výdaje. Vědí, že jsou mnohdy cílem útoků z řad veřejnosti. Takže i posudkoví lékaři by jistě zásadní změnu přivítali. Potřebujeme k ní vědecko-výzkumné práce? V roce 2010 byl usnesením vlády přijat Národní plán rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období let 2010–2014. U tohoto docela dobrého plánu bych začal. Co se splnilo, co nesplnilo a co překonal čas? Ať si vláda odpoví na tyto otázky sama. My bychom už předem řekli, že minimálně požadavek rovných příležitostí pro všechny dotčené občany, tedy požadavek na vysoce kvalifikované posouzení jejich funkčních schopností a vysoce odpovědné rozhodnutí o pomoci, kterou jim společnost poskytne, zatím naplněn nebyl.  Mezititulky a redakční úprava zj

„Pan doktor ti určitě pomůže, jen pěkně drž hlavičku a otevři pusu,“ říkáme svému potomkovi, abychom vzbudili důvěru k lékaři, či dnes spíš lékařce, v jehož péči se od svého narození nacházíme. V dospělosti svému lékaři říkáme i ty nejdůvěrnější informace a intimní problémy. Důvěra v pomoc lékaře také léčí! Když je na tom hodně špatně blízký člověk, díváme se upřeně do tváře lékařům, abychom i z jejich výrazu odhadli, jak vážné nebezpečí mu hrozí. Stárneme, lékaři se sice střídají, ale jejich autorita a důvěra v bílé pláště trvá. A najednou se tento postoj změní. Lékař před námi nesedí jako ten, kdo nám pomáhá, ale jako zástupce instituce – pojišťovny, firmy, podniku, ve kterém pracujeme, a vlastně nás tak trochu soudí. Nejen posuzuje! Soudí, posuzuje a má rozhodnout, zda jsme opravdu tak nemocní, že potřebujeme trvalou či dočasnou finanční pomoc, nebo zda to jen tak hrajeme a zkoušíme, zda bychom mohli pobírat sociální dávky a nechodit do práce, a třeba místo toho pracovat na svém domku nebo si alespoň doma pořádně uklidit či udělat nějakou tu fušku. Všichni to známe a skoro každý z nás ve svém dětství říkal lékaři či rodičům, že ho ještě bolí hlava a má teplotu – jen proto, aby nemusel jít do školy. To jsme ale byli malí a nezodpovědní. Dnes jsme zodpovědní? Z posudkového lékaře – přítele, důvěrníka, se náhle stává ten, kdo sleduje i zájmy svého zaměstnavatele a je za to placen. Vzniká v nás nedůvěra. Jsme již opravdu tak zdraví, jak lékař říká? Dlouho budovaná důvěra v bílé pláště, která s podporou rodičů vznikala již v našem dětství, je najednou otřesena. Z hlediska zájmu státu a občanů jako celku, a také zájmu pojišťoven, je to pochopitelné. Přece nebudou platit sociální dávky těm, kteří mohou pracovat, a dávat drahé pomůcky lidem, kteří je nutně nepotřebují. Kdyby posudkoví lékaři nepostupovali odpovědně, doplatili bychom na to všichni. Přesto je naše primární důvěra v lékaře trochu otřesena. Chápu obě strany. Vím, že to jinak nejde, ale sama bych tohle posuzovat a rozhodovat nechtěla.  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.

17

Asistenti pedagoga ■ Ve školství chybí víc než peníze. ■ Do běžných škol chodí více než polovina dětí s postižením. ■ Učitelé potřebují i fungující kariérní systém.

Pokud chceme společnou školu, musíme ji podporovat Text: Tomáš Feřtek Foto: archiv autora

V článku Co nám to ten ministr udělal? (Můžeš 11/2014) se dlouholetý ředitel Jedličkova ústavu a škol a člen rady Konta Bariéry Jan Pičman zamýšlel nad úlohou asistentů pedagogů ve školách. Jako reakci na jeho text přinášíme další názor na integraci a inkluzi ve školách od publicisty, novináře a spisovatele Tomáše Feřtka, který se věnuje propagaci vzdělávání v obecně prospěšné společnosti EDUin.

V ČR chodí do běžných škol více než polovina dětí s nějakým postižením. To je vzhledem ke slabé systémové podpoře slušný úspěch.

K

oresponduji s jednou paní učitelkou z města na pomezí Čech a Moravy. Učí dvacet let na prvním stupni, má ve třídě skoro třicet žáků, už několik let pracuje s dívkou s vadou zraku. Postupně ale v její třídě přibývalo dětí, které měly nějaké další speciální vzdělávací potřeby. Což přeloženo znamená nejčastěji poruchy chování a učení. Začalo to prý být nezvladatelné. Žádala o rozdělení třídy, ale vedení školy řeklo, že na podobné opatření nemá peníze. A tak paní učitelka, která jinak integraci dětí s problémem do běžných tříd jednoznačně podporuje, skončila po dvou letech snažení v dlouhodobé pracovní neschopnosti. A nakonec šla do školy oznámit, že se už nevrátí, že si raději najde jiné zaměstnání. Prý se jí hodně ulevilo.

Chybí nejen peníze na asistenty Nejde o ojedinělý příběh. Takových si učitelé mezi sebou vyprávějí desítky. A je to jeden z důvodů, proč jsou k individuální integraci dětí i inkluzivní společné škole tak rezervovaní. Obávají se, že pokud by část dětí, které dnes směřují do praktických a spe ciálních škol, dorazila do jejich třídy, situaci nezvládnou. A mají pravdu. Neexistuje prakticky žádná podpora učitelské profese, nemáme kariérní řád, který by odměňoval kvalifikovanější a motivovanější učitele, nemáme způsob financování, který by na děti se speciálními potřebami v běžné škole pamatoval, nemáme učitelské mentory, kteří by uměli radit ve složitých výchovných a vzdělávacích situacích, nemáme speciální pedagogy a mediátory, kteří by zvládali

18

Publicista Tomáš Feřtek patří k brilantním znalcům českého školství.

komunikaci s hraničními žáky a občas i s problematickými rodiči. Samozřejmě, i za této situace je možné integrovat do běžné školy dítě s nějakým problémem, ale jak ukazují zde otištěné příběhy, není to nic jednoduchého.

Asistent, svatá osoba bez nároků Asistenti pedagoga, kteří mají učiteli pomoci zvládnout situaci, velmi dobře ilustrují náš současný přístup k problému. Obecně říkáme: ano, integraci chceme a podporujeme. Reálně jsou ale peníze na integrované děti tak malé, že je těžké sehnat na místo asistenta opravdu kvalifikovaného člověka. Takže nejčastěji jde o dívky po střední škole, které takové místo vezmou, než si najdou něco lepšího. Navíc asistent téměř nikdy nemá celý úvazek, takže už tak malý plat se smrskne na polovinu nebo třetinu. A i když máte asistentský úvazek třeba jenom třetinový nebo poloviční, nemůžete

dělat najednou asistenta třeba dvěma nebo třem dětem, protože vyučování je jen jedno – dopolední. Celý problém ještě komplikuje fakt, že rozlišujeme mezi osobními asistenty, kteří by měli pomáhat dětem jen s jejich obsluhou, a asistenty pedagoga s učitelskou kvalifikací. A aby toho nebylo málo, tak o penězích na asistenty rozhodují kraje, takže v každém z nich jsou ty peníze jiné, navíc z roku na rok nejisté. Kolik kvalitních lidí pro takovou práci lze najít za tak mizerných podmínek? Nedostatečnou podporu často suplují maminky, které rezignují na své zaměstnání a stanou se osobním školním asistentem svého dítěte. Ve skutečnosti se tak opět děti dělí na chudé a bohaté. Pokud na to rodiče mají, může se matka věnovat jen dítěti, u chudších to v úvahu nepřipadá. A to jsme ještě nezačali mluvit o stavebních úpravách, které si integrace dítěte s nějakým problémem vyžádá, a stejné je to i se specializovanými pomůckami.

Kde je vlastně cíl Lze se za takové situace učitelům divit, že jsou k řečem o inkluzi a společné škole rezervovaní? I ti, kteří se snaží, neustále narážejí. Reakcí na tento stav je silné volání po zachování praktických a speciálních škol. Proto se tak vášnivě diskutovalo o paragrafu školského zákona, který by potenciálně umožnil poslat do takové školy každého, kdo nevyhovuje standardu a normě. Pokud na tom chceme něco změnit, je dobré si hned na začátku ujasnit, kde je vlastně cíl, k němuž směřujeme, a jaká k němu vede cesta.



Právě přijímaná novela školského zákona je krok dobrým směrem. Podpora dětí už není vázána na diagnózu, každé dítě je zařazeno do jednoho ze čtyř stupňů podpory. Rušení praktických, případně speciálních škol a víceletých gymnázií (tentýž problém na opačné straně spektra) rozhodně není na pořadu dne. Už proto, že by to opravdu na mnoha školách způsobilo kalamitu a fakticky zablokovalo cestu ke společné základní škole, kam by mohlo chodit dejme tomu 90–95 % populačního ročníku. Nicméně je dobré říci, že takový cíl existuje. Prostě proto, že v posledním dvacetiletí jsou nejúspěšnější právě ty vzdělávací systémy, které vsadily na společnou školu a silnou podporu dětí s nadprůměrným či podprůměrným talentem v nějaké oblasti, případně s nějakým handicapem. Ukazuje se, že každé prodloužení společné školní docházky zvyšuje skóre v mezinárodních srovnáních, posiluje společenskou soudržnost a většinově i spokojenost rodičů – faktických klientů systému. Ty obdivované a úspěšné vzdělávací systémy obvykle zařízení podobná našim praktickým školám vůbec neznají a i ty speciální jsou omezeny na minimum. Slouží jen těm dětem, které opravdu nejsou schopny absolvovat vzdělávání v běžných školách hlavního proudu, a speciální škola je schop-


na poskytnout jim podporu, kterou jinde zajistit neumějí. V tuto chvíli chodí v ČR do běžných škol více než polovina dětí s nějakým postižením. To je vzhledem ke slabé systémové podpoře slušný úspěch. Rozumná cesta tedy je zlepšovat podpůrná opatření, umožnit školám, aby dosáhly na peníze pro asistenty, aby měly k dispozici učitelský mentoring, aby měly jistotu, že na podporu, kterou dítěti poskytnou letos, dostanou peníze i příští rok. Pokud to tak bude, část žáků praktických a speciálních škol se bude postupně přesunovat do škol hlavního proudu. Až pak, až bude jasné, že praktických a speciálních škol máme zbytečně moc, uvažujme o jejich omezování. Dělat to úřední cestou dříve znamená jen zablokovat cestu k inkluzi.

Čeká nás obtížný krok Právě přijímaná novela školského zákona je krok dobrým směrem. Podpora dětí už není vázána na diagnózu, každé dítě je zařazeno do jednoho ze čtyř stupňů podpory. Navíc na ni dosáhnou všechny školy, nejen ty praktické a speciální. To umožní pečovat o děti,

ať už si vyberou kterýkoli typ školy. A podstatné je, že díky oněm čtyřem kategoriím bude možné získat podporu i na hraniční případy, které z ní dříve často vypadly. Přesto není jisté, jestli nakonec půjde o úspěch. Samo zpřístupnění podpory je důležité, ale pokud nebude ihned následovat nový systém financování škol, v realitě se nic podstatného nezmění. Stejně tak není na obzoru opravdu fungující kariérní systém, který by zohlednil náročnost práce konkrétního učitele a uměl odměnit to, že se vzdělává, že je aktivní, že dělá práci navíc – například má ve třídě dítě s handicapem. A už vůbec to nevypadá, že bychom připravovali systém učitelského mentoringu, bez něhož se stále komplikovanější situace základních škol nezlepší. Hlavní riziko spočívá v tom, že jde o opatření vyžadující společenský konsenzus, jejž by bylo třeba zavést najednou a ve vzájemné provázanosti. A to je mimořádně složité. Pokud se to nepodaří, budou mít politici sice argument, že udělali pro inkluzi to či ono, ale ke společné škole, stejně jako k uspokojivé péči o děti s problémem, budeme mít pořád víceméně stejně daleko. 

19

na cestách ■ Švýcarská horská centra mají trasy pro vozíčkáře a lanovky v létě zdarma. ■ Svatý Mořic nabízí luxus, nechybí však ani dostupné ubytování. ■ V Davosu se vozíčkáři svezou na ledu nejen v zimě.

Švýcarské hory jsou

Text: Petr Buček Foto: autor

Z

emě proslulá největším počtem alpských čtyřtisícových vrcholů umí svou krásnou horskou přírodu nabídnout také lidem s postižením. Co mohou vozíčkáři podniknout v Davosu či ve Svatém Mořici? Švýcarský frank sice nepatří k nejlevnějším měnám a náklady na pobyt v této alpské zemi jsou vyšší než v Rakousku, švýcarské hory však nabízejí největší krásy alpské krajiny. Neplatí ani, že by to do Švýcarska bylo z Česka moc daleko. Východní kanton Graubünden leží hned za hranicemi s Rakouskem a Německem. Například do Davosu lze z Prahy dojet autem za šest až sedm hodin. Nejlepší cestování po Švýcarsku nabízejí vlaky. Vyrazit je možné například na výlet vlakem Bernina Express, který překonává vysoké hory a sjíždí až na jih, kde zasněžené vrcholky najednou vystřídají palmy. Bezproblémové svezení slibují vozíčkářům i autobusy. A také provozovatelé lanovek odvezou handicapované většinou v kabinkách za krásnými výhledy na alpské vrcholy. Lanovky jsou navíc v létě ve Svatém Mořici nebo Davosu pro ubytované zcela zdarma.

20

Hotel s rolls-roycem Svatý Mořic patří spolu s Zermattem k symbolům švýcarského horského luxusu. Na ulicích se především ve Svatém Mořici procházejí návštěvníci v drahém oblečení a před největším zdejším hotelem, kterým je Badrutt Palace se svými typickými velkými věžemi, parkuje nový model značky Rolls-Royce. Nepřijel s ním nikdo z návštěvníků (jejich drahá auta stojí v garážích). Tento Rolls-Royce Phantom používá hotelový řidič například k vyzvedávání hotelových hostů na místním vlakovém nádraží. Jako všude ve Švýcarsku, i tady platí, že si lze vybírat mezi ubytováním všech cenových kategorií. V bývalé lázeňské části Svatého Mořice, která nese označení Bad a leží na protějším břehu jezera naproti luxusnímu Badrutt Palace, stojí moderní mládežnická, a především bezbariérová ubytovna. Švýcarské hostely přitom skýtají komfortní a cenově dostupné ubytování s možností polopenze. V jejich nabídce nechybí ani dvoulůžkové pokoje se sociálním zařízením. A právě hostel ve Svatém Mořici reprezentuje novou vlnu švýcarských ubytoven, pro které je typická výrazná moderní architektura.

Nedaleko Davosu stojí letní zábavní park Madrisa-Land. Jeho atrakce jsou i pro handicapované.



Nejlepší cestování po Švýcarsku nabízejí vlaky. Vyrazit je možné na výlet vlakem Bernina Express, který překonává vysoké hory a sjíždí až na jih, kde zasněžené vrcholky vystřídají palmy.

pro každého

V Churu stojí socha vozíčkáře, která symbolizuje integraci postižených do běžného života města. Typické Švýcarsko: vysoké hory, jezera a nádherné výhledy

info Internetové tipy do Švýcarska T ipy na túry a další aktivity pro turisty s postižením v kantonu Graubünden: www.graubuenden.ch/barrierefrei.html U bytování pro handicapované ve Švýcarsku: www.rollihotel.ch U bytování v mládežnických ubytovnách: www.youthhostel.ch

Přímo v Davosu si vozíčkáři zabruslí na speciálním vozíku.

Na vozíku okolo jezera Svatý Mořic má za sebou neobvykle rušnou zimní sezonu. Horské městečko oslavilo 150 let od vzniku zimní turistiky, která je dnes významným zdrojem švýcarských příjmů. Svatý Mořic rád sám sebe označuje za kolébku zimního cestování a sportování. Proč?


T ipy na turistické trasy pro handicapované: www.schweizmobil.ch www.wanderland.ch

Na podzim roku 1864 promlouval hoteliér ze Svatého Mořice Johannes Badrutt do duše britským hostům, kteří jako vždy před nástupem zimy raději z Alp odjížděli. Švýcar s nimi dokonce uzavřel sázku nebo určitou dohodu. Mohla znít nějak takto: „Naše zima je plná slunce a je tu příjemněji než u vás v Anglii. To musíte zažít na vlastní kůži, zvu

vás. Pokud nebudete spokojeni, proplatím vám všechny cestovní náklady!“ Britové byli ze své země zvyklí na studenou a vlhkou zimu. Mysleli si, že na ně ve švýcarských Alpách čeká něco podobného. Přesto se opravdu na Vánoce roku 1864 ve Svatém Mořici objevili. Neodjeli ani po Vánocích, ani po Novém roce. Ve švýcarských horách totiž zůstali až do Velikonoc. Domů se vrátili opálení, spokojení a odpočatí. Navíc vešli do historie. Stali se prvními zimními turisty v Alpách. Od té doby se do švýcarských Alp jezdí v zimě i v létě. Symbolem Svatého Mořice nejsou jen vysoké hory a luxusní hotely či obchody, ale také jezero, které městečku dodává kouzelnou atmosféru – v zimě se po jeho zamrzlém ledu prohánějí koně při závodech i hře pólo, v létě jej křižují plachetnice. Svatý Mořic vybral pro své návštěvníky pohybující se s pomocí vozíku okolo deseti letních turistických tras. Jedna z nich vede právě okolo jezera. Vyráží se od nádraží ve Svatém Mořici. Kdo přijede autem, nalezne tu dvě parkovací místa pro vozíčkáře a toaletu, již lze otevřít euroklíčem. Cesta kolem jezera je hodně rovná, jen u mostů číhají jedenáctiprocentní sklony. Celá trasa měří 4,3 kilometru a na vozíku

� 21

na cestách Horské pastviny čekají, až z nich zmizí sníh a z údolí přijdou krávy na pastvu.

Půldruhou hodinu autem nebo vlakem trvá cesta ze Svatého Mořice do dalšího známého města na východě Švýcarska, jímž je Davos. okolo dvou hodin. K odpočinku se � zabere cestou nabízí slunečná terasa restaurace

jachtařského klubu anebo všudypřítomné lavičky. Také další turistické trasy v okolí Svatého Mořice mívají podrobný popis terénu, nechybí jim ani vybavení bezbariérovými toaletami. Na kterou trasu vyrazit, s tím nejlépe poradí v informačním centru.

V Davosu bruslí i vozíčkáři Půldruhou hodinu autem nebo vlakem trvá cesta ze Svatého Mořice do dalšího známého města na východě Švýcarska, jímž je Davos. Leží v sevření Alp a láká na letní poznávání. Jestliže se Svatý Mořic označuje za kolébku zimní turistiky, Davos se pyšní označením nejvýše položené město v Evropě. Leží v nadmořské výšce 1560 metrů. Svatý Mořic dokonce sahá až k 1822 metrům, je však přece jen menší než Davos. Ten navíc tvoří jeden turistický region s obcí Klosters. Davos je rušnější, je v něm cítit lázeňská historie, konají se tu velké konference v čele

Ještě jednou Madrisa-Land a atrakce pro děti

22

se zasedáním Světového ekonomického fóra. Klosters je mnohem klidnější, láká spíše ty, kteří dávají přednost pobytu ve větší vesnici. Davos i Klosters mají pro handicapované svá lákadla. Davos je symbolem sportovního života, místní hokejový klub patří ke švýcarské špičce a pravidelně se tu i s českou účastí vždy po Vánocích koná mezinárodní turnaj o Spenglerův pohár. Mimochodem – dostal jméno podle lékaře Alexandra Spenglera, který odhalil léčivé účinky zdejšího vzduchu pro nemocné tuberkulózou. Proto dříve Davos patřil mezi světoznámé lázně a dodnes se pyšní neobvyklou architekturou. Jeho domy totiž mají téměř výhradně jen rovné střechy a balkony jsou natočené směrem ke slunci. Éra lázeňství tady skončila po druhé světové válce s objevením účinných léků proti této nemoci. Sportovní zaujetí Davosu trvá dodnes. Také vozíčkáři si tu mohou zabruslit. Navíc v létě i v zimě. Jak je to možné? Zkonstruovali tu pro ně speciální vozík s bruslemi, na kterém se tu lze zdarma prohánět po ledové ploše. Ta je k dispozici i v letních měsících. Podobně jako ve Svatém Mořici, také v Davosu a Klosters pro

vozíčkáře vytipovali více než desítku turistických tras. Na všechny je možné vyrazit na elektrickém i běžném vozíku. Specialitu představuje dětský zábavní park Madrisa ležící nedaleko Klosters. Rádi v něm přivítají pohybově či zrakové postižené děti i dospělé. Ubytovat se dokonce mohou ve speciálním hotýlku v korunách stromů.

Další tip: Chur Dalším zajímavým městem kantonu Graubünden je Chur. I ten má svou chloubu: jedná se o nejstarší město Švýcarska. Vedle historických domů tu handicapovaní ocení rozsáhlou pěší zónu mezi nádražím a centrem. Při prohlídce města narazí na sochu vozíčkáře, která zdobí náměstí u divadla. Má dávat najevo vůli města k hladké integraci lidí s postižením. Na vozíčkáře lze narazit také například při vystoupení zdejších muzikantů. Jejich nástroji jsou alphorny – typické dlouhé alpské trubky. Mezi členy tohoto uskupení nechybí právě vozíčkář. 

Nejkrásnější cestování po Švýcarsku slibují vlaky.


Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1


■ Tři ročníky benefičních pořadů nám vynesly 45 milionů korun. ■ Snažíme se inspirovat v zemích, kde má charita dlouhou tradici. ■ Náš cíl v roce 2015 je: více zábavy, více peněz. Těší mě, že naši dárci a přátelé chápou, co chceme humorem dokázat. Jeden slovutný profesor mi napsal, že bude i na operační sál chodit s červeným nosem Konta Bariéry. A to je ono, sbírat peníze, ale přinášet i dobrou náladu do společnosti. Foto: Jan Šilpoch

Charita podle zahraničních vzorů

O

d roku 2012 přichází Konto Bariéry na obrazovky České televize s benefičním pořadem Možná přijde i charita. Rok co rok se pereme s tím, jak přinést divákům kvalitnější zábavu, jak spojit charitu s humorem, jak získat více peněz na svoji činnost, kterou znají diváci i další občané už přes dvaadvacet let. Opravdu znají? Připomínat se je vždycky potřeba. Celý projekt, celý televizní pořad i následná kampaň s klaunskými nosy byly inspirovány britským Comic Relief, volně přeloženo Pomoc humorem. Známí britští autoři komedií Richard Curtis a Lenny Henry vymysleli tuto akci jako reakci na hladomor v Etiopii. Poprvé se dnes už slavný pořad odvysílal na televizní stanici BBC ONE na Vánoce 1985. O tři roky později se poprvé konal Red Nose Day neboli Den červených nosů. To už je nejen televizní pořad, ale série událostí, akcí a happeningů, která vrcholí živým nočním televizním vysíláním. V něm vystupují přední baviči a komici a v jeho průběhu lidé telefonicky posílají peníze na charitu. Napsat skeč nebo písničku pro Den červených nosů se stalo prestižní záležitostí. Comic Relief ve Velké Británii shromažďuje prostředky celoročně prostřednictvím dalších akcí a pořadů – například oblíbené taneční soutěže Star Dance nebo sportovních akcí Sport Relief. Dnes je největší charitou ve Velké Británii, která shromáždila prostředky ve výši přesahující 950 milionů liber. Dárci přispívají na financování pomoci milionům lidí ve Velké Británii, napříč Afrikou, po celém světě.


Britská tradice slaví už třicáté narozeniny. Musíme se hodně učit, protože chceme podobnou tradici vytvořit i u nás. Jde to pomaleji, než bych si přála, ale rok od roku vybíráme s humorem a s červenými nosy na televizní obrazovce více peněz. Červené nosy se ale chytily i jinde ve světě. Zvuk už má třeba finská akce Nenäpäivä. Britská tradice slaví už třicáté narozeniny. Musíme se hodně učit, protože chceme podobnou tradici vytvořit i u nás. Jde to pomaleji, než bych si přála, ale rok od roku vybíráme s humorem a s červenými nosy na televizní obrazovce více peněz. Naposledy jsme získali přes 15 milionů korun od sponzorů, telefonáty a dárcovskými esemeskami během živého vysílání pořadu. Dalších 60 000 lidí si následně koupilo červený nos. Zvýšili tak naše konto o tři miliony. Nosy nejsou dostupné jenom v Praze. Po celé republice jsme našli prodejce, kteří nás opravdu masivně podpořili. Čerpací stanice Benziny, řetězec občerstvení KFC a Burger King, lékárny Dr. Max, knihkupectví Neoluxor, kavárny Cross Café. Peníze v tomto případě sbíráme na podporu organizací, jež pečují o handicapované, jež pro ně vytvářejí pracovní místa, jež provozují sociální firmy. To bylo téma výběrového řízení, které jsme vyhlásili a do

kterého se přihlásilo na 60 organizací. Žádná samoúčelná zábava. Rada Konta Bariéry rozhodne 11. března, kam přesně peníze poputují, a dárci se to prostřednictvím televizní obrazovky samozřejmě dozvědí. Jakmile pořad na televizní obrazovce skončil, začali jsme s Českou televizí připravovat nový ročník. Koncept neměníme. Zlepšovat je stále co. Věřím, že v letošním roce se navíc výrazně rozroste počet prodejců červených nosů. Tato země se prostě začervená, a to je náš nemalý cíl. V prvním říjnovém týdnu si to řekneme. Předložím vám účty a věřím, že budou rekordní. 

Vaše Božena Jirků, ředitelka Konta Bariéry [email protected]

23

Umělci Konta Bariéry ■ Dárce Aukčních salonů připravuje další výstavu. ■ Vizuální smog je podle jeho názoru nebezpečný. ■ Česká grafika je stále výborná.

Tři otazníky Jiřího Anderle

Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

L

egendární český grafik a malíř se sice pomalu chystá na svou osmdesátku (a připravuje retrospektivní výstavu v pražském Obecním domě), ale jeho bystrý a někdy i sarkastický pohled na svět neztrácí na ostrosti. Zkrátka Jiří Anderle, člověk s ohromnou zkušeností z celého světa, člověk už dávno dosti slavný a neobyčejně úspěšný i u kurátorů světových muzeí a galerií, aby znal prchavou cenu popularity, přelétavé módy a povrchních trendů, pravidelně zaplavujících svět umění. Zkrátka Anderle, muž se skvělou pamětí a skvělou schopností srozumitelně pojmenovat současnost. Však i jeho pravidelné rozhlasové pořady už osmnáct let stále přitahují posluchače. Prostě si sedne k mikrofonu a spustí. Jako na setkání s námi:

Sjezdil jsem skoro celý svět. A potkal lidi všech barev, ras, kultur… info Kdo je Jiří Anderle Malíř, známý začal být (zejména v zahraničí) v polovině 60. let. V letech 1969–73 působil na VŠUP jako asistent Zdeňka Sklenáře a Jiřího Trnky. V desítkách grafických a obrazových cyklů naléhavě a působivě vyjadřuje existenciální úzkost člověka jak konkrétní (válka), tak i obecnou, nadčasovou (stárnutí, samota). V poslední době se od těchto výstražných až tragických témat posouvá a blíží se k abstrakci. Počet Anderleho samostatných výstav v celém světě se blíží stovce, tam také získal okolo čtyřiceti cen. Je zastoupen například v newyorském Metropolitním muzeu i v pařížském Pompidouově centru.

24



Aby moje práce měla vůbec nějaký smysl, musím počítat s divákem. S jeho schopností zastavit se, dívat, popřemýšlet, třeba i nepochopit můj obraz... Zavřené dveře, 1979, suchá jehla, 50 x 50 cm. Vystaveno v Metropolitním muzeu v New Yorku, v expozici mistrovská díla kresby a grafiky posledních pěti století.

„Sjezdil jsem skoro celý svět. A potkal lidi všech barev, ras, kultur... Dnes žijeme ale úplně jinak než v šedesátých letech, kdy jsme s Černým divadlem hostovali v desítkách měst. V legendárním New Yorku jsem zažil ještě bezdomovce na 5. avenue, teď tam vidíte, jak čas trhnul oponou, jak se technika stala pramenem obrovské proměny všude, nejen v amerických velkoměstech. Tato doba je nejsvobodnější a nejbohatší ze všech časů, které lidstvo pamatuje. Vůbec nezavírám oči před velkými oblastmi, kde vládne příšerná chudoba. Jsme bohatší, ale nevím, jestli jsme spokojenější. Lidstvo denně cosi objevuje, inovuje, zlepšuje. Jen samo na sebe jako by zapomnělo. Lidé jsou stále stejní, neumějí, nechtějí, nebo nemohou se poučit? Není to svědectví o naší neschopnosti pamatovat si zkušenosti otců? Už antičtí autoři psali – střezte se lidí moci! Každá moc mění člověka k nepoznání. Kolik místa věnují staré texty pýše! A vidíte, není to nic platné. Takže se ptám: Umíme být pokorní? Umíme?“

Obchod s uměním je tvrdý byznys

Důkazem je tvorba

Daidalos, Ikaros a Slunce, lept (varianta s kresbou 1/1), 1991

Toto umělcovo trápení s věčnou otázkou je opravdové. Důkazy hledejme v jeho tvorbě, která vždy udivovala nejen perfektním řemeslem, ale především myšlenkami, tajemnými náznaky čehosi pod povrchem. Tak okouzlil svět, tak se zařadil mezi velikány české grafiky. Za žádnou cenu nechtěl a nemohl kopírovat, musel si najít svou výtvarnou řeč. Dnes je známý, protože je neopakovatelný. „Aby moje práce měla vůbec nějaký smysl, musím počítat s divákem. S jeho

schopností zastavit se, dívat, popřemýšlet, třeba i nepochopit můj obraz… Počítám zkrátka s jeho názorem, zaujetím, s jeho potřebou být sám sebou. Bohužel dnes čím dál víc vidím jistou okoralost. A zase musím připomenout techniku. Každý má mobil, každý nekonečně dlouho kouká do počítače nebo na obrovskou televizi. To není jen ztráta času, ale hlavně ztráta vlastního já. Vizuální smog změnil život dětí. Je mi líto, že si nehrají venku, že jejich svět zahlcují jen umělé obrázky, umělé situace, umělé


vztahy. Nedávno jsem slyšel sousedovic Romana volat – mami, všechny jsem zabil, ale mně počítač řek, že mám ještě dva životy! Zoufalá matka křičí – Romane, počítači nevěř, máš jen jeden život! Jako my všichni! Málo platné, život v dětské partě jen nejen velká zábava, ale také nenápadné učení… Co nás naučil skautský oddíl? Vlastním úsudkům, pevnosti slibů, úctě k manuální práci, spolehlivosti vůči ostatním. Banality? Kdepak, malý člověk se bezděky připravuje na celý život, jeho mozek trénuje a získává schopnosti, které bude mockrát potřebovat. Kde se tyto hodnoty učí dnešní děti?“ Otevřená, ale nikoli karatelská slova prozrazují starost. Bojí se, že mediální manipulace změní naše mozky, které pokládá za největší výtvor přírody. Bojí se, že nová civilizace umění potřebovat nebude, že zmizí návštěvníci z galerií a potřeba běžného člověka obklopovat se výtvarným uměním. Protože sice dobře zná řeči „už se nic nového stejně nedá vytvořit“, ale hned proti nim staví logickou otázku: A co my, kteří žijeme až nyní? Už nemáme co dodat, připomenout, naznačit, už budeme jen konzumenti, nikoli objevitelé? A připomíná fiasko teoretiků, kteří doslova poplivali impresionisty, aby se nakonec ukázalo, že právě tato naprosto nová, ve své době nejsoučasnější škola, vytvářela hodnoty dnes ceněné astronomickými částkami.

„V letech 1982 a 1984 jsem byl vyzván k účasti na Benátském bienále. S klasiky moderny Picassem, Dalím, Dubuffetem tam vystavovali i Penck, Immendorff a Baselitz, kteří se tenkrát vrátili k prapodstatě malby a uchvacovali hlubokými citovými vzněty tryskajícími z jejich obrazů. A to v době, kdy řada kunsthistoriků prohlašovala, že závěsný obraz je mrtvý! Tehdy se zrodil pojem postmodernismus a zároveň se obchod s uměním stal tvrdým byznysem, do něhož se investuje jako do surovin. Mnozí se podřídili, uchýlili se k nadprodukci. Aby se obchod nezastavil, musí se produkovat stále nové zboží! Z obrazů se vlastně staly akcie s rostoucí hodnotou. Je to dobře, nebo špatně? Nevím. Já se raduji z toho, že se nemusím honit za úspěchem. Nikdy jsem to slovo neměl rád, protože je v něm zakódován spěch. A když i úspěch přicházel, bral jsem ho jako vedlejší jev. Vždyť dějiny dokládají, že jen málokdy se umělec během svého života dozví, jaké jeho dílo opravdu je… Jediné, co může dělat, je stále se snažit o dotek stropu svých možností. Ale platí to jen pro umělce?“ 

Konto Bariéry

pořádalo v prosinci 12. aukční salon výtvarníků. Doprodej všech nevydražených uměleckých děl najdete tradičně na www.kontobariery.cz.

25

Nové technologie ■ Brněnská firma má řešení pro nevidomé uživatele počítačů. ■ Portál FriendlyVox funguje na jakémkoli počítači. ■ Cílí hlavně na jednoduché ovládání.

Společnost TurboConsult představila svůj portál pro nevidomé FriendlyVox na konci loňského roku. Na snímku zleva: Hana Vaníčková z TurboConsultu, Roman Kabelka a Josef Konečný z Tyfloservisu, kteří se podílejí na testování, a ředitel společnosti Vladimír Jareš.

Slyšet web Text: Štěpán Beneš Foto: TurboConsult

U

žívat se zrakovým handicapem počítač může být v době vizuálně atraktivních multimédií obtížné. Výpočetní technika je ale na druhou stranu mostem do společnosti i k zaměstnání. Je proto jednoznačně pozitivní zpráva, pokud se objeví řešení nakročené k tomu, aby počítač nezůstával špatným pánem, ale proměnil se trochu víc v dobrého sluhu. Brněnská společnost TurboConsult na sklonku loňského roku představila cloudový portál pro nevidomé FriendlyVox. Na myšlenku pokusit se o uživatelsky jednoduché řešení pro zrakově handicapované

26

uživatele přivedla Vladimíra Jareše, ředitele firmy zabývající se obvykle řešeními pro bankovní sektor, zkušenost se softwarem, který při studiích i v běžném životě využívá jeho nevidomý syn. FriendlyVox se instaluje jako doplňková funkce pro internetový prohlížeč Google Chrome. Uživatele vítá černou obrazovkou a hlasovým výstupem, po spuštění začne plynulý hlas přečítat položky z nabídky. Projekt je zamýšlen jako univerzální portál, rozcestník, ze kterého si uživatelé vyberou potřebnou funkci. Prozatím nabízí přístup k elektronické poště (pracuje se schránkou na všech doménách), internetovým rádiím a třem nejčtenějším novinkovým portálům: Blesk.cz, iDnes.cz a Novinky.cz, internetové encyklopedii Wikipedia a k předpovědi počasí.

V dalších položkách menu se ukrývá nastavení samotného portálu, tedy například nastavení rychlosti předčítání, hlasitosti a podobně. Pro využití portálu je potřeba mít v počítači nainstalovaný prohlížeč Google Chrome a stálé připojení k internetu. FriendlyVox pracuje jako cloudové řešení, všechna data tedy zpracovává on-line na serveru provozovatele. Program se sám aktualizuje, uživateli se naopak snaží nabídnout co nejméně komplikované prostředí.

Slova povolanějšího Tolik teorie od člověka, který je zvyklý vnímat práci s počítačem běžným způsobem, tedy zrakovým vjemem. Když jsem si program sám nainstaloval, abych jej lépe poznal, byl jsem z jeho používání pochopitelně spíše zmatený a hlasu, který mi předčítal obsah, se mi chtělo každou chvíli říci: „Počkej na mě, ztrácím se.“ Zavření očí a spolehnutí se pouze na zvuk mi moc nepomohlo, a tak jsem kromě úcty k tomu, jak mohou počítač používat nevidomí, získal také přesvědčení, že sám vůbec nedokážu čtenářům (a posluchačům naší audioverze)



Projekt je zamýšlen jako univerzální portál, rozcestník, ze kterého si uživatelé vyberou potřebnou funkci. Portál je součástí internetového prohlížeče a tvůrci jej zamýšleli jako maximálně jednoduchý. Jeho obsluhu by měl zvládnout každý.

zprostředkovat výhody či nevýhody tohoto programu. Obrátil jsem se proto na Josefa Konečného, zkušeného nevidomého uživatele, který se různými adaptivními počítačovými programy dlouhodobě zabývá. „Co se týká mé osoby nebo ostatních zrakově postižených, kteří dnes běžně po užívají na slušné úrovni počítače s hlasovým výstupem, je práce s FriendlyVoxem naprosto intuitivní. Je však o něco pomalejší,“ vypráví o prvních praktických zkušenostech pan Josef. Ihned však dodává, že program je teprve v začátcích svého vývoje. Podle

něj by se měli jeho tvůrci zaměřit především na vybudování jednoduchého a dostatečně robustního jádra, které bude v dalších verzích možné relativně snadno rozšiřovat o další funkce. Důležité je přitom hlavně zachování co nejmenšího počtu ovládacích kláves, které budou mít navíc ve všech funkcích stejný význam. Možnost rozšířit funkce programu při zachování stejného principu ovládání je jednoznačná výhoda, tou největší se pak zdá být možnost využívat FriendlyVox na kterémkoli počítači či notebooku bez ohledu na to, zda je nebo není vybaven speciálním softwarem pro odečítání obrazovky a hlasovým výstupem. V laickém pohledu se přirovnání FriendlyVoxu k odečítačům obrazovky nabízí, v našem případě ale není vůbec na Portál se bude postupně rozšiřovat o další funkce. Vylepšení pomůže i testování nevidomými uživateli.


místě, jak dále vysvětluje Josef Konečný: „Programy jako Jaws, WinMonitor, NVDA, VoiceOver či TalkBack jsou klasickými odečítači obrazovky. Jejich cílem je umožnit nevidoucím osobám práci s počítači, tablety nebo chytrými telefony ve stejném rozsahu jako vidoucím lidem. Od nevidomých uživatelů však jednotllivé aplikace i vlastní odečítače vyžadují poměrně dobré znalosti práce s počítači obecně. Naproti tomu FriendlyVox je samostatná, bez větších znalostí snadno obsluhovatelná ozvučená internetová aplikace, která obsahuje několik vybraných nejčastěji používaných funkcí. Jeho koncepce je spíše podobná podpůrným programům, jako jsou Asistent, Guide či WinMenu na PC, případně aplikaci BlindShell pro mobilní telefony se systémem Android. Při práci s takovými programy si vystačíme s použitím maximálně dvaceti kláves. Se zmíněnými odečítači obrazovky je tedy nelze srovnávat.“

První dětské krůčky Z recenze programu, kterou Josef Konečný napsal pro server Poslepu.cz, i ze zkušeností, o kterých nám vyprávěl, vyplývá, že FriedlyVox je spíše ukázka toho, jak by měl celý koncept fungovat v budoucnosti. Jeho základní verze prozatím trpí, podle slov pana Josefa, novorozeneckými obtížemi. Někdy je zbytečně upovídaný, postupy ještě nejsou zcela intuitivní, klávesové zkratky jsou v některých případech těžko dostupné, při editaci a pohybu v textu je prý zatím mírně nepraktický. Nesuďme jej ale příliš přísně, podobné problémy má každý začínající program až do doby, kdy je objeví a odstraní sami programátoři. Takovému objevování výrazně pomáhá, pokud se na vývoji programu svými připomínkami podílejí jeho uživatelé, u programů pro handicapované to platí možná dvojnásobně. Společnost TurboConsult chce svůj portál neustále vylepšovat a v nejbližší době má být uživatelská zkušenost rozšířena o další funkce, například o uživatelský profil, který uchová nastavení, správu kontaktů v elektronické poště, přístup na YouTube, sociální sítě Facebook a Google+, jízdní řády a překladový slovník. K dispozici budou i jiné jazykové verze; první je na řadě slovenština následovaná v polovině roku 2015 angličtinou a němčinou. Do budoucna má projekt potenciál stát se jednoduchým prostorem pro základní používání počítače. Zároveň nabízí svobodu vybrat si, jaký počítač to vlastně bude, a nespoléhat se jen na ty speciálně upravené. Cestu otevírá také lidem, kteří se s výpočetní technikou příliš nekamarádí nebo jsou pro ně běžné programy na odečítání obrazovky příliš drahé. Základní verze programu FriendlyVox je dnes pro všechny uživatele zadarmo, v budoucnosti, až bude projekt plně funkční, se provozovatel chystá některé pokročilejší funkce zpoplatnit. 

27

Příběh Konta Bariéry ■ Vynikající informatik bez práce. ■ Jak dlouho bude ještě čekat? ■ Umíme litovat, ale umíme i efektivně pomáhat?

Na tomto pracovišti by se daly dělat věci...

Roky magistra Jiřího Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

P

říběhy lidí s postižením mají často jednoho nenahraditelného účastníka – maminku. Paní Marcela Jaklová sedí naproti svému Jirkovi a hned na začátku setkání trvá na svém: „Hlavně žádné řeči o mém hrdinství, to je nesmysl, každá máma se přece stará…“ Hm, stará… Když člověku řeknou o jeho nadějném batoleti, které najednou přestává chodit, že trpí vzácnou a dnes neléčitelnou spinální svalovou atrofií, ještě neví, že to znamená desítky let nejprve na kočárku, pak na vozíku; ještě neví, že v běžné škole Jirku odmítnou (pro takové děti nemáme osnovy!) a šance bude jen v Jedličkově ústavu; ještě neví, že zůstane se svou touhou po zázraku sama, protože manžel ji i děti

28

opustí; ještě netuší, že bude muset přibrat domovnictví, aby se trochu doplnil rodinný rozpočet a cesta z domu byla jednodušší; co ještě neví? „Dnes si přeju jediné – aby se to nezhoršilo…“

Proč důchod…? Jiří je naprosto odkázán na elektrický vozík. Lékařská zpráva v mnoha latinských termínech popisuje postižení celého těla, nutnost korzetu, nehybnost nohou a veliké problémy s rukama, ve spánku nezbytnost dýchání s přístrojem, problémy s udržením hlavy ve vzpřímené poloze. Lékařská zpráva je věcná, jen na konci najednou věta nikoli chladnokrevná: Při těžkém postižení vystudoval vysokou školu, péče rodiny příkladná. Věta shrnuje více než pětatřicetiletý život absolventa Matematicko-fyzikální

fakulty Univerzity Karlovy, který za celé studium dostal jen tři trojky. Přes tehdejší bariéry v univerzitních budovách, přes nezbytnou pomoc asistentů na každém kroku, přes složité plánování přesunů mezi fakultními posluchárnami, přes potřebu pomoci s oblečením nebo svlečením bundy. Právě nepozornost jednoho z asistentů způsobila prochladnutí a těžký zápal plic, s nímž student bojoval tři měsíce na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Věci prosté i nejprostší provázely celé studium – když neposlušná ruka nezvládla poznámky v obyčejném bloku, musela maminka sehnat širší. A těch bloků byly stovky. Přišla promoce – a dál? Jiří se trochu vrací: „Moc lidí mi pomáhalo, a tak jsem to hlavně chtěl vracet. Když si někdo neví rady s počítačem, se složitější úlohou, s databází, s webem. Dělám to zadarmo, jsem velký dlužník…“



darujte Lékařská zpráva v mnoha latinských termínech popisuje postižení celého těla, nutnost korzetu, nehybnost nohou a veliké problémy s rukama, ve spánku nezbytnost dýchání s přístrojem, problémy s udržením hlavy ve vzpřímené poloze.

Chcete příbuzným či známým udělat radost? Darujte zvýhodněné předplatné časopisu Můžeš. K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží.

Absolvent univerzity čeká. Kdo přijde?


www.muzes.cz


Jenomže v perfektně vybavené pracovně, která trochu připomíná velín větší fabriky, by se daly řešit i jinačí úkoly. Bohužel – neřeší se. Vystudovaný informatik se skvělou hlavou má přece jenom trochu problémy s rychlostí. Jeho prsty nemohou stačit, jeho hlava se naklání, tělo bolí. Sebemenší nerovnost pod kolečky vozíku se přenese do Jirky jako bodnutí velkou jehlou. Proto už tři roky neopustil byt. Když paní Jana odejde na nákup a počítačovému specialistovi spadne ruka z klávesnice, musí práce počkat, až se maminka vrátí. Zajímá to někoho ze softwarových firem, které hledají špičkové specialisty? Chce někdo riskovat, že by tělo zafixované do korzetu přece jenom protestovalo tak, že by se práce nedala dokončit v běžném termínu? Uvědomují si, že i kdyby byl Jiří třikrát pomalejší než zdravý odborník, hodnota výsledku se nezmění? A cena hodiny bude logicky třetinová? Najde se taková příležitost? Jednu zkouší Konto Bariéry, ale ještě nevíme… Přitom Jiří by pracovat moc chtěl, dobře ví, že umí. A také ví, že žádné zázračné zlepšení nepřijde, takže když mu před lety odmítali přiznat invalidní důchod s námitkou, že přece může studovat, zřejmě si neuměli představit, že brilantního odborníka vlastně nikdo nebude potřebovat.

Čas není kamarád Zmíněné obtížné dýchání je asi hlavní příčinou, proč Jirka musí volit pomalejší rytmus práce. Přitom hlava by uměla řešit složité problémy rychle, hlava je nejen v pořádku,


ale i mimořádně schopná. Jako by osud ke všem obtížím ještě neustále přitěžoval už tak zkoušenému člověku – vidíš, celá tvoje univerzita je k ničemu, celé roky snažení tvé mámy, která tě doslova na zádech tahala i do hor, neměly smysl, celá tvoje touha být dobrý, lepší, a třeba i nejlepší, je směšná, máš smůlu, dovolím ti jen čekat, sedět a čekat! Tohle vyhrožování však magistr Jiří nepřijímá: „Já nechci žádnou chráněnou dílnu, já nechci práci pro práci, nechci ji jen předstírat a zabíjet čas. Umím – a chci to ukázat. Nejde o peníze, bídu nemáme, ale o ten nenahraditelný pocit, který znají třeba sportovci – když férově vyhraješ, tak jsi asi opravdu dobrý!“ Zatím nečeká. Hledá další inspirace, neustále studuje v angličtině, nikdo ho nehoní, ale sám si plánuje. Maminka ho občas musí zabrzdit. Raději mu pustí nějaký oblíbený film, nejčastěji komedii. Uvědomuje si sílu humoru. Také se s oblibou vracejí ke Karlu Čapkovi… A oba trochu netrpělivě hlídají hodiny, dny, měsíce. Paní Jana má jen jedno přání. „My si nemoc nehýčkáme, je tu s námi a nezbavíme se jí. Kéž by to takhle alespoň zůstalo… Třeba i roky a roky…“ Jaklovi si zakazují stýskání a výstavbu vzdušných zámků. Oba dokazují – a nejen sobě –, že i takový život má smysl. Na rozdíl od většiny z nás netouží po změnách, protože vědí, že mohou být jen k horšímu. Ale čas není jejich kamarád, je to parchant, který umí jen vyhrožovat. Chytrý, vzdělaný kluk, skvělá máma – a my, kteří nemůžeme vlastně nic dělat. Nebo ano? Kdekdo nahlas vykřikuje – žijeme v nejlepším ze všech světů! Ne, žijeme s Jirkou. 

●

2/2015

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

●

Jana Juřičková:

Zdravotní sestra na vozíku www.muz

Kou pí čas opi su toh oto íte pod poř

www.muz

es.cz Jednot

Ča

eří y, kt pro t sopis

vz se ne

jí

dáva

1/20 15

riaNNa

ařka ma

á soch

●

livý

pl / Před 30 kč výtisk

atitelé

ČASO

20 kč

strana

strana 24

Kou pí toh oto pod poř čas opi su íte Í SE N EVZ

Test Fo s rampordu Tourneo pro ženuu pro vozíčkConnect áře: s dítěte m je id eální stra na 32

●

ová: machal

DÁVA

JÍ

●

3/20 15

●

Jednot

podle Tvořím a vůní zvuků

Nevidom

es.cz

PIS P RO TY , KTE Ř

livý vý tisk

30 Kč / Před pl

atitelé

20 Kč

16

M02_2015.indd 1

1/16/2015 5:50:51 PM

M03_201

5.indd

5.indd

M01_201

1

1

14 7:54:06

AM

12/17/20

2/13/201

5 9:02:15

AM

Zvýhodněné předplatné na dva roky je 380 Kč. Kdo daruje certifikát s tímto předplatným, získá další předplatné na dva roky za 350 Kč.

Podrobnosti v redakci Můžeš

na tel.: 224 242 973 a adrese [email protected]

29

Poradna ■ Osoby s invalidním důchodem pracují i na plný úvazek. ■ Invalidní osoby ve III. stupni se dělí na dvě kategorie. ■ K některým kategoriím lékaři přistupují velmi různorodě.

Lékaři důchody III. stupně posuzují individuálně

P

řístup posudkových lékařů k práci při invalidním důchodu III. stupně je opravdu velmi různorodý. Citujeme z odpovědi odboru metodiky úseku lékařské posudkové služby ČSSZ: „Posouzení schopnosti/neschopnosti výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek je jednoznačně odborná a ryze individuální záležitost, a je k němu kompetentní jedině lékař, posuzující zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro OSSZ.“ Poradna totiž po několika různých zkušenostech svých klientů vznesla opět dotaz na posuzování práce při pobírání invalidního důchodu III. stupně. To, že ze žádného zákona nevyplývá konkrétní omezení práce u osob invalidních v kterémkoli stupni, je již několik let známo; přesto se na nás stále obracejí osoby, kterým úředníci, lékaři či známí tvrdí opak. Ano, samozřejmě, z logiky věci se může na první pohled zdát zvláštní, když osoba, která má přiznaný invalidní důchod III. stupně (tedy její snížení pracovní schopnosti činí 70 % a více), běžně pracuje na plný úvazek. Na druhou stranu může mít opravdu dobře přizpůsobeny podmínky práce, může být domluvena na kombinaci práce z domu, delších přestávkách v práci či na náhradním či neplaceném volnu. Může se také jednat o hodně specifickou práci nakombinovanou tak, aby ji zdravotně zvládala. Tohle na první pohled vidět není, proto skutečně nelze na tyto situace pohlížet černobíle. Co je v praxi mnohdy ještě zmatečnější, je to, že osoba invalidní ve III. Stupni se ještě dělí na dvě kategorie: osoba schopná práce

30

za zcela mimořádných podmínek a osoba neschopná práce. Přičemž osoba, která podle posudku není schopna práce za zcela mimořádných podmínek, nemůže být evidována na ÚP jako uchazeč o zaměstnání, a ani v případě, že v minulosti pracovala, tedy nemůže pobírat podporu v nezaměstnanosti. K těmto kategoriím pak posudkoví lékaři přistupují velmi různorodě (viz citovanou větu z metodiky v úvodu), přičemž ale následky pro osobu, která má v posudku „neschopen práce za zcela mimořádných podmínek“, mohou být vcelku nepříjemné. Od situace, kdy se tuto osobu kvůli větě v posudku bojí zaměstnavatel zaměstnat, až po již zmiňovanou situaci, že tato osoba nemůže mít nárok na podporu v nezaměstnanosti. Z metodiky také vyplývá další možný problém, a to u opětovného posuzování nároku na invalidní důchod: „Ostatní osoby, uznané invalidními ve třetím stupni s neschopností výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, mohou využít svůj zbytkový potenciál (který se pohybuje maximálně do 30 % pracovní schopnosti) na nepravidelné pracovní aktivity, třeba formou brigádnických činností či práce z domova; ovšem bez evidence na úřadu práce, bez zprostředkování, na základě vlastní individuální aktivity.“ A metodika jde dál: „Pokud by se tyto osoby zapojily do pravidelných pracovních aktivit v rozsahu poloviny běžné pracovní doby, a tyto aktivity trvaly po celou dobu od předchozího posouzení zdravotního stavu do kontrolní lékařské prohlídky (tj. minimálně jeden rok), mohlo by při kontrolní lékařské

V praxi je spíše výjimkou, aby došlo skutečně ke snížení stupně invalidního důchodu na základě pravidelné práce, a vždy je možná obrana, a to formou námitky. prohlídce dojít ke snížení stupně invalidity ze třetího (s neschopností výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek) na druhý... Zde se je ale třeba zastavit, protože praxe takto jednoznačná není a my se v poradně setkáváme s mnoha lidmi, kteří pravidelně pracují, a přitom mají v posudku „neschopen práce za zcela mimořádných podmínek“. V praxi je spíše výjimkou, aby došlo skutečně ke snížení stupně invalidního důchodu na základě pravidelné práce, a vždy je možná obrana, a to formou námitky, kde je požadováno navrácení III. stupně invalidního důchodu se schopností práce za zcela mimořádných podmínek. Závěrem tedy vzkaz osobám invalidním ve III. stupni od nás z Poradny pro život s postižením: „Nebojte se a pracujte. Pro radost, pravidelný režim, lepší životní standard. Nikdo vám to nemůže zakázat!“  Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250



■ Z čeho se vypočítává důchod při pobytu ve vězení? ■ Kdy může být vystěhován nájemník? ■ Kdy byly zrušeny příspěvky na bezbariérové úpravy koupelen?

Odpovědi na otázky čtenářů ?

Chtěla bych se zeptat, z čeho je vypočítáván invalidní důchod, když je člověk propuštěn z vězení. Doba vězení je od 18 do 38 let, tj. v 38 letech propuštěn a je mu přiznán invalidní důchod třetího stupně. Z čeho se mu tedy bude vypočítávat, když nepracoval, protože byl uvězněn? Děkuji vám za odpověď.

Odpověď: Z vašeho dotazu mi není jasné, zda byl již invalidní důchod skutečně přiznán, anebo prozatím existuje pouze posudek o invaliditě, který říká, že osoba splňuje zdravotní podmínku pro přiznání dávky. V praxi se totiž v dalším kroku zjišťuje ještě tzv. doba pojištění, a ta je druhou podmínkou pro přiznání dávky invalidní důchod. Potřebná doba pojištění se odvíjí od věku osoby, její podrobnější výčet naleznete např. na stránkách ČSSZ: www.cssz.cz. Pokud je osoba starší 38 let, musí splňovat buď podmínku pěti let sociálního pojištění z posledních 10 let před vznikem invalidity, nebo 10 let sociálního pojištění za 20 let před vznikem invalidity. Dobu pojištění je možné odpracovat (zaměstnáním, samostatně výdělečnou činností) anebo splnit tzv. náhradními dobami. Doba pojištění se nevyžaduje pouze ve dvou specifických případech – když se jedná o invaliditu tzv. z mládí (což nebude zřejmě tento případ) a v případě, kdy invalidita vznikla jako následek pracovního úrazu či nemoci z povolání (což taktéž neuvádíte). Z výše uvedeného vyplývá, že pokud osoba strávila 20 let za mřížemi a nepracovala, nesplnila žádnou z podmínek započtení náhradní doby pojištění a ani se nejednalo o žádný ze specifických případů, kdy se doba pojištění nevyžaduje, je bohužel dosti pravděpodobné, že dávka invalidní důchod prostě nebude přiznána, protože nejsou splněny všechny podmínky pro nárok na ni. Splněna je pouze podmínka zdravotní, nikoli už však podmínka potřebné doby pojištění. V případě doplňujících dotazů anebo dovysvětlení situace se prosím obraťte přímo na náš poradenský e-mail poradna@ ligavozic.cz.

?

Mám ZTP neomezeně, musím si vyřídit novou průkazku? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Z vašeho dotazu bohužel není patrné, kdy vám byl průkaz natrvalo přiznán, a to je v této chvíli rozhodující pro to, co se bude dít v roce 2015, zda bude možné vyřídit


novou průkazku automaticky nebo s novým posouzením zdravotního stavu. Obecně lze říci, že vzhled průkazky se v budoucnu změní a postupně budou vyměněny všechny staré průkazy. Teď je rozhodující pouze to, zda k tomu ve vašem případě dojde automaticky, to znamená, zda budete pouze vyzván k výměně bez posuzování zdravotního stavu, anebo bude nutné zdravotní stav nově posoudit. Prozatím bych doporučila vyčkat. ÚP totiž aktuálně rozesílá vlastníkům průkazu dopis, ve kterém ho vyzývá k prokázání nároku na průkaz. Výměna průkazu bude možná od 1. 4. 2015 do 31. 12. 2015, informace k těmto výměnám budou ještě upřesněny.

?

Může být vystěhován podnájemník, který hrubým způsobem porušuje domovní řád? Jsem vozíčkář, a tento neukázněný soused ruší bujarými večírky nejen mě, ale i další nájemníky domu. Policie však tvrdí, že musíme čekat, až mu vyprší nájemní smlouva. Neumožňuje nový občanský zákoník rychlejší jednání?

Odpověď: Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. v § 2288 umožňuje ukončit nájem bytu v případě, že nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu. Podle § 2256 má nájemce dodržovat po dobu nájmu pravidla obvyklá pro chování v domě a rozumné pokyny pronajímatele pro zachování náležitého pořádku obvyklého podle místních poměrů. Uvádíte, že jste se obrátil na policii (zřejmě z důvodu rušení nočního klidu), nicméně věc je třeba řešit spíše s pronajímatelem bytu, který může smlouvu vypovědět, a to s tříměsíční výpovědní dobou. Upozorňuji ale, že i nájemce má podle občanského zákoníku možnost obrany. Může výpověď z nájmu napadnout u soudu, který by pak následně posuzoval, zda byla oprávněná či nikoli. V některých případech se tedy skutečně jeví jako jednodušší vyčkat, až skončí nájemní smlouva.

?

Rád bych se zeptal, jestli je pravda, že byly zrušeny příspěvky na bezbariérové úpravy koupelen, resp. na jaké bezbariérové úpravy ještě příspěvky existují?

Odpověď: Od 1. ledna 2015 nedošlo ve vyhlášce č. 388/2011 Sb., která uvádí seznam pomůcek, na které lze žádat příspěvek, k žádným změnám.


Čtěte Můžeš na www.muzes.cz. Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. Pomozte nám zlepšovat vaše MŮŽEŠ K omezení příspěvku na bezbariérové úpravy došlo ale historicky v rámci sociální reformy od 1. ledna 2012. Aktuálně lze žádat o úpravu koupelny a WC, nicméně pouze o příspěvek na stavební práce a s tím související materiál (nelze tedy žádat o finance na sanitární techniku, obklady apod.). Kromě koupelny a WC lze žádat o rozšíření dveří v bytě včetně odstranění prahů, a pak o pomůcky týkající se částečně překonávání bariér (schodišťová plošina, sedačka, stropní kolejnicový systém, nájezdové ližiny, rampy, schodolez). 

Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna

31

AUTO-MOTO ■ Auto s rampou je nutné si před koupí důkladně vyzkoušet. ■ Ford Tourneo Connect nabízí velký prostor pro handicapované. ■ Dva týdny u dvou rodin ukázaly výhody i nevýhody přestavby.

Matěj Kordík zajede s elektrickým vozíkem do auta bez cizí pomoci.

Test:

Ford Tourneo Connect s rampou pro vozíčkáře Text: Petr buček Foto: Jan Šilpoch

R

edakce Můžeš otestovala Ford Tourneo Connect vybavený rampou, po které vozíčkář najede po otevření pátých dveří dovnitř auta. Dvě rodiny z Prahy a Jílového u Prahy s handicapovaným dítětem vozidlo zkoušely při týdenním používání. Ford v tuzemsku spolupracuje s firmou API CZ a výsledkem je Ford Tourneo Con nect se zadní rampou. Díky ní může vozíčkář nejen najet do míst, kde má obvykle své místo druhá řada sedadel, ale navíc nemusí přesedat a cestuje na svém vozíku. Dvoutýdenní testování ukázalo, že si zájemci o rampu musí takto vybavené auto předem dobře vyzkoušet. Ne každému totiž musí vyhovovat. Ford Tourneo Connect se pro vestavbu rampy hodí podobně jako jeho konkurenti Citroën Berlingo, Fiat Doblo nebo Volkswagen Caddy. Nabízí velmi prostornou karoserii s vysokou střechou – všechna zmiňovaná auta vycházejí z užitkových modelů, které automobilky nabízejí také v osobním provedení.

32

I když tato ryze cestovní provedení vyrábějí se stále kvalitnějšími interiéry, kde není užitkový původ auta příliš patrný, podvozek Fordu Tourneo Connect svým komfortem za ryze osobními auty zaostává. Naopak výhodou těchto vozů jsou posuvné dveře, které je možné získat na obě strany karoserie.

Rodina číslo 1 Školák Matěj Kordík se na testování Fordu Tourneo Connect s rampou očividně těšil. Jeho rodina jezdí Dacií Lodgy a malý vozíčkář musí pokaždé přesedat do auta z vozíku. V testovaném voze zůstává sedět na svém električáku. Jeho otci navíc odpadne pracné nakládání stokilového vozíku do zavazadlového prostoru. Pro tyto účely si nechal vyrobit kolejničky, po kterých prázdný vozík najede do velkého kufru Dacie Lodgy. Rodina Kordíkových je čtyřčlenná. Z testovaného Fordu Tourneo je nutné nejdříve vyjmout dvoutřetinový díl zadního sedadla. Na svém místě zůstává třetinové sedadlo – aby mohla společně cestovat celá rodina. A to je první kámen úrazu. Matěj sice najede svým vozíkem dovnitř auta, ale kvůli překážejícímu sedadlu ve druhé řadě se nedostane úplně nahoru a zůstává stát na

nakloněné podlaze. Tu má Ford Tourneo Connect s rampou speciálně sníženou, aby mohl vozíčkář najet dovnitř vozu. Matěj se do auta dostává jen taktak, jeho otec za ním skládá rampu a pásy v autě vozík zabezpečuje proti pohybům. Rodina odjíždí na týdenní testování, v plánu má také výlet z Prahy do rakouských lázní ležících hned za českými hranicemi.

Příliš nízko nad silnicí Když se po týdnu vrací, převládá v hodnocení Fordu Tourneo Connect s rampou spíše zklamání. „Podívejte se dolů pod auto. O sníženou podlahu jsme několikrát zavadili na zpomalovacích prazích,“ ukazuje oděrky na spodní části auta Miroslav Kordík, Matějův otec. Důvod je jasný: Jelikož vozíčkář na těžkém vozíku zůstával v zadní části vozu a nevyjel až nahoru za přední sedadla, posunulo se zatížení za zadní nápravu. Příliš zatížená zadní část auta se ocitla nízko nad silnicí a při přejíždění nerovností někdy docházelo ke kontaktu podlahy se zpomalovacími prahy či jinými hrboly. Miroslav Kordík také kritizuje zlom na nájezdové rampě, který vozíčkář překonává



SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Auto vybavené rampou si zájemci musí předem dobře vyzkoušet. Ne každému totiž bude vyhovovat. Přesedat není nutné, kdyby chtěla, mohla dcera zůstat na svém vozíku, říká Ester Balcarová.

v poslední části plošiny navazující na silnici. „Syna jsme nemohli nechat najíždět samotného, hrozilo, že se i s vozíkem překlopí,“ uvádí Miroslav Kordík.

info

Rodina číslo 2

Před montáží rampy se provádí snížení podlahy Fordu Tourneo Connect. Proto se celková investice přestavby vyšplhá na 213 tisíc korun. Podlaha zůstává na původní výšce v první řadě sedadel, za ní pokračuje snížená část, která se ještě dále svažuje dolů. Na hraně nárazníku na ni navazuje skládací rampa.

Také Ester Balcarová se na týdenní test Fordu Tourneo Connect s nájezdovou plošinou na zádi těšila. Svou dceru na vozíku převáží ve Volkswagenu Caravelle. Právě přemýšlí o pořízení nového auta. „Jsem na forda s plošinou zvědavá, možná by se nám takové auto hodilo,“ říkala Ester Balcarová na úvod týdenního testu. Ani ona však nakonec na auto s plošinou nevsadí a zvolí opět minibus značky Volkswagen. Na rozdíl od první testující rodiny Kordíkových neměla Ester Balcarová problémy se šířkou prostoru uvnitř Fordu Tourneo, přestože i ona pro svou dceru potřebovala ve druhé řadě nechat jednu krajní sedačku. Její vozík je však užší a bez problémů s ním bylo možné najet až za přední sedadla. Nedocházelo proto ani k zatížení zádě vozu a k drhnutí podvozku na zpomalovacích prazích. Ester Balcarová si pochvaluje menší rozměry Fordu Tourneo Connect ve srovnání s jejím Volkswagenem Caravelle. „Zajela jsem například na Václavské náměstí a s fordem jsem neměla problém zaparkovat, je proti volkswagenu menší,“ říká. Oblíbila si také velká venkovní zpětná zrcátka a parkovací senzory na zádi, které u jejího auta nejsou. Naopak posuvné dveře volkswagenu jsou podle Ester Balcarové širší a při přestupování vozíčkáře nabízejí více komfortu.

Komu se rampa hodí Nájezdovou rampu používala její dcera během týdenního testu tím způsobem, že najela do vozu, ale poté přesedala z vozíku na zadní sedadlo. Její zdravotní stav takový


Jak rampa funguje

Ta má tři polohy. Může být vytažená ven a připravená k použití. Po najetí vozíčkáře ji lze umístit do zajištěné svislé polohy uvnitř kufru, hned za horní hranou nárazníku. Pokud není vozíčkář na palubě, je rampu možné složit do podlahy zavazadlového prostoru. V podlaze vozu jsou skryté čtyři pásy, které upevňují vozík, aby se za jízdy nehýbal. Vozíčkář využívá pro svou bezpečnost speciální pás ukotvený ve stropě a v podlaze Fordu Tourneo Connect.

převoz vyžaduje, nehodí se, aby zůstávala na vozíku. „Vadily mi dvě věci. Při skládání plošiny hrozí odření prstů o ostré pletivo, a také nájezd není zcela plynulý,“ všímá si podobného nedostatku jako první testující rodina. Pásy držící vozík měly pro vozík její dcery nevhodné kotvicí koncovky, takže zachycení vozíku nebylo stabilní. Přesto nachází pro rampu i slova chvály: „Pro ženu s dítětem na vozíku je to dobré řešení. Odpadá komplikované přesedání. U nás to však nepřichází v úvahu, protože dcera musí cestovat na běžném sedadle, což lze řešit i otočnou sedačkou,“ říká Ester Balcarová. Dvoutýdenní testování ukázalo, že koupi auta s rampou by mělo předcházet jeho důkladné vyzkoušení se všemi používanými vozíky. 

BlankaPark! Přesně před rokem jsem si v tomto sloupku dělal srandu z Kolibříka, Blanky, dálnic a velkých zakázek. Asi nejste překvapeni, že se mnohé nezměnilo: sranda je k pláči, sebevědomý primátor s přezdívkou po malém ptáčkovi je asi zase na horách a v tunelovém komplexu jezdí skejťáci a hučí meluzína. Pro nezúčastněné přeloženo: pražská Blanka stále není v provozu a Pavel Bém nemaká na veřejných pracích, i když to furiantsky sliboval. Praha trpí stejně jako určitě další české metropole nekoncepčností rozvoje dopravy, klientelismem střídajících se koalic a změnami územních plánů. Vzpomeňte si na peklo na pražské magistrále, až budete svým autem podjíždět tunely pod městy Linec, Vídeň či Štýrský Hradec. Sice někdy za mýto, ale zato rychle a bezpečně. I když já osobně trpím v dlouhých tunelech strachem z nehody nebo jiné nucené odstávky. Možná proto, že se moc dívám na americké filmy, ale zkuste se v nouzovém režimu dostat do nějakého toho záchranného tubusu nebo prostě ven na vzduch. Probírali jsme to cestou na olympiádu do Londýna v tunelu pod kanálem La Manche, když mě sice nechali vystoupit na takovém rozšířeném kousku v autovlaku, ale dál nebylo kam. Pro imobilního se tunel může proměnit v pěknou past, například při požáru. Útěchou v plamenech nám může být snad jen to, že o moc dál většinou neutečou ani běhající souputníci. Velmi bych si přál chodit z Václaváku k opeře procházkou a jezdit magistrálou pod ním – v podzemí, napojit se do Blanky a dojet do Troje. Ale to je jen přání. Skutečnost zprovozněné nahé Blanky, které se kvůli příšerné drahotě už nedostalo látky na košili a kabát, je jiná. Rozuměj: chybí obslužné komunikace, napojení na pražský okruh, racionální propojení s centrem… Jestli by nebylo světovější tu naši Blanku zakonzervovat, provzdušnit a do šest půl kilometru dlouhého tubusu pustit lidi. Prostě a jednoduše: udělat z Blanky cyklodrom, skate park, inlinovou magistrálu nebo rovnou handbikepolygon! Konečně by tu byla pěkná cyklostezka, a to i v zimě. Všude by se vědělo, že největší, nejdelší a nejdražší bezbariérový podzemní zábavní park na světě je v Praze!  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta Bariéry.

33

Tip na výlet ■ Pelhřimovské Muzeum rekordů a kuriozit je částečně bezbariérové. ■ Vozíčkáři mohou navštívit expozici Zlaté české ručičky. ■ Personál byl ochotný, ale je dobré se předem ohlásit telefonem.

Pelhřimovské kuriózní

Dolní brána je bariérová, ale v nedalekém Domě dobrých dnů vozíčkář uspěje. Cestou potká největší šachovou figurku. Text: OLGA VIKTURNOVÁ Foto: autorka

K

rálovské město Pelhřimov v kraji Vysočina se mnohým lidem vrylo do paměti díky filmu Vesničko má středisková. To když lékař v podání Rudolfa Hrušínského vyzval svého pacienta k prohlídce pelhřimovského krematoria, aby věděl, do čeho půjde. Krematorium ve městě ovšem vůbec není a ze strany pánů scenáristů se jednalo pouze o podařený žert. Zato v Pelhřimově bezpečně jistě funguje Muzeum rekordů a kuriozit. Sídlo muzea se od roku 1994 nachází v historické dominantě města – Jihlavské (Dolní) bráně na Palackého ulici. Jsou tu k vidění všechna nej-, co vás napadnou – největší, nejmenší, nejvytrvalejší či nejrychlejší. Budova je ale bohužel vozíčkářům nepřístupná. Zdá se tedy, že tím bychom mohli s popisem skončit. Naštěstí však existuje ještě druhá expozice v nepříliš vzdáleném Domě dobrých dnů. Jako orientační bod a ujištění, že jdete od Dolní věže správným směrem, může sloužit největší šachová figurka umístěná v parčíku na Svatovítském náměstí. Potěšeni budou i všichni fandové Járy Cimrmana. Tato socha totiž symbolizuje slavný tah tohoto českého velikána, jenž v konečném důsledku způsobil soupeřův první aut v dějinách šachu. Mimochodem vystavená kopie certifikátu dále

34

informuje o tom, že divadlo Járy Cimrmana spolu s otci tohoto génia – pány Smoljakem a Svěrákem – bylo v roce 2011 oceněno za nejstálejší repertoár autorského divadla.

Zlaté české ručičky Po pár minutách chůze směrem k nábřeží Rekordů a kuriozit nás čeká budova s expozicí Zlaté české ručičky. Stojí na rohu s ulicí V. B. Juhna. Cestou jsou na přechodech nájezdy na chodník, takže i s vozíkem jde výpravu za kuriozitami zvládnout. Tomu, že jste dorazili na správné místo plné rekordních děl, napovídá nejen informační cedule na boku této vilky,

Obří hrnec na zahradě je důkazem, že v tomhle domě najdete rekordy.

ale také obří maketa kuchyňského hrnce, umístěná v rohu přilehlé zahrady. Tato volně přístupná zahrada navíc při pěkném počasí skrývá příjemné místo k odpočinku a posezení. A co by to bylo za město rekordů a kuriozit, kdyby i za budovou nebylo něco kuriózního k vidění – zmíněný nerezový hrnec je zde doplněn o obří kuchyňskou konvičku. V přízemí domu je krámek s upomínkovými předměty. Turistické známky, pohledy či výtisky české knihy rekordů jsou zde samozřejmě k mání. Hlavní expozice Zlaté české ručičky se nachází v prvním patře muzea, avšak v tomto případě návštěvníkům z řad vozíčkářů vstup zapovězen není. Zaměstnanci muzea velmi ochotně vyvezou návštěvníka nákladním výtahem, který je přístupný z boku budovy. Ovšem vždy je praktičtější svou návštěvu dopředu telefonicky domluvit. Nejen kvůli ověření přístupnosti expozice v případě poruchy výtahu, ale také pro ověření aktuálnosti otevírací doby. Muzeum je totiž v provozu denně od 9 do 17 hodin, avšak během víkendů není personál vždy zároveň v obou expozicích (v Dolní bráně i v Domě dobrých dnů). Dále je nutné upozornit, že ve dveřích mezi místnostmi jsou nízké dřevěné prahy, které mohou některým vozíčkářům bez asistence činit potíže. Pokud to ovšem překonáte, čeká vás světově unikátní expozice výrobků potvrzující pořekadlo o zlatých českých ručičkách. Při pohledu na zdejší výrobky by se také chtělo dodat: ... a svaté trpělivosti.



Jsou tu k vidění všechna nej-, co vás napadnou – největší, nejmenší, nejvytrvalejší či nejrychlejší.

muzeum Zlaté české ručičky jsou bezbariérovou expozicí, ve které uvidíte třeba obraz Hradčan vytvořený z těstovin.

Většinu vystavených exponátů tvoří celoživotní dílo pana Tomáše Kordy. Jeho výrobky jsou kompletně lepené ze sirek a výtvory jsou to naprosto neuvěřitelné, když si uvědomíme, jak velké (nebo spíše malé) jsou obyčejné sirky a jakých rozměrů jsou vystavené výrobky z nich. Další zajímavostí je i funkčnost těchto kuriózních výrobků, na kterou autor dbal. Například kopie korintské vázy (na výrobu bylo použito nepředstavitelných 26 211 zápalek a 51 124 hlaviček), jejíž originál pochází z roku 2850 př. n. l., je natolik promyšlená a kvalitně zpracovaná, že ucha této vázy jsou schopna ji unést, pokud se za ně uchopí. Totéž platí i o několika hudebních nástrojích slepených ze sirek. Za zmínku stojí i kytara vyrobená z 16 854 zápalek; ta byla také vyráběna s myšlenkou na její funkčnost, ale hlavně měla být motivací pro autorovu dceru, aby se nevzdala učení hry na kytaru. Stejný obdiv patří i řadě jiných vystavených výrobků, nejen ze sirek. Jako příklad uveďme největší obraz namalovaný pastelkami (na téma Pelhřimov – město rekordů), největší obraz z těstovin zobrazující panorama Hradčan či drobnosti vytesané z kamene.

info Užitečné informace Muzeum rekordů a kuriozit A gentura Dobrý den, s. r. o. Nábřeží rekordů a kuriozit 811 393 01 Pelhřimov Tel.: +420 777 601 304, +420 565 321 327 E-mail: [email protected] www.muzeumrekorduakuriozit.cz O tevírací doba: Denně 9–17 hodin V stupné: Děti do 6 let, dospělí do 135 cm a nad 205 cm výšky zdarma Děti 7–15 let 80 Kč Senioři nad 65 let 90 Kč Dospělí 120 Kč Rodinné vstupné (2 dospělí + max. 3 děti do 15 let) 300 Kč ZTP a ZTP/P 20% sleva (po autorce však nebylo požadováno) P odrobnější informace o dalších slevách na webových stránkách.

Festival Pelhřimov – město rekordů

Pokud by vás výlet za světem rekordů a kuriozit nadchl, můžete druhý víkend v červnu zajet do Pelhřimova znovu. V tomto již tradičním termínu probíhá festival rekordů a kuriozit. Jedná se o milé odskočení od rea lity a ujištění o českém smyslu pro humor. Pelhřimovské Masarykovo náměstí se zaplní pódii a kolem dokola obklopí netradičními


exponáty nejen z Muzea rekordů a kuriozit. Vše je doplněno o koncerty, taneční vystoupení a dobré jídlo i pití. Na této největší akci svého druhu v Evropě vznikají desítky českých i světových rekordů, které jsou následně ukládány do databáze agentury Dobrý den a uváděny v České knize rekordů. 

35

inzerce nabízím zaměstnání Sháníte externí práci v oblasti administrativy, kterou lze vykonávat z domova? Naše společnost vlastnící síť internetových obchodů hledá vhodného kandidáta na pozici administrativní pracovník. Nabízíme různorodou a zajímavou náplň práce s možností realizace z domova. Vhodné také pro OZP. V případě zájmu zašlete životopis na adresu [email protected]. Náplň práce: vkládání dat na web (popisky k produktům atd.) – administrativní úkony – vyřizování e-mailové komunikace. Nabízíme: práci výhradně z domova, časovou flexibilitu, různorodost práce, zajímavé finanční ohodnocení. Požadujeme: znalost práce na PC, zodpovědnost, pečlivost, pracovitost, příjemné vystupování Zn.: 20012015-2 V rámci rozšíření pracovního týmu naší společnosti (do které spadá např. portál www.robotslev.cz) hledáme nového zaměstnance na pozici servisního technika – opravář mobilních telefonů. V případě zájmu pošlete prosím životopis na arolprace@gmail. com. Náplň práce: oprava mobilních telefonů – oprava hardwaru a softwaru. Požadujeme: pečlivost, zodpovědný přístup k práci, organizační schopnosti, schopnost opravy dílů – ne jen výměna, ochotu pracovat v sídle společnosti na Praze 5. Nabízíme: motivující finanční ohodnocení, práci na DPP Zn.: 20012015-3 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: ostraha, pracoviště: Chropyně, počet míst: 2; směnnost: nepřetržitý provoz. Pracovní úvazek: zkrácený 30 hod./týden. Mzda: 56,60 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Vyhrazeno pro OZP! Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 21012015-2 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: úklid, pracoviště: Nové Město nad Metují, počet míst: 4, směnnost: 1 pracovní úvazek zkrácený – 5 hod./den. Mzda: 53,10 Kč + osobní ohodnocení. Nástup ihned. Práce pro zdravotně postižené občany ČID, PID. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 22012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: ostraha, pracoviště: Brno, počet míst: 2. Směnnost: nepřetržitý provoz. Pracovní úvazek: zkrácený 30 hod./ týden. Mzda: 56,60 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Práce pro zdravotně postižené občany ČID, PID. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 23012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: úklid pracoviště: Hanušovice, počet míst: 1. Směnnost: jednosměnný. Pracovní úvazek: plný, mzda: 53,10 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Vhodné jen pro občany, ČID, PID. Tel.: 723 612 506, po-

36

případě zaslat životopis na e-mail info@ forcorp.cz Zn.: 24012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: ostraha, pracoviště: Hanušovice, počet míst: 2. Směnnost: nepřetržitý provoz. Pracovní úvazek: zkrácený 30 hod./týden. Mzda: 56,60 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Práce pro zdravotně postižené občany ČID, PID. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail info@ forcorp.cz Zn.: 25012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: ostraha, pracoviš tě: Mošnov, počet míst: 2. Směnnost: nepřetržitý. Pracovní úvazek: zkrácený 30 hod./týden, mzda: 56,60 Kč + osobní ohodnocení. Nástup ihned. Práce pro zdravotně postižené občany ČID, PID. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 26012015 Přijmeme do pracovního poměru: Referent ostrahy a úklidu, pracoviště: Praha (celá Praha a okolí) Počet míst: 1, směnnost: 1 pracovní úvazek: plný, mzda: 15 000 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Vhodné i pro OZP, PID, ČID, OZZ, požadujeme: SŠ vzdělání s maturitou. Řidičské oprávnění skupiny B – aktivní řidič, znalost práce na PC, praxe v oblasti ostrahy a úklidu velkou výhodou, organizační schopnosti, samostatnost, svědomitost, spolehlivost, zkušenosti s vedením týmu lidí. K dispozici: služební automobil, mobilní telefon, notebook. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem! Životopis zasílejte: [email protected] Zn.: 27012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: ostraha, pracoviš tě: Náchod, počet míst: 2. Směnnost: nepřetržitý, pracovní úvazek: zkrácený 30 hod./týden, mzda: 56,60 Kč + osobní ohodnocení, příspěvek na dopravu. Nástup ihned. Práce pro zdravotně postižené občany ČID, PID. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 28012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: úklid, pracoviště: Náchod, počet míst: 2. Směnnost: jednosměnný. Pracovní úvazek: zkrácený 4 hod./den, mzda: 55 Kč + osobní ohodnocení, příspěvek na dopravu. Nástup ihned. Vhodné jen pro občany ČID, PID. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 29012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: úklid, pracoviště: Znojmo, počet míst: 2. Směnnost: jednosměnný. Pracovní úvazek: zkrácený 4–6 hod./den, mzda: 55 Kč + osobní ohodnocení, příspěvek na dopravu. Nástup ihned. Vhodné jen pro občany ČID, PID. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 30012015

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: úklid, pracoviště: Prachatice, počet míst: 2. Směnnost: dvousměnný provoz. Pracovní úvazek: zkrácený 30 hod./týden, mzda: 53,10 Kč. Nástup podle dohody. Vhodné jen pro občany OZP, ČID, PID. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 31012015 Přijmeme do pracovního poměru referenta ostrahy a úklidu, pracoviště: Brno + Jihomoravský kraj. Počet míst: 1. Směnnost: 1. Pracovní úvazek: plný, mzda: 15 000 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Požadujeme: SŠ vzdělání s maturitou. Řidičské oprávnění skupiny B – aktivní řidič, znalost práce na PC, praxe v oblasti ostrahy a úklidu velkou výhodou, organizační schopnosti, samostatnost, svědomitost, spolehlivost, zkušenosti s vedením týmu lidí. K dispozici: služební automobil, mobilní telefon, notebook. Místo je vhodné i pro OZP. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Životopis zasílejte do 27. 2. 2015: [email protected] Zn.: 31012015-2

Seznámení Ahoj, na světě je spoustu lidí… Jen je někdy potřeba tomu trochu pomoci, aby se setkali. Najdu holku, ženu po amputaci? VŠ 50/18, pohodář Honza dh-lib@ seznam.cz Zn.: 12012015 Hledám muže do nepohody, věřícího katolíka od 34 do 47 let. Jsem od narození invalidní, mám rozštěp páteře, chodím krátké vzdálenosti, po rovném terénu. Na větší vzdálenost musím použít vozík. Je mi 34 let, svobodná, bezdětná. V plném invalidním důchodu. Chceš vědět víc, tak napiš, Jarka. jarka. [email protected] Zn.: 15012015 Ahoj, jsem 68letý vozíčkář, vdovec, soběstačný, bydlím v bezbariérovém domě v okolí Ostravy, jsem řidič. Před dvěma lety jsem ovdověl, samota mě ubíjí, hledám ženu zdravotně postiženou 50-65 let, pro společný život. Mé zájmy jsou všestranné, rád cestuji automobilem. V bytě žiji s jezevčíkem, který mi pomáhá překonat samotu, i když se mu to moc nedaří, jsem rád, že ho mám. Jsem po pracovním úraze na dole již 50 let. KONTAKT na tel. čísle 739 291 585 frantisekfranc@seznam. cz Zn.: 19012015

Pro svého syna 33/170/70 s částečným invalidním důchodem, lehkým mentálním postižením, bez závazků, hledáme kamarádku, dívku k seznámení i k vážnějšímu vztahu. Nejraději Brno-venkov. Mít pro koho žít. arnost@ post.cz Zn.: 20012015 Najde se sympatická a milá žena s postižením nebo bez, která by chtěla, aby ji udělal sympatický padesátník šťastnou? [email protected] Zn.: 22012015 Ahojky, hledám touto cestou laskavou ženu či dívku, která by ráda se mnou prožila krásné chvíle, je mi 51 let a rád bych seznámil s ženou z Plzeňského kraje, jsem kuřák, ale alkoholu neholduju, můžete psát SMS na 731 751 986. Děkuji, Mirek. [email protected] Zn.: 26012015 Jmenuji se Katka, je mi 38 let a hledám pohodového muže z Ostravy. Jen vážně. Najdu tě? [email protected] Zn.: 02022015 Ahoj, jmenuji se Veronika, je mi 24 let, bydlím v Holýšově na Domažlicku a jsem na vozíčku po dětské mozkové obrně. Touto cestou hledám nějakého kamaráda (nejlépe z blízkého okolí) na dopisování a občasné procházky. Budu ráda, když se mi ozveš na [email protected] Zn.: 03022015

Koupím, prodám Volkswagen Caddy Maxi, 1,9 TDi, nafta, r. v. 2008, první majitel, dvouzónová digitální klimatizace, ABS, ESP, elektrická okna, zrcátka, nájezdová rampa a kotvicí systém pro převoz osoby sedící na invalidním vozíku. Mnoho dalších upravených vozidel máme skladem, lze čerpat příspěvek na pořízení vozu, v případě nově upravených předváděcích vozů i na úpravu vozu. Více na www.centrummobility.cz [email protected] Zn.: 12012015 Na prodej Volkswagen Caddy Maxi, 2011, 8000 km, manuál, jako nový. Kontakt 604 637 832. koudelka7@gmail. com Zn.: 20012015

nabízím, hledám Nabízím výrobu, údržbu, opravy – vše pro byt i dům. Pište, dotazujte se, rychlost, solidní jednání, spolehlivost. vla. [email protected] Zn.: 13012015 Nabízím vedení daňové evidence nebo účetnictví a vyhotovení přiznání včetně všech příloh. 20 let praxe, nyní po jednorázové nemoci invalida. Nabízím kvalitu a spolehlivost! [email protected] Zn.: 22012015 Nabízím své kvalitní služby v oblasti mokrá pedikúra-manikúra. Praxe od r. 2002. Jsem v Praze. [email protected] Zn.: 30012015 Dělám korektury a úpravy českých textů. OSVČ. Dávám přednost práci z domova. [email protected] Zn.: 02022015

Více inzerce na www.muzes.cz


SLOUPEK Ondřeje NEFFA

vaše fotografie

Zvláštní světlo Fotografie, to je malba světlem, má to v názvu. Čím zvláštnější, tím líp. Proto máme tak rádi ranní slunce, a ještě raději to večerní, protože nemusíme kvůli němu vstávat. Nevím, zda Veronika Růžičková vstávala (naštěstí v zimě to s ranním vstáváním není tak drsné jako v létě, kdy je třeba vyskočit z lůžka v pět ráno). Má v galerii na Můžeš.cz tři zimní krajinky se slunečními efekty nad obzorem. Toto je vždy velmi vděčné, a pokud by se takovým fotkám někdo chtěl věnovat více, vyplatí se mu přechodový filtr. Ten je do půlky čirý, od půlky tmavý – a právě ta tmavá část ztmaví prosvětlené mraky a zvětší efekt. Veronika Růžičková

Iveta Mášová

Fotka Ivety Mášové vypadá na ranní záběr. Krásně se jí povedlo zachytit lososově růžový opar na obzoru – a moc hezky zarámovala fotku těmi rampouchy. Rámování, to je osvědčený způsob řešení obrazu. Zde to rámování zasahuje až do jeho spodního okraje. Je to neobvyklé – a to je dobře, obvyklých fotek je všude plno!

Jakub Loula

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Jakub Loula se vypravil se svým fotoaparátem do zimní noci. O světelné efekty se mu postarala světla automobilů. Z hlediska fotografické kompozice je dobré upozornit na tu energickou šikmo vedenou čáru: je vhodné ji vést šikmo. Jak to udělat? Musíme se postavit tak, aby k ose světla nesvírala optická osa objektivu pravý úhel. Prostě musíme se postavit šikovně… Také Marii Ševčíkovou zaujala lososově zbarvená obloha a díky vodní hladině si ji dokonce zdvojila. Dobře udělala, že rozhraní mezi vodou a nebem, tedy černý břeh, vedla nikoli v polovině obrazu, ale ve spodní třetině. Tyhle dělicí třetiny jsou velmi důležité při stavbě obrazu. No a větve tvoří jakousi krajku a nikde není psáno, že jeden strom musí být ten nejvýraznější. Je to prostě krajka.

děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář. Zimní krajina nabízí skvělé příležitosti k zajímavým snímkům, a tak toho využijte.

Světelných efektů na nebi se nebojte, riziko je malé, efekt velký. A nezapomeňte na teplé oblečení, letos v únoru hodně přituhlo, už byly u nás taky minus čtyři! 

Fotografie prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)

Autor je novinář a spisovatel.

Marie Ševčíková


37

Křížovka O CENY



Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v dubnovém čísle?

❛ Rozhovor

s hlavním architektem Ústí nad Labem o bezbariérovém městě.

❛ Reportáž z Litoměřic: lidé s postižením radí radnici, jak s veřejným prostorem.

❛ Profil výtvarnice Gizely Szabokové.

❛ Reportáž vozíčkáře z cesty do Polska.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Úspěch je dítětem odvahy Luštitelé – výherci:

Encyklopedie Vše o vaření: Petr Rybín U Parního mlýna 6 170 00 Praha 7

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku encyklopedii Vše o vaření, dva další luštitelé DVD s českými filmy. 38

DVD Škola základ života: N. Navrátilová Zdeňka Dragounová Palackého 239 Sady pionýrů 851/5 507 71 Miletín 410 02 Lovosice

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry. Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím nejpozději do 15. března na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected].


První jazzové rádio v českém éteru! Naladíte v každé televizi a na webu Jazzové zpravodajství a tipy na koncerty Rozhovory s významnými jazzmany

poslouchejte jazz právě teď

jazz.rozhlas.cz

Test Fordu Tourneo Connect s rampou pro vozíčkáře: pro ženu s dítětem je ideální strana 32

Recommend Documents