Teorie práva Právní kultury, prameny práva v různých právních kulturách a v ČR JUDr. Petr Čechák, Ph.D.
[email protected]
Typy právních kultur Právní komparatistika (srovnávací právní věda) - mikrokomparatistika – srovnává jednotlivé právní instituty - makrokomparatistika – srovnává právní řády jako takové Velké právní systémy (právní kultury) – skupiny příbuzných právních řádů Kritéria dělení:
I. Právní kritéria 1) způsob tvorby práva, resp. systém pramenů práva 2) způsob aplikace práva (postavení soudce v procesu) 3) slovník práva a jeho dělení (právo veřejné a soukromé) II. Podle režimu, k jehož vytvoření právo směřuje (k právnímu nebo k totalitnímu státu)
Angloamerický (anglosaský) systém právní kultury Kontinentální (evropský) systém právní kultury Islámský systém právní kultury
Angloamerický právní systém ad 1) Prameny práva precedent jako hlavní pramen práva v USA významné postavení i zákon Vel. Británie – též právní obyčeje a právní literatura ad 2) Způsob aplikace práva aplikace práva zároveň i normotvorbou - precedenty zásada stare decisis versus metoda rozlišování porotní systém v trestních věcech ad 3) Terminologie a systém menší vliv římského práva – vliv tradice nerozlišuje se právo soukromé od práva veřejného
Kontinentální právní systém ad 1) Prameny práva systém psaného práva dominantním pramenem práva je právní předpis snaha o kodifikaci ad 2) Způsob aplikace práva soud pouze dotváří právo – právo netvoří ale nalézá tzv. inter partes (rozhodnutí je závazné jen mezi stranami) ad 3) Terminologie a systém úzká spjatost s tradicí římského práva přebírá do značné míry i terminologii římského práva rozlišování práva soukromého a práva veřejného
Islámský právní systém „šária“ – systém platného islámského práva propojení náboženských, morálních a právních norem Prameny islámského práva 1) Korán – jen málo právních pravidel 2) Sunna – tradice o skutcích a výrocích prorokových 3) Idžmá – domnělý konsensus islámského společenství o určitých pravidlech (blíží se právnímu vědomí) 4) Kijás – „analogie“ či „rozumové uvažování“ – slouží k zaplňování mezer
Zásada „taklíd“ – nezměnitelnost bohem daného práva
Prameny práva - ve formálním smyslu (formy v nichž právo vyjádřeno) - v materiálním smyslu (materiální důvody konkrétního obsahu práva) - ve gnozeologickém smyslu (zdroje poznání práva – i rozhodnutí aj.)
1) Normativní akty (právní předpisy) - výsledek záměrné činnosti orgánu veřejné moci (legislativního procesu) - obecný charakter (liší se od rozhodnutí v konkrétním případu) - upravují právní vztahy do budoucnosti
Nutnost jejich řádného vyhlášení (uveřejnění) předepsaným způsobem – podmínka platnosti (v oficiální sbírce, možno např. i v rozhlase) Ignoratia legis non excusat - neznalost zákona neomlouvá
Interní normativní akty (vnitřní předpisy) nejsou prameny práva – tj. ani právními předpisy a působí pouze uvnitř hierarchie státní správy či členy společenství (např. akademické obce)
Kodexy
2) Právní obyčeje Vznikají spontánně – význam zejména v mezinárodním právu Usus longaevus Opinio necessitatis
3) Precedenty soudní rozhodnutí, která jsou obecně závazná - ratio decidendi – obecně závazná část - obiter dictum – závaznost jen mezi stranami
4) Normativní smlouvy (např. kolektivní pracovní smlouvy)
5) Další možné prameny práva právní zásady (principy) jurisprudence obchodní zvyklosti nálezy Ústavního soudu
Prameny práva v České republice 1) Právní předpisy 2) Mezinárodní smlouva o přistoupení ČR k ES, mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy a ostatní mezinárodní smlouvy (vládní a resortní) 3) Nálezy Ústavního soudu Přímo závazné jsou také některé předpisy evropského sekundárního práva Právo představuje na základě právní síly hierarchicky uspořádaný systém právních norem a pramenů práva Právní předpisy vznikají jako výsledek legislativního procesu jako formálně upravené procedury
Právní předpisy Prvotní normativní akty – mohou obsahovat novou právní úpravu, dosud v jiných právech neobsaženou Druhotné normativní akty – stanoví jen bližší konkretizaci
I) Ústavní zákony určují „pravidla hry“ – formální a materiální ústava základní pravidla státoprávního uspořádání a katalog garantovaných lidských práv rigidita a nejvyšší stupeň právní síly Ústavní soud ČR – orgán ochrany ústavnosti abstraktní a konkrétní kontrola ústavnosti Ústava není jen monologem ústavodárce – přímo aplikovatelná
II) Zákony a zákonná opatření senátu III) Normativní akty orgánů moci výkonné 1) akty amnestie – vyhlašuje prezident republiky 2) nařízení vlády - přijímány „secundum et intra legem“ (na základě a v rámci zákona – nutnost zákonného zmocnění k vydání obecné zmocnění v případě nařízení vlády (čl. 78 Ústavy)
3) vyhlášky ministerstev a jiných ústředních orgánů 4) právní předpisy obcí a krajů a) obecně závazné vyhlášky obcí a krajů vydávány v samostatné působnosti b) nařízení obcí a krajů vydávány v přenesené působnosti
Mezinárodní smlouvy Čl. 10 Ústavy – obecná inkorporační norma Čl. 10 Ústavy: Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného, než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Čl. 10a odst. 1 Ústavy: Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
Předběžná kontrola ústavnosti (čl. 87 odst. 2 Ústavy) Ústavní pořádek – ústavní zákony podle čl. 112 Ústavy a mezinárodní smlouvy o lidských právech (nález Úst. soudu Pl. 36/2001)
Sbírka Mezinárodních smluv ČR
Právní řád může odkazovat i na jiné normativní systémy a na jiné normy než normy právní (často funkce zaplňování mezer) - dobré mravy, - obecné zvyklosti obchodního styku - obecné zásady, na nichž je příslušný právní předpis vystavěn (odvětvové principy)
Lex artis – není pramenem práva (pravidla či normy náležitého výkonu určitého povolání) – při nedodržení může toto zakládat důvod k uložení sankce
Prameny mezinárodního práva (čl. 38 odst. 1 Mezinárodního soudního dvora)
1) Mezinárodní úmluvy 2) Mezinárodní obyčej 3) Obecné zásady právní uznávané civilizovanými národy 4) Soudní rozhodnutí a učení nejkvalifikovanějších znalců veřejného práva různých národů V rámci mezinárodního práva možné i rozhodování na základě tzv. ekvity, jestliže s tím strany souhlasí
