Čtení pro lidi. Ocenění Zlatá cihla jsme získali za příkladné stavby na venkově, realizované v duchu Programu obnovy venkova

Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC

Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích

září - říjen 2013

Cena 15,- Kč

Ocenění „Zlatá cihla“ jsme získali za příkladné stavby na venkově, realizované v duchu Programu obnovy venkova

 Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Slovo starosty, Poslední den, Jak dříve zloděje trestali, Plavčík, Šumavská Anička, Osudy němčických exklientů, O včelách, Otto Wichterle, Postup fotbalistů do OP, Pěvecký sbor v Maďarsku, Tři bratři, Podzim života je krásný, Výstava, Inzerát, O čestický brambor, Rozhledna, Dějiny rodů  Listování v občasníčku: 1.7. Začátek letních prázdnin. Tábor Střelky na Kolčavě začal už včera. 5.7. Státní svátek - Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje 6.7. Státní svátek - Den upálení mistra Jana Husa 9.7. Výbor členek ČSŽ Čestice 10.7. Blesk při bouřce zapálil strom ve Vísce – naši dobrovolní hasiči měli výjezd 11.7. Výbor členů SDH Čestice 13.7. Další ročník Pařmen Cupu. Večer hrála na hřišti skupina Extra Band. 20.7. Členky ČSŽ Čestice zajišťovaly dětský den v hoslovickém mlýně 2.8. Koncert Hudby Praha na zámeckém nádvoří se vydařil – přišlo kolem 450 lidí. 4.8. Další bouřka lámala stromy i na zámeckém nádvoří a poškodila stany, které tam zůstaly stát po pátečním koncertu. Hasiči opět vyjížděli k popadaným stromům. 6.8. Smutné výročí svržení atomové bomby na Hirošimu. 10.8. Tábor pro rodiče s dětmi začíná na táborové základně Kolčava 11.8. Noční soutěž v požárním sportu na hřišti v Česticích 17.8. Divadelní představení na nádvoří zámku v Česticích. Hra Miloslav Pikolona „Podzim života je krásný“ se podle reakcí publika moc líbila. 24.8. Na zámeckém nádvoří proběhlo rozloučení s prázdninami – dětem se představila šermířská skupina Markýz. 25.8. Schůze členů ČSCH Čestice 28.8. Konalo se 23. zasedání zastupitelstva městyse. 31.8. Halo halo ples. Občasníček před sto lety: 1.7. V jihoafrických dolech na zlato a diamanty vypukla stávka; při srážkách s armádou a policií zahynulo 100 lidí. 10.7. Zemřel Mikoláš Aleš. 26.7. Vyhlášení anenských patentů, jimiž vyvrcholila krize českého zemského sněmu z let 1908 až 1913, vedlo k jeho rozpuštění. 1.8. V USA zavinila vlna veder četná úmrtí. V Belgii byl přijat nový zákon, jímž byl prakticky zakázán box. 4.8. V Londýně jednal britský premiér Herbert Asquith se svým francouzským protějškem Louisem Barthouem o projektu výstavby tunelu pod průlivem La Manche. 13.8. Orient Expres oslavil 25. jubileum své existence. Zemřel August Bebel, německý politik. 14.8. V Los Angeles bylo dokončeno nejdelší vodovodní potrubí světa. Vede přes pohoří Sierra Nevada a zásobuje velkoměsto z pramenů vzdálených 410 km. Českoslovanská sociálně demokratická strana protestovala svým manifestem proti zřizování zemských správních komisariátů v Čechách a na Moravě. 21.8. Uhry byly postiženy velkými povodněmi. Zaplaveno bylo především území mezi Miškovcem a Košicemi.  

Znovu vyšla úspěšná brožurka „Cestami a pěšinami Česticka a Vacovska“ aneb Rukověť pro lidi odjinud. K dostání je na úřadu městyse.

 Vězte milí spoluobčané co se stane a co nestane. Očkovat psi se budou na zámku – v ČTENÍ o tom máte poznámku.  Vážení spoluobčané, dovolte mě abych Vás informoval o dění v našich obcích během prázdninových měsíců. Na začátku prázdnin byla zahájena rekonstrukce základní školy spočívající v zateplení obvodového pláště a výměny oken dveří. V současné době probíhají dokončovací práce, takže by začátek školního roku neměl být narušen. Současně budou probíhat stejné práce na budově tělocvičny a školní jídelny za provozu školy, ale do běžné výuky tyto práce zasáhnou jen okrajově. Toto vše by mělo být dokončeno na podzim tohoto roku. V současné době byla zahájena i rekonstrukce bývalé sběrny na sběrný dvůr, který by také letos měl zahájit svůj provoz. Díky tomu nebudeme muset pořádat dvakrát ročně sběrné dny velkoobjemového a nebezpečného odpadu. Nepotřebné věci bude možno odevzdat v průběhu celého roku. Proto již na podzim letošního roku nebudeme svoz odpadu v obcích pořádat. Pro občany, kteří nebudou mít možnost tyto věci jak dopravit do sběrného dvora, po dohodě zajistíme odvoz. Odevzdávat ve sběrném dvoře bude možno veškerý odpad , kromě stavebního odpadu, jako jsou cihly, suť, střešní krytiny, okna apod. Tento odpad je povinen každý stavebník likvidovat na své náklady ve specializovaných firmách. Započala také rekonstrukce sochy sv. Františka u Radešova, která je již v současné době v ateliéru, kde získává novou podobu. Na podstavec by se socha měla vrátit již do zimy. Opravili jsme požární nádrž v Prkošíně, kde bylo třeba obnovit vyspárování panelů. Celkové náklady dosáhly 60 tis Kč, z toho jsme ale získali jsme 40 tis z Programu obnovy venkova a tyto finance jsme na to využili. V polovině září se bude konat každoroční čestická velká pouť. Jako i v minulosti jsme připravili kulturní program na zámeckém nádvoří a tradiční výstavu. V pátek 13. září od 21 hodin bude probíhat na nádvoří zámku koncert skupiny PARKÁN, který jsme pořádali již v loňském roce a měl velice příznivý ohlas. Na neděli 15.září máme naplánovaný tento program: Zámecké nádvoří: 10:00 – 17:00 hod „Táta a já“ populární hudební dvojice zahraje k tanci a poslechu 18:00 – 21:00 hod „Bloody Rose“ a „G – rock“ mladé rockové kapely. Občerstvení je zajištěno po celý den Zámek výstavní síň 9:00 – 16:00 hod Výstava výtvarných prací žáků Lidové školy umění ve Volyni, z let 2000 – 2013. Kalvárie, kaple Povýšení sv. kříže: 11:30 hod Mše svatá, celebruje P. Bogdan Ganczarski V pátek 22. září se bude konat každoroční očkování psů a koček proti vzteklině, které provede MVDr. Václav Vačkář. Časový harmonogram je následující: Čestice a Konopice (u zámku) 15:45 – 16:30 hod Kobylka 16:35 – 16:45 hod Radešov 16:50 – 17:00 hod Střídka 17:05 – 17:15 hod Doubravice u Volyně 17:20 – 17:30 hod Počátky 17:35 – 17:45 hod Prkošín 17:50 – 18:00 hod Nuzín 18:10 – 18:20 hod Krušlov 18:25 – 18:30 hod Nahořany 18:35 – 18:50 hod Očkovací průkaz s sebou. Očkování 1 psa 80 Kč. Za městys Čestice Milan Žejdl, starosta. 

 Na poslední den máš být připraven. Nic tak důležité není jako přečíst nové ČTENÍ.  Poslední den Jiří Kolář Nikde nebylo moře tak průzračné, obloha tak jasná a modrá, zeleň tak šťavnatá a vzrostlá a plody lidských rukou tak hojné jako tady na ostrově. Klima zde bylo teplé až horké, vlažné deště jen občas blahodárně zavlažovaly úrodnou půdu a vegetaci. Na lukách se pásla stáda vypaseného dobytka, která vzhledem k mírnému podnebí zůstávala na pastvě ve dne i v noci. Lidé žili v míru využívajíce všech darů, které jim štědrá příroda poskytovala. Lidé své oděvy přizpůsobovali zdejšímu podnebí. Muži nosili bílé, dlouhé tógy, ženy bílé tuniky. Věděli, že bílá barva odráží sluneční paprsky. Mladí lidé obého pohlaví nosili jen bílé bederní roušky a honosili se svými dobronzova pálenými těly včetně mladých žen a dívek, které chodily s obnaženými ňadry. Nikdo se nad tím nepozastavoval a každý to považoval za přirozenou a normální věc. Protože lidé zde žili životem, který Ovidius později nazval zlatým věkem lidstva. V přístavišti, odkud vyplouvali ostrované na rybolov a odkud udržovali námořní plavbou čilé obchodní styky se zeměmi za Heraklovými sloupy, bylo jako vždy živo. Lidé procházeli úzkými uličkami prodejců ryb, zeleniny, masa a dalších komodit, z nichž různá bižuterie a mořské perly byly velmi žádané. Smlouvali o cenách a hlasitě diskutovali. Král ostrova nařídil, že dnes budou vybírány daně v místě k tomu určeném. K tomu sloužil dlouhý stůl pod širým nebem, za nímž seděli královští výběrčí daní, zapisovali a přepočítávali peníze, které jim lidé přinášeli. Před stolem stála již od rána dlouhá fronta, lidé chtěli mít tuto nepříjemnou povinnost z sebou. Nikdo se nemohl placení daní vyhnout, protože úředníci měli seznamy všech dospělých obyvatel této části ostrova. Mezi dlouhou frontou čekajících daňových poplatníků byli i dva staří přátelé Ilha a Polito. Když na ně měla přijít řada s placením, Ilha, který si právě přepočítal peníze ve svém váčku, řekl Politovi: „Schází mi sedm drachem ve stříbře. Můžeš mi půjčit? Dnes odpoledne vylovím nějaké perly a zítra je prodám na trhu. Za utržené peníze ti splatím dluh.“ Polito souhlasil a tak oba přátelé zaplatili bez problémů. Když odešli stranou a vydali se po tržišti řekl Polito Ilhovi: „Necítíš také ten podivný zápach jako po síře?“ Polito dlouze nasával nosem vzduch. „Cítím a dokonce už několik dní. To bude asi tam od té sopky. Ta dává poslední dobou o sobě vědět svými výpary.“ Byla to pravda. na obzoru na nejvyšším pohoří ostrova se tyčila sopka N´Gaha, z jejíhož vrcholu stoupal úzký proužek dýmu. Pokud ale paměť ostrovanů sahala, nikdy zde k žádnému zemětřesení nedošlo. Ilha slíbil Politovi, že dřív, než Hélios zítra zahájí svou pouť po obloze, přinese mu sem slíbených sedm drachem ve stříbře na vyrovnání dluhu. Oba přátelé se pak rozešli. Polito zamířil na nedaleký hipodrom, kde se právě konaly závody dvoukolových kolesek tažených rychlými klusáky, které se těšily na ostrově velké oblibě. Ilha zamířil k mořské zátoce, kterou dobře znal, kde se nacházel množství perel a kde už několikrát lovil. Cestou se zastavil pro pletenou brašnu z pevných rostlinných materiálů s popruhem. Lov perel byl na ostrově rovněž hojně provozován hlavně chudšími vrstvami, které si tak mohly přivydělat a zlepšit svůj život. Zátoka byla dnes nezvykle pustá. Na hladině plavaly leklé ryby. Ve vzduchu byl cítit stále stejný zápach síry, který se nesl od hladiny zátoky. Ilha se ponořil a na prvním skalnatém útesu narazil na lastury. Začal plnit brašnu. Několikrát musel odhánět hejno tuňáků, kteří se zvědavě přiblížili a překáželi mu v práci. Všiml si, že ze dna vystupuje množství bublin a gejzírů horké vody. To zde viděl poprvé a nemálo s tomu podivil. Ilha byl dobrý potápěč stačilo trojí potopení a brašnu měl plnou lastur. Když lastury otevřel, v každé z nich byla perla.  

 Jak dříve zloděje trestali? Tím, že je na pranýř vázali a pak jim nandali pár ran holí. Do ČTENÍ přiznali, že prý to bolí.  Mezitím Polito přihlížel na zcela zaplněném hipodromu závodům klusákových kolesek. Tyto závody byly na ostrově velmi oblíbeny a diváci povzbuzovali závodníky hlasitým pokřikováním. I oni museli cítit zápach síry, ale byli tak zaujati napínavou podívanou a povzbuzováním závodníků, že to v dané chvíli nevnímali. Teprve když se rozcházeli tak zjišťovali, že s ovzduším, které bylo vždy křišťálově čisté, není něco v pořádku. Když večer oba přátelé uléhali na lůžcích vystlaných květy opuncií v chýších zhotovených z mladých cedrů, těšili se na zítřejší setkání na trhu. Ilha si v duchu přepočítával, kolik perel dá za šest drachem a protože měl perel dost, byl přesvědčen, že mu jich ještě dost zbude. Uvažoval, co udělá se zbylými perlami. Prodá je také kupci na trhu. O perly je zájem, kupec mu dobře zaplatí. Ženy a dívky je rády kupují., zhotovují si z nich perlové přívěsky a náhrdelníky, které se na jejich dlouhých šíjích a obnažených ňadrech krásně vyjímají. Polito usínal pln dojmů ze závodů kolesek a plánoval si, že se také stane závodníkem. Nic z toho se už neuskutečnilo stejně tak jako mnohá předsevzetí tisíců obyvatel ostrova. V noci nastalo strašné zemětřesení. Výbuch podmořské i ostrovní sopky způsobil obrovskou přívalovou vlnu, která zahubila vše živé na ostrově. Celý ostrov se nakonec propadl do moře a po všechny budoucí věky zůstala pověst o bájné Atlantidě a jejím zániku. Jak dříve zloděje trestali (Z pověstí Aloise Hůlky) Kolem roku 1704 žili ve vsi Nuzíně dva pobertové. Matěj Kampak a Vít Mácha. Ve vesničce byla pravda nouze stálým hostem a možná, že od toho měla i své jméno. Nuzino jí v okolních vesnicích říkali. A tak si Matěj a Vít řekli, že jejich pán má všeho dost a oni jen bídu. Každý měl několik dětí a často ani doma dost chleba nebylo. Málokdy jim zbylo pár grošů na pivo. A když, tak zašli posedět do hospody u Zufčáků. Slovo dalo slovo a Matěj se s Vítem dohodli, že z panského špýcharu si občas odvezou na trakaři, mezi zeleným krmením pro kozy, pytlíček obilí. A tak se jim to dařilo po několik let. Až jednou, když Matěj domů vezl trošku ukrytého obilí, stalo se, že pytlík se protrhl a obilí se po cestě sypalo skoro až před jeho chalupu. A tak se všechno prozradilo. Bylo z toho jednání před vrchností a rychtářem obce. Matěj tam pověděl všechno i na Víta. Myslil, že si v trestu ulehčí. Sliboval, že už bude na svém jenom poctivě chlebit a pánovi že všechno prací robotní vynahradí. I jejich děti přišly za své táty vrchnost prosit a nic nepomohl jejich pláč a naříkání, co bídy mají a co teď s nimi bude, ptaly se lítostivě. Ale přece jen přísný trest pro výstrahu jiným oba neminul. Matěj musil postát v neděli, když šli lidé do kostela, hodinu u pranýře. Pořádný pardus mu potom panský dráb tam vyšustnul. Ale nejhorší bylo, že nejen z Nuzína, ale z celého panství zšíři i zdáli sedm mil, byl s manželkou i s dětmi na věčné časy vypověděn. Vít Mácha, poněvadž mu při kradení pomáhal a ve špýcharu vartoval a něco obilí u žida ve vsi prodával, musil čtvrt roku „při kusu chleba a truňku vody“ na panském v železích dělati a za pokradené obilí dvojnásobně zaplatiti. A vrchnost stavěla v té době zámky místo dřívějších tvrzí. Poddaný sedlák i to nejpěknější místo musel dát pánovi. Brali i dědičné, jak se říkalo „kmetcí dvorce“, kde často jejich rod od věků žil a chlebil. A nebylo odvolání, právo stálo vždy na straně vrchnosti. Matěj se do Nuzína už nikdy nevrátil, kdoví, kde skončil svůj život. Vít, když si trest oddělal, prodal chalupu a odstěhoval se na samotu u Liščí skály a ve Svatojiřských Brdech pracoval v lese jako sekerník. 

 Čet´jsem si ČTENÍ v obilí, najednou kombajny jezdili. Ten kombajn posekal velké lány zbylo tam po něm jen trochu slámy.  Plavčík Josef Křešnička Nebe je modré, je na něm skřivánčí tečka. V největším horku jdem s dědou do kopečka. Ženu se první, protože chvátám. Po stranách cesty je pšenice zlatá. Jako zlaté moře vlní se. Na kopci trčí kombajny z pšenice. Je jich tu sedm pohromadě a jedou za sebou v šikmé řadě, jak mají i divoké kachny ve zvyku, když večer nade vsí sviští si k rybníku. Dívám se, vedle mě děda popadá dech. Bručí si do vousů pohádky o snopech. On mluví o žních za starých časů. Kombajny plují v moři zlatých klasů a jeden za druhým, jak z bochníku krajíce, ukrajují z pole pruhy pšenice. Už jedou kolem. Létají plevy a prach. Mávám těm kombajnům a řidičům v kabinách. První pan Pilný jede. Celou tu šikmou řadu vede. Za ním pan Kouřim, třetí je pan Pešek. Pracuje v dílně, plamenem železo řeže, ale teď je pro něj hlavní ta třetí pšeničná řada. Míjí nás, je vidět, jak má zpocená záda. Matějček Radek jede ve čtvrtém řádku. Na toho zakřičím: „Jak to jde, Radku?“ Ale on neslyší v tom strašném rámusu. Jen sevře pěst a dá si ji obloukem před pusu. Tak na mě volá, že by se rád napil. Pátý a šestý jsou dva cizí chlapi, sedmý pan Maroušek. Je dědův kamarád. Hned jak nás uviděl, tak zůstal s kombajnem stát. Vidím,že na mě kývá. Známe se odjakživa.

Děda mě postrčil: „No tak běž! Schůdky jsou vysoké, vylezeš?“ Ale pan Maroušek se pro mě vyklonil Najednou jsem s ním na kombajnu byl. Počkal, dokud se pořádně neusadím, a pak se pustil do své sedmé řady.. Motor řval, k tomu pan Maroušek falešně zpíval. A hnal se proti nám pšeničný příval. Kombajn ho polykal. Pil ty zlaté vlny. Potom byl zásobník na zrní plný. Ostatní kombajny také zastavily a jedna po druhé houkačky vyly. Přivolávaly náklaďáky. Hned z pole vyrostly prachové mraky a všechna pšenice schovaná v kombajnech bubnovala na prohřátý plech. Odjížděla auta zrním vrchovatá, jakoby vezla náklady zlata do ježaté, strnišťové dálky. Pan Maroušek vyndal láhev minerálky a oba jsme se trochu napili. Dál kombajn polykal to zlaté obilí, dokud jsme kruhem neobjeli pole. Už ani nevím, jak jsem se ocitl u dědy dole. Hlásil pan Maroušek: „Plavčík se držel dobře!“ Pak odplul za obzor po vlnách zlatého moře.

 Rozloučení s prázdninami V sobotu 24. srpna zorganizovaly členky ČSŽ Čestice pro rodiče a děti rozloučení s prázdninami. Velmi pěkný program předvedli členové skupiny historického šermu Markýz ze Strakonic. Kdo chtěl, mohl si vyzkoušet střelbu z pušky, obléknout historický kostým. Nechybělo malování barvami na obličej a táborák s opékáním buřtů. Všichni jsme strávili příjemné odpoledne a těšíme se zase příště. Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová

 Šumavská Anička byla a není. Je o ní napsáno pár řádek v ČTENÍ.  Šumavská Anička Na úvod vysvětlení: tento příběh rozhodně není další z mnoha šumavských zpovědí Karla Klostermanna. Životní osud Aničky Záhorkové psala sama Šumava. Ptám se sám sebe, proč za poslední rok píši do Čtení pro lidi životní příběhy již potřetí. Honza Pešl, Jarda Chalupný a nyní Anička Záhorková. Ptám se dále: proč jmenovaní nás museli opustit tak brzy, vždyť jim bylo padesát a něco… Stejný osud: pevné pouto se Šumavou a šumavským krajem – Podlesím. Honza, Jarda a teď Anička. Pouhých padesát sedm let jí bylo dopřáno být na tomto světě. Anička a Šumava, to bylo celoživotní spojení. Již v mládí, když docházela do školy z Těšovic a Starých Prachatic vzhlížela na šumavský Libín. Chtěla ale víc, být spjata se Šumavou co nejblíže, proto „oklikou“ přes Český Krumlov přišla na Šumavu. Pracovní příležitosti na šumavském Zadově a Churáňově. Je to již více než dvacet let co jsme se poznali. Bylo dobré, když klienti, kromě své léčby při sportovně zátěžových akcích na kole či běžkách, poznali také Šumavu a tak jsme k Aničce z Němčic na Šumavu často jezdili. Ať již na Bílý samum na Nových Hutích nebo na tábořiště Zahrádky u Teplé Vltavy pod Borovou Ladou, který Anička dlouhá léta spravovala. Anička se dokázala „vžít do osudů“ mnohých němčických klientů, zajímala se, byla i v Němčicích. Vzpomínám na její originální šumavské čaje, brusinky a borůvky, které posbírala, mám od ní šumavské korálky, které vyráběla. Často chodila po bývalých sklárnách od Kubovy a Šeravské Huti až po Zhůří a Kašperské Hory, sbírala duté sklo a pateříky, vlastně dávala do spojení starou Šumavu. Nejlépe, nejsvobodněji se cítila když se sama toulala Šumavou, v lesích, slatích, po bývalých sklárnách. Ctila také naši Němčinkou tradici, alespoň dvakrát do roka být na vrcholu Boubína, a chodila s námi. Měla potřebu být se Šumavou a krajem Podlesí v úzkém spojení, proto se svým druhem Mojmírem se usadili v krásné chalupě v Záhoří. Nad Vimperkem, pod Mařským vrchem, musela mít Šumavu a kraj pod ní stále na dohled, být v něm, žít a vnímat ho. V posledních několika letech jsem Aničku několikrát na Nových Hutích navštívil, pracovala na Bílém samumu. Lépe nám ale šly písemné korespondence. Neměl jsem ale o Aničku starost. Věděl jsem, že je se svou Šumavou a že je spokojena. Závěr zní však šumavsky, jak by to možná popsal sám Karel Klostermann, v dnešním světě plném techniky až neuvěřitelně. Psal jsem Aničce před loňskými vánocemi, poslal jsem jí i malý vánoční balíček. Anička mi napsala rovněž, poslala i malou šumavskou pozornost. Na jaře jsem jí psal. Neodpověděla. Teď v létě jsem psal znovu, odepsal mi její druh Mojmír, poslal parte, Anička zemřela 30. prosince 2012. Nemohl mě sehnat, neměl na mě spojení, nechával mi zprávu na Zadově. Zprávu o Aničce jsem dostal v srpnu. Není to to pravé Klostermannovské, ze staré Šumavy? A tak nyní, kdy už se léto pomalu snoubí s podzimem, píši o Aničce. V záhlaví svého parte má Anička napsáno: „Jak tiše žila, tak tiše odešla, skromná ve svém životě, velká ve své dobrotě a lásce.“ Taková Anička byla, takovou jsem jí znal, takovou ji budu mít i ve svých vzpomínkách. Miroslav Zachariáš 

Prodej zelí 13.10.2013 v 8,00 u hospody Hlávky 5,- Kč/kg Krouhanka 10,50 Kč/kg Cibule (baleno 5 a 10 kg) Kysané zelí 16,- Kč/ kg Objednávky do 30.9.2013 u p. Kubeše tel 602199111 nebo 383396221

 Narozeniny či umřeniny. Kdo to ví? Na obě otázky vám ČTENÍ odpoví.  Blahopřejeme všem, kteří se v měsících září a říjnu dožívají významného životního jubilea a přejeme do dalších let jen to nejlepší, zdraví, štěstí a osobní spokojenost paní Jana Makovcová z Dřešína paní Marie Hrušková z Doubravice pan František Havlíček z Čestic paní Marie Zábranská z Čestic paní Anna Koldová z Čestic pan Jan Vojta z Nahořan p. František Marášek z Chvalšovic pan Jiří Lenc z Česic paní Libuše Zámečníková z Čestic paní Terezie Kaskounová z Čestic paní Eva Stolariková z Čestic

50 let 89 let 55 let 75 let 82 let 82 let 75 let 86 let 60 let 75 let 50 let

pan Miroslav Krejčí z Chvalšovic paní Anna Čtveráková z Krušlova paní Alena Jánská z Doubravice pan Jan Brůha z Nuzína p. Amalie Harantová ze Dřešínka paní Věra Bílková z Němčic paní Růžena Hrušková z Němčic paní Miloslava Staňková z Němčic paní Marie Komrsková z Nahořan paní Marie Šochmanová z Dřešína

50 let 89 let 60 let 83 let 87 let 55 let 88 let 85 let 65 let 70 let

  Osudy němčických exklientů Tentokrát ve velmi pozitivním ladění. Drogová kariéra, problémy, průšvihy, následná léčba pak už jen pozitivní směr v životě. Abstinence, zaměstnání, partnerka – dnes už spolu mají dvě děti. Volný čas, to je sport a kolo. Mnohaletý účastník závodů „Kolo pro život“. Z početného pole mnoha set závodníků již ve výsledkové listině atakuje první stovku. K tomu další závody, „Král Šumavy“ a přicházely další výzvy. 1000 mil z nejvýchodnější osady Nová Sedlica na Slovensku do nejzápadnější obce v Čechách Hranice v Čechách. Jednou jel 500 mil, dvakrát ho zradilo koleno, letos musel předčasně odstoupit právě pod majestátnými štíty Vysokých Tater. Zatímco tento extrémní závod je pro něho zapovězen a asi již další pokus nebude, přesto však přišel letos vrcholný úspěch. Závod zvaný „loudání“ – nevím proč. Pořádají ho ve Slaném, trasa a délka jsou tajné. Závodníky odvezli na česko-slovenské pomezí do Veselí n. Moravou. Teprve tam je známa trasa: 780 km, opravdové loudání po republice. Například třikrát na jihočeský výrazný vrchol Blanského lesa Kleť (1083 m n.m.), třikrát nahoru, pokaždé jinou trasou, třikrát dolů. Noční brodění přes řeku Lužnici v Židovské strouze pod Bechyní. Závod zvládnul za necelé čtyři dny v opravdu extrémních podmínkách. Spánek téměř žádný, nebo jen na pár hodin. Výsledek? V cíli první, druhý závodník za ním dorazil za dvě a půl hodiny. Prozatím největší úspěch a další výzvy určitě přijdou. Zásadní změna životního stylu ve všech aspektech zkrátka přináší své ovoce. Miroslav Zachariáš

  

Divadelní amatérský soubor Dřešín vás zve na "duchařskou" komedii

VESELÉ UMŘENINY Čestice - sál 19. října v 19,30 hod vstupné dobrovolné

 Celá včelí pátračka do ČTENÍ se namačká.  O včelách Petr Vlažný ml. V minulém čísle čtení jsme si napsali o včelích tanečcích, ale možná jsme mohli začít tématem, o kterém se chci rozepsat v tomto čísle. Jako první na místo snůšky dorazí pátračka, ale ta musí místo samozřejmě nejdříve najít. Je to pro včelu složitá věc? Přemýšleli jste někdy nad tím, jak asi vypadá svět z pohledu včely a čím se během svého života řídí? Jestliže ne, začtěte se do následujících řádek a třeba se dozvíte o včelách opět něco nového. Protože mají včely dvě velké oči složené z několika tisíc jednoduchých oček, je obrazem jejich vidění vždy hrubý rastr. Zrak poté dále doplňují tři malá očka na temeni hlavy. Pokud chce včela rozeznat detaily na sledovaném předmětu, musí se přiblížit na vzdálenost pouhých několika centimetrů. Na větší vzdálenosti totiž vidí rozmazaně. Ostrost obrazu dále závisí také na rychlosti pohybu buď včely samotné, nebo na rychlosti předmětu zájmu. Člověk vidí rychleji se pohybující předměty rozmazaně, u včely se rastrovaný obraz změní z rozmazaného na ostrý a jednotlivé body jsou tak mnohem lépe rozpoznatelné. Tuto výhodu včely uplatňují také při zaměření cíle pro bodnutí žihadla nebo menších květů, pohybujících se ve větru. Včela letící vyšší rychlostí ale „vypíná“ barevné vidění a je po tuto dobu barvoslepá. Včely se orientují podle postavení slunce a v případě zatažené oblohy jim v orientaci pomáhá polarizované světlo. Nejspolehlivější je ultrafialové světlo, které včela vidí. Toho využívají i některé květy, na kterých jsou malé plošky odrážející ultrafialové světlo. Aby uvedený systém orientace fungoval, počítají včely samozřejmě také s posunem času. Barvy jsou jedním z prostředků květů, jak přilákat opylovače. Včely dávají přednost modré a žluté barvě. Dlouhé světelné vlny, které lidské oko vnímá jako červenou barvu, vidí včely černě. Pokud tedy včelaři chtějí včelám usnadnit orientaci při návratu do úlu barevným rozlišením, je lepší upřednostnit barevné vzory (pruhy, kříže, kolečka) před souvislou barevnou plochou. Dalším významným lákadlem pro včely je vůně květů. Podle vůně jsou dokonce schopny vyhledat zdroj potravy i na větší vzdálenosti a to díky velmi rozvinutému čichu, který sídlí na tykadlech. Šíření vůní samozřejmě napomáhá pohyb vzduchu a proto často můžeme vidět přistávat včelu na květu právě ve směru proti větru. Další podivuhodnou vlastností, jež je důležitá hlavně pro samotné květiny, je tzv. florokonstantnost. Jedná se o mechanismus, kdy včela začne opylovávat jeden druh rostliny a tomu poté zůstane celý svůj výlet věrná. Tak je zajištěno optimální opylení rostliny a včela sbírá stejný pyl i nektar. Vidět to můžeme např. na bohatě rozkvetlé louce. Když se totiž zaměříte na jednu včelu, můžete pozorovat že skutečně „neuhne“ a létá jen na jeden druh květin. Při výběru květu včela nejprve poletuje kolem a hledá případné chemické označení , které by upozorňovalo na momentální nedostatek nektaru. Tím se tedy potom také vysvětluje, proč včela nemusí létat vždy na nejbližší květ toho samého druhu. Pokud je totiž nektar v tu chvíli vytěžený, nemá smysl se na květu zastavovat. Po doplnění nektaru v květu značka zmizí. Řada rostlin také poskytuje nektar jen v určitou denní dobu. Toto jsou včely schopné se naučit a být tedy přes den ve správný čas na správném místě. Mladé včely, které se připravují na roli sběraček se postupně seznamují s okolím úlu a zapamatovávají si důležité orientační prvky v krajině. Na své cesty mimo úl se vydávají hvězdicovitě, vždy jiným směrem. Nalézt cestu zpět do úlu jim pomáhají včely, které stojí před česnem a z vonné žlázy na konci zadečku (tzv. Nasanovovy) vypouštějí látku zvanou geraniol. Tu rozšiřují chvěním křídel. 

Akce - Krušlovský včelín 6.9. promítání všech dílů seriálu Návštěvníci 27.10. závěr sezóny 

 Pan profesor Wichterle netvářil se nevrle když studenti místo skript začali si ČTENÍ číst.  OTTO WICHTERLE Přední český chemik světového významu, vynálezce silonu a pružných kontaktních čoček Otto Wichterle se narodil 27. října 1913 v Prostějově v podnikatelské rodině Jeho pradědeček, který se mj. také velmi společensky prosazoval, založil hospodářskou činnost. V ní pokračoval i Ottův dědeček, který zde vlastnil firmu a dvě továrny na hospodářské stroje. V šesti letech byl Otto Wichterle velmi vážně nemocný. V létě spadl do sousedovic velmi špinavého jezírka a začal se topit. Následně trpěl horečkami, cítil se slabě a doktoři mu dávali asi rok života. Proto nenastoupil do obecné (základní) školy. Wichterle se nakonec z onemocnění vyléčil a o rok později za ním domů začala docházet paní učitelka a učila se s ním látku obecné školy. V devíti letech místo do 4. třídy nastoupil do primy na Státní klasické gymnázium v Prostějově, kde ve třídě byl zdaleka nejmladší. Později se zdravotní potíže urovnaly a Otto začal hrát tenis, následně se stal členem prostějovského juniorského tenisového mužstva. Tenisu věnoval celý svůj volný čas. To se projevilo na prospěchu, avšak odmaturoval s vyznamenáním. Ve škole se věnoval především matematice a fyzice. Po maturitě se chtěl věnovat matematice a nastoupit na školu strojního inženýrství, ale na radu přítele se roku 1931 přihlásil na Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství a začal studovat chemii. Diplomovou práci vypracoval v roce 1935 na téma optické otáčivosti a v roce 1936 dosáhl doktorátu technických věd. U profesora Votočka, se kterým měl dobré vztahy, pracoval na tématech sacharidů jako asistent až do 17.11.1939 – do zavření vysokých škol. Do vysoké školy se o politiku nezajímal. Ovšem na VŠ se stal členem Spolku posluchačů chemického inženýrství, kde většina studentů byla pravicového smýšlení. Tito studenti nevykazovali skoro žáden zájem o vysokoškolské vzdělání a k dosažení cílu a řešení věcí přistupovali výtržnickým způsobem. I proto se přidal k levicovým studentům. Snažil se prosadit změny ve vzdělávání, ale kvůli nezájmu profesorů to šlo těžce. Ve třetím ročníku uspořádal debatní schůzi na téma „Nedostatky v organizaci studia“, které se zúčastnila většina profesorů a docentů školy. Zde vyložil všechny rozpory v osnovách a navrhl alternativy, ale nikdo z profesorů nereagoval podle jeho představ. Od roku 1940 pracoval v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde byl vedoucí pracovní skupiny, která se zabývala výzkumem polyamidů, nové látky, ze které by se dala spřádat vlákna silonu. Průmyslová výroba mohla být kvůli válečným problémům zahájena až za deset let. Výzkum musel být před Němci utajován, aby nemohl být využit ve válce. Zlínské gestapo uzavřelo výzkumný ústav a pozatýkalo mnoho spolupracovníků, mezi nimi i Otta Wichterleho. Po propuštění z vězení už nadále nemohl v Ústavu pracovat. Zasloužili se na tom dva jeho spolupracovníci, kteří chtěli potenciál výzkumu silonu využít pro sebe. Proto se v roce 1945 vrátil na VŠCHT (Vysoká škola chemicko-technologická), dokončil habilitační řízení v oboru organické chemie a začal přednášet obecnou a anorganickou chemii. Napsal učebnici anorganické chemie, která předbíhala svou dobu, a také německou a českou učebnici organické chemie. V roce 1949 rozšířil svou habilitaci i na obor technologie umělých hmot a stal se profesorem a vedoucím nově vzniklé katedry technologie plastických hmot. Od roku 1952 se začal zabývat syntézou hydrofilních gelů, které vodou bobtnají, s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty. Podařilo se připravit průhledný HEMA gel s vhodnými mechanickými vlastnostmi. Profesor Wichterle velice kritizoval systém vzdělávání, neuznávanost nejnovějších prokázaných výzkumů a snažil se tuto situaci přes vyšší místa změnit. Jeho kritika u stranických činitelů nebyla žádaná.

 Fotbalisti postoupili, tak jim třikrát sláva! Z ČTENÍ budete vždy vědět kdo z nich góly dává.  Společně s pár profesory změnili způsob hodnocení studentů tak, aby výsledky odrážely skutečnou znalost chemie a ne případnou politickou příslušnost u méně zdatných studentů. V roce 1958 provádělo VŠCHT politické čistky. Otto Wichterle byl kvůli svým názorům z vysoké školy propuštěn a přeložen na ČSAV (Československá akademie věd). Veškeré výzkumy byly převedeny pod ČSAV. Roku 1957 proběhlo v Praze mezinárodní sympozium o makromolekulární chemii. To přesvědčilo vedení státu o potřebě zřízení výzkumného pracoviště zaměřeného na výzkum syntetických polymerů. Ředitelem právě vznikajícího ÚMCH (Ústav makromolekulární chemie) pod ČSAV byl jmenován profesor Wichterle, hlavně z důvodu složitosti celého projektu. Dosahování výborných výsledků zajistilo „politický klid“. Jelikož se budova ústavu teprve stavěla, rozhodující pokusy s převedením hydrogelů do vhodného tvaru čočky provedl profesor Otto Wichterle doma na stavebnici Merkur. Kolem roku 1967 se stal členem Svazu vědeckých pracovníků a České národní rady. V roce 1968 podepsal 2000 slov, na tomto dokumentu se podíleli Otto a další z ČSAV. Proto byl také nucen po 21.8.1968 emigrovat do švýcarského Curychu. Emigrace se spojila s makromolekulárním sympóziem a na naléhání se domů vrátil až 28.9.1968. Po roce 1968 byl na základě svých postojů Wichterle zbaven místa ředitele ÚMCH a dále pracoval jako řadový vědecký pracovník. V roce 1990 byl zvolen za předsedu ČSAV a tuto funkci vykonával až do rozdělení Československa v roce 1993. Profesor Otto Wichterle byl členem mezinárodních společností, držitel řady zahraničních cen a čestný doktor zahraničních univerzit. Jeho vynález kontaktních čoček sice byl nominován na Nobelovu cenu, tu ovšem nezískal. V roce 1993 byla jedna z planetek naší sluneční soustavy pojmenována Wichterle. Od r. 2002 uděluje každoročně Akademie věd České Republiky prémie Otty Wichterleho, což je cena pro mladé talentované vědce. Rovněž je po Wichterlem pojmenováno ostravské gymnázium. Otto Wichterle zemřel 18. srpna 1998.  Postup Čestic do okresního přeboru Třicet let trvalo čestickému fotbalu, než postoupil do okresního přeboru (OP). A to ještě se štěstím, protože z I. B třídy nespadlo žádné mužstvo a tak mohla postoupit dvě mužstva. Protože jsme v loňském ročníku skončili na vynikajícím 2. místě, byli jsme vyzváni OFS, zda chceme postoupit. Na tuto otázku jsme byli připraveni, neboť jsme tento vývoj očekávali a na dokopné, která se jako vždy vydařila, jsme se každého hráče jednotlivě ptali, zda chce postoupit, pokud tato možnost nastane. Všichni byli pro i když věděli, že skončí éra snadných vítězství. Pro vedení mužstva to znamenalo zajistit posílení kádru. To se podařilo v podobě zakoupení brankáře Honzy Křenka z Malenic a obránce – „průšviháře“ Honzy Třísky z Volyně. Další snaha, aby nám Vacov zapůjčil našeho bývalého dorostence Honzu Mrázka nevyšel, a tak jsme šli do přípravy na OP zhruba v 15 lidech. Přípravné zápasy jsme odehráli všechny na vlastním hřišti, vesměs s družstvy OP. Sehráli jsme zápasy s Střelskými Hošicemi, Vacovem B a Cehnicemi. Všechno to byly vyrovnané zápasy, o čemž svědčí výsledky: 1 vítězství, 1 remíza, 1 prohra. Rozlosování soutěže nám vybrali jako prvního soupeře dlouholetého největšího aspiranta na postup - mužstvo Volyně na jeho hřišti. Ale ani další mužstvo Bavorova, které přijelo jako první do Čestic k mistrovskému utkání se netají postupovými ambicemi a pak jedem dvakrát ven do Malenic a Cehnic. Čili těžký začátek a je možné, že po čtyřech kolech můžeme být i bez bodu. Tak bychom na vlastní kůži poznali rozdíl III. třídy a okresního přeboru. 

 Holky z pěveckého sboru do Maďarska jely spolu. Jaká měly vystoupení napsala nám Irča v ČTENÍ.  Novinkou v klubu je založení družstva 35 a víc let, kteří budou také hrát okresní přebor. Hlavním organizátorem je Josef Novák, který hrál „pětatřicítku“ ve Volyni a protože se tam družstvo rozpadlo, založil ho v Česticích. V soutěži je 7 mužstev a tak se můžeme těšit na další zajímavé zápasy. Třetím naším družstvem v okresních soutěžích je starší přípravka žáků. V soutěži je neuvěřitelných 15 účastníků, což v praxi znamená hrát kromě víkendu i v týdnu. Tato účast tří našich družstev v soutěžích nás po dohodě na financování s městysem přiměla k vybudování ochranné stěny podél silnice v délce 110 m. Znamenalo to vyřezání stromů a větví, které překážely, vyhloubení děr, zhotovení a zabetonování pozinkovaných trubek 5,1 m dlouhých, natažení lan a namontování sítí. Zbývá již jen poslední úkol, montáž sítí. OP mužů začal již 19.8. a tak máme první kolo odehrané. Jak jsem již psal, naše mužstvo zajíždělo do Volyně. Mužstvu chyběl Honza Novák kvůli pracovním povinnostem. Utkání řídili tři delegovaní rozhodčí a řídili ho bez problémů dobře. Nezačali jsme špatně a první půle byla naprosto vyrovnaná i na šance, a tak výsledek po první půli ukazoval na světelné tabuli výsledek 0:0. Zápas se hrál za třicetistupňového vedra a ve druhé půli jsme začali fyzicky odpadávat. Hrálo se jen na naši branku a byla jen otázka času, kdy budeme lovit balon ze saka. Ten okamžik sice přišel až v 65. minutě, ale pak domácí přidali ještě 2 góly a s výsledkem 3:0 pro Volyni jsme odjížděli slavit padesátiny Pepy Nováka. Tam jsme zápas vyhodnotili tak, že jsme sice herně nepropadli, ale odešli fyzicky. Přestože kluci trénují dvakrát týdně, na druhou půli to nestačilo. V historicky prvním utkání na domácím hřišti v OP jsme přivítali dalšího favorita soutěže a to Bavorov. Utkání se hrálo za stálého deště na již podmáčeném terénu, někde stála i voda. Utkání řídili opět tři rozhodčí a divácká kulisa byla obrovská. Přišlo se podívat zhruba 80 diváků, převážně z Volyně, kteří usilovně povzbuzovali domácí hráče. V první půli byla hra vyrovnaná, obě mužstva kazila přihrávky díky kluzkému terénu. I v druhé půli naši hráči stačili soupeři až do 80. minuty, kdy se soupeři vydařila jedna rána ze střední vzdálenosti, na kterou zaskakující brankář Jakub Sluka nemohl dosáhnout a soupeř vedl 1:0. Posledních 10 minut se utkání drobilo častými střídáními hráčů na obou stranách. Hostům se povedla ještě jedna nechytatelná střela na 2:0. Nepodařilo se nám tedy ani v druhém utkání vstřelit gól, ale všichni hráči bojovali naplno a zaslouží si pochvalu. Bohužel soupeř byl šťastnější. Větší radost nám udělali žáci přípravky, kteří v prvním zápase sezony přehráli po velkém boji mužstvo juniorů Strakonice 5:3. Branky dali Vlášek 3, Krejčí 1 a Míra Bártík 1. Do mužstva se začleňují noví žáci, David Grabmüller, Jan Josef Petr a Jiří Stropnický. Václav Rada Pěvecký sbor v Maďarsku Pěvecký sbor při ZŠ Čestice pravidelně účinkuje na Čestickém bramboru, Adventu na zámku v Česticích, Setkání dětských pěveckých sborů ve Volyni, dobře se nám zpívalo i v kostele v Česticích a především zpíváme pro rodiče a přátele na různých školních akcích. Ve školním roce 2012/2013 měl pěvecký sbor 11 žákyň od 3. do 9. třídy. V našem repertoáru máme známé jihočeské lidové písně a kánony, písně umělé především z dílny J. Uhlíře a Z. Svěráka a také některé písně populární. S tímto repertoárem byl náš sbor pozván na konci června do Maďarska na českomaďarské setkání do města s názvem Tata. V tomto školním roce nebyl v naší pěvecké partě žádný chlapec, a tak naše ryze dámská jízda do Maďarska započala ve čtvrtek 27. 6. 2013 v 7 hodin na vlakovém nádraží ve Strakonicích. Jelo 10 děvčat, Irena Hartlová i s elektrickým klavírem a Zdislava Kulířová. Cesta s přestupy a čekáním v Brně a v Budapešti trvala přes 13 hodin, ale bylo veselo a cesta nám utekla kupodivu docela dobře. V Budapešti nás přivítal pan Miloš Vnuk, kterému vděčíme za náš výjezd do Maďarska. Celý pobyt nás doprovázel a překládal. Ve 20.38 jsme pak společně dojeli do Taty. Druhý den ráno jsme byly přivítány na MÚ v Tatě, kde se konalo slavnostní zahájení pro VIP hosty z Čech a Maďarska, na kterém jsme zazpívaly českou státní hymnu a v odpoledních



 Na Kobylce a na mlýně točila se pohádka. Ve ČTENÍ o téhle akci jenom zmínka je krátká.  hodinách jsme ještě jednou vystoupily pro VIP hosty v rámci zahájení výstavy Hudba, Květiny s ochutnávkou české gastronomie. V sobotu jsme ještě dvakrát vystupovaly na Festivalu Voda, „Dvacet let na pražských náměstích“. Následovala společná prohlídka města vláčkem a návštěva Festivalu Voda, Hudba, Květiny, kde jsme nakoupily různé dobroty, dárky domů, vyslechly řadu zajímavých hudebních těles, viděly divadelní a cirkusová vystoupení. Prostě jsme si to báječně užily. V neděli ráno 30. 6. 2013 jsme si sbalily své věci, dostaly balíčky s jídlem na cestu a vyrazily zpět do ČR. Cesta vlakem byla zase dlouhá, avšak pod tíhou nádherných zážitků a úžasných vzpomínek jsme ji skoro celou prospaly. Bylo to moc krásné zahájení letních prázdnin, na které budeme dlouho vzpomínat. Mgr. Irena Hartlová  Tři bratři V srpnových dnech se v našem regionu natáčela pohádka Zdeňka Svěráka Tři bratři, kterou režíruje jeho syn Jan Svěrák. Točilo se v Radešově, na Kobylce a 13. a 14.8. také ve mlýně v Hoslovicích. Kdo by se nechtěl podívat, jak se točí film. Ani já jsem neodolala a ve středu jsem vyrazila směrem na Hoslovice. Přes les je to příjemná procházka, na jejímž konci už jsem viděla zázemí filmařů - auta, karavany, stany s posezením. Celkem hladce jsem prošla informačním centrem, jehož prostory byly k dispozici hercům. „Můžete všude, jenom aby vás nezabrala kamera,“ řekl mi správce mlýna pan Janout. A tak jsem šla. Sedla jsem si na hráz rybníka a měla jsem celou scénu jako na dlani. Tam, kde jindy proudí davy návštěvníků, stojí stoly pokryté ubrusy, dobové rekvizity nechybějí ani před obytnou částí mlýna. Okna ze světnice zdobí červený muškát, přes pavlač jsou přehozeny pytle, na tyči pod střechou jsou zavěšeny sušené rostliny a cibule. Na dvoře je hnůj, kadibudka a prasátka. Před králíkárnou má své stanoviště Jan Svěrák, pod jehož vedením se vše odvíjí. Se svými pomocníky se domlouvá vysílačkou. A nad tím vším se pohybuje pojízdná plošina s kameramanem. „Marjánko, připrav se, přijede král, 20, 30 sekund a pojedeme.“ Klapka v tomto případě je rodu mužského a pak už je jenom slyšet: kamera, akce. „Už jedou,“ volá děvče a běží po pavlači.“ Maruško, musíš nahlas, jedem ještě jednou. A pak ještě jednou a ještě.....Do toho někdo volá: „My už jsme tak kompletní, že máme i druhého rádce.“ Pan Svěrák ho zdraví, ale vzápětí říká: Ne, pro tento záběr ne.“ A tak ubíhá čas filmování a pořád jenom čekáme a čekáme, až uvidíme další záběry. Jdu se podívat ke stodole a tam jsou připraveny dva kočáry tažené koňmi. V bílém kočáru sedí princ s princeznou a také čekají, až bude vše připraveno a řeknou si své ano. Ještě pokyny dětem, jak mají běžet a vtom slyším: „Tam z té meze jděte pryč.“ Jenom jsem zahlédla, jak Tomáš Klus říká své ano a zmizela jsem. No vždyť tady také nemůžeme vidět všechno. Počkáme si na film, až bude připraven pro diváky. Jinak ovšem si přihlížející, kteří chtěli vidět známé herce při práci, přišli na své. Ve mlýně mohli potkat Jitku Čvančarovou, Vojtěcha Dyka, Oldřicha Kaisera, Jitku Smutnou, Miroslava Táborského a řadu dalších známých tváří. Ale nejdůležitější je, pane Svěráku, že jste si pro své filmování vybral tento kout jižních Čech, toto místo a krajinu, kterou máme velmi rádi. Děkujeme a už se na pohádku těšíme. Mgr.Věra Rodová   Kulturní akce v sále Lidového domu 12.10. Labyrint – zábava 19.10. Veselé umřeniny – divadlo – divadelní amatérský soubor Dřešín 26.10. Setkání harmonikářů 

 Podzim života je krásný. A nebo snad není? Odpověď na tu otázku dozvíte se v ČTENÍ.  Podzim života je krásný V sobotu 17.8. sehrál divadelní spolek PIKI Volyně na nádvoří čestického zámku komedii Miloslava Pikolona Podzim života je krásný. Tuto hru autor také režíroval. Jak už název napovídá, jedná se o problémy seniorského věku. S hlavními aktéry se ocitáme v domově důchodců, kde spolužití lidí různých povah, názorů a myšlení určitě není snadné. Jak je řeší pan Antonín? Neustále něco kritizuje, zvláště pak paní Aničku, kterou nemůže, jak se říká, ani vystát. Jeho připomínky jsou vtipné, diváky pobaví, odpovídala tomu i reakce publika. Paní Anička se své role zhostila také dobře. Bývalá umělkyně, která vzpomíná na zašlou slávu, přijímá život v domově se vším, co jí nabízí. Snaží se navázat kontakt s nově příchozím panem Slávkem. Dobromyslný pán, který nechce nikomu ublížit, přitakává oběma stranám, nikoho nezarmoutí, uznává rady svého bratrance. Do děje občas vstupuje hezká sestřička Bohunka, s níž si pan Antonín rád popovídá. Dívá se na ni jako na obrázek a po jejím odchodu divákům přizná, jak moc ho bolí kyčel, protože si ležérně přehodil nohu přes nohu. Přijímáme jeho upřímnost, získává naše sympatie, protože hovoří i o našich problémech a ještě k tomu zábavnou formou. Příběh se rozvíjí v několika rovinách a nakonec vyústí v otevřený konflikt Aničky s Antonínem. Teprve potom Antonín změní své chování a jdou se Slávkem Aničku navštívit. Cílem divadelníků bylo ukázat, že při troše tolerance je možné i v tomto zařízení navázat a zachovat přátelské vztahy. Ticho, které se rozhostilo při závěrečném monologu, svědčilo o tom, že se vám to podařilo, pane Pikolone. Představení navštívilo asi 60 lidí, někteří se přišli podívat už podruhé. Herce odměnili dlouhým potleskem. Mgr. Věra Rodová   Tábor – děti s rodiči Od 10.8. do 17.8. proběhl tábor rodičů s dětmi. Základna Kolčava se na týden proměnila v indiánskou vesnici plnou indiánů. Týden proběhl v duchu indiánských tradic. Vyráběli jsme totemy, korále, náušnice a čelenky. Každé ráno jsme vítali slunce tancem. Jeden den jsme měli výlet do Fort Hary (viz foto), kde jsme zhlédli indiánské muzeum, zaházeli si tomahavkem, jezdili na koni a popili v saloonu. Cestou zpět jsme ještě zastavili na hradě Zvíkov. Ve čtvrtek nás navštívil náčelník Sedící Býk a děti pro něj připravily dárky, které jsme mu předali u posvátného ohně. Za dárky nám Sedící Býk předal indicie k pokladu. V pátek děti vyluštily a složily mapu a našly poklad. Během týdne probíhaly indiánské hry, střelba z luku, hod tomahavkem. Počasí nám přálo a každý večer jsme se sešli u táboráku. Kde jsme si zazpívali. Příští rok se všichni sejdeme v pravěku. Ája a Míša

 Galerie na Dobrši vítá jezdce, i ty pěší. Knihy, fotky, výstavy – ČTENÍ vám je představí.  Výstava U příležitosti druhého setkáni rodáků pamětníků a přátel Dobrše se uskutečnily také vernisáže několik výstav. Místem jejich konání se stala letos již podruhé budova zámeckého křídla areálu zámku a tvrze. Poprvé se v tento den v pozdním odpoledni představily výstavní prostory pod novým názvem „Galerie Co Co“. Galerie bude nabízet příležitost především mladým umělcům všech výtvarných žánrů, aby se představili i širší veřejnosti. Více informací lze nalézt i na webových stránkách www. galerie-coco.cz. Odpoledne, jemuž přálo krásné počasí, bylo zahájeno venku před budovou, když dobršský rodák Ivo Kraml uvítal přítomné, představil galerii a jednotlivé vystavující. Bylo to poprvé, kdy vernisáž spojila hned šest vystavujících autorů z různých částí výtvarného umění. Celým odpolednem provázela hudbou a zpěvem na kytaru mladá vycházející hvězda alternativní hudební scény Milli Janatková. Ještě před tím než se vystavující, jejich hosté i široká veřejnost za pozornosti tisku a médií odebrali do posledního podlaží budovy k první vernisáži, byl publiku představen ideový záměr stavby rozhledny na Šibeničním vrchu nad Dobrší a to prostřednictvím spoluautorky jejího návrhu architekty Květy Čulejové z ateliéru Ars Fabrica. Jedná se o rozhlednu netypického tvaru, která dostala jméno Rosinanta a která by měla umožnit turistům a návštěvníkům Podlesí spatřit tento kraj i Šumavu a Prácheňsko z nezvyklých dálkových pohledů. Ale již do posledního podlaží k první vernisáži: po písni - hudebním úvodu hovořila o první vystavující, malířce Marianě Alasseur doktorka Lenka Froulíková. Mariana vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze a následně École Nationale Supérieure des Beaux Arts ve francouzském Nancy. V dalším sále vystavuje své fotografie její manžel Franck Allaseur, který vystudoval Akademii výtvarných umění v Saint-Etienne a poté v Nancy. Tématem jeho fotografiií je také český venkov, který si velmi zamiloval – nakonec několik fotografiií je i z Mětěše pod Řípem, kde žije se svou rodinou. Další cesta všech přítomných vedla po schodech o patro níže do prostoru, kde představuje své ilustrace pod názvem „Vylezte na strom! – podívejte se, kudy vedou pohádky…“ strakonická rodačka, absolventka Vysoké školy uměleckoprůmyslové Marcela Vichrová. Kromě ilustrací z knihy Josefa Křešničky Pohádky ze šumavského Podlesí zde může spatřit i řadu dalších. O její tvorbě promluvil kurátor Jihočeské Alšovy galerie magistr Hynek Rulíšek. A již následovala další melodie od Milli a další vernisáž ve vedlejším prostoru. Své knižní cykly ze světa mystiky, religionistiky a politiky zde nabízí k seznámení Tomáš Hauser. Sám autor promluvil o příběhu dvou ručně vyrobených knih, skládajících se z jednotlivých, zde vystavených listů linorytů a grafik i o vlastním tématu. Nezvyklé názvy knih „Svatí na odstřel“ a „Pseudotomášovo evangelium“ mohou být jistě dobrou pozvánkou pro zhlédnutí výstavy. Spolu s ním ve stejném prostoru představila své autorské šperky z cínu a minerálů jeho životní souputnice Magdalena Justová. Poslední, nikoli však méně zajímavou byla vernisáž dobršské rodačky Stanislavy Markové, která si jako téma své výstavy kreseb a maleb vybrala název „Místo – rodina“. Především na barevných křídových kresbách nabízí zajímavé pohledy na vesnici a okolí, ale nejen na ně. Sama o sobě říká: „Maluju tak, aby moje obrázky přinášely radost mně a mým blízkým a obrázky Dobrše především radost místním patriotům.“ Malý maratón vernisáží výstav toho dne jako součásti dobršského kulturního léta trval téměř dvě hodiny, přesto podle ohlasů přítomných čas zde takto strávený byl zajímavým i objevným zpestřením prázdninového odpoledne i samotného dobršského setkání rodáků. Výstavy můžete navštívit každý víkend odpoledne až do 10. října, ve všední den na vyžádání (dům č.p. 32 na návsi v Dobrši). Ivo Kraml  

 Inzeráty v ČTENÍ vítáme, nějakou kačku z nich získáme. 



 Změna je život – tak jako to počasí. ČTENÍ si přečti, v mysli se ti vyčasí. 

Dětská literární a výtvarná soutěž Ředitelství ZŠ a MŠ Čestice, Kulturní spolek Čestice vyhlašují XIX. ročník literární a výtvarné soutěže pro děti

Čestický brambor 2013 Na rok 2013 vyhlašujeme téma: Kouzlo

přírody.

Zúčastnit se mohou všechny děti ve věku povinné školní docházky, které mají chuť na dané téma něco napsat, namalovat nebo vytvořit. Děti budou soutěžit v literárním i výtvarném okruhu ve třech kategoriích: I. kategorie: 1. - 3. třídy II. kategorie: 4. - 6. třídy III. kategorie: 7. - 9. třídy Každá práce, literární i výtvarná, musí obsahovat jméno a příjmení žáka, třídu a název školy, kam žák chodí. Výtvarné práce posílejte na adresu:

Mgr. Anna Uhlířová ZŠ a MŠ Čestice 148 387 19 Literární práce posílejte na adresu: [email protected] Uzávěrka soutěže bude 18. října 2013. Vyhodnocení soutěžních prací proběhne 14. listopadu 2013 v sále Lidového domu v Česticích.  Vzpomínka na malou čestickou pouť Když slunce vyšlo v jasný den, bylo jasné lidem všem, že malá pouť se vydaří. Ráno zvony hlaholí, málokdo byl na poli, pro většinu den sváteční, zapomenut spěch páteční. Skoro končí prázdniny, snad vzpomínky budou bez viny, když povinnost připomene, že už nejsou prázdniny. I když pouť byla jenom „malá“, bohatší byla vzpomínkou, k trvalému připomenutí někoho, kdo tu už není, aby jeho myšlenky nepřišly v zapomnění. Bude konec prázdnin a o malé pouti se sešlo víc lidí s dětmi. Ještě, že je ta „velká“ a snad nezanikne jako ta malá. Ale kdo ji prožíval a má na ni hezké vzpomínky, nezapomene. Končily žně, sušily se otavy, ale pouť byla pouť a neděle byl svátek. Každý člověk si vzpomene koho na pouti ještě vloni potkal a letos už ho nepotká. Dobré vzpomínky zůstávají věrné. Na špatné raději nevzpomínat i když se příležitostně připomenou. Takový je život, změna každý den, jako počasí. M. Staňková

 Taková rozhledna tu nebyla! Vypadá docela jak kobyla. Jaké bude mít zastřešení? To se dozvíš jenom ve ČTENÍ.  Rozhledna Rozhledna s tábořištěm je navržena na místě zvaném Šibeniční vrch nad obcí Dobrš. Autory návrhu jsou architekti Ivo Kraml a Květa Čulejová z pražského ateliéru Ars Fabrica. Samotné místo pro výstavbu rozhledny je určeno konfigurací terénu, jednak dalšími souvislostmi, jakými jsou poloha pozemku blízko cesty, vzrostlá zeleň. K pozemku vede příjezdová komunikace – polní cesta od hlavní silnice mezi Dobrší a Zálesím, po této komunikaci již vede cyklostezka. Jedná se o místo s významnými dálkovými pohledy v celém správním území obce Drážov i v rámci Svazku obci šumavského Podlesí, jehož je obec Drážov členem. Pro tyto okolnosti by se místo s historickým kontextem mohlo stát i přirozeným místem pro setkávání. Rozhledna se jménem Rosinanta, které asociativním odkazem na známé literární středověké téma je díky jejímu charakteristickému profilu, je právě vzhledem k profilaci terénu navržena jako pohledově plošný objekt s výraznou křivkou ukončení horizontu. Svým charakteristickým tvarem se tak uplatní zejména v dálkových pohledech. Proměnlivost velikosti její hmoty s ohledem na pohled z různých světových stran - od štíhlé vertikální po plochou neutrální - tak určuje její nezaměnitelný profil a vzhled. Nejedná se ale o rozhlednu v klasickém štíhlém, vertikálním, spíše souměrném pojetí na malém půdorysu, ale o objekt, který do sebe symbolicky přebírá pomocí dvou víceramenných schodišť s jednou větší odpočinkovou podestou a vlastní vyhlídkou princip poutní cesty se zastaveními. Jedná se o otevřenou vyhlídku po obvodu třech stran obdélníka ve výšce 16 metrů, umožňující rozhled po celém horizontu. Za vyhlídku je ale možno považovat také mezipodestovou odpočívací plošinu ve výšce 8 m a i druhé víceramenné schodiště – cestu, kdy především při sestupu po něm je vidět na okolní krajinu. Ve spodní části hmoty rozhledny na úrovni terénu je navržen prostor pro trvalou expozici o kulturním vývoji této oblasti. Dlouhý, relativně úzký prostor se zpevněnou podlahou je vymezen sloupy nosných rámů a opláštěným. Je krytý proti dešti na úrovni první horizontální příčle rámu jednoduchým plochým zastřešením transparentním materiálem na bázi plastu. Do prostoru vniká světlo také svislými mezerami v rastru tyčoviny opláštění. Je do něj možno vstoupit branou - otvorem v tomto opláštění. Informační panely jsou umístěny v prostoru mezi nosnými sloupy. Doplňkově jsou v prostoru jednoduché lavice tvaru kubusu. Na vyhlídkové plošině je umístěno panorama horizontu s názvem významných míst krajiny (vrcholy, pohoří, sídla atd.) na kovovém pásu. Součásti je i jednoduché sezení (lavička – dřevěný kubus). Netradičním doplňkem je přídavná akustická funkce, kdy v plášti při vrcholu rozhledny nahrazuje dřevěnou tyčovinu sestava tří píšťal, naladěných do akordu. Fouká-li vítr, návštěvník může uvolnit uzávěr píšťal a být iniciátorem akustického zážitku, který umožňuje sama příroda. Při příležitosti 2. setkání rodáků a přátel Dobrše v sobotu 17. srpna byl přestaven projekt rozhledny veřejnosti. Během odpoledne připojilo svůj podpis přes 60 podporovatelů. Dalších 32 zvolilo klik "To se mi líbí" na její stránce na facebooku. Autoři návrhu rozhledny děkují majiteli pozemku panu Pavlu Rejškovi za jeho vstřícnost a předběžný souhlas s jeho poskytnutím pro účel stavby rozhledny, děkují za podporu veřejnosti a těší se na další ohlasy. Dále připravují jednání ze zástupci Obce Drážov, v jejíž správě se pozemek pro rozhlednu nachází a rovněž setkání s představiteli Svazku obcí Šumavského Podlesí za účelem nacházení možností, za jakých podmínek a příp. z jakých dotačních programů by bylo možné projekt realizovat. Ivo Kraml 

 V ČTENÍ najdeš dějiny slavné Koců rodiny.  Dějiny rodů (pokračování) Josef Vichr

Václ.Zikm. Koc s manž. Henrietou Kolovratovou Jindřich Koc s dcerou Marií Henrietou

Václav Zikmund Koc s manželkou

Otec Václ. Zikmund a syn Jindřich Kocové nad úlovkem

Jindřich Koc z Dobrše byl 28. 5. 1907 v Římě gahautisenem z Thurnu – Hoheksteinem, mistrem řádu sv. Jana Jeruzalémského příjat mezi bratry rytíře de Justitia. Pravděpodobně před smrtí byl Jindřich Koc v listopadu roku 1908 přijat mezi rytíře Honoris et Devotionis a byl mu propůjčen zlatý kříž řádu. Jmenování příslušníků rodu Koců z Dobrše do panského a hraběcího stavu, vysoká vyznamenání a řády jsou uloženy v Oblastním archivu v Klatovech. Činnost Jindřicha Koce je zachována v rodinném archivu, týkající se spolků a organizací. Byl příkladně Zemský sněm, Říšská válečná rada, Panská sněmovna, Pražská resoluce a činnost v NSDAP, činnost na WBK (okresní doplňovací velitelství v Tachově, kde byl ve funkci zemědělského poradce.) Vykonával funkci kurátora nad fideikomisem hrabat Schafgotzů, fideikomisního a pozůstalostního kurátora nad Lowensteinským majetkem, funkci kurátora při projednávání substituční pozůstalosti po zemřelém JUDr. Alfredu Windisgratzovi na velkostatku v Tachově.

 Jindřich Koc dal potrestati i jednoho nezbedu. V pondělí mu sebral ČTENÍ, vrátil mu ho ve středu.  Jindřich Koc byl přítomen projednávání alodní pozůstalosti po zemřelém Karlu Trauttmansdorfovi (velkostatky Kuenberg – Radim a Horšovský Týn) v zastoupení Ludvíka Sachzen – Koburggata Innacullaly a Josefy Sachzen – Kubottz-Gotha proti držiteli koburského a kabaryovského fideikomisu. Při projednávání majetkových a právních záležitostech velkostatků Horšovský Týn a Kumburku pozůstalost po Karlu Trrauttmansdorfovi, kde Jindřich Koc vystupoval jako zplnomocněnec Terezie Trauttmansdorfové, Marie Anny Sachsen Koberkové, rozené Trauttmansdorfové, Karla Trauttmansdorfa a Gabriely Kocové rozené Trauttmansdorfové. V rodinném archivu Koců je zachována korespondence s Dr. Morinem Wedenem v peněžních záležitostech po zemřelém Jindřichovi Schimanovi, řediteli Deutsche Veihwerkehrgesellschaff für Bohmen v letech 1932-1937. Jindřich Koc podnikal v průmyslu. V Chodové Plané byla továrna na výrobu nábytku a dřevěného zboží. V roce 1916 žádal Jindřich Koc Okresní doplňovací velitelství v Plzni o přijetí do svazu čs. armády. V odpovědi se konstatuje, „že k přijetí do svazu čs. armády jako gážista je nutno předložit přihlášku MNO. V případě, že hodláte do svazu čs. armády vstoupit, musíte předepsanou přihlášku pro MNO předložit. Formulář této obdržíte u firmy Reis, Praha Vyšehrad. Opoždění podání přihlášky musíte zvláštní prosbou zdůvodnit, prosba tato podléhá 2K a každá příloha 50 hal.“ „Vojenskou přísahu čs.republice můžete složit u nejbližšího vojenského velitelství, nebo přímo zde“. 11. prosince 1916. Ergonzungsbezirkd komandant kpt. Kříž. Jindřich Koc byl stálým členem „Pražské resoluce“. Ta byla založena jihočeskou šlechtou v roce 1855 a potom přejmenována na „Pražskou resoluci“ se sídlem v Praze. Jednalo se o sdružení mužů pro péči a podporování ve společnosti. Sem měly přístup i ženy, ale za specifických podmínek. Členové byli rozděleni do tří skupin: důležití členové skuteční, členové na 1 rok a členové na 1měsíc. Stáří pro přijmutí bylo 24 let a přijmutí bylo hlasováním. Nebyl-li zájemce při prvém hlasování přijat, hlasování se opakovala za měsíc. Pro rok 1933 byl předsedou JUDr. Bedřich Schwarzenberg, místopředseda Leopold Lobkowitz, členové výboru Boos Waldek Reinhold, Harbik Jan, Xaver František Kinský, Zdeněk Kolovrat a Ján Pálfy. V roce 1938 byl předsedou spolku Ján Pálfy, místopředseda Zdeněk Kolovrat, členové výboru Evžen Černín, JUDr. Jan Lobkowitz, Emanuel Ponilly Mensdorf Bedřich Nosticz a JUDr. Bedřich Ahachrowitz. Jediný syn Jindřicha Koce byl Karel Kristian, narozen roku 1917. Sloužil v německé armádě. Jeho zeť Adolf Harnier von Regensdorf zemřel na sklonku druhé světové války v koncentračním táboře. Karel Kristian Koc byl po meči posledním z rodu Koců z Dobrše. V rodokmenu Koců na Újezdu sv. Kříže se objevuje několik nesrovnalostí, či rozporných tvrzení. Z rodinného archivu Dr. G. Hofman v „Inventáři“ uvádí, že roku 1943 se Karel Kristian Koc oženil s Ingeborg Schsrfenberkovou. V novinách „Domažlicko“ č.45 z roku 1992 je uveden článek s fotografií, že toho roku navštívil soukromě některá místa na domažlickém okresu Karel Christian svob. Pan Kotz z Dobrše s manželkou Erikou Lorenzoni a zetěm Luisem von Harnier. Cílem jejich cesty bylo poznání míst, kudy se ubíraly osudy Koců z Dobrše. Může být pravděpodobné, že Erika Lorenzoni byla druhou manželkou Karla Kristiana. (Redakce neručí za správnost jmen, pouze opisováno)   Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Příspěvky můžete posílat na adresu: [email protected] Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce září - říjen 2013 Cena 15,- Kč Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846