TÉMATICKÉ OKRUHY
ke státním závěrečným zkouškám v navazujícím magisterském studijním programu Inženýrská ekologie studijním oboru
OCHRANA PŘÍRODY
2011 – 2012
PŘEDMĚTY STÁTNÍ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠKY
I. POVINNÉ PŘEDMĚTY:
1. BIOLOGIE OCHRANY PŘÍRODY 2. MANAGEMENT EKOSYSTÉMŮ
II. VOLITELNÉ PŘEDMĚTY:
3. EKOLOGIE ŽIVOČICHŮ A ROSTLIN 4. PRÁVO OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY 5. PÉČE O LESY V CHÚ 6. EIA A BIOLOGICKÁ HODNOCENÍ 7. KRAJINNÉ PLÁNOVÁNÍ 8. MOLEKULÁRNÍ METODY V OP
TÉMATICKÉ OKRUHY
1. BIOLOGIE OCHRANY PŘÍRODY 1. Vymezení biologie ochrany přírody (BOP) jako vědecké disciplíny, principy a cíle BOP, význam a uplatnění BOP v praktické ochraně přírody. 2. Biodiverzita (BD) – komplexní pojetí biodiverzity a její úrovně, problémy s biodiverzitou – vztahy BD se stabilitou, produktivitou ekosystémů, endemizmem a ohrožeností; genetická diverzita (GD) – podstata pojmu, význam pro populace (ztráta evoluční pružnosti), základní pojmy (populace, gen, alela, mutace, genový tok, rekombinace genů, meióza, genetický polymorfismus, genom, genotyp, genofond, fenotyp, homozygotnost, heterozygotnost, mutace); druhová diverzita (DD) – podstata pojmu, způsoby měření, indexy DD (Simpson, Shannon-Wiener) – princip výpočtu, problémy s jejich uplatňováním, počty druhů hlavních taxonomických skupin u nás a ve světě, vznik druhů, alfa-beta-gama diverzita; diverzita stanovišť – význam, vztah s druhovou diverzitou. 3. Ohrožení biodiverzity – masová vymírání (stručný popis, datování), vliv člověka – základní přehled nejvýznamnějších příčin (změna a destrukce krajiny, její znečištění, globální klimatické změny apod.) a příklady ohrožení různých typů ekosystémů u nás i ve světě; fragmentace krajiny (příčiny, dopady – přímé × nepřímé, řešení) a související ekologické pojmy (ekoton, okrajový efekt, ekologická past, tok genů);
4.
5.
6.
7.
8.
biologické invaze – vysvětlení pojmu, průběh a fáze invaze, dopady, příklady invazních druhů u nás i ve světě, související pojmy (invaze, expanze, introdukce, reintrodukce, repatriace, areál, archeofyty, neofyty, apofyty). Problematika malých populací (MP) a ochranářská genetika – definice MP, minimální velikost životaschopné populace, efektivní × celková velikost populace; příčiny ohrožení malých populací – ztráty genetické variability a související pojmy (genetický drift, genetická eroze, efekt hrdla láhve, efekt zakladatele, Alleeho efekt, inbrední a outbrední deprese, introgrese, fitness – vysvětlit + příklady), demografická a environmentální stochasticita (příklady, dopady), extinkční vír. Základní cíle a význam ochranářské genetiky v ochraně přírody, základní pojmy (krom výše uvedených dále PCR, adaptivní variabilita, purging, evolučně významné jednotky, forenzní analýzy, invazní × neinvazivní metody vzorkování). Biologické principy ochrany druhů a populací – základní dělení (ochrana in-situ a ex-situ včetně příkladů) a pojmy (teorie ostrovní biogeografie a její uplatnění v praktické ochraně přírody, metapopulace); princip a uplatnění analýz životaschopnosti populací;stanovení priorit v druhové ochraně a kategorizace druhů – ohrožené, vzácné, klíčové, vlajkové, deštníkové, indikační, hospodářsky významné apod.), červené knihy a seznamy (význam v ochraně přírody, rozdíly, vymezené kategorie a rámcově kritéria pro zařazení druhů); právní ochrana druhů (národní legislativa, ochrana v EU, mezinárodní úmluvy); zásady zakládání a posilování nových populací včetně záchranných programů (ZP) – základní pojmy (reintrodukce, repatriace, translokace, posilování populací), legislativní ukotvení ZP u nás, kritéria pro výběr druhů, schéma tvorby ZP, financování ZP, příklady druhů z ČR. Biologické principy ochrany prostředí – stanovení priorit – princip reprezentativních stanovišť, problematika hotspots (definice, příklady); míra ohrožení jednotlivých biomů a typů stanovišť; kategorizace ochranářsky významných území (národní legislativa); porovnání druhového a ekosystémového přístupy (výhody, omezení); principy projektování zvláště chráněných území. Management prostředí v kontextu vývoje krajiny – základní dělení geologických období, popis přírodních procesů v dobách ledových a meziledových kvartéru, vývoj naší krajiny v holocénu – biotické a abiotické disturbance z počátku holocénu + vliv člověka včetně způsobů tradičního zemědělského a lesnického hospodaření (a jejich odlišnost od současných přístupů); význam disturbancí v ochraně přírody – princip působení, příklady dřívějších i současných disturbancí včetně druhů/taxonů na nich závislých, Verova teorie pastevní savany; význam antropogenních struktur (lomy, výsypky, pískovny, vojenské prostory apod.) v ochraně přírody a zásady vytvoření/zachování jejich biologické hodnoty (rekultivace a management těchto prostor). Management lesa s ohledem na biodiverzitu – hospodářský vs. přirozený les a jeho dynamika (význam disturbancí); základní pojmy (biologické dědictví, ekologické lesnictví a zásady, přírodě blízké lesnictví) a dopady jednotlivých typů hospodaření na biodiverzitu (nízký, střední a vysoký les, lesní pastva), význam starých stromů, odumírajícího a mrtvého dřeva v lese.
Literatura: Primack, R. B., Kindlmann, P. & Jersáková, J. 2001: Biologické principy ochrany přírody. Portál, Praha. Učební texty ke kurzu „Biologie ochrany přírody“ umístěné na http://moodle.czu.cz
2. MANAGEMENT EKOSYSTÉMŮ 1. Ochrana a management ekosystémů (ekosystém, definice managementu, primární a sekundární ekosystémy ve střední Evropě, regulační a rekonstrukční management, plány péče, příklady managementových zásahů) 2. Lesní ekosystémy (základní charakteristika, ekologické vztahy, hlavní lesní biomy v Evropě a jejich rozšíření, hlavní faktory ohrožující diverzitu a stabilitu lesních ekosystémů, druhová a věková skladba lesního porostu, význam mrtvého dřeva v lesním ekosystému, heterogenita lesního porostu, dopady obhospodařování lesů na biodiverzitu, ochrana a management přírodě blízkých lesů) 3. Opadavé listnaté lesy (typy a třídění, lužní lesy, bažinné lesy, listnaté lesy kontinentální, listnaté lesy xerotermní, horské listnaté lesy, charakteristické druhy, ekologické vztahy, ohrožení a ochrana) 4. Jehličnaté lesy (typy a třídění, klimaxové smrčiny, reliktní bory, kulturní jehličnaté porosty, charakteristické druhy, ohrožení, management a ochrana) 5. Mokřadní ekosystémy (základní charakteristika, definice a typy mokřadů, ekologické vztahy ve sladkovodních ekosystémech, ohrožení mokřadních ekosystémů, význam, využití a ochrana mokřadů, Ramsarská konvence, eutrofizace vod a její dopady). 6. Ekosystémy tekoucích vod (základní charakteristika a ekologické vztahy, významné druhy, adaptace, ohrožení a ochrana tekoucích vod, migrační překážky ve vodních tocích, ohrožené druhy tekoucích vod a jejich management) 7. Ekosystémy stojatých vod (jezera, periodické a neperiodické tůně, slepá ramena, revitalizace a obnova tůní, významné a ohrožené druhy, management stojatých vod) 8. Rybniční ekosystémy (ekosystém rybníka, charakteristické druhy, hospodaření na rybnících a jeho vliv na společenstva a druhy, odbahňování rybníků, společenstva obnažených den a pobřeží, společenstva litorálních porostů – ohrožení a management) 9. Rašeliniště (základní charakteristika, významné druhy, sukcese rašelinišť, význam a ohrožení rašelinišť, ochrana, management, revitalizace vytěžených rašelinišť) 10. Horské ekosystémy (základní charakteristika a třídění, stanoviště alpínského pásma – horská tundra, jejich ohrožení a ochrana, horské louky a jejich management) 11. Travinné ekosystémy (základní charakteristika, význam travních porostů, typy a třídění, ochrana a management, pastva jako nástroj managementu travních ekosystémů, ekologické vztahy v pastevních ekosystémech, významné druhy travních ekosystémů)
12. Agroekosystémy (základní charakteristika, ekologické vztahy, změny ekosystémů zemědělské krajiny, ohrožující faktory, management, příklady ohrožených druhů a jejich ochrana, agroenviromnemtální programy) 13. Vřesoviště, slaniska, písčiny (základní charakteristika, rozšíření v ČR, ohrožení, ochrana, management) 14. Legislativní zajištění ochrany ekosystémů (zvláště chráněná území, obecná ochrana přírody, NATURA 2000, ochrana neživé přírody, mezinárodní úmluvy v ochraně přírody) Literatura: Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (eds.) 2001: Katalog biotopů České republiky. AOPK ČR, Praha. Petříček V. (ed.) 1999: Péče o chráněná území I. – Nelesní ekosystémy. AOPK ČR, Praha. Míchal I. & Petříček V. (eds.) 1998: Péče o chráněná území II. – Lesní ekosystémy. AOPK ČR, Praha. Studijní materiály k předmětům Ochrana a management ekosystémů, Geobotanika, Ekologie stanovišť a Ochrana přírody dostupné na http://moodle.czu.cz
3. EKOLOGIE ŽIVOČICHŮ A ROSTLIN 1. Postavení živočichů, společné a výlučné znaky, světová diverzita živočichů. 2. Adaptace a exaptace, genotyp, dědivost, mutace, fenotypová plasticita, fitness, selekce. 3. Genetická diverzita, genetický polymorfismus, geny pod selekcí, lokální adaptace, inbreeding a outbreeding, efekt zakladatele, bottleneck efekt, efektivní velikost populace. 4. Složky životních historií, životní strategie, princip trade-off. 5. Behaviorální ekologie, kooperace, příbuzenský výběr, evolučně stabilní strategie. 6. Chemická komunikace hmyzu. 7. Nepohlavní a pohlavní rozmnožování a jejich ne/výhody, určení pohlaví hermafroditů a gonochoristů, pohlavní zvrat, pohlavní dimorfismus. 8. Párovací systémy, konflikt pohlaví, mechanismy pohlavního výběru, role signálů, kompetice spermií. 9. Reprodukční strategie, hybridizace a hybridogeneze, asortativní párování. 10. Migrace a disperze. Navigace u živočichů. 11. Koncept niky, habitat selection, teritorialita a domovské okrsky, vnitrodruhová kompetice. 12. Evoluční ekologie interakce hostitel-parazit, patogenita a virulence, antiparazitické chování. 13. Teorie ostrovní biogeografie a metapopulační koncept, fragmentace biotopů a vliv na živočichy, Alleeho princip, role ekotonů a ekologických pastí.
14. Unitární a modulární organismy – základní rozdíly mezi rostlinami a živočichy – unitární × modulární organismus, geneta, rameta, modul, klonální druhy, morfologická plasticita rostlin ve vztahu k modularitě, přisedlý způsob života a jeho specifika 15. Opylování – způsoby přenosu pylových zrn – výhody a nevýhody anemogamie a zoogamie, allogamie, autogamie, geitonogamie, kleistogamie, autoinkopatibilita – typy, podstata a význam, typy pohlaví u rostlin 16. Rozmnožovací systémy rostlin – rozmnožovací systémy – autogamie, allogamie, apomixie, inbreeding a outbreeding, projevy imbrední deprese, chování a výskyt sexuálních a asexuálních druhů v přírodě, vliv rozmnožovacích systémů na variabilitu rostlin v přírodě na různých organizačních úrovních 17. Hybridizace a polyploidie – význam hybridizace při vzniku nových druhů, hybridní roj, introgrese, hybridní zóny; polyploidie – základní mechanismy vzniku polyploidů, polyploidní řady, ekologická charakteristika polyploidů 18. Šíření v prostoru (disperze) a čase (dormance) – šíření v čase × v prostoru, evoluce šíření semen – únik před predátory, únik před konkurencí geneticky blízkých jedinců, nalezení „bezpečného“ místa; způsoby šíření semen – anemochorii, zoochorie, hydrochorie, barochorie, autochorie; dormance – definice a význam v přírodě, primární a sekundární dormance, banka semen, trvanlivost semen v půdě 19. Životní cykly, strategie rostlin a populační dynamika – životní cykly, klonální druhy; Raunkiaerovy životní formy, generalizující třídění na základě strategií, tradeoff (směna), r a K strategie, C-S-R strategie; změny v početnosti populace, regulace velikosti populace, křivky přežívání, statická a dynamická struktura populace 20. Klonalita – výhody a nevýhody klonality, fyziologická komunikace mezi rametami, „dělba práce“ u klonálních rostlin, vyhledávání zdrojů, prostředí obývané klonálními a neklonálními rostlinami 21. Konkurence –mortalita a plodnost v závislosti na hustotě, vnitrodruhová konkurence a regulace velikosti populace, vnitrodruhová konkurence a růst v závislosti na hustotě, symetrická a asymetrická konkurence, samozřeďovací zákon, obecné rysy mezidruhové konkurence, princip konkurenčního vyloučení 22. Struktura rostlinných společenstev: vliv konkurence a narušování – struktura společenstev, předpoklady konkurenční teorie, diferenciace ekologických nik; vliv narušení a predace na diverzitu společenstev, vliv různých typů predátorů, rovnovážný a nerovnovážný model koexistence druhů ve společenstvu, narušení plochy a koncepce dynamiky plošek, společenstva regulovaná dominancí, společenstva řízená zakladatelem. 23. Společenstva a sukcese – uspořádání společenstev v prostoru, gradientová analýza, ordinace a klasifikace společenstev, otázka hranic mezi společenstvy v ekologii; sukcese, základní typy změn společenstev v čase, sukcese degradační, alogenní a autogenní, primární a sekundární sukcese, sukcesní řady, klimax – edafický, klimatický, blokované sukcesní stádium, sukcesní mechanismy – usnadňovací, inhibiční a toleranční model, význam studia sukcese v praxi.
Literatura: Begon M., Harper J.L. & Townsend C.R. 1997: Ekologie: jedinci, populace a společenstva. Univerzita Palackého, Olomouc, 949 str. Briggs D. , Walter S.M. 2001: Proměnlivost a evoluce rostlin. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, str. 531. Flegr. J. 2009: Evoluční biologie. Academia, Praha, 570 str. Laštůvka Z. & Krejčová P. 2000: Ekologie. Konvoj, Brno, 185 str. Storch D. & Mihulka S. 2000: Úvod do současné ekologie. Portál, Praha, 160 str. Townsend C.R., Begon M. & Harper J.L. 2010: Základy ekologie. Univerzita Palackého, Olomouc, 565 str. A zejména přednášky a prezentace z předmětu ekologie živočichů
4. PRÁVO OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Ústavněprávní principy ochrany přírody a biodiverzity. Prameny a nástroje práva ochrany přírody a biodiverzity. Společné znaky a negativní rysy mezinárodních úmluv v oblasti ochrany přírody. Mezinárodní úmluvy v ochraně přírody a biodiverzity celosvětového charakteru. Mezinárodní úmluvy v ochraně přírody a biodiverzity regionálního charakteru. Základní cíle, právní prameny a nástroje ochrany biodiverzity v Evropském právu. Systém, prameny a nástroje právní úpravy ochrany přírody a krajiny v ČR. Právní úprava obecné a zvláštní druhové ochrany přírody a krajiny. Náhrada za omezení vlastnického práva a ekonomických ztrát z důvodu ochrany přírody. 10. Právní úprava obecné územní ochrany přírody a krajiny. 11. Právní úprava zvláštní ochrany přírody. 12. Právní úprava soustavy NATURA 2000. 13. Administrativní, koncepční a dobrovolné nástroje práva ochrany přírody a biodiverzity. 14. Princip účasti veřejnosti v ochraně přírody a krajiny. 15. Prosazování právní odpovědnosti v ochraně přírody a krajiny. Literatura: Stejskal, Vojtěch (autor monografie). Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost. Praha : Linde,a.s. 2006. 590 s. ISBN 80-7201-609-1. Stejskal, Vojtěch (autor kapitoly). Kapitola VII. Oddíl 5. Ochrana přírody a krajiny. In Damohorský, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 337-397. ISBN 978-80-7400-338-7. Stejskal, Vojtěch (autor kapitoly). Kapitola VII. Oddíl 6. Ochrana rostlinstva a živočišstva. In Damohorský, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 397-423. ISBN 978-80-7400-338-7.
5. PÉČE O LESY V CHÚ 1. Pojetí lesa jako ekosystému. 2. Zákonitosti vývoje přírodních lesů a jejich uplatnění v péči o lesní ekosystémy. 3. Autogenní a alogenní sukcese v lesních ekosystémech. 4. Rámcové zásady trvale udržitelné a přírodě blízké péče o lesní ekosystémy. 5. Přírodě blízké hospodářské způsoby v lese nízkém, středním a vysokokmenném. 6. Ekologické aspekty přírodě blízkých obnovních způsobů a výchovných zásahů. 7. Přirozená obnova lesa. 8. Zakládání smíšených porostů a modely tvorby přírodě blízkých lesů. 9. Zásady managementu podle cílových hospodářských souborů. 10. Specifické způsoby managementu lesů s ohledem na jejich funkce. 11. Management v lesích se zvýšeným zájmem ochrany přírody. 12. Význam, parametry a monitoring území ponechaných samovolnému vývoji. 13. Plány péče o velkoplošná zvláště chráněná území. 14. Plány péče o maloplošná zvláště chráněná území. Literatura: Míchal, I. et al. (1992): Obnova ekologické stability lesů. Praha. Míchal, I., Petříček, V. et al. (1999): Péče o chráněná území. II. Lesní společenstva. Praha. Poleno, Z., Vacek, S. et al. (2007) Pěstování lesů I. Ekologické základy pěstování lesů. Kostelec n. Č. l., Lesnická práce, s.r.o. Vacek, S., Simon, J., Remeš, J. et al. (2007): Obhospodařování bohatě strukturovaných a přírodě blízkých lesů. Kostelec n. Č. l., Lesnická práce, s.r.o. Vacek, S., Krejčí, F. et al. (2009): Lesní ekosystémy v národním parku Šumava. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s.r.o. Vacek, S. et al. (2006): Lesy a ekosystémy nad horní hranicí lesa v národních parcích Krkonoš. Folia forestalia Bohemica. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s.r.o. Vacek, S., Vacek, Z., Schwarz, O. et al. (2009): Obnova lesních porostů na výzkumných plochách v národních parcích Krkonoš. Folia forestalia Bohemica. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s.r.o. Vacek, S., Vacek, Z., SCHWARZ, O. et al. (2010): Struktura a vývoj lesních porostů na výzkumných plochách v národních parcích Krkonoš. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s.r.o.
6. EIA A BIOLOGICKÁ HODNOCENÍ 1. Historie posuzování vlivu na životní prostředí (z mezinárodního pohledu, v prostředí České republiky). 2. Proces EIA: dílčí kroky procesu EIA dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví v platném znění, vzájemná návaznost dílčích kroků procesu EIA. 3. Proces SEA: dílčí kroky procesu SEA, dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví v platném znění, vzájemná návaznost dílčích kroků procesu SEA. 4. Vztah procesů EIA a SEA - spoluaplikovatelnost s příbuznými nástroji krajinného managementu, vzájemné propojení EIA a SEA. 5. Posuzování vlivu na životní prostřední přesahující hranice státu - jeho ukotvení v českém a evropském právu, role MŽP při mezistátním posuzování. 6. Možnosti zapojení veřejnosti v rámci procesu EIA/SEA, občanská sdružení, petice, místní referenda, referenda. 7. Aarhuská úmluva – definice, postupný vývoj, základní principy (pilíře) Aarhuské úmluvy. 8. SIA a HIA - definice, ukotvení SIA a HIA v české legislativě, postavení SIA a HIA v procesu EIA. 9. Role veřejnosti v jednotlivých nástrojích krajinného managementu - charakteristika nástrojů krajinného managementu, aplikace v praxi. Informace o životním prostředí (IRZ, IS EIA/SEA, IPPC, CENIA, AOPK), jejich vymahatelnost. 10. Princip trvale udržitelného rozvoje (TUR) - jeho základní principy a sféry, ukotvení principu TUR v českých mezinárodních dokumentech týkajících se životního prostředí. 11. Dobrovolné nástroje environmentálního managementu (ekoznačky, EMAS, CP, dobrovolné dohody) a jejich vzájemný vztah. 12. Přehled jednotlivých typů biologických hodnocení / ekologických studií sensu lato (biologický průzkum, biologické hodnocení podle §67, „naturové“ hodnocení podle §45i, migrační studie, posuzování vlivů na životní prostředí – EIA, SEA) – stručný obsah, rozdíly, uplatňování zájmů ochrany přírody a zařazení BH do procesu územních a stavebních řízení, uplatnění a závaznost návrhů/podmínek vyplývajících BH. 13. Základy legislativy v souvislosti s BH – ukotvení jednotlivých typů BH v legislativě; autorizace pro biologické a „naturové“ hodnocení dle vyhl. č. 468/2004 Sb. (pro které typy BH je třeba, základní podmínky, okruhy znalostí, průběh zkoušky, prodlužování autorizace); 14. Biologické hodnocení dle §67 – obsah dle vyhl. č. 395/1992; biologické prvky krajiny chráněné zákonem (vyjmenování, základní popis); kdy se toto BH vypracovává, kdo jej platí, závaznost návrhů; přímé × nepřímé vlivy na rostliny a živočichy (obecně rozdíl, konkrétní příklady); preventivní × kompenzační opatření (obecný rozdíl, konkrétní příklady) včetně navrhovaných opatření při realizaci záměru (např. prevence před kontaminací).
15. Naturové hodnocení podle §45i – rozdíly proti biologickému hodnocení dle §67 v obsahu, autorizaci, zaměření a účelu hodnocení, závaznosti; souvislost s Naturou 2000, rozdíly mezi Naturou 2000 a zvláště chráněnými územími; hodnocení významnosti vlivů – definice významného vlivu a vlivu na integritu lokality; postup naturového hodnocení v procesu EIA. 16. Migrační studie a fragmentace prostředí – příčiny, přímé a nepřímé dopady fragmentace; související ekologicko-ochranářské pojmy (teorie ostrovní biogeografie, ztráty genetické diverzity, metapopulace, genový tok apod.); teorie migračního potenciálu (technický a ekologický migrační potenciál); zajištění průchodnosti území pro živočichy – jednotlivé typy migračních objektů (podchody a nadchody), jejich popis a parametry pro různé druhy živočichů, doprovodná zařízení (svodidla, plocení, výsadby – význam, zásady budování). 17. Sběr dat a terénní práce – návrh plánu (období, počet osob a jejich zaměření) a rozsahu/intenzity terénních prací; metody studia jednotlivých taxonů (rostliny, bezobratlí, obratlovci včetně metodických specifik ještě v rámci těchto taxonů); další možné zdroje dat (publikované, nepublikované včetně nálezových databází). 18. Praktická část (dopady konkrétních záměrů a navrhovaná opatření) – správné odbahnění rybníka (včetně odůvodnění, což platí i pro ostatní návrhy), problematika ochrany dřevin na stavbách (zajištění jejich ochrany při výstavbě), zásady rekultivací post-těžebních území (lomy, výsypky, pískovny) s ohledem na zájmy ochrany přírody; vlivy konkrétních záměrů, např. golfových hřišť, větrných elektráren, malých vodních elektráren, výstavby (komunikace, sídla apod.), rekonstrukce železničních tratí, vybudování či rozšíření sjezdovek, rozvoj rekreačních aktivit obecně; problematika transferů organismů z likvidovaných či upravovaných lokalit (pro které druhy jsou transfery přijatelné a za jakých podmínek, pro které nikoliv včetně odůvodnění); vhodné načasování zásahů (terénní práce, kácení dřevin) s ohledem na organismy, zamezení přístupu živočichů do prostoru stavby apod. Literatura: Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Dostupné na www.mzp.cz. Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádí zákon o ochraně přírody a krajiny. Dostupné na www.mzp.cz. Hlaváč V., Anděl P. 2001: Metodická příručka k zajišťování průchodnosti dálničních komunikací pro volně žijící živočichy. AOPK ČR (volně dostupné na internetu http://www.evernia.cz/pub/metodika_dalnice.pdf a na Moodle). Učební texty ke kurzu „Biologická hodnocení“ umístěné na https://moodle.czu.cz včetně metodik pro zpracování biologického a naturového hodnocení a publikace Hlaváče a Anděla.
7. KRAJINNÉ PLÁNOVÁNÍ 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Systém krajinného plánování v ČR Podklady pro krajinné plánování Fragmentace krajiny a možnosti jejího řešení Plán společných zařízení KPÚ Uplatnění ÚSES v různých formách krajinného plánování Krajinný ráz – principy hodnocení a ochrany Zohlednění okrajového efektu v různých formách krajinného plánování Sledování změn v krajině Protierozní ochrana v různých formách krajinného plánování Zákon o ochraně přírody a krajiny
Literatura: Sklenička, P.: Základy krajinného plánování. Praha:Nakl. N. Skleničková, 2003. Löw, J.; Míchal, I.: Krajinný ráz. Kostelec n. Č.L.:Nakladatelství Lesnická práce, 2003.
8. MOLEKULÁRNÍ METODY V OP 1. Genetická variabilita přírodních populacích a molekulární metody – zdroje genetické variability, genotyp vs. fenotyp, PCR, molekulární markery, metody determinace genetické variability 2. Populační genetika – určení genotypových a alelových frekvencí, charakteristiky genetické variability, Hardy-Weinbergův princip, důsledky HWE, procesy narušující genetickou rovnováhu 3. Evoluční změny ve velkých populacích: přírodní selekce a adaptace – Darwinova evoluční teorie, usměrňující výběr, disruptivní výběr, stabilizující výběr, absolutní a relativní fitness, typy selekce, mutačně-selekční rovnováha 4. Evoluční změny ve velkých populacích: mutace a migrace – mutace, rekombinace, význam mutací a migrace, selektivní hodnota mutací, genový tok a jeho význam, migračně-selekční rovnováha, klinální variabilita 5. Evoluce malých populací: genetický drift, inbríding a inbrední deprese – genetický drift, fixovaná a segregující alela, genetický drift a evoluce, „bottleneck“ efekt, „founder“ efekt, inbríding a jeho důsledky 6. Populační struktura, metapopulace a vliv fragmentace populací – důsledky fragmentace stanovišť, modely populační struktury, metapopulační dynamika, SLOSS, izolace vzdáleností, vliv populační struktury na reprodukční fitness 7. Geneticky životaschopná populace – efektivní velikost populace, pravidlo 50/500, ESU, detekce ESU, velikost životaschopné populace, PVA 8. Genetika a management ohrožených druhů – management fragmentovaných populací, management genového toku, etablování již vyhynulých populací, introgrese a hybridizace, management druhů se speciálními způsoby rozmnožování, management polyploidů.
Literatura: Briggs D. , Walter S.M. 2001: Proměnlivost a evoluce rostlin. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, str. 531. Flegr. J. 2009: Evoluční biologie. Academia, Praha, 570 str. Zima J., Macholán M., Munclinger, Piálek J. 2004: Genetické metody v zoologii. Karolinum, Praha, 239 str.
